Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav Vyšší odborná hospodyňská škola Klášterní Hradisko v Olomouci ( ) a odborné vzdělávání dívek v první polovině 20. století. (bakalářská diplomová práce) Ludmila Tomášková Vedoucí práce: Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D. Brno 2011

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu pouţitou literaturu a prameny. datum: vlastnoruční podpis - 2 -

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Denise Nečasové, Ph.D. za odborné vedení, které mi poskytla během psaní mé bakalářské práce

4 Obsah 1. Úvod Dívčí školství v 19. století Magdalena Dobromila Rettigová Karel Slavoj Amerling Bohuslava Rajská Spolková činnost Americký klub dam Spolek Minerva Situace na Moravě na přelomu 19. a 20. století a důležité spolkové aktivity během první republiky Zemědělské školství Od zřízení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci až po její zánik Účel školy Druhá světová válka a závěrečná léta fungování školy Personální obsazení a vybavení školy Marie Mlčochová Činnost Spolku absolventek Zemské hospodyňské školy Vybavení školy Náplň studia Studentky Přijímání studentek Volný čas studentek Sloţení studentek podle věku a místa bydliště Oslavy 25. výročí od zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku

5 9. Závěr Anotace Prameny a literatura Prameny Pouţitá literatura

6 1. Úvod Ve své práci se věnuji problematice odborného zemědělského vzdělávání dívek. Zejména se chci zaměřit na vznik a působení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci. Zajímala jsem se o mnoho aspektů, které ovlivňovaly vznik a chod školy. Jednou z hlavních otázek, kterou jsem si také během své práce kladla, bylo, kdy škola vznikla a co bylo důvodem k jejímu zaloţení. Dalším okruhem mého bádání bylo zjistit náplň a hlavně účel studia na této škole. Dále jsem se zabývala tím, zda byl zájem o takový druh vzdělání, a pokud ano, jak velký. Během své práce jsem se věnovala také otázkám souvisejícím s organizací školy. Z dostupných pramenů jsem zjišťovala, která instituce školu spravovala, jaká byla její kapacita a vybavení. Co se týká studentek, věnovala jsem pozornost aspektům, které měly vliv pro přijetí ke studiu v této škole. Zda hrálo roli, odkud dívky pocházely, jestli původ děvčat měl svůj význam, který by se odráţel na jejich další studium. Svou pozornost jsem také zaměřila na náplň studia, jak byly rozděleny vyučovací hodiny a praxe. Zajímalo mne, kde se v těchto věcech dívky vzdělávaly a kdo je vyučoval. V neposlední řadě jsem se také věnovala tomu, jak dokázaly absolventky své nabyté vědomosti zúročit. Myslím, ţe společnost v době, ve které škola vznikla, vyţadovala působení podobné instituce. Chtěli rozšířit vzdělání i do niţších společenských vrstev, proto pracovali na vzniku školy, která by se nezaměřovala jen na vzdělání měšťanských dívek, ale věnovala by se také zvelebování venkova a to především vědeckou činností a šířením osvěty v tomto směru. Myslím, ţe takového vzdělání bylo třeba především proto, aby se pokrok šířil i na venkově, ale také aby se zvyšovala úroveň vzdělanosti venkovských ţen. Na začátku své práce shrnuji situaci dívčího vzdělávání přibliţně od poloviny 19. století v Čechách. Do této doby se totiţ klade počátek českého ţenského emancipačního hnutí a s tím souvisí i rozšiřování dívčích škol a jiných vzdělávacích institucí 1. Mnoho mecenášů či vzdělanců se tehdy zasazovalo o rozšiřování vzdělávání dívek. 1 Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha s. 9. Srov.: Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc s

7 Na Moravě byla situace v oblasti ţenské emancipace a tudíţ i ţenského vzdělávání poněkud odlišná a probíhala s jistým zpoţděním, i tomu se krátce věnuji. Dále se pak ve své práci zaměřuji na vzdělávání venkova vůbec. Jaké potřeby vedly vůdčí osobnosti tohoto odvětví k tomu, aby zakládaly nové zemědělské školy? Má práce je omezena lety , kdy byla škola v provozu. Její uspořádání prošlo několika úpravami. Na její existenci také působila aktuální politická situace. Vznik Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci je spojen s národními snahami o osamostatnění. Také druhá světová válka se odrazila na činnosti hospodyňské školy. Během této války musela škola uvolnit svoje prostory, aby zde mohl sídlit lazaret pro německé vojáky. Přesto však byla snaha udrţet ji v chodu. Škola byla v těchto letech přemístěna a neustále byl přijímán vysoký počet studentek. V padesátých letech ztratil účel školy svoje opodstatnění. Se změnou politických poměrů přišla i změna v orientaci hospodářství. Místo zemědělství byl nyní upřednostňován průmysl. Zjišťovala jsem, zda to byl také hlavní důvod, pro který byla hospodyňská škola spojena s tamní školou hospodářskou. Během své práce jsem vyuţívala především prameny, které se týkaly Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku, to znamená fond Státního okresního archivu Olomouc M Podrobněji jsem se také zabývala fondem M8 68, který uchovává pozůstalost Marie Mlčochové, druhé ředitelky Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku. Pro srovnání některých detailů jsem také vyuţívala fondu M5 91 vzniklého z činnosti Střední zemědělské technické školy v Olomouci na Klášterním Hradisku

