Divoká Šárka v Praze - Tramvají do skal

Transkript

1 Divoká Šárka v Praze - Tramvají do skal Lezecké terény v pražské Divoké Šárce tvoí okrajové skály vysoké deset až dvacet metr ve svazích potoka vytékajícího od šáreckého koupališt. Jezdí se k nim tramvají. Nejlepší pístup do Divoké Šárky vede ze stejnojmenné tramvajové smyky po asfaltové cest údolím. Auto se dá odstavit na parkovišti McDonaldu. Vede nás ervená turistická znaka. K lezení si mžete vyzkoušet nkolik skal. Vybíráme nejzajímavjší a pitom pomrn bezpené výstupy. Díví skok Nad koupalištm se na nejvyšším bod vypíná skála Díví skok (nkdy zvaná Koruna Šárky). Nejpopulárnjší výstup na ní se jmenuje Jižní rys, který vede spárou od úpatí stny až na vrchol (horolezecká obtížnost III). Vlevo od nj klikuje hladkou stnou nkolik variant cesty ervený kroužek (V) nazvané podle jediného dobrého jištní, které poskytuje zatluená skoba s masivním kroužkem místo ouška pro zapnutí karabiny. Žabák Druhou populární stnou Divoké Šárky je Žabák. Je rozdlení na ti ásti, tak zvanou Dolní, Stední a Horní bariéru. Pokud pjdete od koupališt dol okolo výletní restaurace narazíte na pravotoivou zatáku. Z ní se dáte po znatelné pšin po devných schodech doleva do svahu až pod Dolní bariéru. Nejastji lezené výstupy v Dolní bariée jsiou spáry nazvané Velká (V) a Malá poštolka (IV). Vedou v pevné skále a nkteré úseky musí pekonávat horolezec s nohama ve vzduchu. Známá, ale nepíjemná je Opií stnka (V). Na ní eká pro lezce nepíjemné pekvapení až skoro nahoe. Najednou se totiž není kde chytit a návrat už není možný. Komu se nepodaí vzepít za malinké výstupky, ten padá až skoro na zem mezi špiaté kameny. Jisti tady musí dávat zvlášt dobrý pozor a pípadný pád zadržel lanem co nejdíve. Pekvapení skrývá i výstup zvaný Gotické okno (VI). Leze se skalním výklenkem, který pipomíná okno katedrály. Nejtžší místo je tam, kde se klenba spíná. Co te? íká si obvykle nováek na zdejších skalách, když nohy tém v provazu rozpírá o strany výklenku a rukama hledá, kde se pidržet. Zkušený ví, že když po pamti strí ruku hluboko spáry nad výklenkem, najde takový chyt, že se na nj mže jednou rukou povsit, druhou si odpoinout a potom se vyšvihnout do lehího místa. Stední bariéra je pásmo skalek a stnek nad policí Dolní bariéry. Výstupy obtížnosti II-III mají význam pedevším pro romantiky. Nad ní se zvedá Horní bariéra. Zleva vede nejlezenjší Normálka (IV-), jejíž nejtžší místo je slizká kolmá stnka tsn nad kruhem. Tady záleží, jak moc víte nohám. Dále lze doporuit Dunící bloky (V) stedem plotny vpravo od normálky, jejichž název se vztahuje k závrenému pevisu. Plotnu vpravo ohraniuje Komín (IV), který lze obstojn zajistit fixními skobami i vlastními vklínnci. Více vpravo se nachází nkolik obtížn jistitelných cest s rezavými skobami a nepíliš zajímavá vžka Koka. Dlouhé hebeny Dominantní vž pi pohledu z údolí se jmenuje podle dolomitské horské skupiny Brenta. Vede na ni dlouhá hebenovka. Populární je kombinace nkolika cest na nejvyšší ervenou jehlu ve smru od výletní restaurace. Dostanete se k ní po horolezecké stezce zaínající mezi restaurací a koupalištm. Na ti krátké délky je nejlépe stoupat cestou Normálka (III) do sedélka, pokraovat Plotnou (IV) nebo Komínkem (IV) pod Jehlu a na ni vylézt Normálkou (III) nebo Šikmou plotnou (IV). Nejdelší šárecký heben vede na Díví skok od severozápadu. Zdvihá se pímo od asfaltové cesty nad restaurací. Lezeme pes nkolik vžiek a sedélek s mnoha variantami. Povšechná obtížnost je II-III, obas se dá udlat i tykový krok. Celkem se vyleze okolo pti délek lana. Poslední hebenovka, která stojí za vylezení, je Heben erných vží. Nastupuje se vlevo od Dolní bariéry Žabáka a ti až tyi délky se lehce s nkolika tžšími kroky leze na temeno Velké erné vže. Nkolik míst má obtížnost IV, pokud neobejdeme dolní výšvih, tak se dostaneme až k ptce.

2 Kuriozity vzadu v údolí Další stnové a koutové lezení poskytují nevýznamné skály dále v údolí. Jmenují se Zedkovy bloky (málo možností jištní), Kížová (dv zarostlé spáry v plotn), ertovy nohavice (najdete pár skob s pavuinami okolo) a Poslední skála (krátké tžší výstupy). Díve se asto lezlo ve vstupní soutsce pod hrází pehrady Džbán. Dnes je to ochránci pírody zakázané a leze se tam tedy jen obas a s rizikem pokuty. Do tchto terén obvykle zabloudí jen místní znalci. Prvodce Starší, ale stále použitelný je první díl Nepískovcových skal v echách z roku 1986, který vyšel v nakladatelství Olympia. Pilba!, Sedací a hrudní úvaz, Sada vklínnc, smyek a friend, 5 expresek, 3 karabiny, Jednoduché lano 40 m, Slaovací a jistící brzda, Magnézium, Lezeky, Lékárnika, Mobil Doprava Tramvají nebo autobusem. 119 od stanice metra Dejvická na stanici Divoká Šárka k McDonaldu. Po ervené turistické znace ke koupališti v Šárce cca 1 km. Skály uvidíme vpravo i vlevo ve svazích údolí pod koupalištm. Jídlo a pití Výletní hospoda je pímo pod skálami, ale zavírá brzy a obsluha je obvykle nevrlá. Ochrana pírody Skály jsou v chránné oblasti. Není možno zde rozdlávat ohe. V pípad setkání s nepíjemným ochranáem se hodí horolezecký prkaz. Hluboepské plotny - Podzimní lezení v Praze Teplé dny a chladné podveery lákají na odpoledne do skal. Kam chodí Pražáci? No pece do Hluboep. Na jih orientované hladké plotny nabízejí teplo, položené i kolmé cesty a malé klouzavé chyty. Vtšina výstup se tady leze na rybu. Oblast totiž místní borci berou jako ist tréningovou. Dá se tu nauit pedevším pesná práce nohou. Prvolezci nemusí mít strach ze svých pád, protože jištní je tu luxusní. Nýty jsou jen pár metr od sebe. Mezi nejoblíbenjší cesty patí Šabaka 5- pro zaáteníky úpln vpravo na Malé (nebo také Levé) plotn. O nco tžší a více do kopce je vedle ní Titanka 5+ a úpln vlevo Kabriolet 6. Dlouhé cesty jsou na Pravé plotn nad tratí. Nejpopulárnjší je Železniní 5, nejprve tžkým koutkem, poté lehí stnou a nakonec vyhlídkovou hranou. Je to jediná zdejší cesta, kde jsou místo nýt skoby. asto lezený je klasický Velký Kout 6. Mnoho lidí zkouší, ale jen málokdo vyleze místní hit Oi puí 7 ve stn mezi nimi. Podle posledních zpráv nkdo zlehil nástup, protože použil na stupy a chyty pilník. Pístup Z autobusového nádraží na Knížecí (metro B Andl) jezdí autobus íslo 104 do stanice Hluboepská. Ze zastávky zahneme doprava, krátce jdeme ulicí Hluboepská a hned odboíme doprava do ulice Pod útesy. Pejdeme potek a ocitneme se pod kovinatým svahem. Nahoru stoupá vyšlapaná cestika, která nás vyvede k železniní trati. Tu pekroíme a stojíme po skálami.

