Akantostega byl to pravděpodobně první obratlovec, který měl nohy a prsty. Tiktaalik Silné ploutve umožňovaly tiktaalikovi vylézat z vody.

Transkript

1 98 OBRATLOVCI Většina nejnápadnějších živočichů, kteří žijí kolem nás, jsou obratlovci tvorové s ohebnou páteří a vnitřní kostrou. Jsou to savci (k nimž patří lidé), ptáci, plazi, obojživelníci a tři typy ryb. Ve srovnání s nesmírnou rozmanitostí živočišného života obecně je druhů obratlovců relativně málo, ale patří k nim největší živočichové, kteří dnes žijí na souši a v oceánech, stejně jako největší, jací kdy žili obrovití dinosauři. TŘI PROcENTA Vědci dělí živočichy do 31 hlavních skupin, takzvaných kmenů. Jen jeden z těchto kmenů Strunatci zahrnuje obratlovce, kteří představují pouhá 3 % všech živočišných druhů, které věda zná. Většina z 97 % bezobratlých druhů je však ve srovnání s nimi velmi malá, takže dokáže přežít v mnohem menším životním prostoru, než potřebuje průměrný obratlovec. Třídy obratlovců Obecně dělíme obratlovce do pěti hlavních tříd: na savce, ptáky, plazy, obojživelníky a ryby. Ale ryby ve skutečnosti tvoří nadtřídu sestávají ze tří velmi odlišných tříd živočichů, kteří všichni žijí ve vodě, dýchají žábrami a mají podobný tvar těla s ploutvemi místo nohou. Vědci tedy dělí obratlovce do sedmi hlavních skupin. Ty tvoří převážnou většinu kmene strunatců živočichů s nervovou trubicí ve hřbetě vyztuženou pevnou a pružnou strunou hřbetní (notochordem). U většiny obratlovců je notochord v raném stadiu života jedince nahrazen kostěnou páteří. STAVBA TĚLA Kromě pár primitivních kruhoústých ryb mají všichni obratlovci ohebnou páteř tvořenou řadou malých kostí zvaných obratle. Také mají pevné lebky. Ryby mají na kostře další prvky, které vyztužují žábry a ploutve. Všichni ostatní obratlovci dokonce i hadi a kytovci se vyvinuli z předků, kteří byli zprvu suchozemskými čtyřnožci (tetrapody). čtyřnožci Současné dvojdyšné a lalokoploutvé ryby patří do prastaré skupiny vybavené čtyřmi masitými ploutvemi vyztuženými silnými kostmi. Před asi 380 miliony let žily některé z těchto lalokoploutvých ryb ve sladkovodních mokřadech, kde začaly své ploutve používat jako nohy. Nakonec se vyplazily z vody a staly se prvními obojživelníky. Eusthenopteron Tato lalokoploutvá ryba měla svalnaté, končetinám podobné ploutve. LALOČNATÉ PLOUTVE Tiktaalik Silné ploutve umožňovaly tiktaalikovi vylézat z vody. Akantostega byl to pravděpodobně první obratlovec, který měl nohy a prsty. VODA NA SOUŠ SOUŠ PLOUTVE PODOBNÉ NOHÁM NOHA S PRSTY ZVLÁŠTĚ VELcÍ ŽIVOčIcHOVÉ Všechna největší zvířata, jaká kdy žila, jsou nebo byli obratlovci. Je to zejména proto, že pevná vnitřní kostra umožňuje i velmi těžkým tvorům unést jejich vlastní hmotnost. Někteří vyhynulí dinosauři, jako Argentinosaurus, byli pravděpodobně tak těžcí, že dosáhli možné hranice pro suchozemská zvířata. Jediný známý obratlovec, který váží víc, je plejtvák obrovský; ten je však nadnášen vodou. Plejtvák obrovský může být 30 m dlouhý. Přehlídka Vedle kytovců patří k největším žijícím obratlovcům žraloci, sloni, hroši, žirafy, medvědi a velké kočkovité šelmy. Ale všichni tito živočichové jsou hotovými trpaslíky ve srovnání s některými dinosaury, kteří žili ve vzdálené minulosti. Žralok obrovský žije v tropických mořích DIPLODOKUS Tento 35 m dlouhý obr, jeden z největších dinosaurů, byl býložravec. Žil v období jury před asi 150 miliony let. PLEJTVÁK OBROVSKÝ Toto je pravděpodobně největší živočich, jaký kdy existoval, vážící bezmála 170 tun. Jeho srdce je velké jako malé auto. ŽRALOK OBROVSKÝ Tato největší mořská ryba dorůstá délky 12 m. Třebaže je to žralok, živí se pouze drobnými korýši a malými rybkami. ŽIRAFA Neuvěřitelně dlouhý krk dává žirafě celkovou výšku až 6 m. Převyšuje všechna ostatní zvířata, dokonce i slona.

2 99 9% savci KRUHOÚSTÍ 43 druhů Úhořům podobné mihule nemají kostěné čelisti a připomínají nejstarší obratlovce. PARYBY druhů Rejnoci a žraloci mají kostry tvořené pružnou chrupavkou místo skutečné kosti. RYBY druhů Ryby, k nimž patří například losos a sleď, mají skelety z tvrdých kostí. OBOJŽIVELNÍCI druhů Žáby, mloci a čolci mají tenkou, vlhkou kůži a často se rozmnožují ve sladké vodě. 19% ptáci 15% plazi 48% ryby SAVCI druhů Teplokrevní a obvykle osrstění nebo ochlupení savci jsou obratlovci, kteří krmí svá mláďata mlékem. PLAZI druhů Tito studenokrevní obratlovci mají suchou šupinatou kůži. Patří k nim krokodýli, ještěři a hadi. PTÁCI druhů Ptáci jsou teplokrevní opeření obratlovci uzpůsobení k létání. Vyvinuli se z nelétavých dinosaurů. 9% obojživelníci Rozdělení Vědecky bylo pojmenováno a popsáno asi druhů obratlovců. Okolo poloviny z nich jsou různé typy ryb. Vnitřní kostra Tělo ryb, jako je žralok, je nadnášeno vodou, proto nepotřebují kostru, která by nesla hmotnost. Její hlavní funkcí je chránit a vyztužovat citlivé orgány, jako jsou mozek a žábry. Také se na ni upínají svaly. Naproti tomu kostra suchozemských obratlovců, jako je pes, musí unést hmotnost zvířete, proto kosti zvláště kosti nohou musí být mnohem silnější než kosti ryb. Žábry jsou vyztužené oblouky tuhé chrupavky. Nejpevnější skelet má prsní ploutev. Kostra slouží většinou k upínání žralokových svalů. Žralok Žraločí ploutve nemusí jeho hmotnost nést, proto může mít kostru z ohebné chrupavky materiálu, který například vyztužuje naše uši. Kosti některých ploutví dokonce nejsou ani spojeny s páteří. Hrudní koš obklopuje srdce a plíce. Silné kosti tvoří lebku a čelisti. Kostěné obratle chrání míchu. Kosti nohou jsou ovládány silnými kosterními svaly. Pes Všechny kosti psího těla jsou propojené, aby vytvořily silnou kostru, schopnou nést zátěž. Další kosti chrání důležité orgány. POZŮSTATKY DIPLODOKA NAZNAČUJÍ, ŽE byl 36 M DLOUHÝ, COŽ JE DÉLKA TŘÍ AUTOBUSŮ. Většinu ohromné délky diplodoka tvořily krk a ocas. Medvěd lední je jediný z medvědů, který se živí výhradně lovem. Dokáže zabít tuleně jediným úderem tlapy. Hroch, proslulý svou popudlivostí, je jedno z nejnebezpečnějších afrických zvířat. Většina přežívajících tygrů žije v Indii, další pak v jihovýchodní Asii a na Sibiři. SLON AFRICKÝ Velký samec slona afrického může vážit 10 tun, je tedy největším žijícím suchozemským tvorem, ale menším než mnoho dinosaurů. MEDVĚD LEDNÍ Mohutný medvěd lední je nejsilnějším suchozemským masožravým savcem; samec váží až 700 kg. HROCH Jeden z největších a nejtěžších suchozemských savců, může vážit až 3 tuny. Jeho nejbližšími žijícími příbuznými jsou kytovci. TYGR Největší ze všech kočkovitých šelem, může dorůst až 3,3 m délky od čenichu ke špičce ocasu. Je to hrozivý predátor, ale dnes velmi vzácný.

3 100 příroda OBRATLOVCI Ryby Evolučně prvními obratlovci, neboli živočichy s páteří, byly ryby. Dnes tvoří přibližně polovinu všech druh obratlovců a patří k nim mnozí z nejpozoruhodnějších živočichů planety. Ryby jsou obratlovci, kteří vždy žili ve vodě, od evoluce svých nejstarších předků před asi 530 miliony let. Jiní obratlovci, včetně kytovců a tuleňů, také žijí ve vodě, ale musí dýchat vzduch a mají mnoho dalších rysů, které ukazují, že jejich předky byla suchozemská zvířata. Naproti tomu rybí kostra, vnitřní orgány, žábry, kůže, svaly a smysly jsou uzpůsobeny pro život ve vodě a jsou podivuhodně výkonné. Bylo zjištěno, že ryby žijí i v nejhlubších místech oceánu, 11 km pod hladinou. Klíčové znaky Třebaže se ryby co do velikosti, tvaru a chování, a dokonce i v základní biologii velmi mění téměř všechny druhy sdílejí některé klíčové znaky. OBRATLE ŠUPINATÁ KŮŽE DÝCHÁNÍ ŽÁBRAMI ŽIVOT VE VODĚ STUDENOKREVNOST Třídy ryb Pojem ryba pokrývá tři skupiny velmi odlišných, nepříbuzných živočichů, kteří sdílejí stejný vodní biotop a mnoho stejných adaptací. Patří sem několik přežívajících druhů kruhoústých, kostnaté ryby jako tuňák (které tvoří zdaleka největší skupinu) a paryby, jako jsou žraloci. Tělo ryby Téměř všechny ryby tráví svůj život ve vodě a kyslík získávají z vody pomocí žaber. Jejich těla jsou vodou nadnášena, takže hlavní funkcí svalů a kostry je pohyb. Ploutve jim pomáhají plavat a kormidlovat a tělo typické ryby je proudnicové, takže pro pohyb ve vodě užívá co nejméně energie. Plynový měchýř Kostnaté ryby mají plynem naplněný měchýř, který funguje jako plovák. Ryba dokáže ve vodě stoupat nebo klesat přidáváním nebo ubíráním plynu. Žraloci a další paryby plynový měchýř nemají. Kruhoústí Nejstarší ryba, která se vyvinula, měla svalnatá ústa bez čelistních kostí. Kdysi existovalo mnoho typů, ale dnes čítají kruhoústí okolo 43 druhů mihulí, které mají přísavkovitá ústa s rašplovitými zuby. Oči Jsou speciálně adaptovány na způsob, jakým světlo prochází vodou. mozek ledviny Kostnaté ryby Ryb se skeletem z tvrdé kosti existuje přinejmenším druhů. Objevuje se u nich široká škála tvarů těla jako mají úhoři, platýsi a mořští koníci, ale většina má proudnicový tvar, jako tento tuňák obecný. Paryby druhů žraloků, rejnoků a chimér má skelet tvořený ohebnou chrupavkou téhož druhu jako tkáň vyztužující naše uši. Většina žraloků, včetně tohoto žraloka mako, jsou velmi výkonní predátoři. Žábry Krev proudící skrze jemné tenkostěnné žábry absorbuje kyslík z vody a vylučuje odpadní oxid uhličitý. Voda proudí rybě do tlamy, pak přes žábry a ven pod skřelemi po stranách hlavy. žábry voda srdce skřele žaludek Břišní ploutve Tento typ ryby má dvě sady párových ploutví prsní blízko žaber (na obrázku nejsou vidět) a břišní v polovině těla. Ryby je používají ke kormidlování.