8 2. Dívčí školství v 19. století Počátky dívčího školství se v našich zemích tradičně pojí s polovinou 19. století. Nelze však přehlíţet období předchozí. Jiţ od zavedení Všeobecného školského řádu v roce 1774 se školství systematicky rozvíjelo a docházelo k dalšímu zakládání škol. Avšak všechna snaha mladých dívek zůstala u toho, aby se dobře vdaly, protoţe jedině tak si mohly zabezpečit budoucnost. Muţi byli ti, kteří pracovali, aby zajistili rodinu. Ţeny ze střední či vyšší společenské vrstvy pracovaly jen do té doby, neţ se vdaly. O samostatné kariéře většina ţen v této době ani neuvaţovala. Jejich práce se omezovala na výpomoc v domácnosti, či výchovu jiných dívek. Rozhodla jsem se nastínit situaci dívčího vzdělávání v 19. století, coţ zahrnuje činnost některých významných osobností, z nichţ jsem si vybrala Magdalenu Dobromilu Rettigovou, Karla Slavoje Amerlinga a Bohuslavu Rajskou. Vzdělání dívek se v druhé polovině 19. století věnovaly také některé spolky. Jako příklad vzdělávací spolkové činnosti jsem vybrala dva, které v této oblasti vynikaly, Americký klub dam a spolek Minerva Magdalena Dobromila Rettigová 2 Specifický pohled na výchovu dívek přinášela činnost Magdaleny Dobromily Rettigové 3. Jiţ jako malá ve škole kolem sebe Rettigová shromaţďovala děvčata, která se po škole vzájemně doučovala. V Přelouči, kam se přestěhovali s manţelem kvůli práci, také učila děvčata vařit a jiné domácí práce. Městské ţeny se ochotně nechaly přiučovat všemu novému a nebály se posílat na tyto lekce ani své dcery, přestoţe Rettigová zaměřovala svou činnost spíše na dívky z niţších sociálních vrstev. Setkávání začala mít soustavnější ráz. Obohacovala také duchovní rozvoj dívek občasným recitováním či předčítáním. S podobnou prací pokračovala pak v kaţdém dalším místě, kde bydlela. V tomto směru byla velmi odhodlaná. Podněcovala mnohé ţeny a dívky ke studiu češtiny a četbě především českých děl. 2 Johanides, Josef: Magdalena Dobromila Rettigová. Rychnov nad Kněţnou Srov.: Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc s Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha s Magdalena Dobromila Rettigová ( ) je známá především jako autorka Domácí kuchařky. Byla také velmi odhodlaná buditelka, měla velký vliv na generaci obrozenců

9 Rettigová se úspěšně věnovala buditelské činnosti, organizování společenského ţivota a povzbuzování ţen. Nikdy se ovšem striktně nezasazovala o změnu postavení ţen ve společnosti (jak z hlediska právního či politického). Naopak, učila mladé dívky, jak se starat o manţele. Dále se věnovala výuce šití, vaření a stolování. Vedla ke zkvalitnění kulturního ţivota nejen v domácnostech, ale i zkvalitnit úroveň celé společnosti. Chtěla, aby se dívky lépe vzdělávaly, aby dokázaly vychovávat své děti a aby lépe hospodařily Karel Slavoj Amerling 5 Na počátku 19. století je rozšiřování dívčího vzdělání spojeno s osobnostmi, jejichţ snaha byla inspirována zejména vlasteneckým úsilím. Spojovat nacionální problémy s potřebou vzdělávat dívky je specifikem českého ţenského hnutí. 6 na emancipaci ţen byl včleněn do programu národní emancipace Poţadavek V takovémto prostředí však bylo nutné, aby ţenské hnutí spolupracovalo s muţi, kteří mohli jejich snahy podpořit. A ne vţdy byla tato spolupráce hodnocena kladně. Někdy byly ţeny označovány za slabé osoby, ţe si nedokáţou vybojovat svá práva. Ve třicátých letech 19. století byl jednou z vůdčích osobností v tomto směru Karel Slavoj Amerling 7, který se v této době začal angaţovat ve školství. Jeho počáteční plány byly velkolepé. Chtěl vybudovat vzdělávací zařízení pro chlapce i dívky, které nemělo zatím na našem území obdoby. Tyto plány však byly velmi nákladné, hledal tedy prostředky jinde. Kdyţ přednášel v Klementinu, naklonil si mnoho vlivných osob, které mu byly ochotny finančně vypomoct v jeho záměrech. V roce 1842 zaloţil Amerling výchovné zařízení nazvané Budeč 8. Tento ústav byl zařízen velmi prakticky. Zahrnoval například dílny, knihtiskárnu a knihkupectví v prvním patře, sály pro přednášky v druhém a v posledním patře pak 4 Srov.: Rettigová, Magdalena Dobromila: Mladá hospodyňka w domácnosti, gak sobě počjnati má, aby swé i manţelowy spokogenosti dossla: dárek dcerkám českoslowanským. Praha Hoffmannová, Eva: Karel Slavoj Amerling. Praha Srov.: Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha s Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha s Srov.: Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc s Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha s MUDR. Karel Slavoj Amerling ( ) český pedagog, spisovatel. 8 Název Budeč měl inspiraci v přemyslovském hradišti Budeč, které mělo být podle Kosmovy kroniky první školou na našem území, kam se sjíţděli vzdělávat Čechové, Poláci a další příslušníci slovanských kmenů. Převzato z: Hoffmannová, Eva: Karel Slavoj Amerling. Praha s. 43.

10 byla zřízena nemocnice. Ke škole dále patřila i zahrada a hospodářská stavení. Amerling také začal vydávat časopis s názvem Posel Budče, který byl zaměřen na zlepšení školství vůbec. Karel Slavoj Amerling nechtěl upírat ţenám moţnost na vzdělání. Vycházel z toho, ţe vzdělaná ţena bude vyvíjet národně obrozeneckou činnost a povede také své děti k národní hrdosti a uvědomělosti. Byla to Bohuslava Rajská, která jako první pobízela Amerlinga, aby pořádal vzdělávací kurzy i pro dívky. Její činnosti se věnuji dále. Přestoţe jeho plány záhy ztroskotaly pro nedostatek peněz, je Amerlingův přínos v oblasti dívčího vzdělávání velmi kladně hodnocen. Jeho moderní vzdělávací zařízení výrazně předstihlo svou dobu. Avšak jeho špatné hospodaření mělo za následek krach celého tak rozsáhlého projektu Bohuslava Rajská 9 Většina vzdělávacích snah ze strany ţen, jako byly společenské konverzace, vlastní literární tvorba, šíření vlasteneckých myšlenek, nebo jiná seberealizace, ustávala po uzavření sňatku. To platilo i o práci Bohuslavy Rajské, ale i přesto její činnost byla rozsáhlá a neopomenutelná. Rajská se účastnila naučných přednášek pro ţeny v domácnosti Staňkových a Fričových. Její snahy se však ubíraly dál. Absolvovala učitelský kurz, aby v roce 1843 mohla otevřít vzdělávací ústav pro dívky, který byl situován do Vodičkovy ulice. Tato škola nejspíše prosperovala, na coţ poukazuje i fakt, ţe se ho Amerling snaţil připojit k Budči. Zásahem Václava Staňka, švagra Bohuslavy Rajské, který si byl vědom zadluţenosti Budče, však k ničemu takovému nedošlo. Přesto však Rajská s Amerlingem spolupracovala a vyučovala v jeho ústavu 10, protoţe ji poháněla její touha prospívat k blahu svých spoluobčanů a její vlastenecké cítění. Jak jsem jiţ zmínila dříve, její veřejná činnost skončila v momentě jejího sňatku. Vdala se za Františka Ladislava Čelakovského, starala se o jeho 4 děti z předešlého manţelství. Raději však neţ se vdát chtěla se naplno věnovat své práci. Případný sňatek by ji v tomto omezil, jak se svěřuje ve své korespondenci. Na její dobu je to nezvyklý poţadavek. S nabídkou ke sňatku od Čelakovského však souhlasila, jelikoţ 9 Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha s Hoffmannová, Eva: Karel Slavoj Amerling. Praha

11 chtěla naplnit ještě vznešenější cíl, být manţelkou tak velkého vlastence, jakým Čelakovský byl, a matkou jeho osiřelým dětem. Svému národu chce od této doby pomáhat jen tím, ţe bude pečovat o svého manţela a zbavovat jej všedních starostí. Eleonora Jonáková převzala vedení po Rajské a drţela stejný kurz jako zakladatelka 11. Rajská se snaţila vychovat vlastenecky smýšlející matky a učitelky. Ty pak měly ve stejném směru vychovávat své děti, které by milovaly svůj národ a bojovaly za něj Spolková činnost Přes všechny tyto snahy o lepší vzdělání dívek, nedošlo v první polovině 19. století k zásadnějším a rozsáhlejším změnám. Svou roli tu hrály zaţité stereotypy. Neustále byl kladen důraz na to, aby dívka byla především dobrou hospodyní a aby se hlavně dobře provdala a stala se matkou. Muţi ani netouţili brát si vzdělanější ţeny, které by vyčnívaly nad dobový průměr 12. Po ţeně se nechtělo, aby se nějak účastnila veřejného ţivota, pokud se to nejednalo o dobročinnost, bazar či jinak zaměřenou vlasteneckou činnost. Poţadavky, aby společenské působení ţeny nekončilo manţelstvím, však zůstaly nevyslyšeny, jak dokládá i osud Bohuslavy Rajské. Překonávat tradiční smýšlení společnosti nebylo jednoduché. Pokud se mladá ţena zavčas nevdala, byla přeřazena do kolonky starých panen 13 a doma byla spíše finanční přítěţí. Tyto ţeny vařily, šily, staraly se o děti svých sourozenců, přesto musely ţít s pocitem, ţe jsou v domácnosti na obtíţ, ţe jsou jen trpěny. Neprovdané ţeny, které chtěly přispívat do rodinné kasy a přivydělávaly si mimo dům, musely svou činnost tajit, aby nevešly do všeobecné nemilosti. Právě tyto skutečnosti vedly k myšlenkám zaloţit odborné dívčí školství. Další vliv na vzdělávání českých dívek měly jistě spolky. Jejich vznik byl podmíněn souhlasem úřadů, v období bachovského absolutismu zaţila spolková činnost útlum. Liberálnější přístup k zakládání spolků přinesl pád neoabsolutismu a nově vydané zákony Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha s Lenderová, Milena a kol.: Ţena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha s Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha s Tamtéţ s

12 Trend pořádat vzdělávací kurzy v rámci spolků ke zlepšení odborného vzdělání ţen se rozmáhá především v sedmdesátých letech 19. století. Jedním z takových spolků byl například Spolek sv. Ludmily, který svou činnost zprvu zaměřil na charitativní dílo, později však začaly pořádat také vzdělávací kurzy pro dívky. Dále tu byl například spolek Domácnost, který navazoval na tradiční výchovu Magdaleny Dobromily Rettigové 15. Dvěma ze specifických spolků, které formovaly v druhé polovině 19. století u nás mladé dívky a náhled společnosti na ně, byly Americký klub dam a spolek Minerva Americký klub dam 16 Hlavními iniciátory Amerického klubu dam byli zejména Vojtěch Náprstek a Karolína Světlá. Spolek byl zaloţen v Praze v roce Toto sdruţení mělo velmi rozsáhlou činnost a udrţovalo kontakty i s jinými spolky v Praze a byl také vzorem pro další podobné instituce, které později vznikly i v jiných městech. Nejednalo se však o spolek po právní stránce, proto zde existovaly odlišnosti, o nichţ budu psát později. Byla to hlavně osoba Vojty Náprstka, která dokázala drţet celý spolek pohromadě, Náprstek vynikal jako sběratel, mecenáš, propagátor novinek a zastánce ţenských práv. Během pohnutých událostí roku 1848 však musel uprchnout, aby se vyhnul zatčení. Odplul do USA, kde vystřídal různá zaměstnání. Odtud si však dovezl mnohé poznatky z oblasti vedení spolků, školství a organizací jiných osvětových institucí. Po deseti letech nastala doba, kdy se mohl Náprstek vrátit zpět do Čech. Při své práci pak vyuţíval všech zkušeností nabytých v Americe. Byl si však vědom, ţe bez veřejné podpory své plány neuskuteční. Proto pořádal přednášky a výstavy. Jeho knihovna, kterou zpřístupnil veřejnosti a kterou neustále doplňoval o novou odbornou literaturu, se stala centrem vlastenecké inteligence. Náprstek také neustále udrţoval kontakty s cizinou a jeho dům byl nepostradatelný pro americké Čechy, pro které byl vyslancem 17. Z přednášek, které pořádal Náprstek spolu se Světlou, vznikla neformální organizace, tzv. Americký klub dam. Při zřizování klubu potřeboval veřejnou podporu 15 Tamtéţ s Tamtéţ s Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha s Bahenská, Marie: Počátky emancipace ţen v Čechách: dívčí vzdělávání a ţenské spolky v Praze v 19. století. Praha s

13 a pomoc. Náprstek si všiml nevyuţitého potenciálu ţen, které mu zapojil do svých prací. Zdálo by se, ţe příliš riskoval, ale opak byl pravdou. Pokud by uspěl, mohl dokázat všem, ţe ţeny dokáţí mnohem víc, neţ jen strávit celý ţivot připoutané k domácnosti. Pokud by neuspěl, potvrdil by zaţité názory 18. Ve svých přednáškách Náprstek seznamoval české ţeny s moţnostmi, jak šetřit čas a peníze při své kaţdodenní práci vyuţíváním moderních nástrojů. Velký ohlas například způsobil šicí stroj. Se svými přednáškami přispěli i uznávaní odborníci a umělci, například Jan Evangelista Purkyně, Petr Muţák, Jaroslav Vrchlický a také Tomáš Garrigue Masaryk. Náprstek zastával názor, ţe kaţdá ţena by měla být samostatná, i kdyţ zůstala neprovdaná, aby mohla pracovat nejen k uţitečnosti rodiny, ale i k prospěchu vlastnímu. Proto podporoval vzdělání ţen, ale zaměřoval se spíš jen na taková povolání, která souvisela s činností matky a manţelky (ošetřovatelky, učitelky, pečovatelky apod.). Od nacionální otázky se emancipace ţen posouvá k potřebám hospodářským a ekonomickým. Americký klub dam byl svým uzpůsobením velmi specifický. Sám sebe definoval jako seskupení praţských ţen v příbuzenském svazku, které se chtějí soukromě vzdělávat a provozovat dobročinnou činnost. Tato instituce se orientovala na charitu, péči o děti a mládeţ a o vzdělávání 19. Kaţdou neděli se pořádaly přednášky a ve středu a v sobotu mohly členky navštěvovat Náprstkovu knihovnu a čítárnu. Veškeré akce, které tento spolek pořádal, byly určeny především ţenám. Muţi zde vystupovali jen jako řečníci. Na rozdíl od ostatních spolků, zde se neplatily ţádné poplatky, proto nepotřebovali funkce jako pokladník, sekretář či jiné. Jak jsem jiţ zmínila dříve, bylo to především proto, ţe se nejednalo o spolek z právního hlediska. Náprstek, který byl protektorem spolku aţ do své smrti, však udrţoval pevné zásady. Přísná pravidla například souvisela s přijímáním nových členek. Musely dosáhnout 16 let a musely být doporučeny některou z členek Tamtéţ s Tamtéţ s Tamtéţ s

