Pevný disk. Úvod. V současné době se vyrábějí tyto varianty: - Ultra ATA Ultra ATA Serial ATA - SCSI

Transkript

1 Úvod Pevný disk Pevný disk je často nazýván také hard disk (zkratka HDD). Skládá se z několika tuhých kotoučků z kovových slitin, které jsou umístěny na společné ose. Nad povrchem každého kotoučku se pohybují elektromagnetické hlavičky ty umí data zapsat a číst. Disky se otáčejí, rotace dosahují 7200 otáček za minutu i více, hlavičky jsou od jejich povrchu vzdáleny pouhých několik tisícin milimetru! Při těchto parametrech je zřejmé, proč je pevný disk choulostivé zařízení každý otřes zapnutého počítače nebo jen zrnko prachu v mechanice disku může způsobit poškození. Ve stavu bez napájení jsou hlavičky zaparkovány mimo citlivou oblast disku a umožňují tak bezproblémový transport PC. První počítač s pevným diskem byl vyroben v roce 1956 firmou IBM s označením RAMAC. Disk měl velikost 24", 78 otáček za minutu a kapacitu 4,2 MB. Jeho cena se pohybovala okolo $. Pro zápis a čtení dat se používá elektromagnetický záznam, obdoba záznamu magnetofonu. Jelikož data jsou zaznamenána na magnetické vrstvě, lze je působením magnetického pole poškodit. Magnetické pole Země tolik neškodí, zato elektromagnetická pole zařízení, napájených z rozvodné sítě (televizní a rozhlasový přijímač) nebo zařízení obsahující trvalé magnety (reproduktory) jsou pro uložená data značnou hrozbou. Kapacity dnes prodávaných disků (konec roku 2008) začínají na 160 GB a končí (zatím) na 1 TB. V běžném počítači můžete mít až 4 pevné disky je nutné je však správně připojit a nakonfigurovat. Potřebujete-li používat více disků, je možné je připojit pomocí řadiče SCSI. Vzhledem k zapouzdření a umístění disku uvnitř skříně PC je omezen vliv okolních magnetických polí na uložená data. V současné době se vyrábějí tyto varianty: - Ultra ATA Ultra ATA Serial ATA - SCSI otáček - pro přenosné počítače - snížená spotřeba otáček - stolní počítače levnější a pomalejší varianta otáček - stolní počítače (standard) otáček - pro výkonné pracovní stanice a servery - 2 MB paměti cache - 8 MB paměti cache - 16 MB paměti cache - u přenosných počítačů 1

2 Disky ATA EIDE ULTRA ATA/33 ULTRA ATA/66 ULTRA ATA/100 ULTRA ATA/133 - staré disky (do kapacity 1GB) - přenosová rychlost: 16MB/s - přenosová rychlost 33MB/s - nástupce ATA/33 - přenosová rychlost 66MB/s - nutno použít speciální propojovací kabel, jinak pouze ATA/33 - nástupce ATA/66 - přenosová rychlost 100MB/s - nutno použít speciální propojovací kabel (stejně jako u ATA/66) - nástupce ATA/100 - přenosová rychlost 133MB/s SATA I - nástupce ATA přenosová rychlost 150 MB/s SATA II SATA III - nástupce SATA I - přenosová rychlost 300 MB/s - nástupce SATA II - přenosová rychlost 600 MB/s Geometrie pevných disků Všechny jednotlivé disky, ze kterých se celý pevný disk skládá, jsou podobně jako u pružného disku rozděleny do soustředných kružnic nazývaných stopy (tracks) a každá z těchto stop je rozdělena do sektorů (sectors). Množina všech stop na všech discích se stejným číslem se u pevných disků označuje jako válec (cylinder). 2

3 Geometrie disku udává hodnoty následujících parametrů: Hlavy disku (heads) Počet čtecích (zapisovacích) hlav pevného disku. Tento počet je shodný s počtem aktivních ploch, na které se provádí záznam. Většinou každý jednotlivý disk má dvě aktivní plochy a k nim příslušné čtecí (zapisovací) hlavy. Stopy disku (tracks) Počet stop na každé aktivní ploše disku. Stopy disku bývají číslovány od nuly, přičemž číslo nula má vnější stopa disku. Cylindry disku (cylindry) Počet cylindrů pevného disku. Tento počet je shodný s počtem stop. Číslování cylindrů je shodné s číslováním stop. Sektory (sectors) Počet sektorů, na které je rozdělena každá stopa. U většiny pevných disků je podobně jako u pružných disků počet sektorů na všech stopách stejný. Tento způsob do jisté míry plýtvá médiem, protože vnější stopy jsou delší a tudíž by se na ně mohlo umístit více sektorů. Existují však i pevné disky, u nichž se používá tzv. zonální zápis označovaný jako ZBR (Zone Bit Recording). Jedná se metodu zápisu na pevný disk, která dovoluje umístit na vnější stopy pevného disku větší počet sektorů než na stopy vnitřní. ZBR tedy lépe využívá záznamové médium, ale způsobuje podstatně složitější přístup k datům. Sektory bývají číslovány od jedničky. Zápis (čtení) na pevný disk probíhá podobně jako u pružného disku na magnetickou vrstvu ve třech krocích: - vystavení zapisovacích (čtecích) hlav na příslušný cylindr pomocí krokového motorku (dříve) nebo elektromagnetu (dnes) - pootočení disků na patřičný sektor - zápis (načtení) dat Data jsou na pevný disk ukládána tak, že nejdříve je zaplněn celý 1. cylindr, potom 2. cylindr a tak dále až po poslední cylindr. Tento způsob dovoluje, aby se čtecí (zapisovací) hlavy podílely na čtení (zápisu) paralelně. Ukládání dat po jednotlivých discích by bylo podstatně pomalejší, protože v daném okamžiku by vždy mohla pracovat právě jedna hlava. Protože rychlost otáčení pevného disku je poměrně vysoká, může se stát, že poté, co je přečten (zapsán) jeden sektor a data jsou předána dále, dojde k pootočení disků, takže čtecí (zapisovací) hlavy se nenacházejí nad následujícím sektorem, ale až nad některým z dalších sektorů. Nyní by 3

4 tedy bylo nutné čekat další otáčku, než čtecí (zapisovací) hlavy budou nad požadovaným sektorem, a pak by se situace znovu opakovala. Protože tento způsob by velmi zpomaloval práci pevného disku, zavádí se tzv. faktor prokládání pevného disku. Jedná se o techniku, při které nejsou data zapisována (a posléze čtena) do za sebou následujících sektorů, ale jsou během jedné otáčky disku zapisována vždy do každého n-tého sektoru (faktor prokládání 1:n). Číslo n je voleno tak, aby po přečtení a zpracování dat z jednoho sektoru byla čtecí (zapisovací) hlava nad dalším požadovaným sektorem. Faktory prokládání Prokládání 1:1 Prokládání 1:3 Při vypnutí počítače (a tím i pevného disku) se pevný disk přestává otáčet. Tím přestává existovat tenká vrstva, na které se pohybují čtecí (zapisovací) hlavy a vzniká riziko jejich pádu na disky. Tento pád by totiž mohl jednotlivé disky poškodit. Proto v okamžiku, kdy má pevný disk ukončit svou činnost, je nezbytné, aby čtecí (zapisovací) hlavy byly přemístěny do zóny, která je speciálně uzpůsobena k jejich přistání. U starších pevných disků bylo nutné vždy před vypnutím počítače provést pomocí nějakého programu tzv. zaparkování diskových hlav, tj. jejich přemístění na patřičné místo. Nové pevné disky již využívají tzv. autopark, který je založen na tom, že po vypnutí pevného disku se pevný disk ještě chvíli setrvačností otáčí a tím vyrobí dostatek energie nutné pro přemístění hlav do parkovací zóny. Pro tuto parkovací zónu bývá většinou vyčleněna nejvnitřnější stopa disku, protože je na ní nejnižší rychlost. Některé moderní disky a jejich řadiče používají tzv. technologii HotSwap a NCQ. HotSwap je technologie, která umožňuje připojit nebo odpojit pevný disk za chodu počítače. Používá se u diskových polí typu RAID. NCQ (Native Command Queueing) je technologie pro disky s rozhraním SATA, která umožňuje zvýšit výkon pevného disku. Pevný disk optimalizuje pořadí vykonávání požadavků pro čtení a zápis. Tím redukuje nadbytečný pohyb hlaviček disku. Tuto funkci musí podporovat jak disk, tak řadič disku. Zároveň musí být v operačním systému nainstalován příslušný ovladač s řadičem NCQ. Princip zápisu a čtení Pevné disky využívají k zápisu a čtení princip magnetizace materiálu. Pracují na principu binární soustavy se dvěma stavy 0 a 1. Zápis při zápisu prochází proud cívkou, která vytváří magnetické pole. Toto magnetické pole je vedeno přes jádro cívky k magnetickému povrchu disku. Tento povrch má feromagnetickou vrstvu, která se skládá z oxidu železa, manganu a baria. Částečky tohoto materiálu se chovají jako trvalé magnety. 4

