Pettya Isabela Růžička. Ve snech si ustelu

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Pettya Isabela Růžička. Ve snech si ustelu"

Monika Slavíková
před 6 lety
Počet zobrazení:

1 1

2 Pettya Isabela Růžička Ve snech si ustelu 2

3 Tato malá sbírka básní a prózy je určená všem lidem, kteří stále věří v lásku. Láska je magie uschována uvnitř lidské duše. Bez lásky život postrádá smysl. Je mnoho druhů lásky. Ať láska partnerská, či mateřská, láska přátelská, životní, osudová, sourozenecká... Všechny mají jedno společné. Jedinečné mystikum. Kouzlo vidět a cítit mnohé čistě, být nezištným s přáním štěstí pro milované, a tím i pro nás samé. Věnuji mému manželovi... děkuji za Tvou lásku. Taky všem, kteří ve mě kdy věřili. Všem, kteří stále nosí lásku v srdci a naději... 3

4 Lístky kopretin Něžnosti, jak je jich málo, letmé lístky kopretin odkvetlých vítr vznesl v oblaka. V dlaních skrývám pohlazení, doteky zapisující jména krás, sny, přání naděje. Potkávám je zas a zas... Neplakej duše má, i když svírá tě žal. Ptáčkem v kleci zakletým. V úsměvu bolest odchází v touze naděje je skrytá. V srdci mém má láska k tobě Na věky věků je vrytá... 4

5 Ve snech ustelu si Nejskrytější kouty, zanáší prach chtění. Tužby zapomenout na slzy minulosti. Zanedbané otrhané pláště, tiše visí v přítmí duše. čekají na tóny pronikající skrze čas. Dotknou se nesměle vzpomínek. Opráší těch lásek pár, v očích objeví se zmar. Pár slz spadne do klína, připomene se ta malá vina. Bolest převalí se přes útesy splínu. pročítám si duši, starou svou, jemně otáčím stránku zažloutlou... 5

6 a znovu plášť si obléknu, do údolí vášní se rozběhnu.. Ve snech ustelu si, v pokoře ulehnu k dlouhému spánku. Šeptat budu příběhy do ouška vánku, o životech lidských... 6

7 Souznění Tělo dotkne se těla, hřeje jako tělo anděla, Křídla tě obejmou, cítíš ten pocit schováš se, v objetí - v naprostém bezpečí, celičká celá. Tlukot srdce čí však je. Jeho či tvůj? Dech společný splyne, není už tvůj, či můj. Srůst v jedno tělo, v jednu bytost, cítit čas, lásky sytost. Usnout ve spleti našich těl, navěky do snů se ponořit, a ze smrti zrodit se pro lásku a v lásce žít. toto prožít každý by chtěl... 7

8 Anděl Z nebeských výšin to byl velmi tvrdý pád, tělo i křídla zhmožděné měl, mezi perutěmi krůpěje krve objevily se snad, ale pro lidskou lásku, podstoupit to vše chtěl. Ach ta bolest, jak silná je ta tíže pozemská, ta šeď zoufalství, shonu, ta tvář sobectví nehezká. Pomalu však zvedl se, zkřivenou tvář z bolesti, avšak naděje lidem pomoci, v jejich trápení a bolesti, to nutkání rozdat lásku, a zničit lidská neštěstí... Vzdal se všeho nebeského kromě lásky nezištné, kdo jej potká v slzách svých, v zoufalství upřímném, zacelí srdce rány, pomůže tobě i mně, a nic za to nečeká, je to jeho vůle, a toto je naším snem. Již nikdy nevzlétne do oblak, s křídly zlomenými, 8

9 žije zde na zemi, mezi lidmi ztrápenými. Rozdává naději, rozdává lásku, sílu i víru, umírajícím dá klid, odcházejí v míru. A já věřím, že jej potkám, tak moc bych to chtěla, cítit teplo, sílu, lásku tohoto anděla... 9

10 Láska maličká Sleduji jak tiše spíš, Tvůj dech je tak klidný. Snad tušíš, snad víš, jak miluji Tvůj hlas vlídný. Všude doma jsem, když ty jsi se mnou, Do náruče mě vem, a projdi tou branou temnou. Schoulím se jak ptáčátko, blízko k Tvému srdci, Vrnět budu jak koťátko, a nemusím nic říci. Po polibku toužím, chci Tvé rty ochutnat, V samotě se soužím, tolik se chci ptát. 10

11 Na copak? Na lásku, pro nás dva... Napsanou na bílém oblázku... 11

12 Vesmírné... Nasypu si na tělo, hrst vesmírného prachu. Mohu se tak toulat po hvězdách, v beztíži beze strachu. Světlo, třpyt hvězd rozprostřené, jako vesmíru majáky. Navštívím ty, jejichž zář svítí nejsilněji. Jestli chceš, sebou vezmu tě taky. Budem plout vesmírem, v jeho černi, potkávat komety. V prstenci Saturnu, vychutnávat si pocit lidské nahoty. Milovat se v mléčné dráze, v souznění, v tichu, v touze. Padáme k zemi, ležíme vedle sebe, na hvězdy v objetí díváme se dlouze. 12

13 Zase ta láska Tvou krásu podržím si v dlani, jak vzácný drahokam ve špíně nalezený. Přitisknu tu dlaň k svému srdci, budu sedět tiše - nevzdechnu ani. Utkat z duhy přikrývku, schoulit pod ní lásku, křehkou, vzácnou krásku, jak řeka protéká srdcem, jako cizinec životem. A ve snu polibek ti na rty dám, celým tělem se k tobě přitisknu, kousek něhy schované v dlani mám do tvého srdce svou lásku otisknu. Schoulená v tvém objetí, ze sna procitnu spatřiv tvé oči, tiše mě pozorujíc, mé srdce letí ke hvězdám v nekonečném vesmíru se ocitnu... 13

14 Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Podobné dokumenty

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška