200. výročí anniversary jahrestag DVOŘÁKOVA SÍŇ R UDOLFIN A. 29. dubna 2008 v 19:30 hodin SLAVNOSTNÍ KONCER T

Transkript

1 P R O G R A M Pražská konzervatoř a Sdružení rodičů a přátel Pražské konzervatoře uvádějí SLAVNOSTNÍ KONCER T k zahájení cyklu oslav 200. výročí založení Pražs ké konzer va toře DVOŘÁKOVA SÍŇ R UDOLFIN A Pa l achovo náměs tí, Pra h a dubna 2008 v 19:30 hodin 200. Par tn erem kon c e r tu j e Č e s k á te l ev i ze. Z ázn a m kon ce r tu b u d e vy s í l án o d 2 0 :0 0 ho d i n na ČT 2. Ko ncer t finančně podpořily: Hu debn í n a d ac e OSA N ada čn í fond A n ton í n a D vořáka p ro m l a d é i nte r p ret y výročí anniversary jahrestag P R A Ž S K Á T H E P R A G U E D A S P R A G E R K O N Z E R V A T O Ř C O N S E R V A T O I R E K O N S E R V A T O R I U M S L A V N O S T N Í K O N C E R T

2 ZAKLÁDACÍ PRAŽSKÉ LISTINA KONZER VATOŘE Z

3 Ú V O D N Í S L O V O 200 let od zahájení provozu školy. Mohu prozradit, že v roce 2011 má Symfonický orchestr Pražské konzervatoře zahajovat mezinárodní festival Pražské jaro a Česká filharmonie přislíbila dva ze svých koncertů (na podzim 2010 a na jaře 2011) věnovat právě Pražské konzervatoři. Na nich by měli vystoupit nejlepší žáci školy, nejlepší umělci z řad pedagogů a také z řad nedávných úspěšných absolventů. Na jaro 2011 je také plánována výstava o historii a současnosti Pražské konzervatoře, kterou ve spolupráci s Knihovnou konzervatoře připraví České muzeum hudby. Předpokládá se celá řada dalších akcí, konferencí, pozváni budou významní domácí i zahraniční hosté... Dnešní slavnostní koncert v Dvořákově síni Rudolfina zahajuje cyklus oslav 200 let trvání Pražské konzervatoře, který vyvrcholí v roce Předcházela mu 25. dubna 2008 tisková konference v Rezidenci primátora Hlavního města Prahy. Toto datum nebylo vybráno náhodně. Toho dne totiž uplynulo přesně 200 let od vydání slavného prohlášení, ve kterém byla hudbymilovnými šlechtici konstatována potřeba vzniku ústavu, který by vzdělával profesionální orchestrální hráče. Tím byl uveden v pohyb sled událostí, který posléze vyústil v založení Pražské konzervatoře a zaháhájení výuky 24. dubna Proto se také hlavní část oslav uskuteční v roce 2011, kdy uplyne Na celé období oslav, to jest na roky , se ale připravuje mnoho akcí. Cyklus orchestrálních a komorních koncertů a jevištních představení školy, mj. ve spolupráci s FOKem, Českou filharmonií, Českým spolkem pro komorní hudbu, Přítomností, společností pro soudobou hudbu a dalšími významnými institucemi. Již v závěru tohoto roku bude vytvořena putovní výstava o škole, jejíž prezentace se předpokládá nejen po celé České republice, ale i v zahraničí. Škola také připravuje výpravnou publikaci o historii a současnosti školy, pracuje se na vzniku vícedílného filmového pořadu, ve spolupráci s Hudebními rozhledy vzniká série článků o historii školy z pera pracovníků Archivu školy, probíhá spolupráce s Českým rozhlasem i Českou televizí. Vstříc konzervatoři vycházejí i další rozhlasové a televizní stanice, tisková periodika, ale též některé významné subjetky podnikatelské sféry. Smyslem cyklu oslav bude připomenout české i světové veřejnosti význam Pražské konzervatoře jakožto prvořadé kulturní a kulturně vzdělávací instituce, která měla a dodnes

4 P R O G R A M K O N C E R T U má klíčovou roli v rozvoji umění a hudební vzdělanosti v zemi, instituce, jejíž vznik o desítky let předcházel založení mnoha dalších významných kulturních zařízení, jakými jsou např. Národní divadlo nebo Česká filharmonie. Pražská konzervatoř je také školou, která sloužila jako vzor při zakládání dalších konzervatoří u nás (a mnohých i v zahraničí) a též vysokého uměleckého školství v zemi (AMU např. navázala přímo na tzv. mistrovskou školu Pražské konzervatoře). Naším záměrem je představit Pražskou konzervatoř nikoliv ovšem pouze jako ústav s bohatou i poučnou historií, ale především jako školu, která dnes aktivně funguje a úspěšně působí na poli vzdělávání hudebníků, zpěváků a dramatických umělců a má svoji vizi do budoucna. Proto věříme, že právem je možno na tyto oslavy pohlížet jako na svátek celé kulturní veřejnosti. Ostatně svoji záštitu nad celým cyklem oslav již převzali mj. pražský primátor Pavel Bém a ministr kultury Václav Jehlička. Předpokládá se (a připravuje) také jejich zařazení do světového výročí UNESCO. Vážení a milí hosté, přeji Vám krásný zážitek z dnešního koncertu a věřím, že to bude zároveň pozvání k dalším vystoupením našich studentů, s nimiž budete mít nyní možnost více než dosud se setkávat i v rámci abonentních cyklů realizovaných ve spolupráci s uvedenými významnými pořadateli. Pavel Trojan, ředitel Pražské konzervatoře ANTONÍN DVOŘÁK Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op.104 Allegro Adagio, ma non troppo Finale. Allegro moderato