5 Čtení je založeno na principu elektromagnetické indukce. V cívce se indukuje napětí při přechodu z 0 na 1 a z 1 na 0 (opačná magnetická polarita zmagnetovaných částeček). zapsané informace na povrchu disku - indukované el. napětí na cívce - Připojení ATA a SATA disku ATA SATA Disková pole (RAID) Disková pole (RAID) se používají v souvislosti se zabezpečením dat. Princip RAID pole (Redudant Array of Inexpensive Disks) spočívá v použití více pevných disků v různém zapojení. Takové pole může vykazovat vysokou odolnost proti ztrátě dat, vyšší výkonnost nebo větší kapacitu úložného prostoru. Existuje mnoho typů RAID polí, přičemž nejpoužívanější jsou tří základní typy: RAID 0 velká kapacita a velká přenosová rychlost RAID 1 odolnost proti ztrátě dat RAID 5 vysoká výkonnost a vysoká odolnost proti ztrátě dat RAID 0 (stripping - prokládání) v tomto poli se data ukládají na dva disky. Část dat se ukládá na jeden disk a část dat na disk druhý. Tím se zvyšuje rychlost ukládání dat. U tohoto typu pole se 5

6 bezpečnost ukládaných dat snižuje, protože při poruše jednoho disku přijdete o všechna uložená data. Využití může najít pouze u ukládání velkých souborů (video, animace apod.). RAID 1 (mirroring - zrcadlení) v tomto poli se data ukládají na dva disky. Stejná data se ukládají na první i druhý disk. U tohoto typu pole se bezpečnost ukládaných dat zvyšuje, protože při poruše jednoho disku jsou stejná data ještě na disku druhém. Velikost pole je určena velikostí nejmenšího disku v tomto poli. RAID 5 (stripping prokládání + parita) v tomto poli se data ukládají nejméně na tři disky. Část dat se ukládá na jeden disk, část dat na disk druhý a část dat na disk třetí. Zároveň se na jednotlivé disky ukládají paritní informace (kontrolní součty) o datech uložených na ostatních discích. Z těchto paritních dat lze při poruše disku dopočítat ztracená uložená data. Pole je odolné proti poruše jednoho disku a zároveň se zvyšuje rychlost ukládání dat. Obdobou může být RAID 6, kdy je zapojen čtvrtý disk. Ukládají se dvě sady kontrolních součtů a diskové pole je odolné proti výpadku dvou disků. Pole může také podporovat zapojení rezervního disku, který při případné havárii jedno z disků okamžitě tento disk nahradí a tím obnoví funkčnost celého pole. 6

