Diplomová práce Pojištění odpovědnosti z provozu silničních vozidel v Evropě ( zelená karta )

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra mezinárodního a evropského práva Diplomová práce Pojištění odpovědnosti z provozu silničních vozidel v Evropě ( zelená karta ) Barbora Tichá 2009/2010 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Pojištění odpovědnosti z provozu silničních vozidel v Evropě ( zelená karta ) zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

2 Mé poděkování patří doc. JUDr. Filipu Křepelkovi, Ph.D., za odborné vedení této práce, za cenné rady a pomoc při jejím zpracování, dále panu Zdeňku Filipovi z České kanceláře pojistitelů a panu Günteru Albrechtovi z Verband der Versicherungsunternehmen Österreichs za cenné praktické rady, a mé rodině za trpělivost a podporu. 2

3 Obsah Úvod Institut odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku Odpovědnost za škodu Obecná odpovědnost za škodu Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Provozovatel vozidla Zvláštní povaha provozu Střet provozů Vztah 420 a 427 Občanského zákoníku Vzájemný vztah odpovědnosti za škodu a pojištění odpovědnosti za škodu Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Pojištění obecně Pojištění dobrovolné vs. povinné Pojištění ţivotní vs. neţivotní Historie právní úpravy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v ČR Právní úprava do roku Zákonné vs. smluvní pojištění? Právní úprava od roku Současná právní úprava pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v ČR Prameny Česká kancelář pojistitelů Informační středisko Garanční fond Trendy právní úpravy Propojení pojištění s bodovým systémem Pojištění odpovědnosti řidičů Exkurs do rakouské právní úpravy Právní rámec Rozsah pojistného krytí Pojistné Odškodnění obětí Trendy právní úpravy Vliv komunitárního práva První, druhá a třetí motorová směrnice Čtvrtá motorová směrnice Pátá motorová směrnice Kodifikovaná směrnice Praxe pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Vznik pojištění Rozsah náhrady škody Škoda na zdraví a na ţivotě Věcné škody Pojistné

4 3.3.1 Databáze škod povinného ručení Pojistné plnění Limity pojistného plnění Likvidace pojistné události Regresy pojistitele Promlčení práv z pojištění Zánik pojištění Nepojištěné vozidlo Sankce Příspěvek do garančního fondu Sankce za přestupky Škoda způsobená nepojištěným vozidlem Praxe řešení nehod se zahraničním prvkem Dopravní nehoda v ČR Škůdce české vozidlo Škůdce zahraniční vozidlo Dopravní nehoda v zahraničí Škůdce české vozidlo Škůdce zahraniční vozidlo Institut škodního zástupce Zelená karta Systém zelených karet Historie vzniku Institucionální zabezpečení Rada Kanceláří Národní kanceláře Právní rámec Interní pravidla Dvoustranné dohody Vliv Evropské unie Mechanismus fungování Územní rozsah zelené karty Varianty zelené karty Hraniční pojištění Federace národních asociací pojišťoven CEA Závěr Resumé Seznam pouţitých pramenů a literatury Přílohy

