Daniel Hanzlík / Zdroje signálů

Transkript

1 Daniel Hanzlík / Zdroje signálů , út ne Colloredo-Mansfeldský palác, 4. patro, Karlova ulice 189/2, Praha 1 60, Kč / 30, Kč Kurátor: Petr Vaňous Daniel Hanzlík (nar. 1970) absolvoval v letech Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (ateliér skla prof. Vladimíra Kopeckého). Stipendijně pobýval v Pilchuck Glass School v Seattlu (1995, 1996) a v Mezinárodním kulturním centru Egona Schieleho v Českém Krumlově (2001). Je držitelem ocenění Purchase Award of Primorsko Goranska County (Modern Gallery in Rijeka, Chorvatsko, 2001) a Corning Prize (Corning Museum, USA, 1996). Od r vede společně s Pavlem Mrkusem ateliér Time-based media na Katedře elektronického obrazu, na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 2008 je Hanzlík členem platformy BOOT_audiovisual (s Pavlem Mrkusem; Autor pravidelně vystavuje od druhé poloviny 90. let. Mezi důležité projekty, kam byla jeho tvorba zařazena, lze uvést např. Pohyb kolem středu (Dům umění, Brno, 1998), 15th International Exhibition of Drawings (Modern Gallery in Rijeka, Museum of Modern and Contemporary Art, Chorvatsko, 2001), IV. Bienále mladého umění Zvon (GHMP, Praha, 2002), Perfect Tense/ Malba dnes (Jízdárna Pražského hradu, Praha, ), Ejhle Světlo (Moravská galerie, Brno, 2003), Prostor pro intuici (Dům U Zlatého prstenu, GHMP, Praha, 2007), Formáty transformace (Dům pánů z Kunštátu, Brno, 2009), SCOPE Basel Artshow (Basel, Švýcarsko, 2009), Česká malba generace 90. let (Dům umění, Brno, 2011), Fundamenty & Sedimenty. Vzpoura hraček 2011 (GHMP Městská knihovna, Praha, 2011) nebo Film v súčasnom umení (Nitranská galéria, Nitra, Slovensko, 2012). Autor, vyjadřující se prostřednictvím digitálních audiovizuálních výrazových prostředků, prošel poměrně rychlým a zhuštěným vývojem. Z původního východiska ve sklářském výtvarnictví, přes řešení obrazového formátu a jeho vztahu k výstavnímu a veřejnému prostoru (objekty, instalace), dospěl k audiovizuálním instalacím a zvukové kresbě. Transformoval zkušenosti s výrazovými prostředky řemesla (sklo) a tradičních uměleckých disciplín (obraz, kresba) a využil je pro jiné zacházení s novými technologiemi. Otevřel si tak prostor pro experiment a výzkum, který provádí uvnitř těchto technologií. Nepoužívá je jednorozměrně, zvnějšku, jako pouhý nástroj realizace, ale při práci zároveň přetváří a modifikuje jejich předdefinované funkční zacílení. Dalo by se říci, že pracuje s proměnou technologického kódu, který osvobozuje a uvolňuje pro svobodné umělecké zacházení a k tvorbě nového jazyka dorozumění. V tomto směru navázal dlouholetou spolupráci s umělcem Pavlem Mrkusem. Pro výstavní prostory Colloredo-Mansfeldského paláce připravil autor audiovizuální projekt nazvaný Zdroje signálů. Zdroje signálů Fyzikální veličiny a procesy, jakými jsou gravitace, statika, sedimentace, orientace zvuku v prostředí a mechanika vesmírného tělesa, jsou zdrojem signálů světelně akustických instalací. Na pozadí empirického poznání a iluze dynamické reality se známé jevy trojrozměrného světa transformují do digitálních konstrukcí generovaných počítačem, které reflektují fyzický rozměr reality. Soubor pěti realizací tvoří komplexní site-specific instalaci rozvrženou na základě vzájemných prostorových a významových souvislostí a ve vztahu k dispozici galerijního prostoru jako celku. V takto projektovaném prostředí se můžeme setkat s obrazem krajiny, která se multiplikuje ve formě datových usazenin (Sedimentace 2013), nehybnost objektu je narušována ustavičnou aktivitou relativizující jeho klid (Permanentní iluze stability 2013), mechanika vesmírného řádu mutuje do proměnlivých frekvencí měsíčních fází (Noční motýl 2012), akustické signály proudí napříč vymezeným prostorem po nepravidelných trajektoriích a jejich pohyb zintenzivňuje prostorový vjem ambientní zvukové instalace (Trajektorie 2013), virtuální částice digitálního světla ve třech synchronních projekcích atakují fyzický rozměr galerijního prostoru (Sonar 2013). Na pomezí reality a fikce se původní východiska známé skutečnosti v globálních rozměrech pozměňují v hypotetické modely lokálních měřítek. Projekt volně navazuje na výstavu Datascape, 2012, v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem.

