Intenzivní metody chovu ryb a ochrany kvality vod

Transkript

1 SBORNÍK REFERÁTŮ KONFERENCE Intenzivní metody chovu ryb a ochrany kvality vod Termín konání: Místo konání: konferenční sál hotelu Bohemia, U Světa 750, Třeboň Rybářství Třeboň a.s., Rybářská 801, Třeboň

2

3 Konference o rybářství, kvalitě vody a právních předpisech souvisejících s rybářstvím proběhla za účelem zdokonalení odbornosti pracovníků v odvětví rybářství. Konference je spolufinancována z Operačního programu Rybářství. Tento sborník vznikl jako výukový materiál pro účastníky konference. Rádi bychom na tomto místě poděkovali všem autorům za jejich příspěvky, díky kterým mohl být tento sborník vydán. Děkujeme! Editor: Vydalo: Miroslav Hulík Rybářství Třeboň a.s, Rybářská 801, Třeboň rybarstvi@rybarstvi.cz, Poznámka: Za jazykovou a věcnou správnost referátu odpovídají jednotlivý autoři. Editor provedl nezbytné úpravy pro tisk sborníku.

4

5 OBSAH: DRAHOTA, J. VÝVOJ JUDIKATURY VE VZTAHU K VLASTNICTVÍ VODNÍCH DĚL...1 MAREŠ, J.; KOPP, R.; BRABEC, T. NOVÉ METODY V CHOVU RYB...5 HARTMAN, P. AGROTECHNICKÉ LHŮTY A OPTIMALIZACE HOSPODAŘENÍ NA RYBNÍCÍCH URBÁNEK, M.; HARTVICH, P.; HŮDA, J.; ROST, M. MOŽNOSTI VYUŽITÍ NETRADIČNÍCH OBILOVIN (AMARANTHUS) V ODCHOVU PLŮDKU KAPRA OBECNÉHO MÁSÍLKO, J.; HARTVICH, P.; ROST, M. MECHANICKÁ A TEPELNÁ ÚPRAVA OBILOVIN PRO PŘIKRMOVÁNÍ KAPRA HŮDA, J. VÝSLEDKY HOSPODAŘENÍ ZA ROKY NA RYBNÍKU HORÁK V SOUVISLOSTI S PŘIKRMOVÁNÍM FLAJŠHANS, M.; POKOROVÁ, D.; PIAČKOVÁ, V.; GELA, D.; VESELÝ, T. VNÍMAVOST PLŮDKU PLEMEN KAPRA A PRODUKČNÍCH F1 HYBRIDŮ VŮČI EXPERIMENTÁLNÍ INFEKCI KOI HERPESVIREM(KHV) KŘÍŽ, M.; KOCOUR, M. KŘÍŽENCI KAPRŮ A JEJICH UŽITKOVÉ VLASTNOSTI PECHAR, L. UDRŽITELNÁ BIODIVERZITA RYBNÍKŮ VZHLEDEM K RYBÁŘSTVÍ A SOUČASNÉMU VYUŽITÍ RYBNÍKŮ KOPP, R.; MAREŠ, J.; BRABEC, T.; ZIKOVÁ, A. VLIV SINIC V RYBNÍCÍCH NA KVALITU RYBÍHO MASA... 77

6

7 Vývoj judikatury ve vztahu k vlastnictví vodních děl JUDr. Jiří Drahota V současné době probíhá u českých soudů řada sporů ohledně vypořádání majetkoprávních vztahů mezi vlastníky vodních děl, vlastníky pozemků, na kterých se tato vodní díla nacházejí, popř. mezi účastníky vodoprávních řízení, kterým svědčí rozhodnutí o nakládání s vodami a práva a povinnosti z těchto rozhodnutí vycházející. Názory soudů se v této oblasti často velmi rozcházejí a jejich úkolem je tyto názory sjednotit a zaujmout jednoznačný názor, který by do budoucna byl pro všechny účastníky event. sporů závazný a který by současně stanovil jasné podmínky pro vlastníky jak vodních děl tak vlastníky pozemků. Část soudů a odborníků v oblasti vodního práva zaujímá názor, podle kterého vzniká mezi vlastníky vodních děl a pozemků zatopených vodní plochou spoluvlastnický vztah. Tento názor se opírá o tvrzení, že pozemek je součástí vodní zdrže, která se nachází v zatopené části rybníka. Judikatura konstantně vychází ze skutečnosti, že rybník není samostatným předmětem vlastnického práva. Nutno ovšem připomenou, že v současné době je rybník definován v ust. 2 písm. c) zák.č. 99/2004 Sb., podle kterého se rybníkem rozumí vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení, rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními. Některá rozhodnutí soudů pak za součást rybníka, jak výše uvádím, pokládají i pozemek, čímž rozšiřují ust. 2 zák. o rybářství, když tvrdí, že nádrž, která je v tomto citována, nemůže existovat samostatně bez pozemku. Vodní díla jsou přitom podle ust. 55 odst.1 zák.č. 254/2001 Sb. (vodního zák.) stavbou, která slouží ke vzdouvání a zadržování vod. Zákon pak zejména vyjmenovává přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže. Je tedy možno konstatovat, že zákon vymezuje rybník jako stavbu (o tom, že se jedná o stavbu ve smyslu stavebních předpisů dle práva veřejného již v současné době není pochyb a tento fakt se pokládá za nesporný a vodní dílo je podle vodního zákona vždy stavba), která sestává z hráze, nádrže a případně dalších technických zařízení. Již ze samotné podstaty a definice rybníka vyplývá, že rybník musí mít schopnost manipulace s vodní hladinou a zadržovat vodu a tedy, že sestává také z vody, resp. vodu zahrnuje. Pokud by tomu tak nebylo, nebylo by možné v rybníce chovat ryby či jiné vodní organismy, jak tuto možnost zákon o rybářství stanoví jako podmínku, když v 2 písm. b) definuje rybníkářství jako chov ryb či vodních organismů v rybníce. Závěrem lze tedy konstatovat, že rybník je stavbou, jež však zahrnuje i vodu. Ve vyřešení této otázky není shledáván zásadní problém. Problémem však je hledání řešení vztahů mezi rybníkem a zatopenými pozemky tvořícími dno vodní nádrže. Jak již výše uvádím, některá rozhodnutí 1