5 Úvod Automobilová historie se začíná psát v roce 1886, kdy podal Karl Benz ţádost o zaregistrování novinky Patent Motorwagen - tříkolku poháněnou výhradně spalovacím motorem, na základě níţ mu byl udělen říšský patent. 1 V dopravě tak nastala rozhodující chvíle pro techniku. Prvním středoevropským úspěchem se stal automobil značky Tatra Kopřivnice z roku Automobily se začaly rychle rozmáhat především v Praze, postupem času i mezi ostatní obyvatelstvo. 2 První právní regulací v oblasti pojištění provozu na pozemních komunikacích byl zákon o povinném ručení z roku Podle Centra dopravního výzkumu se počet registrovaných automobilů v České republice v roce 2007 pohyboval kolem 4,3 mil. kusů. 4 K dnešnímu dni je u nás registrovaných jiţ 6,9 mil. vozidel, 5 v Evropské unii je to pak 231 mil. osobních aut. 6 S postupným rozvojem automobilismu a techniky vůbec se zvyšuje i riziko, které takový provoz ruku v ruce provází. Majitelé vozidel jsou mobilnější, ale také čelí denně nebezpečnějším situacím, které mohou vyústit dopravní nehodou se způsobením škody na majetku, na zdraví a na ţivotech. Z tohoto důvodu je nutné právně regulovat provoz na pozemních komunikacích, zejména vznik škod, ke kterým v souvislosti s provozem vozidel dochází a jejich eliminaci. Mít vozidlo, být jeho provozovatelem, znamená mít odpovědnost. Cílem právní úpravy je jednak působit preventivně ohledně vzniku škod, jejím předcházením, jednak v případě vzniku škody její náhrada. V současné době se na trhu setkáváme se dvěma odlišně zaměřenými produkty v oblasti škod vzniklých provozem vozidla. Jedním z nich je havarijní pojištění, které je zaloţeno na principu dobrovolnosti a je pouze na vůli majitele vozidla, zda si toto nadstavbové pojištění sjedná. Tento typ chrání samotného majitele pojištěného dopravního prostředku, pokud si škodu způsobí neúmyslně sám, popř. pokud je mu škoda způsobena krádeţí automobilu či ţivelní událostí. Druhým typem je pak pojištění odpovědnosti za 1 Buřík, L. Povinné ručení slaví jubileum, je mu 100 let [online]. [citováno ]. Dostupný z: 2 Buřík, L. Povinné ručení slaví jubileum, je mu 100 let [online]. [citováno ]. Dostupný z: 3 Zákon č. 162/1908 Sb., o ručení za škody z provozování jízdních silostrojů (automobilů) 4 Centrum dopravního výzkumu. Ročenka dopravy 2007 [online]. [citováno ]. Dostupný z: 5 Bezpojištění.cz. Rizika nepojištěných vozidel [online]. [citováno ]. Dostupný z: 6 ČTK. Počet automobilů v ČR závratně roste [online]. [citováno ]. Dostupný z: 5

6 škodu způsobenou provozem vozidla, pro něţ se u nás vţil název povinné ručení. 7 Tento druh krytí škod je v současné době koncipován jako povinné smluvní pojištění, coţ znamená, ţe vlastník vozidla je povinen pojištění uzavřít, můţe si ovšem zvolit pojistitele dle vlastního výběru, a chrání v prvé řadě poškozené. Říkáme-li, ţe chrání poškozené v prvé řadě, pak ve druhé řadě samozřejmě chrání i škůdce, který vysokou náhradu škody nehradí nárazově sám, ale prostřednictvím pojistitele a je tak chráněn před finančně nepříznivým dopadem vzniku škody. Předmětem této diplomové práce bude z výše uvedených institutů pouze pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to se zaměřením primárně na osobní motorová vozidla, s cílem popsat a zhodnotit stávající právní úpravu v kontextu komunitárního práva, které do problematiky výrazně zasahuje, stručně nastínit jeho vývoj a nejzásadnější změny. Hodnocen bude také vliv mezinárodního práva spočívající především v existenci Systému zelených karet. Úvodní dvě kapitoly této práce by se daly nazvat spíše jako popisné, jejich předmětem je rozbor právní úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a dále pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla z pohledu historického vývoje, současné právní úpravy a zhodnocení vlivu komunitárního práva. Zbylé dvě kapitoly jsou poněkud praktičtější, zaměřují se na instituty reálného fungování pojištění odpovědnosti z provozu vozidel a v neposlední řadě na institut zelené karty, která se od minulého roku stala i pro nás jediným potvrzením o uzavření povinného ručení. 7 Toto označení však nelze povaţovat za legislativní zkratku, nemá v právních textech ţádnou oporu 6