4 9 milionů počet jiker, která samice tresky dokáže vyprodukovat za rok; přežívá však pouze nepatrný zlomek. Létající ryby dokážou vyskočit z vody a plachtit 50 m pomocí křídlům podobných ploutví. 110 km/h nejvyšší rychlost ryby, plachetníka atlantského, stejná jako u rychlého motorového člunu. 101 Jak ryby plavou Typická ryba obvykle plave tak, že vlnivým pohybem ohýbá tělo, a opírá se tak o vodu. Úhoři kroutí celým dlouhým tělem jako hadi, ale u ostatních ryb má pohyb největší rozsah u ocasu. Rejnoci používají odlišnou metodu a létají vodou pomocí prsních ploutví podobných křídlům. Mnoho malých ryb plave tak, že své ploutve používá jako vesla. Esovití plavci Většina ryb se pohání ve vodě pomocí silných bočních svalů, které ohýbají tělo do tvaru písmene S. K mnohem efektivnějšímu plavání přispívá ocasní ploutev. pohyb ocasu do stran pohyb ryby vpřed diagonální odstrkování se od vody Ocasní ploutve Rybí ocasy se vyskytují v mnoha tvarech a velikostech. Většina žraloků má ocas s velmi dlouhým horním lalokem, který funguje jako prodloužení jejich ohýbajícího se těla. Ocas typické kostnaté ryby, jako je pstruh, vypadá jako symetrický vějíř. Tuňák a některé další rychle plovoucí ryby mají vysoký, úzký, srpovitý ocas, zatímco ocasy lovců útočících ze zálohy, jak je štika, jsou mnohem širší. Žralok Prodloužená horní část ocasu je výhodná pro plynulé plavání na dlouhou vzdálenost. Tuňák Štíhlý ocas tuňáka je uzpůsoben k udržování vysoké rychlosti. Pstruh Tento typ ocasu pomáhá rybě manévrovat na malém prostoru. Štika Ocas štiky má velkou plochu umožňující náhlé zrychlení. Přední hřbetní ploutev Tato ryba má dvě hřbetní ploutve, které jí dodávají stabilitu a pomáhají udržovat směr. Přední ploutev má obranné ostny. postranní čára Postranní čára Ryba dokáže zaznamenávat změny ve vodě okolo sebe pomocí soustavy smyslových buněk zvané postranní čára. Tyto senzory upozorňují ryby na pohyby a překážky ve vodě a pomáhají jim, aby se při plavání v hejnech nesrážely. Jikry a mláďata Většina ryb klade stovky, tisíce nebo dokonce miliony jiker, které vypouští do volné vody, kde jsou unášeny proudy. Další druhy kladou jiker méně, ale do bezpečných hnízd, nebo je dokonce chovají ve svém těle. Některé ryby, včetně mnoha žraloků, rodí živá mláďata. druhá hřbetní ploutev Šupiny Jemná rybí kůže je chráněna tuhými šupinami. Každá šupina je samostatná a překrývají se jako střešní tašky tak, že umožňují pohyb. Bezpečný dětský pokoj Po oplození jiker nakladených samicí je samec druhu Opistognathus randalli (studnař Randallův) sesbírá do tlamy a nechá je tam, dokud se nevylíhnou. Tak ochrání jikry před živočichy, kteří by je jinak sežrali. střevo Řitní ploutev Při plavání dodává rybě stabilitu. Kostra Základem kostry je dlouhá ohebná páteř, z níž vystupují štíhlá žebra. Samostatné kosti vyztužují ploutve a tvoří rybí lebku a čelisti. Boční svaly Velké svaly po obou stranách ohebné rybí páteře se stahují, ohýbají tělo a dodávají energii ocasní ploutvi, která pohání rybu vodou. Ocasní ploutev Ryba mává ocasní ploutví jako pádlem ze strany na stranu a žene své tělo kupředu. Připravena vyrazit Někteří žraloci kladou jikry, které jsou přichyceny ke korálům nebo chaluhám, a mláďata se vyvíjejí pod pevnou ochrannou slupkou. Jiní, jako tento žralok citronový, rodí živá, plně vyvinutá mláďata.

5 102 příroda OBRATLOVCI Velký bílý žralok Nejstrašlivější predátor na planetě, velký bílý žralok, spojuje téměř nadpřirozené smysly se sadou zubů, které dokážou přeříznout kořist jako motorová pila. Většina žraloků jsou výkonní lovci, ale velký bílý je třída sama pro sebe. Je mnohem větší než kterýkoliv jiný žralok a o mnoho silnější. Když velký bílý vyráží do útoku, supervýkonná pohonná soustava ho žene vodou zdrcující rychlostí a sada smyslů mu umožňuje zasáhnout kořist v úplné tmě se smrtící přesností. Široké, jako břitva ostré zuby jsou speciálně uzpůsobeny k porcování velké kořisti, než aby žralok jednoduše polykal malé oběti celé. Dokonce i jediné kousnutí může být smrtelné. Žraloci obývají Zemi po více než 400 milionů let dokonce mnohem déle než dinosauři. 