2 I. Sedimentace, 2013, videoinstalace Do záběru krajiny vstupuje digitální konstrukce jako paralelní realita. Obraz trojrozměrného světa se postupně ukládá v datovou usazeninu, která odkazuje k procesům změn v krajině a redefinuje původní motiv v nový profil digitální krajiny. II. Sonar, 2013, tříkanálová videoinstalace Fyzický prostor je atakován částicemi digitálního světla, které iluzivně prostupují hmotou galerijního prostoru. Obraz projektovaný na tři stěny zviditelňuje nehmotné procesy, které korespondují s aktivitou v místě projekce. Ve videoinstalaci Sonar se utváří vzájemný vztah protikladných parametrů fyzického, reálného s nehmotným a datovým, statickým a dynamickým. III. Permanentní iluze stability, 2013, videoinstalace Objekt určený k praktickému použití plní funkci stabilní a statické formy. Jeho nehybnost je narušována aktivitou proměnlivých optických rezonancí, které relativizují stav klidu a pevnost formy uvádějí v elastický pohyb.

3 IV. Trajektorie, 2013, osmikanálová zvuková instalace Tak jako proudění vzduchu v koruně stromu nám zprostředkovává informaci o směru a pozici zvuku v prostoru, podobně dvě zvukové frekvence proudí napříč akustickým prostorem a jejich nepravidelné trajektorie zintenzivňují prostorový vjem výsledné ambientní zvukové instalace. V. Noční motýl, 2012, video objekt Fáze Měsíce jsou projevem mechaniky vesmírného řádu, pozorovatelného díky odraženému slunečnímu záření od měsíčního povrchu. Slunce je v počítačové animaci nahrazeno dvěma světelnými zdroji. Jejich synchronní pohyb kolem virtuálního objektu rozvíjí stroboskopický jev. Původní řád mutuje v hypotetický model Měsíce s dvěma Slunci s proměnlivými fázemi světla a tmy, chvění a klidu Kurátor: Petr Vaňous Grafické řešení: Tomáš Trnobranský Anglický překlad: Ivan Vomáčka Redakce textů: Marta Nožková Koordinátorka výstavy za GHMP: Olga Malá Instalace a produkce: Diana Brabcová, Radka Lhotáková, Kateřina Adamová, Jana Koubková, Jan Pavelka, Jiří Stáhlík, Petr Linhart, Martin Krsek, Marek Fryš, Petr Tlučhoř Propagace: Miroslav Koláček, Kristýna Kočová, Alice Lenská, Michaela Maupicová Edukace: Lucie Haškovcová, Iveta Šárníková Mediální partneři: A2, Literární noviny, Metropolis, Art and Antiques, ArtMix, Pražský deník, Rádio Classic, Radio 1, Kulturní Pecka, ArtMap, Vltava ČRo, Kulturní pecka, Hyperinzerce Místo konání: Colloredo-Mansfeldský palác, 4. patro, Karlova ulice 189/2, Praha 1 Termín konání: Vstupné: 60 Kč / 30 Kč Výstava získala podporu v rámci uměleckého grantu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. DOPROVODNÝ PROGRAM: Komentovaná prohlídka s Petrem Vaňousem a Danielem Hanzlíkem: čt v Lektorské prohlídky: čt , a v Interaktivní prohlídky pro školy Možnost interaktivních prohlídek spojených s experimentální výtvarnou reakcí na výstavu, vhodné pro všechny typy škol. Rezervace: lucie.haskovcova@ghmp.cz, ,

4 Tvořivé dialogy s uměním Pro děti, ale i pro všechny další věkové kategorie výtvarné dílny s lektorkou Lucií Haškovcovou přímo v expozici nebo ve výtvarném ateliéru animační program se speciálními doprovodnými materiály, připravený a realizovaný edukačním oddělením. Po interaktivních prohlídkách výstav následuje výtvarná reakce vlastní tvorba návštěvníků. Účastníci akcí se mohou seznámit s tradičními i netradičními technikami z oblasti kresby, malby, experimentální fotografie i prostorové, intermediální, akční a konceptuální tvorby. Rezervace do předchozího dne lucie.haskovcova@ghmp.cz, , sobota , Digitální krajina, Colloredo-Mansfeldský palác sobota , Virtuální ornamenty a fraktály, Colloredo-Mansfeldský palác V rámci výtvarných reakcí na výstavu se například pokusíme prostřednictvím kresby zachytit fragmenty i celkovou atmosféru zde prezentovaných digitálních artefaktů vystihnout touto výtvarnou formou nejen jejich vizuální, ale i akustické roviny a nejrůzněji na ně reagovat. Dojde tak k posunutí experimentálního média videa (videoinstalace) ke klasičtějšímu médiu kresby. Využijeme ale i další postupy např. obkreslování některých prvků na velké formáty přímo z promítnutého obrazu dataprojektorem. Interpretovat prezentovaná díla se pokusíme i využitím některých principů akčního umění využijeme např. siluety vlastního těla k stínohře zapojené přímo do díla atd. Pokusíme se využít potenciál nejen samotné výstavy, ale i celého objektu Colloredo-Mansfeldského paláce. Zdejší barokní a rokokové ornamenty se budeme snažit zašifrovat do struktur fiktivních fraktálů, takže se zde opět do jisté míry setká dalším způsobem reálný svět s fiktivním, virtuálním.

5 Schéma instalace: