European Ideas Network. Letní univerzita 2005 Lisabon. Závěry pracovních skupin

Transkript

1 European Ideas Network Letní univerzita 2005 Lisabon Závěry pracovních skupin

2 Partneři Doplňkoví partneři

3 Představte si, že si nemusíte představovat......štíhlý, silný a efektivní stát! Think-tank estat je platformou pro střetávání názorů všech zainteresovaných - občanů, podnikatelů, úředníků i politiků. Čas nečeká, je ohraničený. I estat je časově ohraničený. Nakonec to budou politici, kdo dostane výstupy na stůl a kdo by měl najít sílu k jejich uskutečnění. Věříme, že ji mají. Zapojte se i Vy na

4 European Ideas Network Letní univerzita 2005 Lisabon Závěry pracovních skupin L E T N Í U N I V E R Z I T A L I S A B O N 1

5 Obsah: Úvodní slovo... 3 PRACOVNÍ SKUPINA 1 Reforma veřejných služeb... 4 PRACOVNÍ SKUPINA 2 Udržitelné zemědělství a bezpečnost potravin... 4 PRACOVNÍ SKUPINA 3 EMU a finanční prostředky... 5 PRACOVNÍ SKUPINA 4 Obrana a bezpečnost... 6 PRACOVNÍ SKUPINA 5 Demografické změny a imigrace... 7 PRACOVNÍ SKUPINA 6 Globalizace... 7 PRACOVNÍ SKUPINA 7 Tvorba bohatství a zaměstnanosti... 8 PRACOVNÍ SKUPINA 8 Evropská vláda... 9 PRACOVNÍ SKUPINA 9 Terorismus a vnitřní bezpečnost PRACOVNÍ SKUPINA 10 Ekologické otázky E U R O P E A N I D E A S N E T W O R K

6 Vážení čtenáři, před nedávnem jsem byl pracovně v Moskvě. Dříve se říkalo V zemi kde zítra znamená již včera. Člověku by se chtělo říci, že se podobné nesmysly nemohou opakovat, ale i v současné Evropě se vyskytují podobná hesla. Vezměme např. Lisabonskou strategii, která dávala za úkol dohnat a předhonit USA. Chci věřit, že většina Evropy, bude spíše praktičtější a více realistická. Obsah sborníku, který máte v ruce je toho příkladem. Vydáváme ho společně s CEVRO Liberálně-konzervativní akademie a obsahuje závěry pracovních skupin European Ideas Network (EIN) z letošní letní lisabonské univerzity středopravých evropských Think-tanků. Pro mě osobně bylo opravdu osvěžující slyšet podobné názory na projekty, které dnes řešíme. Edvard Kožušník vedoucí projektu estat.cz Mezi hlavní cíle CEVRO Liberálně-konzervativní akademie patří svobodná výměna zkušeností a znalostí na domácí i zahraniční úrovni a především prolamování bariér mezi politickou, akademickou, podnikatelskou, mediální a občanskou sférou. Projekt European Ideas Network, jehož součástí bylo letošní letní setkání, podporuje navazování celoevropské spolupráce politiků, obchodníků, akademiků, politických poradců, novinářů a představitelů neziskových organizací. CEVRO je od minulého roku součástí této evropské sítě. Jako zástupkyně CEVRO, coby jediného českého člena European Ideas Network, jsem velmi potěšena, že Vám mohu představit sborník, který mapuje výsledky pracovních skupin evropských pravicových think-tanků a nadací. Mgr. Petra Viktorová tajemnice CEVRO L E T N Í U N I V E R Z I T A L I S A B O N 3

