Informovanost dospívajících žáků a studentů o pravidlech poskytování první pomoci.

Transkript

1 Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS. s.r.o Čelákovice Informovanost dospívajících žáků a studentů o pravidlech poskytování první pomoci. Studijní obor: Diplomovaný zdravotnický záchranář Vypracovala: Michaela Horčíková Vedoucí práce: MUDr. Jana Kiliánová Čelákovice 2012

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Čelákovicích dne Podpis:

3 Poděkování Mnohokrát děkuji vedoucí práce MUDr. Janě Kiliánové za spolupráci, odborné vedení, cenné rady a připomínky. Dále děkuji všem zástupcům vybraných škol, kteří mi umožnili dotazníkové šetření, jmenovitě Mgr. Miloslavě Lamačové, Mgr. Aleši Jinochovi a Mgr. Jaroslavu Kuželovi. Veliké díky patří také Ing. Romanu Kalfiřtovi za dozorování formální úpravy mé absolventské práce

4 OBSAH: Úvod Cíle absolventské práce Hlavní cíl absolventské práce Dílčí cíle absolventské práce Teoretická část První pomoc První pomoc obecně Polohy přednemocniční neodkladné péče Krvácení ( haemorrhagia ) Tepenné krvácení ( arteriální ) Žilní krvácení ( venózní ) Krvácení z nosu ( epistaxis ) Šok Termická traumata - obecně Popáleniny ( combustiones ) Omrzliny ( congelationes ) Zlomeniny ( fraktury ) Otevřené Zavřené Otravy ( intoxikace ) obecně Postup třídění raněných při hromadném neštěstí Překotný porod Neodkladná resuscitace Postup při vyšetření nemocného/zraněného - obecně Kontrola fyziologických funkcí Zástava dechu ( apnoe ) Zástava krevního oběhu Postup při neodkladné resuscitaci Praktická část Rozbor testového dotazníku ( teoretická část ) Subjektivní dojmy respondenta po vyplnění teoretické části Rozbor testového dotazníku ( modelové situace )

5 3.4 Výsledek dotazníku: porovnání základních škol vs. gymnázia Porovnání úspěšnosti u teoretické části Porovnání úspěšnosti u modelových situací Výsledek dotazníku: teoretická část vs. modelové situace Alternativní možnosti pro posílení informovanosti Obrázková příručka první pomoci Diskuse...76 Závěr...78 Zusammenfassung...79 Bibliografie...81 Přílohy...82 Příloha č. 1 : Seznam použitých zkratek Příloha č. 2 : Schválená žádost dotazníkového šetření a) III. ZŠ Příloha č. 3 : Schválená žádost dotazníkového šetření b) II. ZŠ Příloha č. 4 : Schválená žádost dotazníkového šetření c) GFP Příloha č. 5 : Dotazník Příloha č. 6 : Správné odpovědi k dotazníku Příloha č. 7 : Manuál pro vyučujícího Příloha č. 8 : Obrázková příručka první pomoci ( viz. vnitřní strana vazby práce ) - 5 -

6 ÚVOD Téma mé závěrečné absolventské práce ( Informovanost dospívajících žáků a studentů o pravidlech poskytování první pomoci ) je zvoleno cíleně. Již v minulosti jsem měla možnost zasvětit žáky 4. a 5. třídy na základní škole v předměstí do základů první pomoci. Velmi mne zajímala informovanost a zájem poskytovat přednemocniční neodkladnou péči u žáků tohoto věkového období. Výuka byla koncipována do jednoho semestru, jedenkrát týdně, po jedné vyučovací hodině. Během této doby byl vysvětlen základ akutních stavů, s možností praktického nácviku resuscitace na tréninkové figuríně. Výsledkem půlročního snažení byla lepší informovanost a zvýšený zájem o problematiku. Tato zkušenost přispěla k volbě zmíněného tématu absolventské práce, kde se zaměřím na žáky 9. tříd základní školy a na studenty gymnázia v tomto věkovém období, v rámci jednoho města. Základní školy a gymnázia jsou dle mého názoru poslední informační institucí, kde se lidé můžou, resp. musí vzdělávat v dané problematice. Pokud se žáci nerozhodnou studovat zdravotnickou školu či medicínský obor, je poslední možností rychlokurz průpravy první pomoci u žadatelů o řidičské oprávnění. V dospělosti se již člověk, který nemá snahu se aktivně zajímat o první pomoc více vzdělávat, pokud o to sám neusiluje. Pokládám proto za důležité, aby žáci a studenti na základních školách či gymnáziích byli kvalitně informování a vzbuzoval se u nich pocit nutnosti a zájmu první pomoc v reálných situacích poskytovat. První pomoc můžeme charakterizovat jako prvotní / bezprostřední kontakt s nemocným / zraněným, s absencí speciálního zdravotnického vybavení, vědomostí či dovedností. Klást důraz bychom měli na svědomitost a ochotu aktivně zraněnému pomoci i v takto nízkém věku žáků základních škol a gymnáziích. Závěrečná absolventská práce je zpracována teoreticko-prakticky, z čehož : Teoretická část bude zaměřena na výčet základních akutních neodkladných stavů se stručným rozborem ( charakteristika, příčiny, projevy, diagnostika, léčba ) v souladu s otázkami obsaženými v testovém dotazníku. V praktické ( empirické ) části vyhodnotím dotazníkové šetření prostřednictvím grafů a porovnám různé aspekty např. základní školy vs. gymnázia, teoretická část vs. modelové situace. Při řešení modelových situací a teorie v testovém dotazníku je předpokladem pro správné zodpovězení i logické uvažování, z čehož vyplývá, že není bezpodmínečnou nutností znát odborný postup, ale správné laické vyřešení situace. Dotazník pojednává také - 6 -

7 o obecných informacích respondenta: kde doposud získával informace o první pomoci, jak hodnotí své dosavadní znalosti, zda-li by byl schopen první pomoc poskytnout. Dotazník je koncipován do třech částí přičemž : Úvodní teoretická část žáky a studenty prověří převážně ve znalostech resuscitace a zprůchodnění dýchacích cest. Druhá část teorie sumarizuje výčet akutních stavů v oblasti zlomenin, krvácení až po nástin řešení intoxikačního stavu. Třetí část se zabývá vyřešením pěti modelových situací, se kterými se žáci a studenti v praxi mohou setkat V závěru práce navrhuji posílení motivace zdravotnických pracovníků ke kvalitnější informovanosti mládeže ve znalostech první pomoci ( předávání zkušeností a informací ) žákům základních škol a gymnázií. Doporučím detailněji se zaměřit na rozbor učební osnovy, kde by měla být možnost praktického nácviku ( resuscitace, diagnostikování základních stavů, transport postiženého, obvazové techniky ) jako jedna z možných alternativ pro zpestření výuky a zlepšení znalostí. Přínosem pro zdravotnickou praxi je následující fakt. Pokud je přednemocniční laická pomoc provedena časně a kvalitně, je prognóza záchrany pacienta velká. Tudíž bychom měli dbát o předání takto důležitých informací již u dospívajících. Doplňkem mé práce je sestavení konkrétní brožury jako ukázky studijního materiálu ( příručky ), pro možný způsob předání informací žákům a studentům základních škol a gymnázií o problematice první pomoci

8 1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl absolventské práce Vyhodnotit teoretické znalosti a připravenost poskytnout první pomoc žáky 9. tříd základních škol a u studentů kvarty osmiletého gymnázia prostřednictvím dotazníkového šetření. 1.2 Dílčí cíle Sestavit testový dotazník, kterým vyhodnotím úroveň znalostí u žáků a studentů v uvedeném věkovém období. Shromáždit a zpracovat dostupné informace ke shrnutí základních akutních stavů ( charakteristika, příčiny, projevy, diagnostika, léčba ) pro žáky a studenty ve věkovém rozmezí čtrnácti až šestnácti let a pro laickou veřejnost. Poukázat na možnost zkvalitnění výuky první pomoci na základních školách, či gymnáziích. Na základě zjištěného navrhnout vlastní obrázkovou příručku laické první pomoci

9 2 TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část pojednává o základních akutních stavech, které jsou obsaženy v testovém dotazníku. Jednotlivé příznaky, poranění, úrazy, byly vybrány do testového dotazníku nahodile, dle frekvence výskytu v reálných situacích. Prvotně bude odborně vysvětlena charakteristika s příznaky, projevy, diagnostikou a léčbou. Doplňující a stěžejní částí je nastínění první pomoci, kterou by měli být schopni poskytnout žáci a studenti ve věkovém rozmezí čtrnácti až šestnácti let a širší laická veřejnost. 2.1 První pomoc První pomoc je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení. [ BYDŽOVSKÝ, 2008, str.30 ] První pomoc - obecně První pomoc mají být schopni poskytnout všichni občané bez speciálního vybavení či pomůcek. Jedinou kontraindikací pro neposkytnutí pomoci je ohrožení vlastního zdraví či života. Řídíme se dle známého pravidla : Vše, co je pro poskytnutí první pomoci potřeba, jsou dvě ruce a hlava. Cílem je odvrátit jednoduchými úkony postiženého / zraněného od rozvíjejícího se akutního stavu, prohlubování nemoci, úrazu či smrti. Přitom pomýšlíme na bezpečí svoje i postiženého. Rozhodujícím faktorem je jednat klidně a s rozvahou. Snažit se situaci nepodcenit, nepřeceňovat své schopnosti a jednat s klidnou hlavou. Duševní klid se snažíme přenést i na zraněného / nemocného, jelikož mnoho neúrazových stavů je vyvoláno na psychosomatickém podkladě. [ BERÁNKOVÁ, FLEKOVÁ, HOLZHAUSEROVÁ, 2002 ] Integrovaný záchranný systém ( IZS ) tvoří složky: - ZZS ( Zdravotnická záchranná služba ) s tísňovou linkou 155 výzva se přijímá na zdravotnickém operačním středisku ( ZOS ), kde kvalifikovaný operátor zpracovává informace o nehodě, nemoci, úrazu, mimořádné události apod. ZOS je připraveno 24h denně telefonicky podávat informace a laickou veřejnost navádět, jakým způsobem prvotně postiženého zajistit. Na základě informací od volajícího vysílá výjezdovou posádku dle norem: RZP ( rychlá zdravotnická pomoc ), LZS ( letecká záchranná - 9 -

10 služba ), RLP ( rychlá lékařská pomoc ) nebo RV ( Rendez -Vous neboli potkávací systém ) dle vážnosti stavu. Děti školního věku se učí jednoduché pravidlo, dle kterého si koncové číslo 5 tísňové linky zdravotnické záchranné služby pamatují: Připomíná jim vozíček pro postižené nebo klikatost hada modré hvězdy života. HZS ( Hasičský záchranný sbor ) s tísňovou linkou 150 zpravidla se jedná o velitele zásahu. Úkoly hasičského záchranného sboru jsou : Zabezpečení prostoru ( např. pro zdravotníky, aby nedošlo k ohrožení jejich životů při ošetření poraněných ), zajišťují technickou první pomoc, zahajují vyprošťovací práce. Děti si koncové číslo 0 HZS pamatují jako: kulatý rybníček či stočenou hasičskou hadici. PČR ( Policie České republiky ) s tísňovou linkou 158 dozírá nad mimořádnou událostí včetně zajištění bezpečí ostatních složek IZS. Zajišťuje příjezdové a odjezdové cesty na místě nehody plynulost provozu či uzavírku silnic. Je k dispozici ZZS a HZS. Koncové číslo tísňové linky 8 připomíná policejní želízka. - tato nepsaná pravidla nejen dětem v nízkém věku pomáhají k zapamatování si základních čísel linek tísňového volání IZS. Jednotné evropské číslo tísňového volání : linka 112 díky televiznímu pořadu medializovaná linka tísňového volání. Tato linka byla vybudována na základě podmínek členství EU. Provozovatelem této linky je Hasičský záchranný sbor. Veřejnost však opomíjí důležitý fakt. Dispečerem této linky je hasič, tudíž při ztrátě zdraví není schopen v dostatečné míře poskytnout adekvátní odborné rady, proto zprostředkuje přepojení na Zdravotnické operační středisko záchranné služby. Tím dojde k určité časové prodlevě, která v rozhodujících chvílích může být fatální. - měli bychom si proto pamatovat všechna tři základní čísla linek tísňového volání a využít tu, která v dané chvíli bude v souladu se situací. Celý integrovaný systém spolu úzce spolupracuje a zároveň se mobilizuje

11 Přivolání odborné pomoci Velmi důležité je správné přivolání ZZS. Hovor s dispečerem ZOS by měl být stručný, neb výstižný, s dostatkem požadovaných informací. Během hovoru bychom měli říci : své jméno a příjmení, stručně nastínit možnou příčinu události ( pád z výšky, náhlý kolaps bez příčiny, autonehoda ), počet poraněných osob, jedná-li se o hromadné neštěstí, pohlaví a přibližný věk ( postarší osoba, dítě, střední věk ), popis zdravotního stavu ( bezvědomí vs. při vědomí, fyziologické funkce detekovány vs. chybí, reaguje na podněty, stěžuje si na bolest vs. bez bolesti, zvrací, nekomunikuje přiměřeně apod. ). Dále je důležité sdělit své telefonní číslo pro zpětnou vazbu, kdyby ZZS nemohla najít místo zásahu. Poslední a stěžejní informací je uvést cílové místo. Nejvhodnější je říci přesnou adresu, pokud je známá. Z opačného důvodu se rozhlédneme po okolí a pokusíme se nastínit možné záchytné body ( komerční obchod, banka, pošta, úřad aj. ). Pokud si tento výčet informací v tíživé situaci neuvědomíme, dispečer ZOS se sám na potřebné informace dotáže. Jednat bychom měli klidně a jasně, aby nedocházelo ke zkreslení informací. Dovolat se na tísňovou linku můžeme bez kreditu ( linky jsou bezplatné ) i bez karty SIM, 24h denně. Obecným pravidlem pro komunikaci s dispečerem ZOS je neukončovat hovor jako první. Mějme na paměti. Pokud vůbec nedisponujeme znalostmi týkající se první pomoci, je dispečer ZOS proškolen k provedení TAPP ( telefonicky asistovaná první pomoc ), kde nám potřebné rady pro prvotní ošetření před příjezdem ZZS sdělí. Dělení první pomoci - technická první pomoc je důležitým článkem záchranného řetězce. Při technické první pomoci se zaměřujeme na zajištění bezpečnosti prostředí a osob před dalšími úkony. Vyproštění zaklíněného zraněného z automobilu, zamezení šíření požáru či unikajících chemikálií, elektrického proudu apod. Technická první pomoc disponuje také prostředky pro zajištění zraněného např. z výšek, či vodních ploch. Buď je prováděna méně často laiky ( svépomocí ), či kvalifikovanými pracovníky Hasičského záchranného sboru, Horskou službou, či Vodní záchrannou službou aj. - laická první pomoc je poskytována nekvalifikovanými osobami s absencí speciálního zdravotnického vybavení. Do laické první pomoci řadíme úkony jako : přivolání ZZS, HZS, PČR, zahájení prvotního ošetření před příjezdem ZZS, případně

