Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA. pro část ţivnosti volné VELKOOBCHOD A MALOOBCHOD OBOR 48

Transkript

1 Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA pro část ţivnosti volné VELKOOBCHOD A MALOOBCHOD OBOR 48 MALOOBCHOD S POTRAVINÁŘSKÝM ZBOŢÍM Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Původní sloučenou příručku autorsky zpracovali: Vlasta Mayerová, Pavel Malčík, Tomáš Hájek, Alena Filipová, Zdeněk Králíček, Pavel Pospíšil, Alena Kochová, Jiří Zeman, Zdeněk Fibich, Jan Kalandra, Jitka Hejduková, Lidmila Kleinová Poslední aktualizace: říjen 2009 Aktualizaci provedl: Ardent Brno, spol. s r. o.

2 OBSAH 1. ÚVOD POPIS MALOOBCHODNÍCH ŢIVNOSTÍ Vymezení a charakter ţivnosti velkoobchod - maloobchod s potravinářským zboţím 3 2. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY - OBECNÉ Ţivnostenský zákon Prodej zboţí v obchodě a jeho úprava v občanském zákoníku Prodej zboţí a jeho úprava v obchodním zákoníku VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY SPECIFICKÉ PRO MALOOBCHOD Zákon o ochraně spotřebitele Zákon o obalech Daň z přidané hodnoty Pracovně právní předpisy Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Metrologie ODBORNÁ SPECIFIKA MALOOBCHODU Odborná kvalifikace a způsobilost zaměstnanců prodejen Problematika elektroodpadu VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU S POTRAVINÁŘSKÝM ZBOŢÍM Potraviny Obecné poţadavky na potravinářské provozy Obecné poţadavky na prodejní automaty, na pojízdné nebo přechodné prostory (prodejní stany, stánky na trhu, pojízdné prodejny) Obecné poţadavky na provádění běţného úklidu, na čistící a desinfekční prostředky a na plány úklidu Kontrola ţivočišných škůdců Kontrola stanovených teplot Podmínky úchovy dle jednotlivých druhů potravin Hygienická pravidla při prodeji potravin a souvisejích manipulacích v potravinářském maloobchodu Příprava potravin, nabídka k prodeji a prodej Právní rámec - potraviny Právní rámec kosmetika a rychloobrátkové drogistické zboţí PŘÍLOHY Kontaktní adresy důleţitých subjektů pro obor ţivnosti

3 1. ÚVOD POPIS MALOOBCHODNÍCH ŢIVNOSTÍ Maloobchodní prodej představuje skupinu ţivností, které vykonává velmi velký počet podnikatelských subjektů. Maloobchod je zpravidla popisován jako činnosti spočívající v nákupu zboţí za účelem jeho dalšího prodeje konečnému spotřebiteli. Tato prostě definovaná činnost můţe nabývat mnoha specifických podob. Nejvíce podnikatelů provozuje činnost specializovaného maloobchodu, případně činnost maloobchodu se smíšeným zboţím. Specifickými druhy maloobchodu pak jsou maloobchod pouţitým zboţím, případně maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny. V rámci klasifikace ekonomických činností NACE dříve OKEČ (ve smyslu zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů) je maloobchodní činnost zařazena v sekci G Velkoobchod a Maloobchod; ve skupině 47 Maloobchod, kromě motorových vozidel. Maloobchod s potravinářským zboţím je dále zařazen do podskupin: Maloobchod v nespecializovaných prodejnách (s převahou potravin, nápojů a tabákových výrobků), Maloobchod s potravinami, nápoji a tabákovými výrobky ve specializovaných prodejnách (ovoce, zelenina, maso, masné výrobky, ryby, korýši a měkkýši, chléb pečivo, cukrářské výrobky a cukrovinky, nápoje, tabákové výrobky, Maloobchod ve stáncích a na trzích. Tato odborná příručka se bude zabývat informacemi v sortimentu potravinářské zboţí. Mimo jiţ zmíněné maloobchodní činnosti je nutné zmínit a odlišit nákup a prodej paliv a maziv, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, hospodářských zvířat prodávaných jejich chovateli, zvířat určených pro zájmové chovy, zbraní podléhajících registraci a střeliva, vojenských zbraní a střeliva, výbušnin, toxických - 2 -

4 a vysoce toxických látek a přípravků, léčiv a zdravotnických prostředků stanovených zvláštním právním předpisem, prodej motorových vozidel a jejich příslušenství, zvukových a zvukově-obrazových záznamů, tabákových výrobků a prodej paliv a maziv v čerpacích stanicích. Tyto činnosti jsou pro svůj charakter předmětem zvláštních ţivností a nejsou zahrnuty v této příručce VYMEZENÍ A CHARAKTER ŢIVNOSTI VELKOOBCHOD - MALOOBCHOD S POTRAVINÁŘSKÝM ZBOŢÍM U této ţivnosti jde o nákup potravinářského zboţí, jiného rychloobrátkového nepotravinářského zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. V jejím rámci nelze provozovat nákup a prodej zboţí, s nímţ je obchodování buď vyloučeno z reţimu ţivnostenského zákona, nebo zařazeno mezi ţivnosti koncesované, vázané nebo řemeslné, a nelze proto například nakupovat a prodávat pouţité střelné zbraně, kulturní památky nebo předměty kulturní hodnoty. Do této ţivnosti rovněţ nespadá obchodování s nemovitostmi, prodej ojetých motorových vozidel a jejich příslušenství, prodej zvukových a zvukově obrazových záznamů (činnosti jsou předmětem jiných volných ţivností). Novela zákona pod č. 130/2008 Sb., o ţivnostenském podnikání (zákon č. 455/1991 Sb.), sloučila dříve ţivnosti volné ohlašovací: Velkoobchod, Specializovaný maloobchod, Maloobchod se smíšeným zboţím a Maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny od do ţivnosti volné - obor 48. Velkoobchod a maloobchod. Podle uvedené novely je maloobchod s potravinářským zboţím součástí ţivnosti volné - obor 48. Velkoobchod a Maloobchod. Obsahová náplň ţivnosti volné: Velkoobchod a Maloobchod. Jde o: činnosti spojené s nákupem a prodejem zboţí za účelem jeho dalšího prodeje k další podnikatelské činnosti (velkoobchod) a činnosti spojené s nákupem a prodejem zboţí za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboţí (maloobchod). Obsluha čerpacích stanic, zabezpečování provozování čerpacích stanic, v souladu s bezpečnostními, hasičskými, ekologickými předpisy a českými technickými - 3 -

5 normami, zajišťování drobných poradenských sluţeb ve vztahu k prodávanému sortimentu. Obsahem činnosti není nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, nemovitosti, hospodářských zvířat prodávaných jejich chovateli, zvířat určených pro zájmové chovy, střelných zbraní a střeliva, výbušnin, bezpečnostního materiálu, toxických a vysoce toxických látek a přípravků, zvukových a zvukověobrazových záznamů, pouţitého zboţí s výjimkou ojetých vozidel, distribuce léčiv, zastavárenská činnost, dále obsahem činnosti není provozování čerpacích stanic na stlačený plyn (LPG) k pohonu motorových vozidel

6 2. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY - OBECNÉ 2.1. ŢIVNOSTENSKÝ ZÁKON Vstup do podnikání Podnikatel můţe na území České republiky provozovat ţivnost jako fyzická osoba, nebo jako právnická osoba. Za účelem podnikání v dané činnosti lze zaloţit obchodní společnost nebo druţstvo, jako právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku, nicméně obchodní činnost mohou za určitých okolností vyvíjet i právnické osoby zaloţené k jiným účelům. Obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Zaloţení a vznik obchodních společností a druţstev upravuje obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jen v krátkosti lze k zaloţení společnosti uvést, ţe společnost se zakládá společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. Pokud zákon připouští, aby společnost zaloţil jediný zakladatel (tj. u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti), nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu ( 57 cit. zákona). Společnost však vzniká aţ dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku ( 62 cit. zákona). Pro zaloţení druţstva se vyţaduje konání ustavující schůze druţstva. Průběh ustavující schůze druţstva se osvědčuje notářským zápisem. Druţstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (upraveno 224 a 225 cit. zákona). Vznik oprávnění provozovat ţivnost Provozovat ţivnost můţe jen osoba, která má pro uvedenou činnost ţivnostenské oprávnění

7 Podnikatel, který hodlá provozovat ţivnost jako fyzická osoba (česká), můţe zahájit podnikání ode dne, kdy ohlásil tuto ţivnost ţivnostenskému úřadu místně příslušnému dle bydliště. Právnická osoba, která byla zaloţena, hodlá poprvé zahájit podnikatelskou činnost, a není tedy ještě zapsána v obchodním rejstříku, musí nejprve ohlásit ţivnost ţivnostenskému úřadu místně příslušnému podle sídla a vyčkat do vydání ţivnostenského listu. Po jeho doručení je povinna do 90 dnů poţádat o zápis do obchodního rejstříku. Ţivnostenské oprávnění vznikne této osobě aţ ke dni zápisu do obchodního rejstříku. České právnické osobě, která je jiţ v obchodním rejstříku zapsána, vzniká ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení ţivnosti (není-li v ohlášení uvedeno datum pozdější). Zahraniční fyzické osobě, nejedná-li se o osobu s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, a zahraniční právnické osobě vzniká ţivnostenské oprávnění k provozování ţivnosti aţ ke dni zápisu zahraniční fyzické osoby nebo organizační sloţky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku, a to v rozsahu předmětu podnikání zapsaného do obchodního rejstříku. (Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky). Zahraniční fyzické osoby z Evropské unie nebo z Evropského hospodářského prostoru se mohou zapsat do obchodního rejstříku na vlastní ţádost, a platí pro ně obdobný reţim jako pro české fyzické osoby. Vznik ţivnostenského oprávnění a náleţitosti ohlášení ţivnosti, jakoţ i doklady, které musí podnikatel doloţit při ohlášení ţivnosti, upravuje ţivnostenský zákon /zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů/. Podrobné informace o náleţitostech ohlášení ţivnosti a adresář ţivnostenských úřadů lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu na adrese