7 1. Institut odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku Pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel je právní úpravou zakotveno jiţ dlouhou dobu. Poţadavek na právem zakotvený institut odpovědnosti z provozu motorových vozidel plyne ze značného rizika takovéhoto provozu a z jeho výrazných specifik. V popředí stojí silný společenský zájem na ochraně poškozených v důsledku dopravních nehod. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku se odvíjí od občanskoprávní úpravy odpovědnosti za škodu, a proto se v následujících kapitolách pokusím nastínit problematiku odpovědnosti za škodu obecné a zvláštní. Tuto problematiku obecně upravuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ ), a je nutné jej povaţovat za úpravu obecnou k zákonu č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen ZPOPV ), který problematiku odpovědnosti za škodu blíţe neupravuje. 1.1 Odpovědnost za škodu Občanskoprávní odpovědnost je konstruována v našem právním řádu podle většinového názoru jako právní povinnost sekundární a jako taková vzniká jako nepříznivý důsledek porušení primární právní povinnosti. Jedná se tedy o sankční povinnost. Druhý názor na konstrukci právní odpovědnosti chápe odpovědnost jako latentní součást primární povinnosti a aktivizuje se aţ jejím porušením. Obecně lze vysledovat tyto funkce odpovědnosti: prevenční, satisfakční a represivní. 8 Odpovědnost vzniká v důsledku právem předpokládané právní skutečnosti, která je schopna vyvolat závadný stav. Z druhů odpovědnosti, které zná náš občanský zákoník, nás ve sledovaném případě zajímá odpovědnost za škodu. 9 Konkrétně jde o porušení primární právní povinnosti nezpůsobit jinému škodu. Dle právní teorie by se dalo diskutovat o tom, zda jde o odpovědnost, pokud nedojde k porušení primární povinnosti. Zde se převáţná část shoduje na tom, ţe právní odpovědnost vznikne jiţ na základě konkrétní škodní události, jako je tomu např. 8 Knappová, M.; Švestka, J.; Dvořák, J. aj. Občanské právo hmotné vydání. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., s. 268 an. 9 Dále lze odpovědnost členit na odpovědnost za vady, za prodlení a za bezdůvodné obohacení 7

8 u provozu dopravních prostředků. 10 Tento názor podporuje i právní úprava v občanském zákoníku, kdy v ustanoveních 420a an. OZ nalezneme zvláštní druhy odpovědnosti. 11 Odpovědnost za škodu se můţe projevit v případě porušení smluvního závazku jako smluvní odpovědnost, nebo jako deliktní odpovědnost v případě porušení zákonné povinnosti. Konstrukce odpovědnosti za škodu by měla sledovat společenské zájmy a poskytovat ochranu poškozeným v majetkové i nemajetkové sféře. Kaţdá právní úprava odpovědnosti za škodu vychází zejména z poţadavku na předcházení samotného vzniku neţádoucích stavů, měla by vţdy působit preventivně ve vztahu k porušování právních povinností. Občanský zákoník obsahuje generální klauzuli prevence, obsaţenou v ustanovení 415 OZ, která zní: Kaţdý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a ţivotním prostředí. Tato obecná klauzule je dále prováděna speciálními právními úpravami. V případě odpovědnosti za škodu způsobenou provozem na pozemních komunikacích je nutné zmínit zákon č. zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách někt. zákonů (zákon o silničním provozu), který ve svém ustanovení 4 uvádí povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích. Všem účastníkům silničního provozu tak přikazuje chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohroţovali ţivot, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozovali ţivotní prostředí ani neohroţovali ţivot zvířat, přičemţ jsou své chování povinni přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Zákon o silničním provozu stanoví další povinnosti účastníku provozu na pozemních komunikacích a jejich ţádoucího chování tak, aby se vzniku škod účinně předcházelo. Občanský zákoník obsahuje dva typy právní odpovědnosti za škodu, které nás v dané věci zajímají. Je to obecná odpovědnost za škodu, upravená v ust. 420 OZ, koncipovaná jako subjektivní odpovědnost, tedy za zavinění. Druhým typem je pak zvláštní druh odpovědnosti za škodu, upravený v ust. 427 OZ, a to odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků. Tato je koncipována jako odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na zavinění, nebo také odpovědnost za výsledek. 10 Knappová, M.; Švestka, J.; Dvořák, J. aj. Občanské právo hmotné vydání. Praha: Nakladatelství ASPI, a.s., s Viz 420a, 421, 421a, 427 an., 432, 433 an. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů 8