12 transport do bezpečné oblasti, např. ( odnesení zraněného ze silnice pro motorová vozidla ) apod. Důležitým mezníkem při neposkytnutí první pomoci širší veřejností je možnost trestního stíhání. V žádném případě není možné tolerovat omluvu, kterou veřejnost při neposkytnutí první pomoci používá - strach z ublížení na zdraví, či zhoršení stavu neadekvátně provedené laické první pomoci zraněnému. - odborná zdravotnická první pomoc je prováděna profesionály ( proškolenými zdravotníky ), kteří disponují vybavením, léky a přístroji pro širší diagnostiku a časnou terapii. Odbornou zdravotnickou pomoc v ČR poskytují lékaři, všeobecné sestry s rozšířenou způsobilostí a zdravotničtí záchranáři. 2.2 Polohy přednemocniční neodkladné péče V některých případech výběr polohy hraje zásadní roli pro zlepšení celkového stavu nemocného / zraněného. Poloha, kterou nemocný sám zaujímá před příjezdem ZZS může poukázat na možnou příčinu obtíží. V přednemocniční neodkladné péči jsou polohy dvojího charakteru: Buď ji nemocný / zraněný sám aktivně vyhledává, či ho zachránce dle známých postupů pasivně uloží. Polohování bychom neměli opomíjet a základní druhy bychom se měli naučit i s praktickým nácvikem. Zpravidla volíme takovou, která je v souladu s onemocněním a s potřebou nemocného / zraněného, přičemž na prvním místě je bezpečí. Vždy pamatujme na potencionální rizika zhoršení stavu zahájení resuscitace. Nutná je pravidelná kontrola životních funkcí dýchání, puls. Stabilizovaná poloha ( recovery position ) Veřejnosti známá jako zotavovací. Touto pozicí zajistíme zachování průchodnosti dýchacích cest. Hlava, která je v mírném záklonu, zabrání zapadnutí kořene jazyka do dýchacích cest, který je ve většině případu důvodem k porušené spontánní ventilaci. Pokud jsou v dutině ústní přítomny zvratky či krev, záklon zajistí jejich volné vytékání a zamezí tak velmi časté aspiraci. Indikace k použití polohy je bezvědomí, musí však být zachovány životní funkce puls. Kontraindikací je např. zlomenina pánve, podezření na poranění páteře, otevřená poranění břicha, nepřítomné životní funkce apod. Popis polohy: Na boku, při které je pokrčená spodní dolní končetina. Zakloněnou hlavu podpírá pokrčená horní končetina, druhá horní končetina leží za tělem

13 V současné době lze tuto polohu interpretovat různým způsobem. Nutné je však bezpodmínečné uložení na boku se záklonem hlavy. Obr. č. 1 : Stabilizovaná poloha. [ vlastní fotografie ] Protišoková poloha Užíváme ji, pokud je potencionální riziko začínajícího, či rozvíjejícího se šokového stavu. Cílem je prokrvit centrální část těla srdce, mozek. Tuto polohu můžeme uplatnit také při zlomenině pánve, pokud jsou elevované dolní končetiny vypodložené. Kontraindikací je poranění hlavy, krvácení v obličejové části, podezření na mozkové trauma. Popis polohy: Vleže na zádech, s nepodloženou hlavou, dolní končetiny jsou elevovány do pravého úhlu k ose těla, nebo min. 30cm nad zemí. Obr. č. 2 : Protišoková poloha. [ vlastní fotografie ] Fowlerova poloha Je pro převoz pacienta do zdravotnického zařízení ZZS jedna z nejčastějších. Indikací polohy jsou např. dechové obtíže, srdeční onemocnění, hrudní poranění. Zajišťuje optimální dechovou ventilaci a určitý komfort při převozu do nemocnice. Popis polohy: Polosed. Dbáme o správné vypodložení zad. Pokud dochází k posunu nemocného / zraněného z nosítek - lůžka, improvizujeme zapření dolních končetin různými pomůckami ( výběhový kufr, bednička )

14 Obr. č. 3 : Fowlerova poloha. [ vlastní fotografie ] Ortopnoická poloha Pacienty spontánně vyhledávaná při dechových obtížích ( dušnost ), srdečním selhávání, či plicních onemocněních. V této pozici se zlepšuje dech, díky zvýšené vitální kapacitě plic, zapojení pomocných dýchacích svalů ( bránice, mezižeberní svaly, břišní svaly ), což má za následek kvalitnější ventilaci plic. Ve svěšených dolních končetinách se hromadí krev, která uleví plicnímu oběhu od městnání. Popis polohy: Sed polosed, horní končetiny se zapírají v předloktí o stolek, či dlaněmi o lůžko ( zapojení pomocných dýchacích svalů ), dolní končetiny jsou spuštěné z lůžka. Obr. č. 4 : Ortopnoická poloha. [ vlastní fotografie ] 2.3 Krvácení ( haemorrhagia ) Krev je červená, neprůhledná, cirkulující tekutá tkáň, která je hlavní součástí vnitřního prostředí organismu. Skládá se z krevních elementů : červených krvinek (erytrocyty), bílých krvinek (leukocyty), krevních destiček (trombocyty). Zmíněné buněčné elementy jsou přítomny v krevní plazmě. Celkový objem krve v lidském těle dospělého člověka je 4,5 l 6 l. Ženy mají menší celkový objem krve než muži. Důvodem je větší podíl tukové tkáně u žen, oproti většímu množství svalové hmoty u mužů. Krev hraje důležitou transportní, vyživovací a vylučovací úlohu v organismu. Dopravuje živiny a potřebné stopové prvky do těla a odvádí odpadní produkty metabolismu z těla ven. Zajišťuje přenos dýchacích plynů z plic do tkání a opačně. Dále se podílí na udržení tělesné teploty mezi orgány, stálosti vnitřního prostředí (homeostáza), transportu hormonů, vitamínů aj

15 Krvácení znamená únik krve z cév, který je způsobený jejím poraněním nebo poruchou funkce. Krevní ztráty: ztráta 10 %objemu krve - nevyvolá vážnější změny ztráta % objemu krve - vede k rozvoji šoku ztráta 50 % objemu krve - je smrtelná [ BYDŽOVSKÝ, 2011 ] Krvácení řadíme obecně dle charakteru do vážných, život ohrožujících stavů. Pokud se jedná o masivní krevní ztráty, je na místě okamžitá pomoc. Lidské tělo je schopno pomalé krvácení rychle kompenzovat, avšak rychlé a objemné krvácení si žádá okamžitý zásah, bez kterého by došlo k předčasnému úmrtí. Hodnotíme celkový fyzický vzhled zraněného, s důkladným sledováním životních funkcí. K jednotlivým druhům krvácení přistupujeme specificky, dle typu poraněné cévy. Dělení krvácení : tepenné (arteriální), žilní (venózní), vlásečnicové (kapilární). Nutná je snaha vyloučit podezření na vnitřní krvácení, které se nedá v přednemocniční neodkladné péči objektivně s určitostí potvrdit. vnitřní krvácení Je život ohrožující stav, pokud není časně diagnostikován. Častěji však bývá projevem neúrazových příčin. Příznaky nastupují pozvolna, až po dramatický průběh : bledost, lepkavý studený pot, neklid, žízeň (polydipsie), vysoká bolestivost, zvýšená tepová frekvence (tachykardie), nízký krevní tlak (hypotenze), nitkovitý puls, zmatenost, apatie, bezvědomí se zástavou krevního oběhu. Vnitřní krvácení může penetrovat do : dutiny lební, hrudní, břišní a měkkých tkání. K zjištění závažnosti stavu pomáhá určení mechanismu účinku úrazu : tvrdý náraz, pád apod. Vnitřní krvácení může být také projevem neúrazových příčin : vředové onemocnění žaludku a duodena (VCHGD), mimoděložní těhotenství, jícnové varixy, hemoragická cévní mozková příhoda (CMP) apod. První pomoc : nepodáváme nic ústy (NPO), protišoková opatření ( teplo, ticho, zajistit transport RZP-RLP-RV, tišení bolesti ), pravidelné kontrolování životních funkcí a stavu vědomí. Inspekce celého těla včetně tělních otvorů ( ucho, ústa, rectum, nos, močová trubice = možné krvácení ), popřípadě zahájit úlevovou polohu. vnější krvácení první pomoc provádíme dle rozsahu. Mírně krvácející ránu ošetříme důkladnou desinfekcí, krycí vrstvou, či náplastí. Silné krvácení již vyžaduje pozornost. Kontrolujeme životní funkce, poloha se zvednutými dolními končetinami centralizace krve ( protišoková poloha ). Dle rozsahu použít : tlakový

16 obvaz, přímé stlačení rány prsty, či užití škrtidla. Zvážení přivolání odborné pomoci. Pátráme pohledem po mechanismu účinku vzniku zranění ( střelné, sečné, bodné, řezné, tržné ). Pokud je v krvácející ráně přítomný velký předmět (střep, nůž, či jiné ostré pomůcky ), nikdy se nesnažíme o odstranění. Důsledkem by bylo silné krvácení, potažmo vykrvácení Tepenné krvácení ( arteriální ) Tepny (artérie) jsou cévy, které vedou okysličenou krev od srdce. Tepenná krev je charakteristická svou světle červenou barvou, která může / nemusí při krvácení rytmicky vystřikovat ( v závislosti na kvalitě pulsu ). K tepennému krvácení dochází za předpokladu, že charakter poranění je soustředěn ostrým předmětem do hloubky. Tím dojde k poruše povrchu cévy (artérie ) a k následnému silnému krvácení. Prioritou při ošetření je okamžitá snaha krvácení zmírnit, až plně zastavit. Druhotnou záležitostí je snaha o dodržení asepse, která v akutní fázi není prioritou. Možnosti pro ošetření jsou : Obr. č. 5 : Tepenné krvácení. [ vlastní fotografie ] Tlakový obvaz Užívá se, pokud v ráně není cizí předmět. Jedná se o velmi účinný způsob pro prvotní stavění tepenného krvácení. Skládá se z vrstvy krycí ( sterilní / čistý čtverec / kapesník ), dále z vrstvy tlakové ( nejvhodněji savá, vysoká vrstva - stočené obinadlo, ručník ), poslední je vrstva fixační ( pomocí elastického obinadla se jednotlivé vrstvy ke končetině připevní ). Stlačení prsty v ráně Je jednou z alternativ pro akutní zástavu krvácení. Určitým rizikem je ale možnost nákazy skrze krev postiženého, pokud ošetření provádíme bez ochranných pomůcek. Prsty také nemusí svým objemem pojmout celý rozsah rány

17 Použití zaškrcovadla ( turniket ) Jde o agresivní metodu, která může tkáně traumatizovat a poškozovat. Používáme Martinovo gumové škrtidlo přes oděv, které by mělo mít minimální šíři 5 cm. Končetiny zaškrcujeme v případě, že sací vrstva u tlakového obvazu prosakuje ( u amputací, či u krvácení s cizím tělesem ). Škrtidlo se v pravidelných intervalech 15 min, na 2 3 min uvolňuje, aby došlo k prokrvení zbylé části končetiny nad zaškrcením. [ BYDŽOVSKÝ, 2008 ] Stavění tepenného krvácení pomocí tlakových bodů na tepnách ( artérie ) spánkový (a.temporalis), lícní (a.facialis ), krční (a.carotis), podklíčkový (a.subclavia ), pažní (a.brachialis ), břišní (aorta abdominalis ), stehenní (a.femoralis) a podkolenní (a.poplitea ). Nejbližší tepnu v místě postižení stlačíme oproti kosti, tím dojde k zástavě. Končetinu zvedneme do výše a držíme ji nad úrovní srdce. Shrnutí pro žáky a studenty : K tepennému krvácení přistupovat svědomitě. Jednoznačně dle barvy krve charakterizovat tepenné krvácení. Užít tlakového obvazu. Pokud vrstvy prosakují, zaškrtit poraněnou končetinu na stanovenou dobu. Znehybnit končetinu. Uložit poraněného do protišokové, či autotransfúzní polohy. Pravidelně kontrolovat životní funkce. Ochrannými rukavicemi chránit své bezpečí. Zahájit protišoková opatření. Přivolat odbornou pomoc. Pozn. Pokud nemáme k dispozici ochranné zdravotnické rukavice, můžeme jejich funkci a význam nahradit igelitovými sáčky Žilní krvácení ( venózní ) Méně závažné krvácení, avšak vyžaduje pozornost. Krev volně z rány vytéká a má tmavě červenou barvu, protože je neokysličená. Zpravidla vzniká mechanickým násilím, které nemá hloubkový charakter ( povrchové řezné, tržné rány ). První pomocí je užití tlakového obvazu, či komprese prsty zachránce. Při ošetření se snažit postupovat asepticky. Shrnutí pro žáky a studenty : Charakterizovat žilní krvácení dle tmavě červené barvy. Chránit své zdraví pomocí ochranných rukavic. Stlačit krvácející ránu prsty, či použít tlakový obvaz. Snažíme se krvácející ránu desinfikovat a sterilně ošetřit. Kontrolovat životní funkce a dle rozsahu zvážit přivolání odborné pomoci. Poraněnou končetinu elevovat nad úroveň srdce. Zahájit preventivně protišoková opatření

18 Obr. č. 6 : Žilní krvácení. [ vlastní fotografie ] Krvácení z nosu ( epistaxis ) Krvácení z dutiny nosní vzniká buď mechanickým drážděním nosní sliznice, nebo díky traumatickému působení ( zlomenina přepážky, nosních kůstek ). Pokud dojde k velké krevní ztrátě, je pacient bledý, opocený, tachykardický, hypotenzní, úzkostný. V obzvlášť závažných případech může dojít i ke ztrátě vědomí. Nejčastější a velmi závažnou komplikací při krvácení z nosu, bývá zatékání krve do nosohltanu - hltanu, díky špatně provedené poloze při ošetření. Rizikem je zvracení krve s možností vdechnutí (aspirace) = dušení. První pomocí je postiženého uložit do sedu polosedu, stisknout nosní křídla na 10 min, chladit šíji, čelo a hlavu neustále držet v předklonu. Shrnutí pro žáky a studenty : Jednat klidně a rozvážně. Použít ochranné rukavice, uložit zraněného do sedu / polosedu, chladit čelo a zátylek, hlavu držet v předklonu, stisknout nosní křídla na 10 min. Pokud krvácení přetrvá, zvážit přivolání odborné pomoci. 2.4 Šok Šok je soubor klinických příznaků, který je projevem akutně vzniklé neschopnosti oběhového systému zajistit přiměřenou dodávku kyslíku a živin tkáním. V důsledku nedostatečného prokrvení a dodávky kyslíku dochází k poruchám orgánů, tkání a jednotlivých buněk. [ ZADÁK, HAVEL, et al., 2007, str. 147 ] Základní druhy šoku : Hypovolemický šok Kardiogenní šok Septický šok Anafylaktický šok Hypovolemický šok ( hemorrhagický ) : Tento druh šoku nejčastěji vzniká, pokud dojde k velké krevní ztrátě způsobené krvácením ( zevní krvácení, krvácení do zažívacího traktu aj. ), masivní ztrátě tělesných tekutin (dehydratace) z průjmů,

19 zvracením, nadměrným pocením, či při popáleninách ( ztráta plazmy ). Obecně je hypovolemický šok řazen mezi vážný, život ohrožující stav, není-li časně diagnostikován a účinně léčen. Nejvíce je nemocný / zraněný na životě ohrožen vznikem akutní dechové tísně a multisystémovým selháním orgánů. Klinický obraz hypovolemického šoku : horečka, tachykardie, hypotenze, porucha vědomí, dušnost, namodralé konečky prstů, nosu a rtů (cyanóza), viditelné krvácení, neklid, úzkost, nitkovitý nebo nehmatný pulz na periferii. Kardiogenní šok : Při kardiogenním šoku, který nazýváme také selhání srdce jako pumpy, není srdce schopno v dostatečné míře udržet výdej potřebný k prokrvení tělesných tkání. Ve většině případů se tento stav rozvíjí z důvodu rozsáhlého infarktu myokardu, či srdečním selháváním. [ ADAMS, HAROLD, 1999 ] Klinický obraz kardiogenního šoku : hypotenze, neklid, tachykardie, tachypnoe, bledá kůže, pomalé kapilární plnění, respirační tíseň, bolest na hrudi, porucha vědomí. Septický šok : Průnik mikroorganizmů do těla a jejich prostup do krevního řečiště vyvolá systémovou zánětlivou reakci a způsobí septický stav. Není-li infekce časně podchycena, může sepse progredovat do život ohrožujícího stavu. [ ADAMS, HAROLD, 1999 ] Princip přenosu nákazy spočívá v zanesení mikroorganismu do krevního řečiště, kde dojde k jejich osídlení a zmnožení. Pokud člověk nemá vybudovanou imunitu, může u něj nastat syndrom systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) nebo syndrom multiorgánové dysfunkce (MODS). Klinický obraz septického šoku : tachykardie, vysoká / velmi nízká teplota, hypotenze, zrychlení dechu (tachypnoe), porucha vědomí, teplá - červená kůže, hyperglykémie. Nejohroženější skupinou bývají děti, lidé se sníženou imunitou a staří lidé. Septickému šoku do jisté míry můžeme předejít aseptickým dodržováním zásad při ošetřování otevřených ran aj. Anafylaktický šok : Anafylaxí rozumíme krajní a život ohrožující systémovou alergickou odpověď. Nejčastějšími spouštěči jsou léky, hormonální preparáty, výrobky ze séra, některé potraviny - ovoce, ořechy, korýši, jedy, např. včelí žihadla, intravenózní kontrastní látky obsahující jód, hydroxyetylškrob a ABO inkompatibilní krev a krevní produkty. [ ADAMS, HAROLD, 1999 ] Klinický obraz anafylaktického šoku : zčervenalá kůže, kopřivkovitá vyrážka, chladné končetiny, úzkost, tachypnoe, ztráta vědomí, zvracení, vydatná nosní

20 sekrece, pocit obstrukce v krku, kašel, dušnost, angioedém, bolest hlavy, kýchání. Prioritou je udržet průchozí dýchací cesty. Shrnutí pro žáky a studenty ( obecné zásady při poskytnutí první pomoci laiky, u všech druhů šoku ) : brát stav velmi vážně, pokusit se nalézt zdroj obtíží ( úraz, nemoc, noxa apod. ), všímat si barvy a teploty kůže, pravidelné kontrolování životních funkcí, protišoková poloha se zvednutými dolními končetinami ( centralizace krve ), uvolnit oděv od krku, aby došlo k lepší ventilaci, neprodlené přivolání ZZS, zraněného / nemocného neopouštět, pokud dojde k selhání jedné ze životních funkcí, je nutné zahájit neodkladnou resuscitaci, zajistit protišoková opatření tzv. 5 T. Protišoková opatření 5 T : - teplo ( teplé přikrývky, zamezit prochladnutí od země ) - ticho ( eliminovat hysterické osoby a rušivé vlivy, jednat v klidu a s rozvahou ) - tekutiny ( v přednemocniční laické první pomoci pouze zvlhčit ústa! ) - tišení bolesti ( nalézt úlevovou polohu, imobilizace zranění apod. ) - transport ( v protišokové poloze, přednostně volit ZZS - RLP ) 2.5 Termická traumata - obecně Jejich výskyt je frekventován roční dobou. Nejvíce ohroženou skupinou jsou děti a lidé, jejichž zranění je způsobené z nedbalosti. Termická traumata patří k druhům poranění, při kterém i nevelké působení tepla ohrožuje zraněného na životě, přičemž prognóza vyléčení / uzdravení je nepříznivá. Správné provedení prvotního ošetření při termickém traumatu hraje rozhodující úlohu při celkové léčbě. V dnešní době se tento typ úrazu nevyskytuje příliš často, avšak důsledky, které mohou zraněného postihnout, mohou být fatální Popáleniny ( combustiones ) Popáleniny vznikají působením vysokých vnějších teplot, elektřinou, ozářením, či chemikáliemi na kožní kryt. Při popáleninách dochází k vážným poraněním na kůži, často nevratným (ireverzibilní). Závažnost je charakterizována lokalizací, rozsahem, hloubkou, příčinnou, věkem, stupněm a celkovým stavem zraněného

21 Rozsah určujeme procentuálním výpočtem poraněné kůže z celkového tělesného povrchu. Všeobecně je u dospělých používané pravidlo tzv. devíti, které rozdělí celkový povrch těla na úseky. Jednotlivé části těla jsou procentuálně obodované 9 % nebo 18 %, dle velikosti poraněné plochy. Hlava a krk tvoří 9 %, jedna dolní končetina tvoří 18 %, jedna horní končetina tvoří 9 %, přední plocha trupu tvoří 18 %, záda tvoří 18 %, genitál tvoří 1 %. Charakter popálenin je rozdělen do tří stupňů. U prvního stupně dojde k překrvení a zarudnutí. Příčinnou mohou být déle působící sluneční paprsky. K zahojení dochází během několika dnů. Druhý stupeň již vytváří na zarudlé kůži puchýře, u nichž je při jejich protržení potencionální riziko vzniku infekce. Vyznačuje se prudkou bolestivostí a zahojením během několika týdnů. Třetí stupeň je nejzávažnější, avšak nejméně bolestivý. Vzniká nekróza tkání a hlubokých struktur ( svalů, kostí ). Hojení trvá měsíce. Léčba popálenin je dlouhodobou a náročnou záležitostí. Kvalitně provedená první pomoc spočívá v sejmutí uhašeného oděvu ( mimo příškvarů ), včetně šperků, které jsou dalším zdrojem tepla a v lokálním chlazení popálených ploch. Pozor na možnost vzniku podchlazení (hypotermie)! Nepoužíváme masti, krémy, zásypy, oleje. Popáleniny na obličeji se nekryjí, pouze lokálně chladí. Nepodávat žádné tekutiny ústy ( pomýšlíme na možný chirurgický zákrok ve smyslu uvolňujících nářezů ). Shrnutí pro žáky a studenty : Vždy prioritně pamatujeme na své bezpečí. Jednáme klidně a rozvážně. Přerušíme a zajistíme zdroj tepla ( hořící oděv, elektrický proud, oheň ), sejmeme šperky, chladíme popálené plochy. Puchýře nestrháváme pouze sterilně kryjeme. Zahájíme protišoková opatření, hledáme úlevovou polohu, neprodleně přivoláme ZZS. Snažíme se eliminovat psychický neklid u zraněného, pravidelně kontrolujeme životní funkce. Zajistíme přísun čistého, čerstvého vzduchu. Nezapomínáme použít ochranné pomůcky pro své bezpečí. Obr. č. 7 : Pravidlo devíti u dospělého člověka, při popáleninách. [ vlastní obrázek ]