14 Spolek Minerva 21 Spolek Minerva vznikl v červenci 1890, kdy byly schváleny jeho stanovy. Hlavními iniciátory vzniku spolku byla Eliška Krásnohorská, právník Vojtěch Bárta a advokát Tomáš Černý. Jiţ od počátku soustředil spolek své úsilí k tomu, aby mohlo vzniknout gymnázium pro dívky, kde by mohly skládat maturitní zkoušky a na základě toho také studovat na univerzitě. Do té doby panovalo přesvědčení, ţe vzdělání gymnaziální úrovně, která připravovala na studium na univerzitě, není ţenám třeba. A pokud chtěla dívka sloţit maturitu, musela tak učinit na některém chlapeckém ústavu. Při zakládání Minervy však musela Krásnohorská překonávat spoustu překáţek především ze strany muţů, kteří vznik školy nepovaţovali za důleţitý. Také téměř většina českých poslanců její ţádost nepodpořila 22. Nakonec však byla petice o povolení vyučování na Minervě, kterou podepsalo 4810 osob, přednesena na říšském sněmu a této ţádosti bylo vyhověno. Dne 28. července 1890 tedy mohlo vzniknout první dívčí gymnázium v Rakousku-Uhersku, Minerva. Gymnázium bylo otevřeno následující září a do prvního ročníku se zapsalo 51 ţákyň. Studium trvalo šest let, přičemţ první dva roky si dívky doplňovaly vědomosti z obecné školy. Od roku 1908 získala Minerva právo, aby zde dívky mohly skládat maturitní zkoušky 23. Maturitní vysvědčení pak opravňovalo dívky studovat na vysoké škole. To však zvedlo další vlnu odporu. Tyto dívky se jiţ nechtěly vzdělávat pouze pro činnost v domácnosti, ale usilovaly i o místa vyhrazené především muţům 24. Ţeny, které studovaly nad rámec dobových poměrů, si zprvu vyslouţily posměch. Absolventky se ani většinou nevdávaly, byly zaměstnány jako učitelky či vychovatelky. 21 Tamtéţ s Srov.: Lenderová, Milena a kol.: Ţena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha s Srov.: Malínská, Jana: Do politiky prý ţena nesmí - proč?: vzdělání a postavení ţen v české společnosti v 19. a na počátku 20. století. Praha s. 40, Lenderová, Milena a kol.: Ţena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha s Tamtéţ s Na základě Ministerského nařízení ze 6. května 1878 mohly dívky v Předlitavsku na univerzitách pouze hospitovat, coţ znamená, ţe mohly navštěvovat přednášky, ale neskládaly zkoušky. První zájem byl o medicínu, avšak první české studentky promovaly v cizině. V roce 1897 byl ţenám umoţněn vstup na praţskou filozofickou fakultu. Aţ v roce 1900 povolilo Ministerstvo kultu a vyučování studium ţen na lékařské fakultě