8 Zrušení ţivnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti Zrušení ţivnostenského oprávnění, pokud podnikatel hodlá ukončit provozování ţivnosti z vlastní iniciativy, provede místně příslušný ţivnostenský úřad. Ten je zruší na ţádost podnikatele, která musí být doloţena souhlasem správce daně, je-li tento souhlas vyţadován zvláštním právním předpisem (zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Povinnost předloţit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se vztahuje dle tohoto zákona i na podnikatele, fyzické osoby, zapsané v ţivnostenském rejstříku ukončující podnikatelskou činnost. Ţivnostenský úřad zruší ţivnostenské oprávnění, jestliţe podnikatel jiţ nesplňuje podmínku bezúhonnosti, nastanou-li překáţky provozování ţivnosti (dle 8 ţivnostenského zákona), nebo pokud zahraniční fyzická osoba, jeţ je povinna mít povolení pobytu na našem území, tuto podmínku nesplňuje. Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit nebo provozování ţivnosti v odpovídajícím rozsahu pozastavit, jestliţe podnikatel závaţným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené ţivnostenským zákonem, nebo zvláštními právními předpisy, případně z dalších důvodů (viz 58 ţivnostenského zákona). Zrušení a zánik obchodní společnosti jsou upraveny 68 obchodního zákoníku. K uvedenému lze pro stručnost pouze podotknout, ţe společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku a zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace. Nová ustanovení ţivnostenského zákona Pouţité zkratky CRM Centrální registrační místo ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČR Česká republika FO Fyzická osoba FÚ Finanční úřad JRF Jednotný registrační formulář MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu PO Právnická osoba ObŢÚ Obecní ţivnostenský úřad OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná PSSZ Praţská správa sociálního zabezpečení ÚP Úřad práce - 7 -

9 ZAP Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání ZP Zdravotní pojišťovna ŢÚ Ţivnostenský úřad ŢZ Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů Úvodní informace k novele ţivnostenského zákona Projekt Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ostatními dotčenými resorty a zástupci podnikatelů. Součástí projektu ZAP, který byl schválen usnesením vlády č ze dne , jsou tzv. centrální registrační místa. Činnost CRM je zakotvena v novele zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Citovaná novela ţivnostenského zákona, jeţ obsahuje novely dalších souvisejících zákonů, byla publikována v částce 71 Sbírky zákonů České republiky pod č. 214 dne s tím, ţe účinnosti nabývá prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (tj. dnem 1. srpna 2006). V souvislosti s postavením CRM byly do uvedené novely ţivnostenského zákona zapracovány legislativní změny, na jejichţ základě bylo umoţněno soustředit základní registrační, oznamovací či evidenční povinnosti podnikatelů při vstupu do podnikání, jakoţ i v jeho průběhu právě do těchto centrálních registračních míst, jimiţ jsou obecní ţivnostenské úřady. Současně uvedená novela ţivnostenského zákona upravuje i moţnosti vzájemné komunikace mezi jednotlivými dotčenými orgány státní správy. Zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony má tedy za cíl sníţit byrokracii a zjednodušit postupy zejména při registraci podnikatele v oblasti ţivnostenského podnikání. Soustřeďuje některé úkony, které podnikatel činil odděleně (návštěvou jednotlivých úřadů), do jednoho místa. Tímto místem je právě CRM. Hlavním principem novelizačního zákona je zjednodušení postupu v procesu registrace podnikatelského subjektu. Je na vůli podnikatele, zda sám doloţí některé doklady, které potvrzují skutečnosti veřejné správě jiţ známé, nebo zda si příslušný úřad tyto skutečnosti ověří sám. Konkrétně - 8 -

10 jde o zavedení moţnosti, aby si ţivnostenský úřad sám obstaral výpis z Rejstříku trestů a tzv. potvrzení o bezdluţnosti. Novela ţivnostenského zákona je koncipována jako fakultativní moţnost, která podnikateli nabízí vyuţít soustředění některých úkonů do CRM. Pokud bude podnikatel provádět úkon prostřednictvím CRM, budou od něho potřebné informace získány na jednotném registračním formuláři. Nebude tedy docházet ze strany podnikatele k duplicitním úkonům vůči orgánům státní správy. Právní úprava obsaţená v zákonu č. 214/2006 Sb., umoţňuje podstatné zjednodušení administrativních úkonů podnikatele, kdy patřičné registrace, přihlášky či oznámení dle zvláštních zákonů mohou být provedeny přímo na CRM, které od klienta přijme potřebné údaje a postoupí je příslušnému finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Obecní ţivnostenský úřad jako CRM Počínaje dnem 1. srpna 2006 se kaţdý obecní ţivnostenský úřad stává centrálním registračním místem. Znamená to, ţe je centrálním úřadem pro příslušnou registraci, přihlášku či oznámení, které by podnikatel jinak podával např. u finančního úřadu, u příslušné správy sociálního zabezpečení, u zdravotní pojišťovny a u úřadu práce. Postavení obecního ţivnostenského úřadu jako CRM je upraveno v novém ustanovení 45a ŢZ, které upravuje soustředění činností CRM. Toto ustanovení umoţňuje, aby podnikatel učinil prostřednictvím CRM mimo podání dle ŢZ, také některé úkony vůči finančnímu úřadu, příslušné správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Fyzická osoba můţe, spolu s ohlášení ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle 49 ( 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: finančnímu úřadu; příslušné správě sociálního zabezpečení; úřadu práce; zdravotní pojišťovně. Právnická osoba můţe, spolu s ohlášením ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle 49 ( 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: finančnímu úřadu; - 9 -

11 úřadu práce. Podmínkou moţnosti vyuţít CRM k ohlášení určitého údaje nebo k registraci, či k ohlášení změny údajů podle zvláštního zákona je, ţe bude tento úkon učiněn pouze v souvislosti s podáním podle ţivnostenského zákona. Samotné oznámení změn podle zvláštního právního předpisu nelze prostřednictvím CRM uskutečnit. Přehled moţných podání na CRM: Ve vztahu k finančnímu úřadu: Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby; Přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob; Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; Přihláška k dani z nemovitosti; Přihláška k dani silniční; Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; o zajišťující daň. Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby Přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob; Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; Přihláška k dani z nemovitosti; Přihláška k dani silniční; Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; o zajišťující daň. Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ;

12 Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ. Ve vztahu k úřadu práce: Hlášení volného pracovního místa resp., jeho obsazení (týká se jak FO, tak PO). Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: Oznámení pojištěnce (FO) o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti. Subjekty oprávněné provozovat ţivnost ( 5) Do ustanovení 5 ŢZ byl vloţen nový odstavec 7, který stanoví zákaz fyzickým osobám, které nemají bydliště (trvalý pobyt) na území ČR nebo jiného členského státu Evropské unie, a nejsou přitom ani rodinnými příslušníky občana České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie vykonávat určité činnosti. Seznam činností, které by podléhaly tomuto zákazu, by byl uveden ve vládním nařízení. V současné době takové vládní nařízení neexistuje, a proto toto ustanovení není zatím v praxi realizováno. Nová všeobecná podmínka provozování ţivnosti ( 6) Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami jsou: dosaţení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z podnikání, prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Nová podmínka prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění

13 Nová podmínka bezdluţnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění se vztahuje na FO, která tuto podmínku prokáţe předloţením čestného prohlášení o této skutečnosti. Text čestného prohlášení ve smyslu 6 odst. 1 písmeno f) ŢZ je součástí JRF, a to v jeho ţivnostenské části. Ohlašovatel či ţadatel o koncesi nemusí proto vyhotovovat zvlášť text čestného prohlášení, nýbrţ pouze pravdivost tohoto textu stvrdí svým podpisem na JRF. Volné ţivnosti bez odpovědného zástupce ( 11) Novela ţivnostenského zákona ruší dosavadní omezení vykonávat funkci odpovědného zástupce osobě, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z důvodu neprovozování ţivnosti po dobu delší neţ čtyři roky. To znamená, ţe osoba, která chce vykonávat funkci odpovědného zástupce pro podnikatele, a které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z toho důvodu, ţe neprovozovala ţivnost po dobu delší neţ čtyři roky, můţe být do funkce odpovědného zástupce, počínaje dnem 1. srpna 2006, podnikatelem ustanovena. Další novou skutečností je, ţe touto právní úpravou dochází k vypuštění povinnosti právnických osob ustanovit odpovědného zástupce u ţivností ohlašovacích volných. Pro právnickou osobu zůstává povinnost ustanovit odpovědného zástupce pouze v případě, ţe provozuje ţivnosti, pro které se vyţaduje splnění zvláštních podmínek (tj. odborná způsobilost), tedy pro ţivnosti řemeslné, vázané a koncesované. Pokud bude řemeslná nebo vázaná ţivnost právnickou osobou provozována průmyslovým způsobem zůstává zachována původní právní úprava, tzn., ţe i pro ţivnosti řemeslné a vázané provozované ale průmyslovým způsobem, nemusí PO ustanovovat odpovědného zástupce. Pokračování ţivnosti při úmrtí podnikatele ( 13) Nová úprava ţivnostenského zákona v tomto ustanovení reaguje na novelu občanského zákoníku provedenou zákonem č. 554/2004 Sb. V praxi to znamená, ţe zůstavitel si můţe sám určit osobu (správce dědictví), která bude po jeho smrti pokračovat v provozování jeho ţivnosti, a to aţ do skončení dědického řízení

14 Povinnosti podnikatele ( 31) Dnem 1. srpna 2006 se stanovuje nová povinnost podnikatelským subjektům (zejména provozovatelům zastaváren), kteří nakupují pouţité zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, nebo kteří přijímají toto zboţí do zástavy nebo zprostředkovávají jeho nákup či přijetí do zástavy. Touto novou povinností je mít na provozovně evidenci o identifikaci účastníků smluvního vztahu, evidenci o předmětu smluvního vztahu, včetně data uzavření tohoto smluvního vztahu. Tuto evidenci je nutné mít vţdy na provozovně, pro potřeby kontrolních orgánů, a to minimálně po dobu, kdy toto zboţí je na provozovně. Za nedodrţení této povinnosti můţe být kontrolním orgánem uloţena sankce. Novou úpravou ţivnostenského zákona také jednoznačně dochází k vyloučení moţnosti zpětně oznámit přerušení provozování ţivnosti podnikatelem. ŢZ stanoví, ţe ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu, případně dnem pozdějším, který podnikatel uvede ve svém oznámení o přerušení provozování ţivnosti. Náleţitosti ohlášení ( 46), ţádost o koncesi ( 51) Doklad o bezúhonnosti - zahraniční fyzické osoby (osoby z třetích států) jiţ nemusejí prokazovat bezúhonnost dokladem ze států, v nichţ se dlouhodobě zdrţovaly v posledních 3 letech. Tyto osoby jsou povinny dokládat k ohlášení ţivnosti, resp. ţádosti o koncesi, pokud jde o prokazování bezúhonnosti, pouze výpis z Rejstříku trestů a odpovídající doklady vydané státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Jestliţe tento stát nevydává výpis z evidence trestů nebo jemu rovnocenný doklad, předkládá občan třetí země prohlášení o bezúhonnosti ve smyslu 6 odst. 1 písm. c) učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehoţ je občanem, nebo před notářem nebo orgánem státu posledního pobytu. Prokazování právního důvodu pro uţívání prostor, kde má podnikatel místo podnikání, sídlo, organizační sloţku novela ţivnostenského zákona stanoví, ţe k doloţení právního důvodu pro uţívání prostor, v nichţ má podnikatel místo podnikání, liší-li se od bydliště, resp. sídlo, či organizační sloţku, postačí písemné prohlášení vlastníka příslušné nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, popř

15 osoby, která je oprávněna s těmito nemovitostmi nakládat, ţe s umístěním místa podnikání, sídla či organizační sloţky, souhlasí. Právnická osoba navíc nemusí prokazovat právní důvod pro uţívání těchto prostor, pokud je jiţ ohlašovaná adresa zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci, je-li podle zvláštního právního předpisu stanoven doklad prokazující právní důvod uţívání těchto prostor jako podmínka zápisu do této jiné evidence. Doklad o bezúhonnosti (výpis z Rejstříku trestů), doklad o daňové bezdluţnosti, doklad o bezdluţnosti vůči orgánům sociálního zabezpečení - počínaje dnem 1. srpna 2006 je stanovena povinnost ţivnostenskému úřadu, aby si výše uvedené doklady vyţádal od příslušných úřadů sám, pokud nejsou doloţeny k ohlášení ţivnosti, resp. k ţádosti o koncesi. Je proto na vůli ohlašovatele, zda tyto doklady sám doloţí k ohlášení ţivnosti či ţádosti o koncesi. Pokud tak neučiní, vyţaduje si je ţivnostenský úřad od příslušných úřadů sám. Jednotný registrační formulář Novinkou je jednotný tiskopis pro všechna podání na CRM. Tento formulář vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jsou dva základní typy jednotných registračních formulářů a to v rozdělení pro právnické osoby a fyzické osoby. Úplný JRF pro fyzické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ), 2. Ohlášení ţivnosti / ţádost o koncesi pro fyzické osoby (pro ŢÚ), 3. Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby (pro FÚ), 4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ), 7. Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti s Přihláškou k důchodovému a nemocenskému pojištění (pro OSSZ, resp. PSSZ), 8. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP), 9. Oznámení pojištěnce o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti (pro ZP)

16 Úplný JRF pro právnické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ), 2. Ohlášení ţivnosti / Ţádost o koncesi pro právnické osoby (pro ŢÚ), 3. Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby (pro FÚ), 4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ), 7. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP). Nejnovější změny v ustanovení Ţivnostenského zákona Zákon č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony vstoupil v účinnost dnem 1. července 2008 a související Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., - příloha č. 4 obsahová náplň ţivnosti volné podle jednotlivých činností s účinností od Související právní předpisy, které byly tímto zákonem novelizovány: Změna zákona o správních poplatcích, Změna zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, Změna zákona o silniční dopravě, Změna puncovního zákona, Změna zákona o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, Změna obchodního zákoníku, Změna zákona o územních finančních orgánech, Změna zákona o ochraně veřejného zdraví, Změna zákona o Celní správě České republiky, Změna zákona o informačních systémech veřejné správy, Změna zákona o rejstříku trestů

17 Zásadní změny přijaté novelou ţivnostenského zákona: Zrušení ţivnostenských listů a koncesních listin Upravuje se listinná podoba dokladu prokazujícího ţivnostenské oprávnění. Ţivnostenský list a koncesní listinu nahrazuje výpis ze ţivnostenského rejstříku. Dochází tak k zjednodušení pro podnikatele, který bude moci prokazovat své právo jedním dokladem k jedné nebo více ţivnostem. Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstanou v platnosti aţ do doby, dokud podnikatel sám nepoţádá o nový výpis ze ţivnostenského rejstříku nebo nenahlásí nějakou změnu. Zrušení místní příslušnosti ţivnostenských úřadů Podnikatel, a to bez ohledu, zda se jedná o fyzickou osobu, právnickou osobu, zahraniční fyzickou nebo zahraniční právnickou osobu, můţe ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, splnění ohlašovací nebo oznamovací povinnosti učinit na kterémkoli obecním ţivnostenském úřadě. Ruší se povinnost podnikatele oznamovat ţivnostenskému úřadu změnu údajů jiţ zapsaných v obchodním rejstříku. Ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, ohlášení změn a doplnění, ţádost o zrušení ţivnostenského oprávnění je nyní moţno provést i prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy (Czech POINT). Kontaktními místy veřejné správy jsou notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst, úřady městských částí hl. m. Prahy, zastupitelské úřady, drţitel poštovní licence a Hospodářská komora ČR (upraveno zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších předpisů v 8a). Novela ukládá povinnost předkládat veškerá ohlášení nebo ţádosti o koncesi na jednotném registračním tiskopise vydávaném MPO, a to v listinné nebo elektronické podobě. Zavedení jedné volné ţivnosti Novelou se zavádí jedna ţivnost volná, dosavadní rozsah volných ţivností se nahrazuje pouze jedinou ţivností, pod kterou spadá 80 oborů viz příloha č. 4 k