8 pokládají pozemek za součást vodní nádrže, neboť bez tohoto pozemku nebylo možno vodu zadržet a z toho pak odvozují spoluvlastnictví vlastníků vodního díla a vlastníků pozemků. S tímto názorem se však neztotožňuji a domnívám se, že pozemek je ve výlučném vlastnictví jeho vlastníka, v jehož prospěch bylo vlastnické právo k pozemku vloženo do katastru nemovitostí bez ohledu na vlastnictví k vodnímu dílu, zejména pak k hrázi. Vodní nádrž je prostor, který je sice pozemkem ohraničen, avšak pozemek nemůže být její součástí. Touto otázkou se velmi podrobně zabývá Doc. Kindl, který dovozuje, že Dle 3 odst. 1) zák.č. 254/2001 Sb. povrchové vody nejsou předmětem vlastnického práva a nejsou ani příslušenstvím nebo součástí pozemku, na němž se nalézají. Ryby se nalézají v povrchové vodě (vodě přirozeně se vyskytující na zemském povrchu), přičemž tato voda není vlastnictvím vlastníka zatopeného pozemku ani kohokoliv jiného a jedná se tedy o tzv. věc ničí, která je vyňata z právního obchodu a podle dříve platné legislativy byla součástí pozemku, na němž se nalézá. Stejný názor pak zastává i Doc. V. Knapp v práci Poslední dějství národního majetku, která je publikována v časopise Právník č. 6/1993 str. 453 a násl. cit.: Vody byly svou povahou tím, co je s věcí (pozemkem) spojeno a nemůže být od něj odděleno, aniž by se věc znehodnotila jinak řečeno byly považovány za součást pozemku. V souvislosti se změnou legislativy po roce 1989 se však situace výrazně změnila a to počínaje změnou Ústavy ČR, která dnes nevylučuje vlastnictví vodních toků jinými osobami než státem, tak změnou zákona o vodách, který oddělil vodu od pozemků, tak změnou zák. o rybářství jako předpisu speciálního, který již nepřikazuje vlastnictví k vodním dílům (rybníkům) do vlastnictví státu (zák.č. 102/1963 Sb.). Dnes již s ohledem na ust. 3 odst.1) zák.č. 254/2001 Sb. vody povahu součásti věci hlavní (pozemku) nemají a ani mít nemohou, ale jsou věcí sice samostatnou, avšak vyňatou z právního obchodu. Z toho pak vyplývá, že lze toliko upravit nakládání s ní a to pouze veřejnoprávním předpisem, protože předmětem soukromoprávních vztahů ve smyslu 118 odst.1) obč.zák. voda není a ani být nemůže. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že rybník sestává ze stavby a zadržené vody, avšak zatopený pozemek rybník netvoří a není a ani nemůže být jeho součástí. Častým předmětem sporu pak je otázka, zda skutečnost, že platný zákon o rybářství popř. o vodách vylučuje vlastníka zatopeného pozemku z hospodaření na rybníku, tedy že zákon omezuje jeho vlastnické právo, aniž by stanovil cokoliv o případné náhradě, je v souladu s Ústavou, která zakotvuje právo na ochranu vlastnictví. Touto otázkou se pak rovněž zabývá Doc. Kindl ve svém stanovisku ze dne k této problematice, kde konstatuje, že cit. V rámci tzv. publicizace práva dochází k nárůstu zásahů veřejného práva do úpravy soukromoprávních vztahů. Ze samotné povahy veřejného práva jako práva upravujícího ty vztahy, ve kterých nejméně na jedné straně vystupuje vždy vykonavatel veřejné moci, ovšem plyne, že tyto zásahy do soukromoprávních vztahů se dějí vždy jejich omezováním (veřejná moc nemůže v soukromoprávních vztazích nic povolovat, protože právě v soukromoprávních vztazích je ze zákona povoleno vše, co není zakázáno a může proto 2

9 právě vlastníky jenom omezovat). Jde tedy v případě všech veřejnoprávních zásahů do soukromoprávních vztahů ve skutečnosti jen o veřejnoprávní omezování soukromoprávních vztahů a to včetně těch základních, jakým je třeba vlastnictví. S problematikou veřejnoprávních omezení vlastnictví úzce souvisí také otázka náhrad. Nutno upozornit, že Ústavní soud ČR tuto otázku řešil a již v nálezu č. 41/97 judikoval, že dotčený vlastník se může náhrady za omezení svého vlastnického práva domáhat přímo na základě ust. čl. 11 odst.4 Listiny základních práv a svobod, aniž by k tomu bylo potřeba citované ustanovení Listiny ještě provádět předpisem nižší právní síly, tedy běžným zákonem. Z výše uvedeného vyplývá, že vlastník pozemku, který je povinen na svém pozemku strpět vodní dílo nacházející se v korytě vodního toku ( 50 zák. o vodách), má přímo z Listiny nárok na náhradu za omezení vlastnického práva. Současně však lze z výše uvedeného dovodit, že nestanoví-li zákon náhradu za omezení vlastnického práva (např. vlastníka zatopeného pozemku tím, že ho vyloučí z hospodaření na rybníku), nepředstavuje protiústavní situaci, protože vlastník se může domáhat své náhrady přímo z Listiny. Vztahem vlastníka pozemku a vlastníka vodního díla se velmi podrobně zabývá i nález Ústavního soudu ČR č. I ÚS 622/07, který dovodil, že cit.: Při vyčíslení majetkového prospěchu vlastníka vodního díla zřízeného na cizím pozemku, jemuž jedinému svědčí veřejnoprávní oprávnění nakládat s vodami zadrženými na pozemku (mj. i využívat tyto vody k chovu ryb), je nutno vycházet z hodnoty užívání zatopeného pozemku, nikoliv z hodnoty užívání v něm vzdutých vod a ze způsobu jejich hospodářského využití. Ve stejném nálezu pak Ústavní soud ČR dochází k názoru, že vlastník rybničního pozemku není vlastníkem vodohospodářského díla umístěného na tomto pozemku a nemá tudíž aktivní legitimaci k podání žádosti o vydání Rozhodnutí o nakládání s vodami, které by mu umožnilo vzdouvat v rybníce vodu popř. v něm chovat ryby. ÚS ČR dochází k názoru, že uživatel vodního díla konzumuje na úkor vlastníka pozemku pouze užitnou hodnotu zatopeného pozemku a proto cit: Při vyčíslení majetkového prospěchu je nutno vycházet z konzumace užívání tohoto pozemku, nikoliv z konzumace užívání na něm vzdutých vod a ze způsobu jejich využívání. Na výše uvedenou problematiku pak navazuje otázka, zda rybník (hráz, technická zařízení atd.) jsou popř. mohou být součástí pozemku. Zcela vyloučit můžeme možnost, aby součástí pozemku byl rybník jako celek, neboť rybník zahrnuje i vodu a ta, jak výše uvádím, součástí pozemku být nemůže. Jiná situace pak je ohledně jednotlivých částí rybníka a sice především hráze. Tato problematika však je na samostatnou práci a jejím řešením jsem se zabýval ve své přednášce, která je součástí Sborníku ze dne vydaného Rybářství Třeboň a.s. se sídlem v Třeboni z konference konané před 2 lety v r Zde dovozujeme, že za určitých okolností stavba hráze rybníka skutečně součástí pozemku být může, avšak v převážné většině tomu tak není, neboť se zpravidla jedná o výsledek lidské činnosti a má charakter věci ve smyslu práva občanského a tudíž je předmětem práva soukromého. V této otázce se judikatura téměř sjednotila a zahrnuje do samostatných věcí i např. hráze sypané, 3