15 3. Situace na Moravě na přelomu 19. a 20. století a důležité spolkové aktivity během první republiky Na Moravě se probouzelo emancipační hnutí s určitým zpoţděním. V šedesátých letech 19. století se národní aktivita začala projevovat nejprve na venkově a odtud se šířila postupně do měst 25. V roce 1870 byl v Brně zaloţen první ţenský spolek na Moravě, Vesna, a tak se ţenská aktivita začala šířit i do dalších měst. Mezi další spolky, které svou činností vynikaly, patřila vyškovská Vlasta, která byla zaloţena roku 1874 a udrţela se nejdéle. Podobným zařízením jakým byla Vesna v Brně, se stal ústav hraběte Pöttinga v Olomouci, Pöttingeum. A další spolky následovaly. Jednou z významných ţen, které se angaţovaly v dosaţení rovných práv na poli občanském a politickém, byla Zdeňka Wiedermannová. Pracovala jako učitelka a v tomto směru se také angaţovala. Snaţila se zlepšit například finanční situaci učitelek a zajistit jim stejný plat jako měli učitelé. S tímto poţadavkem také vystoupila na učitelském sjezdu v Přerově v roce Přestoţe její vystoupení nemělo velký ohlas, Wiedermannová se nedala odradit. V roce 1902 stála u zaloţení Jednoty učitelek moravských. Její snahy se stále týkaly zrovnoprávnění učitelů a učitelek. Také chtěla učitelky vymanit z vlivů klášterních škol 27. Jednota pořádala různé vzdělávací kurzy a přednášky. Jeden z dalších cílů Jednoty byl zaloţit střední školu pro dívky i chlapce. Po neúspěšných pokusech byl v roce 1903 zaloţen spolek Dívčí akademie, díky které mohlo vzniknout ţenské reformní gymnázium ve Valašském Meziříčí v roce 1907 a v roce 1908 v Brně. Na zaloţení těchto škol se mimo jiné také podíleli T. G. Masaryk, František Drtina a Josef Svatopluk Machar. Z potřeby sdělovat své plány a ideje a seznamovat společnost se svou činností se Z. Wiedermannová zasadila také o zaloţení listu Ţenská revue v roce 1905, která vycházela aţ do podzimu roku 1920, kdy došly prostředky na její vydávání. 25 Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc s Tamtéţ s Sama byla absolventkou takové školy. Její zkušenosti však nebyly příliš pozitivní. Stala se velmi pokrokářskou a snad i kvůli tomu neustále bojovala proti církevnímu vlivu na školství

16 Ţenské hnutí se na Moravě začalo rychle rozšiřovat i mimo okruh učitelek a přidávaly se i další pokrokově smýšlející ţeny. Vzešel tedy návrh, aby vznikl větší spolek, který by tyto ţeny sdruţoval. V dubnu 1910 byly předloţeny stanovy spolku Sdruţení pokrokových ţen na Moravě na moravském místodrţitelství, avšak ustavení spolku bylo odmítnuto s odůvodněním, ţe podle rakouských zákonů se ţeny nesmějí sdruţovat v politických spolcích. Pokrokové ţeny se tedy rozhodly změnit podobu svého seskupení a v květnu 1910 se ustanovila Pokroková organizace moravských ţen jako volné sdruţení 28. Cílem této organizace bylo vzdělávání ţen, aby se staly schopny konkurovat muţům ve veřejném politickém a kulturním ţivotě. Chtěly dosáhnout rovnosti na politickém, právním i kulturním poli. A bylo jim také jasné, ţe jejich hlas nebude slyšet, dokud nebudou mít volební právo a dokud se jim také nedostane politické váhy. I tímto směrem byly vedeny snahy Pokrokové organizace moravských ţen 29. Pokrokové ţeny pokračovaly ve svých pestrých aktivitách dál. Neustále se snaţily získat volební právo, pořádaly sjezdy, přednášky a vystupovaly i na mezinárodní úrovni. Po vyhlášení války se snaţily zapojit v pomoci postiţeným. Zakládaly útulky pro děti, jejichţ otcové byli vysláni na frontu, přihlašovaly se jako poručnice osiřelým dětem. Mimo to se zapojovaly do mírových akcí, svými projevy a shromáţděními dávaly najevo svůj nesouhlas s válkou a snaţily se prosadit poţadavek na její ukončení 30. Po vzniku samostatné republiky se pokrokové ţeny stále angaţovaly v získání společensko-politického uplatnění. Začlenily se do různých politických stran, kde získávaly další zkušenosti jak prosazovat a realizovat zájmy ţen na politické úrovni 31. Snaţily se přenést rovnoprávnost ţen, která byla zaručena v ústavě, do plné praxe. Po vzniku ČSR a její demokratické ústavy se ţeny domnívaly, ţe organizace, která by zastupovala zájmy ţen, jiţ nebude potřeba. Jejich názor se během prvních poválečných let měnil. Uvědomily si, ţe opět potřebují instituci, která by sjednotila poţadavky moravských ţen. A tak v roce 1924 vznikla Zemská organizace 28 Burešová, Jana: Proměny společenského postavení českých ţen v první polovině 20. století. Olomouc s. 124, Tamtéţ s. 126, Tamtéţ s Tamtéţ s

