Bakalářská práce. Pohybový systém úvod do svalové soustavy; posilování svalstva trupu, horních a dolních končetin

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií Katedra sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy Bakalářská práce Pohybový systém úvod do svalové soustavy; posilování svalstva trupu, horních a dolních končetin Vedoucí bakalářské práce: Doc. MUDr. Jitka Hanzlová, CSc.. Vypracovala: Jana Malčíková,III.roč.RVS.. Brno,

2 Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používala, nebo z nich čerpala, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. Děkuji Doc. MUDr. Jitce Hanzlové, CSc. za poskytnutí odborné pomoci při vypracování bakalářské práce. V Brně dne

3 OBSAH: Úvod 4 1. Obecná myologie Svalová soustava Funkce svalu Regenerace a růst svalů Základní stavba svalu Typy svalových vláken Pomocná zařízení svalová Vnější tvar svalu Cévní a nervové zakončení svalu Svalové cévy Kontraktilní aparát svalu aktin a myosin Stah příčně pruhovaného svalu Energetika činnosti svalstva Systémy energetické úhrady Rozdělení svalových skupin Svaly hlavy (obecný popis, anatomické hledisko) Svaly krku Svaly hrudníku Svaly zádové Svaly břicha Svaly horní končetiny Svaly dolní končetiny Zásady správného posilování Posilovna Posilovací cvičení na jednotlivé svalové partie Slovníček pojmů Posilovací stroje Odborné termíny. 48 Závěr 50 Resumé 51 Seznam použité literatury. 52 Seznam příloh 54 3

4 ÚVOD Ve své bakalářské práci se chci zabývat tématem svalová soustava a s tím souvisejícím posilováním jednotlivých svalových partií. Chci poukázat na to, že pokud má člověk dostatečně vybudován svalový korzet, cítí a pohybuje se mnohem lépe. V dnešní době, kdy převažují většinou sedavá zaměstnání, by mělo být posilování nejen kompenzací tohoto sedavého způsobu života, ale také nutností, pro to, aby si člověk udržel vitalitu co možná nejdéle. Chtěla bych přispět svou prací k tomu, aby se lidé více zamysleli nad svým tělem, které je jejich schránkou po celý život a začali se mu více věnovat a naslouchat jeho potřebám. První čtyři kapitoly své bakalářské práce věnuji obecnému popisu svalové soustavy, její funkci, inervaci a energetice činnosti svalů. V následujících kapitolách potom rozdělím svalové skupiny, popíšu jednotlivé svaly, jejich začátek, úpon a funkci. Zásadám správného posilování věnuji kapitolu sedmou a také se dotknu výběru posilovacích cviků na jednotlivé svalové partie. Jelikož posilovacích cviků je nepřeberné množství i co se týče jejich variant, uvedu zde pouze základní, často doporučované cviky pro začátečníky a mírně pokročilé. Cílem mé bakalářské práce je shrnout informace především pro ty, kteří se rozhodli začít posilovat a utřídit a vysvětlit některé pojmy, se kterými se mohou setkat. 4

5 1. OBECNÁ MYOLOGIE 1.1 Svalová soustava Svalová soustava, jejímž základem je smrštění schopná příčně pruhovaná svalová tkáň, je aktivní částí pohybového aparátu. Skládá se z asi 600 svalů, musculi. Svaly, musculi, jsou funkční složky, orgány tohoto aktivního pohybového aparátu. Název musculus (lat. myška; řeč. myš) vznikl zřejmě podle protáhlého tvaru svalu a podle hmatatelného pohybu stahujícího se svalu. Jejich souhrn představuje u dospělého člověka 32 36% tělesné váhy. Tato relativní hmotnost svalstva může dosáhnout až 45% tělesné hmotnosti (např.u trénovaného atleta); či může naopak poklesnout až na 30%. Z celkového množství svalstva připadá více než polovina 56% hmotnosti na svaly dolní končetiny, 28% hmotnosti na horní končetiny a přibližně 16% na hlavu a trup.[1,3] 1.2 Funkce svalu Základním úkolem svalové soustavy je lokomoce, tj. pohyb v kosterních spojích, popřípadě změny tvaru a velikosti tělních dutin a tělních otvorů. K dalším funkcím patří udržování základního svalového napětí, které zajišťují vzpřímený postoj (posturální, antigravitační funkce). Svaly jsou také významným zdrojem senzitivních signálů, neboť obsahují receptory svalového napětí (svalová vřeténka a šlachová tělíska), které informují o poloze jednotlivých kloubů a slouží k zajištění svalové souhry. Svaly mají rovněž významné místo v termoregulaci ( při svalové činnosti se uvolňuje velké množství tepla) a podílejí se mj. na cirkulaci krve ( svalové kontrakce napomáhají návratu krve do srdce).[1] Pro každý pohyb jsou nezbytné tyto vlastnosti svalové tkáně: Excitabilita schopnost svalové tkáně přijímat vzruchy a odpovídat na ně Kontraktilita schopnost zkrácením generovat sílu a pohyb Extensibilita schopnost protažení svalové tkáně Elasticita schopnost svalové tkáně vrátit se do původního stavu [11] 5

6 Svaly stejné funkce, účastnící se na jednom pohybu nazýváme synergisté (agonisté), svaly působící protichůdně antagonisté. V rámci funkce agonistů a antagonistů dělíme svaly na: svaly hlavní je to jeden ze skupiny synergistů, který se zásadně podílí na pohybu svaly pomocné jsou ostatní svaly spolupůsobící se svalem hlavním svaly neutralizační jsou svaly, které svou činností ruší nežádoucí směry pohybů vykonávané hlavními a pomocnými svaly svaly fixační čili stabilizační jedná se o svaly zpevňující danou část těla, ze které pohyb vychází [4] Podle funkce dělíme svaly na: ohýbač m.flexor natahovač m.extensor přitahovač m.adduktor odtahovač m.abduktor svěrač m.sphincter rozvěrač m.dilatator zvedač m.levator stahovač m.depresor Podle uložení dělíme svaly na kosterní, musculi sceleti, kožní, musculi cutanei (ty, které se neupínají ke kostře, ale do kůže) a svaly, které se připojují k některým orgánům, musculi viscerales, (např. svaly jazyka, patra, hrtanu, hltanu).[4,5] 1.3 Regenerace a růst svalů Poškozený sval se hojí vazivovou jizvou, drobná svalová vlákna, tzv.mikrotraumata, se mohou hojit diferenciací dosud nediferencovaných vláken. Počet svalových vláken se však při žádném typu cvičení nezvětšuje. Ve svalových vláknech se zvětšuje pouze množství sarkoplazmy, roste množství buněčných organel a především se zvyšuje i počet myofilament aktinu a myosinu. [11] 6

7 1.4 Základní stavba svalu Svalová vlákna příčně pruhovaná jsou základní aktivní složkou svalu. Jejich délka a tloušťka kolísá v jednotlivých svalech i individuálně. Základní jednotkou příčně pruhované svaloviny je mnohojaderné svalové vlákno. Vzniklo splýváním svalových buněk. Střední část vlákna je vyplněna myofibrilami schopnými kontrakce. Tvoří je filamenta aktinu a myosinu, která jsou pravidelně uspořádána tak, že na podélných řezech podmiňují příčné pruhování. Délka svalových vláken je různá (několik mm až 15 cm), průměr kolísá mezi um. Červená barva svalových vláken je dána přítomností myoglobinu, který se velmi podobá hemoglobinu červených krvinek.[3,9] Typy svalových vláken Podle funkčních a strukturálních vlastností lze rozlišit několik typů svalových vláken. Pomalá svalová vlákna jsou obvykle červená pro vyšší obsah myoglobinu (váže ve svalu kyslík). Obsahují pomalý typ myosinu a reagují na podnět pomalejší kontrakcí. Převažuje v nich oxidativní typ metabolismu a jsou dobře adaptována na dlouhodobý výkon. Většinou se značí SO (z angl. slow oxidative). Rychlá svalová vlákna jsou obvykle bílá. Kontrahují se rychleji než pomalá vlákna, obsahují rychlý typ myosinu, více glykolytických enzymů a méně mitochondrií než pomalá vlákna. Při svalové činnosti se rychleji unaví. Značí se symbolem FG (z angl. fast glycolytic). Svalová vlákna přechodného typu jsou ve srovnání s červenými vlákny méně odolnější vůči únavě, kontrahují se však rychleji a považují se za typ vláken spíše rychlých. Většinou se značí symbolem FOG (z angl. fast oxidative glycolytic). V jednotlivých svalech jsou různé typy svalových vláken zastoupeny v individuálně různém poměru. Pomalá vlákna převažují ve svalech, které zajišťují postavení těla. [2] 7

8 Vazivo je druhou složkou svalu; spojuje a obaluje svalová vlákna, obaluje celý sval a vytváří též úpony svalu ke kosti. Ke kosti je sval připojen šlachou, která je tvořena hutným kolagenním vazivem. Pevnost šlachy je značná šlacha unese hmotnost 6-10kg na 1mm 2 průřezu. Na svalu rozeznáváme funkční a tvarové úseky: origo-začátek svalu část, kterou je sval pomocí šlachy připojen ke kosti venter musculi-svalové bříško nejširší úsek svalu, který pokračuje ve zúženou část insertio-úpon připojení svalu ke kosti pomocí šlachy Za začátek se obvykle považuje méně pohyblivé místo; za úpon se považuje místo pohyblivější. Jednotlivá svalová vlákna jsou spojena minimálním množstvím vaziva. Malé svaly jsou tvořeny primárními svalovými snopci. U větších svalů jsou primární svalové snopečky spojeny, takže vznikají sekundární snopce. Ty jsou opět obaleny vrstvou vaziva. Sekundární snopce mohou být dále sdruženy, takže vzniknou snopce vyšších řádů. Celý povrch svalu je pak pokryt souvislou vazivovou vrstvou (viz.příloha 1, obr.1,2). Vazivo ve svalu se označuje podle umístění: - endomysium (perimysium internum) obaluje a sdružuje svalová vlákna a svalové snopce všech řádů - epimysium (perimysium externum) obaluje celý sval a nazývá se fascie, povázka svalová [1] Pomocná zařízení svalová Pomocná zařízení svalová a svalové cévy a nervy patří ke svalu jakožto orgánu. Povázky, (fascie), jsou vazivové obaly, které obalují jednotlivé svaly nebo jejich skupiny (mimické svaly fascie nemají). Fascie zajišťuje tvar a polohu svalu a tvoří trubici, ve které se sval pohybuje. Skupinové fascie obalují svalové skupiny a povrchové fascie obalují svaly trupu i končetin a oddělují svalstvo od podkožního vaziva. 8

9 Tíhové váčky, (bursae synoviales), jsou různě velké váčky, vystlané synoviální membránou a naplněné synoviální tekutinou. Nacházejí se v místech, kde jsou svaly či šlachy vystaveny tlaku; většinou mezi svalem a kloubem, čímž zamezují nadměrnému tření. Šlachové pochvy, (vaginae synoviales), se vytvářejí v místech, kde šlachy bezprostředně neléhají na skelet. Šlachová pochva je tvořena dvěma listy (jeden, vnitřní epitenonium, naléhá přímo na šlachu; druhý je zevní peritenonium), které do sebe přecházejí podélným závěsem mesotenoniem.[3] 1.5 Vnější tvar svalu Podle tvaru dělíme svaly na svaly dlouhého typu (především svaly končetin), svaly plochého typu (např.svaly stěny břišní)a svaly krátkého typu (např. kolem kloubů). Vřetenovitý sval je nejjednodušší tvar svalu. Podle počtu začátků a hlav se rozeznává: dvojhlavý musculus biceps trojhlavý musculus triceps čtyřhlavý musculus quadriceps dvojbříškový - musculus digastricus neboli biventer - jsou-li dvě svalová bříška spojena vsunutou šlachou Na trupu se vyskytují svaly ploché; plochý sval má širokou šlachu zvanou aponeurosis.[1] 2. CÉVNÍ A NERVOVÉ ZAKONČENÍ SVALU Do každého svalu vstupuje nerv, tj. svazek nervových vláken. Děje se tak v místě zvaném neurovaskulární hilus. Tímto místem vstupuje nerv do svalu spolu s cévami, kde se bohatě větví. 9

10 Hilové cévy a nervy je třeba šetřit při chirurgických výkonech. Jejich přerušením se sval stává nefunkčním a atrofuje a ve svalu postupně převažuje vazivo. Nervová vlákna obsažená v nervu, jenž vstupuje do svalu, jsou trojí: motorická, sensitivní a autonomní. Motorická vlákna jsou neurity (axony) nervových buněk uložených v míše nebo v mozkovém kmenu. Z těchto buněk, označovaných jako motoneurony, vycházejí motorická vlákna, jež vedou do svalu impulsy ke smrštění svalových vláken a končí na svalovém vláknu v nervosvalové synapsi nazývané motorická ploténka. Motorické ploténky jsou specializovaná zakončení motorických nervových vláken na povrchu příčně pruhovaného svalu. Nervová zakončení v motorické ploténce přicházejí do styku s povrchem svalového vlákna. Způsob dotyku obou a způsob přechodu nervového podnětu na vlákno a vyvolání podráždění a stahu vlákna má charakter nervové synapse. Mediátorem nervosvalového přenosu je acetylcholin. Uvolňuje se z nervového zakončení a vyvolává depolarizaci cytoplazmatické membrány svalového vlákna. Neurit jednoho motoneuronu se na svém konci obvykle větví k většímu počtu svalových vláken. Soubor svalových vláken inervovaných výběžky jednoho motoneuronu nazýváme motorickou jednotkou. Je vždy tvořena svalovými vlákny stejného typu. U svalů, jež vykonávají hrubé pohyby, bývá motorická jednotka velká (až 150 svalových vláken); u svalů s jemnými a přesnými pohyby (např.u svalů pohybujících oční koulí) je motorická jednotka zpravidla malá (8-15 svalových vláken). Protože se motorické jednotky překrývají a prolínají a jsou prostorově široce rozprostřeny, je v akci celý sval i při činnosti malého počtu motorických jednotek. Motorické jednotky tvořené pomalými svalovými vlákny jsou inervovány z pomalých a-motoneuronů, rychlá svalová vlákna inervují rychlé motoneurony. 10

11 Senzitivní vlákna vedou podněty ze svalu do centrálního nervového systému. Většina těchto vláken vede informace o stupni kontrakce a napětí svalových vláken a snopců šlachy ze specializovaných receptorů hlubokého (proprioceptivního) čití zvaných svalová vřeténka a šlachová tělíska. Jiná sensitivní vlákna vedou bolest. Svalové vřeténko je tvořeno několika tenkými, krátkými svalovými vlákny, která jsou obklopena vazivovým pouzdrem. Svalová vlákna vřeténka se nazývají intrafuzální svalová vlákna. Uprostřed délky intrafuzálních svalových vláken se nacházejí zakončení proprioceptivních neuronů, směrem ke koncům leží motorické ploténky. Vřeténko je aktivováno protažením svalu, ale také stahem samostatného vřeténka vyvolaným motoneurony. Šlachová tělíska jsou uložena na přechodu svalu do šlachy. Jsou to snopečky šlachy obklopené vřetenovitým pouzdrem; začínají z nich senzitivní vlákna registrující stupeň napětí. Nervová zakončení jsou obsažena mezi svazky kolagenních vláken šlachy. Šlachová tělíska mají vyšší práh aktivace než svalová vřeténka a jsou obdobně jako svalová vřeténka zapojeny do reflexní regulace napětí svalu. Autonomní nervová vlákna jsou součástí tzv. autonomního nervového systému, který inervuje vnitřní orgány a hladké svalstvo. Autonomní vlákna přicházejí též do svalů, kde inervují stěny krevních cév, účastní se regulace průsvitu cév a tím regulace průtoku krve svalem.[3,9] 2.1 Svalové cévy Do každého svalu vstupují tepenné větve a ze svalu vystupují žíly. Množství krve protékající svalem je měnlivé v klidu a při práci; v pracujícím svalu stoupá průtok až devítinásobně. Ze svalu se mimo žíly sbírají i mízní cévy. Cévní zásobení šlach je poměrné chudé. Šlacha má vlastní cévy, krevní i mízní. Část cév souvisí i se svalem a s periostem kosti v místě úponu šlachy.[1] 11

12 3. KONTRAKTILNÍ APARÁT SVALU aktin a myosin Vlastním kontraktilním aparátem svalové buňky jsou myofibrily, dlouhá vlákna tvořená aktinem a myosinem, jichž je ve svalové buňce velké množství. Jedna myofibrila obsahuje asi 1500 aktinových vláken a 3000 myosinových vláken. Jsou uloženy v sarkoplazmě, svým složením odpovídají cytoplazmě ostatních buněk. Aktinová a myosinová vlákna jsou vysoce polymerizované proteiny, které svým uspořádáním způsobují proužkování myofibril. Jsou totiž ve svalovém vlákně uloženy tak, že stejné proužky leží vedle sebe, a proto vzniká proužkování svalových vláken viditelné v optickém mikroskopu, které dalo kosternímu svalu název příčně pruhovaný sval. Funkční jednotkou příčně pruhovaného svalu je sarkomera, ohraničená dvěma Z-liniemi. Každá Z-linie je součástí dvou vedlejších sarkomer a je tvořena silnou vazivovou přepážkou, do níž se ukotvují aktinová vlákna. Rovnoběžně s aktinovými vlákny, a tedy paralelně s podélnou osou svalové buňky, jsou uložena myosinová vlákna, která přecházejí přes střed sarkomery a jsou v něm fixována bílkovinou. Aktinová a myosinová vlákna se částečně překrývají a vytvářejí tak proužkování typické pro příčně pruhovaný sval. V místě, kde se vyskytují jen aktinová vlákna, je zóna stejnorodá. Uprostřed je předělena Z-linii. Myosinové vlákno tvoří myosinové molekuly, které jsou jedna do druhé zapleteny. Jedno vlákno tvoří více než 200 myosinových molekul.. Aktinové vlákno je tvořeno komplexem aktinu, tropomyosinu a troponinu. Aktin je dvojšroubovice s aktivními místy, krytými dvojšroubovicí tropomyosinu, která se otáčí mezi vlákny aktinu. Troponin je regulační bílkovina spojující aktinové a tropomyosinové vlákno a umožňující po navázání Ca 2+ iontů aktivaci celého koplexu. Velice důležitou organelou svalové buňky je sarkoplazmatické retikulum. Je to velmi bohaté endoplazmatické retikulum, jehož hlavní funkcí je skladovat vápenaté ionty, nezbytné pro činnost svalu. Čím rychleji je svalové vlákno schopno reagovat, tím více má sarkoplazmatického retikula a tím více také vápenatých iontů.[9] 12

13 3.1 Stah příčně pruhovaného svalu Akční potenciál, který se přenese na svalovou buňku, putuje po membráně, depolarizuje ji a dostává se vchlípeninami sarkolemy hluboko do vlákna. Způsobuje depolarizaci sarkoplazmatického retikula, které uvolní velké množství iontů vápníku a vyplaví je do sarkoplazmy. Ionty se přiblíží k troponinu a navážou se na něj. Troponin změní svoji prostorovou konfiguraci a umožní tropomyosinu zanořit se mezi vlákna aktinu, a odkrýt tak jeho aktivní místa. Po těchto aktivních místech se natahují hlavy myosinu, kloužou po nich a vytvářejí spojení neboli můstky mezi aktinem a myosinem. Myosinové vlákno tak aktivně přitahuje dvě aktinová vlákna zakotvená do protilehlých Z-proužků, a tím k sobě tyto proužky přitahuje. Výsledkem je zkrácení sarkomery, zkrácení myofibrily, a tím i zkrácení svalu čili svalový stah. Čím víc hlav myosinu se spojilo s aktivním místem aktinu, tím větší je síla kontrakce. Čím více se k sobě přiblíží dva vedlejší Z-proužky, tím víc se sval zkrátí. Aktinová vlákna se však nesmějí překrývat, pak by se síla stahu výrazně snížily. Sval se může maximálně zkrátit na 50-70% své klidové délky ( je to dáno velikostí sarkomer a přesahováním aktinu) a prodloužit až na 180% klidové délky. Funkce nervosvalového aparátu, její norma a odchylky, jsou důležitou složkou vyšetření pacienta. Svaly při své činnosti vybavují elektrické akční potenciály, které lze snímat dotykovými nebo jehlovými elektrodami a registrovat přístrojem. Tato metoda se nazývá elektromyografie. Praktickou technikou pro zjištění svalové funkce a její síly je svalový test. K tomuto vyšetření je vypracován systém poloh a pohybů, kdy je vždy v činnosti jen jeden sval nebo dobře definovatelná skupina svalů. Pacient tento pohyb aktivně provádí a vyšetřující předepsaným manévrem zjišťuje kontrakci svalu a sílu pohybu, popřípadě atypické záškuby svalu.[1,9] 13

14 4. ENERGETIKA ČINNOSTI SVALSTVA Pohybová činnost zvyšuje požadavky na průběžné energetické zajištění. Hlavními energetickými zdroji pro výkon jsou makroergní fosfáty, tj. zejména adenosintrifosfát (ATP) a kreatin fosfát (CP) a makroergní substráty, tj. živiny sacharidy, lipidy, proteiny. Při tělesné klidu nebo málo intenzivní práci je čerpána energie poměrně rovnoměrně za všech uvedených živin; při intenzivní svalové činnosti jsou hlavním, někdy i výhradním zdrojem energie cukry. Teprve s délkou činnost stoupá energetický podíl tuků. Bílkoviny jsou látky převážně strukturního charakteru. Jako energetická rezerva představuje ATP nanejvýš několik desítek gramů, to znamená energii 21-33kJ. Při vysoce intenzivních cvičeních to vystačí pouze na několik sekund cvičení. Resyntéza ATP je ovšem velmi rychlá, k jeho obnovení dochází zejména z kreatinfosfátu, rychlost této obnovy je velká (sekundy a minuty), za delší časové období dochází k resyntéze ATP štěpeném živin, tj. sacharidů, lipidů a výjimečně i proteinů. Energetické rezervy sacharidů jsou v organismu tvořeny jaterním a svalovým glykogenem. Jeho zásoby činí přibližně g, tj kj, což vystačí zhruba na 2-4 hodiny sportovní činnosti. Lipidy jsou vhodným zdrojem energie při déle trvajícím zatížení. Jejich rezerva v těle je více než dostatečná (zásoba 5-20kg, zejména v podkožním tuku). Tato zásoba tuků vystačí teoreticky na nekonečně dlouhou činnost. Proteiny slouží jako energetický zdroj pouze výjimečně, prioritní funkcí je úloha strukturní, tj. stavba tkání. Jejich energetický podíl se zvyšuje při déle trvajících zatíženích a v období regenerace sil po zatížení. Energetická hodnota jednotlivých živin (kolik energie vznikne metabolismem 1gramu živiny) je nejvyšší u lipidů cca 39kJ, sacharidy a proteiny mají hodnotu přibližně obdobnou 17kJ. Zdroje energie pro svalovou práci se využívají cestou aerobních a anaerobních biochemických reakcí. 14

15 Aerobní procesy spalování jsou metabolické reakce, při nichž se energie uvolňuje za přítomnosti kyslíku. Jsou tak podloženy kapacitou organismu přijímat kyslík z atmosférického vzduchu a dopravit jej do činných svalů, kde probíhá aerobní štěpení a resyntéza ATP. Čím vyšší má být intenzita činnosti, tím více kyslíku svaly potřebují. Dochází tak ke zvýšení dechové frekvence a srdečního rytmu, podle intenzity až do určitého limitu. Anaerobní procesy se začínají aktivovat, je-li intenzita pohybu tak velká, že organismus nestačí dodat do svalu potřebné množství kyslíku. Energetický požadavek je pak zajišťovaný procesy ATP-CP nebo anaerobní glykolýzy.[2] 4.1 Systémy energetické úhrady ATP-CP systém ATP-CP systém představuje anaerobní způsob získávání energie z přítomných energeticky bohatých fosfátů. Ty jsou uloženy v každé živé buňce. Při štěpení ATP se současně aktivují reakce zajišťující resyntézu ATP za svalových rezerv kreatinfosfátu (CP). Aktivace nastává velmi rychle, rezerva zdrojů vystačí na 10-15s práce s maximální možnou intenzitou. Potenciál systému podmiňují vrozené předpoklady (zastoupení rychlých vláken ve svalech) a rovněž trénink. LA systém Jedná se rovněž o anaerobní způsob krytí, energie se získává štěpením glykogenu. Konečným produktem reakcí této anaerobní glykolýzy je kyselina mléčná ( odtud zavedené označení LA z anglického lactic acid, zkráceně laktát, tj. sůl kyseliny mléčné). Systém přebírá úlohu hlavního energetického krytí činností konané téměř maximální (submaximální) intenzitou a po delší dobu, než postačuje uhradit ATP-CP systém. V činných svalech se tvoří a posléze v krvi koncentruje laktát. Jeho využití a odbourávání probíhá pomalu. Laktát se proto akumuluje a způsobuje okyselení (acidózu) vnitřního prostředí. To má negativní důsledky v enzymové regulaci látkové přeměny ve svalech, při řízení pohybu, psychice a při doplňování energetických zdrojů. 15

16 V extrémních případech (laktát vyšší než 10 mmol/l) musí být pohybová činnost nuceně přerušena. Použitelnost systému je ve srovnání se systémem předchozím pomalejší, neumožňuje tak vysokou intenzitu činnosti, zato ji lze provádět po delší dobu, kolem 1-2 min. O 2 systém Systém funguje při štěpení sacharidů, lipidů a proteinů za přítomnosti kyslíku. Konečnými produkty reakcí jsou oxid uhličitý ( CO 2 ) a voda. Oba produkty organismu bez problémů vylučuje. Při souvislé činnosti delší než 2 minuty se O 2 systém stává hlavním energetickým dodavatelem. Jako zdroj energie se uplatňuje svalový glykogen, triglyceridy kosterního svalu, glukóza obsažená v krvi a doplňovaná z jaterního glykogenu, volné mastné kyseliny z tukové tkáně a extrémně i proteiny. Fungování systému je velice ekonomické. Celkově může poskytnou velké množství energie, za jednotku času však méně než systémy ostatní. Intenzita pohybové činnosti může být proto nižší, může však pokračovat delší dobu, desítky minut, hodiny. Tabulka 1: Podíl energetických systémů (%) na činnosti různé doby trvání a relativně maximální intenzity po uvedenou dobu co možná nejvyšší (podle Mac Dougall a kol.1982) Doba činnosti ATP-CP LA O 2 5 sekund sekund sekund minuta minuty minuty minut minut hodina hodiny

17 Žádný z uvedených systémů nepracuje při pohybové činnosti izolovaně. V závislosti na době trvání činnosti, která současně určuje její možnou intenzitu, tj. dosažení možného energetického výdeje na jednotku času, se průběžně aktivuje ten či onen systém. Jednotlivé systémy tak poskytují činným svalům vzhledem k intenzitě a délce trvání činnosti diferencované množství energie (viz.tabulka 1). Všechny buňky (vlákna) kosterních svalů jsou biochemicky i morfologicky schopny využívat všechny způsoby uvolňování energie.[2,8] 5. ROZDĚLENÍ SVALOVÝCH SKUPIN Rozdělení jednotlivých svalových skupin: 5.1 svaly hlavy (musculi capitis) 5.2 svaly krku (musculi colli) 5.3 svaly hrudníku (musculi thoracis) 5.4 svaly zádové (musculi dorsi) 5.5 svaly břicha (musculi abdominis) 5.6 svaly horní končetiny (musculi extremitas superior) 5.7 svaly dolní končetiny (musculi extremitas inferior) [4,5] Ve této části se budu více zabývat popisem svalstva trupu, horních a dolních končetin. U prvních dvou zmíněných svalových skupin, tj. svalstva hlavy a krku, popíšu pouze ve zkratce, které k nim patří. Stejně tak i u svalstva horní a dolní končetiny rozepíšu více větší svalové skupiny. Svalstva ruky a nohy se dotknu jen okrajově. Ad 5.1) Svaly hlavy (viz.příloha 2, obr.1) Na hlavě rozlišujeme dvě velké svalové skupiny, které mají rozdílný původ. Svaly žvýkací (musculi masticatorii), které pohybují dolní čelistí a svaly mimické (musculi fasciales), jejichž klidové napětí určuje individuální výraz a rysy obličeje, odráží okamžitý duševní stav a spolupodílejí se významně na nonverbální komunikaci. [1] 17