7 Pružný disk disketa Pevný disk je umístěn uvnitř skříně PC. Občas ale potřebujete data někam odnést, nainstalovat nový program, nebo provést zálohu důležitých dat. Pak použijete některé výměnné médium pro záznam dat. Nejrozšířenější, i když ne vždy vyhovující kapacitou, je pružný disk neboli disketa (anglicky floppy disk, FDD). Disketa je tvořena otáčejícím se pružným kotoučkem, po jehož magnetickém povrchu kloužou hlavičky pro čtení a zápis dat (srovnejte s pevným diskem). Rychlosti otáčení jsou výrazně nižší než u pevných disků. Kapacita běžných disket je jen 1,44 MB. Disketu byste nemohli použít bez disketové mechaniky. Mechanika je vmontována do skříně PC, pouze na přední stěně skříně počítače je vyveden její čelní panel štěrbina pro zasunutí diskety, tlačítko pro vysunutí diskety a kontrolka činnosti mechaniky. Ta svítí, pokud počítač na disketu zapisuje nebo z ní čte data. V takovém případě nesmíte disketu vyndat z mechaniky hrozila by ztráta dat či dokonce poškození mechaniky! Běžně používané diskety jsou 3,5 palcové, zkráceně 3,5" (1" = 2,54 cm), což je průměr kotoučku diskety v anglických palcích. Jsou dobře vymyšleny mají posuvný kryt, bránící mechanickému poškození povrchu kotoučku, ten je upevněn v kovovém unašeči, což zlepšuje přenos otáček od pohonu, obal diskety je mechanicky pevnější a tvar je nesymetrický, proto lze disketu do mechaniky zasunout jen jedním způsobem (nepoužijete-li násilí). Jediné co výrazně omezuje použitelnost disket je jejich kapacita, která se dá použít pro přenos dokumentů, nestačí však pro přenos programů některé instalace používají desítky disket. V dnešní době se diskety přestávají používat. Místo nich se začal používat tzv. flash disk (elektronická paměť typu ROM). Z důvodu nutnosti reinstalací starších produktů je však vhodné mít v podniku k dispozici alespoň externí 3,5" mechaniku, která se dá zapojit k libovolnému počítači pomocí rozhraní USB. Diskety lze chránit proti nechtěnému smazání dat či změně jejich obsahu. Na to stačí otevřít okénko s posuvným šoupátkem, umístěné v rohu diskety. a - přední strana b - zadní strana 1 pevný plastikový obal 5 otvor pro čtení a zápis 2 pružný magnetický disk 6 středový otvor 3 místo pro jmenovku 7 otvory pro náhon a středění 4 otvor pro zamezení zápisu Při skladování disket mějte na paměti, že disketám vadí magnetické pole, prach, sluneční záření, vysoké a nízké teploty. Chcete-li mít diskety s jejich obsahem bezpečně uloženy, je vhodné jim vyhradit na skladování prostor se stálou teplotou a vlhkostí, v temnu a v kovové nemagnetické schránce (pro odstínění magnetických polí). To je ideální stav běžným uživatelům stačí, když 7

8 nenechají diskety volně povalovat, ale uloží je do pouzdra mimo dosah zdroje magnetického pole. Občas také disketu zformátujte zjistíte tím, zda je ještě použitelná. CD ROM Pro distribuci programů či dat o velkém obsahu se dnes vyžívá hlavně CD ROM, lze na něj uložit až 740 MB dat. Data jsou v tomto případě uložena na kotoučku s lesklou vrstvou, jejíž povrch má různou schopnost odrazu světla. Mechanika CD ROM používá pro čtení laserového paprsku, jehož odraz od povrchu disku je opticky snímán a elektronicky zpracován. Název už napověděl pozornému čtenáři, že uložená data na tomto disku nelze měnit ROM znamená paměť pouze pro čtení. CD ROM disky se totiž vyrábí mechanicky lisováním. Zapisovatelné CD disky také existují, ale pro zápis se používají speciální mechaniky, kvalita jejich záznamu je výrazně nižší než u lisovaných CD ROM, a jejich záznam po vypálení také nelze změnit. Další variantou je disk CD RW. Je to přepisovatelný kompaktní disk, který lze až 1000 krát přepsat. Má stejnou kapacitu a použití jako disk CD ROM. Lisované CD ROM disky jsou velmi odolné proti poškození dat. Magnetické pole jim nevadí, protože jejich záznam je mechanický, díky kvalitní hmotě disku (polykarbonáty) jsou i mechanicky odolné. Mechaniky CD ROM disků mají na předním panelu ovládací prvky pro vysunutí a zasunutí zásuvky, do které se pokládá disk, stranou se záznamem dolů (je lesklejší, bez popisů). Některé mechaniky zde mají více ovládacích prvků ty slouží pro ovládání mechaniky, pokud je vloženo běžné CD se záznamem zvuku. Zápis na CD se provádí pomocí pitů (jamek). - šířka pitu 0,5 mikronu - délka 0,83-3 mikrony - hloubka 0,15 mikronu - odstup spirálové stopy 1,6 mikronu Odrazivost CD-ROM a CD-R disky mají odrazivost plošek cca 80% a jamek cca 28%. CD-RW disky mají odrazivost cca 40-55%. Důvodem je použití v odrazivé vrstvě krystalického substrátu, který je schopen se vrátit do původního stavu, jaký byl před zápisem. U těchto disků může být horší čitelnost, zejména u starších CD mechanik. Základní rychlost čtení Audio CD je 150KB/s. Princip čtení Laserový paprsek, generovaný galio-arsenovým polovodičem, je čočkou zaostřen na záznamovou vrstvu disku. Odtud se odráží s proměnnou intenzitou - v závislosti na tom, zda dopadá na plošku či na jamku, do hranolu, který jej odklání do fotoelektrického článku, jehož výstup odpovídá dopadu 8

9 odraženého světla. Generované elektrické impulzy pak reprezentují jedničky a nuly datového záznamu. CD standardy Audio-CD Původní standard zvukového CD. Maximální délka zvuku je 74 minut. CD-ROM (Mode 1) Vychází z Audio CD. Je určen pro záznam dat s chybovou korekcí ECC. Maximální kapacita 640 MB. CD-ROM XA (Mode 2) Odlišná struktura dat oproti CD-ROM. Možnost zvukového záznamu a obrázků. (Photo CD, Playstation) Video CD Předchůdce DVD z roku Na klasické CD lze uložit až 70 minut videa ve formátu MPEG-1 /kvalita srovnatelná s VHS). Lze přehrát na PC a v některých stolních DVD. CD Extra Kombinace záznamu zvuku a dat ve dvou oddělených session (oblastech). Nelze přehrát na stolních přehrávačích. CD-R Jedenkrát zapisovatelé médium. Složení vrstev: - nosná polykarbonová - speciální organické barvivo pro záznam - odrazivá vrstva (slitina stříbra nebo 24 karátové zlato) - ochranný čirý lak 9

10 Nad záznamovou vrstvou je vrstva odrazoví, která simuluje vlastnosti CD-ROMu. Princip zápisu spočívá ve vypálení informace do organické vrstvy - ta se při zahřátí laseru zmatní a zabrání odrážení světla od reflexní vrstvy nad ní. Vzniká tak obdoba pitu klasického CD-ROMu. Kapacity těchto disků jsou standardně 640 MB/74 minut, 700 MB/80 minut. Na trhu jsou i média s kapacitou 90, 95 a 99 minut. Ne všechny mechaniky je však dokáží přečíst. CD-RW Přepisovatelé kompaktní disky. Pracují na principu změny záznamové vrstvy do krystalické či amorfní formy. Záznamová vrstva při zahřátí laserem na určitou teplotu změní svou strukturu na krystalickou. Při ještě vyšším zahřátí se naopak stane amorfní. Krystalická struktura světlo odráží (plošky) a amorfní vrstva světlo pohlcuje (pity). Toto médium lze až 1000 krát přepsat. Složení vrstev: - nosná polykarbonová - ochranná vrstva proti teplu - speciální organické barvivo - odrazivá vrstva (slitina stříbra nebo 24 karátové zlato) - ochranná vrstva proti teplu - ochranný čirý lak Laser CD-RW mechaniky má tři výkonnostní stupně: - zápis (zahřátí vrstvy do amorfního stavu C) - mazání (zahřátí vrstvy do krystalické stavu C) - čtení (záznamová vrstva se nemění) Informace jsou zaznamenávány od středu CD směrem k okraji ve spirálové stopě. Vlastní datová stopa je rozdělena na tři části: - Lead-in - začátek datové oblasti - Program Area - vlastní nahraná data - Lead-Out - Konec datové oblasti Životnost médií: CD-R - několik let CD-RW cca 10 let Systémy souborů Definice jak jsou data na disku organizována. Level 1 ISO 9660 Nejstarší verze. Definuje jména souborů dle DOSu - 8 znaků pro jméno a 3 znaky pro příponu. U tohoto systému není možné používat diakritiku. Maximální hloubka podadresářů je 8. 10