10 které byly původně pokládány spíše za součást pozemku. Judikatura se tedy přiklání k výkladu 120 odst. 2) obč.zák., podle kterého stavba není součástí pozemku a má povahu věci samostatné. Tento názor pak potvrzuje i Rozhodnutí NSS ČR č. 2 As 18/2010, které se zcela zabývá problematikou majetkoprávních vztahů k rybníku a který dovodil, že cit. : Podle katastrálních předpisů je rybník pozemkem druhově určeným jako vodní plocha ( 2 odst.2 zák.č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR ve znění pozdějších předpisů) resp. vodní nádrž (příloha 1 vyhl. Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 190/96 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Toto vymezení ovšem nemusí být rozhodující z hlediska účetního a daňového. Podle stavebních předpisů jsou stavbami veškerá stavební díla bez zřetel na jejich stavebně-technické provedení, účel a dobu trvání ( 139b odst.1 zák.č. 50/76 Sb. stavební zákon ve znění pozdějších předpisů). Vodními díly jsou pak stavby, které slouží k zákonem stanoveným účelům, mj. vodní nádrže ( 55 odst.1 písm.a) zák.č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů); k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užíváním, jakož i k jejich odstranění je třeba stavebního povolení vodoprávního úřadu, který zde vykonává působnost speciální stavebního úřadu ( 15 vod.zák.). Při posuzování, zde je konkrétní objekt stavbou, je nutno mít na zřeteli, že v některých případech nelze stavbu fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena a stavba tak s tímto pozemkem splývá, je jeho součástí; významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a začíná stavba. Rybník (ve smyslu shora cit. Předpisů), ať je hospodářský účel jakýkoliv, není pouze upraveným pozemkem, ale je výsledkem stavební činnosti, tvoří jej uměle vytvořené hráze, popř.i dno, vpustě, výpustě apod.. Ze shora uvedeného lze dovodit, že rybník je stavbou, je tedy hmotným majetkem. Odbahnění dna rybníka, které spočívá ve výkopu, přemístění a uložení nánosu ze dna rybníka, tj. zemních prací, doplněné případně o další práce, např. opravu souvisejících vodohospodářských staveb, drenáží a nepropustného podkladu), je pak součástí opravy dlouhodobého hmotného majetku. Z výše uvedeného vyplývá, že já se svým názorem kloním k tvrzení, že pozemek je samostatnou věcí zcela oddělenou od vlastnictví vodního díla a vlastník pozemku nacházejícího se pod vodní nádrží má právo na úhradu nájemného za užívání pozemku v případě uzavření smluvního vztahu mezi vlastníkem popř. uživatelem vodního díla a mezi vlastníkem pozemku nebo na vydání bezdůvodného obohacení pro případ, že mezi těmito účastníky nedojde k dohodě a smlouva o nájmu není uzavřena. Výši bezdůvodného obohacení pak stanoví soud na základě zadaného znaleckého posudku. Advokátní kancelář JUDr. Jiří Drahota, č.osv. 2919, sídlo Masarykovo nám. 70/II, Jindřichův Hradec 4

11 NOVÉ METODY V CHOVU RYB doc. Dr. Ing. MAREŠ Jan, doc. Ing. KOPP Radovan Ph.D., Ing. BRABEC Tomáš Oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelova univerzita v Brně Produkce světové akvakultury po roce 2000 (v letech ) vzrostla z 32,4 na 52,5 mil. tun. To již odpovídá více jak 40 % celkové světové produkce ryb a dalších vodních živočichů včetně mořského lovu. Tento nárůst se odehrává převážně v asijské oblasti, kde ve stejném období došlo ke zvýšení z 26,9 na 46,7 mil. tun. Základem této produkce jsou ryby kaprovité, chované v různých podmínkách a s rostoucí intenzitou, převážně však na bázi rybničního chovu, a rozvoj chovu nových rybích druhů (FAO Fishery Statistic ftp://ftp.fao.org). Evropská akvakultura zaujímající druhé místo, se na světové produkci podílí přibližně 4 % a nárůst za srovnatelné období dosáhl úrovně 0,3 mil tun (z 2,05 na 2,34 mil.). Rozvoj je orientován na produkci ryb lososovitých, ryb mořských a rozšíření spektra druhů chovaných v podmínkách intenzivního chovu. Česká republika vychází z tradičního chovu ryb v rybnících jen okrajově doplněného produkcí lososovitých ryb ve speciálních zařízeních a pomalu a nesměle testující další metody a systémy chovu. Produkce je v podstatě zaměřena na udržení současné úrovně produkce, v níž dominuje kapr a jeho družina rybničná. Cílem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře s některými novými metodami nebo novými prvky v technologii chovu ryb, které jsou v současnosti poloprovozně nebo provozně ověřovány v rybářské praxi. Na podporu jim přichází některé nástroje, např. projekty Národní agentury pro zemědělský výzkum, Pilotní projekty realizované v rámci OP Rybářství a další. Nejedná se v žádném případě o kompletní výčet možností inovace chovu ryb. Nové metody či postupy lze rozdělilo několika oblastí. Pro evropskou akvakulturu, resp. český region jde o technologii produkce netradičních druhů ryb v podmínkách intenzivního chovu (candát obecný, okoun říční, tradičně sumec velký, jeseteři), kombinované technologie využívající rybniční podmínky v průběhu vegetačního období a podmínky technické akvakultury (ryby reofilní, dekorační, candát, okoun, i kapr), inovace technologie v intenzivním chovu a budování velkých recirkulačních systémů pro chov lososovitých ryb. V rybničním chovu pak o zefektivnění přikrmování ryb a ve všech systémech o ovlivnění kvality produkce. U některých rybích druhů je věnována pozornost celoročnímu chovu 5

12 generačních ryb v kontrolovaných podmínkách s opakovanými výtěry v průběhu roku. Za velmi perspektivní je považováno využití poznatků z oblasti genetiky a šlechtění ryb. Cíl je v podstatě velmi jednoduchý, snížení nákladů na jednotku produkce při jejím zvyšování a udržení kvality finálního produktu. A samozřejmě minimalizace možného negativního dopadu na kvalitu vody. I když právě v tomto bodě je situace v ČR spíše obráceně a chov ryb v rybnících pouze odtěžuje množství živin do rybničního systému přiváděných. V některých případech jde však o adaptaci technologie na měnící se klimatické podmínky a kvalitu prostředí. Produkce candáta obecného a okouna říčního Candát je vnímán jako velmi populární ryba jak mezi konzumenty, tak i v oblasti sportovního rybolovu. Toto postavení vede ke snaze zmírnit závislost jeho produkce na přirozených rybničních podmínkách, kde je odkázán na nabídku přirozené potravy a vystaven často nepříznivým podmínkám prostředí (kyslíkový deficit, vysoké průtoky, predátoři apod.). Z těchto důvodů je v současnosti pozornost věnována technologii jeho chovu v kontrolovaných podmínkách. Jako alternace k tradiční Šustově metodě je používán umělý výtěr s hormonální stimulací a počátečním odchovem raných stádií plůdku. Vzhledem k poměrně vysokým ztrátám v prvních týdnech odchovu plůdku, často spojených s nenaplněním plynového měchýře, je v jeho chovu využívána kombinovaná technologie. Jedná se o odchov rychleného plůdku v rybničních podmínkách nasazených zpravidla výtěrovým hnízdem. Následně je rychlený plůdek převáděn na suchou krmnou směs vhodného složení v různých typech nádrží a žlabů. Tento převod je realizován při hmotnosti ryb 0,3 0,5 g. Nicméně významnější je dobrá kondice plůdku a jeho převod bez hladovění v rybníce. Převod probíhá při teplotě C po dobu 7 21 dnů s efektem 30-60% převedených ryb. Ryby převedené na suché směsi vhodného složení (obsah bílkovin>45%; obsah tuku %) jsou základem pro další chov. Jeho cílem může být produkce ročka Ca v dobré kondici pro vysazení do přirozených podmínek (např. po odeznění letních kyslíkových deficitů). Takto produkovaný roček se bez problémů adaptuje zpětně na přirozenou potravu. Nebo je s použitím oteplené vody produkována jarní násada o vyšší kusové hmotnosti (nad 100 g). S využitím oteplené vody nebo po zimním odchovu po vysazení do venkovních nádrží, lze s použitím krmných směsí produkovat rybu do tržní hmotnosti. Výše tržní hmotnosti vychází ze zvolené strategie chovu. Může to být hmotnost vycházející z požadované porcové hmotnosti filet (zpravidla nad 150 g), což při výtěžnosti převyšující 40 % odpovídá živé hmotnosti ryb na úrovni g. Nebo do tradiční hmotnosti přibližně 1 kg. Produkce tržních ryb může dosáhnout až několika desítek kg/m3. Chov probíhá při teplotě vody C s dostatečným množství rozpuštěného kyslíku. Hodnota krmného koeficientu se pohybuje v rozpětí 1,5-2,5. 6