22 2.5.2 Omrzliny ( congelationes ) Omrzliny vznikají za působení nízkých teplot, především na končetinách a akrálních částech těla ( uši, nos, prsty ). Díky místně působícímu chladu dojde ke stažení cév (vazokonstrikce) s následným poškozením tkání. Omrzliny dělíme obdobně jako popáleniny do třech stupňů, přičemž jejich určení je závislé na vyvíjejícím se stavu postižené končetiny, či části těla po zahřátí. První stupeň omrzlin způsobí lokální zarudnutí kůže, která je chladná a ztrácí postupně čití. Druhý stupeň vytvoří po omrznutí puchýře. Kůže bývá nažloutlá a necitlivá. U třetího stupně vzniká nekróza zmrzlých částí, které se spontánně mohou odlamovat (amputace). První pomocí u omrzlin je transport / přenos do závětří, postižená místa netřít sněhem. Snažíme se zraněného vyzvat k aktivnímu / pasivnímu pohybu končetin, aby došlo k jejich prokrvení. Možný způsob pro celkové zahřátí je i malé užití alkoholu, který způsobí rozšíření cév (vazodilatace). Pokud zraněného vysvlékáme z vlhkých a mokrých šatů, je důležitá opatrnost, aby při nešetrném zacházení nedošlo ke strhnutí puchýřů, či amputaci nekrotických částí. Celkové zahřátí by mělo být provedeno pozvolna, aby nedošlo k šoku. Účinnou metodou je podání teplých tekutin ( čaj ). U vzniklých puchýřů přiložíme sterilní krycí vrstvu, která zabrání potencionálnímu riziku vzniku infekce. Shrnutí pro žáky a studenty : Zajistit pro zraněného tepelný komfort, který je aplikován pozvolna, z důvodu možného vzniku šoku ( přikrývky, teplé nápoje, závětří, teplá místnost ). Oděv snímat opatrně, aby nedošlo ke stržení puchýřů a amputaci omrzlých částí ( jsou tmavé / černé ). Vyzvi zraněného k pohybu končetin, aby se prokrvily v opačném případě končetinami pasivně pohybovat. Omrzlá místa netřít sněhem. Dle celkového stavu zvážit přivolání ZZS. Uplatnit protišoková opatření a pravidelně kontrolovat životní funkce. Nalézt úlevovou polohu, sterilně ošetřit možná jiná zranění, či již vzniklé puchýře. 2.6 Zlomeniny ( fraktury ) Zlomeninou rozumíme porušení kontinuity kostní tkáně způsobené úrazem nebo onemocněním. K jejímu vzniku je třeba uplatnění mechanických nebo patofyziologických sil. [ ZEMAN, et al., 2000, str. 363 ]

23 Jedná se o velmi bolestivý stav, který nemocného / zraněného limituje v pohybu a jeho zdraví je zároveň ohroženo potencionálními riziky ( krvácení, šok, infekce, amputace aj. ). Příčiny zlomenin jsou zpravidla úrazového charakteru, kdy mechanickým, či jiným násilím dojde k poruše integrity kosti ( úder, kop ). Neúrazové zlomeniny jsou patologické a vznikají na podkladě nádorového, či jiného onemocnění řídnutí kostní tkáně (osteoporóza). Dle mechaniky úrazu je třeba s postiženým zacházet velmi opatrně, byť není zlomenina na první pohled patrná. Zlomeniny se dělí, dle charakteru lomu ( víceúlomková, příčná, krátce šikmá, spirální, tříštivá ) a na otevřené, zavřené. Příznaky zlomenin jsou z převážné většiny objektivní a do jisté míry i subjektivní. Nejistými příznaky k určení zlomeniny je krevní výron (hematom), vysoká bolestivost a ztráta hybnosti. K jistým příznakům patří objektivní deformity poraněné končetiny / části těla, krepitace. Zlomeniny jsou obecně diagnostikovány pomocí zobrazovací metody ionizujícího záření RTG ( rentgen ). Je třeba brát v potaz, že při zlomenině není porušena pouze kost, ale i měkké tkáně. a - víceúlomková, b příčná, c krátce šikmá, d spirální, e - tříštivá Obr. č. 8 : Dělení zlomenin podle charakteru lomu. [ ZEMAN, et al., 2000 ] Účinnou první pomocí je dokonalá fixace poraněné končetiny / části těla, pomocí vakuových dlah, které se snažíme v přednemocniční neodkladné péči improvizovaně nahradit. Zlomeninu znehybníme nejlépe tím, že zároveň fixujeme klouby nad a pod zlomeninou. Upevnění nesmí z končetiny / části těla padat, ale zároveň nesmí být příliš pevné, aby nedošlo k poruše cirkulace krve. Výhodné je poraněnou končetinu / část těla elevovat, zabráníme tak rozšiřujícímu se krvácení a otoku. Shrnutí pro žáky a studenty : Odebereme základní anamnézu ke zjištění mechaniky poranění. Vyšetříme celé tělo od hlavy až k patě. Lehkým dotykem (palpace) detekujeme bolestivost a vizuálně (aspekce) prohlédneme deformitu poraněné končetiny

24 / části těla. Pátráme po přidružených poraněních - krvácení. Zkontrolujeme rozsah hybnosti. Zacházíme se zraněným velmi opatrně, uplatníme protišoková opatření. Pravidelně kontrolujeme životní funkce. Přiložíme fixaci k znehybnění poraněné končetiny / části těla ( dlahy, šátkové obvazy, koště, hůl, dřevěné větve ). Hledáme úlevovou polohu. Přivoláme odbornou pomoc. Nikdy se nesnažíme zlomeninu napravit, či kostní úlomky vpáčit zpět. U otevřených zlomenin provádíme prvotně stavění krvácení, pomocí tlakových bodů, krycí vrstvy a elevaci končetiny Otevřené zlomeniny Mechanismus účinku otevřených zlomenin : Působí-li násilí přímo na kost v místě pozdějšího zlomu, vyskytuje se většinou současně i poškození kožního krytu a hlouběji uložených tkání. [ ZEMAN, et al., 2000, str. 364 ] Při otevřené zlomenině kost nebo kostní úlomek porušuje kožní kryt a ční navenek. Jedná se o objektivní diagnostikování kostních deformit. Zraněný je ohrožen možným vznikem infekce ( měkkých tkání ), masivním krvácením a rozvojem šokového stavu. Úkolem prvotního ošetření je končetinu / část těla dokonale fixovat pomocí : vakuových dlah, improvizovaných fixačních pomůcek ( lyžařská hůl, násada od koštěte, dřevěné větve aj. ). Prioritou první pomoci při otevřených zlomeninách je aseptické ošetření, z důvodu potencionálního rizika vzniku infekce a stavění krvácení Zavřené zlomeniny Při zavřené zlomenině zůstává kožní kryt neporušen. Vybrané typy nejčastějších zavřených zlomenin, se základním laickým postupem při ošetřování jsou popsány viz. níže. Zavřená zlomenina zápěstí a předloktí Dlahu umístíme od konečků prstů po konec pažní kosti, přičemž předloktí tvoří úhel 90 s paží. Finální fixaci provedeme pomocí šátkového závěsu. Obr. č. 9 : Fixace při zlomenině předloktí. [ BERÁNKOVÁ, FLEKOVÁ, HOLZHAUSEROVÁ, 2002 ]