300 Počet zubů, které lemují čelisti velkého bílého žraloka. Protože zuby jsou stále nahrazovány, může jich za život čelistmi projít až Páteř Žraločí páteř sestává z dlouhého ohebného řetězce obratlů, které jsou chrupavčité, stejně jako zbytek jeho skeletu. Postranní čára Řada senzorů sahající od hlavy k ocasu zachytává vibrace a změny tlaku vody. Umožňuje žralokovi vytušit objekty a pohyby ve vodě. Játra Játra zaujímají téměř čtvrtinu žraločího těla. Jsou bohatá na tuk, který je lehčí než voda, a dodávají žralokovi vztlak, aby mu pomohla zastavit ponořování. Skelet Jako u všech žraloků a rejnoků je skelet tvořen tuhou, ale pružnou chrupavkou. Ta váží méně než kost, proto je žralok ve vodě mrštnější. pánevní ploutev Ocasní ploutev Vysoký srpovitý ocas je spojen s tělem štíhlým ohebným spojem, který spíše připomíná rychle plovoucího tuňáka než typického žraloka. Právě tato vysoká ocasní ploutev pohání žraloka vodou. Ocasní svaly Ocas je poháněn dvěma typy svalů speciálními vysoce vytrvalými červenými svaly pro celodenní plynulé plavání a silnými bílými svaly pro okamžitý bleskový útok. Střevo Střevo je krátké, ale kvůli lepšímu trávení musí potrava projít vnitřní spirálou, která zpomaluje její postup. Stvořen pro rychlost Typický žralok plave tak, že ohýbá celou zadní část těla, ale velký bílý je jiný. Jeho tělo zůstává tuhé jako torpédo a mohutné boční svaly pohánějí rychlé, mocné údery ocasní ploutve, což je mnohem účinnější způsob. Jeho tělo má ideální tvar pro rozrážení vody ve vysoké rychlosti široké uprostřed a zužující se k oběma koncům, čímž předčí prakticky všechny ostatní ryby v moři. Šupiny Žraločí kůže je poseta miliony drobných, zubům podobných šupin s ostrými okraji, zvaných plakoidní šupiny. Ty jsou pokryty sklovinou stejným materiálem, který kryje zuby. Šupiny nefungují jen jako pružná vrstva ochranné zbroje, ale pomáhají žralokovi při efektivním plavání překrývající se šupiny mění způsob, jakým voda kůži obtéká, a snižují tření, které plavání ztěžuje.

6 Velký bílý dokáže zaznamenat sebemenší pohyb, který udělá kořist, až na vzdálenost 250 m. Po velkém jídle dokáže velký bílý vydržet bez potravy až dva měsíce. 7,5 cm délka zubu dospělého velkého bílého žraloka. 103 Hřbetní ploutev Vysoká špičatá hřbetní ploutev udržuje při plavání žraloka ve vzpřímené poloze a pomáhá mu držet směr. Je pokryta kůží a vyztužena silným vnitřním skeletem. Žaberní oblouky Pět žaberních oblouků na každé straně chrání jemné žábry, které z vody absorbují životně důležitý kyslík a vylučují odpadní oxid uhličitý. Zrak Žraločí oči mají uvnitř, podobně jako oči kočky, speciální buňky, které v tlumeném světle pod vodou zvyšují jejich citlivost. Zvláštní smysl Všechny žralokovy smysly jsou dokonale vyladěné. Nejúžasnější je však jeho schopnost detekovat nepatrné elektrické impulsy generované svaly ostatních živočichů. Zachycuje je pomocí sítě senzorů v pórech na rypci, zvaných Lorenziniho ampule podle italského lékaře Stefana Lorenziniho, který je v roce 1678 poprvé popsal. Nozdry Těsně pod rypcem jsou velmi citlivé nozdry, které umožňují velkému bílému zachytit jedinou kapku krve plující v 10 miliardách kapek vody. Prsní ploutve Dlouhé prsní ploutve pomáhají se stabilitou a při plavání fungují jako křídla i výšková kormidla. Srdce Je těžší než srdce typického žraloka, se silnějšími svaly pro efektivnější pumpování krve tělem. Pilovité zuby Každý z trojúhelníkových zubů má pilovitý okraj, ideální pro pronikání tuhou kůží, masem a kostmi žralokovy oblíbené kořisti teplokrevných mořských savců, jako jsou tuleni. Velký bílý má až sedm řad zubů. Fakta Délka... až 7 m Nejvyšší rychlost km/h Délka života... přes 30 let Kořist... ryby, želvy, mořští savci VELKÝ BÍLÝ ŽRALOK NĚKDY ZVEDÁ HLAVU Z VODY, aby se POOHLÉDL po VHODNÉ KOŘISTI. Smrticí čelisti Kost horní čelisti žraloka je k lebce jen volně připojená. Když žralok otevírá tlamu a chystá se kousnout, čelist se vysune dopředu, zatímco rypec se ohýbá, aby nepřekážel při správném zákusu. Když čelisti sklapnou, žralok trhne hlavou ze strany na stranu, takže jeho zuby projedou kořistí jako pila a oddělí velké sousto masa. Rypec se ohýbá zpět. Horní čelist se vysouvá dopředu. Čelisti sklapnou ihned po úderu.

7 104 příroda OBRATLOVCI Obojživelníci Obojživelníci jsou nejznámější tím, že mnohé druhy tráví část svého života ve vodě a část na souši. Slovo obojživelník označuje toho, kdo vede dvojí život. Nejdelší červor měří asi 2,4 m, zatímco nejkratší je dlouhý pouhých asi 9 cm. Klíčové znaky Obojživelníci si vyvinuli úžasně rozmanité adaptace, které by jim pomohly přežít na souši. Vznikla tak nejrozmanitější skupina suchozemských obratlovců. Přesto mají téměř všichni obojživelníci společné některé klíčové znaky, které zásadně ovlivňují jejich způsob života. Dávní obojživelníci byli prvními obratlovci (živočichy s páteří), kteří žili na souši. Vyvinuli se z ryb, které si vytvořily schopnost dýchat vzduch, a podrželi si několik klíčových znaků svých vodních předků. Vajíčka obojživelníků nemají tuhý obal, který by je chránil před vyschnutím, proto jsou obvykle kladena do vody. Z vajíčka se vylíhne larva, která se nakonec přemění v dospělce dýchajícího vzduch. VĚTŠINA KLADE VAJÍČKA VLHKÁ KŮŽE VĚTŠINA TRÁVÍ ČÁST ŽIVOTA VE VODĚ STUDENOKREVNOST Typy obojživelníků Existují tři skupiny obojživelníků. Největší a nejznámější skupinu tvoří žáby, které mají dlouhé nohy specializované na skákání. Druhá skupina zahrnuje mloky a čolky s dlouhými ocasy a krátkýma nohama a do třetí se řadí beznozí, skrytě žijící červoři. Žáby druhů Bezocasé, dlouhonohé žáby žijí ve vodě, na zemi i na stromech. Mají většinou hladkou, vlhkou kůži, ropuchy ji však mají drsnou, často bradavičnatou. Taxonomicky však patří do stejného řádu. Mloci a čolci 585 druhů Mezi čolky a mloky není žádný zásadní rozdíl. Mají dlouhé ocasy a krátké nohy. Mnozí žijí jen na souši, zatímco jiní migrují k vodě, kde se rozmnožují. Několik druhů žije jen ve vodě. červoři 190 druhů Většina těchto tropických živočichů tráví svůj život pod zemí. Jsou beznozí a téměř slepí a mají silné lebky, aby se protlačili půdou, a tuhou kůži, která chrání jejich tělo před ostrými kameny. Evoluce Obojživelníci se vyvinuli ze skupiny ryb s masitými, nohám podobnými ploutvemi. K nim patřili i předci současných dvojdyšných ryb. Před asi 380 miliony let začaly některé z těchto lalokoploutvých ryb lovit na souši malé živočichy. Jejich potomci se změnili v dnešní moderní obojživelníky. Dávný obojživelník Před 280 miliony let existovalo mnoho typů obojživelníků, včetně tohoto druhu Diplocaulus čtyřnohého živočicha s plochou hlavou, podobného čolkům. co je uvnitř Všichni obojživelníci jsou v zásadě čtyřnozí obratlovci, ale stejně jako ostatní živočichové i u nich se vyvinulo mnoho různých tělesných forem. Mloci a čolci stále mají dlouhé ocasy a krátké nohy jako jejich vzdálení předci, ale beznozí červoři a skákající žáby jsou mnohem specializovanější. Očnice Tyto velké otvory obsahují obrovské oči, které žáby používají při lovu. Lebka Široká lebka obsahuje ohromnou tlamu, která žábě umožňuje pohltit kořist na jedno polknutí. NĚKTEŘÍ OBOJŽIVELNÍCI NAKLADOU V KAŽDÉM ObDObÍ ROZMNOŽOVÁNÍ AŽ VAJÍčEK, ALE JEN PÁR MLÁĎAT PŘEŽIJE DOSTATEčNĚ DLOUHO, AbY SE SAMA ROZMNOŽILA. Úspěšná stavba těla Téměř 90 % druhů obojživelníků představují žáby s krátkým hřbetem a dlouhýma zadníma nohama, které slouží ke skákání a plavání. Mají také velké hlavy, jak ukazuje tato kostra skokana volského. Nohy Zvláště dlouhé nohy vymršťují žábu do vzduchu a pohánějí ji ve vodě.