3 Možnosti lezení v Praze Prokopské údolí, Divoká Šárka, Holý vrch, Kozí hbety, skalka pod Hostivaskou pehradou a ež. Jestli vám to není dost, zajdte do betonových ráj Opatov wall nebo Barrandovský most. Nejnovjší tištný prvodce eský kras a okolí napsal Petr Resch a vyšel v roce Skály v Prokopském údolí jsou posány ve starším prvodci Nepískovcové skály v echách od Jana Novotného a kolektivu z roku Prvodce koupíte v Kiwi, nebo v Horokupectví. Lezeky, lano 50 m, 6 expresek, slaovací a jistící brzda, pilba, magnézium, úvazek Pozor pi lezení na Pravé plotn. Jezdí pod ní vlak a mohl by zachytit nepozorného jistie! Horolezecká Praha na zaátku zimy - Jedeme metrem na Holá Praha sice leží uprosted nížiny, ale paradoxn je horolezeckým centrem. Krom velehor totiž nabízí snad všechny možnosti, jak prožít lezecký den. Jednou z nich je Holý vrch v Tichém údolí. Horolezci tady na zaátku zimy trénují nováky, scházejí se tu staí pardi zavzpomínat na své zaátky, a když zaprší nebo zane snžit, potkávají se tu i výkonní horolezci. Leze se i tsn po dešti Na skály je to od mstského autobusu jen tvrt hodinku rychlé chze, do nejbližší hospody se jde deset minut. Pesto se leze v pírod a navíc zdejší skály díky astému vtru rychle osychají. Z vrcholu skal je vidt na letišt, v dálce se choulí íp a vidt je ást prstence sídliš okolo metropole. Dojem kazí jen nízko letící dopravní letadla, která pistávají na nedaleké Ruzyni. Kde to je? Úntický potok si prorazil cestu ped mnoha miliony let skrz buližníkový heben nedaleko Suchdola. Z jeho práce zbyly památky v podob nižší skalní bariéry Kozích hbet na pravé stran a dvou podsaditých skalních vží na Holém vrchu po levé ruce. Dojít k nim lze polními cestami po zelené nebo žluté turistické znace z konené autobus íslo 107 nebo 147. Oba vyjíždjí od Dejvické stanice metra A. Délky výstup na Holém vrchu jsou až dvacet metr. Alšova vyhlídka Nejastji lezená je Úntická spára (III) na Alšovu vyhlídku, která pes svoji nízkou obtížnost dává zabrat i zkušeným lezcm. Není totiž dost úzká, aby se do ní daly lehce vklínit nohy a ruce, zárove není dost široká, aby se do ní lezec vsoukal jako do komína a prodral se k vrcholu. Jištní obstarávají skoba a nýt vlevo v kolmé stnce zvané Navštívenka, mezi nimi lze obvázat smykou kameny vklínné do spáry. Podobn vypeený je i erný pevis (IV), který vyžaduje lezení sokolíkem. Horolezec musí zaklesnout ob ruce do malé spárky a ob nohy zvednout do stejné výše, aby rukám pomohly dostat tlo vzhru. Jištní je jednou skobou vlevo od pevisku a dvma velkými vklínnci nad ním. Strážce Ani lehká Hebenovka (II) na Strážce není úpln zadarmo, protože pi výstupu je teba balancovat po dvacet centimetr širokém hebínku nad kolmými skalami. Vezmte si s sebou nejmén ti delší smyky na jištní.