13 Candát produkovaný s použitím krmných směsí ve venkovních žlabech Obdobná situace je i v produkci okouna říčního, který je produkován do hmotnosti nižší, zpravidla g. V rámci intenzivního chovu okouna říčního se uplatňuje i produkce celosamičích a triploidních populací. Uvedené technologie jsou provozně ověřovány např. v Rybářství Nové Hrady s.r.o; Rybníkářství Pohořelice a.s.; firmy Ing. Jaroslav Švarc; Štičí líheň - ESOX, spol. s r.o. Nové technologie v intenzivním chovu lososovitých ryb Dalším okruhem je nově používaná technologie zaváděná do chovu lososovitých ryb v České republice, využívající prvky používané v dánském systému chovu. Jedná se o prvky snižující zejména spotřebu vody a zlepšující její kvalitu, umožňující její opakované využití a snížení zatížení odpadní vody sedimenty. Tyto systémy umožňuje zvýšení produkce lososovitých ryb až na úroveň převyšující 75 kg/m3. Prakticky se jedná o vhánění velkého množství vzduchu do systémů a chovných žlabů. Vzduch je vháněn do nádrží soustavou perforovaných trubek (roštů) umístěných nade dnem chovných nádrží, kde vytváří mohutný sloupec velkých vzduchových bublin. Díky přepážce za trubkami způsobuje vháněný vzduch proud vody, dále zajišťuje sycení vody kyslíkem a vytěsnění oxidu uhličitého. Označení těchto prvků je airlift nebo nízkotlaký difuzér. Označení airlift je zpravidla použito u roštů zajištujících primárně pohyb vody v systému, nízkotlaký difuzér pak u roštů umístěných přímo v chovných nádržích naproti přítoku, vytvářející zpětný proud prokysličené vody v horní části vodního sloupce v nádrži. Dalším prvkem tohoto systému je použití sedimentačních kuželů, uzavřených jednoduchou zátkou umožňující obsluze jejich cyklické odpouštění do sedimentační jímky. V těchto kuželech dochází k sedimentaci unášených látek (zbytků krmiva a výkalů), které by negativně ovlivňovaly kyslíkovou bilanci v systému. Nízkotlaké difuzéry je možno instalovat do řady stávajících produkčních nádrží, zařazení sedimentačních kuželů již vyžaduje určitou stavební úpravu. V případě budování celého nového systému, je tento budován jako recirkulační zařízení s dvoudílným biologickým 7

14 filtrem. Jeho první část je tvořena plovoucí náplní, jejíž pohyb rovněž zajišťuje difuzér, v druhé ponořené části biofiltru je využit přiváděný vzduch k jeho odkalování. Proudění vody do celého systému je zajištěno tzv. hlubokým airliftem, umístěným v hloubce kolem 4 m, vytvářející díky vzduchovým bublinám zvýšení hladiny až o více než 20 cm. Recirkulační systémy umožňují vysokou produkci ryb při malém množství přitékající vody. Špičkové systémy používané v Dánsku umožňují produkci až 100 t ryb při přítoku 15 l/s. V systémech jsou využívány kvalitní extrudované krmné směsi, krmení je prováděno ručně nebo s použitím různých krmných zařízení. Chovanými rybími druhy jsou pstruh duhový a siven americký. Nevýhodou těchto systémů je jejich energetická náročnost, která vyžaduje pro zajištění příznivé ekonomiky chovu jeho vysokou intenzitu. Takové systémy jsou vybudovány v současnosti na dvou místech v ČR. Prvním byl ve Vacově Josef Bláhovec Pstruhařství Mlýny (2008) a v roce 2009 byl zahájen provoz nedaleko Kamenice nad Lipou firmou BioFish, s.r.o. Uplatnění nízkotlakých difuzérů lze nalézt i v dalších zařízeních, např. Rybářství Velké Meziříčí, Pstruhařství Skalní Mlýn, v původním objektu v Pavíkově (fi. BioFish, s.r.o.). V současnosti jsou na uvedených systémech prováděna sledování a testy s cílem optimalizovat krmnou strategii, hustotu obsádek a zásahy pro optimalizaci a udržení příznivých hydrochemických parametrů. Produkční žlaby s nízkotlakým difuzorem. 8

15 Kombinované metody chovu Principem těchto metod je využití přirozené produkční potence rybničních podmínek a prvků technické akvakultury. Nejde o strategii novou, používá se tradičně při umělé nebo poloumělé reprodukci nebo počátečním odchovu plůdku. V našich podmínkách došlo k rozvoji těchto technologií v největší míře u reofilních ryb (parma obecná, ostroretka stěhovavá, podoustev říční). V minulosti byla využívána v chovu sumce velkého, běžně při chovu dekoračních ryb. Jsou součástí zmíněné technologie produkce candáta a okouna a je využívána i při produkci násady kapra. Zpočátku šlo o snížení ztrát u plůdku v klimaticky nepříznivém zimním období. V průběhu nebo na konci vegetačního období byly ryby převedeny z rybničních podmínek do zařízení s oteplenou vodou a navykány na kompletní krmnou směs. Efektem bylo významné snížení ztrát. Jinou alternativou bylo cílené prodloužení vegetačního období s cílem produkce jarní násady o velikosti dvouleté ryby. Tuto alternativu umožnil vývoj kvalitních krmných směsí a technického zařízení. Vysazování reofilních druhů ryb v jarním období je z pohledu výše ztrát podstatně efektivnější. Použití kombinovaného chovu v systému produkce kapra umožňuje zkrácení chovného cyklu o jeden rok. Hmotnost jarní násady vychází z intenzity zimního krmení a pohybuje se v rozpětí g. V případě realizace lehčí tržní ryby (kolem 1,5 kg) je tržní hmotnost dosažena na konci druhého vegetačního období. Samostatnou kapitolou je počáteční odchov plůdku ryb v návaznosti umělý výtěr. Cílem je vysazování plůdku ve stádiu vyšší odolnosti, tedy po rozkrmení v délce několika dnů, případně 2 až 3 týdnů. Tento rozkrm významně zvyšuje úroveň přežití ryb. Příznivé výsledky byly dosaženy při provozním ověřování např. i u kapra nebo lína. U těchto dvou druhů je ale podmínkou v prvních dnech odchovu dostupnost živé potravy. Přežití rozkrmeného plůdku do konce vegetačního období významně převyšuje 50 %. Produkce jarní násady reofilních druhů ryb je realizována mimo objekty rybářských svazů v rybníkářských firmách, např. Rybářství Mariánské Lázně s.r.o., kde probíhá i produkce násady kapra v průběhu zimního období. Mezi kombinované metody chovu některých rybích druhů je možné zařadit i celoroční chov generačních ryb v kontrolovaných podmínkách, jejichž potomstvo je určeno pro vysazování do přirozených podmínek. U některých rybích druhů, např. parmy obecné se provádí opakovaný výtěr v průběhu roku, nebo výtěr mimo přirozené výtěrové období (např. kapr). Efektem pak je např. vysazení rychleného plůdku na začátku vegetačního období, s výrazně vyšší úrovní přežití a dosaženou hmotností na jeho konci. 9