18 Ad 5.2) Svaly krku Svaly krku jsou uspořádány do tří skupin:povrchové, skupiny svalů vázaných na jazylku a skupiny hlubokých svalů. Patří sem: - sval kývač ( jeho funkce vyplývá z názvu) - svaly nadjazylkové a podjazylkové (spolupodílí se na hlasové funkci, dechu a zpěvu) - svaly šikmé krční ( předklání, uklání a otáčí krční páteř, zvedají žebra ve funkci svalů dýchacích) - svaly hluboké krční (umožňují předklon nebo úklon hlavy na stranu) Ad 5.3) Svaly hrudníku (viz.příloha 3, obr.1,2) Ke svalům hrudníku jsou řazeny svaly thorakohumerální a vlastní svaly hrudníku (autochtonní). Svaly thorakohumerální: -velký sval prsní (musculus pectoralis major), na povrchu -malý sval prsní (musculus pectoralis minor) a -sval podkličkový (musculus subclavicus), oba pod m. pectoralis major a -přední sval pilovitý (musculus serratus anterior) na boční straně hrudníku, leží nejblíže povrchu a na kostru hrudníku se přesunuly svými začátky z končetiny. Pohybují horní končetinou, a je-li končetina fixována, zvedají žebra a napomáhají při vdechu. Pod thorakohumerálními svaly jsou teprve vlastní svaly hrudníkuautochtonní hrudní svaly probíhající mezi žebry a uplatňující se při vdechu a výdechu. Jsou to: - svaly mezižeberní vnější (musculi intercostales externi) - svaly mezižeberní vnitřní ( musculi intercostales interni) K hrudním svalům se podle polohy počítá také bránice (diaphragma).[1,4,5] 18

19 Svaly thorakohumerální: Velký sval prsní (m. pectoralis major), je mohutný sval, který začíná na klíční kosti, kosti hrudní (sternu), přilehlé části prvních šesti žeber a fascii břišní. Na svalu se podle začátků obvykle rozlišuje: - pars clavicularis - pars sternocostalis a - pars abdominalis Upíná se na hřeben velkého hrbolu kosti pažní (crista tuberculi majoris humeri). Funce: Funkce se liší podle jednotlivých složek svalu. Klavikulární část pomáhá při předpažení a udržuje v něm paži; sternokostální a abdominální části addukují a vnitřně rotují paži. Addukční činnost svalu se projeví i opačně při fixované paži sval zdvíhá hrudník (šplh) nebo žebra a je tedy typickým pomocným dýchacím (vdechovým) svalem. Malý prsní sval (m.pectoralis.minor) je štíhlý trojúhelníkovitý sval, krytý předchozím svalem začínající v oblasti 3., 4. a 5. žebra vpředu a upíná se na zobcovitý výběžek (procesus coracoideus). Táhne lopatku dopředu a dolů za současného otáčení kloubní jamky ramenního kloubu dopředu (do polohy při předpažení); při fixaci je rovněž pomocným svalem dýchacím. Sval podklíčkový (m.subclavicus) je malý štíhlý protáhlý sval jdoucí od spodní plochy klíční kosti dolů na 1. žebro. Táhne klíční kost dolů. Přední sval pilovitý (m.serratus anterior) je plochý sval začínající na žebře se upíná na mediální okraj lopatky. 19

20 Přidržuje lopatku k hrudníku a současně tahem za dolní okraj lopatky vytáčí dolní úhel lopatky zevně. Lopatka tak svými pohyby doplňuje pohyby ramenního kloubu. Vytočení dolního úhlu lopatky je podmínkou pro abdukci paže nad horizontálu. Při fixované lopatce pomáhá zdvíhat žebra (pomocný vdechový sval).[1,4,5] Vlastní svaly hrudníku (autochtonní): Svaly mezižeberní vyplňují mezižebří a vytvářejí vrstvy, z nichž každá je složena z množství krátkých šikmých snopců. Vnější svaly mezižeberní (m. intercostales externi) vytvářejí zevní vrstvu, začínají od kraniálnějšího žebra dopředu a dolů na žebro následující. Vzhledem ke svému směru zdvíhají žebra, jedná se tedy o vdechové svaly podílejí se na vdechovém objemu cca 40%, převažující vdechový sval u žen, ve vztahu k těhotenství) Vnitřní svaly mezižeberní (m.intercostales interni) vytvářejí střední vrstvu, směřují opačně než předchozí snopce, tj. od kraniálnějšího žebra dozadu a dolů na žebro následující. Vzhledem ke směru svých snopců táhnou žebra dolů, udržují rozestupy mezižebří, jedná se tedy o výdechové svaly. Bránice (diaphragma) je plochý sval, svalově vazivová přepážka, jenž odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní;, je utvářený jako dvojitá kopulovitá klenba, vyklenutá vysoko do hrudníku. Okraj svalu je masitý, kdežto střed je zaujat aponeurosou, vazivovou částí zvanou centrum tendineum. Je trojlaločnatého tvaru, k němuž se paprsčitě sbíhají svalové snopce ve třech oddílech: - od bederní páteře pars lumbalis diaphragmatis - od žeber pars costalis a - od sterna pars sternalis 20

21 Jedná se o hlavní vdechový sval podílí se na vdechovém objemu cca 60%, hlavní vdechový sval u mužů.[1,4,5] Ad 5.4) Svaly zádové (viz.příloha 4, obr.1) Jsou uspořádány do čtyř vrstev: Povrchová vrstva zahrnuje: Sval trapézový neboli kápový (m.trapezius) je široký, relativně plochý sval, který začíná v oblasti kosti týlní, trnových výběžků až po trn Th 12 a upíná se na konec klíční kosti (klavikuly), nadpažek (akromion) a hřeben lopatky (spina scapulae). Stabilizuje lopatku, přitahuje lopatky k páteři a zvedá paži nad horizontálu. Je významný pro tzv. trapézové cviky gymnastika na kruzích, bradlech. Široký sval zádový (m.latissimus dorsi) je rozsáhlý plochý sval trojúhelníkovitého tvaru. Začíná od kosti křížové, od trnů bederních a hrudních obratlů a kaudálních 3 žeber a upíná se pod malý hrbolek kosti pažní (tuberculum minus humeri). Provádí addukci (přitažení) a vnitřní rotaci humeru. Při fixované paži pomocný sval vdechový a z části i výdechový. Druhou vrstvu tvoří: Svaly kosočtverečné, velký a malý (m.rhomboidei major et minor), které začínají od dolní části krční (minor) a horní části hrudní páteře (major) a upínají se na mediální okraj lopatky. Posun lopatky k páteři a vzhůru. Jejich antagonistou je m.serratus anterior. Zdvihač lopatky (m.levator scapulae) je štíhlý sval jdoucí od horní krční páteře k hornímu úhlu lopatky. 21

22 Zvedání lopatky (antagonista trapézového svalu a m.serratus anterior), při fixované lopatce uklání krční páteř. Třetí vrstvu tvoří: Horní zadní sval pilovitý (m.serratus posterior superior) probíhá od horní části hrudní páteře (začíná na trnovitém výběžku) k horním žebrům (upíná se na 2.-5.žebro). Pomocný sval vdechový a zdvíhá žebra. Dolní zadní pilovitý sval (m. serratus posterior inferior) začíná od dolní části hrudní páteře (na trnových výběžcích) a pomocí zubů se upíná na kaudální čtyři žebra. Pomocné svaly výdechové fixuje a sklání kaudální žebra, napomáhá tak funkci bránice. Ve čtvrté vrstvě jsou hluboké svaly zádové, které označujeme jako autochtonní tvořené silným sloupcem vlastních svalů zádového původu. Svaly jsou připojeny k páteři v celém rozsahu od kosti křížové až po záhlaví. Protože jejich oboustranná akce vzpřimuje trup, a eventuálně zaklání hlavu a rotuje páteř, označuje se celek jako m.erector trunci et capitis. Celkem se v m.erector trunci rozlišují od povrchu do hloubky čtyři systémy; každý z nich má jiný průběh snopců a tedy i jinou funkci. 1. Systém spinotransversální je na povrchu m.erector trunci. Svaly spinotransversálního systému leží v rozsahu krční a hrudní páteře. Odstupují od trnových výběžků a směřují k příčným výběžkům. Při jednostranné kontrakci uklánějí a otáčejí páteř a hlavu na svou stranu. Při oboustranné kontrakci zaklánějí hlavu a krční páteř. 22