7 PRACOVNÍ SKUPINA 1 Reforma veřejných služeb Pracovní skupina trvale hledá zásady, které lze uplatnit v sektoru veřejných služeb tak, aby tyto služby naplňovaly očekávání občanů co do své kvality, dostupnosti a přiměřenosti cen, při zachování ekonomičnosti a sociálního účelu každé služby. V tomto roce vyšly z debaty tyto klíčové body: Ve vzrůstajícím počtu oborů v řadě evropských zemí tyto cíle úspěšně plní soukromý sektor, který na sebe vzal úlohu veřejné služby poskytovat. Tyto úspěchy je třeba propagovat mnohem efektivněji, aby nezanikly ve zdůrazňování neúspěchů, které jsou však mnohem méně časté. Úspěch takového uspořádání závisí zjevně na legislativním systému, který musí zajišťovat možnost konkurence, transparentnost a minimální standardy, a rovněž definovat každý příslušný společenský účel, jako je například univerzálnost dané služby, a zaručovat rovný přístup k ní. Závisí také na důslednosti, s jakou jsou takové legislativní normy prosazovány. Nerozvíjí se však debaty o klíčových faktorech úspěchu PPP (spolupráce veřejného a soukromého sektoru) a PFI (financování ze soukromých zdrojů), řízení a strukturování takových podniků. V rámci Evropské unie je stanovení cílů, struktur a předepsaných postupů pro poskytování veřejných služeb v pravomoci jednotlivých členských států včetně rozhodnutí, zda zavést konkurenci v rámci dodavatelů v sektorech (obvykle v oboru sociálních a státních služeb), které nepodléhají konkrétním požadavkům EU na liberalizaci trhu (např. telekomunikační služby, dodávky energie, letecká doprava). Pravomoc EU v těchto sektorech se vztahuje pouze na dohled nad tím, aby se v případě zavedení konkurence uplatňovala a dodržovala pravidla jednotného trhu. Toto je také jediným cílem obecně špatně vykládané směrnice o službách. Možnost volby zůstává v politické debatě stále trochu hádankou. Chtějí skutečně spotřebitelé větší volbu a reagují na ni kladně? Jak vypadá určitá ekonomická teorie z jejich pohledu? Zde je zapotřebí dalšího výzkumu. Zdá se, že poměrně významnými faktory jsou přesnost standardů poskytování služeb, průhlednost a dostupnost informací pro občany spotřebitele ohledně dostupných služeb v porovnání se standardy. Pracovní skupina i nadále zdůrazňuje, že jedinou cestou ke skutečnému poznání v této oblasti je sběr a pečlivá analýza nejlepších metod v Evropě i ve světě. Proto se i nadále zasazujeme o to, aby se práce v této oblasti, která je pro účastníky EIN životně důležitá, ujala síť expertních skupin (think-tanků). PRACOVNÍ SKUPINA 2 Udržitelné zemědělství a bezpečnost potravin Jaké jsou reálné postupy udržitelné obnovy evropského venkova? Budou tyto oblasti dále znevýhodňovány současnými vysokými cenami fosilních paliv? Jak mohou zemědělské ekonomiky využít příležitostí, které tato situace nabízí, a zároveň se zabezpečit proti hrozbám, které představuje? Jak se může zemědělství v době, kdy je změna klimatu obecně uznávanou skutečností, připravit na zvyšující se globální oteplování? Jakou roli a odpovědnost má při omezování vlastního vlivu na tvorbu skleníkových plynů? Jak může pomoci při hledání řešení problému produkování emisí v dalších průmyslových oborech? Zásady udržitelné obnovy venkova Obnova venkova není jen zemědělský, ale i ekonomický problém, který se dotýká oblasti, kde jsou již dnes vyšší náklady na infrastrukturu. Je proto nutné stanovit postupy, s jejichž pomocí bude možné řešit deficity trhu bez deformace obchodního prostředí. Základem každého přístupu k venkovské otázce musí být úsilí o ziskové zemědělství, které udrží pracující populaci v práci na půdě a zachová životaschopnost venkova. Obyvatelé měst očekávají na venkově městské služby. Jelikož je Evropská unie převážně urbanizovanou oblastí, je nutné obyvatele neustále informovat, aby jejich očekávání byla realističtější. Rozdílnou infrastrukturu venkova v zemích EU je nutno zastřešit jednotnou zemědělskou legislativou, následně dopracovanou a zavedenou na regionálních úrovních. Politika obnovy venkova není jasně definována a byl stanoven relativně vágní rozpočet, díky čemuž může být téma považováno z politického hlediska za příliš těžko uchopitelné. Tíživá regulace obnovu venkova potlačuje a neumožňuje přístup k technologiím. Potraviny v rámci potravinového řetězce v EU patří k nejbezpečnějším na světě. Tuto skutečnost je nutno lépe prodat, aby se zlepšily vztahy mezi výrobci a spotřebiteli a zvýšily se zisky. 4 E U R O P E A N I D E A S N E T W O R K