8 čolci mají neuvěřitelnou schopnost nahradit chybějící končetiny a dokonce i poškozený srdeční sval. Některé žáby čeledi rosněnkovitých nemají v kůži téměř žádný pigment. Jsou proto téměř průhledné, takže je vidět vnitřní orgány. Kůže pralesničky strašné obsahuje dost jedu na zabití 20 lidí. 105 Životně důležitý kyslík Jako všichni živočichové i obojživelníci musí dýchat, tedy získávat kyslík a vydechovat odpadní oxid uhličitý. Mláďata mnohých obojživelníků žijí ve vodě a k získávání kyslíku používají žábry podobné rybím. Někteří vodní obojživelníci si ponechávají žábry po celý dospělý život, většina druhů si však vyvíjí plíce, kterými dýchá vzduch. Obojživelníci dokážou vyměňovat plyny také prostřednictvím své velmi tenké, vlhké kůže. Žábry mají velmi tenkou kůži, skrz kterou kyslík a oxid uhličitý snadno procházejí. Plíce ropuchy jsou vzduchem naplněné vaky vystlané cévami. Čolek dokáže dýchat kůží, což mu umožňuje žít pod vodou. Skokan hnědý dokáže strávit celou zimu pod vodou, kde spí a dýchá kůží. Masožraví kanibalové Všichni dospělí obojživelníci jsou lovci a chytají a žerou jiné živočichy. Obojživelníci, s výjimkou červorů, loví hlavně zrakem a velké oči využívají k pátrání po pohybující se kořisti. Většina se živí hmyzem, pavouky, plži a dalšími malými živočichy, největší žáby však mohou lovit i malé plazy a savce. Také žerou jiné obojživelníky, včetně menších žab vlastního druhu. Hladová žába zpozorovala stínku pohybující se po nedaleké větvičce. Žábry Axolotl je mexický mlok, který žije ve vodě i jako dospělec. Jeho keříčkovitými žábrami proudí krev, která z vody absorbuje kyslík. Žábry mají velmi tenkou pokožku, kterou kyslík a oxid uhličitý snadno procházejí. -2 Plíce Pulec ropuchy dýchá žábrami, ale jak se mění v dospělce, vyvíjejí se u něj plíce. Ropucha do nich nasává vzduch s použitím svalnatého krku. Všechny části žabích dlouhých zadních noh jsou vybaveny silnými svaly, s jejichž pomocí se lovec vymrští za kořistí. Kůže Všichni obojživelníci, jako tento čolek, dokážou přes svou vlhkou kůži získávat kyslík a vylučovat oxid uhličitý. Tento proces funguje jak na vzduchu, tak ve vodě cm vzdálenost, kterou dokáže překonat rosnice nosatá jediným skokem. Je to více než 80krát dál, než je délka jejího těla, která činí pouhých 5 cm. Protáhlé zánártní kůstky přispívají k délce prodloužených zadních končetin. Žabí dlouhý lepkavý jazyk se ve zlomku sekundy vymrští a zmocní se stínky. Dlouhé zadní nohy mají mezi prsty plovací blánu. Skok Mnoho žab dokáže dělat impozantní skoky, aby unikly nebezpečí nebo chytily kořist. Mocné svaly jejich prodloužených zadních noh se stahují, aby je vymrštily do vzduchu. Přední nohy žáby mají dlouhé prsty. Zbarvení a kresba Téměř všichni obojživelníci mají v kůži jedové žlázy, které predátorům většinou nechutnají, a někdy mohou být dokonce smrtící. Mnoho druhů to dává najevo výrazným zbarvením, které upozorňuje jejich nepřátele, aby je nechali být. Zbarvení a kresba některých obojživelníků funguje také jako kamufláž, takže je obtížné je spatřit. Jiní mění barvy podle období a jsou pestřejší a zářivější, když se chystají k rozmnožování. Mlok skvrnitý Efektní barevný vzor mloka skvrnitého je varováním, že jeho kůže produkuje nebezpečný jed. Pablatnice nosatá Úžasná kamufl áž této tropické žáby přesně napodobuje uschlý list ležící v lese na zemi. čolek obecný Když jsou čolci připraveni k rozmnožování, u samce i samice se objeví zářivě oranžové břicho.