16 Monosexní populace a chov triploidních ryb Při diskuzi o nových metodách chovu ryb využitelných i v našich podmínkách se nelze toto téma opomenout. V současnosti jsou provozně ověřovány možnosti využití jak monosexních populací, tak i chovu triploidních jedinců. Chov monosexních populací má několik aspektů. Může jít o využití chovu ryb pouze rychleji rostoucího pohlaví (např. mlíčáků u tilapie nilské), nebo o chov pohlaví, které později pohlavně dospívá (až po dosažení tržní hmotnosti a nedochází tak k produkčním ztrátám tvorbou pohlavních produktů) nebo je eliminováno agresivní chování mlíčáků, způsobující následně ztráty (např. celosamičí populace v chovu pstruha duhového). Zlepšení růstu ryb prostřednictvím triploidizace je využíváno u řady hospodářsky významných druhů ryb. Principem je efektivnější využití přijaté potravy v období pohlavního dospívání, kdy diploidní jedinci využívají část potravy k růstu gonád a tvorbě gamet, zatímco triploidní jedinci ji využívají k tělesnému růstu, tedy přírůstku svaloviny. V ČR je dlouhodobě věnována pozornost triploidizaci lína obecného. Provozní ověřování těchto technologií současnosti probíhá např. na Rybářství Hluboká cz. s.r.o. (triploidizace lína), Pstruhařství ČRS Kaplice spol. s r.o. (triploidizace pstruha duhového) nebo pstruhařství Josef Bláhovec (monosexní obsádka pstruha duhového). Přikrmování v rybnících V podmínkách České republiky má mimořádný význam přikrmování kapra v rybničním chovu. Jedná se o přímou podporu tvorby přírůstku ryb, nejefektivnější ale také nedražší intenzifikační opatření. Podle některých podkladů tvoří náklady na krmiva 40 % přímých nákladů. Z těchto důvodů je věnováno zefektivnění aplikace krmiv v rybnících mimořádný význam. Není naším úmyslem v tomto příspěvku rozebrat problematiku přikrmování a krmení ryb v celé šíři, jen upozornit na několik momentů. V posledních několika letech je pozornost zaměřena na úpravu obilovin, které by zvýšily jejich stravitelnost. Poměrně časté je použití mačkačů, mechanické narušení obilek bezesporu zvyšuje stravitelnost obilovin ve srovnání neupraveným obilím. Testován je efekt tepelných úprav obilných krmiv v chovu tržního kapra. Využití mačkaného obilí a technika krmení v provozních podmínkách má však i několik odlišností ve srovnání s neupraveným obilím. V první řadě musíme opustit filozofii tzv. krmení do zásoby, kdy právě nenarušený obal zrn tvořil přirozenou obdukci a zabraňoval vyplavování živin do vody. Bylo tedy v podstatě jedno, zda je zrno přijato rybou hned nebo druhý či třetí den. Dále dochází ke změně specifické hmotnosti, krmivo pomaleji klesá a ve stejném objemu je hmotnostně méně krmiva. To platí i při dopravě a provozním pytlování krmiva. Ve stejném objemu pšenice je přibližně o ¼ méně mačkaného obilí ve srovnání 10

17 s celými zrny. V mačkaném obilí se vyskytuje díky odrolu i určitý podíl malých částic pro kapra nevyužitelných. Přibližně 5 % tvoří elementy menší než 0,5 mm. Technika přikrmování u mačkaného obilí se tedy přibližuje použití granulovaných krmiv. Dalším faktorem, který může ovlivnit využití krmiv je technika jejich aplikace. Obecně ve výživě platí krmit ve stejnou dobu, vhodnou dávku, lépe v teplotně příznivém období dvě dávky denně. To samozřejmě klade vysoké časové nároky na pracovníky, pro něž není přikrmování jediným úkolem. Z tohoto důvodu je provozně testováno i zařízení s automatickou dopravou krmiva ze zásobníku na krmné místo v rybníku. Jeho využití by mělo zajistit požadavky na krmnou techniku bez ohledu na přítomnost pracovníka. Zhodnocení efektu uvedených faktorů bude provedeno na základě objektivních údajů získaných v podmínkách Rybářství Třeboň a.s.; Rybářství Nové Hrady s.r.o. a Rybníkářství Pohořelice a.s., kde jsou v provozních podmínkách testovány. Kvalita finálního produktu Technologie chovu, použití strategie výživy i podmínky prostředí ovlivňují nutriční hodnotu produkovaných ryb. V posledních několika letech dochází v chovu ryb k cílenému ovlivnění složení svaloviny, zejména se zaměřením na spektrum mastných kyselin a podíl nenasycených mastných kyselin řady n-3, které pozitivně ovlivňují zdravotní stav konzumentů. Cíleně jsou tak do krmných směsí přidávány komponenty, které zvyšují obsah žádoucích mastných kyselin v mase ryb. Jedná se především o rostlinné oleje, v současné době zejména lněný a řepkový, jejichž přídavek do krmiva, v různém množství a délce aplikace je testován. Zároveň je ověřován i vliv poklesu teploty a délky sádkování na změnu spektra mastných kyselin v mase kapra. Cílené ovlivňování kvality masa kapra se zaměřením na mastné kyseliny je ověřováno např. ve firmě Rybářství Třeboň a.s. nebo Blatenská ryba, spol. s r.o. Obecně však lze říci, že trendem do budoucnosti je standardizace kvality finálního produktu, a to nejen masa kapra, ale i ostatních druhů ryb, která by měla poskytnout zákazníkům garanci kvality koupené ryby. Z tohoto důvodu se stávají běžným doplňkem vývoje nových technologií i použití nových krmiv analýzy nutriční hodnoty produkovaných ryb, doplněné hodnocením senzorických vlastností produkované potraviny. Tato standardizace kvality, spolu s důsledným označováním původu ryb by měla zajistit konkurenční výhodu kvalitnější surovině. Do určité míry tak eliminovat dovozy často nekvalitních ryb. 11

18 Tematické okruhy nových technologií ověřovaných v rámci pilotních projektů OP Rybářství: Vyrovnaná produkce plůdku candáta obecného (Sander lucioperca) dosažená inovací jeho chovu. Praktické ověření technologie chovu kapra obecného se zvýšeným obsahem omega 3 mastných kyselin. Řízená produkce generační parmy obecné (Barbus barbus L.)v kontrolovaných podmínkách. Zavedení intenzivní a plně kontrolované produkce okouna říčního v produkčním chovu ryb v ČR. Ověření technologie dánského recirkulačního systému pro intenzivní chov pstruha duhového. Inovace technologie chovu sumce velkého pro reprodukční a tržní účely metodou biotelemetrie. Ověření technologie hromadné indukce triploidie u lína obecného v provozních podmínkách rybích líhní. Ověření technologie chovu původní populace pstruha obecného za účelem zvýšení produkce násad. Technologie chovu lososovitých druhů ryb s využitím nových preventivních a terapeutických postupů. Intenzivní chov ročka candáta obecného (Sander lucioperca). Ověření technologických úprav obilných krmiv v chovu tržního kapra. Ověření technologie intenzivního chovu násadového a tržního candáta obecného. Ověření technologie produkce rychleného plůdku okouna říčního určeného dalšímu intenzivnímu chovu. Aplikace tekutých statkových hnojiv do rybochovných rybníků a její vliv na ekosystém rybníků. Ověření technologie hormonální synchronizace umělého výtěru jikernaček lososovitých ryb. Ověření technologie chovu triploidního plůdku a násady lína obecného v provozních podmínkách ČR. Praktické ověření vlivu předchozí výživy a délky sádkování na zvyšování úrovně omega 3 mastných kyselin v mase kapra. 12

