06 Amerikana III. 18 Pelleas a Melisanda v Národním divadle 24 O Pánovi z Prasečkova. Souhvězdí tří špičkových choreografů v premiéře ve Státní opeře

Transkript

1 Číslo 2 / říjen 2012 / 130. sezona / 06 Amerikana III Souhvězdí tří špičkových choreografů v premiéře ve Státní opeře 18 Pelleas a Melisanda v Národním divadle 24 O Pánovi z Prasečkova Michaela Wenzelová / foto: P. Hejný

2 Činohra / Drama Opera Balet / Ballet Laterna magika Umělecký šéf činohry / Artistic director of the Drama: Michal Dočekal Umělecký šéf opery / Artistic director of the Opera: Rocc Umělecký šéf baletu / Artistic director of the Ballet: Petr Zuska Šéf Laterny magiky / Director of the Laterna magika: Zdeněk Prokeš Národní divadlo / The National Theatre William Shakespeare Troilus a Kressida Režie / Stage direction: David Radok Dramaturgie: Martin Urban Premiéry / Premieres: 6. a J. A. Pitínský RUKOPISY aneb Králodvorské a Zelenohorské tajemství Režie / Stage direction: J. A. Pitínský Světová premiéra / World premiere: 5. a Stavovské divadlo / The Estates Theatre Molière Pán z Prasečkova Režie / Stage direction: Hana Burešová Premiéry / Premieres: 22. & Anton Pavlovič Čechov Strýček Váňa Režie / Stage direction: Michal Dočekal Premiéry / Premieres: 14. & Václav Havel Zahradní slavnost Režie / Stage direction: Dušan Pařízek Premiéry / Premieres: 13. & Divadlo Kolowrat / The Kolowrat Theatre Lenka Lagronová Z prachu hvězd Režie / Stage direction: Štěpán Pácl Světová premiéra / World premiere: Stefano Massini Ohlušující pach bílé Režie / Stage direction: Lucie Bělohradská Česká premiéra / Czech premiere: Národní divadlo / The National Theatre Claude Debussy Pelleas a Melisanda / Pelléas et Mélisande Dirigent / Conductor: Jean-Luc Tingaud Režie / Stage direction: Rocc Premiéra / Premiere: Bedřich Smetana Dvě vdovy / The Two Widows Dirigent / Conductor: Robert Jindra Režie / Stage direction: Jiří Nekvasil Premiéra / Premiere: Státní opera / State opera Vladimír Franz Válka s mloky / War with the Newts Dirigent / Conductor: Marko Ivanović Režie / Stage direction: David Drábek Světová premiéra / World premiere: Giuseppe Verdi Don Carlo Dirigent / Conductor: Jaroslav Kyzlink Režie / Stage direction: Manfred Schweigkofler Koprodukce / Coproduction: Národní divadlo, Suomen Kansallisooppera (Finská národní opera) Helsinky Premiéra / Premiere: Igor Stravinskij Persefona / Persephone Koncertní provedení melodramu / Concert performance Dirigent / Conductor: Jiří Štrunc Stavovské divadlo / The Estates Theatre Christoph Willibald Gluck Orfeus a Eurydika / Orfeo ed Euridice Dirigent / Conductor: Jan Latham-Koenig Režie / Stage direction: Hartmut Schörghofer Premiéra / Premiere: Josef Mysliveček L Olimpiade (Olympiáda) Dirigent / Conductor: Václav Luks Režie / Stage direction: Ursel Herrmann Koprodukce / Coproduction: Národní divadlo, Théâtre de Caen, Opéra de Dijon, Grand Théâtre de Luxembourg Premiéra / Premiere: Národní divadlo / The National Theatre Čarodějův učeň / Krabat Libreto / Libretto: Jan Kodet, Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka Choreografie / Choreography: Jan Kodet Hudba / Music: Zbyněk Matějů Světová premiéra / World premiere : Státní opera / State opera Amerikana III Dirigent / Conductor: David Švec Theme and Variations Choreografie / Choreography: George Balanchine Hudba / Music: Petr Iljič Čajkovskij In The Middle Somewhat Elevated Choreografie / Choreography: William Forsythe Hudba / Music: Thom Willems Fancy Free Choreografie / Choreography: Jerome Robbins Hudba / Music: Leonard Bernstein Česká premiéra / Czech premiere: PREMIÉRy / PREMIEREs Vidím nevidím / As far as i can see Scénář, režie, animace / Script, stage direction, animation: Maria Procházková Scéna / Sets: Jan Novotný Kostýmy / Costumes: Simona Rybáková Kamera / Camera: Martin Štěpánek Choreografie / Choreography: Zdeněk Prokeš Česká premiéra / Czech premiere: Repertoár na nové scéně / REPERTOIRE on the new stage Legendy magické Prahy / Legends of Magic Prague Námět, scénář, režie / Script and Stage direction: Jiří Srnec Choreografie/Choreography: Petr Zuska Kouzelný cirkus / Wonderful Circus Režie / Stage direction: Evald Schorm, Jan Švankmajer, Jiří Srnec Choreografie / Choreography: Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček, František Pokorný Casanova Scénář a režie / Script and stage direction: Juraj Jakubisko Choreografie / Choreography: Jean-Pierre Aviotte Graffiti Režie / Stage direction: Ondřej Anděra, Petr Kout Choreografie / Choreography: Jiří Bubeníček, Václav Kuneš, Petr Zuska Cocktail 012 The Best of Námět a dramaturgie / Dramaturge: Václav Janeček Kamera a střih / Camera and editing: Jan Loukota Premiéry a produkce sezony Premieres for the season

3 Úvodník Foto: P. Hejný Foto: H. Smejkalová Vážení a milí diváci, v měsíci říjnu uvede náš soubor svou první premiéru sezony, konkrétně na scéně Státní opery. Jedná se o večer se zvláštním názvem Amerikana III. Navazujeme tím na dva projekty z již poměrně dávné minulosti (Amerikana z roku 1995 a Amerikana II z roku 2001), představení, která prezentovala tvorbu legendárních choreografů z provenience Spojených států amerických. Tentokrát to bude George Balanchine a jeho úžasný balet Theme and Variations na hudbu P. I. Čajkovského. Prostřední část večera bude patřit Williamu Forsythovi a jeho strhujícímu dílu In the Middle, Somewhat Elevated na hudbu Thoma Willemse. Na závěr se pak dočkáme Vážení diváci, v Národním divadle jsem dosud vedl technicko- -provozní úsek. V pátek 14. září mne ministryně kultury ČR jmenovala dočasným ředitelem Národního divadla, do té doby, než z výběrového řízení vzejde nový ředitel. odlehčení a jemného humoru v baletní hříčce Fancy Free od Jeroma Robbinse s hudbou Leonarda Bernsteina. Tímto hvězdným triptychem přivítáme do repertoáru představení špičkového formátu a světové prestiže. Velice náročné party pro všechny interprety, tedy obrovská výzva pro soubor a zároveň strhující zážitek zdaleka nejen pro zkušeného diváka. Balanchine se s několika jinými choreografiemi na našem repertoáru v minulosti již objevil, Forsythe a Robbins budou mít velkolepou českou premiéru. Držte nám palce, těšíme se na Vaši návštěvu a užívejte baletního podzimu. Petr Zuska umělecký šéf Baletu ND Má mise je jediná: stabilizovat naše divadlo po náročném začátku sezony a dopřát Vám, našim divákům, každý večer ničím nerušený divadelní zážitek na všech našich scénách. Ing. Václav Pelouch pověřen dočasně zastupováním funkce ředitele ND Hostování Foto: V. Sentcov Ruské státní akademické divadlo A. S. Puškina Petrohrad (Alexandrinské divadlo) William Shakespeare Hamlet Adaptace: Vadim Levanov S použitím překladů M. Morozova, N. Polevého, B. Pasternaka Režie: Valerij Fokin Délka představení: 1 hod. 50 min. bez přestávky Inscenace v ruském jazyce s českými titulky. Hamlet napsaný Shakespearem před více než čtyřmi stoletími, se dočkal ve světovém divadle celé řady interpretací, které zasadily hru do kontextu konkrétní doby. Nová scénická verze slavného příběhu vytvořená režisérem Valerijem Fokinem pracuje jak s prozaickými, tak s veršovanými překlady Shakespearovy tragédie. Textovou adaptaci, akcentující současné vnímání příběhu, vytvořil speciálně pro Fokina dramatik Vadim Levanov. 12. a 13. října 2012 v Národním divadle 3