9 1.1.1 Obecná odpovědnost za škodu Obecná odpovědnost upravena v ust. 420 OZ je základem pro celé soukromé právo a pouţije se všude tam, kde neexistuje speciální úprava odpovědnosti za škodu. K jejímu vzniku je nutná existence škody, protiprávní jednání, příčinná souvislost mezi jednáním a vznikem škody a zavinění. Nutnost zavinění značí subjektivní povahu odpovědnosti. Odpovědnost vzniká podle tohoto ustanovení pouze na základě protiprávního úkonu, nikoliv i události, coţ souvisí s poţadavkem zavinění. 12 Zavinění je postaveno na principu presumovaného zavinění, coţ znamená, ţe v případě vzniku škody musí všechny náleţitosti vzniku obecné odpovědnosti za škodu prokazovat poškozený. 13 Škůdce naopak prokazuje, ţe škodu nezavinil a je na něm, aby se z odpovědnosti vyvinil. Subjekty obecné odpovědnosti za škodu jsou jak fyzické, tak právnické osoby, předpokladem musí být jejich deliktní způsobilost. V případě motorového vozidla bude povinným subjektem řidič Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Právní úprava odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků je obsaţena v ust. 427 OZ. Jak jiţ bylo uvedeno výše, je zavedena do českého právního řádu na základě zájmu společnosti na ochraně poškozených bez ohledu na porušení primární právní povinnosti a na zavinění. Tento typ odpovědnosti je konstruován jako objektivní odpovědnost, bez poţadavku na prokazování zavinění. Předpokladem jejího vzniku je právem aprobovaná škodní událost, vznik škody a příčinná souvislost mezi událostí a škodou. Důvodem, proč je odpovědnost z provozu dopravních prostředků formulována jako objektivní, je, ţe tato činnost představuje pro své okolí větší riziko, které můţe vést ke škodám na majetku, zdraví a ţivotech často i při vynaloţení úsilí o jeho odvrácení, spojené s větší nebezpečností a poţadavkem na přísnější pojetí odpovědnosti. Odpovědnost ovšem nemusí být zcela absolutní, je moţné se jí zprostit ze zákonem předpokládaných liberačních důvodů v ust. 428 OZ. Provozovatel se můţe odpovědnosti zprostit, prokáţe-li, ţe škodě nemohl zabránit ani při vynaloţení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě poţadovat. Musí se přitom jednat o tzv. vnější škodní událost. Důkazní břemeno přitom zůstává na jeho straně. Liberovat se není moţné v případě, ţe škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu tzv. vnitřní škodní 12 Fiala, J.; Kindl, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, Knappová, M.; Švestka, J.; Dvořák, J. aj. Občanské právo hmotné vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s

10 událost. Dalším liberačním důvodem podle ust. 441 OZ je pak zavinění poškozeného, kdy škoda nevznikne v důsledku ţádné okolnosti mající původ v provozu dopravního prostředku. Odpovědnost je deliktní, která vzniká zvlášť kvalifikovanou škodnou událostí, nevyţaduje se existence protiprávního úkonu. V provozu dopravního prostředku však často škodní události předchází protiprávní úkon, spočívající zejména v porušení některého ustanovení silničního zákona. 14 Škodní událost je vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, která spočívá v různých jevech a vlastnostech provozu dopravních prostředků, které jsou mu vlastní a které vyvolávají jeho určitou nebezpečnost. Mohou jimi být např. technická stránka provozu - rychlost, sloţitost provozního zařízení, nedostatky a vady materiálu apod. 15 Provozem dopravního prostředku je nutné dle praxe rozumět doba chodu motoru vozidla, jízda vozidla i příprava k ní, stejně jako úkony při manipulaci s vozidlem a při jeho údrţbě Provozovatel vozidla Subjektem tohoto typu zvláštní odpovědnosti je provozovatel. Podle komentáře k občanskému zákoníku je provozovatelem osoba, která má právní a faktickou moţnost s dopravním prostředkem disponovat, vykonává na vozidlo dlouhodobý vliv a má moţnost a povinnost jej udrţovat v nezávadném technickém stavu. Zpravidla se jedná o vlastníka (který ovšem nemusí být vţdy totoţný s osobou zapsanou v technickém průkazu vozidla). OZ uvádí dvě skupiny provozovatelů - jednak provozovatel uvedený v odst OZ podnikatel v oblasti dopravy a jednak tzv. jiný provozovatel dle odst. 2 téhoţ paragrafu. V prvním případě se jedná o fyzické a právnické osoby provozující dopravu dopravce, tj. subjekty, u nichţ provoz dopravy spadá do předmětu jejich činnosti. Nezáleţí na tom, o jaký druh dopravního prostředku se jedná (motorový či bezmotorový), ani na tom, zda jde o dopravu individuální či hromadnou K tomu viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , sp. zn. 7 Co 193/74: Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků se posuzuje podle ustanovení 427 OZ jen tehdy, je-li tato škoda vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, a nikoli tedy byla-li způsobena porušením právní povinnosti v souvislosti s provozem dopravního prostředku škoda nevyvolaná povahou tohoto provozu. 15 Fiala, J.; Kindl, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, Karfíková, M; Přikryl, P.; Čechová, J. Základy pojišťovacího práva. 1. vydání. Praha: Orac, s.r.o., 2001, s Fiala, J.; Kindl, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009,

11 Ve druhém případě jmenuje OZ jiného provozovatele motorového vozidla, motorového plavidla a provozovatele letadla. Ve většině případů bude takto odpovídat vlastník vozidla. Nemusí to být pravidlem, jelikoţ osoba provozovatele můţe být odlišná od osoby vlastníka. Tak tomu můţe být např. při koupi vozu na leasing, kdy provozovatelem vozidla je podle soudní praxe nájemce vozu na leasing, pokud po dobu trvání leasingu a uţívání dopravního prostředku hradí náklady na jeho provoz a s jeho provozem související. 18 Provozovatel neodpovídá za škodu vzniklou provozem vozidla ve dvou případech stanovených v ust. 430 OZ, a sice pokud je vozidlo v opravě, stane se po tuto dobu provozovatelem vozidla provozovatel opravny, a dále, pokud se vozidla zmocní neoprávněná osoba bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. V obou případech odpovídá přímo osoba, která škodu třetí osobě způsobila. Je tak odstraněna přílišná tvrdost konstrukce objektivní odpovědnosti, která by na provozovatele bez těchto důvodů byla kladena i v případě, kdy by důsledky svým jednáním nijak nemohl ovlivnit Zvláštní povaha provozu Zvláštní povaha provozu, která není legislativně blíţe definována, je předpokladem vzniku škodné události spočívající ve zvýšeném nebezpečném působení na okolí, schopná způsobit závaţnou škodu. Jedná se o působení na okolí či dovnitř způsobem, který je projevem typických vlastností provozu, jehoţ součástí je určitá nebezpečnost vzhledem k rychlosti, síle apod., náročnost na ovládání a technická sloţitost, coţ můţe potenciálně vyvolat nepříznivý škodlivý účinek. 19 O okolnosti mající původ ve zvláštní povaze provozu vozidla jde v případě rychlé jízdy, jízdy v protisměru, defektu pneumatiky, špatného technického stavu vozidla, mikrospánku, zdravotního stavu řidiče apod. Pokud se jedná o okolnosti mající původ v provozu tzv. vnitřní škodní událost, není moţné se odpovědnosti za škodu zbavit, liberovat se. Provozovatel bude vţdy 18 K tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne , sp.zn. 25 Cdo 2563/2005: V případě tzv. leasingu je třeba při určení provozovatele vozidla posoudit podle obsahu příslušné smlouvy, jaký rozsah práv k vozidlu vlastník převedl na leasingového nájemce. Za provozovatele vozidla nelze leasingového nájemce povaţovat tehdy, jestliţe podle smlouvy byl oprávněn vozidlo za úplatu uţívat obvyklým způsobem, aniţ na něm směl provádět technické úpravy s výjimkou nutných oprav, měl hradit pouze údrţbu a opravy vozidla a nebyl povinen vozidlo pojistit (pouze připojistit při cestě do zahraničí), přičemţ pojištění vozidla včetně zákonného pojištění bylo zahrnuto v půjčovném. 19 Škárová, M.; Vojtek, P. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků [online]. [citováno ]. Dostupný z: 11