19 Ověření technologie odchovu ročka pstruha obecného v kontrolovaných podmínkách. Ověření tepelných úprav obilných krmiv v chovu tržního kapra. Provozní ověření přikrmování kapra v rybnících pomocí automatického krmného systému Carp-feed. Ověření technologie hromadné indukce triploidie u pstruha duhového v provozních podmínkách. Ovlivnění nutriční hodnoty svaloviny candáta obecného (Sander lucioperca) podmínkami chovu. Ověření technologie produkce tržního candáta obecného v podmínkách recirkulačního systému. Produkce plůdku a ročka parmy obecné v intenzivních podmínkách přes zimní období. Využití monosexní obsádky pstruha duhového s cílem zvýšení produkce v intenzivním chovu. Výsledky získané v průběhu řešení pilotních projektů budou ve formě technických zpráv po jejich schválení zveřejněny prostřednictvím MZe ČR. Dílčí poznatky a technologie jsou zveřejňovány jako Ověřené technologie a Certifikované metodiky v tematických řadách Metodik (FROV JCU Vodňany), ZF JCU České Budějovice a Mendelovy univerzity v Brně. Poděkování Tento příspěvek vznikl za podpory projektu NAZV QI91C001 Optimalizace podmínek intenzivního chovu lososovitých ryb v podmínkách České republiky s využitím dánské technologie se zaměřením na kvalitu produkovaných ryb a Výzkumného záměru MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu Kontaktní adresa: doc. Dr. Ing. Jan Mareš, Doc. Ing. Radovan Kopp, Ph.D., Ing. Tomáš Brabec oddělení rybářství a hydrobiologie Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 1, Brno, mares@mendelu.cz 13

20 14

21 Agrotechnické lhůty a optimalizace hospodaření na rybnících Ing. Pavel Hartman, CSc. Vývoj právních norem v oblasti rybničního hospodářství v minulém půlstoletí Vodní zákon z poválečných let 20. stol. vycházel údajně z rakouskouherské právní soustavy historických zemí náležejících této monarchii. Do roku 1973 vodní zákon neomezoval chov ryb v rybnících (rybniční akvakulturu), tím je míněno hnojení rybníků, přikrmování obsádek, účelové zahušťování obsádek apod. To vše bylo chápáno jako samozřejmost náležející řádnému rybářskému hospodaření. V druhé polovině 20. stol. se podle Čítka, J. a kol zvýšila resp. znásobila rybniční produkce v českých zemích 7krát a to byl jeden z důvodů označit zákonem č.138/1973 Sb. o vodách, krmiva a hnojiva aplikovaná do rybníků, do povrchových vod obecně za nebezpečné látky (dále jen NL) a některé chemické přípravky dokonce za velmi nebezpečné látky (dále jen VNL). Již od samého začátku platnosti tohoto zákona a posléze současným zákonem č. 254/2001 Sb. (jeho novelou z poloviny roku 2010) je chov ryb v rybnících vč. hospodářských opatření povolován vodohospodářskými úřady udílením výjimek k používání NL a ZNL pro chov ryb za účelem podnikání. Vodoprávní úřady ukládají sledovat kvalitu vody v rybnících akreditovanými laboratořemi (Podniky Povodí s.p., hygienickou službou apod.). V současné době má být tento nepříznivý právní stav řešen vyhláškou Chovu ryb v rybnících, která by měla s konečnou platností ukončit doslova bezpráví rybníkářského činnosti s oprávněním používání krmiv, hnojiv a v nezbytné míře i chemických přípravků k úpravě rybničního prostředí. Nenamlouvejme si však, že chovu ryb budou veškerá práva vyhrazena, protože voda jako nerostná surovina je v současné ekonomice označena pro člověka jako vzácný statek. Zabezpečování zdrojů vody a její kvality je existenční prioritou lidské společnosti vůbec. S vodou a její kvalitou budeme i my rybníkáři v budoucnosti nuceni velmi citlivě nakládat. Zatímco vyhláška o hospodaření na rybnících bude stanovovat limity a míru dodávaných živin či krmiv pro chov ryb v rybnících, v kompetenci samotných rybářů bude, aby účinnost těchto opatření se setkala s optimálním výsledkem, aby aplikační dávky či opatření byla realizována včas, tj. v řádných agrotechnických lhůtách a v nezbytných dávkách. 15

22 Přehled literatury Současným trendem chovu ryb v rybnících je dodržování zásad řádné chovatelské praxe směřující k trvale udržitelným hodnotám rozmanitosti rybničního prostředí (PŘIKRYL,I. a kol. - Operační program Rybářství 2.2.). K dosažení těchto cílů udělují vodoprávní úřady povolení k používání závadných látek k chovu ryb a úpravě rybničního prostředí formou výjimek z 39, odst. 1 zákona 254/01 Sb. o vodách. Příslušné vodoprávní úřady se při rozhodování opírají o aktuální a objektivní výsledky chemických ukazatelů kvality vody, resp. o dodržování ukazatelů přípustného znečištění povrchových vod dle Nařízení vlády č.82/1999 Sb. či přísnějšího NV č. 61/2003 Sb. a následně ještě aktuálnějšího NV č. 229/2007 Sb. (Imisní standardy ukazatelů přípustného znečištění povrchových vod). Z toho vyplývá, že chov ryb v rybnících je považován za zdroj znečištění. Vztahy mezi kvalitou vody a chovem ryb v rybnících řešil JANEČEK,V. a kol Z výsledků státního úkolu C již tehdy vyplynulo, že nelze určitým ukazatelům přípustného znečištění u rybničních vod vyhovět. Podle STIEG, S jsou rybníky, cituji uměle založené vody za účelem chovu ryb, jsou to produktivní na živiny bohaté, mělké a teplé vody, které byly postaveny, aby odpovídaly životním nárokům kapra. KNÖSCHE,R. a kol uvádí, že omezování biologické produktivity rybničních vod, snižováním obsádek, či jejich úplným vyloučením s cílem zajistit požadované ukazatele kvality vody je nereálné. Rybníky naopak kumulují živiny z povodí a konvertují je prostřednictvím primární a přirozené produkce na přírůstek ryb (FÜLLNER,G.-2000, KNÖSCHE,R a kol.-1998, ŠÁLEK,J., KUJAL,B ). Metodika S ohledem na neutěšené a vleklé neúspěchy v chovu ryb koncem 70. let a v prvé polovině 80. let minulého století bylo uloženo analyzovat příčiny především nedostatečných stavů plůdku a násad kapra, vysoký podíl onemocnění žaberního aparátu a s tím souvisejících nadnormativních ztrát v procesu odchovu obsádek kapra. Byl sledován a vyhodnocen vliv fotosyntetické asimilace časové řady dvou let na obsah volného CO2 a s tím kolísání hodnot ph a obsahu rozpuštěného kyslíku v rybničních vodách. Z archivních záznamů Státního archivu v Třeboni byl hodnocen časový průběh tzv. typových operací s ohledem na spotřeby a termíny aplikace vápna, hnojiv, kosení a kompostování rybničních porostů, průběh výtěrů a nasazení Ko apod. Cílem bylo stanovit řád pro hospodaření na rybnících a ten zakotvit do souboru agrotechnických lhůt pro jednotlivá opatření, s adresnou zodpovědností za jejich plnění. Výsledky a diskuse S ohledem na význam délky denního svitu, teplot vody určující intenzitu fotosyntetické asimilace bylo zjištěno, že nejvyšší nabídka volného a rozpuštěného CO 2 16