4 Život v národním divadle Foto: P. Hejný Národní divadlo seniorům K Mezinárodnímu dni seniorů, který připadá na 1. října, připravilo Národní divadlo nabídku určenou pro diváky ve věku 65+ na vybraná představení: Jakobín (opera) v 19.00, Národní divadlo Jednotné vstupné 100 Kč na I. galerii Má vzdálená vlast (činohra) v 19.00, Nová scéna Jednotné vstupné 100 Kč do celého hlediště Giselle (balet) v 19.00, Státní opera Jednotné vstupné 100 Kč na II. balkon Vstupenky si můžete zakoupit v pokladnách Národního divadla nebo rezervovat na číslech , 419, 668. Po předložení příslušného dokladu lze uplatnit slevu až na 2 vstupenky na každé představení v nabídce. Lektorské úvody k operním představením HOVORY S aneb Seminář americké baletní neoklasiky Vytříbený klasický styl Fascinující baletní technika Americká choreografická klasika 17. října 2012 v na Nové scéně Již ve čtvrtých Hovorech s půjde o seminář a diskusi zároveň, která divákům a milovníkům baletu představí americkou baletní neoklasiku. Pořad je připraven u příležitosti české premiéry Amerikana III, komponovaného večera složeného z tvorby nezapomenutelného George Balanchina, unikátního Williama Forsytha a oskarového Jeroma Robbinse. Victoria Simon představí specifika Balanchinových arabesque a ostatních póz klasického tance s vybranými sólisty Baletu ND. Bart Cook promluví o charakteristice Robbinsových choreografií a koexistenci s repertoárem G. Balanchina jako stálého repertoáru New York City Ballet. Jodie Gates vysvětlí některé pojmy Forsythova choreografického pohybového slovníku, založeného na svérázné transformaci klasické taneční techniky. Těšit se můžete i na ukázky z připravovaných choreografií Theme and Variations, Fancy Free a In The Middle, Somewhat Elevated a na srovnání jedinečných choreografických kompozic s pozoruhodnými interpretačními výkony, které posouvají krásu klasického baletu daleko do budoucnosti a nesmrtelnosti! Vstup zdarma. Seminář bude veden anglicky s českým překladem. Stejně jako v předchozích sezonách připravila dramaturgie Opery Národního divadla pro zájemce o bližší poznání uváděných operních děl sadu celkem sedmnácti lektorských úvodů. Konají se vždy půl hodiny před začátkem vybraných představení ve foyer Národního divadla, Stavovského divadla či Státní opery a jsou zdarma přístupné všem divákům daného operního představení. Ve dnech 10. a 23. října přiblíží tajemný symbolistický svět Debussyho opery Pelleas a Melisanda dramaturg Ondřej Hučín. Foto: I. Sochorová 4

5 Dotazník Vánoční předplatné Již příští měsíc, od 1. listopadu 2012, si budete moci zakoupit Vánoční předplatné, tj. předplatitelské skupiny zahrnující představení v termínech od ledna do června roku Vánoční předplatné může být i originálním dárkem pro Vaše blízké! Výhodou předplatného je především cenové zvýhodnění vstupenek, stálé místo na všechna představení či možnost získat naráz a bez čekání nejčastěji vyprodané tituly. Foto: Archiv PSF Newsletter Národního divadla Máte zájem o pravidelné zasílání programu em? Přejete si být informováni o novinkách a mimořádných nabídkách Národního divadla? Stačí vyplnit tento krátký formulář! K odběru novinek se můžete přihlásit také prostřednictvím našich webových stránek Přeji si každý měsíc dostávat em program a newsletter Národního divadla Upozornění pro majitele Předplatného 2012/2013 (O1) To nejnovější z opery v Národním divadle zrušeno představení Pelleas a Melisanda; náhradní termín pro skupinu je v v Národním divadle (B1) Pro milovníky baletu I ve Státní opeře zrušeno představení Amerikana III; náhradní termín pro skupinu je od ve Státní opeře (ROD3) Rodinné divadlo odpolední III ve Státní opeře zrušeno představení Amerikana III; náhradní termín pro skupinu je od ve Státní opeře O změnách informujeme: em, pokud jste uvedli tento kontakt; poštou, pokud jste uvedli pouze poštovní adresu; prostřednictvím SMS, pokud jste uvedli číslo mobilního telefonu; telefonicky v případě náhlé změny. Změny v abonentních řadách najdete na webových stránkách ND, na facebookových stránkách předplatného a o první přestávce každého abonentního představení na cedulích v prostorách divadel v rámci služby pro předplatitele. Zažijte Shakespeara v originále Prague Shakespeare Festival (PSF), jediný profesionální soubor ve střední Evropě zaměřující se na hry Williama Shakespeara v původní angličtině, ve spolupráci s Národním divadlem uvádí v Divadle Kolowrat tři mimořádné inscenace: Women of Will, Hamlet a As You Like It (Jak se vám líbí). Women of Will Tina Packer Pětidílný cyklus nabízející komplexní, napínavý a strhující pohled na ženské postavy v Shakespearových hrách 21. září 20. října 2012 Hamlet William Shakespeare Světová premiéra nové inscenace, v níž se v hlavní roli Hamleta představí umělecký ředitel PSF Guy Roberts a po jeho boku soubor tvořený profesionálními herci z České republiky, Velké Británie, Francie a USA. 26., 27., 28. října a 2. listopadu 2012 As You Like It William Shakespeare Po úspěšných loňských představeních v Evropě a Americe se vracíme s půvabnou komedií pojednávající o osvobozující moci lásky a spásném duchu přírody. 30. října a 3. listopadu 2012 Všechna představení jsou uváděna v angličtině s českými titulky Přeji si dostávat informace o mimořádných nabídkách a slevách týkajících se Všech budov Národního divadla Státní opery Stavovského divadla Nové scény Divadla Kolowrat Preferuji Všechny soubory Operu Balet Činohru Laternu magiku Osobní údaje Jméno: Příjmení: Rok narození: Instituce: Adresa vč. PSČ: Telefon: Vyplněním dotazníku souhlasím se zpracováním osobních údajů výhradně pro potřeby Národního divadla k zasílání nabídek a programů. Zašlete na adresu: Národní divadlo odd. objednávek Ostrovní 1, Praha 1 Tel.: , 442, 668 info@narodni-divadlo.cz 5

6 See Amerikan téma Potřebuji lidi, kteří dokáží uspořádat svá těla pro cokoliv, co je vůbec možné, a jež jsou schopni odevzdat se aktu tance. Genter, Sandra: Williame Forsythe Rozhovor s dramaturgem Václavem Janečkem o nové premiéře Baletu ND Amerikana III Proč Amerikana a proč III? Na počátku cyklu Amerikana byl úmysl předvést klasický tanec americké provenience, kterou představují nejvýznačnější američtí choreografové. Pokaždé jsme představili nějaký opus G. Balanchina, který má ve vývoji klasického baletu 20. století stěžejní význam, a jehož tvorbu jsme dlužni českým divákům postupně ukázat. Samozřejmě v provedení našeho baletního ansámblu. Uvedli jsme již Divertimento No. 15, Who Cares?, Tarantellu (v Baletománii také Čajkovskij, Pas de deux). Dále jsme měli možnost vidět choreografii River od A. Aileyho a Sphinx od G. Tetleyho. Již v předchozích programech jsme chtěli uvést některou z choreografií J. Robbinse, ale teprve nyní se nám podařilo úspěšně završit jednání s Jerome Robbins Trust, tak v české premiéře uvedeme jeho naprosto klasické dílo Fancy Free (s hudbou Leonarda Bernsteina), které je zřejmě jeho nejhranější choreografií (nepočítáme-li samozřejmě slavné Robbinsovy muzikály jako je například West Side Story). Jaké choreografie uvidí diváci v Amerikaně III? Myslím, že tentokrát se jedná o vyloženě atraktivní choreografie nejen, co se týče každého titulu, ale především unikátní kompozicí celého večera. Ne nadarmo jsou díla z tohoto programu uváděna např. v New York City Ballet, Boston Ballet, Houston Ballet, Royal Danish Ballet, Bayerisches Staatsballett, Joffrey Ballet, L Opera National de Paris atd. Naprosto bílou klasiku představuje Theme and Variations G. Balanchina na hudbu P. I. Čajkovského, pak bude následovat absolutně bizarní choreografie s jedinečným interpretačním uměním, v němž spatříme techniku klasického baletu ve velmi originálním pojetí, které je svým znakem v podstatě nepřekonatelné (W. Forsythe: In the Middle, Somewhat Elevated na hudbu T. Willemse). Třetí částí večera je již zmíněná choreografie Fancy Free J. Robbinse na hudbu L. Bernsteina, v níž chtěl Robbins představit typické figurky newyorského prostředí včetně mariňáků na sklonku druhé světové války (1944), kteří se snaží vypadat suverénně tváří v tvář suverénnímu městu co nikdy nespí. Titul se souborem přijeli nastudovat skutečná esa světového baletu. Spolupráce s nimi je určitě výzvou Všichni tři asistenti, kteří byli vysláni nastudovat choreografie tohoto programu, patří ke špičkovým baletním mistrům a uznávaným specialistům právě ve stylu uváděných choreografů: Victoria Simon = G. Balanchine, Jodie Gates = W. Forsythe, Jean-Pierre Frohlich = J. Robbins. Jsou zárukou nejen precizního nastudování z první ruky, ale také toho, že pod vedením tak význačných osobností vyniknou především naši tanečníci, pro které znamená intenzivní práce tvorba s těmito osobnostmi nepochybně jednu z nejvýznamnějších příležitostí v jejich kariéře! Všichni tři autoři jsou legendami s osobitými tvůrčími rukopisy, můžete je přiblížit? Zásadním Balanchinovým požadavkem bylo citlivé vnímání hudby její rytmický a tonální výraz a pohybem vizualizovaná dynamika vedle neustále vyžadované brilantnosti provedení všech póz, pozic, linií klasické baletní techniky Forsythova choreografie zase přináší unikátní pohled na vynikající tvarovou, prostorovou a dynamickou rozmanitost, vyznačující se extrémně náročnými figurami klasického tance, které je nesmírně obtížné zkoordinovat s plynulým tokem a náhlými zvraty forsythovsky vystavěných tanečních sekvencí Robbinsova choreografie je nakonec půvabnou americkou exhibicí plnou tanečních vtipů, technicky náročných tanečních triků a herecké akce V repertoáru Baletu ND se s tímto programem opět objeví světově proslulé baletní tituly nejvýznačnějších choreografů bohaté baletní historie. Souboru a divákům se otevírají příležitosti jak dosáhnout prestižních uměleckých zkušeností a zážitků 6

7 > na! Václav Janeček Foto: P. Hejný > George Balanchine, foto: Costas Williame Forsythe, foto: S. Floss 7

8 > Tereza Podařilová Foto: P. Hejný > George Balanchine Foto: Archiv Nastudováním In the Middle, Somewhat Elevated je pověřena první sólistka Baletu Tereza Podařilová Terezko, s americkými choreografy máte interpretační zkušenosti, nyní poprvé i v pozici asistentky Ano, tančila jsem v obou Amerikanách. Hlavně poprvé to byla velká zkušenost a výzva setkání s hvězdnými jmény: Balanchinem nebo Aileym. Je to prověření technické dokonalosti, hlavně u Balanchina. Přestože jsou jeho choreografie tanečně velice náročné, musí to na diváka působit pocitem lehkosti, vzletné samozřejmosti. Mám Balanchina moc ráda, pro mě, jako klasickou tanečnici, to bylo a je profesně důležité setkání, na kterém člověk roste, zkusí jiný styl oproti ruské klasické technice, kterou jsem vystudovala. Nyní pracujete na nastudování Forsythovy choreografie, v čem je jeho rukopis specifický? Všimněte si nuancí, které se snažíme v rámci večera dodržet: oproti Balanchinovi, kdy náročná technika musí působit lehce, Forsythův styl vyžaduje hodně síly a dynamické energie, která musí být z interpretace zřejmá. Pro tanečníky znamená setkání s Forsythem skutečnou výzvu. Musíte předvést dokonalou techniku a dispozice spolu s přesnou muzikálností. Každý z tanečníků je na jevišti vlastně sólistou s důrazem na přesnost provedení, nicméně je zajímavé, že některé pasáže nabízejí také prostor k improvizaci samozřejmě v daném stylu. Vždycky mě těšilo spolupracovat s Victorií Simon, nyní spolupracuji s Jodie Gates, kdy jsem opět v kontaktu s velikým profesionálem v oboru. Je to nenahraditelná zkušenost jak pro mě, tak pro soubor, která nás posune dopředu a pro diváka to určitě bude velký zážitek. Kateřina Hanáčková 8

9 Balet Labutí jezero Hudba: Petr Iljič Čajkovskij ( ) Choreografie: Pavel Ďumbala, Hana Vláčilová Hraje orchestr Státní opery Tančí sólisté a soubor Baletu ND Uvádíme: v 19.00, v 19.00, v v Státní opera Alina Nanu Foto: M. Divíšek

10 Balet > Premiéra Amerikana See America! THEME AND VARIATIONS Choreografie: George Balanchine Hudba: Petr lljič Čajkovskij Scéna a kostýmy: Roman Šolc Světelný design: Daniel Tesař Nastudování: Victoria Simon Baletní mistři: Veronika Iblová, Jiří Horák Dirigent: David Švec Hraje orchestr Státní opery IN THE MIDDLE, SOMEWHAT ELEVATED Choreografie: William Forsythe Hudba: Thom Willems Scéna, kostýmy a světla: William Forsythe Kostýmní asistent: Dorothee Merg Technický asistent: Dietrich Krüger, Daniel Tesař Nastudování: Jodie Gates Baletní mistři: Tereza Podařilová, Radek Vrátil FANCY FREE Choreografie: Jerome Robbins Hudba: Leonard Bernstein Scéna: Oliver Smith Kostýmy: Kermit Love Světla: Ronald Bates Asistenti světelného designu: Perry Silvey, Daniel Tesař Nastudování: Jean-Pierre Frohlich, Bart Cook Baletní mistři: Nelly Danko, Alexej Afanassiev Dirigent: David Švec Hraje orchestr Státní opery Náš cyklus Amerikana pokračuje již třetím programem, v němž jsme si vzali za cíl představit českému publiku balet americké provenience 20. století. Tentokrát bude program složený z tvorby nezapomenutelného George Balanchina, unikátního Williama Forsytha a oskarového Jeroma Robbinse. Vybrali jsme prestižní tituly, které připomínají přelom ve vývoji klasického baletního stylu a fascinující baletní techniky. Jak z přehledu jednotlivých částí vyplývá, divák zhlédne tvorbu americké choreografické klasiky a zaposlouchá se do atraktivních tónů a zvuků význačných hudebních skladatelů: Theme and Variations (choreografie: G. Balanchine, hudba: P. I. Čajkovskij), In the Middle, Somewhat Elevated (choreografie: W. Forsythe, hudba: T. Willems), Fancy Free (choreografie: J. Robbins, hudba: L. Bernstein). Jako v každém dílu považujeme také tentokrát za nezbytné uvést jednu z dalších choreografií George Balanchina. Tento rusko-americký, zjevně nejvýznačnější choreograf 20. století, totiž sehrál vůdčí úlohu ve formování a inovaci techniky klasického tance a scénické baletní formy. Jerome Robbins (Balanchinův letitý nejbližší spolupracovník a spoluzakladatel New York City Ballet) je nejznámější choreografickou osobností 20. století pro svou neopakovatelnou originalitu vycházející ze širokého záběru jeho talentu. Různorodost, brilance, lyrická úchvatnost a smysl pro humor jsou úžas budící znaky, kterými dokázal velmi významně popularizovat baletní umění. Robbinsův choreografický rukopis a pojetí poprvé začaly bořit hranici mezi kamenným divadlem a filmem, vážným a komerčním uměním a naopak zavedly jednotu pro jeden bezvýhradný požadavek na precizní profesionální umělecký výkon. William Forsythe je neobyčejnou osobností s nezaměnitelným stylem. V tomto stylu vytvořil a rozvinul fascinující choreografickou tvorbu založenou na svérázných konceptuálních vzorcích, spojujících klasickou baletní techniku (převážně na špičkách) s prvky mnoha trendů současné ho umění a myšlení. V jeho tvorbě poznáváme nejen 10

11 III vlivy G. Balanchina, ale také rozpoznáváme unikátní přístup posun v nahlížení na fyzické možnosti těla a prostoru ve zvláštní symbióze s hudebním rytmem a (zvukovou) dynamikou. Amerikana III je doslova souhvězdím tří osobností, po jejichž nesmazatelné stopě kráčejí všechny další generace špičkových choreografů, stavějících na principech klasického baletu. Tuto jedinečnou taneční techniku dokázali proměnit do fantastických forem, které budí úžas v divácích a inspiraci v umělcích. Přejeme Vám nejen okouzlení a fascinaci, ale nabízíme také srovnání jedinečných choreografických kompozic s pozoruhodnými interpretačními výkony, které posouvají krásu klasického baletu daleko do budoucnosti a nesmrtelnosti. Václav Janeček, dramaturg Baletu ND > Philippine de Sevin Foto: P. Hejný Česká premiéra: ve Státní opeře 2. premiéra: Představení: , , 5. a > Michal Štípa, Philippine de Sevin a Michaela Wenzelová Foto: P. Hejný Balet miluji. Každá premiéra je darem projevení dosud neprojeveného a tak vnímám i premiéry v této sezoně. Amerika duch nového, duch objevování, duch poznání, prožití a procítění dosud nepoznaného. Balet otevírá nepoznané světy vznešeným způsobem. S každou alternací, s každou reprízou přesýpá mozaiku krásy pro účinkující i diváky. Děkuji za toto zprostředkování krásy a těším se na (ba)let do nových světů. Jan Bechyně, člen Mecenášského klubu ND v kategorii Patron a milovník baletu 11

12 Balet > osobnost Fenomén Pavel Šmok Srdečně vás zveme 20. října 2012 do Stavovského divadla na představení Pražského komorního baletu s názvem Fenomén Šmok! Jsou to teprve dva roky, co jsme na Nové scéně ND slavili 35 let Pražského komorního baletu, a už tu máme další důvod k stejně radostnému blahopřání. Jeho zakladateli Pavlu Šmokovi k 85. narozeninám. Jak už je to zřejmě těm nejaktivnějším a nejupřímněji tvořícím umělcům dáno, tak ani umělecká dráha jednoho z průkopníků moderního baletu v českých zemích nebyla nikdy jednoduchá a přímočará. Člověk, který vždy šel za svým cílem, nenechal se odradit nástrahami institucí ani kotrmelci v politickém a společenském vývoji, který se povznesl nad nepřejícnost bližních a pracoval vytrvale s myšlenkou na uměleckou výpověď a spokojeného diváka není to poselství i pro dnešní dobu? Tanec a balet si k Pavlu Šmokovi hledal trochu delší cestu než k většině jeho souputníků. Od studia strojírenství k herectví a baletu, z vysoké školy na konzervatoř, od krasobruslení k tanci. Osud provedl budoucího skvělého choreografa mnoha obory, a čerpat lze z každého. Pavel Šmok přirovnal jednou choreografii k technické konstrukci a pochvaloval si, že znalost jevištní techniky mu mnohdy usnadnila práci a komunikaci v divadle. Technické znalosti plně využil pro práci s televizí a filmem. Herecký křest dostal u E. F. Buriana, od něhož si odnesl vytříbený smysl pro divadlo, a to především divadlo hudební, syntetické. Jako tanečník nasbíral praktické zkušenosti v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, v Národním divadle a v plzeňském baletu u Jiřího Němečka. Brzy si vyzkoušel i šéfování a choreografii větších děl na sklonku 50. let v Ústí nad Labem jako šéf a posléze v Ostravě už jen jako choreograf. V umění se tehdy schylovalo k nové vlně ve všech oborech, nejen v literatuře nebo filmu, kde snad byl vývoj nejzřetelnější. U proměny myšlení o tanci a tanečním umění stojí na české scéně v 60. letech jednoznačně dvě jména, Luboš Ogoun a Pavel Šmok. A samozřejmě jejich společné umělecké dítko, Balet Praha. Soubor, který fungoval od roku 1964, byl místem experimentování a hledání nových cest a výrazových prostředků, a na zájezdech také trochu výkladní skříní nového československého tance. Po peripetiích kolem jeho zániku po bezmála sedmi letech nastala pro Pavla Šmoka klidnější tříletá etapa na šéfovském postu v baletu ve švýcarské Basileji. Pavel Šmok se nenechal zlákat k dalšímu zahraničnímu působení později vzpomínal, že jedním z důvodů bylo to, že by nemohl tvořit tolik českého repertoáru. Tak se raději zapřel v těžších podmínkách normalizační kulturní politiky a čekal na příležitost, jak vzkřísit myšlenku vlastního souboru. Pražský komorní balet vznikl nenápadně v roce 1975 a stal se opět souborem s velkým zahraničním renomé. Pavel Šmok stačil spolupracovat i se zahraničními soubory a po převratu se stal ještě pedagogem choreografie na pražské AMU. Z choreografií Pavla Šmoka je těžké vybírat reprezentativní seznam ve stylu best of, na to je jeho práce příliš bohatá a různorodá. V jeho tvorbě byla vždy obsažena jakási nepostižitelná esence češství, ale prý nikterak záměrně. Jako červená nit se jeho tvorbou táhla vždy láska k české hudbě, smysl pro komično i nesmírná muzikálnost, s níž Šmok vytvářel nedějové opusy. Listy důvěrné, Po zarostlém chodníčku nebo Sinfonietta Leoše Janáčka, Americký kvartet, Z mého života, Trio g-moll Bedřicha Smetany, Holoubek Antonína Dvořáka, Musica Slovaca Ilji Zelenky, Zjasněná noc Arnolda Schönberga a další slavné choreografie si můžeme po libosti doplnit ze slovníků. Tvorba Pavla Šmoka z velké části žije dál v repertoáru dnešního Pražského komorního baletu (ale třeba i v repertoáru Bohemia Baletu, souboru TKP). A tak nejen spolu s tanečníky, kteří jeho dílem procházejí, ale také s ostatními milovníky baletního umění popřejme Mistrovi vše nejlepší! Lucie Kocourková Foto: Archiv V roce 2005 získal Pavel Šmok Cenu Thálie Zvláštní cenu Kolegia. Z odpovědí v médiích vybíráme: Co vás napadlo, když jste se dozvěděl, že dostanete Cenu Thálie? Že bych asi už měl brzo umřít. Kde všude jste měl možnost své umění předvést? Kromě Japonska a Kardašovy Řečice skoro všude. Kterého svého výkonu si sám nejvíce ceníte? Že ještě dnes vyjdu do čtvrtého patra secesního domu bez výtahu. S kým jste si v divadle nejlépe rozuměl? S Evaldem Schormem, ale bylo jich mnohem víc. Kdyby vám božská Thálie mohla splnit i to nejnesplnitelnější přání, jak by znělo? Ještě alespoň jeden jediný dobrý pohybový nápad. Jak se vám jeví dnešní balet? Domnívám se, že se současný tanec, případně balet až na nečetné výjimky dostává do stejné slepé uličky jako kdysi klasický balet; zdůrazňováním technické brilance na úkor výpovědi. Jak vidíte budoucnost baletu ve 21. století? Asi by se mělo něco změnit, ale nejsem Sibyla. Co vám v poslední době udělalo radost a co vás naopak rozesmutnilo? Radost jedna moje studentka z AMU, a smutek, že lásko, mně ubývá sil. Který byl váš loňský největší kulturní zážitek? Superstrunová teorie v současné fyzice. Vaše životní filozofie ve třech větách zní Stačí jedna: Usmívat se na svět. Zbytečně nadužíváte slovo Nejsem si vědom slovního parazita, kontroluji to neustále. Kdybyste nebyl tanečníkem a choreografem, chtěl byste být jaderným fyzikem. Bohužel vám nikdy nešlo finančnictví. Ale vždycky jste vynikal Nevynikal, ale docela to šlo: matematika a fyzika. Lidé by si měli více všímat hezkých věcí. Když se cítíte mizerně, tak se na sebe dívám do zrcadla, až se rozesměju, někdy si dám panáka. Tento týden vás nejvíc naštvalo že jsem si nemohl vzpomenout, co mě naštvalo. 12