Ivan Vokáč violoncello ~~~ přestávka ~~~ PAVEL TROJAN Missa Solemnis per soli, coro, orchestra ed organo (premiéra) Kyrie Gloria Credo Sanctus Benedictus Agnus Dei Lívia Vénosová a Yukiko Kinjo soprán Michaela Kapustová a Edita Viskotová alt Martin Šrejma a Ondřej Socha tenor Jan Hora varhany KÜHNŮV SMÍŠENÝ SBOR sbormistr Marek Vorlíček SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE dirigent Miriam Němcová Violoncellista Ivan Vokáč byl vybrán jako sólista dnešního koncertu na základě vítězství v konkurzu o nejlepší interpretaci koncertu A. Dvořáka, uspořádaného na Pražské konzervatoři Předsedou konkurzní poroty byl Mistr Josef Suk, Dr. h. c., který jako čestný předseda Společnosti Antonína Dvořáka předá v průběhu koncertu I. Vokáčovi věcnou cenu.

5 Ú Č I N K U J Í C Í IVAN VOKÁČ VIOLONCELLO začal hrát na violoncello ve čtyřech letech pod vedením prof. Oldřicha Kavaleho. O dva roky později se též začal učit hře na klavír. V září 2003 nastoupil na Pražskou konzervatoř do třídy prof. Miroslava Petráše, kde nyní studuje v 5. ročníku. Zúčastnil se violoncellových kurzů Akademie Kronberg v Německu (Steven Isserlis, Boris Pergamenščikov) a Mezinárodní hudební akademie v Plzni (Rafael Wallfish). V interpretačních soutěžích pro mladé hudebníky získal tyto ceny: Heranova violoncellová soutěž v Ústí nad Orlicí - 2. cena (1997 a 2003), Mezinárodní violoncellová soutěž Liezen 1. cena (2002), Dotzauerova soutěž v Drážďanech 3. cena (2001) a 1. cena (2005), Soutěž konzervatoří České republiky v Teplicích 2. cena (2005), Beethovenova soutěž v Hradci nad Moravicí 3. cena (2005). Roku 2006 se Ivan Vokáč stal nejmladším českým účastníkem Mezinárodní hudební soutěže Pražské Jaro. Vystupuje též společně s houslistou Jakubem Junkem, se kterým získal v roce cenu v rozhlasové soutěži Concertino Praga. LÍVIA VÉNOSOVÁ SOPRÁN se narodila v Košicích, kde vystudovala gymnázium a též navštěvovala ZUŠ obory klavír, zpěv a flétna. Na Pražské konzervatoři absolvovala klasický zpěv ve třídě prof. B. Šulcové, v současné době je studentkou 1. ročníku na HAMU v Praze u prof. Ivana Kusnjera. Má za sebou řadu soutěžních úspěchů, např. v roce 2003 získala 2. cenu na Mozartovské soutěži na Bertramce a 1. cenu v Mezinárodní soutěži Imricha Godina. V roce 2004 jí byla udělena 1. cena na soutěžní přehlídce českých konzervatoří a 3. cena (v kategorii Junior) a 1. cena (v kategorii Píseň) na Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech. V témže roce získala i 3. cenu na Mezinárodní soutěži M. S. Trnavského. V roce 2005 debutovala v pražském Národním divadle ve Čtyřtónové opeře T. Johnsona a dále zde hostovala v roli Bareny v Jej Pastorkyni. V roce 2006 zde spolupracovala na inscenaci The Angels Lukáše Hurníka. Jako Donna Elvíra vystoupila na operních festivalech ve Znojmě a v Gdaňsku. Pravidelně hostuje v liberecké opeře jako Cizí kněžna v Rusalce. V letošním roce se představila též v DJKT v Plzni v titulní roli Pucciniho Sestry Angeliky. L.Vénosová se věnuje se též koncertní činnosti, např. s Karlovarským symfonickým orchestrem. K životnímu jubileu Ilji Hurníka provedla vloni pražskou premiéru jeho díla Verba Sancta. YUKIKO KINJO SOPRÁN se narodila na Okinawě v Japonsku. V roce 1998 se účastnila pěvecké soutěže Ryukyusinpou v Japonsku, kde se umístila na druhém místě. V roce 2000 úspěšně dokončila studia na Univerzitě Ryukyu, kde se též po celou dobu zaměřovala na zpěv a studium hudby. V roce 2002 vyhrála konkurz Japonské vlády o stipendia pro studium zpěvu v Itálii. V Itálii se zdokonalovala na hudební akademii v Miláně a od roku 2003 též na konzervatoři v Parmě u profesorky Lucetty Bizzi a Eugenia Furlottiho. Od října 2005 žije v Praze, kde pokračuje ve studiu na Pražské konzervatoři u profesora Jiřího Kotouče. V roce 2007 se zúčastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech kde získala 3. místo a zvláštní cenu Opery Mozart. Zpívá na koncertech v Japonsku, v Itálii, v Německu a též v Čechách. Její repertoár obsahuje díla od baroka po současnost. MICHAELA KAPUSTOVÁ ALT se narodila v Brně. V současné době je studentkou 6. ročníku Pražské konzervatoře ve třídě prof. Yvony Škvárové. V roce 2005 se umístila na 3. místě v Mezinárodní pěvecké soutěži o cenu Leoše Janáčka (JAMU, Brno, EMCY). Dále pak získala v roce místo na Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec a dále v témže roce zvítězila na Soutěžní přehlídce konzervatoří České republiky v Pardubicích. V roce 2006 absolvovala Mistrovské kurzy u Petera Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou. V roce 2006 se účastnila série koncertů pořádaných Jednotou českého divadlo pro nejlepší účastníky Burzy mladých talentů. V posledních dvou letech absolvovala celou řadu úspěšných koncertních vystoupení. Věnuje se jak písňové tak operní tvorbě.

