Dcery Eviny ženy v církvi

Transkript

1 11 2 Evangelický měsíčník ročník 85/ /2010 cena 25 Kč roční předpatné předplatné 290 Kč Dcery Eviny ženy v církvi V materiálech 11. synodu najdeme i dopis synodní radě, který začíná a končí zvoláním: Pane, zachovejž nás, hyneme! Pisatel argumentuje obecnou nedůvěrou k emancipaci žen, ptá se, co bude s muži, když na jejich místo přijdou ženy, hrozí se žen na kazatelně, je přesvědčen, že ženské kázání je jen bezmyšlenkovité povídání a ptá se, kam se poděla svatost a důstojnost ordinace. Ordinace žen v církvi jako otázka autority, Lýdie Mamulová 7 Jak se žije farářkám na mateřské Kdo umí ušít talár a tabulky? Rozhovor o zápalu pro věc na školách EA Krize/vize: Jedni a ti druzí

2 Ordinace nových farářů vyslání do služby v církvi Nové Město na Moravě 17. října 2010 foto: Benjamín Skála

3 EDITORIAL 3 Sloužit a vést D. Ženatá AKTUÁLNĚ 4 Na pražské Santošce bylo odhaleno pietní místo památce JUDr. Milady Horákové M. Marešová BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Hospodin přišel M. Medková TÉMA 7 Ordinace žen v církvi jako otázka autority L. Mamulová 10 Jak se žije farářkám na mateřské J. Mamula 12 Vědět o každé duši Rozhovor s Martou Tefrovou D. Ženatá 14 Noemi Batlová D. Ženatá 15 Marie Pyrchalová D. Ženatá 16 Chránit, nebo poslouchat? T. Pavelka 17 OTÁZKA NA TĚLO V čem je práce ženy farářky jiná než muže faráře? CÍRKEV ŽIJE 23 Prix Irene 2010 Věře Lukášové G. Fraňková Malinová 24 Ordinace nových farářek a farářů D. Ženatá 24 A přece tu je J. Voda 25 Písařov R. Popelářová 26 ROZHOVOR S Janou Slámovou Objev, co vlastně v životě chceš a za tím si jdi R. Špačková 28 Zbořené chrámy ve Svitavách M. Medková 29 Řepský zázrak G. Fraňková Malinová 30 Vděčná radost a poděkování M. Zemánková 30 Jedni a ti druzí I. Herold EKUMENA ŽIJE 32 Bible, boty a buřty S. Zálabová, M. Vymětal PŘEDSTAVUJEME 34 Ženy ve fair tradu M. Jelínková GRATIAS AGIMUS 35 Haleluja L. Moravetz DIAKONIE 37 Naděje má opravdu mnoho podob M. Balcar SLOVO 39 Filmy ve znamení ryby I. Benešová 40 Madony ve tři ráno K. Frühbauerová 41 Dětem blíž J. Plíšková ÚVODNÍK Sloužit a vést Všichni jsme buďto muž nebo žena, on nebo ona, Adam nebo Eva. V životě nás provázejí mužské a ženské role, mužské a ženské profese. Mezi tesaři, instalatéry a zedníky asi ženu nenajdeme, mezi ošetřovatelkami či učitelkami mateřských škol mužů také nemnoho. Jak je to ale u povolání, kde mužská a ženská role není zdaleka tak vyhraněná? Lékaři a lékařky, učitelé a učitelky, kuchaři a kuchařky, dojiči a dojičky krav, bankovní úředníci a úřednice v těchto povoláních dnes vládne rovnoprávnost, i když v minulosti to tak nebylo a i dnes na některých postech pevněji sedí muž a je lépe placen než stejně schopná žena. Jak se v naší církvi prosazovaly ženy farářky a co všechno předcházelo přijetí ordinace žen, se dočtete v článku Lýdie Mamulové v rubrice Téma. Dále se dočtete o tom, jak se vede farářkám na mateřské i úvahu o přirozené ženské tendenci sloužit a mužské roli vést. Toto číslo Českého bratra je v něčem jedinečné. Běžně se tiskne v nákladu výtisků. Číslo 11 jsme se rozhodli vytisknout ve vyšším nákladu a poslat je do sborů zdarma k propagaci a rozdávání. Do každého sboru putuje přibližně o polovinu vyšší počet kusů, než má sbor předplaceno. Prosíme vás čtenáře i vás farářky, faráře, presbyterky, presbytery a pastorační pracovníky: rozdejte čísla navíc, rozneste je na místa, kde mohou najít čtenáře, upozorněte mladší generaci, že Český bratr sice vychází už přes osmdesát let, ale že jeho obsah se proměnil od dob, kdy jej vídala na nočních stolcích svých prarodičů. Že aspiruje na moderní periodikum, které zaujme staré i mladé. S blížícími se vánocemi jsme připravili pro vás naše čtenáře dárkové předplatné. Můžete jím obdarovat někoho ze svých blízkých, komu chcete udělat radost. Na straně 42 je kupon k vystřižení, kde můžete vyplnit jméno a adresu toho, komu chcete darovat předplatné na rok 2011, a svoje údaje jako plátce předplatného. Zasláním kuponu do redakce na uvedenou adresu zajistíte obdarovanému 12 čísel Českého bratra, která vyjdou v příštím roce. Pěkné čtení přeje Daniela Ženatá

4 AKTUÁLNĚ Zleva: synodní senor Joel Ruml, smíchovský farář Ivo Mareš a autor díla Olbram Zoubek. Foto: Petr Machan Na pražské Santošce byl odhaleno pietní místo památce JUDr. Milady Horákové Dne 10. října odpoledne proběhlo v Bieblově ulici v Praze 5 slavnostní odhalení pietního místa na památku Milady Horákové. V roce, kdy uplynulo šedesát let od její popravy, si zdejší sbor ČCE připomíná i 75. výročí od chvíle, kdy se společně s manželem stala jeho členkou. Tyto skutečnosti, a především její osobní statečnost a trvání na svobodné vůli je třeba si připomínat co nejčastěji! Z životopisu JUDr. Milady Horákové většinou víme, že byla ve zmanipulovaném procesu odsouzena k trestu smrti a poté v pankrácké věznici popravena. Málokdo ovšem ví, že se Milada Horáková po svatbě se svým manželem stala členkou Českobratrské církve evangelické a až do svého uvěznění se pravidelně účastnila bohoslužeb v kostele na Smíchově. Staršovstvo zdejšího sboru se proto rozhodlo oslovit tři významné české sochaře s prosbou o návrh pietního místa k uctění její památky. V tajném hlasování byl vybrán návrh Olbrama Zoubka, který se zhotovení pietního místa ujal a k tomu, jak vznikalo, říká: Při práci na tomto úkolu jsem myslel na vztah dnešních lidí k památce Milady Horákové. Myšlenky se mi soustřeďovaly do těchto slov: lítost, vzdor, rozhodnost, že se něco takového nesmí opakovat. Symbolická postava ženy je ponořena do těchto myšlenek: je odvrácena od diváka a hledí na desku s textem, oprátkou a růží. Není jí vidět do tváře. Rozhodně na ní není nic portrétního. Vybízí diváka, aby přistoupil blíže po její bok, přečetl nápis a zamyslel se. K tomu také vedou diváka kamenné desky v trávě. Toto pietní místo, které svého autora v žádném ohledu nezapře, mohlo být vytvořeno jen díky obětavosti všech dárců. Tím prvním je rozhodně autor sám, který se za vytvořené umělecké dílo zřekl honoráře. Jeho odlití a instalace se uskutečnila za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha 5, sborů pražského seniorátu ČCE a mnoha jednotlivců. Všem jim patří dík za to, že na tomto místě od dnešního dne stojí důstojná připomínka odkazu výjimečné ženy pro současné i budoucí generace. Magdaléna Marešová O pietním místě: Materiál: Socha i deska jsou provedeny v bronzu. Detaily pozlaceny plátkovým zlatem. Kamenné desky jsou ze štokované žuly. Velikost: Postava je mírně nadživotní velikosti cca 2 m, aby působila v exteriéru jako velikost životní. Deska cca cm. Kamenné dlaždice cca cm. Umístění v terénu vpravo od přístupové cesty ke kostelu ČCE, Na Doubkové 8, Praha 5.

5 BIBLICKÁ ÚVAHA Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší (1 S 3,1 10) Samuel zná Boží přikázání, obecné směrovky, ale nezná Hospodinův hlas, protože je to prvně, co ho Hospodin volá k poslání, k úkolu. Promlouvá do konkrétní a velmi nepříjemné situace v chrámu. Samuel může neposlechnout, ale víc než to může přeslechnout a málem by se mu to stalo, kdyby ho starší a zkušenější Elí nepoučil. Sám nerozpoznává to, co překračuje jeho dosavadní zkušenost. Je dobré mít zkušenějšího rádce. Ani ten nemusí rozpoznat Boží hlas napoprvé, teprve po opakované zkušenosti a zralé úvaze přichází Elího rada. Je dobré mluvit o voláních, která slyšíme. Je dobré mít rádce. Tichá noc. Hospodinův kahan ještě hoří a do tohoto ticha padne oslovení. Ideální podmínky pro důvěrný a důležitý rozhovor. Takové přece vždycky probíhají v tichu a v noci. A Samuel se jal běhat či chodit sem a tam. Toho chlapce nevolá práce, ale Hospodin to on ale neví. Taková věc se přihodí tak snadno. Kolem nás je tolik věcí, které na nás něco volají. Běháme sem a tam, abychom to všechno obsloužili a stihli. Toužíme být užiteční, pochválení, na zavolání na místě. A paradoxně pak přeslechneme, že nás třeba oslovuje Někdo Podstatnější k něčemu důležitému na místo, kde bychom byli vlastně nejužitečnější. Myslíme si totiž, že nás tak naléhavě volá práce. Že to ona sama o sobě oslovuje náš život v samé podstatě. Prací se stáváme osobnostmi a charaktery, jak říká T. G. Masaryk, ale zároveň pracujeme k nějakému cíli. A volání cíle je dobré nepřeslechnout. Nechceme přece, aby náš život ztratil směr a změnil se v bezhlavé pobíhání mezi prací a prací nebo prací a odpočinkem. Samuel je najednou s Bohem sám. Bez rádce Elího. Zdá se mi, že to je situace, které se člověk může až bát. Co mi Bůh řekne? O mně. O druhých. On mi otevře oči a bude to bolet. Ale nemusíme Boha vyslyšet. Máme svobodnou vůli a ta nám umožňuje Boží hlas umlčovat, přehlušovat, vyhýbat se mu. A to taky mnozí využívají. Dotek jiného, dotek poslání, dotek spravedlnosti může být tak pravdivý, až to jde proti srsti. A my většinou nemáme rádi, když to neladí. Proto se zdá, že je lepší radši nic neslyšet. Co kdyby to trhalo uši. To oslovení lze i promeškat. Bůh na nás nekřičí. Jen volá. Nejsou to jen naši sousedé, co se snaží přehlušit ten hlas. Nejsme to jen my, kteří na něj zapomínáme. Podobných příběhů je celá Bible. Proroci, učedníci, králové opakovaně bojují s nedůvěrou. Má smysl věřit Bohu? Jeho tvrdým soudům nad našimi chybami, jeho lásce a odpuštění? Mám dost odvahy zastavit se v běhu a nechat si ukázat sebe nebo své okolí z nadhledu? Vezmu tento risk jako příležitost? Dobrá zpráva. Samuel se nakonec zastaví v běhu. Odpoví Hospodinu: Už vím, kdo mě volá. Jsi to ty Bůh, můj Pán. Podle tvých směrovek se snažím žít. Jsem tady a poslouchám, co mi chceš říct. Budu se snažit to přijmout, jsem přece tvůj služebník a vím, že tvé slovo má nejvyšší váhu. Teprve když se člověk zastaví a ztiší, udělá prostor setkání s tím, který ho skutečně volá. Ten prostor přichází po: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší. Naslouchejte. Co vám odpoví? Marie Medková

6 TÉMA Tabulky ozdobené zuberskou výšivkou

7 DCERY EVINY ŽENY V CÍRKVI Ordinace žen v církvi jako otázka autority Zápas o ordinaci žen a živá současnost Z materiálů o ordinaci žen a z rozhovorů s ordinovanými ženami v ČCE vyplývá, že problémem přestala být otázka, zda je ordinace žen biblická či nikoli, ale zůstala otázka autority kněžského povolání ve společnosti. Rovnoprávnost žen a první návrh volitelnosti za farářky První synod nově vzniklé ČCE, který zasedal v roce 1921, přijal Církevní zřízení, které obsahovalo mezi svými zásadami i rovnost mužů a žen. Na Husově bohoslovecké fakultě, založené v dubnu 1919 studovaly ženy od roku Otázka ordinace bohoslovek přišla na pořad jednání hned na následujícím druhém synodu v roce Doktor Ferdinand Hrejsa na něm podal návrh, podle kterého by bohoslovky mohly dosáhnout volitelnosti za farářky. Rozhovor o ustavení žen farářek se v třicátých letech vedl po celé Evropě. Je známo, že mnohé protestantské církve v Americe ordinovaly ženy od začátku dvacátého století. První ordinovaná zvěstovatelka evangelia byla slečna Antoinette Brown, ordinovaná 15. září V našich sborech mohly bohoslovky kázat na základě licence ke kázání, která byla udělena první Růženě Novákové v roce 1925 a později i dalším ženám. Pro šestý synod (1932) připravila komise pověřená prozkoumáním otázky teologicky vzdělaných žen materiál, kde konstatovala, že většina baptistických a metodistických církví ženy ordinuje a připouští k úřadům a do svých zákonodárných shromáždění. Podobně i kongregacionalisté, remonstranti, kvékři a Armáda spásy. Presbyterní, reformované a luterské církve mají různá řešení, někde ženy ordinují, někde konají výpomocnou službu a někde ordinaci odmítají. Josef L. Hromádka ve svém referátě o ordinaci žen po stránce teologické reaguje na námitky tehdejšího synodního kurátora Ferdinanda Kavky a uzavírá jej slovy: Soudím, že naše církev může udělat krok k ordinaci žen, aniž se dopustí ukvapenosti nebo aniž se octne v nepředvídaných těžkostech. Může napřed povolávat teologicky vzdělané ženy k pomocné službě duchovenské nebo ke zvláštní službě pro chudé, nemocné a vězněné a vybavit je k tomu vším, čeho potřebují, tedy právem křtít, kázat a vysluhovat svatou večeři Páně. Úkoly jsou dnes zejména ve velkých městech tak naléhavé, mnohotvárné a stále rozmanitější, že by se církev octla v zákonické nesvobodě, kdyby z výroků apoštola Pavla vyčtla pro sebe zákaz, zřídit (ordinovat) ženy k jejich velikým a odpovědným úkolům. Praktický život pak určí míru i meze toho, co může být ženám přiřčeno v další budoucnosti. Komise nakonec usoudila, že není možno povolávati ženu jako duchovního správce k samostatnému vedení sboru. Další zkoumání otázky ordinace žen Na základě žádosti tří bohoslovek podal Dr. A. Lukl návrh udělit bohoslovecky vzdělaným ženám dekret volitelnosti za farářky. Později komentoval synodní jednání, kde byl pozměněn návrh ordinace ženám místo na úřad farářský, za vikářský. S vážností a porozuměním čteme (místa o napomínání žen k mlčení ve shromáždění), ale nevážeme se jimi slovně, poněvadž o žádné podstatné a spasitelné pravdě nejednají, ale týkají se věcí vedlejších. Církev Páně není věcí mužů. (...) Misionářek (svobodných) bylo v roce 1923 v celku 9000 (z nichž 6000 v Asii) více nežli mužů. Dále A. Lukl říká, že jsou to spíš otázky technické a praktické, které vedou církve k tomu, že ženy neustavují jako vikářky a farářky. Naše církev už dala ženám licenci ke kázání, a jestli smějí kázat slovo Boží, proč by nemohly vést celý farářský úřad? Vzdělání mají stejné, zkoušky mají stejné a způsobilost stejnou; proč nemají míti i práci a odměnu stejnou? (...) Nebojme se nevůle sborů; vždyť svobodná volba sama je zárukou, že proti přesvědčení většiny ve sboru nemohla by bohoslovka-bakalářka státi se farářkou, když by si ji sbor nepřál. Nakonec byl přijat pozměňující návrh, aby byla ustavena komise k dalšímu zkoumání této otázky.

8 Třicátá léta debaty v Českém bratru V mezidobí šestého a sedmého synodu probíhala v Českém bratru intenzivní výměna názorů pro a proti. K odpůrcům ordinace žen patřili faráři i presbyteři. Své články napsali Miroslav Růžička, Ferdinand Kavka, Václav Blažek. Nejčastějšími argumenty proti ordinaci žen se v jejich pojednáních týkaly těchto důvodů: církev má starobylé řády, které má vdechnuty Duchem svatým a ty nelze měnit; k duchovenské službě byli povoláváni výhradně muži; jsou to náboženské důvody, které nedovolují povolávat ženy; je to proti Ježíšovu duchu, Ježíš nepovolal ženu mezi své učedníky, patrně z hlubokých náboženských důvodů; církev to nikdy a nikde v historii nedělala; překážka je v původním určení ženy jako matky; co kdyby si vzala nehodného muže, který udělá ve sboru pohoršení; problém s administrací sboru v době mateřství farářky; žena je fyzicky slabší konstrukce a mateřstvím jí Bůh ukládá meze; překročit hranice dané Bohem je revoltou; žena nemá vládnout (nemá být podceňována, ale ani nadhodnocena nemá mít nadvládu); žena, která ve sboru vládne, je v manželství poddána svému muži (zde hlavou a tam poddána); vrozené postavení ženy je, že muž má větší autoritu. Český bratr zaznamenal v roce 1933 při příležitosti oslav 50. výročí spolku evangelických akademiků Jeronym i názor T. G. Masaryka ze soukromé audience, při které se pan prezident ptal, jestli na Husově teologické fakultě studují také ženy a zajímalo ho, jak se ČCE staví k ordinaci žen. Když zjistil, že ordinace na synodu neprošla, řekl, že si myslí, že ženy jsou od nátury zbožnější a je to všeobecné mínění, tak proč jim nechceme dát možnost duchovenské práce? Dál řekl, že ve světě již ženy kazatelkami jsou a pokud si pamatoval, tak to bylo dobré. U nás to nechceme připustit, protože máme pořád strach před novotami. Jsme příliš zvykoví lidé, jsme byrokrati ve všem, i v náboženství. Jedinou ženou, která otevřeně vyjádřila svůj názor, byla MUDr. A. Schustlerová, sestra bohoslovky Julie Matouškové. Do ČB napsala: fyzická slabost a neschopnost s mnohým selským děvčetem by se ve fyzické zdatnosti mohl městský hoch sotva srovnávat. (...) Pozor, abychom si z lidských řádů nedělali Boží řády, místo naopak! (...) Ano, i neordinované ženy budou přes hlavy ordinovaných mluviti i pracovati, jak je bude Duch Boží ponoukati. (...) Je zvláštní, že je mnoho mužů, kteří se obracejí nejen proti ordinaci žen, ale i proti různým intelektuálním povoláním žen s námitkou tělesné slabosti, ač právě kazatelské a podobná povolání nejsou z těch, jež by ukládala ženě více fyzických úkolů, než jich ukládá život ženě venkovské, dělnici, posluhovačce i služce! Proč neaspirují muži, oplývající fyzickou silou, na tato místa? (...) Jsou to vůbec Boží řády, které svět učinily, jakým je? (...) Pokud jde o rodinu, myslím, že jen dva rovnocenní lidé, muž a žena, tvoří ideální základ rodiny. Jako rovnocenní rozhodují spolu a ustupují pravdě a ne autoritě. Vedle těchto polemik však již mnohé bohoslovky v naší církvi pracovaly, kázaly a byly sbory přijímány i chváleny. Ordinace žen k samostatné službě nedoporučena Pro sedmý synod v roce 1935 byl zpracován rozsáhlý přípravný materiál. Komise nakonec nedoporučila ženy ordinovat k samostatné duchovenské službě, ale synod udělil možnost ženě být slavnostně uvedena v úřad pro určitá odvětví práce v církvi. Rozhovor v církvi pokračoval až do rozhodujícího 11. synodu v roce Návrh synodní rady zněl: Synod se usnáší přiznat ordinaci ženám a postavit je zcela na roveň mužů. Ale ještě nebylo vyhráno. V materiálech tohoto, pro církev významného synodu najdeme i dopis Bohumila Vavrušky synodní radě, který začíná a končí zvoláním: Pane, zachovejž nás, hyneme! Argumentuje obecnou nedůvěrou k emancipaci žen, ptá se, co bude s muži, když na jejich místo přijdou ženy, hrozí se žen na kazatelně, je přesvědčen, že ženské kázání je jen bezmyšlenkovité povídání a ptá se, kam se poděla svatost a důstojnost ordinace. Přesvědčivá teologická argumentace pro Zásadní slovo do rozhovoru o ordinaci žen v církvi vnesl materiál teologické komise vedené profesorem J. B. Součkem zveřejněném v Křesťanské revui Teologické vysvětlení biblických míst a vyvrácení představy, že podle Bible nelze ženy ordinovat za kazatelky bylo tak přesvědčivé, že argumenty proti ordinaci žen se soustředily na věci vnější a technické: otázkou je praktické vedení sboru ženou, teologická otázka je vyřešena, ordinace žen nestojí v rozporu s Novým zákonem. Rozprava skončila návrhem Dr. Pellara: Synod se usnáší přiznati ordinaci ženám. Synod schválil ordinaci žen téměř jednomyslnou většinou hlasů: 79 pro, 1 proti, 1 se zdržel. S vděč-

9 ností za jednomyslnost bylo jednání uzavřeno písní Tebe Bože chválíme. První zkušenosti žen farářek Ptala jsem se některých žijících farářek, které se samostatnou službou jako farářky začínaly, ale na nějaké větší potíže se nepamatovaly. Vesměs hovořily o lidské vstřícnosti, pomoci a dobré odezvě na kázání. Opakovala se přiznání: ráda jsem to dělala, cítím, že jsem ke své službě byla povolaná. Na těžké životní podmínky si farářky nestěžovaly. Kromě sestry Aleny Šounové, která patřila mezi docela první ordinované ženy a svou práci dělala jako vdova, jen s podporou rodičů. Vzpomínala na potíže s bydlením, kdy měla jen jednu místnost pro bydlení i kancelář, společný záchod, musela sama skládat a nosit uhlí přes dvůr, kázání musela dělat po nocích, protože stále cestovala a přespávala u členů sboru. Zejména ze sborové práce měly farářky radost a vnímaly ze svého okolí přejnost. Nepříjemnosti přicházely spíše od vedení církve nebo ze státní správy. Všechny dotazované farářky působí velice skromně a vyjadřují svou vděčnost. Dnešní výpovědi Nejmladší, současné farářky mluví otevřeněji. Vyjadřují své problémy: S aktivním setrvávajícím farářem-předchůdcem na sboru. Problém ovšem spočívá spíš v členech sboru, kteří v dané situaci mají zmatek, kdo je tam farář atp. Rozhodně je to taková koule na noze mojí i sboru. Pokud by to nebylo tak náročné spolupracovat a srovnávat se s druhým místem tak je to ideální stav. Pro mne: je toho hodně, nosit v hlavě rodinu, starosti, které se mě nějak dotkly a nedokážu na ně zapomenout nebo je odložit a věnovat se jim později. Hovořit celý den s lidmi, soustředit se na ně, a pak už v podvečer mě moc nezajímá co dcerka, co manžel. Když jsem hledala jako svobodná a bezdětná, ale zadaná, první sbor, byla jsem ráda, že jsem našla sbor, kde mě pak měli jako jedinou kandidátku. Asi bych v konkurenci několika kandidátů mužů neobstála. V mém případě se potvrdilo to, že lidi mají dopředu obavy a předsudky. Ale je to tím, že na to nejsou zvyklí. A také, že mají nějakou zarytou představu o faráři, který dělá na sboru všechno. Potvrdilo se mi to, že lidi časem zjistí, že je to úplně normální. Chce to čas. O jednom starém pánovi jsem věděla, že hlasitě vystupoval ve sboru, že tu nechce ženskou. Je to takový typický sborový morous. A časem se ukázalo, že si mě hrozně oblíbil a má mě moc rád. Taky jsem se přesvědčila, že je potřeba otevřeně mluvit a přiznat, že na něco nestačím. Jsem praktická žena, řadu věcí si dokážu udělat sama, ale opravy na budově fary a domlouvání řemeslníků mě už opravdu unavuje. Moc mužů tady nemáme, takže to musím zařizovat já. Jedním hlasem však z jejich odpovědí zní: Ve sboru se změnilo klima, lidé oceňují můj otevřený lidský, milý přístup k nim. Vy jste to, paní farářko, v tom našem sboru tak hezky rozehřála, je tady živo a veselo. Dařilo se přitáhnout vrstevníky třicátníky a mladé rodiny, někteří se nechali později pokřtít a nyní chodí do sboru. V tom je farářka jezdící s kočárkem a rozmlouvající s lidmi na hřišti a v jiných místech, kde se mladí sdružují, výhodou. Nastalo větší zapojení členů sboru do sborových aktivit; práce s rodinami a dětmi; propojení střediska diakonie se sborem; pastorační návštěvy.

10 Jde o autoritu Obavou těch, kteří stáli proti ordinaci žen byl zhusta strach, že povoláním žen za vikářky a farářky ztratí farářský úřad a církev vážnost a autoritu. Ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jaká změna nastala od dob mého dětství, kdy jsem v souladu s obecným míněním považovala vzdělaného staršího muže za nejvyšší autoritu a k té jsem vzhlížela. Současně s rostoucí relativizací úcty k mužské autoritě v obecném životě i v církevní službě jsem si začala uvědomovat určitá specifika práce žen v řídící farářské službě. Tato specifika však již v dnešní době ani specifika nejsou. Jde o vedení a práci s týmem, se staršovstvem a sborem v duchu rovnoprávnosti. O krok dál Domnívám se, že posun ve vnímání autorit je obecně platný a mají na něm nepopiratelnou zásluhu ženy, které vstoupily do různých odvětví vzdělané společnosti a účastní se na jejich řízení a ve výchově nové generace. Z pohledu hledání silné autority, která by mohla ostatní vést, byla charismatická, strhující a hluboce vzdělaná, obecně uznávaná a respektovaná lidmi, je dnešní doba v úpadku. Takové autority se ve společnosti hledají velice těžko a dle mého názoru už téměř vymřely. Skoro jsem náchylná říci, že je to v pořádku, že jsme tím o krok dál. A z hlediska autority Boží jdeme správnou cestou. Autorita autority nebo spíš autoritářství, dnes již ve společnosti neplatí, a pokud se nic zásadního nezmění ani platit nebude. Sem patří i ona vnější autorita, která je pokušením duchovenské služby. Dobře to předvídali předkové, když byli proti ordinaci žen, že padne autorita církve. Podle mého pozorování skutečně padla autoritativní autorita. V dnešní době zůstala církvi především vnitřní autorita, kterou lze přijímat jen z vlastního svobodného rozhodnutí. Lýdie Mamulová (redakčně zkráceno a vloženy mezititulky) Jak se žije farářkám na mateřské Těhotenství je pozitivní výzva pro všechny zúčastněné Čtenáři Českého bratra si možná vzpomenou, že jsem článek pod tímto titulkem oznamoval již přede dvěma lety. Nebyla však energie na zpracování odpovědí oslovených farářek a věc jsem odložil. Mezitím jsem měl příležitost na sboru spolupracovat s jednou z nich a rozhodl se svůj slib splnit. Farářky Drahomíra Dušková Havlíčková, Miloslava Hofmanová a Magdaléna Trgalová se nechaly přemluvit k navázání na původní odpovědi a vznikl téměř časosběrný dokument o kazatelkách-matkách v církevní službě. Vždyť všem z nich stačily za tu chvíli přibýt další ratolesti. V těžkostech služby Jaké to je být těhotná a muset vykonat třeba svatbu či pohřeb, řešit nepříjemnou úřední agendu a samozřejmě vést bohoslužby? Má první svatba byla docela komická nevěsta byla těhotnější než já! vzpomíná Drahomíra Dušková Havlíčková. Zdravotní komplikace neměla a její první reakce byla jednoznačná: Nemám pocit, že by mě těhotenství nějak omezovalo. Asi proto, že jsem se cítila dobře a měla jsem hodně energie. Rozvrhnout si svou energií bylo důležité i pro Magdalénu Trgalovou. Kromě rychlejší únavy se mi toho moc nestalo. V náročnějších situacích, jako byl pohřeb, těžký pastorační rozhovor nebo jednání na radnici, jsem se sice cítila určitým způsobem energeticky omezená, ale na druhou stranu jsem vnímala i pochopení a citlivější přístup z druhé strany. Citlivější odezva od okolí, na tom se jako daru svého těhotenství shodly všechny tři zpovídané farářky. Miloslava Hoffmanová si vybavuje jedno osobně nepříjemné setkání: Právě v tu chvíli se mi kvůli těhotenství podařilo udržet si odstup a vnitřní klid. Opakovala jsem si, že nesmím přenášet na dítě nic nepříjemného, že za ně prostě mám odpovědnost. Zvláštní bylo, že ani útok na mou osobu mě nijak nezneklidnil, i když byl neoprávněný. 10

11 Se sebou Miloslava ovšem ještě dodá další důležitý rys. Zpětně si uvědomuji, že jsem se k sobě a možná i navenek začala chovat jinak, než bylo u mne do té doby obvyklé. Podobně Drahomíra: Během těhotenství jsem se snažila více,hlídat, abych nepřeceňovala své síly. Snažila jsem se práci ve sboru rozdělit, aby nespočívalo vše jen na mně. Pomohlo to budoucímu fungování sboru. Během své mateřské,dovolené (zvláště před porodem) jsem si užívala, že se mohu bohoslužeb účastnit, aniž bych je připravovala. Docela dlouho mi trvalo zbavit se přehnané odpovědnosti za dění ve sboru. Každou neděli jsem třeba trnula, zda farář nebo farářka přijede včas. Postupně jsem Moment životního zlomu a profesního zrání s nástupem mateřství dýchá z odpovědí farářek na každém řádku. Schován pod úsměvy šťastné matky, nebývá na první pohled zřetelný, ale je dobrým příkladem i pro mužský farářský svět. Naučit se delegovat pravomoci a vědomě přerušit kariéru to věru něco stojí. Já se rozhodla dát nyní rodinu na první místo a ze služby zcela odejít až do doby, než i nejmladší z našich případných dalších potomků, dá-li je Pán Bůh, odroste alespoň do školkového věku. Pak si budu hledat nový sbor. Bylo to nesnadné rozhodnutí. Kdo bude chtít jednou za farářku matku třeba čtyř malých dětí po víceleté pracovní pauze? Nicméně necítila bych se teď schopna věnovat se práci i malým dětem naplno. Zvolila jsem Drahomíra Dušková Havlíčková (32) Hořovice od 2005, děti Jan 2,5 a Ema 1 rok Moje těhotenství a mateřství otevřelo nová témata v rozhovorech s lidmi. Myslím, že jsem se svým mateřstvím více přiblížila všem matkám a otcům a také dětem. Miloslava Hofmanová (35) Kostelec nad Orlicí , děti Luisa 4 a Sára 1 rok Rozhodně nemám žádnou negativní zkušenost s reakcí na mé těhotenství. Snad jen zpočátku nebyl nikdo, kdo by mi poradil, jak danou situaci papírově řešit. Magdaléna Trgalová (33) Český Brod , děti Aloisie 2,5 roku a Ofélie 8 měsíců Jsem přesvědčena, že věci přirozené, jako je těhotenství, porod a rodičovství, přece patří do života sborů i v podání farářských rodin, se vším, co to obnáší. se toho zlozvyku zbavila (vlastně s narozením Janečka). Začala jsem více spoléhat na Ducha, který vane, kam chce, a bylo to prima. Stejně tak Magdaléna, která zažila postupně spolupráci s kolegyní a kolegou na částečný úvazek, na sobě poznala zápas o vnitřní odpoutání od své práce. Je pochopitelně také nesnadné pustit,svůj sbor,z ruky a nechat ho v péči kolegům, které vidíte zblízka pracovat jiným způsobem. Částečný úvazek jsem zvládala dobře, hlavně díky podpoře v rodině i sboru. Aktivity byly často navečer, kdy pohlídal manžel. Dopoledne jsem brala dceru Aloisii do domova důchodců s sebou, což tamní sestry vždy ocenily. odchod ze sboru a uvolnila faru, svěřuje se Magdaléna. Podobným způsobem preventivně ustoupila i Miloslava, když nechtěla ohrozit rozkvět sboru a snažila se vyjít vstříc práci svého muže. Energická Drahomíra na faře zůstává a zkouší s dětmi pracovat na půl úvazku. Takový zápřah má ale svá úskalí. Skutečnou mateřskou jsem měla, až když jsem odjela na šest týdnů pryč. Se sborem Je to jako v jiném zaměstnání. Měli by pomoci ostatní členové sboru. Jestli je rozdíl mezi sborem uprázděným a sborem s farářkou na mateřské? Určitě. Stále je tady někdo, kdo dohlíží na jeho 11

12 chod. A kromě toho s příchodem dítěte na faru je atmosféra ve sboru srdečnější, shrnuje své zkušenosti kurátorka z Hořovic Eliška Brochardová. Magdaléně zase kurátorka Lia Valková, dnes již kurátorka synodní, osobně chodila pohlídat starší dceru. Se sbory farářky problémy neměly, ani s církevními orgány. Příchod Aloisie přinesl v Českém Brodě zpestření a ještě větší otevření života sboru, a současně posílení soudržnosti jádra sboru, hodnotí senior Miroslav Pfann a zdůrazňuje, že podstatná je vzájemná komunikace mezi sborem (staršovstem) a kazatelkou; je třeba věcně a dopředu hovořit o podobě dalšího života sboru, včetně praktických otázek. Uvedené tři příklady představují jen výsek dané problematiky a v popisu kladného vlivu mateřství farářek na chod sboru vyznívají možná až příliš ideálně. Ne všude se taková shoda podařila. Neznamenají ani popření významu mužské role na kazatelně. K životu víry přece patří i zdravá konfrontace názorů, mladí lidé se potřebují poprat s otcovskou náboženskou autoritou a zmíněná kultivující citlivost, jíž mateřství blahodárně přináší, dlouhodobě nemusí stačit. Co však tyto tři rozhovory s farářkami a jejich spolupracovníky jasně ukázaly, že mateřství své farářky se žádný sbor nemusí bát, ba právě naopak. Když má sbor dost sebedůvěry na to, aby si zvolil mladou farářku potenciální matku, má síly takovou situaci zvládnout, je přesvědčena Magdaléna. Vždyť v církvi jsme přece nastaveni na situace, kdy se lidem umenší síly, nejen ženám, ale i mužům, kdy lidé zažívají zdravotní omezení a těhotenství je jedna z takových situací, s tou výhodou, že jde o událost pozitivní. Pracovněprávně Také mi vadí, že není dořešená situace farářek, které jsou na mateřské pauze a už nejsou zvoleny na žádném sboru. Nemají potom nárok na peněžitou pomoc v mateřství, buď se musí nechat zvolit na nějakém sboru (a tam mezitím nastoupí nový farář), nebo mají smůlu, popisuje nejslabší místo celé věci Drahomíra. Podobně reflektuje zranitelnost svého postavení Magdaléna. Jsem ráda, že výše platu sice těsně, ale přece umožňuje volbu rodičovské na nejkratší dobu dvou let. Nastal i posun v postoji k mužům na rodičovské pauze. Jsme otevřeni možnosti, že by na ni šel na čas můj muž, pokud by to finanční situace dovolila. Nevím však, jak by na takovou variantu reagovaly sbory, o něž bych se ucházela. Zatím vše nasvědčuje tomu, že jednoznačný výklad napětí mezi oprávněným nárokem farářek v době mateřské vůči zaměstnavateli církvi a povolávací listinou založenou na nezbytném zvolení dosud nemáme. S jakou perspektivou na sebe potom mají farářky vztáhnout slova Jana Hellera, jimiž své období nočníků, plínek a hádek mezi sourozenci shrnula Miloslava? Bez oběti, rozumějme bez vnitřní obětavosti, bez hotovosti sám sebe se vzdávat a vydávat do služby matka nevychová dítě, přátelství zhasne, manželství se rozpadne a společnost se začne rozkládat. Jan Mamula ROZHOVOR S Martou Tefrovou Vědět o každé duši téměř dvacet let sborovou sestrou Marta Tefrová (1928) nastoupila jako placená sborová sestra v pardubickém sboru v roce S nasazením a obětavostí tuto práci, spíše službu, vykonávala do poloviny roku 1969, tedy bezmála dvacet let. Šestatřicet roků byla členkou staršovstva. Vychovala dvě děti, těší se z pěti vnoučat. Ačkoli po mozkové příhodě už jí zdraví neslouží jako dřív, zná téměř všechny členy sboru, mnohé navštěvuje a žije s nimi jejich osudy. V pardubickém sboru bylo zřízeno placené místo sborové sestry v roce Od kdy jste tuto práci začala dělat vy? První sborovou sestrou byla Míla Bártová, později paní farářová Rychetská. Ona se na Silvestra roku 1949 vdávala, to byl poslední den, kdy mohly být církevní sňatky. Pak už to nešlo. A tak za ni hledali pardubičtí náhradu. To k nám přijeli dva presbyteři, byli to příbuzní mojí maminky. Znali mě, už mě asi měli vytipovanou. Maminka 12

13 byla nemocná s roztroušenou sklerózou, ale toho posledního možného dne se ženil také můj bratr a přivedl k nám nevěstu. Věděli, že budu moct odejít z rodné Luže, a o maminku bude postaráno. Tak to projednali a 7. února 1950 jsem nastupovala. Bylo mně něco málo přes dvacet. Rozmýšlela jste se, zda tu práci přijmout? Já jsem měla sbor za druhý domov. V Luži jsem nechala maminku a tři bratry. Měli jsme hospodářství. Taky u nás žila maminčina sestra a ta mně měla trochu za zlé, že jsem odešla do Pardubic. Ale já jsem se domů do Luže vracela. Když se maminčin zdravotní stav zhoršil, tak často a pravidelně. Ze začátku byly ještě pracovní soboty. To jsem mívala v kanceláři skupinu dětí. Hráli jsme, povídali, někdy šli ven. V neděli jsem musela být ve sboru, ale úterky jsem mívala volné, to jsem jezdila do Luže. Jak dlouho jste sborovou sestru dělala? Vlastně skoro dvacet let. Mateřská tehdy byla jen šest měsíců, tak to jsem se vždycky brzy vrátila a děti jsem si pak nechávala hlídat, když to bylo potřeba. Sborový dům nebyl blízko kostela, ale v Sakařově ulici, kde se konaly biblické, mládež tam měla své schůzky, prostě všechna menší shromáždění. Tam jsme chodili. A měli jsme hodnou uklízečku, která mně někdy děti hlídala. Kolik farářů se mezitím vystřídalo? Nejdřív pan farář Smolík. Povolávací listinu mně napsal rukou, všechno na jednom listě. Pak odešel na fakultu. A mezitím zde sloužili vikáři Miroslav Brož, Jiří Doležal a Jan Šimsa. Bydleli ve vikárce, to byla jedna místnost nad schody na faře. Doležal se pak stal pardubickým farářem. Co všechno bylo náplní vaší práce? V povolávací listině jsem měla, že se budu starat o veškerou práci v kanceláři a vedle toho navštěvovat staré a nemocné a pečovat o ně. V té době ještě nebyla síť pečovatelek, takže jsem nejednou posluhovala i v rodinách, nebo i dosloužila ke smrti, když lidé nikoho neměli. Vzpomínám si, že jednou byla i jedna maminka špatná po porodu, tak jsem u nich týden bydlela a pomáhala. To jsem byla pak od sboru uvolněná z jiných povinností a sloužila lidem. Jinak jsem bývala každý den dopoledne v kanceláři, lidi přicházeli platit salár, něco vyřídit, projednat. V týdnu přicházíval také pan účetní, já jsem spravovala jen pokladnu. On vedl účetnictví, psal výkazy apod. Dnes se mnoho věcí vyřídí telefonem nebo em, ale tehdy byli lidi zvyklí přijít. Taky jsem chodila do nemocnice. Tehdy v padesátých letech se na příjmu uváděla církevní příslušnost. Já jsem mohla do těch přijímacích papírů nahlédnout, a pak jsem podle toho chodila evangelické pacienty navštěvovat. Byli třeba i ze vzdálenějších vesnic, nebyli přímo členy našeho sboru. Pravidelně každou neděli odpoledne jsem chodila taky do domova důchodců, to jsem se snažila přinést něco upečeného. To jste byla víc než vytížená, ne? Měla jsem moc hodného manžela, on za mě všecko doma dotahoval. Pracoval na dráze na směny. Odpoledne, když jsem byla na návštěvách, zaopatřil děti, někdy zas byl doma dopoledne, tak uvařil. V neděli jsem musela být první v kostele, po bohoslužbách jsem zas odcházela poslední, až jsem všechno pozamykala. A on zastal všechno, co bylo potřeba. Vděčně vzpomínám, že mi Pán Bůh dal právě takového člověka. On byl tichý a moc hodný. Já jsem se vdávala až v pětatřiceti, děti jsem měla až před čtyřicítkou. Ale dočkali jsme se oba i vnoučat. Za to jsem moc vděčná. Někdy jste také musela být k dispozici dlouho do večera? No, někdy ano. Pak jsem chodila pozdě večer přes Vinici a kolem Chrudimky domů, ale nikdy se mi nic nestalo. Třeba jsme cyklostylovali sborové dopisy, měli jsme takový strojek na kliku. Až později byl elektrický, to pak šlo rychleji. Tisklo se dvanáct set kusů. Pak chodila pomáhat s expedicí mládež, skládali listy a dávali do obálek. 13

