Dřevěné hračky a jejich výroba Hračka je předmět určený ke hraní, který v realistické nebo stylizované podobě podporuje tvořivou složku myšlení a

Transkript

1 Dřevěné hračky a jejich výroba Hračka je předmět určený ke hraní, který v realistické nebo stylizované podobě podporuje tvořivou složku myšlení a činnosti dítěte v rámci spontánního učení. Vede k rozvíjení fantazie a imaginativní aktivity. Zároveň uvádí dítě do světa lidské práce a motivuje jeho činnost tak, aby se mohlo plně projevit a rozvíjet ve společnosti, v níž žije. Základní typy hraček jsou po staletí stejné figurky lidí a zvířat, zmenšeniny předmětů denní potřeby, hračky pro pohybové aktivity, jako míče a obruče. Jsou doloženy i archeologickými nálezy, byť hliněné nádobky, figurky lidí a zvířat z pravěkých sídlišť neumožňují jednoznačný výklad, zda se jedná o hračky či předměty kultovní povahy. Z hlediska vývoje můžeme hovořit o hračkách příležitostných, k nimž náleží například větvička, kamínek, střep z nádoby, ořech, kost, ale také předměty vyřazené z běžného chodu domácnosti pomačkaný plechový kastrol, zlomená vařečka, prasklá dřevěná miska. Ty jsou nadčasové, stejné dnes jako před staletími. Oproti těmto artefaktům pak existují hračky vyrobené speciálně ke hře. Jejich prostřednictvím se před námi otevírá bohatý svět předmětů, provázejících vývoj člověka jako jedince a zároveň odrážejících hmotnou kulturu té které doby se všemi proměnami slohového vývoje a vkusu, včetně striktního rozdělení na hračky pro dívky a pro chlapce. V minulosti bylo dřevo nejdostupnějším materiálem, a proto se z něj vyráběly nejen užitkové předměty ale pochopitelně i hračky. Lidová hračka se jako produkt domácké výroby rozvíjela v českých zemích od 2. poloviny 18. století. Nejčastější byly dřevěné soustružené a méně řezané hračky, charakteristické vícebarevným rostlinným a geometrickým dekorem zřídka na režném, častěji barevném podkladě. Vzhledem k požadovanému materiálu byla výroba soustředěna do výše položených, lesnatých oblastí především do oblasti Českomoravské vysočiny na Hlinecko v obcích Dědová a Krouna, na Plzeňsku ve Skašově u Nepomuku, na Šumavě ve Vlkonicích, do Krušnohoří, na Příbramsko. Nám nejblíže položené centrum výroby hraček se nacházelo na Příbramsku. Převážně hornická činnost, jež byla po staletí obživou pro zdejší obyvatele, od konce 18. století postupně klesala. Bylo tedy třeba najít nový způsob obživy. Ten horníci a jejich rodiny posléze nalezly v domácké výrobě předmětů ze dřeva, především hraček. Výroba hraček byla ovlivněna nejen výrobou devocionálií (růžence, sošky svatohorské madony) pro význačné poutní místo Svatou Horu, ale i rozvinutým betlémářstvím. Příbramské hračky byly ručně vyřezávané nebo soustružené z měkkého dřeva. Sukně panenek byly zepředu i zezadu seříznuté pořízem, řásnění látky naznačeno hlubokými rýhami vyhloubenými polokruhovým dlátem. Ruce, účesy, pokrývky hlavy, chodidla a předměty, které postavičky držely v rukou,

2 byly modelovány ze směsi pilin, mouky a klihové vody. Nevýhodou této hmoty bylo, že podléhala působení hmyzu. Posléze byly hračky kolorovány klihovými barvami. Na Příbramsku se nejčastěji vyráběly panenky s máselnicí nebo děťátkem v náručí, jeptišky s modlitební knížkou, ženy s kapesníčkem u pasu, kominíci se žebříkem na rameni, vojáci s puškou, husaři na klasickém i houpacím koni, postavičky při práci, havíři v parádních uniformách i při práci, čerti s nehodnou panenkou v náručí nebo v nůši. Výroba příbramských hraček skončila v důsledku konkurenčních a ekonomických podmínek v 1. čtvrtině 20. století. O oživení tradiční výroby příbramských hraček usilovala výtvarnice ÚLUV Jarmila Jeřábková spolu se sochařem Bohumírem Koubkem. Od roku 1981 se pak pokračovateli stali Jan Král z Vacova u Sušice a Jiří Drhovský ze Zvěrkovic u Týna nad Vltavou. Další oblast, která je proslulá výrobou hraček, představuje Plzeňsko, zejména obec Skašov, kde se místní obyvatelé také zabývali zpracováním dřeva a vedle užitkových předmětů denní potřeby vyráběli i hračky. Výroba hraček je zde zaznamenána již koncem 18. století. Další údaje zaznamenal v roce 1826 měčínský farář, když zmiňoval nuzný život výrobců soustružených hraček. Ve Skašově bylo hodně rodin, které se věnovaly zprvu příležitostně a posléze hlavním zaměstnáním výrobě hraček. K proslulým výrobcům náležely rodiny Klinerů, Heřmanů, Bokrů, Brandů, Baumruků. Vyráběli koníky, husary na koních, žebřiňáky s koňmi, různé panenky, miminka, nádobíčko, nábyteček, píšťalky, větrníky, čápy, pávy, řehtačky, trubky. Konjunktura hračkářské výroby ve Skašově byla kolísavá a na přelomu století byla výroba opět na vrcholu. V roce 1913 vzniklo Výrobní družstvo hračkářů ve Skašově, které existovalo až do roku Tehdy také zanikla takřka veškerá výroba hraček ve Skašově, včetně výroby domácké. Posledními výrobci, kteří zachovávali tradiční charakter skašovských hraček, byli Václav Brand, František Baumruků, Bedřich Melichar a Josef Mašek. Bedřich Melichar prodával některé své výrobky prostřednictvím prodejní sítě Ústředí lidové umělecké výroby. Josef Mašek dodával ve 3. čtvrtletí 20. století firmě Chodovia Domažlice a ta je prodávala pod svým firemním označením. V 1. polovině 90. let 20. století pak dodával hračky Okresnímu (dnes Hornickému) muzeu v Příbrami. Po roce 1989 začala ve Skašově působit firma Brand-Bálek, jejichž hračkářská produkce a kvalita je však velmi vzdálená původním lidovým skašovským hračkám. Krom toho vyrábějí hračky, které jsou napodobeninami hraček výrobců mimo region. Výjimku tvoří jejich vlastní návrhy krojované panenky v textilních šatečkách, autíčka, motocykly a velocipédy ze dřeva v přírodním provedení.