23 2. Systém spinospinální Je rozložen v podobě dlouhých svalů podél trnových výběžků střední části páteře. Celý komplex se označuje jako m. spinalis. Při jednostranné kontrakci svaly uklání páteř, při oboustranné kontrakci páteř zaklání. 2. Systém transverzospinální Tvoří svaly, které odstupují od příčných výběžků a upínají se na trnové výběžky. Svaly systému při jednostranné kontrakci otáčejí páteř na opačnou stranu, při oboustranné kontrakci zaklánějí páteř. 3. Hluboké šíjové svaly Tyto svaly jsou rozprostřeny mezi dolní částí kosti týlní, atlasem a čepovcem. Jejich funkcí jsou balanční vzájemné pohyby hlavy a obratlů. Mají velký posturální význam.[1,4,5] Ad 5.5) Svaly břicha (viz. příloha 3, obr.1) Svaly břicha jsou ploché svaly, které dělíme do tří skupin: VENTRÁLNÍ SVALY zpevňující přední stranu břišní dutiny Skupinu ventrální tvoří: Přímý sval břišní (m.rectus abdominis), který začíná na chrupavčitých koncích žebra a dolním kraji hrudní kosti a upíná se na kost stydkou. Sval je obklopen plochými šlachami (aponeurózami) laterálních svalů břišních, které vytvářejí pochvu přímého svalu břišního. Do průběhu svalu jsou vloženy vazivové pruhy (intersectiones tendinae). 23

24 Sval umožňuje při fixované pánvi flexi páteře tahem za hrudník. Při fixovaném hrudníku mění sklon pánve a spolupůsobí při břišním lisu (břišní lis je tlak svalů stěny břišní a bránice na orgány; normální je při klidovém napětí svalů, zvýšený při akci svalů spojené s páteří např. s porodem apod.), který je pomocným svalem výdechovým. Musculus pyramidalis je drobný sval trojúhelníkovitého tvaru uložený při úponu předchozího svalu, upínající se na kost stydkou (os pubis). Zpevňuje pochvu přímého svalu břišního LATERÁLNÍ SVALY kam patří tři široké a ploché ve vrstvách uložené svaly: Zevní šikmý sval břišní (m.obliquus externus abdominis) je rozsáhlý plochý sval na povrchu boční stěny břišní, začínající na dolních osmi žebrech a upínající se na přední list pochvy přímého břišního svalu. Dolní část jeho aponeurózy vytváří tříselný vaz (ligamentum inguinale). Při jednostranné kontrakci uklání páteř na stranu kontrahovaného svalu a rotuje páteř s hrudníkem na stranu protilehlou a spoluvytváří břišní lis. Při oboustranné kontrakci je tento sval synergista přímého břišního svalu. Vnitřní šikmý sval břišní (m. obliquus internus abdominis) tvoří střední vrstvu plochého laterálního svalstva břišní stěny. Na rozdíl od paralelního průběhu snopců zevního šikmého svalu se snopce vnitřního šikmého svalu od svého začátku vějířovitě rozbíhají dopředu. Začíná na hřebenu kosti kyčelní (crista iliaca) a upíná se na přední části posledních tří žeber a tvoří pochvu přímého břišního svalu. Při jednostranné kontrakci - rotace páteře a hrudníku na stejnou stranu; při oboustranné kontrakci synergista přímého svalu břišního; břišní lis vyprazdňování orgánů dutiny břišní. 24

25 Příčný sval břišní (m.transversus abdominis) začíná na chrupavkách žebra a hřebenu kosti kyčelní a upíná se na pochvu přímého břišního svalu. Sval jako příčný pás přitlačuje břišní útroby; změnou napětí břišní stěny se účastní břišního lisu a dýchacích pohybů břišní stěny. Účastní se rotace trupu. Společné funkce předních a postranních břišních svalů: Klidový tonus těchto svalů tiskne zpředu orgány dutiny břišní; tím udržuje jejich správnou polohu a vzájemné vztahy. Svaly společně působí na břišní lis. Skláněním žeber působí jako výdechové (expirační) svaly. DORSÁLNÍ SVALY spojené s páteří, patří sem: Čtyřhranný sval bederní (m.quadratum lumborum) je plochý, podélně podle páteře orientovaný svalový pruh na zadní straně břišní dutiny, který začíná od hřebene kosti kyčelní, na vazech mezi kostí kyčelní a páteří a upíná se na 12. žebro. Při oboustranné kontrakci zaklání bederní páteř; při jednostranné kontrakci uklání bederní páteř. Leží na něm ledvina a fixuje 12. žebro, které se tím stává oporou pro kontrakci bránice. Pokud mluvíme o svalstvu břicha, je nutno ještě připomenout, že zde zařazujeme i charakteristická vazivová a šlašitá místa stěny břišní, jako je linea alba, pochva přímého břišního svalu (vagina musculi recti abdominis), linea semilunaris, tříselný vaz (ligamentum inquinale). Na těchto místech je stěna břišní zeslabena a břišní orgány se zde mohou protlačit pře břišní stěnu za vzniku kýl (hernií). Další zeslabená místa jsou obsažena v bránici, oblasti pupeční jizvy a na rozhranní svalů zádových a svalů stěny břišní. 25

26 Na povrchu břicha se nacházejí fascie; jsou podkožní fascie v tukovém polštáři, povrchové fascie (fascia abdominalis superficialis), která kryje v celém rozsahu zevní šikmý sval břišní a vnitřní fascie (fascia transversalis), která kryje zevnitř břicha příčný sval břišní (m.transversus abdominis) a všechny ostatní svaly přivrácené do dutiny břišní včetně bránice.[1,4,5] Ad 5.6) Svaly horní končetiny Tvoří je skupina svalů ramenních, lopatkových, svaly paže, skupina svalů předloktí a skupina svalů ruky. I. Svaly pletence pažního (viz. příloha 5, obr.1) Svaly ramenní a lopatkové jsou svaly v oblasti pletence pažního, tvoří mohutnou skupinu svalů, uložených kolem ramenního kloubu. Tyto svaly mají velký význam při pohybech a při fixaci ramenního kloubu, patří sem: Deltový sval (m.deltoideus) začíná na zevní třetině klíční kosti, na nadpažku lopatky (acromion) a zevním konci klíční kosti (clavicula) a upíná se na laterální straně kosti pažní v místě drsnatiny (tuberositas deltoidea humeri). Funkčně se dělí na tři části: klavikulární část předpažení, akromiální část upažení (abdukce) a spinální část zapažení. Celý sval klidovým napětím udržuje hlavici ramenního kloubu v jamce. Nadhřebenový sval (m.supraspinatus) a podhřebenový sval (m.infraspinatus), které začínají, dle názvu v nadhřebenové a podhřebenové jámě lopatky a upínají se přes zadní hranu kloubu na velký hrbolek kosti pažní (tuberculum majus humeri). Oba svaly provádějí zevní rotaci paže, sval nadhřebenový pomáhá abdukci paže. 26