25 Zavřená zlomenina prstu ruky Fixace pomocí průmyslově vyráběných dlah pro prsty horní končetiny, či improvizovaně pomocí stočeného obinadla, jablka aj. Obr. č. 10 : Fixace zlomeniny prstů ruky. [ BERÁNKOVÁ, FLEKOVÁ, HOLZHAUSEROVÁ, 2002 ] Zavřená zlomenina pažní kostí Dbáme o správné vypodložení v místech kloubních spojů. Dlahu přiložíme od konečků prstů, podél ramen, do poloviny zdravé pažní kosti. Upevnění provádíme pomocí šátků. Zahájíme protišoková opatření a přivolání ZZS. Obr. č. 11 : Přiložení dlahy při zlomenině pažní kosti. [ BERÁNKOVÁ, FLEKOVÁ, HOLZHAUSEROVÁ, 2002 ] Zavřená zlomenina klíční kosti Znehybníme zlomeninu tzv. Delbeltovými kruhy, či osmičkovým obvazem. Důležité je důkladné vypodložení axilárních jamek, které se upevní pomocí šátků. Obr. č. 12 : Znehybnění zlomeniny klíční kosti pomocí Delbeltových kruhů. [ BERÁNKOVÁ, FLEKOVÁ, HOLZHAUSEROVÁ, 2002 ] Zavřená zlomenina stehenní kosti Postup při ošetření spočívá v zahájení protišokových opatřeních a dokonalé fixaci pomůckami, které jsou k dispozici. Improvizovanou fixací je svázání obou dolních končetin k sobě pomocí šátků, či obvazovým materiálem. Větší komfortnosti docílíme tím, že mezi svázané dolní končetiny vložíme obvazový materiál, jako vypodložení v místech kloubních spojů. Zahájíme neprodlené přivolání ZZS. Obr. č. 13 : Znehybnění zlomeniny stehenní kosti, svázáním dolních končetin. [ BERÁNKOVÁ, FLEKOVÁ, HOLZHAUSEROVÁ, 2002 ]

26 Zlomenina pánve Klademe důraz na šetrnost a opatrnost při manipulaci během ošetření. Obvod pánve, kolena a kotníky stáhneme šátkovým ovazem. Zajistíme elevaci dolních končetin, aby došlo ke snížení tlaku na pánev. Dále vypodložíme kloubní spoje ( mezi kolena a kotníky ) šátky, či obvazovým materiálem. Neprodleně přivoláme ZZS a zahájíme protišoková opatření, s pravidelnou kontrolou životních funkcí. Obr. č. 14 : Znehybnění pánve. [ BERÁNKOVÁ, FLEKOVÁ, HOLZHAUSEROVÁ 2002 ] 2.7 Otravy ( intoxikace ) - obecně Intoxikací rozumíme proniknutí škodlivé látky (noxa) do organismu, která způsobuje chorobné změny. Z převážné většiny vznikají na podkladě sebevražedných pokusů (suicidum). Méně často chybnou záměnou (iatrogenním poškozením), či omylem. Možné cesty vstupu škodlivé látky do organismu : přes kůži, vdechováním (inhalace), nitrožilní aplikací (intravenózně) a perorálním užití - ústy. Před zahájením léčebného postupu je nutné detekovat škodlivou látku, z důvodu správné aplikace protijedu (antidotum). Všeobecnou první pomocí je zabránění dalšího působení noxy ( vynesení postiženého ze zamořeného prostředí, oplachování povrchu těla, evakuace žaludečního obsahu aj. ). U některých typů intoxikací alkoholem, je obzvlášť důležité pomýšlet na své bezpečí - projevy agrese. První pomoc při otravě léky Spočítáme množství požitých léků ( z prázdných krabiček, lékových plat ), abychom určili vážnost intoxikace. Z anamnestických důvodů zjišťujeme příčinu škodlivého požití ( suicidální úmysl, chybná záměna léku, omyl aj. ), přibližnou dobu po požití, přidružené choroby ( hypertenze, ischemická choroba srdeční, mozkové příhody, diabetes melitus ). Opakovaně sledujeme fyziologické funkce a stav vědomí. Kontrolujeme reakci a velikost očních zornic, barvu kůže, zápach z úst aj. Pokud je postižený při vědomí, snažíme se evakuovat žaludeční obsah pomocí zvracení, přičemž vzorky zvratků zajistíme do sáčku pro případný rozbor. Podáme postiženému k vypití sklenici vody s rozpuštěným živočišným uhlím ( univerzální antidotum ). Neprodleně přivoláme ZZS

27 První pomoc při otravě saponáty Nejčastěji se vyskytují u malých dětí. Platí zde obecné zásady první pomoci u intoxikací, včetně pravidelné kontroly životních funkcí. Pokud dojde k užití saponátu, je výrazně kontraindikováno zvracení a požívání tekutin. Při napití dojde ke zpěnění saponátu, s možným rizikem aspirace a poškozením plicních sklípků. Dle stavu zvážíme přivolání ZZS, či vlastní dopravení k lékaři. 2.8 Postup třídění raněných při hromadném neštěstí Pokud jsme svědky dopravní nehody, či jiného hromadného neštěstí, je třeba znát základy postupů při třídění raněných, aby bylo dosaženo adekvátního přednemocničního ošetření všech zúčastněných. Z důvodu optimálního zastoupení záchranných složek, je třeba se orientovat v rámcové osnově závažnosti události. NEHODA 2-5 osob charakteristika HROMADNÉ NEŠTĚSTÍ - omezené HROMADNÉ NEŠTĚSTÍ - rozsáhlé KATASTROFA do 10 osob situace, kdy je postiženo do 10 osob, z toho minimálně jedna osoba se nachází v kritickém stavu (ve stavu bezprostřed ního ohrožení života) do 50 osob situace, kdy je postiženo více než 10 osob, nepřekračuje počet 50 nad 50 osob situace, kdy je postiženo více jak 50 osob, a to bez ohledu na počty mrtvých, těžce či lehce postižených atd. Tab.č.1: Rámcový přehled míry závažnosti události. [ POKORNÝ; et al., 2010 ] Úkolem prvotního kontaktu s mimořádnou událostí je správné vyhodnocení situace, s podrobným popisem k příslušným orgánům operačního střediska ( PČR, HZS, ZZS, Linka 112 ). Vyhodnotíme možný spouštěcí mechanismus ( dopravní nehoda, průmyslové havárie, živelná pohroma aj. ), aby byly včas mobilizovány síly pro technickou první pomoc, která přizpůsobí a zabezpečí terén tak, aby byl vhodný pro adekvátní ošetření. Naším jediným cílem je poskytnout kvalitní první pomoc co největšímu počtu zraněných, v co nekratším čase. Obecně zahajujeme první pomoc u zraněných, jejichž stav má šanci na přežití. Zdravotnické třídění ( triage ) se řídí dle určené metodiky START ( snadné třídění a rychlá terapie Simple triage and rapid therapy ). Barevnými identifikačními štítky / visačkami se jednotliví zranění zařadí do skupiny naléhavosti v ošetření :

28 Červená visačka neodkladná pomoc ( definitivní ošetření do 2 hodin ) - stavy se selhávajícími životními funkcemi. Bez prioritního ošetření by nepřežili. Žlutá visačka odkladná pomoc ( definitivní ošetření do 2 4 hodin ) - stavy se zlomeninami a krvácením. Neodkladná pomoc, avšak ne v prvním sledu. Černá / bílá visačka mrtví - mrtvá těla se ponechávají na místě neštěstí, pro další možnost dovyšetření události. Zelená visačka odložená pomoc ( definitivní ošetření nad 4 hodiny ) - ošetření lze oddálit. Stavy neohrožující život. Modrá visačka odsun v posledním pořadí ( infaustně zranění ) - stavy neslučitelné se životem. [ BYDŽOVSKÝ, 2008 ] Shrnutí pro žáky a studenty : Nejdůležitějším mezníkem, před zahájením laické první pomoci při hromadném neštěstí, je správné posouzení celkové situace. Časně a neprodleně voláme příslušný IZS, který se vzájemně zmobilizuje. Vyhodnotíme charakter neštěstí ( živelná pohroma, hromadná dopravní nehoda aj. ), rámcově určíme přibližný počet zraněných, dostupnost k místu nehody, s možnými potencionálními překážkami ( k časné mobilizaci technické první pomoci ). Veškeré výše uvedené informace je nutné neprodleně dispečerovi IZS sdělit, aby byly zajištěny dostatečné síly k zvládnutí celé situace. První pomoc zahajujeme s dostatečným možným počtem laických dobrovolníků. Vždy prioritně pamatujeme na své bezpečí. Největší pozornost před příjezdem záchranným složek věnujeme zraněným, kteří vyžadují život zachraňující úkony, avšak jejich prognóza záchrany života je příznivá. Bolestivá poranění se zachovanými životními funkcemi, ošetřujeme v druhé fázi. Zraněné, jejichž stav je neslučitelný se životem neošetřujeme. 2.9 Překotný porod Překotný porod je spontánně probíhající stav, který trvá kratší dobu než 3 hodiny po odtoku plodové vody, či počínajících děložních stazích. Častěji se objevuje u žen, které již jednou, či vícekrát rodily ( porodní cesty jsou měkčí, tudíž kladou menší odpor ). Těhotenství (gravidita) trvá 10 lunárních měsíců, 9 kalendářních měsíců, 40 týdnů

29 Porod (partus) fyziologicky probíhá mezi týdnem, jinak je označován jako opožděný, předčasný nebo dochází k přenášení plodu. Samotný porod dělíme na 3 porodní doby ( otevírací, vypuzovací a porod placenty ). 1. doba porodní se nazývá otevírací. Je provázena pravidelnými křečovitými bolestmi (kontrakce) od děložního dna. Otevírá se a zaniká děložní hrdlo ( vzniká tím souvislý porodní kanál ). Intervaly kontrakcí se zkracují v této době na min. 2. doba porodní se nazývá vypuzovací. Trvá několik minut až hodin. Kontrakce se v této době opakují po 2 3 min. na s. Plod je připraven k porodu. Hlavička vstupuje do pánevní šíře a úžiny, kde provede svou normální rotaci ( kolem dolního okraje stydké spony ). Poté provede zevní rotaci, následuje rotace ramének a 2. doba porodní je ukončena porodem dítěte. 3. doba porodní je charakterizována porodem placenty a porodních obalů. Po porodu dítěte následuje během 5 10 min klidová fáze, po které nastupují opět kontrakce, během nichž se porodí placenta. Ošetření novorozeného dítěte bezprostředně po porodu : Porozené dítě zabalíme do teplých / čistých přikrývek. Vyčistíme dutinu ústní od plodové vody a jiných nečistot. Podvážeme pupečník na dvou místech ( 5 a 10 cm od těla dítěte ) dostatečně silně a uprostřed úvazků čistými nůžkami přestřihneme. Pupečníkový pahýl sterilně zabalíme. Kontrolujeme životní funkce, reakci na podráždění, dech, puls a svalový tonus dítěte, ( Apgar skóre ) v 1.min, v 5.min. a v 10. min po porodu. Zajištěné dítě předáme matce. APGAR SKÓRE Appearance - Barva kůže Pulse - Srdeční akce Grimace - Reakce na odsátí Activiti - Svalový tonus Respirations - Dýchání Tab. č. 2 : Apgar skóre. [ BYDŽOVSKÝ, 2008 ] BÍLÁ, BLEDÁ CYANOTICKÁ RŮŽOVÁ CHYBÍ pod 100 /min nad 100 /min CHYBÍ GRIMASA KŘIK, KAŠEL OCHABLÝ POHYB AKTIVNÍ, ČILÝ KONČETIN POHYB CHYBÍ NEPRAVIDELNÉ KŘIK

30 Vyhodnocení :8b. 10b. dobrý stav ( méně svědčí pro hypoxii plodu ) 4b. 7b. středně těžké poškození ( mírná nebo střední poporodní asfyxie) 0b. 3b. těžká poporodní asfyxie Shrnutí pro žáky a studenty : Sběr dostatku informací od rodičky ( průběh těhotenství, možné obtíže, předpokládané komplikace, uložení poloha plodu při poslední kontrole aj. ). Popřípadě nahlédneme do těhotenské průkazky. Pokud jsme překotný porod diagnostikovali, neprodleně přivoláme ZZS. Pokud si nevíme s počínajícím porodem rady, dispečerka ZOS telefonicky poskytne požadované informace. Zajistíme matce tepelný a klidový komfort s dostatkem přikrývek. Provedeme řádnou hygienu rukou a rodidel ( čistou vodou ). Rodička zaujímá polohu v polosedě s pokrčenými dolními končetinami. Pravidelně pohledem (aspekce) kontrolujeme velikost a zánik děložního hrdla. Při odtoku plodové vody si všímáme její barvy, zakalení a zápachu. V průběhu každé kontrakce rodička zavře oči, zadrží dech, pokrčí nohy a zatlačí jako na stolici. Pokud je již viditelná hlavička v porodních cestách, nikdy za ní netaháme, pouze přidržujeme. Kontrolujeme, zda kolem krku dítěte není omotaný pupečník. Po porodu dítěti očistíme dýchací cesty, podvážeme pupečník 5 a 10 cm od těla dítěte pevnými úvazky a uprostřed přestřihneme. Pupečníkový pahýl sterilně zabalíme. Dítě osušíme a předáme matce. V pravidelných intervalech 1. min, 5. min, 10. min hodnotíme poporodní adaptaci dle Apgarové. Rodidla sterilně přikryjeme a čekáme na dostavení se 3. doby porodní. V průběhu celého porodu komunikujeme s matkou, pro docílení optimální duševní pohody. Porozenou placentu zabalíme do igelitového pytle k dovyšetření lékařem Neodkladná resuscitace Základní neodkladná resuscitace ( ZNR ) je soubor opatření směřující k obnově oběhu okysličené krve v organismu postiženém náhlým selháním jedné nebo více základních životních funkcí vědomí, dýchání a krevního oběhu. [ POKORNÝ; et al., 2010, str. 7 ] Doporučené postupy jsou pravidelně aktualizovány Evropskou radou pro resuscitaci a Americkou kardiologickou společností. Nejnověji se řídíme pravidly Guidelines, vydanými v roce