23 v rybničních vodách je v 1. a 4. čtvrtletí roku na rozdíl od 2. čtvrtletí, kdy je volný a rozpuštěný v důsledku bouřlivé fotoasimilace CO 2 doslova deficitní. Toto období je obvykle provázeno nadprodukcí kyslíku (přesycením kyslíku), ale také vysokými hodnotami ph a rizikem žaberních nekróz. Dynamiku volného CO 2 znázorňuje diagram (HARTMAN,P ,2010), ze kterého vyplývá naléhavost soustředění aplikace vápníku do 1. a 4. čtvrtletí běžného roku a aplikace uhlíku (organických hnojiv) do 2. čtvrtletí běžného roku na vodu nebo v závěru 1.čtvrtletí na okrajky naháněných rybníků. Sečení rybničních porostů případně jejich kompostování ( na výtažnících) s cílem prodloužení aplikace C (i s přihlédnutím k hnízdění ptactva) musí být zahájeno v červnu a hlavní podíl hmoty tvrdých rybničních porostů by měl být posečen již do konce července. Pro osvěžení poměru potřeb živin pro fotosyntetickou asimilaci uvádím podle FÜLLNERA,G. následující vztah: 106 dílů C : 16 dílům N : 1 dílu P Chlévská mrva má poměr: : : 1 - -, (25 % i více sušiny) Zelené hnojení : : 1 -. (10-12 % sušiny) Citovaný autor vysvětluje, že právě uhlík je makroelement (nejdůležitější živina), která podléhá Liebigovu zákonu minima a to také proto, že suchozemské rostliny čerpají vždy přítomný CO 2 z atmosféry, zatímco u ponořených vodních rostlin tomu tak není viz 2.čtvrtletí = deficitní CO 2. Obrázek č

24 Aplikační dávky Ca ++ a uhlíku ( podle dřívější terminologie vápnění a organické hnojení) by měly být stanovovány podle skutečné potřeby, tj. bilance přísunu a úbytku těchto makroelementů v povodí či jednotlivých rybnících, nikoli jak tomu bylo doposud zcela paušálně podle určitých tabulek. Významným kriteriem pro hodnocení úrodnosti rybníků (resp. stability produkce ryb) byla alkalinita vody DEJDAR,E.-1956, (neboli kyselinová neutralizační kapacita-knk 4,5 ) v rozmezí 1,5 mmol (méně úrodné rybníky povodí horní Lužnice) až po 2,0 2,5 mmol rybníky středně úrodné. Při výlovu rybníka obvykle úplným vypuštěním vody o alkalinitě 2 mmol nám odchází 40 mg Ca ++ v 1 litru vody, z 1 ha rybníka o hloubce 1 m to znamená 400 kg č.ž. Ca ++. Naháníme-li rybník vodou z Lužnice (Zlatou stokou) o 1,5 mmol alkalinity měli bychom doplnit ztrátu vápníku o 0,5 mmol = 100 kg čistého Ca ++ =180 kg (páleného vápna) CaO nebo kg (vápence) CaCO 3 podle obsahu Ca ++ Tabulka č.1: Optimalizace aplikačních dávek Ca ++ po vypuštění rybníků: Zdroj vody Alkalinita zdroje Doplnění Ca ++ Dávka CaO Dávka CaCO 3 KNK 4,5 mmol.l -1 kg.ha -1 kg.ha -1 kg.ha -1 z Lužnice, Zlatá st. 1, z rybníka výše v soustavě 2, dešťová, sněhová voda 0,8-1, Aplikační dávka vápníku, zejména ve formě páleného vápna by měla být vyrovnána ekvivalentním zdrojem uhlíku C resp. CO 2 (organickým hnojením), pokud rybník nemá zásoby organiky z minulosti. Následující tabulka uvádí výši potřeby vyrovnání aplikační dávky Ca ++, resp. CaO (nebo CaCO 3 ), tak aby vápník nepálil rybniční organizmy. Zdrojem uhlíku je především rostlinná hmota ( obvykle vláknina-celulóza) ze zeleného hnojení, chlévské mrvy či slámy. Rozložitelnost této organiky je závislá především na obsahu kyslíkových poměrů ve vodě a teplotě vody. Optimální dobou je začátek 2. čtvrtletí duben, kdy teplota vody vystupuje nad 10 o C a prodlužuje se délka denního svitu. 18

25 Tabulka č. 2: Aplikační dávky zdrojů uhlíku organických hnojiv ve vztahu k vápnění (výchozí stav z tab. č. 1) Dávka Ca ++ Ekvivalentní dávka Dávka chl. mrvy Ekvival. dávka kg.ha -1 C (uhlíku) v kg.ha -1 o 15% C kg.ha -1 rostl. hmoty kg.ha (povolena startovací d.) do 500 kg (start) (obsah C-organického v jednotlivých organických hnojivech v syrové hmotě podle FÜLLNERA,G.-2000): chlévská mrva.15 %, sláma 35 %, zelené hnojení 7 %, kejda skotu 6 %. Vyrovnání = ekvivalence Ca ++ (vápníku) a C (uhlíku) se děje v rybniční vodě podle níže uvedené známé chemické rovnice, jejímž produktem na konci je právě podstata alkalinity = kyselý uhličitan vápenatý, stabilizující ph vody : CaO + 2CO 2 + H 2 O = Ca(HCO 3 ) 2. FÜLLNER,G uvádí, že právě plůdkové i násadové výtažníky vyžadují rovnováhu mezi uhlíkem a vápníkem, což představuje stabilitu životních podmínek a teprve potom lze přistoupit k racionálnímu přikrmování. Obr. č.5 Stav zatížení rybničních vod za roky vyjádřený BSK 5 u rybníků města Č.Budějovice (spol. Lesy a rybníky m.č.b.s.r.o.) Sloupce rybníky celé soustavy, modrý sloupec = normativ 6 mg BSK 5.l -1, Sloupce rybníky koncové v soustavách (voda odcházející do Vltavy) vztahující se k tabulkám č. 5 a/,b/ 19

26 Souhrn údajů o kvalitě vody v rybnících BSK norma - 61/2003 naměřené hodnoty mg O 2.l průměr 7,65 mg BSK 5.l -1, průměr 11,72 mg BSK 5.l -1, Stav zatížení rybničních vod celkovým fosforem=pc mg.l -1 u spol. Lesy a rybníky m.č.b.s.r.o. Sloupce rybníky celé soustavy, modrý sloupec normativ 0,15 mg Pc.l -1 Sloupce koncové rybníky v soustavách Souhrn údajů o kvalitě vody v rybnících Pc 0,9 0,8 Koncentrace Pc mg/l 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0, prům. 0,152 mg Pc.l -1 0,152 prům. 0,302 mg Pc.l -1 20