18 ţivnostenskému zákonu. V souvislosti s tím se ruší nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů ţivností volných včetně všech jeho novel. Podnikatel v ohlášení uvede předmět podnikání ţivnosti volné Výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 k ţivnostenskému zákonu a jeden nebo i více oborů činnosti podle citované přílohy. Správní delikty Ve smyslu Zásad správního trestání (usnesení vlády č.162/2002) je upravena oblast správních deliktů. Správní delikty se dělí na přestupky nepodnikajících fyzických osob a správní delikty podnikajících fyzických a právnických osob. Poplatky Novelou zákona o správních poplatcích, konkrétně Poloţky 24 Sazebníku správních poplatků (příloha zákona) dochází ke sníţení výše poplatků za jednotlivé úkony. To platí zejména při ohlášení více ţivností nebo podání více ţádostí o koncesi najednou podnikatel zaplatí jenom jeden správní poplatek, jehoţ výše je shodná pro ohlášení ţivnosti i pro podání ţádosti o koncesi (při vstupu do ţivnostenského podnikání 1000,- Kč, při dalším ohlášení ţivnosti nebo další ţádosti o koncesi 500,- Kč). Oznámení oboru u ţivnosti volné, jeho změny nebo zrušení není zpoplatněno. Některé další úpravy: Bezúhonnost Vypouští se odsouzení pro nedbalostní trestné činy související s předmětem podnikání. Dochází tak k odstranění stavu, kdy pro obecnou podmínku ztráty bezúhonnosti musela být podnikateli zrušena všechna ţivnostenská oprávnění, tedy i ta, jejichţ předmět podnikání nesouvisel s nedbalostním trestným činem. Novela stanovuje povinnost ţivnostenskému úřadu vţdy si obstarat výpis z evidence Rejstříků trestů v případech, kdy ho tento zákon vyţaduje. Praxe v oboru Vymezení praxe v oboru v návaznosti na obecné stanovení zvláštních podmínek provozování ţivnosti pro všechny regulované ţivnosti

19 Při prokázání odborné způsobilosti u řemeslných ţivností dokladem o ukončeném vzdělání v příslušném oboru se jiţ nevyţaduje odborná praxe. Provozování ţivnosti průmyslovým způsobem Z důvodu malého vyuţívání se zrušuje provozování ţivnosti tímto způsobem. Odpovědný zástupce Ruší se povinnost odpovědného zástupce zúčastňovat se provozování ţivnosti v potřebném rozsahu (pojem nebyl doposud nijak vymezen, za provozování ţivnosti zodpovídá vţdy podnikatel). Nově můţe podnikatel vykonávat svou funkci aţ pro čtyři podnikatele (před novelou pouze pro dva podnikatele). Provozovny Upřesňuje se výčet prostor, které jsou povaţovány pro účely ţivnostenského zákona za provozovnu. Za provozovnu se povaţuje i automat a mobilní provozovna. Mobilní provozovna - je přemístitelná, není umístěna na jednom místě po dobu delší neţ tři měsíce. Podnikatel je povinen na ţádost ţivnostenského úřadu prokázat oprávněnost umístění mobilní provozovny. Označení mobilní provozovny - trvale a zvenčí viditelně firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Při prodeji zboţí a poskytování sluţeb musí být označena jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny. Automat - trvale a zvenčí viditelné označení firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, označení údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Moţnost prodávat zboţí nebo poskytovat sluţby nevyţadující koncesi, nesmí být umoţněno získat určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštními předpisy

20 Povinnosti podnikatele Podnikatel můţe přerušit provozování ţivnosti na libovolně dlouhou dobu (před novelou to bylo maximálně na dva roky). Ruší se povinnost podnikatele mít v provozovně pro účely kontroly průkaz ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina). Přechodná ustanovení ke změně ţivnostenského zákona - upozornění na některá ustanovení Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstávají zachována. Právo provozovat ţivnost se prokazuje dosavadním průkazem ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina) aţ do doby vydání prvního výpisu podnikateli. Výpis vydá ţivnostenský úřad na ţádost nebo na základě oznámení změny podle 49 nebo 56 ţivnostenského zákona, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Došlo-li tímto zákonem ke sloučení ţivností ohlašovacích, je podnikatel oprávněn ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provozovat ţivnosti v rozsahu ţivnostenského zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. v plném rozsahu daném novou právní úpravou). Podnikatel, který je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti, která je podle tohoto zákona ţivností ohlašovací volnou, je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti ohlašovací volné v plném rozsahu (to znamená všech 80 oborů) PRODEJ ZBOŢÍ V OBCHODĚ A JEHO ÚPRAVA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Shrnutí Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem

21 Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho zaplacením. Prodávající má informační povinnosti seznámit kupujícího s pravidly uţívání zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí prodávající konkrétně o vadě informovat. Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající můţe poskytnout delší záruční lhůtu neţ poţaduje zákon. Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou, kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady. U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní smlouvy. Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to v případě, ţe se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. Předpokládá se presumpce zavinění. Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti zprostit, musí prokázat, ţe škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit. Úvod Prodej zboţí v obchodě označuje podle občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále OBČZ), kupní smlouvu, jejímţ předmětem je věc movitá, a v níţ na straně prodávajícího vystupuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) v rámci své podnikatelské činnosti ( 612 OBČZ). Vedle obecné úpravy kupní smlouvy ( OBČZ) se bude podle občanského zákoníku na prodej zboţí v obchodě vztahovat i úprava zvláštní ( OBČZ), která bude mít před obecnou úpravou přednost. S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, bude se na něj v rámci občanského zákoníku vztahovat i úprava