14 Učila jste taky náboženství? Krátce po mně nastoupila do sboru jako katechetka Jiřina Ditrychová, tehdy ještě Procházková. Hodiny ve městě přebrala po mně, já jsem jezdila spíš na kole do okolních vesnic. Asi na pět míst. To ale dlouho netrvalo. Pak začaly známé obstrukce, rodiče museli děti přihlašovat a už se náboženství učilo čím dál míň. Byl vůbec nějaký člen sboru, kterého byste neznala? Myslím, že ne. Že jsem znala opravdu všechny. Po vesnicích jsem objížděla členy sboru, zejména před nějakou akcí, když bylo potřeba něco napéct. Byly velice ochotné rodiny, na které jsem se vždycky obracela. Dvakrát do roka jsme také sváželi lidi z vesnic na bohoslužby k večeři Páně. Aut bylo ve sboru jen pár, tak se svoz musel domlouvat. To jsem měla také na starost. A dnes? Už mně zdraví neslouží, špatně slyším. Na bohoslužby si beru sluchátka, a když farář mluví na mikrofon, slyším v nich všechno výborně. Ale v rozhovoru s lidmi špatně rozumím. Z toho vyplývají potíže v komunikaci. Takže mám okruh svých známých a přátel, ale ty mladé už všechny neznám. Děkuju Pánu Bohu, že jsem se zotavila z mozkové příhody a že ještě mohu být platná tam, kde na to stačím. Ptala se Daniela Ženatá NENÁPADNÉ ŽENY V CÍRKVI Noemi Batlová Šije taláry již dvanáct let Pastorační pracovnice olomouckého sboru Noemi Batlová vystudovala oděvnictví na dnešní Technické univerzitě v Liberci. Mnoho let nechodila do práce, protože pečovala doma o dceru, která trpěla těžkým ekzémem. Ve volných chvílích šila. Jednou se zmínil bývalý synodní senior Pavel Smetana, že hledají někoho, kdo by šil taláry. A tak to vlastně vzniklo. Šití talárů je náramná věc. Ani ne tak pro tu práci samu, jako pro kontakty, které člověk naváže a získá. S každým vikářem či farářem se musím setkat aspoň dvakrát. Jednou beru míry, i když to se dá i po telefonu nebo mejlem, ale není to ono, a jednou na zkoušku. Na zkoušce se zjistí, jak rozešitý talár sedí, doladí se délky a podobně. Tyto zkoušky mi vynesly mnoho cest za faráři a mnoho úžasných setkání. Vyrostla jsem na faře a ráda po farách jezdím. Potřebuju s farářem mluvit, nasát atmosféru. Často na jednotlivé faráře při práci na taláru taky myslím a mám dojem, že oni to cítí. Často mi se stejným pocitem volají, vyznává se Noemi Batlová. Od té doby, co pracuje jako pastorační pracovnice, má na šití bohužel mnohem méně času. Rezervuje si soboty, ale nejde to vždycky. Po večerech se šít nedá, protože na šití z černé látky je potřeba denní světlo. Vzor, podle kterého se šije, je z roku 1937, kdy byla odsouhlasena délka a šířka, řasení a některé detaily. Dámský a pánský talár se liší jen zapínáním na pravou nebo levou stranu a bohatostí řasení. Ušila jsem tehdy jeden talár na ukázku a pak už se spolupráce rozjela. Nejdřív dobrovolně, teď už mám mnoho let regulérní smlouvu, říká dvorní švadlena evangelických farářů. A jak je to se střihem? Střih jsem si postupem času trochu upravila. Šila jsem taláry se švy na boku, poslední dobou jsem se ale vrátila k původnímu střihu s jediným švem vzadu. Někdy dělám místo řasení sklady, většinou na přání silnějších figur nebo žen farářek. Aby v hrudní partii nebyl talár příliš mohutný. Límec se dělá ze sametu. Někdo chce spíš stojáček než límec, tak vyhovím. Na přání dělám i sametové manžety. To jsou detaily. Základní střih je ale v podstatě pořád stejný. Taláry se šijí z kvalitní vlněné látky. Noemi si vybírá nejraději materiál sama, nyní používá dovoz z Itálie. Na našem trhu se dlouho nedařilo najít kvalitní látku, která by byla skutečně černá. Proti černému sametu vypadalo všechno šedé. Talár přijde zhruba na pět tisíc, z toho tisíc tři sta stojí materiál. Ušití zabere dvacet až pěta- 14

15 dvacet hodin. Nemůžu šít taky v jednom kuse, takže talár mívám rozešitý tak čtrnáct dní. Někdy i měsíc, když farář nemá čas přijet na zkoušku. Nejpracnější je řasení na filc v pěti řadách, na to je potřeba mít rezervované celé sobotní odpoledne, vysvětluje švadlena. Náklady na ušití taláru hradí farářům jednou za deset let církev. Jak se taková práce u šicího stroje snáší s ostatními pracovními povinnostmi? Aby to s přehledem zvládala, byl by ideální počet k ušití asi deset talárů za rok. Letos bylo šest absolventů vikariátu, kterým šila první taláry, a dva starší faráři, to prý byl dobrý počet. V minulosti šila do roka i dvacet. Teď při práci pastorační pracovnice už by takový počet nebyl možný. Jsem šťastná, že tu práci ve sboru mám, hrozně mě to baví, ale šití talárů je tím samozřejmě omezeno, přiznává Noemi. Talár se nedá prát, měl by se občas dát do čistírny. K péči o bohoslužebný oděv Noemi Batlová říká: Jsem ráda, když uživatel talár dobře opatruje. Když talár dokončím a nažehlím a odběratel přijde a strčí ho do batohu, to se mi moc nelíbí. Ale s tím nic nenadělám, to je podle povahy. Nyní chci s novými taláry dávat i kartáč na šaty, protože by se talár měl ošetřovat mokrým kartáčem, jak k tomu všechny nabádám. Ale málokdo má dnes doma kartáč na šaty. Talár by měl viset ve skříni, ne na ramínku v kanceláři, kde se práší. Za dvanáct let nenápadné práce o sobotních odpoledních ušila Noemi na 230 talárů. Někdo má možná ve skříni historický kousek po dědečkovi, ale dá se říct, že většina farářů v činné službě má dnes talár z její dílny. Daniela Ženatá Marie Pyrchalová Jemná výšivka na bělostných tabulkách Zuberská výšivka se vyšívá bíle na bílé pláténko. Dnes už tuto pracnou techniku ovládá velice málo žen. Tabulky jsem vyšívala několikery, říká Marie Pyrchalová, povoláním učitelka. Přišli za mnou, jestli bych neudělala tabulky pro evangelického faráře ze Stříteže. Možná to měl pro někoho jako dárek, nevím. Jak se zuberská výšivka šije? Vyšívá se na batist, to je jemňoučké bavlněné plátno. Nitě musí být také bavlněné, aby se výšivka nesrážela. Hotové výrobky se vyperou a vyžehlí, ale neškrobí, aby nežloutly. Nejdřív se motivek vyšije, pak se vnitřek vystřihne. Vznikne obšitá dírka či kapka, podle tvaru výšivky. Každá dírečka se vyšívá zvlášť. Vystřihuje se až po vyprání. Často se šije tzv. sítko. To se z osnovy látky vytahají podélné i příčné nitky a vzniklé dírky se v pravidelných řadách obšijí. Kde bere Marie inspiraci? Ze starých zuberských vzorů, které si upravuje podle sebe. Vezmu motivek, ale pracuji na něm. Pro zuberskou 15

16 výšivku jsou typické kapky tvořící kraj výšivky, tzv. zuby to jsou motivy vyšívané do rohu, a sítko, prozrazuje. Paní Pyrchalová přináší několik výšivek na ukázku: Z drobnějších věcí vyšívám často křestní kapesníčky na památku. Vyšije se nějaký motivek a monogram, někdo tam chce datum narození nebo křtu. Tabulek pro evangelické faráře jsem zase tak moc nedělala. Jen na konkrétní objednávku, dodává. Práce je to náročná na čas i na oči. Na jedny tabulky je třeba 20 až 25 hodin práce, podle toho, kolik je tam sítka a jak složitý motiv se vyšívá. Přijde to i s ušitím tak na pět šest stovek. Daniela Ženatá Chránit, nebo poslouchat? Paradoxy ordinace žen V různých ohlédnutích za přijetím ordinace žen v ČCE v roce 1953 se setkáváme s hlasy proti jen zprostředkovaně když s nimi autoři, kteří jsou pro, nesouhlasí. A jsou to téměř vždy jen hlasy staromilské a předsudečné, jaké bych sám nebral. Biblicky přitom proti ordinaci žen argumentovat jde. Nejčastěji citovaný pokyn apoštola Pavla Učit ženě nedovoluji (1 Tim 2,12) se často vykládá jako místně a dobově podmíněný. (Vzato důsledně, takový výklad se nemusí zastavit ani před Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení dnes, na rozdíl od Jakubovy doby, na ně pamatují sociální dávky a sociální zařízení.) Pavel však svou argumentaci opírá o obecný biblický náhled na člověka, což by si mohl ušetřit, kdyby opravdu šlo jen o místní problém. Odkazuje jednak na lidi před pádem první byl stvořen Adam a pak Eva, jednak po pádu nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána. Opět můžeme namítnout: Je to dobový pohled. S jinými biblickými náhledy na stvoření (svět je stvořen jako dobrý, děti jsou dar od Hospodina, Bůh nemá zalíbení ve svalech muže atd.) ovšem problém nemáme. Nemusíme mít ani zde: Žena přichází jako vylepšení stvoření a pomoc, protože Adam je sám. Koho nutně potřebuji jako pomoc, má můj respekt automaticky. Největší je v Kristu ten, kdo slouží, kdo je pomocí. Ne nadarmo se žena přirovnává k andělům, protože ji přirozeně bereme jako útočiště a z části pro nás zůstává tajemstvím. Žena, na rozdíl od muže, je vybavena automatickou autoritou, jaksi shůry. V každé lze vidět matku, babičku nebo manželku, a je jedno jestli jimi doslova jsou. Prostě od nich očekáváme laskavost, útěchu, mateřskost. A to je přirozená 16 moc. Pokud se ale k této moci přidá ještě jiná moc shůry, moc pastýřská a kazatelská, je té moci najednou příliš. Jak můžeme ženy zároveň chránit jako své útočiště a zároveň poslouchat? A po pádu? Často zaznívá, že ženy se obecně více než na nauku zaměřují na budování vztahů. Myslím, že je to trefné. Přínos práce duchovního je především v tom, že přináší hlas odjinud. Hlas nadosobní nauky, která přináší úlevu od vztahů a na jejímž základě lze vztahy budovat znovu. Evu, o které mluví Pavel, oklamal právě její sklon starat se viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost... dala také svému muži, který byl s ní. Ordinací stavíme ženy do situací, kde mnohdy musí své vztahové založení potlačovat. Dovedou to, ale soudím, že je to musí daleko více bolet. Pavlův příkaz jistě neleží ve středu Písma. Církev, ani naše církev, tím nestojí a nepadá. Je to spíše praktická rada a nám se asi nikdy nepodaří řídit se všemi dobrými radami Písma. Nezpochybňuji zde úřad žen, které byly již ordinovány, protože ordinace je od Boha. (Sám jsem získal veškeré základy své víry od jáhenky V. Lukášové, od které jsem byl i pokřtěn, které si nikdy nepřestanu vážit, dodnes beru jako svou farářku, tj. pastýřskou autoritu E. Plzákovou.) Ale zdá se mi, že Bůh přistupuje k ordinaci žen v jen době vážných krizí mužství (Debora a bázlivý Bárak, Chulda a téměř nezletilý Jošijáš). Mám nepříjemný pocit, že ženy nastrkujeme před sebe. Problém není úplně na straně žen. Jejich historicky téměř vždy převažující počet v církvi i dnešní stav, ve kterém se farář/ka na některých sborech může opřít pouze o ženy, je spíše soudem nad muži. Ordinace žen není něco na chlubení, nějaký krok vpřed. Tomáš Pavelka

17 OTÁZKA NA TĚLO V čem je práce ženy farářky jiná než muže faráře? Odpovídají farářky a faráři, jejichž partneři jsou ve většině případů také duchovní Jan Roskovec Rozdíly se zmenšují jako ve všech ostatních povoláních, sotva co lze ještě prohlásit za typické. Ani církev, alespoň v evangelických verzích, už není nijak výrazně patriarchálně uspořádané společenství. Nicméně: jsou-li faráři i farářky povoláni k tomu, aby sloužili a vedli, zdá se mi, že ženy mají přece jen blíž k tomu prvnímu a dál ke druhému. Drahomíra Havlíčková Farářka může kázat s dítětem v břiše. Jinak nevím, myslím, že spíš než na pohlaví záleží na osobnosti faráře či farářky a také na sboru. Magdaléna Trgalová Práce je stejná, ale působení každého jednotlivce odlišné. Kdybych to však přece jen měla zobecnit, u kolegyň mám dojem, že ty, které své ženství někam nezašantročily, jsou zajímavější na pohled, srdečnější, mateřštější a leckdy srozumitelnější než muži faráři. Možná se jim také snadněji svěříte. Mužní faráři si zase rychleji naštípou dřevo na topení nebo vytlačí auto z příkopu. Snáze získávají respekt a mají přirozeněji autoritu, i kdyby o to nestáli. A pro děti zvyklé na naše feminizované školství se šikovný farář stane nutně hvězdou. Lýdie Mamulová Zdá se mi, že už ani vlasy o rozdílech nic neříkají. Kateřina Roskovcová Myslím si, že žádný zásadní rozdíl mezi mužem a ženou ve službě sboru není. O čem se však stále silněji ujišťuji, je to, že službu muže či ženy ve sboru velmi ovlivní ta nebo ten, kterou/kterého si vezme a s níž/nímž na faře žije. To má totiž velký dopad na časové možnosti jednoho nebo druhého v době, kdy je potřeba vedle práce pro sbor pečovat také o rodinu. Jsem přesvědčena, že každý sbor po čase přestane vnímat primárně to, jestli má ordinovaného muže nebo ženu. Daleko víc si všímá, jak on nebo ona sboru prospívá a jak je jim spolu dobře. Naděje Čejková V tom, že je žena. Někdy je to výhoda, někdy nevýhoda. Rozdíly v práci farářek a farářů jsou podle mne určeny osobností člověka, způsobem jeho práce a typem lidí ve sboru, kde pracuje. Miroslav Čejka Paní farářka na rozdíl od pana faráře nemá paní farářovou, která napravuje to, co pan farář pokazí. Miroslav Pfann Farářky to mají trochu náročnější podobně jako matky v jiných profesích. Složitější to je ještě o to, že práce faráře/ky je úzce spojena s bydlením na faře a to je s mateřskou obtížnější zařídit. Farářky však často zvládnou více než faráři. Jejich práce je pak o to důvěryhodnější. Dočasné přerušení farářské práce a odskočení do života s dětmi jim navíc pomáhá vidět život i svět barevněji. Znám případ farářského páru, kde měli lidé paní farářku velmi rádi. Když příšli žádat o pohřeb, jednal s nimi, jak už to bývá, pan farář. Lidé mu, nápadně nenápadně, jak to někdy lidé na vesnici umějí, říkali. A pane faráři, kdybyste vy nemohl, tak může kázat paní farářka! Bylo jasné, že věděli, že ona jim bude rozumět a oni jí také. DaZ 17

18 NÁSTĚNKA SYNODNÍ RADA Na svých zasedáních dne a projednala synodní rada celkem 78 titulů. Z nich vybíráme: Prodejní cenu synoptických Biblí určila synodní rada pro sbory 450 Kč pro Bible v tvrdých deskách a 580 Kč pro vazbu v průmyslové kůži (+ poštovné 50 Kč). Při odběru deset a více kusů se poskytuje sleva ve výši 20 Kč na kus. Propagační komise připravila k vydání rodinný kalendář na rok Na jeho tvorbě se podílela Bratrská škola v Praze Holešovicích obrázky svých žáků. Výtěžek z prodeje kalendáře podpoří práci škol Evangelické akademie. Personálie: Místo pastorační pracovnice FS ČCE v Přešticích Jany Golonkové na poloviční úvazek a prodloužení místa Martiny Dvořákové ve sboru v Novém Městě na Moravě na 75% úvazek schválila synodní rada do Synodní rada udělila pokyn k opakované volbě Jana Tkadlečka na místo seniorátního faráře Horáckého seniorátu na 50% úvazek, Marty Židkové a Jiřího Šimsy na místo seniorátní farářky/seniorátního faráře Brněnského seniorátu, oba na 50% úvazek. Bratra Mariana Šustáka pověřila synodní rada k duchovenské službě v Krajské zdravotní, a. s. Nemocnici Most, o. z. Vzala na vědomí informaci emeritního faráře Miloslava Vašiny o ukončení jeho pastoračního působení ve Vězeňské duchovenské službě a vyjádřila mu poděkování za dlouhou, téměř dvacetiletou službu. Členem kuratoria tábora J. A. Komenského v Bělči nad Orlicí jmenovala synodní rada Zdeňka Šorma. Synodní rada vyzvala sbory (prostřednictvím personálního oddělení ÚCK), aby předkládaly své žádosti o zřízení či prodloužení místa pastoračního pracovníka nejpozději do 15. listopadu Příspěvek farního sboru na úhradu nákladů souvisejících s místem pastoračního pracovníka stanovila na rok 2011 ve výši 26 tisíc korun. Správa církve: Na vědomí přijala synodní rada zprávy ze zasedání seniorátních výborů: Poděbradského seniorátu ze dne a Brněnského seniorátu ze dne Chrudimského seniorátu ze dne Západočeského seniorátu ze dne SR schvaluje zapojení ústředí církve do fairtradového programu, který se bude týkat především nákupu čaje a kávy pro potřeby ústředí a poradních odborů. Podpora grantového financování: Na základě usnesení synodu č. 61 je možné poskytnout volné finanční prostředky umístěné ve fondech na krátkodobé půjčky farním sborům, které obdrží investiční dotace z fondů EU, popřípadě z fondů SFŽP. Synodní rada souhlasí s poskytnutím půjčky na financování projektu FS Proseč u Skutče z finanční rezervy deponované na spořícím účtu ČSOB. Ekumena: Komise pro Kubu připravuje projekt, který přiblíží lidem z Brněnského seniorátu situaci na Kubě. Zahrnuje putovní výstavu, přednášky a diskuzní setkání s lidmi, kteří na Kubě byli a mají osobní zkušenosti. Vyvrcholením bude ekumenická bohoslužba, pochod městem a komponovaný večer. Synodní rada s navrženým projektem i s žádostí o grant na MZV ČR souhlasí a je připravena se na něm podílet částkou do deseti tisíc Kč. Na valné shromáždění Ekumenické rady církví ( ) deleguje SR synodního seniora Joela Rumla, synodní kurátorku Liu Valkovou a náměstka pro ekumenu Gerharda Frey-Reininghause. Na mezinárodní teologický seminář Luterského světového 18