6 Ú Č I N K U J Í C Í EDITA VISKOTOVÁ ALT MARTINA ŠREJMA TENOR pochází z Moravských Budějovic, kde navštěvovala i Základní uměleckou školu. Studovala zde hru na flétnu, klavír a zpěv u Blanky Chalupské. Stala se vítězkou mnoha oblastních pěveckých soutěží. Nyní studuje v absolventském ročníku na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Jarmily Krásové. Pravidelně vystupuje na festivalu v rakouském Kautzenu. V roce 2006 se zúčastnila mezinárodního hudebního festivalu Young Prague, kde nastudovala altové sólo v Mozartově Korunovační mši. V loňském roce nastudovala pro představení konzervatoře roli Cherubína z opery Figarova svatba. V letošním roce byla přijata na Akademii múzických umění v Praze. ONDŘEJ SOCHA TENOR se narodil v roce 1981 v Praze. Hudbě a zejména zpěvu se věnuje již od dětství. V roce 2003 byl na prvním místě přijat na Pražskou konzervatoř do třídy prof. Jiřího Kotouče. Již velmi záhy během studia začal aktivně vystupovat. Ve Státní opeře Praha hostuje od roku 2004 jako Pong v Turandot, Danieli v Sicilských nešporách, Borsa v Rigolettovi a Lampář v Pucciniho Manon Lescaut. Na mezinárodním jevišti debutoval ve stejném roce na irském Wexford Opera Festival jako Torquemada v Ravellově Španělské hodince. Z početných dalších zahraničních vystoupení patří k nejvýznamnějším Trójan v Idomeneovi na Mozart Festival La Coruna 2005, Dvořákovo Requiem v Paříži 2006 a Haydnovo Stvoření na festivalu Septembre Musical de L Orne ve francouzském Alençonu. Je opakovaně zván na festival Rassegna Internazionale Capolavori di Musica Religiosa v italském Bergamu. Věnuje se též koncertní činnosti. Vystoupil s většinou českých orchestrů včetně Pražské komorní filharmonie a Pražského komorního orchestru, po boku Pražského filharmonického sboru, Českého filharmonického sboru Brno, Paris Choral Society aj., v hudebním nastudování Johna Shea a pod taktovkou dirigentů jako Philip Auguin, Enrico Dovico, Caspar Zehnder nebo Marco Zambelli v ČR, Německu, Francii, Itálii, Holandsku, Španělsku, Irsku a Velké Británii. se narodil v Praze. Zpíval již v dětství jako sólista dětských sborů v téměř všech světadílech. Již při studiu na Pražské konzervatoři, ve třídě prof. Jiřího Kotouče, hostoval ve Státní opeře Praha jako Alfredo (La Traviata) a Edgardo (Lucia di Lammermoor) a účinkoval na mnoha koncertech doma i v zahraničí. Při studiích se účastnil různých soutěží, např. Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2002 a 2004 jejímž je laureátem a kde získal i cenu Národního divadla v Praze. V sezóně 2003 /4 se zúčastnil turné po Německu a Švýcarsku se švýcarskou operní společností jako Alfréd ve Straussově Netopýru. V roce 2004 pobýval v italské Parmě na konzervatoři Arriga Boita, kde studoval zpěv u prof. Lucetty Bizzi a zúčastnil se mistrovských interpretačních kurzů Eugenia Furlottiho. Na jaře 2005 zpíval na turné s Torontskou filharmonií pod vedením Kerryho Strattona v Kanadě. Po ukončení studia v roce 2005 se stává sólistou Statní opery Praha, kde kromě již zmíněných rolí zpívá též postavy Tamina (Kouzelná flétna), Ferranda (Cosi fan tutte), Almavivi (Lazebník Sevillský), Duca di Mantova (Rigoletto) a Edmonda (Manon Lescaut). Byl též přizván k účinkování na koncertě Lea Nucciho v sále na pražském Žofíne. Spolupracuje s Operou Mozart, kde pravidelně od roku 2006 ztvárňuje roli Dona Ottavia v Donu Giovannim ve Stavovském divadle. Působí také koncertně (Händel Rinaldo, Alcina, oratorium Mesiáš; Bononcini Astarto; Mozart Requiem, Davide penitente; Haydn Die Schöpfung aj.). V Národním divadle v Praze, jako stálý host, vystupuje v roli Jeníka (Prodaná nevěsta), Tamina (Kouzelná flétna), Ottavia (Don Giovanni) a v dalších. Na podzim roku 2007 se zúčastnil spolu se Státní operou Praha turné po Japonsku s operou La Traviata (Alfredo).

7 Ú Č I N K U J Í C Í MIRIAM NĚMCOVÁ DIRIGENTKA MAREK VORLÍČEK SBORMISTR absolvovala Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze obor kompozice a dirigování. V letech byla stipendistkou České filharmonie u Pražských madrigalistů a několikrát obdržela stipendium ve Stuttgartu na Bach- -Akademie u prof. H. Rillinga. Po návratu z půlroční stáže v Paříži (1989) působila Miriam Němcová v Komorní opeře Praha a v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kam se v roce 1991 vrátila jako šéf opery. V roce 1993 jí byla nabídnuta dirigentská i sbormistrovská smlouva ve Státní opeře Praha. Od září 1995 je M. Němcová profesorkou dirigování na Pražské konzervatoři, kde současně vede i symfonický orchestr. Kromě toho se neustále věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí jako hostující dirigent či jako umělecký šéf orchestru Praga Sinfonietta a pěveckého sboru Vox Pragae. Od roku 2001 je stálým dirigentem Filharmonie Hradec Králové, v následujících letech byla též častým hostem u Pražského filharmonického sboru. Z jejího zahraničního působení jmenujme např. koncerty a operní představení v Jižní Koreji (Soul Art Centrum Mozartovo Requiem, Daegu City Opera Lazebník sevillský), Španělsko (Madrid, Barcelona Haydnovo Stvoření), Německo (Strassbourg a Mnichov). Do spektra dirigentských aktivit Miriam Němcové patří též práce v nahrávacích studiích při natáčení filmové hudby pro mezinárodní produkce. absolvoval v roce 2004 obor dirigování na Pražské konzervatoři, v současné době ve studiu pokračuje na pražské Akademii múzických umění. Jako dirigent hostoval u Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové a pravidelně spolupracuje s Plzeňskou filharmonií, s níž také realizoval několik nahrávek pro Český rozhlas. Zkušenosti s vedením sborového tělesa získával nejprve od roku 1994 jako sbormistr domažlického dětského sboru a od roku 1997 vede domažlický smíšený sbor Čerchovan. S tímto tělesem absolvoval desítky koncertů doma i v zahraničí a natočil dvě CD s duchovní hudbou. Za tuto práci obdržel národní sbormistrovskou cenu Unie českých pěveckých sborů. Několik let působil jako sborový zpěvák a měl možnost spolupracovat nejen s vynikajícím sbormistrem Pavlem Kühnem, ale i řadou předních českých i světových dirigentů a orchestrů. KÜHNŮV SMÍŠENÝ SBOR vznikl v roce 1959 připojením mužských hlasů k ženskému komornímu sboru, který založil v roce 1958 Pavel Kühn. Navázal tím na práci svých rodičů Markéty a Jana Kühnových, zakladatelů novodobé české sborové tradice. Sbor byl průkopníkem uvádění děl a cappella světového romantismu v koncertních sálech i nahrávacích studiích. Své kvality prokázal i v repertoáru oratorním a kantátovém. Sbor spolupracuje s předními symfonickými tělesy domácími (Česká filharmonie, Pražská komorní filharmonie, SOČR, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK) i zahraničními (Concertgebouworkest, Tonhalleorchester Zürich, Izraelská filharmonie a další). Neméně výraznou a důležitou aktivitou sboru byla též účast na nahrávání původní filmové hudby. Kühnův smíšený sbor se dodnes řadí mezi špičková pěvecká tělesa. Jeho zakladatel Pavel Kühn ( ), který výrazně ovlivnil zvukově barevný ideál sborového zpěvu, s ním pracoval nepřetržitě takřka 45 let až do svého předčasného úmrtí. Poté se role sbormistra na tři roky ujal Jan Rozehnal, od ledna 2007 pokračuje v kühnovské interpretační tradici sbormistr a dirigent Marek Vorlíček.

8 Ú Č I N K U J Í C Í SYMFONICKÝ ORCHESTR PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE vznikl krátce po založení této školy. Ostatně, již v dubnu 1808 se v provolání Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, šlechtického spolku, který konzervatoř založil a desítky let spravoval, zdůrazňuje školení orchestrálních hráčů jako hlavní úkol nově založené instituce. Orchestr se poprvé představil publiku na třech koncertech na jaře roku Po dalších několik desítek let hrál velmi významnou úlohu v pražském koncertním životě. V březnu 1827 provedl poprvé v Čechách Beethovenovu 9. symfonii. Doprovázel řadu proslulých koncertních umělců (F.Liszta, F.Lauba, Kl.Schumannovou, O.Bulla, H.von Bülowa aj.). Na jeho koncertech ve 2. polovině 19. století zaznívala díla nových hudebních směrů ve skladbách F.Liszta, H.Berlioze, R.Wagnera, G.Mayerbera a dalších. Když např. v lednu 1846 konzervatoř navštívil Hector Berlioz, byl ve velkém údivu a mocně dojat když slyšel orchestr školy hrát svou ouverturu Král Lear ohnivě a přesně. Na jaře 1896 premiéroval tento orchestr symfonické básně A.Dvořáka Vodník, Polednice a Zlatý kolovrat. Do počátku 20. stol. pracoval orchestr pod vedením ředitelů konzervatoře, dále pak s řadou významných skladatelů a dirigentů. V současné době je složen ze studentů 4., 5. a 6. ročníku konzervatoře. V jeho čele stojí od roku 1994 prof. Miriam Němcová. Orchestr pravidelně zkouší a koncertuje. V Praze má zpravidla 3 4 veřejná vystoupení ročně. Kromě toho uskutečnil v poslední dekádě řadu zahraničních zájezdů. Vystoupil v např. ve Francii, Německu, Itálii, Švýcarsku a Anglii. V roce 2006 s tímto orchestrem jako host spolupracoval dirigent Leoš Svárovský, v květnu loňského roku nastudoval a provedl ve Dvořákově síni Rudolfina program složený z francouzské hudby světově proslulý dirigent Serge Baudo. K cenným úspěchům orchestru a jeho dirigentky patří též trojnásobné absolutní vítězství v soutěži Českého rozhlasu Concerto Bohemia. 1.housle Jakub Fišer koncertní mistr Martin Balda Boris Goldstein Ladislav Hintnaus Jana Hrbková Markéta Janoušková Lukáš Novotný Jakub Macháček Michael Romanovský Markéta Říhová Ondřej Tengler Libor Vilímec 2. housle Lenka Bosnovičová Chuhei Iwasaki Kristýna Kočová Veronika Kršková Natalita Lysniak Samuel Mikláš Gabriela Pokludová Daša Savič Evženie Staneva Martina Štillerová Viola Tomáš Hanousek Zdeňka Hůlková Christos Ioannou Jana Jelínková Zuzana Kořenová Ondřej Martinovský Son Jeong Min Aneta Novotná Edita Podstawková Violoncello Viktoriya Bogdanová Karin Černá Štěpán Drtina Jiří Gráf Petr Chudoba Benjamin Klinecký Petr Letmajer Jonáš Lhotka Jakub Michl Simona Nováková Taisia Sergejeva Petr Špaček Jan Zvěřina Kontrabas Martin Brádle Jiří Hilgart Ruben Lang Jan Vokoun Ondřej Zadák Flétna Jana Jarkovská Michaela Kouřilová Marie Kroužková Michaela Roubalová Hoboj Radka Prokopová Erika Suchochlebová Kristina Štanclová Klarinet Vladimír Brablec Zuzana Drašarová Daniel Mourek Vojtěch Pospíšil Trubka Martin Jůzl Jiří Pohnán Marek Stříteský Jakub Ševčík Petr Táborský Yasuko Tanaka Lesní roh Pavla Blatoňová Petr Dražil Štěpán Jasenovec Hana Kučerová Hana Lišková Hana Pujmanová Trombón Martin Homolka Pavel Chaloupka Jan Ries Petr Šrejma Kateřina Štainerová Tuba Ladislav Ščurek Bicí nástroje Martina Balcarová Jan Čejka Jan Čep Markéta Hořejší Gabriela Chovancová Martin Kuzma Celesta Jiří Rožeň Fagot Jaroslav Dvořák Ondřej Šindelář Jana Vávrová

9 M I S S A S O L E M N I S KYRIE Kyrie eleison. Christe eleison. Kyrie eleison. GLORIA Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis. Laudamus te. Benedicimus te. Adoramus te. Glorificamus te. Gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam. Domine Deus, Rex caelestis, Deus Pater omnipotens. Domine Fili unigenite, Jesu Christe, Domine Deus, Agnus Dei, Filius Patris. Qui tollis peccata mundi, miserere nobis, qui tollis peccata mundi, suscipe deprecationem nostram. Qui sedes ad dexteram Patris, miserere nobis. Quoniam tu solus Sanctus, tu solus Dominus, tu solus Altissimus, Jesu Christe cum sancto Spiritu, in gloria Dei Patris. Amen. CREDO Credo in unum Deum, Patrem omnipotentem, factorem cali et terra, visibilium omnium et invisibilium. Et in unum Dominum Iesum Christum, Filium Dei unigenitum, et ex Patre natum ante omnia sacula. Deum de Deo, Lumen de Lumine, Deum verum de Deo vero, genitum non factum, consubstantialem Patri, per quem omnia facta sunt. Qui propter nos homines et propter nostram salutem descendit de calis. Et incarnatus est de Spiritu Sancto ex Maria Virgine, et homo factus est. Crucifixus etiam pro nobis sub Pontio Pilato, passus et sepultus est, et resurrexit tertia die, secundum Scripturas, et ascendit in calum, sedet ad dexteram Patris. Et iterum venturus est cum gloria, iudicare vivos et mortuos, cuius regni non erit finis. Et in Spiritum Sanctum, Dominum et vivificantem, qui ex Patre filioque procedit. Qui cum Patre et Filio simul adoratur et conglorificatur qui locutus est per prophetas. Et unam, sanctam, catholicam et apostolicam Ecclesiam. Confiteor unum baptisma in remissionem peccatorum. Et expecto resurrectionem mortuorum, et vitam venturi saculi. Amen. SANCTUS Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus Sabaoth. Pleni sunt caeli et terra gloria tua. Hosanna in excelsis. Benedictus qui venit in nomine Domini. Hosanna in excelsis. BENEDICTUS Benedictus qui venit in nomine Domini. Hosanna in excelsis. AGNUSDEI Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis. Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis. Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, dona nobis pacem KYRIE Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. GLORIA Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. Pane a Bože, nebeský Králi, Bože, Otče všemohoucí. Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste. Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi, ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, ty jediný jsi Svrchovaný, Ježíši Kriste, se svatým Duchem, ve slávě Boha Otce. Amen. CREDO Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky. Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil s nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta, byl umučen a pohřben a třetího dne vstal z mrtvých podle Písma, vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází. S Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou a apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen. SANCTUS Svatý, svatý, svatý, Pán, Bůh zástupů. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech. BENEDICTUS Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech. AGNUS DEI Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

10 Z H I S T O R I E Š K O L Y Výzva ke zvelebení hudby v Čechách z Na počátku 19. století byl hospodářský i kulturní život v Evropě ovlivněn napoleonskými válkami. Poznamenán byl i pražský hudební provoz. V roce 1803 byla založena Jednota umělců hudebních k podpoře vdov a sirotků (zvaná též Societa). Na programech koncertů této společnosti byla velká vokálně instrumentální díla (mše, oratoria, requiem, apod.) Tehdy se ukázalo, že sestavit v Praze všemi nástroji obsazený velký orchestr je značně obtížné. Základem byl divadelní orchestr, který byl posílen hudebníky šlechtických kapel apod. Ve šlechtických kruzích byly hudební aktivity časté a není tedy divu, že právě odtud vzešla snaha o nápravu. V dubnu 1808 vydala skupina hudbymilovných šlechticů následující výzvu: Jelikož umění hudební v Čechách jindy kvetoucí nyní tak bylo pokleslo, že i v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr a mimo to mnoho nástrojů buď jen nedostatečně aneb vůbec ani obsaditi se nedá, spojili se nížepsaní k tomu účelu a s tím úmyslem, aby umění hudební v Čechách opět povznesli a zvelebili. Prvním a nejpřiměřenějším k tomu prostředkem jest dle mínění jejich, aby pro každý jednotlivý nástroj nalezen a ustanoven byl výborný umělec, který by zvláštní smlouvou se zavázal k té povinnosti, že po několik roků bude nejenom na svůj nástroj v orchestru hráti, než i několik jemu přidělených žáků na nástroji tomto vyučovati a cvičiti. Pro ty nástroje, pro které by zde v Praze nebylo lze nalézti umělců vynikajících, povolati se mají umělci z ciziny a vyjednati se má s nimi totéž s týmiž podmínkami. Aby se výlohy k tomu potřebné uhradily, zavázali se nížepodepsaní k určitým ročním příspěvkům na 6 let po sobě jdoucích a zvou tímto i veškeré milovníky a přátele umění hudebního, aby se s nimi k témuž účelu spojili a upsáním příspěvků, nejméně 100 zl. stříbra obnášejících, co zakladatelé k dosažení navrhovaného účelu, totiž ku zvelebení umění hudebního v Čechách napomáhali. Dáno v Praze, 25. dubna František Josef hrabě z Wrtby, František hrabě Šternberg, Jan hrabě Nostitz, Christian hrabě Clam-Gallas, Bedřich hrabě Nostitz, Karel hrabě a pán z Firmian, Jan hrabě Pachta, František hrabě Klebelsberg. (Český překlad původně německého textu byl převzat z knihy Josefa Srba-Debrnova Stručné dějiny konservatoře pražské, Praha, 1878) Výzva nezůstala bez odezvy. Postupně přispělo 55 dárců a bylo vybráno celkem zl. V roce 1810 tak mohl být založen Spolek pro zvelebení hudby v Čechách (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen) a v roce 1811 pak započala svou činnost konzervatoř v Praze. Vyšlo odtud veliké množství hudebníků, pěvců, skladatelů, později i herců a tanečníků. Škola značnou měrou přispěla k věhlasu české hudební a divadelní kultury v Evropě i ve světě. Nejznámějším z dlouhé řady ředitelů a rektorů Pražské konzervatoře byl bezesporu hudební skladatel Antonín Dvořák ( ), jenž působil na škole nejprve v roli vyučujícího skladby (v desetiletí avšak s tříletou pauzou od podzimu 1892 do jara 1895, kdy pobyl v Americe) a posléze (od 1901 do 1904) i v roli uměleckého ředitele. O nastoupení na školu byl Dvořák požádán po svých domácích i zahraničních skladatelských úspěších usnesením výboru Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v lednu Skladatelův dochovaný dopis poslaný jako odpověď (dat ) však dokládá, že se k této práci nejprve nechtěl uvázat. Jako důvod uvedl: že bych snad přec svým povinnostem zadost učinit nemohl tak, jak bych si přál, a jinak jsa svými pracemi a velkými cestami do ciziny přetížen, obávám se, že by ústavu i mně jen starosti z toho vzrůsti mohly... Zanedlouho však své stanovisko změnil, a začal s výukou kompozice na pražské konzervatoři od nového roku Na druhou kolej začal postupně přesouvat naopak zahraniční návštěvy u příležitosti provedení svých děl; z několika se záhy omluvil. Od svých předchůdců, zvl. Karla Steckera, pak převzal do své třídy nejtalentovanější studenty, z nichž se právě ti první: Josef Suk, Oskar Nedbal, budoucí skladatel pochodů Julius Fučík, a později Vítězslav Novák, začali záhy úspěšně prosazovat. K. Stecker později uvedl, že se stalo Dvořákovi učení nutností. Rukama Antonína Dvořáka v roli profesora instrumentace, nauky o formách, praktických návodů ke skladbě a v některých ročnících i řízení sborů prošlo v oněch sumárně cca devíti letech vyučování na pražské konzervatoři na šedesát studentů. Pro některé bylo sice studium skladby pouhým doplňkem studia hlavního oboru (hry na nástroj), avšak i toto číslo je překvapivě vysoké. Zvláště po návratu Dvořáka z Ameriky se hlásilo na školu velké množství zájemců o studium skladby, a to i ze zahraničí. Dvořák byl údajně výborným učitelem pro talenty, méně nadaní žáci jeho hodiny opouštěli, protože jeho podání nerozuměli, nechápali, a tak se jej báli. Ti, kteří jeho výukou prošli, na něho vzpomínali s úctou a obdivem, a často i humorně. Z odstupem času lze éru

11 T R O J A N S K L A D A T E L Dvořáka profesora na pražské konzervatoři hodnotit jako výraznou, hovoří se přímo o pražské Dvořákově kompoziční škole. Faktem je, že byl přísný, a na rozdíl od předchůdců vracel skladby studentů k několikerému přepracování. Vedl je k velkému rozhledu po hudební literatuře, kterou sám od mládí intenzívně především z partitur studoval. Talentované žáky nechal ale aplikovat i jejich vlastní kompoziční postupy, s nimiž sám nesouhlasil, pokud je dokázali zdůvodnit. Ředitelské období A. Dvořáka na pražské konzervatoři nebylo dlouhé, už po třech letech slavný skladatel náhle zemřel. Jeho jmenování do funkce (nově ustavené) artistického ředitele bylo ale spíše záležitostí prestižní a reprezentativní. Školu tehdy vedl současně nově ustavený administrativní správce (posléze administrativní ředitel) skladatel Karel Knittl, který po Dvořákově úmrtí kontinuálně v řízení školy pokračoval. Antonín Dvořák předsedal některým schůzím pedagogů, zkouškám posluchačů a účastnil se absolventských a jiných koncertů. U studentů budil velký respekt. Dvořákův význam si uvědomili všichni zvláště při skladatelově náhlém odchodu, kdy přicházeli na konzervatoř kondolence z celého světa. K nejslavnějším dílům Antonína Dvořáka patří jeho Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104, který napsal jako své sedmé dílo za pobytu v Americe, ač nutno podotknout, že jeho závěr po návratu do Čech ještě přepracoval. Je posledním ze čtyř instrumentálních koncertů, které věnoval: klavíru (g moll, op. 33), houslím (a moll, op. 53) a violoncellu. Pro violoncello je koncertem druhým, i když prvý A dur sine op. vznikl jako prvotina a jen s klavírním doprovodem (instrumentován později J. Burghauserem). Záměr zkomponovat Koncert pro orchestr, v němž by v každé větě některý nástroj dominoval (skica v Americkém skicáři pravděpodobně z roku 1893) však už Dvořák neuskutečnil. Koncert h moll je vrcholným skladatelovým opusem, mistrovským dílem, jež mají v repertoáru dnes všichni světoví violoncellisté. Dvořák jej psal, jak již řečeno, za svého pobytu v Americe od 8. listopadu 1894 do 9. února Dedikoval jej svému kolegovi z pražské konzervatoře Hanuši Wihanovi (později mj. členu Českého kvarteta). Ten také stvořil ke koncertu svou sólovou kadenci (dochovanou), s níž však Dvořák nesouhlasil a proto se nehraje. Poprvé koncert zazněl 19. března 1896 v Londýně za skladatelova řízení orchestru Philharmonic Society s violoncellistou Leo Sternem. PAVEL TROJAN SKLADATEL je absolventem Pražské konzervatoře, kde v letech studoval skladbu pod vedením Ilji Hurníka a Hudební akademie muzických umění (HAMU), kde v letech studoval ve třídě profesora Jiřího Pauera, a kde absolvoval Koncertem pro klavír a orchestr. Od roku 1986 působí na Pražské konzervatoři nejprve jako pedagog hudebně teoretických předmětů, od roku 1991 vyučuje skladbu. Od roku 1992 zastával místo zástupce ředitele, od prosince 2004 působí ve funkci ředitele Pražské konzervatoře. První významnější skladby složil již během studia. Jeho Houslová sonáta získala čestné uznání v soutěži Generace 84, skladba Musica per archi byla v roce 1986 odměněna II. cenou v soutěži Generace 86. Roku 1990 se Trojanův Koncert pro housle a orchestr v podání houslisty Jaroslava Svěceného probojoval do semifinále ve skladatelsko interpretační soutěži The Concerto Prize v Londýně. V roce 1999 byla dokončena rozsáhlá Missa solemnis pro sóla, sbor, varhany a orchestr, která je věnována Univerzitě Karlově. Variace na téma Astora Piazzolly Astoriana z roku 1998 vznikly nejprve pro sólový akordeon. Později byly zpracovány pro různá obsazení a jsou jednou z nejuváděnějších autorových kompozic. Podobně v roce 2000 vzniklá skladba Cantabile a capriccio pro housle a klavír je často uváděnou autorovou kompozicí. O rok později představil Trojan v italském Trentu v premiéře svou skladbu pro orchestr Omaggio al Duomo di Trento (Pocta trentské katedrále). V díle Pavla Trojana má zastoupení i tvorba pro děti. Především se jedná o dětské sbory např. Střípky (1999) a operu Bylo nás pět ( ) na motivy Karla Poláčka. Posledně jmenované dílo bylo premiérově uvedeno v rámci festivalu Pražské Jaro v květnu Pavel Trojan je také autorem řady povinných skladeb různých interpretačních soutěží. V roce 2006 zkomponoval Capriccio pro akordeon, povinnou skladbou pro seniorskou kategorii světové soutěže v Castefidardu a pro 59. ročník Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2007 skladbu Sólo pro lesní roh. V roce 2006 vznikly orchestrální Variace na téma a počest Václava Trojana (komponované k stému výročí narození V. Trojana). Nejnovější Trojanovou skladbou je Sinfonia giocosa. Jeho skladby vyšly na řadě CD a přes dvacet jich je natočeno v Českém rozhlase. Součástí Trojanovy kompoziční činnosti je také scénická a filmová hudba (např. k filmu Nepočestná režiséra Jiřího Krejčíka). Je členem Společnosti českých skladatelů, Předsedou sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, členem skladatelského sdružení Harmonie a vicepresidentem České hudební rady.

12 Missa solemnis pro sóla, sbor, varhany a symfonický orchestr vznikala v letech , definitivní podobu získala v letech Dílo je věnováno Karlově Univerzitě a jeho dnešní první uvedení lze chápat i jako dárek studentů Pražské konzervatoře Karlově Univerzitě k 660. výročí jejího založení. Skladba vznikla z potřeby zásadnějším rozsáhlým vokálně instrumentálním dílem vzdát hold trvalým civilizačním hodnotám. Text mešního ordinária tyto přetrvávající hodnoty a principy symbolizuje a zároveň odkazuje k civilizačním kořenům. I obnova demokratického uspořádání poměrů v naší části světa je takovým návratem. Asi nejvíce se radost z této skutečnosti obráží v části Gloria. Do kompozici se ale promítly i dramatické události provázející konec totality na jihu Evropy. Ty byly v druhé polovině devadesátých let ve velmi živé paměti. Snad i proto je závěrečná část Agnus Dei spíše než vroucím a pokorným vyjádřením touhy po míru a pokoji, naléhavým emotivním apelem: dona nobis pacem! dej nám mír!. Jádro hudebního sdělení je svěřeno sboru, sólisté vstupují do hry v některých klíčových okamžicích, když podstatnější samostatná úloha je jim svěřena zejména v Credu a v závěru celé skladby, kde se ovšem zúčastňuje celý provozovací aparát. Významnou roli mají varhany, zejména v Agnu Dei. V celkové výstavbě díla je důležitá barevná složka a v této souvislosti režie vstupů sólových hlasů a varhan, ale třeba také použití celesty (pouze) v Credu, či pizzicata v Sanctu. Autoři textů: Mgr. Pavel Trojan MgA. Aleš Kaňka PhDr. Markéta Hallová Miroslav Richter Copyright Pražská konzervatoř 2008 Grafika, zlom: VIG Design s. r. o. Z AKLÁDACÍ LISTINA P RAŽSKÉ KONZERVATOŘE Z