4 Nejtžším výstupem v oblasti je Radegras (VII), který lezce nejprve vysílí mohutným pevisem, poté ho vystraší stnkami bez chyt a nakonec ho dorazí závreným krokem v hladké kolmé stn. Na jištní vám budou stait ti expresky. Poslední tištný horolezecký prvodce po Holém vrchu vyšel v rámci díla Nepískovcové skály (Praha, Olympia 1986). Kopie starého, ale stále aktuálního prvodce je k dispozici na internetu Holý vrch a Kozí hbety. sedací a hrudní úvazek, pilba, lezeky (dá se lézt i v pohorkách), lano 30 m, 5 expresek, 2 šroubovací karabiny, vklínnce, friendy, š áradlo, 4 delší smyky, slaovací a jistící brzda, lékárnika, mobil Lezení po betonové plastice - erv Dobyvatel Podivná socialistická plastika hyzdí pražský Braník od té doby, co byl postaven Barrandovský most. Pokroucený dvouvrcholový betonový monolit dobyli prvovýstupci teprve v roce tveice horolezc tehdy peskoila z mostu na plošinu pod vrcholovou hlavou, zatloukla dva nýty a vystoupila na jeden z vrchol. Plastika od nich dostala horolezecké pojmenování jako regulérní skalní vž. Shodli se na názvu erv Dobyvatel. O rok pozdji vznikal druhá cesta, která vede pes stejné nýty. V dnešní dob ovšem první nýt chybí, a tak dva tžké kroky nad plošinou musí ešit lezci s pevnými nervy. První nesmí spadnou, a když se to stane, jisti musí skoit s lanem v ruce na druhou stranu a udlat se sebe závaží na kladce. Návrat vede desetimetrovým slanním z erární rezavé karabiny u druhého nýtu. Nahoe je vrcholová kniha ve sklenné dóze. Humánní cesta III. Listopad 1995, Pavel a David Sýkorovi, Tomáš Radil, Lukáš Bludský Peskokem z mostu na plošinu pod pevisem. Rukováním po lišt doleva na polici pod sedlem (nýt). Uklonnou stnkou na sedlo a doprava na JZ vrchol (vrcholová kniha). Pionýrská cesta IV. Únor 1996, Jan Hásek, Jakub Turek Širokým rozporem mezi mostem a plastikou na plošinu pod pevisem, kde se cesta spojuje s Humánní. Ze sedla doleva na SV vrchol. Jak se tam dostat Plastika je pístupná z parkovišt v ulici Na Mlejnku. lano 20 m, slaovací brzda + karabina, 2 expresky, lezeky, pilba, magnézium Msíní údolí u Poíí nad Sázavou - Žula pro Pražáky Za podzimních sychravých dn, kdy pražští horolezci už nemohou na písek ani pomyslet, Šárka, Holý vrch a Hluboepy je nudí, v eži a ernolicích mají všechno vylezené a do Srbska se jim nechce, podává pomocnou ruku Posázaví. Ne že by se tam nelezl nikdo jiný, než obyvatelé metropole, ale nejvtší pevahu mají práv oni.

5 Teprve ped pár lety lezecky objevený lom v Msíním údolí u Poíí nad Sázavou poskytuje pár žulových cest akorát na jednodenní pohodové lezení. Je tu sice nkolik osmikových a devítkových cest, ale nejvíce si zalezou milovníci ptek až sedmiek. Klasifikace je tady hodn mkká. Dokonce mkí než na Srbsku nebo Rovišti, a to je už co íct! Výstupy jsou hust zajištné borháky, neškodí však pro jistotu vzít sadu vklínnc a jednu smyku. Pijištní mže pijít vhod pi problémech se strachem. Cesty jsou vtšinou pevné, ale obas vypadne z police nebo spáry kámen. Leze se tu proto s pilbou. Cesty jsou dlouhé od sedmi do patnácti metr. Jak se tam dostat Do Msíního údolí se jde z Poíí nad Sázavou po ervené turistické znace podél Konopiš ského potoka jeden a pl kilometru. Vymotáme se z vilkové tvrti, podejdeme viadukt, mineme hišt, po pár minutách chze uvidíme na levé stran lom. Od cesty ho oddluje mohutné su ovisko z nalámaného kamení. Cesta zpt na vlak do Mrae vede dv st metr dol podél potoka, odbouje po široké lesní cest doprava do lesa, pes louku, pekrauje hlavní silnici a sestupuje dol do Mrae. Doprava Autobusem z Prahy - Butovic nebo vlakem z Prahy - Braníka do Poíí nad Sázavou. Zpt je lépe dojít do Mrae a odjet odtamtud vlakem do Prahy. Jede rychle a asto. Nezapomete využít jízdenky pražské hromadné dopravy a hromadné slevy. Autem se dá zajet po asfaltové silnici až k lomu. lano 30 m, pilba, lezeky, magnézium, 6 expresek, 2 šroubovací karabiny, smyka 1,5 m, vklínnce, slaovací a jistící brzda, lékárnika, mobil Oblíbené skály pražských horoškol - Podzimní panika v ernolicích Už sto let vystupují horolezci na temena tí ertových skal u stedoeských ernolic. Snad každý pražský horolezec tady zaínal s vertikálním dobrodružstvím. Však také jeden z lehích výstup nese píznaný název Paniká. Lezení na pevné kemencové skály není nijak omezené, leze se tady za dešt, v zim i lét, s vklínnci i friendy, v pohorkách i s magnéziem. Jedin skobování a pidávání nového jištní je tady zakázané. V nenápadných ernolicích na konci Brd si podávají ruce turisté, cyklisté a horolezci. Stedoeská víska pi tom vypadá, že není niím výjimená. Snad jen kuriozními jmény obcí v okolí jako itka, Všenory i Jílovišt. Je však uzlovým bodem pro turisty, kteí putují po Brdech, cyklisty zdolávající jejich náronou hebenovku, a kupodivu i horolezc. Picházející výletníci sice do poslední chvíle nic nevidí, ale jen co dojdou k posledním domkm, najednou se nad nimi hroziv zaernají dvacetimetrové skalní stny ertových skal. Eldorádo horolezc už od zaátku minulého století. Pšky na vrcholy Do pocit horolezc se v ernolicích mže vžít každý. Staí obejít všechny ti skalní vže a na ob postranní se lze celkem jednoduše dostat i bez lana. Na Dvojitou vž (pi pohledu odspodu vlevo) se dostanete pšky po naklonných skalních plotnách. Severovýchodní vž (zespoda ji vidíte vpravo) je dostupná ze soutsky, ale pipravte se na to, že se budete muset pitahovat rukama a obas si pomžete i koleny nebo zadnicí. Zvlášt pi sestupu. Podzimní výhled odtud není nijak daleký, ale ohromující. Kopcovité brdské lesy kontrastují s rovinatými polemi na obzoru. Hluboká propast pod nohama s nedalekou špikou televizního vysílae na Cukráku. Na turisty v euforii však mohou íhat dv nebezpeí. Za vlhka, a to nemusí zrovna pršet, kemencové temeno vže hodn klouže. A pozor na sestup, protože ten je vždycky tžší než výstup.

6 Dobírání a slaování Masivní nýt je v souasné dob umístný ve stedu Dvojité vže (nad cestou Brašnika). Na Hlavní vži je kruh uprosted temena (slouží pevážn ke slanní do náhorní stny), borhák nad cestou Velký pevis, dva nýty tsn pod vrcholem (Paniká) a jeden kroužek pod závrenou hranou (Jižní rys). Severovýchodní vž má nýt nad Kazatelnou. Populární smry V ernolických ertových skalách vedou pevážn výstupy lehké a stední obtížnosti. Proto jsou také oblíbeným terénem horoškol z daleka široka. Uvádíme nkolik vyhlášených smr. Nejlehí je Komín (obtížnost II) na Dvojitou vž. Z plošiny nad ním zaíná Traverzník (II-III), kde se na pár metrech ukáže smysl pro rovnováhu. Vlevo vedle Komína vede po skalní kulise nkolik variant cesty Velké chyty (podle trasy III VI), vpravo od nj nepíjemné Vzdechy (IV). Tady pozor na první metry vedoucí ke stnovému kruhu, protože malé a klouzavé výnlky ubírají lezcm hodn síly hned na zaátku. Na Hlavní vž vedou dv klasické ptadvacetimetrové spáry Paniká pes masívní kruh (III) pojmenovaný podle zaátenických pokus mnohých budoucích horolezc a Jižní rys (III). V obou se lze pi troše pozornosti zajistit práv vklínnci. Mezi nimi se blyští ti nýty v cest Plotny (V) a vpravo od nich se ernají Ti pevisy (VI). Na Severovýchodní stn stojí za to zkusit Horní traverz (III), který ve výšce kižuje celou stnu zleva doprava, a Kazatelnu (VI). Nejtžší místo je zajištno dobrým kruhem, ale pod ním je poteba njaký vtší vklínnec nebo friend. Nad kruhem se cvaká prastará skoba. Pesto musejí dávat oba horolezci pozor. První, aby nespadl, a druhý, aby po pípadném pádu udržel lano. Pády odtud totiž konívají až tsn nad zemí. Doprava Nejvíce horolezc jezdí vlakem do Všenor na trati Praha - Beroun - Plze. Odtud jdeme po silnici do prudkého kopce smrem na itku. Asi za pl hodiny projdeme ernolicemi a nad námi se zvednou jasn viditelné skály. Do ernolic obas zajíždí i pímstský autobus zaazený do systému Pražské integrované dopravy. Až pod skály se dá dojet i autem po píbramské silnici pes Cukrák a itku. Kde se najíst a napít V ernolicích není stálá restaurace a obchod. Otevenou náru pro turisty má proto hotel Zdeka v horní ásti Všenor. Pokud pjdete po silnici dol, poznáte ho podle cedule i parkovišt po levé stran ulice. Na špinavé obleení i zabahnné boty jsou tu zvyklí. Jídlo je sice jen klasické hospodské, ale velmi dobré a ne píliš drahé. Prvodce Nejnovjší tištný prvodce eský kras a okolí sestavil Petr Resch, vydala ho v roce 2000 Xerografie. Internetovou verzi prvodce najdete ZDE. Pilba, Sedací + hrudní úvazek, Jistící a slaovací brzda, Sada vklínnc (spíše vtší velikosti) nebo friend, 5 expresek, 3 delší smyky, 1 šroubovací karabina na štand, š áradlo, lezeky, prvodce, teplé obleení, aj v termosce, lékárnika, mobil, legitimace pražské MHD nebo jídenka 12 K (platí ze Smíchova do Všenor) Klasické lezení kousek za Prahou - Tradicionalisté v eži Praha je mezi evropskými metropolemi Mekkou horolezc. I ve studeném a sychravém podzimu je tu možné vyrazit na pírodní skály. Po dešti bývají brzy suché kemencové masívy v eži. tyi skalní masívy vysoko ve stráni nad Vltavou proti atomovému rektoru v eži nabízejí dobrodružné lezení horského charakteru.

7 Jako na horách Jedno- až dvoudélkové výstupy si musí každý lezec odjistit sám smykami, vklínnci a friendy. Obas najde skobu a nkdy nýt i zabetonovaný kruh. Skála je místy velmi pevná, narazit lze ovšem na volné kameny, štrkové lavice i kývavé bloky. Výška masív se pohybuje od ticeti do padesáti metr, ale výhledy z temene odpovídají daleko vtšímu pevýšení. Shlížíme z nich totiž na hladinu eky v hloubce dvou set metr. Tradiní lezení ež je dosud rájem pro tradicionalistický styl lezení. Rovnováha mezi psychickým a fyzickým výkonem je tu zachována v plné míe. Rozumj: není tu moc dobrých skob a nýt, a proto se každý bojí spadnout. Mnohé jištní nabízí jen iluzorní pocit jistoty, protože o kvalit skob není nic známo a vklínnce v otevených spárách drží jen na estné slovo. Zatímco v mnoha jiných oblastech je preferováno pouze isté sportovní lezení bez pomoci jistících prostedk, v eži mnoho cest nelze pelézt jiným zpsobem než s žebíky, tahem lana, nebo aspo stoupáním na skoby. Technické lezení V horolezecké klasifikaci se takové cesty poznají podle písmene A. Napíklad výstup 4A0 znamená, že zkušený lezec takovou cestu vyleze bez velkých potíží, ale bude se muset v nejtžším míst podržet za njaké skoby nebo karabiny. Klasifikace 6A4 znaí výstup prakticky nepetržit po skobkách zatluených do rozbité skály, daleko od sebe a neustále hrozících pi neopatrném pohybu vypadnout i s lezcem. Do nich se vší v krkolomných polohách horolezci pomocí speciálních žebík a smyek. Nkteré prvovýstupy jsme tímto zpsobem lezli i celý den, vzpomíná horolezec Ivan Rigel, který v eži na pelomu sedmdesátých a osmdesátých let vylezl se spolulezci nejvíce nových smr. Dnes je onch padesát až šedesát metr záležitostí desítek minut, ale tehdy to byly úctyhodné