19 svazu ve Wittenbergu ( ) vysílá faráře Boba Ogolu. Na ekumenickou pouť na Říp s názvem Modlitba za domov ( ) deleguje synodní kurátorku Liu Valkovou. Církev a stát: Byl jmenován nový generální ředitel Vězeňské služby ČR. Rovněž po volbách je vhodné obnovit pozvání politických a veřejných činovníků, zejména v rezortech, kde slouží duchovní ČCE jako kaplani. SR ukládá připravit a odeslat dopis s žádostí o setkání generálnímu řediteli Vězeňské služby ČR, premiérovi vlády ČR, ministrům kultury, zdravotnictví, obrany a práce a sociálních věcí. Hospodaření: Valorizace nájemného v bytech ve vlastnictví povšechného sboru (jedná se o osm bytů v domě v ulici Dr. Zikmunda Wintra v Praze 6): SR souhlasí se zvýšením regulovaného nájemného na rok 2011 ve výši 75% zákonného maxima. Počítačový program Bible Works, který nabízí komplexní práci s biblickým textem, patří ke špičkovým produktům, což se projevuje i v jeho ceně. Kromě textu Bible v mnoha jazycích nabízí slovníky, encyklopedie, konkordanční vyhledávání a řadu překladů Písma. SR souhlasí se zakoupením multilicence Bible Works pro ústředí církve. DaZ Proděkan ThDr. Ladislav Beneš přečetl imatrikulační slib a studenti slovem slibuji na pedelovo žezlo a rukoudáním děkanovi tento slib stvrdili. Prostředí staroslavného Karolina má svou atmosféru a důstojnost. Právě v letech , tedy přesně před šesti sty lety, zde jako rektor univerzity působil Mistr Jan Hus. Na ETF UK je možné studovat bakalářské i magisterské programy v oborech evangelická teologie, teologie křesťanských tradic a ekumenika, pastorační a sociální práce a křesťanská pastorační a sociální práce diakonika. Imatrikulační slib složilo na počátku akademického roku na sto studentů. DaZ EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Imatrikulace studentů prvních ročníků ETF UK Dne 29. září 2010 proběhla v aule Karolina v Praze imatrikulace studentů prvních ročníků Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Za přítomnosti šestnácti univerzitních učitelů promluvil ke studentům prorektor univerzity pro studijní záležitosti doc. ThDr. Martin Prudký. Podle jeho slov si někteří studenti splní svůj sen a budou studovat, co si vybrali, jiní se možná spíš ze sna probudí. Rozhodně budou všichni společně tvořit akademickou obec, kde by měla vládnout zvídavost, důvěra a vzájemná pomoc. Také obraz univerzity navenek netvoří jen vyučující a náročnost studijních programů, ale především studenti, jejich přístup ke studiu a výsledky. Svou řeč orientovanou na biblický text poté pronesl ke studentům děkan ETF doc. ThDr. Jindřich Halama. Sympozium ke stému výročí narození Miloše Biče Ve dnech 4. a 5. listopadu 2010 uspořádala Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ve spolupráci s Českobratrskou církví evangelickou a Českou biblickou společností sympozium ke 100. výročí narození Prof. ThDr. Miloše Biče. Ve čtvrtek 4. listopadu zahájil sympozium ve Vlasteneckém sále Karolina vedoucí katedry starého zákona ETF a prorektor UK Martin Prudký a připomenul život a dílo profesora Biče. Následovaly proslovy představitelů Českobratrské církve evangelické, České biblické společnosti a spolupracovníků na Ekumenickém překladu Bible. V pátek 5. listopadu pokračovalo sympozium ve velké posluchárně Evangelické teologické fakulty UK. Ústředním tématem bylo dílo profesora Miloše Biče v perspektivě dějin biblistiky 20. století. Svými odbornými referáty přispěli M. Prudký, P. Sláma, F. Čapek, J. Rückl a J. Dušek. DaZ 19

20 ÚMRTÍ Po naplnění svého života odešel do věčnosti Jiří Veber, evangelický farář v Domažlicích a Šumperku a řidič sanitky v šumperské nemocnici. Zemřel dne ve věku 88 roků. JUBILANTI V měsíci listopadu slaví kulaté nebo půlkulaté narozeniny (od padesáti let výše) tito současní a bývalí pracovníci v církvi: Miloslav Nekvasil 80 let Luděk Korpa 50 let Pravdomil Brchaň 85 let Jaroslav Vetter 75 let Daniel Tomeš 55 let Jana Šimerová 70 let Jan Hudec 60 let PROJEKT Zachování památek reformace a jejich zpřístupnění široké veřejnosti Ve středu 29. září 2010 se uskutečnila prezentace projektu Zachování památek reformace a jejich zpřístupnění široké veřejnosti, která byla spojena s tiskovou besedou a otevřením informačního centra projektu v Praze. Úvodní slovo pronesl synodní senior Joel Ruml. Projekt představila koordinátorka celého projektu Janka Haluková. Kromě zřízení pěti informačních center a vytištění množství informačních a turistických materiálů vyjde reprezentační publikace s bohatou fotodokumentací Dědictví reformace v České republice. Autorka knihy Mahulena Čejková nabídne čtenářům zhruba 120 památek spojených s reformací. Připravuje se také německá, anglická a francouzská mutace. Publikace Praktický kapesní průvodce dědictvím reformace a mapa památek pomohou zájemcům v širší orientaci. Vedle tištěných materiálů jsou výborným informačním zdrojem již spuštěné webové stránky které představil webmaster Tomáš Najbrt. Daniela Ženatá Ještě jednou projekt Zachování odkazu památek reformace a jejich zpřístupnění široké veřejnosti V informaci z minulého čísla došlo k omylu, pokud jde o výčet informačních center. Ta jsou ve skutečnosti na pěti místech: v Praze, Brně, Mariánských Lázních, Telči a Herlíkovicích. Některá z nich mají přitom i své pobočky (např. Telč má pobočku ve Velké Lhotě u Dačic). K nim se vztahují také propagační letáčky, které byly připraveny v předstihu už k otevření prvního z center v Telči včetně jeho pobočky ve Velké Lhotě na počátku září Z DOMOVA Dana Kameníková, Petr Melmuk Sdružení evangelické mládeže v České republice Sdružení evangelické mládeže v České republice (SEM v ČR) vzniklo v roce 2006 jako občanské sdružení, které navazuje na Sdružení českobratrské mládeže evangelické, které fungovalo od počátku 20. století a mělo na starosti práci s církevní mládeží. Smyslem činnosti SEM je rozvoj a podpora aktivit pro děti a mládež, ale také otevírání nových možností, témat a forem práce, misijní podněty. SEM úzce spolupracuje s ČCE, některé aktivity realizuje ve spolupráci s oddělením mládeže, např. sjezd, kurzy. V současné době má SEM v ČR více než sto členů. Vznikly čtyři organizační jednotky; regionální působnost mají Moravskoslezský SEM, Pražský SEM a Ústecký SEM a zájmovou jednotkou s ekologickým zaměřením je SEM Slunečnice. Informace o činnosti o. s. SEM naleznete na www. semcr.cz. Miriam Richterová 20