3 Rovněž na Vysočině v okolí Hlinska vzniklo centrum výroby dřevěných hraček. Střediskem zde byly především obce Dědová a Krouna, kde si lidé přivydělávali výrobou potřeb pro domácnost a hospodářství a posléze i hraček. Domácká výroba se ve zmíněných obcích rozvíjela od let 19.století a na výrobě hraček se podílela celá rodina, včetně dětí. Rodiny se specializovaly na jeden, případně několik málo druhů výrobků. Ty pak možno rozdělit do několika skupin řezané z prkének (postýlky, kolébky, stolečky, truhličky), soustružené (husaři na koních, koníci se žebřiňákem, trumpetky, píšťalky, různé typy panenek, pávi, dudci, zobající slepičky), hračky řezané z prkének doplněné díly soustruženými (vozíky, velikonoční řehtačky, kolébky s miminkem), hračky štípané (holubičky, pávi). Hračky byly zhotoveny v přírodním provedení nebo barevně mořené, často zdobené malbou. Rozkvětu výroby dřevěných lidových hraček bylo dosaženo na přelomu století. Později udržovala tradiční výrobu hraček na Hlinecku pouze rodina Bukáčků v obci Krouna. Nyní je jediným pokračovatelem výroby tradičních krounských hraček Zdeněk Bukáček. V Předhradí vyrábí dřevěné hračky inspirované hlineckými Alois Doležal. Výroba dřevěných hraček je spjata i s Ústím nad Orlicí, kde působila od 80. let 19. století dřevozpracující firma se soustružnickou a řezbářskou dílnou Josefa Blanka, kde jeho syn Karel rozšířil sortiment výrobků o dřevěné malované hračky. Mnohé z těchto výrobků pak ve své dílně omalovával František Štancl. V Krušných horách se výroba dřevěných hraček soustředila do okolí Hory sv. Kateřiny a Králík, na německé straně v okolí hornického městečka Seiffen, kde působí muzeum hraček, mapující právě výrobu dřevěných hraček. Na tradici výroby lidových hraček navázalo v roce 1908 družstvo Artěl, kde návrhy vytvářeli umělci jako Václav Špála, Minka Podhajská, Josef Čejka. Obdobné ambice charakterizovaly i hračkářské družstvo v Hořicích, nebo hračkářskou školu v Kamenici nad Lipou. Opominout nelze ani družstvo JAS ve Stráži nad Nežárkou. O zachování tradičních lidových hraček usilovalo v roce 1945 založené Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), s ním spolupracovala mimo jiné výtvarnice Jarmila Jeřábková nebo Bohumír Koubek. Vzhledem k tomu, že dřevěné hračky dosud patří k oblíbeným, byť zájem o ně kolísá, Muzeum Podblanicka připravilo pro svou benešovskou pobočku na závěr sezóny výstavu hraček, které vycházejí právě z tradic hraček příbramských, skašovských, i okolí Hlinska. Neznamená to však, že k vidění nebudou i další dřevěné hračky. Vernisáž výstavy se uskuteční 14. listopadu 2013 v hodin a vystoupí při ní folklórní soubor Benešáček. Veřejnosti bude výstava přístupná do 31. prosince 2013 vždy od úterý do soboty od a hodin. V úterý 24. prosince bude otevřeno od hodin.

4 Zájemci o práci se dřevem pak budou mít možnost zhlédnout, jak dřevěné hračky a betlémové figurky vznikají. Svou dovednost při práci se dřevem předvedou Jiří Drhovský, oceněný titulem Nositel tradice lidových řemesel, ze Zvěrkovic a Miroslav Ouředník. V úvahu připadají termíny 30. listopadu a 12. prosince PhDr. Libuše Váňová, Muzeum Podblanicka

5