22 spotřebitelských smluv ( OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Jejich závaznost pro smluvní strany nevyplývá ze zákona. Proto, chce-li se prodávající na pravidla obsaţená v reklamačním řádu odvolávat, měl by při uzavírání kupní smlouvy spotřebitele výslovně a prokazatelně na ně upozornit a umoţnit mu se s reklamačním řádem seznámit. Reklamační řády, které především upravují techniku reklamačního řízení, nesmí být v rozporu se zákonem, zejména nesmí omezovat práva kupujícího z titulu odpovědnosti za vady. I v případě, kdy spotřebitel výslovně vyjádří souhlas s reklamačním řádem, je nutné brát v úvahu ustanovení 627 odst. 3 OBČZ, která jakákoli ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vady prodané věci, jejichţ důsledkem by byl zánik nebo omezení těchto práv, prohlašuje za neplatná. Kupní smlouva Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující se zavazuje tento předmět převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Kupní smlouvou přechází vlastnické právo k věci z prodávajícího na kupujícího. Vlastnické právo ke koupené věci přechází ze zákona na kupujícího převzetím věci. Výjimkou je samoobsluţný prodej, při kterém dochází k převodu vlastnického práva k vybrané věci aţ zaplacením její ceny. Do tohoto okamţiku má kupující právo vybranou věc vrátit. ( 614 odst. 3 OBČZ). Předmětem prodeje je zboţí, tzn. věci movité, které musí být ve smlouvě určeny buď jednotlivě, nebo druhově. Můţe jít jak o věci nové, tak věci pouţité, a za podmínek stanovených zákonem i o věci vadné ( 618 OBČZ). Pouţitou věcí je třeba rozumět věc, která je kupujícím jako pouţitá, popř. opotřebovaná kupována. Za opotřebovanou však nelze povaţovat věc, kterou kupující zakoupil jako novou, uţíval (a tím opotřebil) a u níţ se při uţívání projevily vady ( 619 odst. 3 OBČZ)

23 Prodej můţe být uskutečněn jak přímo, kdy prodávající poskytuje kupujícímu zboţí, které má k dispozici, tak na objednávku ( 613 OBČZ), kdy prodávající zboţí v dané době nemá, a je povinen je obstarat. Obstaráním zboţí je třeba rozumět zejména jeho nákup u výrobce či jiného prodávajícího, nikoli jeho vlastní výrobu. Dohodou můţe být stanoveno, ţe prodávající poskytne také další plnění, která se obvykle s prodejem věci neposkytují, např. její dárkové balení, vytvoření dárkového koše, dodání zboţí na dohodnuté místo apod. ( 615 OBČZ). Informační povinnost prodávajícího K povinnostem prodávajícího, jejíţ plnění bude mít významný vliv na moţnost omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu je povinnost informační ( 616 odst. 2 a 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při uţívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně známá. Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje ( 618 OBČZ). Toto ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví). Shoda prodávané věci s kupní smlouvou Novela občanského zákoníku zavádí, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady, institut shody prodávané věci s kupní smlouvou. Shodou s kupní smlouvou se podle 616 odst. 1 a 2 OBČZ rozumí, ţe prodávaná věc: je bez vad; má jakost a uţitné vlastnosti: o smlouvou poţadované; o prodávajícím, výrobcem nebo jejich zástupcem popisované;

24 o na základě prodávajícím prováděné reklamy očekávané; popř. pro věc takového druhu obvyklé; odpovídá poţadavkům právních předpisů; odpovídá co do mnoţství, míry a hmotnosti; odpovídá účelu, který prodávající pro pouţití věci uvádí, nebo který je pro danou věc obvyklý. Potraviny musí mít navíc vyznačeno datum minimální trvanlivosti a potraviny podléhající rychlé zkáze datum pouţitelnosti. Z uvedeného vyplývá, ţe pojem shoda s kupní smlouvou, resp. rozpor s kupní smlouvou je širší, neţ pojem vadného plnění (vad věci). Proto za rozpor s kupní smlouvou je třeba povaţovat nejen klasické vady (mnoţství, jakosti či provedení), ale i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. Pro posouzení shody s kupní smlouvou není rozhodující, zda jde o vady (rozpory) zjevné nebo skryté. Nároky kupujícího z odpovědnosti za vady jsou závislé na tom, kdy se rozpor s kupní smlouvou projeví ( 616 odst. 3 a 4 OBČZ). Není-li věc ve shodě s kupní smlouvou v okamţiku převzetí je prodávající povinen na ţádost kupujícího bez zbytečného odkladu: bezplatně věc vyměnit, nebo bezplatně věc opravit, a není-li takový postup moţný poskytnout přiměřenou slevu a nebo akceptovat odstoupení od smlouvy. Tyto povinnosti prodávající nemá pouze v případě, kdy kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil. Stejné povinnosti má prodávající také tehdy, kdyţ se rozpor s kupní smlouvou projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci. V této situaci je pro prodávajícího liberačním důvodem, důvodem, který ho zprostí odpovědnosti, nejen to, ţe kupující

25 o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil, ale navíc jím můţe být i to, ţe tento rozpor vyplývá z povahy věci, např. běţného opotřebení výrobku, nebo tím, ţe prokáţe, ţe rozpor s kupní smlouvou zde není. Záruka na prodávané zboţí Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě ( 619 OBČZ). Tímto ustanovením je zúţen pojem rozpor s kupní smlouvou pouze na vady věci, a jen ve vztahu k vadám poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku. Záruka se nevztahuje na: a) věci, které se rychle kazí; b) rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci; c) na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou; d) na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem e) prodeje věci pouţité. Záruční doba podle novelizovaného 620 odst. 1 OBČZ činí: a) u potravinářského zboţí osm dní; b) u krmiv tři týdny; c) u zvířat šest týdnů; d) u ostatního zboţí 24 měsíce. V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí, tzn. věcí, které jsou určeny k uţívání po dobu delší, mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší neţ 24 měsíce ( 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší, neţ stanoví zákon a v jiném širším rozsahu neţ je stanoven. Musí to však prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí vyplývat rovněţ podmínky a rozsah poskytnuté záruky ( 620 odst. 5 OBČZ)

26 Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) ( 621 OBČZ). Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází ke stavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít se do záruční lhůty nepočítá, o tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodluţuje. Je-li vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) běţet nová záruční lhůta ( 627 OBČZ). V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo jiného dokladu ( 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z 620 odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět. Záruční list musí podle 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: a) jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího; b) IČO; c) bydliště nebo sídlo. Pokud to je s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, musí prodávající v záručním listu srozumitelným způsobem vysvětlit obsah poskytované záruky, její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým mohou být nároky uplatněny. Současně musí uvést, ţe poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího vyplývající ze zvláštních právních předpisů. V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem o koupi věci obsahujícím uvedené údaje

27 Odpovědnost za vady při prodeji zboţí v obchodě Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě ( 625 OBČZ). Řádnost reklamace zákon blíţe nespecifikuje. Vzhledem k tomu, ţe jde o právní úkon, musí reklamace splňovat minimálně zákonné náleţitosti právního úkonu ( 34 a následující OBČZ), zejména kupující musí být způsobilý k právním úkonům (tzn. být starší 18tilet a svéprávný ), a jeho projev vůle musí být určitý a srozumitelný. Zdůraznit je třeba prokázání vzniku právního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím, tzn. vzniku kupní smlouvy, jejího obsahu a prokázání vady. Kupující musí reklamovat nejpozději den následující po koupi. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla opodstatněná. ( 626 OBČZ). V souladu s 599 odst. 1 první věta OBČZ je ale třeba při posuzování včasnosti reklamace brát v úvahu nejen výše uvedené objektivní lhůty, ale i lhůtu subjektivní ( bez zbytečného odkladu ), jejíţ počátek je vázán na okamţik zjištění vady kupujícím. O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení. Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení 616 odst. 3 a 4 OBČZ. Ustanovení 622 OBČZ shodně s dosud platnou úpravou vymezuje nároky kupujícího z titulu vadného plnění s ohledem na to, zda se jedná o vady odstranitelné či neodstranitelné, a zda vady brání nebo nebrání řádnému uţívání věci

28 V případě odstranitelných vad, u potravinářského zboţí jen výjimečných, má kupující právo na jejich včasné, řádné a bezplatné odstranění. Pokud to nebude vzhledem k povaze vady neúměrné, můţe kupující uplatnit právo na výměnu věci, popř. výměnu její vadné části. Není-li takový postup moţný, má kupující právo na přiměřenou slevu nebo můţe od smlouvy odstoupit. Jedná-li se o vady neodstranitelné, které brání řádnému uţívání věci, má kupující právo na výměnu věci nebo můţe od smlouvy odstoupit. Stejná práva má kupující v případě, kdy koupená věc má sice vady odstranitelné, ale takové, které vzhledem k opakujícímu se výskytu, popř. počtu, mu brání v tom, aby věc mohl řádně uţívat. V praxi a na základě judikatury se obvykle za takové vady povaţuje jejich trojí opakovaný výskyt, resp. existence tří různých vad. Má-li věc jiné vady neodstranitelné, a kupující nepoţaduje výměnu věci, má právo na slevu z ceny nebo můţe od smlouvy odstoupit. Právo na slevu, místo práva na výměnu, má kupující také v případě, kdy prodávající odpovídá za vady věci, která byla koupena za niţší cenu nebo za vady věci pouţité ( 624 OBČZ). Nebude-li vada po reklamaci kupujícího odstraněna, můţe se tento obrátit se svým nárokem na soud. Předpokladem však je předchozí uplatnění vady u prodávajícího, popř. U jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav. K uplatnění nároků z odpovědnosti za vady u soudu běţí obecná tříletá promlčecí doba, která počíná od vytčení vady (uplatnění reklamace, 102 OBČZ). Odpovědnost za škodu Uplatněním práva z odpovědnosti za vady není dotčeno právo kupujícího na náhradu škody. Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. ţe je zaloţená na principu zavinění

29 Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá (presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe škodu nezavinil. V jednotlivých případech je třeba posuzovat, zda škoda byla způsobena osobami, které byly pouţity k výkonu určité činnosti povinného subjektu. Tyto osoby neodpovídají přímo, ale odpovědnost za škodu nese právnická či fyzická osoba, která s nimi uzavřela pracovněprávní vztah. Pouze v případě překročení rozsahu činnosti by byla dána přímá odpovědnost těchto osob. Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému opotřebení. Občanský zákoník preferuje náhradu škody v penězích, teprve poţádá-li o to poškozený subjekt a je-li to moţné a účelné, lze nahradit škodu uvedením do původního stavu. Obecná úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku bude aplikována v případě, kdy odpovědnost nelze skutkově podřadit pod zvláštní druh odpovědnosti za škodu. Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí se ustanovení zákoníku občanského