12 odpovědný za škodu v důsledku náhlého selhání brzd, vady materiálu i svého náhlého nepříznivého zdravotního stavu. Liberovat se naopak půjde v případě tzv. vnější škodní události, např. ţivelné pohromy, zásahu blesku apod., ovšem pouze za předpokladu, ţe k odvrácení škody vynaloţil veškeré úsilí, které je od něho moţno objektivně poţadovat Střet provozů Střet provozů se řídí ust. 431 OZ. I zde je odpovědnost zaloţena na objektivním principu, je ovšem moţné říci, ţe zavinění by slouţilo jako korektiv. Lze tedy přihlédnout k příčinám spočívajícím v porušení právní povinnosti jednoho z provozovatelů v protiprávním úkonu a zohlednit tak míru účasti na odpovědnosti za škodu. Ustanovení o střetu provozů řeší vypořádání provozovatelů, dojde-li mezi nimi ke střetu a je-li tím způsobena některému provozovateli škoda. V takovém případě odpovídají zúčastněné provozy dle míry účasti na způsobení vzniklé škody. Jedná se zde o širší pojem neţ střet dopravních prostředků - nevyţaduje se přímá sráţka, nýbrţ stačí vyvolání škodní události chybou jiného provozovatele. Např. odtrţení části jedoucího vozidla, které vede k poškození druhého vozidla, újmě na zdraví nebo dokonce k smrti provozovatele v tomto vozidle, pohonné hmoty vytékající z jedoucích vozidel nebo špatná kvalita osvětlení stojících vozidel, do kterých najela vozidla jiná, věc vyhozená z jiného vozidla, náraz protijedoucího vozidla do zastaveného vozidla. 20 Pokud by byla při střetu způsobena škoda třetí osobě, odpovídají provozovatelé společně a nerozdílně, ve znění 438 odst. 1 OZ Vztah 420 a 427 Občanského zákoníku Co se týče vztahu obou shora uvedených druhů odpovědností, nelze vyloučit jejich souběh. Tato situace nastane v případě, kdy provozovatel vozidlo krátkodobě půjčí jiné osobě. Bude se zde lišit osoba řidiče od provozovatele vozidla. Je tedy moţné, aby za škodu, za níţ odpovídá provozovatel vozidla podle ust. 427 OZ, odpovídal pro porušení právní povinnosti za stejnou škodu i řidič vozidla podle ust. 420 OZ 21, s výjimkou případu, kdy řidič bude v zaměstnaneckém poměru k provozovateli (viz. 420 odst. 2 OZ). V takovém případě odpovídají oba škůdci společně a nerozdílně podle ust. 438 OZ. Pokud tedy bude 20 K tomu např. rozsudek NS ČSR ze dne , sp. zn. 2 Cz 10/74, stanovisko NS ČSSR ze dne , sp. zn. Cpjf 93/71 21 Usnesení NS ČR ze dne , sp. zn. 25 Cdo 271/

13 poškozený vymáhat náhradu škody po provozovateli, ten má potom právo na regresní úhradu vůči řidiči vozidla. 1.2 Vzájemný vztah odpovědnosti za škodu a pojištění odpovědnosti za škodu Mezi instituty odpovědnosti za škodu a jejím pojištěním nelze v ţádném případě klást rovnítko. Vznikne-li třetí osobě škoda, za kterou je odpovědná podle ust. OZ pojištěná osoba, pak pojišťovna tuto škodu poškozenému sice nahradí, čímţ splní svůj závazek z titulu pojištění odpovědnosti za škodu vůči pojištěnému, nevstupuje ovšem do právního postavení škůdce a není tak poškozenému odpovědná namísto něj. Odpovědnostní vztah mezi škůdcem a poškozeným se v důsledku existence pojistné smlouvy nemění. Poškozený má přímé právo na náhradu škody vůči pojistiteli. Institut pojištění odpovědnosti za škody tedy nenahrazuje institut odpovědnosti za škody, můţeme ale říci, ţe v dané věci posiluje postavení poškozeného, jelikoţ pojištěním škůdce je mu garantovaná včasná náhrada škody ve stanovené výši. Rozdíly mezi odpovědností a pojištěním lze spatřovat především v důvodu jejich vzniku, kdyţ odpovědnost vzniká jako následek porušení právní povinnosti, příp. škodní události, naproti tomu pojištění vzniká na základě smlouvy. Plnění pojistitele má vţdy finanční povahu. Tyto úzce spolu související, avšak samostatné instituty se dále liší i rozsahem závazků, kdyţ rozsah náhrady škody závisí na rozsahu škody způsobené, naproti tomu se rozsah plnění pojistitele řídí pojistnými podmínkami a obsahem pojistné smlouvy Velebová, E. Smluvní a zákonné pojištění. 1. vydání. Praha: Linde, 1993, s

14 2. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Zvláštní povaha provozu vozidla s sebou nese značné riziko vzniku nemalých škod, jejichţ závaţnost vyţaduje zvýšenou ochranu poškozených osob. Proto je v zájmu celé společnosti, aby byli pojištěni pro případ škody způsobené třetím osobám provozem motorových nekolejových a jejich přípojných vozidel všichni účastníci silničního provozu, 23 a je tedy zákonem upraveno, ţe pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je pojištěním povinným, bez něhoţ motorové vozidlo nelze provozovat. Pojištění není ponecháno na vůli provozovatele vozidla a je provozováno v drtivé většině zemí světa včetně České republiky jako povinné smluvní, s ohledem na obrovské materiální škody, nepříznivý význam škod způsobených na zdraví a na ţivotech a na omezené finanční moţnosti těch, kteří jsou za případný vznik těchto škod odpovědní. Pojištění chrání osobu poškozeného, jelikoţ ten není odkázán v případě vzniku škody na finanční situaci škůdce, ale chrání taktéţ škůdce pojištěného, který nemusí škodu hradit bezprostředně sám. 2.1 Pojištění obecně Termín pojištění vyjadřuje přesun rizika na instituci provozující pojištění. Je to ekonomický a společenský nástroj slouţící k finanční eliminaci negativních důsledků právem aprobovaných nahodilých událostí. 24 Pojištění zahrnujeme pod finanční sluţby. Jeho předmětem je poskytování ochrany za úplatu, kdy pojištěný subjekt má nárok vůči pojišťovně na úhradu škody vzniklé třetí osobě, pokud za škodu pojištěný odpovídá. K právní úpravě pojištění, pojišťovnictví a pojišťoven pouze konstatuji, ţe současná právní úprava podléhá taktéţ harmonizaci práva EU a zákon o pojišťovnictví č. 277/2009 zpracovává poţadavky směrnic v oblasti ţivotního i neţivotního pojištění v reţimu Solvency II. 25 V oblasti EHP tak funguje jednotný pojistný trh, kdy na základě povolení v jednom členském státě můţe pojišťovna poskytovat své sluţby na území jiného členského státu. Dle různých kritérií lze pojištění členit na dobrovolné a povinné, na ţivotní a neţivotní, dle účelu pojištění na škodové (účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku 23 Čejková, V.; Nečas, S. Pojišťovnictví. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s Ducháčková, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o.,2009, s Jedná se o směrnice č. 78/473/EHS, 83/349/EHS, 87/343/EHS, 88/357/EHS, 90/618/EHS, 91/371/EHS, 91/674/EHS, 92/49/EHS, 95/26/ES, 98/78/ES, 2000/26/ES, 2001/17/ES, 2001/13/ES, 2002/47/ES, 2002/83/ES, 2002/87/ES, 2002/92/ES, 2004/66/ES, 2005/1/ES, 2005/68/ES a 2007/44/ES 14