8 Ropná krize dopad a řešení Zvýšení ceny pohonných hmot pro zemědělce je v poměru ke konečné spotřebitelské ceně zanedbatelné. Hlavní dopad na výši cen mají náklady na dopravu v dalších článcích dodavatelského řetězce. Problémy s energií mohou zmírnit biopaliva, nemohou je však vyřešit. Při zvažování využití alternativních zdrojů energie je nutno vyčíslit skutečné náklady. Biopaliva mohou být konkurenceschopná pouze s využitím GMO. Dále jsou zde možné sociální dopady umělá deformace krajiny způsobená pěstováním biopaliv a biomasy. Dotace poskytované v této oblasti mohou deformovat trh. Veřejná politika by se měla soustředit na usnadnění výzkumu a vývoje a počáteční komercializaci této oblasti, a poté ponechat tento obor přirozeným tržním silám. Biopaliva jsou široká kategorie, která zahrnuje i taková témata a obory jako alternativní zemědělství, lesnictví, recyklace odpadů, obnovitelné zdroje energie (slunce, voda, vítr). Všechna tato témata je třeba probrat z hlediska jejich společenského přijetí jak se nejlepší ekologické metody slučují s pohledem spotřebitelů na ideální krajinu? Je nutno vytvářet širší příležitosti v oblasti biotechnologií širší výzkum a vývoj se zaměřením na informování veřejnosti, rozvoj veřejné debaty a společenského povědomí, stavět na stávající silné stránce EU v této oblasti. Změna klimatu příležitosti a hrozby Tempo klimatických změn se nezastaví. Je proto mnohem lepší zavádět zásady, pomocí nichž je možné tyto změny zvládat tj. volba pěstovaných plodin a fyzických struktur, které se dokážou s následky změny klimatu vyrovnat. Orgány veřejné správy ve venkovských oblastech potřebují stanovit postupy, s jejichž pomocí se mohou připravit na další klimatické změny, zejména na hrozby požárů a povodní. Je nutno zvážit nějakou formu pojistného mechanismu proti přírodním katastrofám. Největším problémem v případě klimatických změn je stále větší nedostatek vody a boj o ni. Celosvětový nárůst populace a prosperity vede k neudržitelné poptávce po dodávkách vody. Nedostatek proto není způsoben jen změnou klimatu. Je nezbytně třeba definovat a seřadit podle priority různé způsoby využití našich zdrojů vody, aby bylo možno stanovit přesné rozdělení nákladů a inteligentně tento zdroj využívat. Nedostatek vody může také potenciálně omezit rozsah pěstování biopaliv. Voda se stává politickým tématem a bude tomu tak v budoucnu stále častěji. Je třeba tento trend zastavit. PRACOVNÍ SKUPINA 3 EMU a finanční služby 1. Udržitelná daňová politika se v Evropě stává stále naléhavějším tématem, a to nejen díky demografickým trendům. Je proto nezbytné, aby členské státy převzaly odpovědnost za zdravou daňovou politiku a přijaly za své politické cíle stanovené v Paktu o stabilitě a růstu (SGP). Existuje řada empirických důkazů a souvislosti mezi nedůslednou daňovou politikou a pomalým ekonomickým růstem. Velké deficity ve veřejném sektoru podkopávají trvalou ekonomickou expanzi v nejlepším případě způsobí pouze dočasnou stimulaci poptávky. Finanční trhy pravděpodobně nedokážou přinutit vlády k větší daňové ukázněnosti. Empirické důkazy ukazují, že akciové trhy reagují na fiskální krize (zejména v rozvinutých zemích) stylem příliš málo, příliš pozdě (např. New York v roce 1970). Zvrátit trend zhoršující se daňové rovnováhy může jen přísnější monitorování a prosazování pravidel stanovených v SGP. Naše debata o ekonomických aspektech EMU byla odrazem diskusí, které probíhají v EU. Vyznačovala se především velkou neochotou vůči jakékoli harmonizaci daní. Expertní skupiny by se však měly touto otázkou vážně zabývat, zejména pak možným pozitivním vlivem společných definic, které mají v EU zlepšit průhlednost a poskytnout srovnávací základnu. 2. Vnitřní evropský trh v jeho současné podobě je pravděpodobně stejnou měrou překážkou i podnětem růstu a snižování nezaměstnanosti. Vysoké daňové zatížení v Evropě je hlavní překážkou globální konkurenceschopnosti. Na daňové úrovně a struktury je nutno nahlížet v globálním kontextu ve vztahu k Asii i ke Spojeným státům. Daňová konkurence poháněná tržními silami je mnohem lepší než harmonizační daňová legislativa není vstupenkou na ekonomické dno. Empirické studie daňových struktur v nových členských státech mohou naši debatu obohatit (např. diskuse o významu rovné daně ), ovšem skutečné daňové zatížení v nových členských zemích je často mnohem větší, než se na první pohled zdá existuje zde mnoho skrytých daní. Měnová politika není nástrojem strukturální ekonomické reformy japonská politika nulové úrokové míry nebyla podnětem k restrukturalizaci ekonomiky. L E T N Í U N I V E R Z I T A L I S A B O N 5

9 3. Pokud jde o liberalizaci finančních služeb, není vhodný jednotný, nepružný přístup. Maloobchodní a velkoobchodní podniky potřebují odlišné zacházení. Informační asymetrie v této oblasti je dobrým důvodem pro ochranu spotřebitelů, členské státy i EU by však měly umožnit větší deregulaci v oblasti vzájemného obchodování profesionálních finančních institucí. Větši integrace finančních a kapitálových trhů by měla vést k větší přeshraniční konsolidaci mezi poskytovateli finančních služeb. Vzrůstající protekcionismus v Evropě je znepokojivý trend, který představuje velkou hrozbu pro rozvoj oboru finančních služeb i ekonomiky jako celku. Finanční předpisy představují i nadále pro soukromý sektor významnou zátěž. Je třeba provést pečlivější analýzu navrhovaných finančních předpisů, v níž by spotřebitelské náklady měly být mnohem průhlednější. Jsou to totiž spotřebitelé, kteří nakonec náklady na tyto předpisy platí, což je odrazuje od vytváření větších finančních úspor. PRACOVNÍ SKUPINA 4 Obrana a bezpečnost Evropské struktury Úprava stávajícího legislativního rámce daného smlouvou: > vytvoření funkce ministra zahraničních věcí > zahrnutí vzájemné obrany do evropské legislativy: doložka o solidarita jako dodatečný protokol ke Smlouvě z Nice > vytvoření Evropské obranné agentury (European Defence Agency, EDA) za účelem společného využití zdrojů pro vyzbrojování apod. > národní garda EU: využití stávající legislativy pro civilní službu a její úprava za účelem vytvoření služby, která kromě pomoci při přírodních katastrofách apod. zahrnuje také domobranu. Rozšířená spolupráce jako způsob rozvoje CFSP/ESDP nebo jiného postupu mimo rámec Smlouvy. Souběžně s tím by NATO mělo zaujmout více politickou roli, jako klíčový způsob ochrany postavení USA v oblasti obrany a bezpečnosti. Praktická opatření: > přechod od debaty na úrovni institucí, zpolitizování CFSP/ESDP rozsáhlejší veřejnou debatou, např. o šíření jaderných zbraní / nukleárním zastrašování > posun v rámci strategické debaty EU definováním společného postoje ohledně použití vojenské síly, vycházející ze Solanova referátu > rozšíření spolupráce a výměny informací mezi zpravodajskými službami > zlepšení schopnosti civilního obyvatelstva zvládat krize (odstraňování následků přírodních katastrof apod.). Rozšíření / sousední státy Díky únavě z rozšíření se perspektiva členství v EU stala pro všechny kandidátské země a potenciální kandidátské země kromě Bulharska a Rumunska mnohem vzdálenější vyhlídkou. Potřeba stabilizace a demokratizace ve státech sousedících s EU je však stále stejná. Zde se vynořuje celá řada dilemat: Budou zahájeny rozhovory o členství s Tureckem, jejich výsledek je však nejasný. EU by se měla snažit hledat způsoby rozvíjení spolupráce v oblasti bezpečnosti / obrany. Východní otázka: > zahájení širší debaty o Rusku, aby se posílila soudržnost EU ve světle odlišných strategií používaných jednotlivými členskými státy > poskytnutí větší podpory prozápadním demokratům na Ukrajině, buď nabídnutím perspektivy přijetí do EU v dlouhodobém horizontu, nebo nabídkou významného partnerství. Západní Balkán: > urychlení přijetí Chorvatska > udržování vojenské přítomnosti a rozšíření pomoci v Bosně a Kosovu > nabídnutí perspektivy lepšího sousedství Srbsku / Černé hoře, Makedonii, atd. Střední Východ: > spojení barcelonského procesu se snahou stabilizovat mírový proces na Středním Východě, v intenzivní spolupráci s USA > pomoc irácké vládě při stabilizaci země a potlačení povstání. Transatlantické vztahy Pravidelný hodnotový dialog s USA. Intenzivnější úsilí o vzájemné sjednocení strategií v boji proti terorismu. 6 E U R O P E A N I D E A S N E T W O R K

10 PRACOVNÍ SKUPINA 5 Demografické změny a imigrace Analýza Nedojde-li k žádným dalším reformám, zvýší se procento závislých starších osob do roku 2050 z 25 na 50 procent. Důchod jednoho seniora pak budou platit dva lidé v aktivním věku. V zemích se silným podílem penzijních systémů nezajištěných fondy bude v důsledku toho narůstat neudržitelně vysoký vládní dluh. Zejména v kontinentální Evropě je velice pravděpodobné, že státy vstoupí do bludného kruhu, kdy budou stále se zvyšující daně snižovat jak nabídku práce, tak poptávku po ní. To povede nejen ke snížení počtu obyvatelstva, ale také k omezení pracovních styl a ke zvyšování průměrného věku. S tím se pojí riziko, že v budoucnosti se USA pravděpodobně stanou novátorštějším státem než Evropa. Statistiky ukazují, že země, kde se stále udržuje tradiční role ženy, se také vyznačují nejnižší porodností (např. Itálie, Španělsko, Německo, oproti např. Francii). Rozmáhá se trend, kdy prarodiče pečují o vnoučata, aby rodiče mohli pracovat. To je částečný důsledek neshody mezi poptávkou po práci a poptávkou po službách péče o děti. V řadě evropských zemí začínají lidé s profesním životem později a do penze odcházejí dříve, než je obvyklý věk, což nesmírně zatěžuje trh práce. Kromě toho ještě existují překážky, které způsobují vyšší nezaměstnanost žen. Povolení větší imigrace má smysl pouze tehdy, pokud se evropským zemím podaří přilákat nejlepší mozky a pracovníky s doplňkovými schopnostmi, kteří jsou ochotni se plně integrovat do evropské společnosti. Zkušenosti však ukazují, že sociální státy s přísnou regulací, jakým je například Německo, přitahují spíše chudé a nekvalifikované imigranty. Trh práce: > Omezení odchodů do předčasného důchodu pouze na skutečně nezbytné případy, striktní omezení subvencí. > Rozšíření podílu žen na trhu práce vytvářením nových příležitostí, např. díky pružné pracovní době, podporou zaměstnávání na částečný úvazek a individuální práce. > Reforma vzdělávacího systému za účelem zvýšení efektivnosti a rychlosti vyššího vzdělávání, která umožní dřívější nástup do profesního života. > Investice do lidských dovedností a profesní mobility prostřednictvím celoživotního vzdělávání. > Prosazování směrnice o zákazu diskriminace z důvodu věku způsobem, který rozšíří pracovní příležitosti pro všechny, bez vedlejších důsledků např. pro starší občany. > Liberalizace produktových a kapitálových trhů od řemeslné výroby až po hypoteční bankovnictví. Tyto reformy vytvářejí nejen profesní příležitosti, ale budou mít pravděpodobně i pozitivní dopad na porodnost. Sociální stát > Je nezbytné zvýšit podíl příspěvků z penzijních fondů a zároveň zvýšit věk pro běžný odchod do důchodu, prodloužit dobu přispívání do penzijních fondů, případně omezit možnost odchodu do předčasného důchodu. Tato opatření by měla zvýšit míru spořivosti i investiční příležitosti. > Zlepšení oblasti péče o děti a slučitelnosti profesního a soukromého života, společně s daňovými pobídkami, by mohlo mít významný kladný dopad na míru porodnosti. > Porodnost by mohlo zvýšit také snížení příležitostných nákladů na pořízení potomka, realizované zejména prostřednictvím cílených pobídek např. v rámci penzijního systému, systému zdravotní péče, systému dlouhodobé péče. Nábor kvalifikovaných pracovníků z cizích zemí: > Imigrace jeho jediné řešení budoucích demografických a pracovních problémů Evropy není příliš schůdné politické téma. > Maximalizace výhod plynoucích pro Evropu z imigrace lze dosáhnout přilákáním těch nejkvalifikovanějších a nejpodnikavějších osob z třetích zemí. Tito pracovníci musí mít schopnosti, které v Evropě chybí, a musí být ochotni integrovat se do naší společnosti a přijmout naše společné hodnoty. Kulturní rozměr imigrace nelze opomíjet. Doporučení umožňující individuální volbu Je nutno zvolit mnohostrannou strategii, která bude zároveň řešit následující problematiku: PRACOVNÍ SKUPINA 6 Globalizace Globalizace není novým jevem probíhá už po několik desítek let a má mnoho projevů: kulturní, náboženské, etické, technologické a ekonomické. L E T N Í U N I V E R Z I T A L I S A B O N 7