17 Pokrokových ţen moravských, která navázala svou činností na Pokrokovou organizaci moravských ţen 32. Jejich program se orientoval na získání sociální a právní rovnosti na poli rodinném 33, v manţelství i mimo ně. Přičiňovaly se také o práva nemanţelských dětí. Jednou z nejdůleţitějších aktivit však zůstávala angaţovanost v školství 34. Jejich činnost se týkala také práce hospodyň, hledaly způsoby jak ji zmodernizovat a zefektivnit. Dále nesmíme opomenout činnost i jiných neţ liberálně orientovaných spolků. K těm patřil například Svaz katolických ţen a dívek, jehoţ práce se zaměřovala na podporu sirotků, chudých dětí a starých lidí 35. Organizoval také mnohé charitativní akce. 4. Zemědělské školství Jedním z hlavních důvodů vzniku zemědělského školství se stala nutnost vzdělávat venkov, aby mohl obstát na poli trţní ekonomiky. Po odborné stránce bylo nutné zavést mechanizaci práce, elektrifikaci, meliorizaci a změny v organizaci odbytu. Zemědělské vzdělání se stalo jednak základní podmínkou pro šíření zemědělského pokroku a zefektivnění hospodářské práce. Mělo být vyuţito také k šíření nacionálních myšlenek a národního sebevědomí na venkově. Tento program měl přispět k lepší hospodářské situaci celého národa 36. Záměrem šíření zemědělského vzdělání byla i snaha překonat převaţující venkovský konzervatismus, který byl zaloţen na tradiční organizaci práce. V době, kdy národ hledal svoje kořeny a budoval si národní sebevědomí, byl právě venkov základem národní společnosti, kde přetrvávaly tradice a odkud se doplňovaly ostatní vrstvy české společnosti 37. Mluvilo se zde převáţně česky, udrţovaly se zde tradiční zvyky a lidová slovesnost. 32 Tamtéţ s Tamtéţ s Tamtéţ s Tamtéţ s Harna, Josef: Niţší odborné školy hospodářské v letech první Československé republiky a jejich význam pro zemědělskou osvětu. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště s Pátek, Zdeněk: K dějinám českého zemědělského vysokého školství v Čechách. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště s

18 Vývoj zemědělského školství byl ovlivněn aktuální politickou situací. Školství bylo totiţ jednou z mála oblastí, ve které se mohli čeští politikové na přelomu století 19. a 20. realizovat. Od roku 1920 byl dozor nad zemědělským školstvím svěřen pod ministerstvo zemědělství, ačkoli ostatní odborné školy pařily pod ministerstvo školství a osvěty 38. Dále se přes státní správu prosazovaly potřeby připravovat odborníky, kteří by pak rozvíjeli novoty v zemědělském odvětví. Jelikoţ zemědělství bylo rozvinutější v úrodnějším vnitrozemí s početnějším českým etnikem, narůstaly poţadavky na výuku v českém jazyce. Ty však naráţely na centralizační snahy ze strany rakouské vlády a také na odpor německé menšiny. Zemědělské školství mělo na našem území tradici od doby zrušení nevolnictví, tehdy se měli v těchto školách vzdělávat především panští hospodářští úředníci 39. Větší boom zaţilo zemědělské školství aţ v druhé polovině 19. století. Školy zaloţené v této době se většinou soustředily na zlepšení určitého druhu zemědělské práce (ovocnářství, vinařství, lesnictví aj.). Po čase se modifikovaly na školy střední. Na konci 19. století se přistoupilo ke vzdělávání venkovských dívek, byla zaloţena první hospodyňská škola v Kroměříţi v roce Meziválečné období bylo dobou, kdy odborné školství zvyšovalo ekonomickou prosperitu státu a síť zemědělských škol byla jiţ rozsáhlá. Co se týká vyššího odborného zemědělského školství, 26. listopadu 1866 byl slavnostně otevřen Hospodářský a hospodářsko-průmyslový ústav v Táboře 41. Tato škola byla první a po dobu 20 let také jedinou českou vyšší hospodářskou školou, ve které se učilo v češtině. Účelem školy bylo poskytnout vyšší odborné vzdělání drţitelům statků či úředníkům na statcích. Studovaly tu také významné osobnosti, které se dále angaţovaly v osvětě v oblasti hospodářství, zejména bych jmenovala 38 Lacina, Vlastislav: Odborné zemědělské školství v Československu mezi světovými válkami. In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště s Tamtéţ s Tamtéţ s Kokešová, Helena: Přínos hospodářské akademie v Táboře pro rozvoj zemědělského školství a osvěty v letech In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště s