15 pojistné události) a obnosové (účelem je získání dohodnuté finanční částky v důsledku pojistné události), dle délky trvání na krátkodobé (uzavírané na dobu kratší neţ jeden rok) a dlouhodobé (patří mezi ně i pojištění na dobu neurčitou) a dle předmětu pojištění na pojištění majetku, osob a odpovědnosti za škodu Pojištění dobrovolné vs. povinné Pojištění lze obecně členit na dobrovolné, které je zaloţeno pojistnou smlouvou uzavřenou na základě vůle zájemce o pojištění, a povinné. Povinné pojištění je moţné dále členit na povinné smluvní, jehoţ základem je taktéţ pojistná smlouva, ovšem povinnost jí uzavřít je stanovena právním předpisem a zákonné, kdy pojištění plyne přímo z právního předpisu, který přímo určuje pojistné podmínky. 27 V současné době pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku platí princip povinného smluvního pojištění Pojištění životní vs. neživotní Dalším způsobem členění pojištění dle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), je na pojištění ţivotní a neţivotní. Neţivotní pojištění zahrnuje především pojištění majetku, nemoci, úrazové pojištění, pojištění odpovědnosti za škodu a jiné uvedené v příloze č. 1 k zák. č. 277/2009 v části B, naproti tomu pojištění ţivotní zahrnuje pojištění zdravotní, pro případ smrti, důchodové a jiné uvedené v části A jmenované přílohy. Kritérium dělení je přitom způsob tvorby technických rezerv. V případě neţivotních pojištění, tzv. rizikových, spočívá riziko v tom, ţe pojistitel nemůţe dopředu určit, zda pojistná událost nastane a tedy, zdali bude pojistné plnění poskytovat. Pojistná rezerva se v tomto případě stanoví dle rozsahu pojištěného rizika a pravděpodobnosti vzniku pojistné události. 28 Co se týče pojištění ţivotního, neboli rezervotvorného, pak se technická rezerva vytváří na pojistné události vţdy. Je zcela jasné, ţe pojistná událost v budoucnu nastane. Pojištění odpovědnosti za škodu v našem případě spadá do rozsahu neţivotního pojištění. 26 Čejková, V.; Nečas, S. Pojišťovnictví. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s Podle pojistné teorie není zákonné pojištění pojištěním v pravém slova smyslu, neboť nesplňuje zcela definici pojištění, zejména se příspěvek neodvíjí od výše rizika, ale výše pojistného je určena pevně. K tomu viz Ducháčková, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vydání. Praha: Ekopress, s.r.o., 2009, s Čejková, V.; Nečas, S. Pojišťovnictví. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s