11 V Evropě je však v posledních letech nejsilněji vnímána hospodářská stránka globalizace, zejména vzhledem ke vzrůstajícímu tempu ekonomické globalizace. Tendence k ekonomické globalizaci nemusí být nevratné, avšak to je pouze teoretická spekulace. Nejvýznamnějším pozitivním příkladem ekonomické globalizace jsou (dosud neukončené) vytvoření vnitřního evropského trhu a hloubková integrace ekonomiky EU a USA (jež vyvrací obavy Jeana-Jacquese Servana Schreibera, vyjádřených v le défi américain ). Globalizace vede k lepšímu rozdělování zdrojů, proměňujícímu se rozdělení práce, větší diferenciaci produktů a větším inovacím. Zvýšený tlak konkurence však vyžaduje pravidelné strukturální změny, má-li se globalizace stát příležitostí, nikoli hrozbou. Jak říká staré čínské přísloví: na změnu větru lze reagovat mnoha způsoby ale moudrý muž si postaví větrný mlýn. Evropané však reagují jinak: jako spotřebitelé globalizaci plně přijímají, ale v jiných ohledech (např. jako zaměstnanci) tuto výzvu odmítají. Zatímco po 2. světové válce byly změny a přizpůsobování se jim vnímány v Evropě jako normální a pozitivní jev, v dnešní době se Evropané přizpůsobují změnám jen neochotně. Tehdy neměli co ztratit dnes se nechtějí vzdát svého pohodlného způsobu života. Tyto důvody stojí do určité míry za překvapivým výsledkem francouzského referenda o evropské ústavě a nedávným výsledkem německých parlamentních voleb. Velké skupiny společnosti by rády vrátily globalizaci zpět a sní o alternativních scénářích nulového růstu, romantickém návratu k přírodě a řešeních odmítajících technologie, které je mají chránit před konkurencí. Je zřejmé, že na vině je i politické vedení, kterému se nepodařilo obyvatelům srozumitelně vysvětlit, že před globalizací se nelze ukrýt, ale je třeba ji přijmout jako novou příležitost. V našich demokratických systémech nesmějí vlády a političtí představitelé podlehnout pokušení jednoduše přijmout za své pocity svých voličů musí své voliče vést a vzdělávat, vysvětlovat jim pravděpodobné výhody a změny maximálně usnadňovat. Žádné zemi, která se pokusila globalizaci vzdorovat, se to nepovedlo (zejména se jedná o země bývalého komunistického bloku). Je třeba pochopit, že kulturní a sociální prosperita není alternativou hospodářského růstu: hospodářský růst není cílem sám o sobě, ale je nezbytným prostředkem dosažení blahobytu a spokojenosti, lepší ochrany životního prostředí a sociální soudržnosti. Obchodní společnosti i vlády jsou přesvědčeny, že výzvám globalizace je možno se postavit a využít je jako příležitosti. Je však nutno splnit následující předpoklady: > umožnit inovace a podporovat podnikání, výzkum a vývoj, vzdělanost a trvalé vzdělávání. Vysoké školy musí být propojeny v globální síť a přijímat konkurenci > omezit regulaci a administrativní omezení na nezbytné absolutní minimum, s přihlédnutím k potřebě zachovat na mezinárodní úrovni stejná pravidla pro všechny > modernizovat sociální a pracovní politiku a legislativu. Nahradit systém sociálních dávek pro nezaměstnané aktivní politikou na trhu práce, zaměřenou na vzdělávání lidí pro dostupná pracovní místa > zapojit průměrného občana do debaty o globalizaci. Opatrně, krok za krokem propagovat úspěšné příklady, aby lidé změnili svůj obranný postoj > vytvořit stabilní makroekonomické podmínky, aby podnikatelé získali důvěru, že dlouhodobé investice v Evropě se vyplatí > práce se musí vyplatit (Kokova zpráva) > udržovat a podporovat svobodný obchod a konkurenci uvnitř EU i celosvětově > upravit evropský sociální model tak, aby byl v globalizovaném světě konkurenceschopný; novým klíčovým slovem bude zřejmě pružné zabezpečení ( flexicurity ) > na vládní úrovni sdílejí evropské, národní i regionální orgány zodpovědnost; musí koordinovat svůj program a kroky a usilovat o stejné cíle. Bylo by možná vhodné změnit název pracovní skupiny 6 z Globalizace na Mezinárodní konkurenceschopnost nebo Jak zachovat ekonomické, kulturní a sociální výhody Evropy v globalizovaném světě. PRACOVNÍ SKUPINA 7 Tvorba bohatství a zaměstnanosti Zatížení pro firmy PS 7 se zaměřila na faktory, které brání zakládání a růstu malých a středních firem a mikro firem. Pracovala na základě výzkumu zadaného EIM v Nizozemí. 8 E U R O P E A N I D E A S N E T W O R K