27 Malý sval oblý (m.teres minor) je menší sval rozepjatý pod předešlými dvěma svaly od lopatky k pažní kosti. Začíná od zevního kraje lopatky a upíná se na velký hrbolek kosti pažní, stejně jako předchozí dva svaly. Abdukce a zevní rotace spolu s podhřebenovým svalem. Velký sval oblý (m.teres major) jde pod předchozím svalem, avšak na přední stranu pažní kosti. Začíná na dolním úhlu lopatky a upíná se na přední stranu malého hrbolku kosti pažní (crista tuberculi minoris humeri). Addukce a vnitřní rotace v ramenním kloubu. Podlopatkový sval (m.subscapularis) začíná na přední ploše lopatky a upíná se přes přední stranu kloubu na malý hrbolek kosti pažní (tuberculum minus humeri). Addukce a vnitřní rotace paže stejně jako sval předchozí. II. Svaly paže tvoří dvě skupiny, přední a zadní. V přední skupině jsou ohýbači(flexory) kloubu ramenního a loketního. Patří sem: Dvojhlavý sval pažní (m.bicepas brachii) má dvě hlavy: dlouhá hlava (caput longum) začíná na lopatce nad jamkou ramenního kloubu; krátká hlava (caput breve) začíná na zobcovitém výběžku (processus coracoideus) a upínají se na drsnatinu vřetenní kosti (tuberositas radii). V kloubu loketním (hlavní funkce) celý sval ohýbá a supinuje (zevně rotuje); v klubu ramenním (vedlejší funkce uplatní se tu asi třetina síly svalu) dlouhá hlava pomáhá při abdukci, krátká hlava pomáhá při addukci a ventrální flexi. 27

28 Hákový či zobcovitě pažní sval (m.coracobrachialis) začíná společně s krátkou hlavou bicepsu na zobcovitém výběžku a upíná se v polovině délky kosti pažní. Pomocná addukce a pomocná ventrální flexe ramenního kloubu. Pažní sval (m.brachialis) začíná na kosti pažní a upíná se na drsnatině loketní kosti (tuberositas ulnae). Flexe v loketním kloubu (při supinaci i pronaci). Protože za supinace se na flexi plně uplatňuje též dvojhlavý sval pažní, je při zdvíhání břemene větší síla v podhmatu. V zadní skupině s funkcí extenze v kloubu ramenním a loketním je jako jediný: Trojhlavý sval pažní (m.triceps brachii), který má tři hlavy: dlouhou hlavu (caput longum), která začíná pod jamkou ramenního kloubu; zevní a vnitřní hlavu (caput laterale a mediale), které začínají na zadní ploše pažní kosti. Všechny tři hlavy se spojují v rozsáhlé úponové šlaše a zakončuje se na loketním výběžku ulny (olecranon ulnae). Všechny tři hlavy jsou mohutným extensorem loketního kloubu. III. Svaly předloktí vytvářejí tři oddělené skupiny: (viz. příloha 6, obr.1) Přední skupina obsahuje čtyři vrstvy svalů, funkčně flexory lokte, zápěstí a prstů a pronátory předloktí. Laterální skupina je uspořádaná ve dvě hlavní vrstva svalů, funkčně jsou to extensory zápěstí a supinátory předloktí. Dorsální skupina obsahuje dvě vrstvy svalů, povrchovou a hlubokou vrstvu. Jsou to hlavně extensory zápěstí a prstů. 28

29 Přední skupina je uspořádaná do čtyř vrstev: 1. Svaly povrchové vrstvy začínají na končetině výše než svaly hluboké, které jsou povrchovými svaly kryté. Mají společný začátek na mediálním epikondylu kosti pažní a tvoří ji: Oblý přivracející sval (m.pronator teres) začínající dvěma hlavami a upínající se v polovině kosti vřetenní. Pronace předloktí a pomocná flexe loketního kloubu. Vřetenní ohybač zápěstí (m.flexor carpi radialis) upíná se na dlaňovou plochu baze 2.-3.metakarpu. Flexe ruky a předloktí, radiální dukce zápěstí, podle souhry s ostatními svaly působícími na zápěstí. Pomocná flexe v loketním kloubu. Loketní ohybač zápěstí (m.flexor carpi ulnaris) začíná dvěma hlavami a upíná se na kost hráškovou (os pisiforme). Společně s vřetenním ohýbačem zápěstí flexe zápěstí, pomocná flexe loketního kloubu. Dlouhý sval dlaňový (m.palmaris longus) končí aponeurosou v dlani. Provádí flexi ruky, napíná palmární aponeurosu a účastní se pomocné flexe loketního kloubu a zápěstí. 2. V druhé vrstvě je pouze: Povrchový ohybač prstů (m.flexor digitorum superficialis) sval začíná dvěma hlavami (caput humeroulnare, caput radiale) pod mediálním epikondylem kosti pažní a horní přední plochou kosti vřetenní. Jeho šlachy se štěpí a upínají se podél okrajů středního článku 2.-5.prstu. Provádí flexi tříčlánkových prstů, spolupůsobí při flexi ruky, provádí pomocnou flexi v kloubu loketním (vedlejší funkce). 29

30 3. Třetí vrstva začíná v oblasti kosti loketní (ulna), vřetenní (radius) a mezikostní membráně (membrana interossea) a tvoří ji dva svaly: Hluboký prstový ohybač (m.flexor digitorum profundus) se upíná podél okrajů středního článku prstu. Ohýbá tříčlánkové prsty, flexe ruky. Dlouhý palcový ohybač (m.flexor policis longus) začíná na přední straně kosti vřetenní a přilehlé části mezikostní membrány a upíná se na distální článek palce. Flexe palce a ruky. 4. Čtvrtá vrstva nejhlubší, obsahuje jediný sval a to: Čtvercový sval přivracející (m.pronator quadratus) se upíná mezi kostí vřetenní a loketní v dolní třetině. Pronace předloktí. Laterální skupina předloketních svalů začíná od dolní zevní části kosti pažní a obsahuje: V povrchové vrstvě tři svaly: Vřetenopažní sval (m.brachioradialis) se upíná na bodcovitý výběžek kosti vřetenní (processus styloideus radii). Je z povrchové vrstvy nejdelší, sestupuje podél kosti vřetenní a v polovině své délky přechází ve štíhlou šlachu. Flexe předloktí, podílí se na pronaci a supinaci předloktí. Je pomocný ohybač loketního kloubu. Dlouhý vřetenní natahovač zápěstí (m.extensor carpi radialis longus) a krátký vřetenní natahovač zápěstí (m.entensor carpi radialis brevis) se upínají na dorsální stranu baze 2. a 3. metakarpu. 30

