Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA. pro ţivnost PROVOZOVNY

Transkript

1 Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA pro ţivnost MALOOBCHOD MALOOBCHOD SE SMÍŠENÝM ZBOŢÍM (VČETNĚ SPECIALIZOVANÉHO MALOOBCHODU), MALOOBCHOD S POUŢITÝM ZBOŢÍM A MALOOBCHOD PROVOZOVANÝ MIMO STÁLÉ PROVOZOVNY Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Autorsky zpracovali: Vlasta Mayerová, Pavel Malčík, Tomáš Hájek, Alena Filipová, Zdeněk Králíček, Pavel Pospíšil, Alena Kochová, Jiří Zeman, Zdeněk Fibich, Jan Kalandra, Jitka Hejduková, Lidmila Kleinová Poslední aktualizace: srpen 2008 Aktualizaci provedl: Ardent Praha Jan Kocourek a kolektiv

2 OBSAH 1. Úvod - popis maloobchodních ţivností Vymezení a charkater ţivnosti specialiizovaný maloobchod Vymezení a charakter ţivnosti maloobchod se smíšeným zboţím Vymezení a charakter ţivnosti maloobchod s pouţitým zboţím Vymezení a charakter ţivnosti maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny