#FollowMeToBaroque. Treatment Kilián Vrátník

Transkript

1 #FollowMeToBaroque Treatment Kilián Vrátník

2 úvod #BarokoJePohyb #BarakoJeEmoce #BarokoJeHudba #BarokoJeSláva #BarokoJeEnergie #BarokoJePýcha #BarokoJeVzrušení #BarokoJsouBarvy #BarokoJeBrána #BarokoMěPřitahuje #PojďSeMnou #FollowMeToBaroque

3 koncept Příběh #FollowMeToBaroque je inspirován Instagramovým hashtagem, který v překladu znamená následuj mě a doplňuje fotografii zamilovaného páru, který se drží za ruce, přičemž vidíme pouze jejich ruce a dívčina záda. Tyto fotografie mě inspirovaly k tomu, abych vytvořil příběh, prostřednictvím kterého ztvárním magický výlet do baroka. Celý koncept formálně vychází ze dvou věcí: kompozice #FollowMeTo fotografií a českého baroka, které dodá příběhu nadpřirozené kulisy, emotivní hudbu a vizuální energii. Z barokních prvků jsem se rozhodl nejvíce pracovat s motivem pohybu, a proto chci, aby se videoklip po všech stránkách hýbal. Pohyb by měl být v kulisách, postavách, kostýmech i v kameře. Princip #FollowMeTo by měl naopak zaujmout mladého diváka. Vychází z formátu, který je mladé generaci vlastní. Celý videoklip by měl v mém příběhu být z pohledu hlavní postavy (POV) mladého muže, měl by tak dodávat nezvyklý pohled na barokní kulisy a na první pohled zaujmout. Emoci, kterou chci prostřednictvím #FollowMeToBaroque předat, je magie. Rád bych v divácích zanechal pocit, že české baroko v nás může vyvolat neopakovatelné vzpomínky a zážitky, že je to něco, co nám učaruje, co nás inspiruje a co nikdy nezapomeneme. Zároveň by práce s Instagramovými prvky měla videoklipu pomoci šířit se na sociálních sítích, což je pro naši cílovou skupinu naprosto klíčová platforma.

4 scénář Sedím ve vlaku. Kreslím si do notesu změti nesouvisejících čar a snažím se psát. Nejde to. Nemám inspiraci. Zarachotí dvířka kupé a najednou do nich vstoupí. Má dlouhé blond vlasy, letní šaty, na uších sluchátka a trochu se na mě usměje. Chci se vrátit k psaní, ale nemůžu na ní dost dobře přestat koukat. Nevím, kolik uplynulo času, ale vlak znovu zastavuje. Bere si kabelku a zvedá se k odchodu. Je to teď, nebo nikdy a jdu za ní. Vystupuju z vlaku a jdu od zastávky do neznáma. Najednou se otočí, zkoumavě se na mě podívá a ptá se. Dívka Chceš něco vidět? Nečeká na moji odpověď a nasadí mi svoje sluchátka, ve kterých hraje Čtvero ročních období třetí věta sonáty Léto, a protože už na ní nemůžu udržet oči, hypnotizuju svoje boty. Když oči zase zvednu, blížíme se k rozlehlému baroknímu zámku. (Poznm. Třetí věta sonáty Léto začíná hrát ve sluchátkách v čase 00:50) Vede mě po zámeckých schodech nahoru, její šaty vlají ve větru. U brány stojí dva strážní. Nevypadají, že by chtěli uhnout, ale na poslední chvíli mohutně mávnou prapory na obě strany a nechají nás prostoupit. Objevíme se ve vstupní hale. Podívá se na mě, jako by chtěla zjistit, co na to říkám. Vede mě po schodech nahoru. Vstupujeme do velké společenské místnosti, vede mě až na druhý konec. Stojíme před krbem, přikrčí se, nabere hrst popela a namaluje si na obličej, pod oči, jednoduché ornamenty. Pak se otočí, namaluje je i mě. Rozesměje ji to a pokračujeme dál. Procházíme další místností plnou obrazů, asi galerií, zkoumavě si je prohlíží. Najednou je v řadě obrazů zrcadlo, kde se konečně uvidím s namalovanými ornamenty na obličeji. Vypadáme vážně směšně. (Poznm. Hudba 01:00 1:45. Vlající prapory a šaty dívky kráčející po schodech jsou snímány ve zpomaleném záběru.) Vcházíme do další místnosti osvětlené pouze křišťálovým lustrem. Prostor je plný kamenných soch. Mám pocit, jako kdyby se na mě sochy dívaly. Dívka pustí moji ruku, otočí se na mě, jakoby mi chtěla něco říct. Světlo zhasne. Podívám se po nějakém vypínači, ale v přítmí místnosti není nic vidět. Chci se otočit zpátky na dívku, ale nevidím ji, jen zaslechnu její smích. Rozbuší se mi srdce. Před očima mi začnou kmitat barevné záblesky světel. Kličkuji mezi podstavci soch a dalšími věcmi v místnosti, co jdou jen matně rozeznat. Mrkám, snažím se vidět ve tmě. Ve změti barev zahlédnu její ruku. Chytnu ji a současně mi někdo zezadu zakryje oči. Slyším za sebou dívčin smích. Odkryje mi oči a světlo už zase svítí. Zjistím, že nedržím ruku dívky, ale ruku kamenné sochy. Ona se za mnou hlasitě směje. (Poznm. Hudba, velká gradace v čase 1:50 2:15)

5 scénář Jdeme dál. Vcházíme na zahradu. Je noc. Před námi vidím propletence jisker, které dohromady vytváří ohnivé geometrické obrazce. Vypadá to, jako by padaly hvězdy. Když se k nim přiblížíme, tak si uvědomím, že to jsou muži s ohnivými tyčemi, kterými zběsile točí, šermují, hází do výšky. Dívka mne chytne kolem pasu a začne tančit. Okolo nás poletují ohnivé jiskry. Na obzoru vychází slunce. (Poznm. Hudba 2:15 2:30. V rytmu hudby se zpomalovávají záběry mužů s ohnivými tyčemi.) Ráno. Procházíme se zahradou plnou upravených záhonů pokrytých ranní rosou. Následuju dívku skrz zahradu a utrhnu jednu kytku, kterou mám zrovna po ruce. Podám ji jí. Usměje se a vede mě dál. Blížíme se k fontáně. Stoupne si na schod, pak na hranu a nakonec se zhoupne do fontány. Následuju jí. Ponoří se do vody. Já za ní. Zavřu oči. Hudba přestane hrát. Nakonec se vynořím. Stojím v kašně, z vlasů mi odkapává voda, hledám ji, ale nikde není. Zase si ze mě dělá legraci? Nebo ne? Sundávám si z hlavy její sluchátka. Prohlížím si je. (Poznm. Hudba dohrává v čase 02:45. Pád do vody je ve zpomaleném záběru) Najednou se v zahradě objeví ještě někdo. Podobně vypadající dívka, ale na rozdíl od mé průvodkyně naprosto běžného vzhledu i oblečení. Dívka Seš v pohodě? Zeptá se mě. Koukám na ni a pochvíli na ni promluvím. Já Chceš něco vidět? A podávám jí ruku.

6 vizuální styl Vizuální styl #FollowMeToBaroque bude spočívat ve třech stěžejních prvcích: # POV úhel kamery: způsob snímání z pohledu hlavního hrdiny by měl diváky více vtáhnout do děje, měl by simulovat pohled lidských očí, jejichž prostřednictvím chci divákům představovat barokní mizanscénu. # Pohyb: Pohyb, který je pro barokní sloh tak důležitý, je také jedním z nejdůležitějších prvků mého vizuálního stylu. Chci pracovat jednak s kamerou, která je neustále v pohybu, ale také s prostředím. V obraze by tak stále měl být nějaký pohyblivý element: těžké záclony ve větru, šaty dívky při běhu, mávání vlajkami, voda ve fontáně a podobně. # Barvy a světlo: Ve výběru barev i ve stylu svícení bych se také rád inspiroval barokní estetikou. Mám v plánu kombinovat méně výrazné barvy s několika málo sytě barevnými prvky. Ty by měly být v barvách temně červené, tmavě modré a zelené či zlaté.

7 lokace V konceptu pracuji s představou, že by se celý příběh odehrával na jedné lokaci, která by nejvíce vyhovovala mé představě a požadavkům příběhu. V úvahu připadá zejména zámek Valtice se svým Lednicko-valtickým areálem nebo prostory, které nabízí Hospitál Kuks.

8 hudba Z Vivaldiho Čtvera ročních období jsem si vybral sonátu Léto. Myslím si, že pro potřeby vyjádření atmosféry #FollowMeToBaroque se hodí ve formě, jak je běžně interpretována. Myslím, že tato intepretace pomůže divákovi se více přenést do doby, kterou chci svým videoklipem nastínit, je lehce zapamatovatelná a navíc část diváků ji bude i znát, což by mělo také pomoci k lepší zapamatovatelnosti klipu.

9 herci Pro #FollowMeToBaroque jsou dvě hlavní postavy: dívka a kluk. Dívka by měla být záhadná, ale přitom velmi přirozená, bezprostřední a energická. Kluk, z jehož pohledu se bude celý příběh snímat, se objeví vlastně jen v jednom záběru (v odraze v zrcadle). Měl by vypadat sympaticky a živě. U dívky budou velmi důležité kostýmy měla by být oblečena ve vzdušných, lehkých materiálech, které budou zvýrazňovat pohyb postavy.

10 závěr V jedné větě je hlavním cílem #FollowMeToBaroque přilákat pozornost k českému baroku a představit ho v takové atmosféře, která vyvolá chuť ho zažít na vlastní kůži. Chci mladým nabídnout baroko v zajímavé formě, s využitím prostředků, které jsou mladé generaci vlastní, a s příběhem, který jim zůstane v paměti. #DekujiZaPozornost #AtZijeBaroko #VasKilian