19 hraběte JUDr. Václava Kounice, spisovatele Josefa Holečka. Svou vědeckou kariéru tu začal i Ing. dr. Edvard Reich Od zřízení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku v Olomouci až po její zánik Rozvoj zemědělského školství zahrnoval také dílčí problém, problém vzdělávání venkovských ţen. Tato činnost byla motivována snahou šířit společenskou a ekonomickou osvětu i na venkově. To, aby ţeny rozuměly také ekonomické stránce vedení domácnosti, zdůrazňuje také Ing. dr. Reich 43 ve svém projevu při příleţitosti 25. výročí zaloţení Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku. 44 Podle něj 60 % všech peněz utratí ţena. V době, kdy pronášel tato slova, hýbala Československem ekonomická krize. Proto tvrdil, ţe národohospodářsky uvědomělá ţena by si měla správně rozmyslet, neţ za něco vydá peníze. Podporováním domácího trhu by se jistě našlo východisko z této krize. Právě takovému uvaţování se měly dívky v hospodyňské škole učit 45. Jednou z dalších osob, která se zasazovala o rozvoj hospodářské osvětové činnosti na Moravě a která také přispěla k vzniku Hospodyňské školy na Klášterním Hradisku, se stal Kuneš Sonntag Kokešová, Helena: Přínos hospodářské akademie v Táboře pro rozvoj zemědělského školství a osvěty v letech In.: Zemědělské školství, výzkum a osvěta jako předpoklad hospodářského a sociálního rozvoje venkova v 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference věnovaný památce Samuela Cambela. Studie Slováckého muzea 9, Ed. Rašticová, Blanka, Uherské Hradiště s Ing. dr. Edvard Reich ( ) byl český zemědělský odborník. V letech působil jako odborný učitel na zemědělské škole v Táboře a na Klášterním Hradisku v Olomouci. V roce 1924 stál u zrodu Československé akademie zemědělské a byl jejím prvním generálním tajemníkem. Reich byl úspěšným organizátorem zemědělského školství a podporoval výzkum v této oblasti. Od Do byl ministrem zemědělství ve vládě J. Syrového. Srov.: Politická elita meziválečného Československa. Kdo byl kdo Edd. Kolář, František a kol. Praha s Státní okresní archiv Olomouc, fond M5 161, karton 8, inv. č. 113, řeč ing. Dr. Reicha. 45 SOkA, fond M5 161, karton 1, inv. č. 113, řeč ing. Dr. Reicha. 46 Kuneš Sonntag ( ) byl český agrární politik, v roce 1904 se zapojil do zaloţení Agrární strany na Moravě. V letech byl poslancem moravského zemského sněmu a během 1. republiky poslancem národního shromáţdění a několikráte také ministrem. Stal se významným propagátorem hospodářského vzdělávání a bádání. Srov.: Politická elita meziválečného Československa. Kdo byl kdo Edd. Kolář, František a kol. Praha s

20 5.1. Zaloţení školy V roce 1906 přišel Josef Benýšek 47, ředitel Hospodářské školy na Klášterním Hradisku 48, s návrhem, aby v Olomouci vznikla hospodyňská škola. Také přispěl svými téměř dvaceti tisíci korunami, jako počátečním vkladem, aby mohla škola vzniknout. Benýšek neměl v úmyslu, ani se tomu nestalo, aby tato nově vzniklá škola dělala konkurenci jiţ existujícímu ústavu hraběte Pöttinga, jelikoţ ta se věnovala výchově výhradně měšťanských dívek 49. V té době přispěla na pomoc také Hospodářská jednota 50. Tato organizace stála v čele hospodářské osvěty na Moravě. Dalšími osobami, které byly zapojeny do vzniku Hospodyňské školy, byly Vilém Přindiš a pan Vaca. V roce 1908, kdy byla škola otevřena, se stala první ředitelkou Helena Lukášková, která zde pracovala celých 19 let. I tato ţena měla velký podíl na otevření této vzdělávací instituce. Nová škola hledala vhodné místo pro svou činnost. Tím se jím stal areál tzv. Lichtenštejnského zámečku při Zemědělské škole na Klášterním Hradisku. Zemědělská škola uzavřela s hospodyňskou školou dvanáctiletou nájemní smlouvu na tuto budovu. Nájem byl stanoven na korun ročně. V roce 1909 však Hospodářská jednota v Olomouci zakoupila tento zámeček pro hospodyňskou školu. Tyto prostory měly však omezenou kapacitu, proto do prvního ročníku mohlo nastoupit jen 20 dívek 51. Dalším problémem bylo, ţe si vzdělání na hospodyňské škole mohly dovolit jen dívky ze zámoţnějších rodin, coţ vyplývá z poţadavků pro přijetí na tuto školu. Této problematice se věnuji v kapitole o přijímání nových studentek. Během celé existence školy byly dívky z Olomoucka zastoupeny jen polovinou studentek. I této otázce náleţí místo níţe. V roce 1912 přešla správa školy pod zemské úřady. Hospodyňská škola se od té hospodářské definitivně oddělila. 47 Josef Benýšek ( ) byl jedním z průkopníků zemědělského pokroku a všestranně zamřený učitelem na zemědělských školách v Přerově a na Klášterním Hradisku. Svá studia absolvoval na Vyšším hospodářském a hospodářsko-průmyslovém ústavu v Táboře. Angaţoval se v Hospodářské jednotě olomoucké a tato činnost ho přivedla k řízení rolnické školy v Přerově. Po desetiletém působení zde se přesunula jeho činnost do Olomouce, kde zastával pozici ředitele Hospodářské školy na Klášterním Hradisku. Z jeho iniciativy a hlavně díky finanční podpoře mohla vzniknout Hospodyňská škola na Klášterním Hradisku. 48 Blíţe: SOkA, fond M Blíţe: SOkA, fond M Blíţe: SOkA, fond M SOkA, fond M Projev Marie Mlčochové