výkony. Stedn tžké lezení Naprostí zaáteníci (2-3) si v eži lezení neužijí, ale pro lezce stedních obtížností (4-6) je tu nkolik desítek možností. Pozor však na bezpenost, protože ostré skalní hrany, výnlky a poliky mohou i pi bezpen zachyceném pádu zpsobit nepíjemná zranní. Turisté na výlet Pokud nkdo nenajde dost odvahy pustit se do boje s kolmou skálou nebo sem chce zajít jen na výlet, mže vystoupit v železniní zastávcei ež ve smru na Kralupy, pejít mostek a po nenápadných stezikách vyjít pod útesy. Mezi nimi se proplete na skalní temeno, kam ped mnoha miliony let zasahoval tok Vltavy, a skrz koví a les dojde na vyšlapanou pšinu. Po ní se vydá doleva, až objeví turistickou znaku na Levý Hradec a dál do Prahy. Nejlepší je tvrtý masiv Tm, kteí se rozhodnou vyrazit za vertikálním dobrodružstvím, nezbývá než doporuit pár pkných, logických a vícemén bezpených cest v pevné skále. Na prvním a druhém masivu (poítáno zleva pi pohledu od eky) je skála drobivá a lámavá. Lezení je tu spíše pro ty, kteí už mají všechny klasické cesty vylezené. Na tetím masivu vede tžká, ale pkná spára Hokejka (obtížnost 5), která je jakoby zmenšeninou slavného výstupy stejného jména ve Vysokých Tatrách na Lomnický štít. O nco lehí je Zednická (4+), která zaíná pelezením oprné zídky pod skálou. Nejlepší lezení poskytuje tvrtý masiv, zleva doprava se na nm dají vybrat krásné cesty. Chromá (3+) vypadá zdánliv lehce, ale nepíjemné kroky je poteba dlat nad kolmými stnami. Guáno (5) je ostrý záez s pevisem, který nese jméno po ptaích exkrementech, které na lezce íhají v nejobtížnjším míst. Velká stolice (5+) se jmenuje po skalním balkonu v polovin cesty. Série pevis Epitaf, Šmelhauspevis a Cesta dom vyžaduje obtížné a nebezpené technické lezení oznaované písmenem A. Jejich jména vypovídají o nepíjemných pocitech lezc, kteí je pekonali jako první.

8 Ironicky pojmenovaný Zábavný koutek (5) požaduje po lezcích dost pemýšlení, aby se zajistili proti pípadnému pádu. Nejkrásnjší lehí cesta se jmenuje Strmá (4). Je vhodná i pro zaínající lezce, protože je v ní dostatek skob a mezi n se dají v pípad strachu jednoduše umístit vklínnce. Poslední pknou cestou po pravé stran tvrtého masívu je K (4+). Pipomíná hbet proslulého skalního kon na Žabím štít ve Vysokých Tatrách. Nejtžší na této cest je vylézt prvních pár metr v hlubokém záezu bez stup a chyt. Druhá lehí polovina cesty po takovém zážitku pipomíná schody a ne horolezecký výstup. Prvodce Poslední tištný prvodce vyšel v roce 1991 a vydali ho František Mrvík se Zdekem Vévodou. Starší, ale stále použitelný je první díl Nepískovcových skal v echách z roku 1986, který vyšel v nakladatelství Olympia. Dobrý prvodce je na internetu: ež. Pilba!, Sedací a hrudní úvaz, Sada vklínnc, smyek a friend, 6 expresek, 6 karabin, 2 lana 50 m dvojata nebo plky, Slaovací a jistící brzda, Magnézium, Lezeky, Lékárnika, Pití, Zapalova Doprava Vlakem ze stanice Praha Masarykovo nádraží smrem na Kralupy. Jízdenka mstské hromadné dopravy platí do Sedlce, dát je poteba koupit za pár korun železniní jízdenku. Vlaky jezdí tam i zpt každou hodinu. Jídlo a pití Pod skálami není nikde voda, a tak je poteba si ji pinést z domova. Levná venkovská hospoda je v eži na fotbalovém hišti. Oekávejte nco jako tlaenku, matjesy, párky, pivo, anebo limonádu. Ochrana pírody Skály sice nejsou v žádné chránné oblasti, ale pesto je nutné se chovat k pírod šetrn. Ohe se rozdlává jen na levém okraji tvrtého masuvu na jednom míst s ohništm, nelze tu nechávat odpadky a v pípad, že horolezci narazí na hnízdo poštolky, musí okamžit slanit a vybrat si jiný výstup.