31 Extense a radiální dukce ruky. V hluboké vrstvě: Odvracející sval (m.supinator) se upíná na přední plochu kosti vřetenní. Extenze, radiální dukce a supinace předloktí. Dorsální skupina svalů předloketních je uspořádána do povrchové a hluboké vrstvy. Povrchové svaly začínají od dorzální strany zevního epikondylu kosti pažní a tvoří ji: Prstový natahovač (m.extensor digitorum) končí v dorsální aponeuróze tříčlánkových prstů. Natažení prstů, pomocná dorsální flexe zápěstí. Malíkový natahovač (m.extensor digitorum minimi) končí v dorsální aponeuróze 5. prstu, kam se připojuje ke šlaše m.extensor digitorum. Natažení ruky a 5.prstu; synergistou části prstového natahovače. Loketní natahovač zápěstí (m.extensor carpi ulnaris) končí na bazi 5. metakarpu. Dorsální flexe a ulnární dukce zápěstí v souhře s dalšími svaly. Hluboká vrstva začíná na zadní straně kosti loketní a mezikostní membráně a tvoří ji: Dlouhý palcový odtahovač (m.abduktor pollicis longus) se upíná na vnější stranu baze palcového metakarpu. Abdukce palce. 31

32 Krátký a dlouhý palcový natahovač (m.extensor pollicis brevis et longus) se upínají na dorsální stranu proximálního a distálního článku palce. Extense palce. Ukazovákový natahovač (m.extensor indicis) s úponem do dorsální aponeurosy ukazováku. Extense ukazováku, pomáhá při extensi ruky a zápěstí. IV. Svaly ruky Svalstvo ruky tvoří palcová, malíková a střední skupina. Skupina palcová podmiňuje palcový val thenar, svaly mají společný začátek na eminentia carpi radialis a upíná se na palec. Tvoří ji: Krátký palcový odtahovač a ohybač (m.abduktor et flexor pollicis brevis) Palcový oponující sval (m.opponens) Palcový přitahovač (m.adduktor pollicis) Funkce je odpovídající názvu. Skupina malíková podmiňuje malíkový val hypothenar, svaly mají společný začátek na eminentia carpi ulnaris a upínají se na malík. Tvoří ji: Malíkový odtahovač (m.abduktor digiti minimi) Krátký malíkový ohybač (m.flexor digiti minimi brevis) Malíkový oponující sval (m.opponens digiti minimi) Krátký dlaňový sval (m.palmaris brevis) Jejich funkce souvisí s názvem. Skupina střední zahrnuje: Tzv.červovité svaly. Mají označení podle svého štíhlého tvaru (lat.lumbricus, dešťovka). Jsou to čtyři svaly (číslují se od palcové strany m.lumbricales I.-IV.). 32

33 Pomáhají uklánět prsty radiálně (k palci). Dlaňové mezikostní svaly (m.interossei palmares I.-III.). Přiklánějí 2.,4. a 5. prst ke třetímu prstu (svírají vějíř prstů). Hřbetní mezikostní svaly (m.interossei dorsales I.-IV.) Odklánějí 2. a 4. prst od třetího prstu (rozvírají vějíř prstů); třetí prst uklánějí na obě strany. Šlachy flexorů i extensorů jsou na ruce obaleny šlachovými pochvami (fasciemi).[1,4,5] Ad 5.7) Svaly dolní končetiny (viz. příloha 7, obr.1,2,3,4) Svaly dolní končetiny vytvářejí skupiny podle vztahu ke kloubům; jsou to: I. Svaly kyčelního kloubu (m.coxae) II. Svaly stehna (m.femoris) III. Svaly bérce (m.cruris) IV. Svaly nohy (m.pedis) I. Svaly kyčelního kloubu se dělí na přední a zadní skupinu. Přední skupina obsahuje: Bedrokyčlostehenní sval (m.illiopsoas), který začíná na bederní páteři, jámě kyčelní a upíná se na malý chocholík (trochanter minor). Je tvořen dvěma svaly: kyčelním svalem (m.illiacus) a velkým svalem bederním (m.psoas major). Flexe v kyčelním kloubu, pomocná addukce kyčelního kloubu spojená se zevní rotací. Ve stoji spolu se zádovými a břišními svaly udržuje rovnováhu trupu. Při obrně m.iliopsoas je prakticky nemožná chůze chybí vykročení. 33

34 Zadní skupinu tvoří hýžďové svaly (m.glutei) začínající na zevní straně lopaty kyčelní a upínají se na oblast velkého chocholíku (trochanter major) kosti stehenní. Velký sval hýžďový (m.gluteus maximus) Zadní snopce svalu extense a zevní rotace kyčelního kloubu Přední snopce svalu abdukce stehna. Sval je velice důležitým činitelem při udržování vzpřímené postavy, je hlavním extensorem kyčelního kloubu. Střední sval hýžďový (m.gluteus medius) je zčásti krytý průběhem m.gluteus maximus. Upíná se na přední, horní a zadní okraj chocholíku (trochanteru). Přední snopce vnitřní rotace kyčelního kloubu, flexe. Střední snopce abdukce kyčelního kloubu (unožení). Zadní snopce zevní rotace kyčelního kloubu, extense. Malý sval hýžďový (m.gluteus minimus) je zcela kryt předchozím svalem, tvar a průběh má shodný s ním. Upíná se na horní a přední okraj velkého chocholíku (trochanteru). Společná s m. gluteus medius, výraznější je však rotace kyčelního kloubu. Napínač povázky stehenní (m.tensor fascie latae) začíná na zevní straně lopaty kyčelní při horním předním hrbolku kyčelním (spina iliaca anterior superior) a upíná se do stehenní fascie (fasia lata). Napínání stehenní fascie a jejího aponeuroticky zesíleného pruhu (tractus iliotibialis). Tím zajišťuje stabilitu kolenního kloubu při jeho extensi. 34

35 V hloubce se nachází skupina tzv.pelvitrochanterických svalů, které začínají na pánvi a upínají se mezi chocholíky kosti stehenní (fossa trochanterica). Jejich funkce je zevní rotace kyčelního kloubu femorální supinace. Jsou to: Hruškovitý sval (m.piriformis) Vnitřní ucpávající sval (m.obturatorius internus) Horní a dolní dvojitý sval (m.gemellus superior et inferior) Čtvercový stehenní sval (m.quadratus femoris) II. Svaly stehna jsou tvořeny skupinou ventrální, mediální a dorzální. VENTRÁLNÍ SKUPINA obsahuje: Sval krejčovský (m.sartorius) je sval dvoukloubový, který začíná na horním předním trnu kyčelním (spina iliaca anterior superior) a upíná se do tzv. pes anserius (husí noha společný úpon s m.gracilis a m.semitendinosus) na vnitřní plochu kosti holenní (tibie). Provádí flexi v kloubu kolenním i kyčelním a zevní rotaci dolní končetiny. Čtyřhlavý sval stehenní (m.quadriceps femoris) je tvořen čtyřmi hlavami.. Přímá hlava (m.rectus femoris) je stejně jako sval předchozí dvoukloubový začínající nad jamkou kyčelního kloubu a na dolním předním kyčelním trnu (spina iliaca anterior inferior) a další tři hlavy (m.vastus medialis, lateralis, intermedius) začínají na kosti stehenní. Všechny hlavy se spojují a upínají na čéšku (patellu) a drsnatinu holenní (tuberositas tibiae). Flexe v kloubu kyčelním a extense v kloubu kolenním. MEDIÁLNÍ SKUPINU tvoří adduktory stehna; tyto svaly (mimo jeden sval) nepůsobí na kolenní kloub. Začínají na dolním okraji kosti pánevní (os coxae) a upínají se na zadní straně kosti stehenní (femuru). Patří sem: Vnější ucpávající sval (m.obturatorius externus) Hřebenový sval (m.pectineus) 35