9 106 příroda OBRATLOVCI Samice skokana hnědého může na jaře naklást až vajíček. Šídlo královské Tento velký a silný hmyz loví komáry a podobné tvory za letu. Životní cyklus žáby Většina obojživelníků na počátku života vůbec nevypadá jako jejich rodiče. Časem mění tvar a nakonec dosáhnou dospělé formy. Tomuto procesu se říká metamorfóza neboli přeměna. Brzy na jaře se skokan hnědý probudí ze zimního spánku a vrátí se do mělkých tůní, kde se narodil. Samice nakladou vajíčka do vody, kde jsou samci oplozena a začínají se vyvíjet v embrya. Nakonec se z nich vylíhnou pulci drobná beznohá stvoření, která žijí ve vodě jako ryby. Krmí se a rostou, až jim narostou nohy a začnou se podobat žábám. Ocasy jim odpadnou a oni se vyšplhají z vody do nového života. komár Rosolovitý obal Všechna žabí vajíčka jsou chráněna tlustým obalem tuhého gelu. Měnící se tvary Než se promění v malou žabku, prochází pulec několika různými stadii a jeho způsob života se během tohoto procesu mění. Po několika týdnech se z vodního vegetariána stane dravec, který dýchá vzduch a žije převážně na souši. 1 Žabí vajíčka Žabí vajíčka jsou velmi podobná rybím. Musí zůstat vlhká, proto je skokani hnědí kladou do vody v celých shlucích. Každá samice čeká, až se jí partner přichytí na hřbet. Pak naklade vajíčka a samec je ihned ve vodě oplodní. Pak pár odplave a nechá vajíčka jejich osudu. Malí pulci 2 Když se pulci vylíhnou, vypadají jako maličké živé černé pentličky, které se drží rostlin. Ale brzy se u nich objeví zřetelné hlavy a mrskající se ocásky a začnou plavat. Zprvu má každý pulec pár keříčkovitých žaber, které se postupně skryjí uvnitř těla. Živí se seškrabováním mikroskopických jedlých řas z kamenů a rostlin. 3 Vyvíjejí se zadní nohy Pulci se krmí, tloustnou a rostou. Ve věku asi pěti týdnů je tělo pulce velké jako malá fazole a vyroste mu pár zadních nohou. Zprvu jsou příliš malé a slabé, proto pulec k plavání nadále používá svůj silný ocas. Stále se živí převážně řasami, ale začíná zkoušet i něco jiného.

10 Žabí jazyk je připojený k přední části dolní čelisti, nikoliv k zadní. Žába posunuje potravu dolů hrdlem tak, že zatahuje oční bulvy dozadu do hlavy. Žába si při lovu všímá pohybujících se živočichů. Když kořist zůstane nehybná, je v bezpečí Počet týdnů, které potřebuje jediná buňka žabího vajíčka, aby se vyvinula ve skákající žabku, která dýchá vzduch a je schopna si na souši ulovit kořist. Statné nohy Silné zadní nohy slouží k plavání stejně jako ke skákání. Speciální kůže barva kůže skokana hnědého se mění od žluté k hnědé s tmavými skvrnami. barva kůže skokana hnědého se mění od žluté k hnědé s tmavými skvrnami. Znakoplavka Tento malý hmyz žije těsně pod hladinou a plave pomocí veslovitých zadních nohou. 4 Vyvíjejí se přední nohy Ve věku asi 12 týdnů se pulci přestanou krmit a začnou měnit tvar. Přední nohy rostou a zavalité tělo zeštíhluje do kostnatější podoby se špičatou hlavou a širokou tlamou. Stále ještě plavou s pomocí ocasu, ale stále více času tráví tím, že se přidržují kamenů a rostlin a nosem vystrčeným z vody dýchají vzduch. 5 Žabka Brzy po tom, co se tvaru těla změní, se ocas pulce začíná sesychat. Pulec začíná při plavání používat zadní nohy a brzy je schopen skákat. Změní se v maličkou žabku, ne větší než nehet. Žabka vyšplhá z vody a hledá bezpečný úkryt. Nyní je připravena lovit na souši malé živočichy, jako jsou mouchy. 6 Dospělá žába Život je pro malé žabky velmi nebezpečný, protože mají mnoho nepřátel. Ty, které přežijí, se ve svém třetím roce života stanou dospělci schopnými rozmnožování a mohou dorůst délky 10 cm. Často zůstávají přes den ve vodě a na souši loví v noci, kdy je menší riziko vysušení. Žerou všechny malé živočichy, které dokážou chytit svým lepkavým jazykem. Nymfa šídla Vodní mládě šídla je náruživý lovec, který se zmocňuje svých obětí prodlouženými sklopnými čelistmi. Dokáže snadno chytit a sežrat pulce.