12 Náklady na administrativní zatížení firem představují 2-3% HNP. Na malé a střední firmy, mikrofirmy a samostatně výdělečně činné osoby však dopadají nepoměrně hůře. 60% zatížení vychází z národních a 40% z evropských předpisů. Zhruba 30% firem, v závislosti na velikosti, tvrdí, že jim toto zatížení brání zaměstnávat více lidí. Přísnost zaměstnanecké legislativy se v rámci EU liší: na stupnici od 1 do 100 se členské státy nacházejí ve značném rozpětí od 20 do 70. V protikladu s tím stojí USA, které byly ohodnoceny 3 body ze 100, zatímco Hong-Kong získal dokonce 0. Index podnikání rovněž ukazuje, že EU dosahuje jen poloviční úrovně USA a tato propast se stále rozšiřuje. Daňové zatížení Kromě zaměstnanecké legislativy je další podstatnou překážkou zakládání a růstu obchodních firem daňové zatížení, stejně jako dostupnost kapitálu a kvalifikovaných pracovních sil. PS 7 upřednostňuje trvalou tendenci ke snižování daní fyzických i právnických osob jako cestu k rozvoji podnikání. Otázku rovné daně je třeba studovat velmi pečlivě. Během dvou let zavede určitou variantu rovné daně devět z 25 členských států EU. Klíčovým problémem úspěšnosti rovné daně je správné nastavení daňového prahu. Musí být dostatečně vysoký, aby osvobodil nejhůře placené osoby od povinnosti platit daň z příjmu, aniž by však znamenal příliš vysoké ztráty na vybraných daních. PS 7 získala vynikající vstupní informace ohledně problematiky málo placených pracovníků od expertní pracovní skupiny vedené KAS. Jejich doporučení ohledně tohoto problému jsme vřele přivítali. Evropský sociální model Ohledně širších témat došla PS 7 k závěru, že v EU neexistuje jediný ESM, ale několik různých typů. Některé studie uvádějí až pět typů. Konkurenci mezi nimi je třeba vítat, nikoli potlačovat. Klíčovým problémem je politická vůle přijímat změny a přesvědčit veřejnost o jejich potřebě. Veřejnost vítá změny, které zlepšují kvalitu jejich života: v poslední době patřilo mezi populární změny například snížení nákladů na telefonní hovory a rozvoj internetu. Tyto změny však závisí na liberalizaci. Existuje velká politická skupina pracovníků nesdružených v odborech, osob samostatně výdělečně činných, a zejména pak nezaměstnaných, jejichž zájmy nejsou v politickém systému dostatečně zastoupeny, a to nejen na evropské úrovni. Komise by měla upustit od financování řady nevládních organizací, které odráží zájmy nedávné minulosti z nichž řada vystupovala proti ekonomickým reformám. Role Evropské komise Obecněji dospěla PS 7 k závěru, že Komise musí sladit svou rétoriku s konkrétními kroky zaměřenými na podporu růstu obchodu. Její politika je v současnosti zaměřena mnoha často protichůdnými směry. Pracovní skupina doporučuje mimo jiné tyto plány: > jmenovat komisaře pro deregulaci, který by zahájil debatu a donutil systém k akci > začít uplatňovat mnohem uvolněnější přístup k legislativě: méně normativních směrnic, větší tendence k decentralizaci. Postupně je třeba omezovat poselství, neboť mnoho rámcových směrnic se používá pro ospravedlnění konkrétních, podrobných zákonů například v oblasti péče o zdraví a bezpečnost > zavést konkrétní výjimky pro mikrofirmy z většiny evropských zákonů o zaměstnanosti. Austrálie tak učinila pro firmy s maximálně 20 zaměstnanci a v současnosti plánuje zvýšit tento limit na 100. EU by mohla začít s mírným limitem 10 zaměstnanců. > snažit se zajistit co nejrychlejší přijetí směrnice o službách, pokud možno v podobě co nejbližší jejímu původnímu návrhu. PRACOVNÍ SKUPINA 8 Evropská vláda Ať už je to dobré nebo ne, Evropská unie je schopna fungovat i bez přijetí evropské ústavy. Pro zlepšení demokratičnosti, odpovědnosti a průhlednosti evropské politiky by bylo dobré, aby vzniklo nějaké období zamyšlení, doprovázené otevřenou diskusí o vysoce kontroverzních tématech, a následované obdobím konkrétních kroků v oblastech vysoce nekontroverzních potřeb. Je možné stanovit některé méně kontroverzní požadavky okamžitých opatření, které mají za účel podpořit demokratičnost, průhlednost a odpovědnost: například větší zapojení národních parlamentů do rozhodovacích procesů na evropské úrovni; jasnější vymezení kompetencí na evropské a národní úrovni; zaměření na omezení regulace (při lepším prosazování a kontrole) a větší otevřenosti debat v rámci Rady pro širokou veřejnost. L E T N Í U N I V E R Z I T A L I S A B O N 9

13 Většina z těchto opatření (avšak také doložka zdůrazňující dobrovolnost sdružování evropských národních států či možnost lidové iniciativy) již byla přijata jako klíčové institucionální inovace návrhů evropské ústavy. Zvažují se proto následující možnosti: (a) (b) (c) znovu předložit k projednání současnou (či obnovenou) verzi evropské ústavy, vypracovat mnohem skromnější verzi smlouvy upravující smlouvu z Nice (Nice +), v níž budou některé prvky vypůjčeny z evropské ústavy (převážně oddíly I a II), nadále si vystačit se současnou podobou smlouvy z Nice. Možnost (a) by byla rozumná, pokud by se dalo předpokládat, že lidé ve Francii a Nizozemí odpovídali na špatnou otázku, či odpovídali na správnou otázku ze špatných důvodů. Na trvající veřejnou podporu však může být ničivý účinek, pokud budeme brát ano vyslovené svrchovaným subjektem za správné a definitivní, ale ne za chybné a odvolatelné. Možnost (b) může být vhodná, lze-li předpokládat, že v návrhu ústavy se vyskytují do značné míry nesporné prvky, které b členské státy i jejich občané přivítali bez ohledu na své stranické zájmy (viz výše). Vybírání třešniček na dortu však může být považováno za nepoctivé, pokud by to vedlo k více či méně neformálnímu prosazení částí ústavy, které část obyvatel přímo odmítla. Pokud by však celý návrh ústavy měl být považován za politické tabu kvůli dvěma negativním referendům, byly by reformy evropského vládního systému zcela nemožné a to i ty, které by byly ve společném zájmu všech občanů EU. Možnost (c) není pravděpodobně tak rozumná jako (b), ale ani ona by nepředstavovala konec evropské politiky. Abychom mohli mít ústavu, musíme jasně definovat, na koho se má vztahovat. Na hranice Unie, některé klíčové prvky její společné identity, či její lid, který by v zásadě byl schopen pochopit a ochoten podpořit pravidla definující ústavní smlouvu mezi občany a jejich zástupci? To je třeba jasně definovat dříve, než bude návrh takové ústavní smlouvy předložen občanům. Evropská pětadvacítka dosáhla vyšší úrovně různorodosti. Centralizovaná, harmonizovaná politika je proto stále obtížnější. To však nemusí být takový problém. Evropská vláda by se ve světle současného i budoucího rozšiřování měla snažit vyvinout pravidla a postupy, které umožní současným i budoucím členům zvolit si formu zvýšené dobrovolné spolupráce, aby občané měli volbu mezi několika institucionálními alternativami. Evropská prosperita byla vybudována na různorodosti, nikoli na shodě! V diskusi k těmto závěrům bylo navrženo přehodnotit název Pracovní skupiny 8, aby v něm výrazněji figurovalo slovo demokracie. PRACOVNÍ SKUPINA 9 Terorismus a vnitřní bezpečnost 1. Evropská unie hraje důležitou roli ve vývoji efektivních strategií boje proti islámskému teroru. Mezi širší oblasti, jimž je nutno se věnovat, patří: definování hrozby; institucionální opatření; vývoj společné strategie obrany proti této hrozbě; vztahy s muslimskými občany zemí EU a širší preemptivní opatření. 2. Definování hrozby: bylo předčasné hovořit o kooperativním umírněném islámu, s nímž je možné jednat. Je proto třeba další práce, než zjistíme, zda s ním můžeme pracovat. 3. Teroristickou hrozbu je nutno nazývat pravým jménem. Politicky korektní obcházení problémů brání efektivní politice i debatě. Jsme přesvědčeni, že je nutno stále prosazovat zásadu, že terorismus může být a bude poražen. Bez politické jistoty nemůže být náš boj účinný. 4. Vnitřní a vnější bezpečnost jsou úzce propojené oblasti. Je velmi důležité, aby se strategie vnitřní bezpečnosti přizpůsobovala požadavkům na vnější bezpečnost. Existují důkazy, že radikální islámské myšlenkové proudy vznikly za podmínek, mezi jedinci a veliteli mimo území Evropské unie. Je třeba zvážit spolupráci s modernizujícími se muslimskými zeměmi, které jsou na cestě k demokracii, a předložení širších návrhů řešení konfliktů na Středním Východě. 5. Evropská unie musí zajistit, aby se stávající legislativa, instituce i systémy skutečně zapojily do budování bezpečnosti. Protiteroristické zákony již existují a další je možné v případě potřeby přijmout je však důležité tyto zákony plně prosadit. Boj s terorismem je třeba podepřít zákony, aby bezpečnostní agentury přesně věděly, jaká je jejich pozice. Je nutno nalézt rovnováhu mezi bezpečností a svobodou. Být v bezpečí je však jedním ze základních lidských práv. Evropská unie by měla usnadňovat vzájemný kontakt a výměnu zkušeností mezi národními policejními sbory, bezpečnostními a zpravodajskými službami, aby podporovala jejich vzájemnou důvěru. Tak by mělo dojít k vytvoření sítí politiků, specialistů a odborníků na bez- 10 E U R O P E A N I D E A S N E T W O R K

14 pečnost, kteří mohou pomoci definovat vznikající hrozby a pracovat na lepších reakcích na ně. Pozornost je třeba věnovat zejména oblasti informačních technologií, internetu a dalším telekomunikacím, a zajistit jejich odolnost v případě teroristického útoku. Aktivní ochrana pomůže občanům cítit se bezpečněji a připoutá komunity imigrantů více k jejich nové vlasti. 5. Existují důkazy, že muslimská společenství se stále častěji vnímají jako vyčleněná z hostitelského národa. Tuto tendenci je třeba zvrátit. Je nutno prosazovat integraci ve všech směrech a zvážit vhodnost a potřebnost náboženských sociálních institucí (školy a banky). Je nutno přijmout opatření, která zabrání financování separatistických institucí ze zdrojů mimo Evropskou unii. PRACOVNÍ SKUPINA 10 Ekologické otázky Čtyři krátké prezentace v této pracovní skupině se zabývaly zejména problémy energetiky, avšak podrobně se probírala také směrnice REACH. Ekologická problematika versus konkurenceschopnost Stejně jako členské státy vypracovává Komise návrhy směrnic a předpisů, zabývajících se zejména ekologickými a sociálními otázkami. Nezvažuje však v dostatečné míře jejich potenciální dopad na snižování konkurenceschopnosti. (ceny ropy se v dlouhodobém horizontu snižují, na rozdíl od cen vody). Preventivní přístup ohrožuje samou koncepci rizika. Často dokonce poukazuje na vyšší riziko: technologickou stagnaci. Zaměřit se je nutno na technologické alternativy, nikoli na přílišnou regulaci (předpovědi Club of Rome určité hrozby přeháněly). Směrnice REACH Směrnice nařizuje, že všechny chemické látky je nutno zaregistrovat ke kontrole a regulovat. Probíhá vášnivá diskuse ohledně pro a proti tohoto návrhu: může to být jedinečný příležitost, kde může průmysl získávat vědomosti. Na druhé straně však pro malé firmy znamená dodatečné náklady. (Při probírání těchto závěrů bylo navrženo, že by se směrnice REACH mohla stát dobrým základem pro rozvíjení, jakmile bude dosaženo příslušného kompromisu.) Nedostatek vody a lesní požáry Vypadají spíše jako vedlejší účinek špatné úrovně institucí, nikoli předpokládaných klimatických změn. Jedním z nestrukturovaných nástrojů vypořádání se s tímto problémem jsou bezpečná vlastnická práva. Je to levnější nástroj než budování nákladných infrastruktur. Některé aspekty CAP lze eliminovat efektivní správou lesů. Závěry > Je nutno vyhnout se přijímání vzájemně rozporuplných předpisů. > Je třeba zdaňovat využití zdrojů spíše než jejich prosté vlastnictví (terénní auto v garáži produkuje méně znečištění než malé auto, které najede km ročně). Znečištění z dopravy Emise z dopravy zjevně tvoří asi 25% z celkových emisí CO2, avšak osobní automobily jsou zodpovědné pouze asi za 5%. Integrovaný přístup proto musí vzít v úvahu nejen auta, ale i infrastrukturu a chování řidičů. Uvažování o klimatických změnách by se mělo zaměřit i na oblasti mimo rámec kjótského protokolu. Nedostatek energie Použití biopaliv vypadá na první pohled jako schůdné řešení, množství vodíku však omezuje jeho produkce a problémy s distribucí. Do roku 2050 lze očekávat 100% nárůst poptávky po energii. Bude zavedena liberalizace trhu s energií, rozmanitější zdroje energie a snahy o omezení tepelného odpadu. Přesto se zdá, že využití jaderné energie bude nezbytné. Úloha trhu a vlastnická práva Tyto oblasti mají nesmírnou důležitost a jejich rámec je třeba rozšířit, neboť ropu je možné sledovat pečlivěji než vodu L E T N Í U N I V E R Z I T A L I S A B O N 11

15

16