11 Level 2 ISO 9660 Umožňuje větší flexibilitu při pojmenování souborů (délka názvů, speciální znaky). Tento systém není čitelný v některých operačních systémech (např. DOS). Level 3 ISO 9660 Soubory nemusí být zapsány do souvislého bloku, ale mohou být zapsány jako na pevném disku. S takovým CD lze pracovat jako s disketou. Pro zápis se musí používat speciální software. Joliet Rozšíření systému Level 1 ISO 9660 firmou Microsoft. Lze použít dlouhé názvy souborů. UDF ISO Možnost zapisovat soubory nahodile a libovolně je přemazávat jako na pevném disku. S CDRW lze pracovat stejně jako s disketou. Je nutný speciální ovladač (např. Adaptec Direct CD). Nevýhodou je snížení volného místa na CD na 550 MB z důvodu zápisu alokační tabulky po každém nahrání či smazání souboru. Citelně také klesne doba použitelnosti CDRW. DVD Jako konkurence CD ROM se prosadil DVD má podstatně vyšší kapacitu, až 17 GB, díky vyšší hustotě záznamu a jeho ukládáním po obou stranách disku. Zkratka DVD se původně interpretovala jako DIGITAL VIDEO DISC. Později se přistoupilo na výstižnější výklad zkratky DVD, a to DIGITAL VERSATILE DISC, vystihující lépe všestranné a rozsáhlé možnosti DVD jako universálního media, představujícího převratnou inovaci. Multimediální technologie DVD spojuje špičkovou kvalitu obrazu s vynikající digitální kvalitou zvuku a s interaktivitou. Přednosti DVD - Špičková úroveň obrazu ve vysílací kvalitě PAL a prostorový zvuk; - Velká kapacita media umožňující uložení více jak dvou hodin videa na DVD 5 a více jak osmi hodin na DVD 17; - Interaktivita zabezpečující dokonalý (rychlý a snadný) pohyb po struktuře DVD (přesné najetí na libovolnou sekvenci nebo na danou sekundu, stejně jako opakování, krokování vpřed i vzad a to pomalu i rychle.); - Možnost umístit na disku až osm jazykových mutací, které lze v průběhu prohlížení titulu libovolně přepínat. Spolu s možností využít dalších až 32 textových vrstev pro titulky v různých jazycích, které lze rovněž libovolně měnit, jsou dány předpoklady pro výrobu DVD titulů srozumitelných lidem z většiny zemí celého světa; - Výběr až z devíti úhlů pohledu při sledování určitého děje; - Až osmiúrovňové zabezpečení přístupu k vybraným informacím; - Podpora širokoúhlých filmů a standardu TV obrazu 16:9; - Nezničitelnost disků přehráváním, odolnost proti magnetickému poli; - Zajištění proti výrobě nelegálních kopií (teoreticky); - Dostupnost DVD přehrávačů; - Universálnost media; 11

12 Formáty DVD DVD video Formát DVD video je určený pro uchování videosekvencí přehratelných v DVD přehrávačích připojených k televizoru, nebo v DVD mechanice na PC. DVD data Datové DVD využívá rozšířeného formátu UDF/ISO (Universal data format / Industrial standard organization) přístupný ke čtení ve všech počítačových operačních systémech s podporou UDF. DVD - audio DVD-Audio je formát, který je předurčen, aby v domácnostech nahradil definitivně a velmi brzy AudioCD disky (CD-DA), které se používají již řadu let. Jeho předností je kromě velké kapacity, kterou DVD poskytuje, také možnost uložit na disk digitální záznam zvuku s vyšší vzorkovací frekvencí (48, 96 nebo 192 khz) a s větší datovou hloubkou (místo 16 bitů u AudioCD až 24 bitů u DVD Audio). DVD - hybrid. Typy disků u disků průměru 120 mm - DVD 5 s kapacitou 4,4 GB - jednostranný jednovrstvý disk - DVD 10 8,8 GB - oboustranný jednovrstvý disk - DVD 9 8,1 GB - jednostranný dvouvrstvý disk - DVD 18 15,8 GB - oboustranný dvouvrstvý disk Typy disků podle principu záznamu DVD-R - nahrávatelné DVD, lze přečíst v kterémkoliv DVD přehrávači. Princip záznamu totožný jako u CD-R médií. Kapacita disku 3,95 GB nebo 4,7 GB. DVD-RAM - přepisovatelný DVD, produkt firem Hitachi a Panasonic. Kapacita média 4,7 GB jednostranný a 9,4 GB oboustranný disk. Formát DVD-RAM nelze přečíst v DVD-ROM mechanikách jiných firem. DVD-RW - formát přepisovatelného DVD prosazovaný firmou Pioneer, lze přečíst jen v některých DVD mechanikách. DVD+RW - další z možných kandidátů na rozšíření přepisovatelných DVD, konkurenční systém k DVD-RW prosazovaný firmou Philips, měl by jít přečíst ve všech DVD mechanikách. Nástupce DVD Bylo rozhodnuto o dvou směrech vývoje. První je založen na technologii laseru o kratší vlnové délce, který umožní lépe zaostřit a tedy zmenšit velikost prohlubní za účelem hustšího zápisu. Tyto disky dostaly název Blue-ray, což vyplývá z modré barvy laseru. Modré DVD. Dosahují kapacit 27 až 50 GB. Firmy Hitachi, LG Electronics, Matsushita Electric Industrial, Pioneer, Royal Philips Electronics, Samsung Electronics, Sharp, Sony a Thomson Multimedia, které se na vývoji Blue-ray disků účastní odsouhlasily, že nebudou vyvíjet formáty mimo standardy schválené DVD Forem, aby nedošlo k stejné situaci, jaká panovala u DVD. 12

13 Druhý směr vývoje má název HD-DVD, který využívá stávající technologii DVD, avšak užívá novější kodek pro komprimování videa MPEG-4 a modrý laser. Je tak dosaženo vyšší kvality při stejném datovém objemu, nebo lépe stejné kvality při menším datovém toku. Standard počítá s využitím na poli technologie HDTV, která se chystá vytlačit PAL a NTSC. Zdá se, že v tomto souboji formátů pravděpodobně zvítězí formát Blue-ray. Další typy diskových pamětí U osobních počítačů se můžete setkat i s dalšími typy diskových pamětí. Jejich rozšíření však není takové, aby je bylo možné považovat za běžný standart. Patří sem zařízení od firmy IOMEGA nejpopulárnější je ZIP, což je speciální disketová mechanika používající média o kapacitě 100 MB nebo nověji 250 MB. Další mechanikou je JAZ s kapacitou disku až 2 GB. Pro použití u přenosných počítačů a digitálních fotoaparátů je určena mechanika Click! s disketou o kapacitě 40 MB. Zde je důraz kladen hlavně na velikost a tak se mechanika Click! svými rozměry blíží platební kartě! Některé firmy se snaží vyrobit mechaniku, která by uměla pracovat jednak s běžnými 3,5" disketami, jednak s vysokokapacitními disketami. Sem patří například a:drive (kapacita vlastní diskety je 120 MB), či HiFD (200 MB). Možná se prosadí i MiniDisc od firmy Sony, původně určený pro záznam hudby. USB flash disk Tato polovodičová paměť se dnes používá jako náhrada disket. Připojuje se pomocí sběrnice USB a může mít různou podobu. Informace jsou na této paměti uchovány i po odpojení od počítače. Rychlost čtení dat je mnohem větší než u klasické diskety a pohybuje se okolo až 30MB za sekundu. Rychlost zápisu se pohybuje okolo 25 MB za sekundu. Na trhu jsou flash disky i s mnohem menšími rychlostmi a proto je potřeba při nákupu nového flash disku dávat dobrý pozor. Kapacita flash disků neustále roste. Jejich kapacity jsou nejčastěji 256KB, 512KB, 1GB, 2GB, 4GB, 8GB, 16GB a 32GB. 13

14 Paměťové karty Paměťové karty jsou obvykle založeny na principu pamětí typu flash. Jsou to polovodičové paměti, které se nejčastěji používají v MP3 přehrávačích, digitálních fotoaparátech, videokamerách, mobilních telefonech a podobně. Nejčastěji používané paměťové karty jsou typu Secure Digital (SD), Mikro Secure Digital (msd), xd Picture Card (xd), Compactflash (CF), SmartMedia (SM), Memory Stisk PRO (MSP) a Memory Stisk Duo (MSD). V dnešní době největší z nich dosahují kapacit až 32 GB. Bohužel většina přístrojů, které jsou na trhu umí pracovat s kartou o kapacitě max. 2GB. Při nákupu karty je vždy vhodné vědět, jakou maximální kapacitu daný přístroj podporuje. Paměťové karty lze koupit s různou rychlostí četní a zápisu. S vyššími rychlostmi stoupá i cena karty. 14