13 Balet > Zprávy Balet ND zazářil ve Finsku > Rooster Foto: P. Hejný Baletní soubor Národního divadla zavítal do Finska na mezinárodní Balet Gala, který proběhl ve finské Lappenrantě srpna Na pozvání ředitele Juhani Teräsvuoriho vystoupili v absolutně vyprodaném městském divadle sólisté a baletní soubor s choreografiemi Christophera Bruceho Rooster a Petra Zusky Déjà vu. V hlavních rolích zazářili Alexandre Katsapov, Alina Nanu, Zuzana Šimáková, Viktor Konvalinka, Karel Audy, Jade Clayton, Kristýna Němečková a Lenka Hrabovská, Ivana Mikešová, Mathias Deneux, Francesco Scarpato. > Balet nás baví Balet nás baví Šípková Růženka, Francesco Scarpato, foto: A. Rassmusen Louskáček Vánoční příběh, Nikola Márová a děti z Baletní přípravky ND, foto: D. Zehetner Zlatovláska, Viktor Konvalinka, foto: D. Zehetner Máte rádi svět tance, jeho specifické prostředí, obdivujete výkony tanečníků a chtěli byste se přiblížit tomuto světu? Jestliže ano pak jsme upřímně rádi, že tento kouzelný svět máme s kým sdílet. Ze všech sil se snažíme, aby vás toto umění nadchlo, aby balet bavil i vás Netančíme pro sebe, tančíme pro vás! V rámci projektu Balet nás baví nabízíme řadu doprovodných akcí, které by měly doplnit váš zážitek z představení Baletu ND. Pre-performing workshops / baletní dílny aneb Co se děje za oponou Dětský klub aneb Přijďte blíž Klub přátel Baletu aneb Balet nás opravdu baví Galerie aneb Balet vašima očima, místo pro vaši tvořivost Utajená scéna aneb Tanec je také hra E-shop knihy, plakáty, programy, věcičky Dětský klub Přijďte blíž Je vám méně než 15 let? Chcete poznat zblízka tanečníky Baletu Národního divadla? Pokud máte rádi tanec nebo pohyb, chvilku neposedíte, přitahuje vás divadlo a všechno to tajemné okolo něj, právě pro vás je tu Dětský klub! V průběhu divadelní sezony pro vás budou připraveny speciální akce, prohlídky divadla, setkání s tanečníky a také slevy na představení. Klub přátel Baletu aneb Balet nás opravdu baví Klub je otevřen všem dospělým fanouškům, které tanec skutečně inspiruje a zajímá. V rámci této platformy se dostanete ke všem informacím a novinkám, slevovým akcím, k výjimečným setkáním. Registrace a informace na všechny akce: balet@narodni-divadlo.cz Více na: 13

14

15 Opera Pelleas a Melisanda Hudební nastudování: Jean-Luc Tingaud Dirigent: Jean-Luc Tingaud / David Švec Režie a scéna: Rocc Kostýmy: Rocc, Miroslav Sabo Sbormistr: Martin Buchta Pelleas a Melisanda je jak vrcholnou kompozicí samotné Debussyho tvorby, tak i mezníkem v dějinách opery, který podstatně ovlivnil řadu moderních autorů 20. století. Novou inscenaci uvádíme v roce velkého 150. výročí narození skladatele Clauda Debussyho a spisovatele Maurice Maeterlincka. Premiéra: 30. září 2012 Národní divadlo Dále uvádíme: 2., 10. a 23. října 4. listopadu 2012 Národní divadlo Kateřina Jalovcová Foto: H. Smejkalová Art&Antiques, A2, ceskenoviny.cz, Czech Music Quarterly, Český rozhlas 3 Vltava, Harmonie, HIS Voice, operaplus.cz 15

16 Opera > Rozhovor Jaroslav Kyzlink: Jsem realista s vizí S novým šéf dirigentem o jeho představách a práci v Národním divadle > Jaroslav Kyzlink Foto: H. Smejkalová Funkce šéfdirigenta je v ND tradiční, ale její význam a náplň má v historii různé výklady. Jak ji vnímáte vy? Je potřeba rozlišovat dvě stránky, které v sobě funkce šéfdirigenta slučuje. Jednou je ta umělecká, ale je nutné brát v potaz i tu druhou organizačně administrativní. Řekněme, že v souboru, ve kterém je více než 500 hudebníků, je té druhé části opravdu mnoho. Umělecká stránka ovšem je na prvním místě, to je bez diskuse. Rozhodně nechci být šéfdirigentem, který sedí od devíti do čtyř v kanceláři a píše členům orchestru kárná nařízení za pozdní příchody, potom se převlékne do fraku a jde dirigovat. Nejdůležitější je pravidelná spolupráce s celým souborem a jeho umělecké směřování. Spolupráce se sbormistry i s koncertními mistry při nejlepším využití každého umělce, výběr rolí a nacházení příležitostí pro interní sólisty, což v podstatě může být také kancelářská práce, ale jednoznačně spadá pod uměleckou stránku. Důležitým úkolem pro šéfdirigenta je také například vytváření tlaku na vedení a touto cestou třeba i na ministerstvo, aby došlo k narovnání a zlepšení podmínek pro kolektivní tělesa. Od nové sezony se představíte jako dirigent v repertoárových inscenacích Rusalka a La traviata v Národním divadle nebo Aida a Turandot na scéně Státní opery. Proč padla volba právě na ně? Můj operní repertoár je za ty roky, co diriguji, poměrně široký. Mám na něm přes třicet oper, takže jsem nevybíral inscenace z důvodu svojí osobní preference. Důležitější byla jiná kritéria. Mám například pravidlo, že pokud v divadle existuje nebo pravidelně hostuje dirigent, který inscenaci nastudoval, je takříkajíc jeho, nechci mu do ní vstupovat. Takže v případě scény Národního divadla šlo o volbu oper, které momentálně stálého dirigenta nemají. U Státní opery byla v tomto směru situace jednodušší vzhledem k stáří většiny repertoárových titulů, a tedy i jejich hudebního nastudování. Moje volba směřovala spíš k inscenacím, které mají široké personální obsazení. Velký sbor a velký orchestr. Podle mého názoru by se totiž měl šéfdirigent se souborem pravidelně setkávat a to především za dirigentským pultem. Zpětná vazba odtud totiž funguje nejlépe. I personální vztah se jinak posuzuje z kanceláře a jinak, když s dotyčným člověkem fyzicky účinkujete a společně jdete před diváky s kůží na trh. Přirozeně je tu i druhý extrém, při kterém domácí šéfdirigent řídí čtyři představení týdně, ale k těm já nepatřím. Domnívám se, že ta oboustranná únava je potom veliká a nebezpečná. Kolik představení se tedy chystáte v nadcházející sezoně oddirigovat? V první sezoně to bude kolem 60 večerů. Když vezmeme celkový počet odehraných představení, kterých je téměř 400, jde o optimální stav. Podle původního záměru měla funkce, které jste se měl od sezony 2012/13 ujmout, nést název hudební ředitel a nikoliv šéfdirigent. Proč nakonec ta změna? Intenzivně jsem vnímal hlasy svých budoucích kolegů, tedy členů orchestru a sboru, volajících po zachování tradiční funkce šéfdirigenta, která Opera Národního divadla je první operní scénou v republice a já bych se do budoucna chtěl přičinit, abychom se tak nejen chovali a mohli chovat, ale aby nás tak i okolí bralo a podle toho k nám přistupovalo by zavedením nové pozice hudebního ředitele zanikla. Po dohodě s vedením Národního divadla jsem se rozhodl modifikovat své závazky a nabídnutou pozici šéfdirigenta přijmout. Prvním představením, které jste v nové funkci řídil, byla Verdiho Aida. První premiérou, kterou pro Operu Národního divadla hudebně nastudujete, zase Don Carlo od stejného skladatele. Cítíte se jako verdiovský specialista? Giuseppe Verdi jako skladatel dává ve svých operách nádherné příležitosti nejen zpěvákům, ale také sboru a orchestru. Proto jsou mi jeho díla velmi blízká. Je sice pravda, že se v nich někdy setkáváme s poněkud unaveným postojem ze strany muzikantů, přece jenom jde o tradiční repertoár, ale stejně jako každá jiná hudba jde i Verdi dělat minimálně dvěma způsoby. Dobře a špatně. A pokud k tomu přistoupíte pozitivně, dá se i on udělat svěže a výborně. Don Carlo patří společně s Otellem a Falstaffem k nejvyzrálejším Verdiho operám a já osobně ho mám, speciálně tu italskou verzi, velmi rád. Hodně se na zkoušení těším. Každý dirigent má svoje favority mezi díly jednotlivých autorů a u mě a Verdiho je to Don Carlo. I když pravděpodobně nepůjde o žádné nové a převratné hudební nastudování, vždy je příjemnější pracovat na inscenaci od začátku a celou ji s orchestrem a sborem nazkoušet. Máte tedy svoje favority mezi skladateli? Zdá se to být jako klišé, když pocházím z Brna a řeknu Leoše Janáčka, ale je to tak. I když jsem s jeho dílem od počátku svého uměleckého života konfrontován, nikdy jsem na něj nezanevřel. Naopak. Zamiloval jsem si jeho stručnost. Pro interprety je to sice složitější na pochopení a vyjádření, ale já to považuji za geniální. Podle mého názoru patří k nejlepším operním skladatelům 20. století, i když v současnosti se to ví spíš v zahraničí. Ale já věřím, že to přijde. Kde vás po nástupu do funkce čeká nejvíce práce? Velmi rád bych teď ze své nové pozice učinil nějaké prohlášení ve smyslu, že do dvou let budeme umělecky vážnou konkurencí pro mnichovskou operu, ale obávám se, že nic takového neřeknu. Jsem člověk, který jistou vizi má, ale současně jsem realista a musím vidět problémy, které máme nejen my, jako kulturní sféra, ale které máme jako republika obecně. Z velké části je to otázka ekonomiky. Co mohu s klidným svědomím říci je, že Opera Národního divadla je první operní scénou v republice a já bych se do budoucna chtěl přičinit, abychom se tak nejen chovali a mohli chovat, ale aby nás tak i okolí bralo a podle toho k nám přistupovalo. Petr Kozlíček 16

17 Jaroslav Kyzlink Jaroslav Kyzlink se narodil roku 1973 v Brně, kde vystudoval dirigování sboru a orchestru na Janáčkově akademii múzických umění. Od roku 1992 působil v brněnské opeře: nejprve jako sbormistr, od roku 1996 jako dirigent, v letech stál v čele souboru jako šéfdirigent a umělecký šéf. Se souborem Janáčkovy opery nastudoval řadu inscenací, pro Mezinárodní festival Janáček Brno připravil světovou premiéru původní verze Janáčkovy opery Výlet pana Broučka do Měsíce (2010). Brněnský soubor řídil na festivalech doma i v zahraničí, dvakrát při úspěšných turné po Japonsku (2001, 2003). V roce 2010 dirigoval první uvedení opery E. W. Korngolda Mrtvé město v dánské Národní opeře, nastudováním Smetanovy Hubičky se vrátil na Wexford Opera Festival (Irsko). V roce 2011 nastudoval a dirigoval série představení Dvořákovy Rusalky v Bonnu a na podzim v New National Theatre Tokyo, nejvýznamnějším operním domě v Japonsku. V nedávné době připravil novou produkci Rusalky pro brněnské Národní divadlo a pro Slovenské národní divadlo v Bratislavě Janáčkovu Jenůfu. Ve Státní opeře Praha působil jako hostující dirigent v letech a od roku 2002 pravidelně hostoval také v Opeře Národního divadla v Praze. V tomto období navázal také spolupráci s Operou Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil v letech jako šéfdirigent. Pravidelně spolupracuje s předními českými a slovenskými symfonickými i komorními orchestry, je znám z mnoha projektů na koncertních pódiích a festivalů v České republice, ale také v dalších evropských zemích a Japonsku. Je zván jako porotce dirigentských a vokálních soutěží, od roku 2006 jako pedagog externě spolupracuje s Hudební fakultou VŠMU v Bratislavě. 17

18 Opera > premiéra 1 Pelleas Claude Debussy a Melisan Hudební nastudování: Jean-Luc Tingaud Dirigent: Jean-Luc Tingaud / David Švec Režie a scéna: Rocc Kostýmy: Rocc, Miroslav Sabo Sbormistr: Martin Buchta 3 Mélisande: Veronika Hajnová / Kateřina Jalovcová Geneviève: Yvona Škvárová / Lenka Šmídová Arkel: Oleg Korotkov / František Zahradníček Pelléas: Philippe Do Golaud: Jiří Sulženko Yniold: Kristián Kašpar / František Jeřábek / Marek Janda Orchestr a sbor Národního divadla Premiéry: a Národní divadlo Dále uvádíme: 2., 10. a 23. října a 4. listopadu 2012 Národní divadlo 5 1 Kateřina Jalovcová (Melisanda) 2 Philippe Do (Pelleas) 3 Výrazný motiv inscenace 4 Veronika Hajnová (Melisanda) a Philippe Do 5 Veronika Hajnová a Jiří Sulženko (Golaud) 6 František Jeřábek (Yniold) a Jiří Sulženko 7 Kateřina Jalovcová Foto H. Smejkalová 18

19 2 da

20 Opera > Výstava Donu Giovannimu je 225 let Na konci letošního října uplyne již 225 let od chvíle, kdy v pražském Nosticově, dnes Stavovském divadle poprvé zazněl jeden z největších operních klenotů, Mozartův Don Giovanni. Místo, kde se 29. října 1787 světová premiéra odehrála, je dnes naprostým unikátem nikde jinde totiž neexistuje stále plně funkční divadlo, které by pamatovalo světovou premiéru Mozartovy opery a kde by zároveň Mozart sám účinkoval. Na tomto místě, tedy ve Stavovském divadle, bude od 29. října k vidění nová výstava věnovaná pražské premiéře Dona Giovanniho, Mozartovu pobytu v Praze, Nosticovu divadlu samotnému i dalším zdejším dobovým mozartovským premiérám. Výstava představí množství obrazových dokumentů, dobových tisků a rukopisů domácí i zahraniční provenience spojených s touto mimořádnou událostí. Kopie vzácných historických materiálů budou k vidění pro všechny návštěvníky Stavovského divadla, a to v Mozartově salonku na 1. balkonu a Nosticově salonku na galerii divadla. Autorkou nové výstavy je vynikající česká znalkyně Mozartova života a díla, dr. Milada Jonášová, která pro Operu Národního divadla v minulých letech připravila výstavy o Mozartových operách La finta giardiniera a Idomeneo. on > A tak zde jde všechno na dlouhé lokte kvůli líným zpěvákům, píše W. A. Mozart z Prahy svému příteli Gottfriedovi von Jacquin týden před světovou premiérou Dona Giovanniho. Státní oblastní archiv v Třeboni, odd. Jindřichův Hradec > Italský barytonista Luigi Bassi jako první Don Giovanni. Universität zu Köln, Theater wissenschaftliche Sammlung Kolem Stavovského divadla kdysi chodívali více vojáci než turisté. Jedno z méně známých vyobrazení původní podoby divadla z Mozartových časů. Muzeum hl. m. Prahy > 20

21 Opera > Operní léto Operní hvězdy září i mimo divadlo Nejen za kamennými zdmi Národního divadla, ale také v mnohem prostším prostředí lze slyšet operní skvosty v podání předních českých pěvců. Dvěma příklady za všechny mohou být pravidelné kulturní projekty, které se konají koncem léta v prostorách nádvoří hradu Grabštejn a v pražské Šárce. Při příležitosti benefičního představení Libuše (mimochodem letos to byl jubilejní 20. ročník akce!) byla také letos udělena Cena Eduarda Hakena tenoristovi Janu Malíkovi, který byl též pravidelným hostem Opery Národního divadla v letech Bedřich Smetana: Libuše Bedřich Smetana: Hubička XX. benefiční koncert na záchranu kaple sv. Barbory na hradu Grabštejn Režie: Luděk Vele Scéna: studentky Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou pod vedením profesorky Jitky Jelínkové Kostýmy: Irena Greifová Klavírní doprovod: David Švec a Jaroslav Šaroun Sbor Opery Národního divadla Účinkovali: Eva Urbanová (Libuše), Martin Bárta (Přemysl ze Stadic), Luděk Vele (Chrudoš od Otavy), Aleš Briscein (Šťáhlav na Radbuze), Kateřina Jalovcová (Radmila), Michael Kubečka (Lutobor z Dobroslavského Chlumce), Jitka Svobodová (Krasava), Jiří Kubík (Radovan) Konalo se 18. srpna 2012, Dolní nádvoří hradu Grabštejn Dirigent: Jan Chalupecký Režie: Jana Divišová, Renée Nachtigallová Scéna a kostýmy: Josef Jelínek Sbormistr: Pavel Vaněk Orchestr a sbor Opery Národního divadla Účinkovali: Luděk Vele (Paloucký), Helena Kaupová (Vendulka), Tomáš Černý (Lukáš), Roman Janál (Tomeš), Yvona Škvárová (Martinka), Pavel Horáček (Matouš), Jana Sibera (Barče), Jan Markvart (Strážník) Konalo se 2. září 2012, areál bývalého přírodního divadla v pražské Šárce > > Luděk Vele a Eva Urbanová Cenu Eduarda Hakena získal Jan Malík Libušin soud Foto H. Smejkalová Jan Chalupecký s orchestrem Zkoušet se muselo i v dešti Závěr představení Foto H. Smejkalová 21

22 VÁŠ DOBRÝ POCIT JE DŮLEŽITÝ EVENTY Realizace eventů všech typů: M. I. P. Advertising, Hollarovo nám. 11, Praha 3 Kontakt: Marie Martínková martinkova@mip.cz 0 společenské akce 0 státní události 0 sportovní šampionáty 0 konference 0 semináře 0 výstavní expozice 0 teambuilding 0 soukromé oslavy a mnoho dalších

23 Činohra Nosorožec V prudkém tempu se na Nové scéně odvíjí inscenace klasiky absurdního dramatu Nosorožec Eugèna Ionesca. Ozdobou podobenství o ztrátě identity, stádnosti a přitakání silnějšímu jsou výkony herců, kteří předvádějí panoptikum lidiček různých profesí v ostrých a často vypjatých obrysech. Jako režiséra přizvalo vedení Činohry Národního divadla Gábora Tompu, ředitele Maďarského divadla v rumunské Kluži. Ten dorazil s týmem spolupracovníků a především podíl scénografa Helmutha Stürmera na výsledku inscenace je nezanedbatelný. Jevišti vévodí stěna s mnoha dveřmi na nestejné úrovni výšky některé vedou jakoby do prázdna, do pružného materiálu se v děsivých sekvencích otiskují tváře, a vytvářejí tak proměnlivou plastiku Jan Kerbr, Hospodářské noviny, 1. června 2012 David Prachař, Václav Postránecký, Petr Motloch, Jan Bidlas, Lucie Žáčková a Kateřina Burianová Foto: M. Kámen Mediální partneři Činohry: 23

24 > Činohra > Připravujeme Molière Pán z Prasečkova Úprava s použitím překladu Svatopluka Kadlece: Hana Burešová, Štěpán Otčenášek Režie: Hana Burešová Scéna: Martin Černý Kostýmy: Kateřina Štefková Dramaturgie: Štěpán Otčenášek, Iva Klestilová Hudba: Vít Zouhar Účinkují: Pán z Prasečkova: Václav Postránecký Oront: Jiří Štěpnička Julie, jeho dcera dělající Languedočanku: Jana Pidrmanová Erast, její nápadník dělající 2.advokáta a Švýcara: Radúz Mácha Sbrigani, Neapolitán intrikán dělající 2. doktora, Vlámského kupce a Švýcara Ondřej Pavelka Nerina, intrikánka dělající Pikarďanku Pavla Beretová 1. doktor, 1. advokát, seržant: Filip Rajmont Lékárník, biřic: Milan Stehlík Svižná, až bláznivě karnevalová komedie vyvolávající i hořké úvahy o člověku a společnosti. Mládí versus stáří. Láska versus ziskuchtivost. A krutost, která obvykle boj o lásku provází. Molièrovu pozapomenutou hru, vycházející z masopustních rituálů, pro Národní divadlo upravila režisérka Hana Burešová a její stálý dramaturg Štěpán Otčenášek. Když se Molière (vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin) po létech kočování po venkově dostal v Paříži do úzkého styku s dvorským divadlem, baletem a královskými slavnostmi, bylo jasné, že ve snaze zalíbit se králi bude nutné vyhovět jeho vášni pro tanec a hudbu. Molièrovo umění spojené s Beauchampovým a Lullyho uměním dalo vzniknout komedii-baletu (comédie-ballet), což byla forma, ve které byli tanečníci a zpěváci organicky a logicky zařazeni do hry. Nic nového tu vlastně nebylo. Text, zpěv, hudba, tanec, výprava, to znal ballet de cour také. Ale text a příběh to bylo nosné divadlo. Proto se také dá hrát text bez ornamentu ostatních dvou umění. Molière dostal vlastně od krále k dispozici perfektní muzikanty, profesionální tanečníky, talentované výtvarníky. V jeho souboru byli tance schopni herečka Du Parcová, La de Brie, Armanda Béjartová a Molière sám. Ten se pravděpodobně učil tančit na gymnáziu u jezuitů, kteří již od roku 1605 měli tance na svém jevišti. V této praxi pokračovali, neboť Pierre Beauchamp se stal v roce 1669 také u jezuitů baletním mistrem. Molière hrál pro dva druhy diváků. Pro šlechtickou společnost a pro veřejnost. Své komedie-balety někdy reprízoval ve svém divadle bez ornamentů, tedy bez hudby a tance. Božena Brodská (článek v plném znění otiskujeme v programové brožuře k inscenaci) Premiéra 22. listopadu 2012 ve Stavovském divadle > Václav Postránecký a Radúz Mácha Pán z Prasečkova Nemyslete si, že utíkám ze strachu před smrtí, ale proto, že pro šlechtice by bylo mrzuté být oběšen. Režisérka Hana Burešová, v pozadí skladatel Vít Zouhar > Scénický návrh Martina Černého Foto: H. Smejkalová Lékař Člověk je přinejmenším rád, že umřel podle všech pravidel. Pán z Prasečkova Mají mně tady za vola? 24

25 Činohra > Připravujeme William Shakespeare Troilus a Kressida Překlad: Martin Hilský Režie: David Radok Scéna: David Radok Kostýmy: Zuzana Ježková Dramaturgie: Martin Urban Trójané: Priamus, trójský král: Alois Švehlík Hektor: David Matásek Troilus: Jan Dolanský Paris: Petr Motloch Helena, manželka Menelaa: Sabina Králová Kassandra, Priamova dcera, věštkyně: Petra Špalková Aeneas, trójský vojevůdce: Vladislav Beneš Antenor, Trójan v zajetí Řeků: externí spolupráce Kalchas, trójský kněz ma straně Řeků: Oldřich Vlček Kressida, jeho dcera: Kateřina Winterová Řekové: Agamemnon, vrchní velitel řeckých vojsk: František Němec Menelaus, jeho bratr: Jan Hartl Achilles: Martin Pechlát Ajax: Jan Bidlas Odysseus: Igor Bareš Nestor: Petr Pelzer Diomedes: Martin Hofmann j. h. Patroklus: Jiří Černý j. h. Thersites: Vladimír Javorský j. h. Premiéra 6. prosince 2012 v Národním divadle Moc bude vždycky v právu dokonce právo a křivda, z jejichž soupeření se rodí spravedlnost, ztratí jméno a spravedlnost zajde na úbytě. Na světě zůstane pak jenom moc a z moci vzejde chtíč, a z chtíče lačnost, lačnost si odhlasuje zákon vlka, a tenhle vlk, hnán pudem žravosti, se vrhne na všechno, až sežere sám sebe Shakespearova nejzáhadnější hra bude poprvé uvedena na jevišti Národního divadla v režii světově proslulého Davida Radoka 6. prosince tohoto roku. Hra byla napsána asi v roce 1602, ale kdy byla vůbec poprvé předvedena, není jasné. První věrohodný doklad o jejím uvedení pochází až z konce 19. století. Příběh o dobývání Tróje, jejž si autor pro svou dramatizaci vybral, patří ovšem ve světovém písemnictví k těm nejstarším a nejčastěji zpracovávaným. Od Homérových časů až po současné velkofilmy. Shakespeare mohl vycházet z Homérovy Iliady, ať už z originálu či z jejího anglického překladu. Inspirací mu mohly být hry Euripidovy, Ovidiovy Proměny, různá středověká zpracování, především však anglické trójanské kroniky (Lydgateova a Caxtonova), shrnující líčení událostí války o Tróju od údajných očitých svědků až po konec středověku. Pro příběh titulního mileneckého páru byla Shakespearovi asi nejbohatším zdrojem stejnojmenná báseň Geoffreyho Chaucera. Není vyloučené ani to, že hra je bezprostřední reakcí na jinou, nedochovanou hru na stejné téma, jejímiž autory byli Shakespearovi současníci Thomas Dekker a Henry Chettle. Hru, kterou dnes nikdo nezná, ale přesto existovala. Vyprávění o bojích legendárních reků a o nešťastné lásce válkou stíhaných milenců bylo v předešlých vyprávěních prostoupeno oslavným patosem a romantickým účastenstvím. Shakespeare odboural nános mýtů, jež se kolem popisovaných událostí vytvořily. Sarkasticky a někdy až jedovatě staví tuto válku všech válek s celým jejím mytologickým a heroickým aparátem do světla jakéhosi zániku civilizace. Absurdního zániku plného komických situací, zániku neodvratného a nepochopitelného, protože jeho jediným strůjcem je člověk. Žádné tsunami, zemětřesení, žádný pád meteoritu, oteplení, či naopak ochlazení planety. Jednoduše člověk, který není schopen dát smysl své existenci, přestože se o to snaží a přestože vytvořil úctyhodný řád a systém hodnot, který vyznává, ctí, ale který současně vlastně pracuje proti němu. Tato ambivalence je zdrojem destruktivního napětí, jaké dokonale zná moderní člověk. Snad proto se Shakespearova temná komedie jak bývá někdy označována stala tak populární až ve dvacátém století, které ji realizovalo v mnoha podobách, často v různých částech světa a tak říkajíc v přímém přenosu. Zbytečná, nechtěná, dlouhá trójská válka však byla jako zánik civilizace vlastně zachycena už Homérem v jeho Iliadě. Shakespeare dal tomuto zbytečnému zániku napínavou, ironickou, vtipnou, dráždivou a někdy nesnesitelně krutou podobu. A přitom je celá tato podivná komedie vlastně jednou velkou hádankou. Co vede člověka k tomu, že se ničí, i když nechce? Je to zvláštní text. Vyžaduje vynikající herce, kteří vlastně všichni hrají rozsahem malé role. Režisérova úprava hru zkrátila a vyostřila v ní střetnutí obou znepřátelených, ale lidsky a dokonce příbuzensky velice spřízněných táborů. Vyostřila paradoxní a absurdní téma hry. Připravila půdu pro obrazově a emocionálně bohatou inscenaci, která na dvě hodiny strhne divákovu pozornost. Věříme, že první uvedení této Shakespearovy hry v historii ND bude pro každého diváka velkým zážitkem. Martin Urban > David Radok při poslední spolupráci s Národním divadlem v roce 2001 (Kouzelná flétna). Foto archiv 25