27 Sledování koncových rybníků v průběhu celé vegetace tzn. i v létě, naznačuje na vyšší stupeň zatížení rybničních vod zejména celkovým fosforem na rozdíl od jarního a podzimního sledování většiny rybníků soustav v létech Na rybnících města České Budějovice byl posuzován vliv přikrmování obsádek ryb a organického hnojení na hodnoty ukazatelů BSK 5 a Pcelk. Koeficienty korelace mezi spotřebou krmiv a obsahem Pcelk. dosahovaly hodnot až 0,81530 a mezi spotřebou krmiv a BSK 5 = 0, Méně významně se projevoval vliv organického hnojení (HARTMAN,P.-2010). Potvrzuje se, že používání závadných látek pro chov ryb v rybnících (krmiva a hnojiva) ovlivňuje pozitivně přírůstek ryb, ale současně také i oživení zatížení rybničních vod. Jedním z optimalizačních opatření je stanovení řádné obsádky. Třeboňský správce, který vnesl renesanci do rybníkářství ve střední Evropě Josef ŠUSTA,(literání zdroj -1938) uvádí cituji: své úloze dostojí rybník nejlépe když panuje srovnalost mezi obsádkou ryb a přirozenou neb i jinak rozmnoženou zásobou potravy. Základem je přirozená potrava obsahující dostatek a nadbytek stravitelných bílkovin, ale nevylučuje její navýšení optimalizací živin (hnojení) a přikrmováním kapra. Zástupci přirozené potravy obsahují: čeleď Daphniidae (perloočky). 44 % bílkovin v sušině, čeleď Copepodidae (buchanky) % bílkovin - -, čeleď Chironomidae (pakomárovití)..52 % bílkovin - -, naproti tomu obiloviny obsahují: pšenice % bílkovin, žito a žitovec (triticale) % - - kukuřice..11 % - - (hrách 25 % - ). JIRÁSEK,J. MAREŠ,J.a ZEMANL uvádí, že kapr potřebuje pro dobrý růst % bílkovin (50 % u plůdku, 25 % u tržních ryb) a proto je na rozhodování rybníkářů stanovení řádné hustoty obsádky (z německé literatury vystupuje výraz raumfaktor faktor prostoru) tak, aby přirozená potrava byla přiměřeně naředěna obilovinami pro optimální výživu a růst po celou dobu vegetačního období. Pro tento účel uvádím jako příklad Waltrovu nebo také Nordquistovu křivku závislosti přírůstku na plochu a kus na hustotě obsádky. Jako příklad uvádím již dříve modelově (matematicky) vypočítanou 21

28 Nordquistovu křivku pro rybník Tisý Velký, který byl a je předmětem sporu mezi rybníkáři a ochranáři o způsob jeho obhospodařování. Obrázek č. 2. Závěry k obrázku: -se stoupající hustotou obsádky stoupá i přírůstek z plochy až k optimu, -optimum přírůstku na plochu závisí na klimatických podmínkách a také na účinnosti hospodářských opatřeních, -kusový přírůstek kapra je závislý na hustotě nasazení a na účinnosti hospodářských opatřeních, -optimum přírůstku na plochu je u různých věkových kategorií kapra různá. 22

29 Závěr: Rybniční akvakultura aplikuje podle současné legislativy ČR závadné látky do rybničních vod pro rozvoj přirozené potravy ryb a k přikrmování ryb. Tyto látky v interakci s obsádkou ovlivňují kvalitu povrchových vod. Aplikační dávky vápníku a uhlíkatých látek pro nezbytnou úpravu kvality rybničních vod jsou bilancovány podle aktuální hodnoty alkalinity (KNK 4,5 ) vody, přičemž za optimální je považována hodnota nejméně 2,0 mmol.l -1. Aplikace vápníku se soustřeďuje převážně na klidové a předvegetační období, tj. období nabídky volného a rozpuštěného CO 2, zatímco aplikace uhlíkatých substrátů (zelené hmoty, chlévské mrvy apod.) se soustřeďuje na začátek a prvou polovinu vegetace (duben, květen, červen), tj. období deficitního CO 2 v rybničních vodách. Na optimální skladbu obsádky usuzujeme z rybníkářské evidence. Dosažitelné optimum až maximum přírůstku na jednotku plochy je závislé na podílu přirozené a navýšené potravní produkce. LITERATURA: ČÍTEK,J.,KRUPAUER,V.,KUBŮ, F.:Rybníkářství, učebnice Střední rybářské školy vevodňanech, vydalo Informatorium jako 2. Vydání, Praha 1998, s.306. DEJDAR E.: Ertragssteigerung der tschechoslowakischen Teiche durch mineralische und organische Düngung. Deutsche Fischerei Zeitung No.11., 1956, s FÜLLNER,G., LANGNER,N., PFEIFER,M.: Ordnungsgemä3e Teichbewirtschaftung im Freistaat Sachsen, Sächsisches Landesanstalt für Landwirtschaft, Referát Fischerei Königswarta, Oktober 2000, str. 66. HARTMAN,P.,PŘIKRYL,I.ŠTĚDRONSKÝ,E.: Hydrobiologie, učebnice Střední rybářské školy ve Vodňanech, 3. přepracované vydání, Informatorium Praha 2005, 359 s. HARTMAN,P.: Optimalizace obsahu živin v rybniční vodě - udílení výjimek z 39, odst.1 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách k použití závadných látek pro chov ryb. Sborník referátů z konference k 90.výr. založení Rybářské školy ve Vodňanech, květen 2010, s , JANEČEK,V., SVOBODOVÁ,Z., PŘIKRYL,I., VYKUSOVÁ,B., FILIPOVÁ,O.: Vyhodnocení vlivu intenzifikace na kvalitu vod v rybnících. VÚRH Vodňany, Zpráva o řešení druhé časové etapy státního úkolu C , s. JIRÁSEK,J.MAREŠ,J.,ZEMAN,L. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro ryby, MZLU v Brně, 2005, 68s. KNÖSCHE,R.,SCHRECKENBACH,K.,PFEIFER,M.und WEISSENBACH,H. : Phosphor und Stickstoffbilanzen von Karpfenteichen. Zeitschrift für ÖKOLOGIE und NATURSCHUTZ, 7, 1998,

30 PŘIKRYL,I., ADÁMEK,Z., FAINA,R., HARTMAN,P., KOZÁK,P., LINHART O., MÁCHOVÁ,J., Metodika OP Rybářství 2.2.: Hospodaření na rybnících s režimem zlepšujícím kvalitu vodního prostředí. Jihočeská univerzita v Č.Budějovicích VÚRH ve Vodňanech, leden 2008, 36 s., 10 s. příloh. STIEG,S.: Karpfenteiche ohne Karpfen. Fischer und Angler in Sachsen, September 2004, 76,77. ŠÁLEK,J.,KUJAL,B.: Rybníky a účelové nádrže, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, skripta, SNTL Praha 1985, 151 s. ŠUSTA,J.:Výživa kapra a jeho družiny rybničné, Česká akademie zeměd. Praha 1938, české vydání, původní text připomínkovali Univ.Prof.Dr.K.Schäferna a Dr.Ing.B.Dvořák, 221 s. Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), edice zákony VI/2003, s. Adresa autora: Ing. Pavel Hartman, CSc., Fakulta rybářství a ochrany vod, Ústav akvakultury, Husova tř. 458/102, České Budějovice 24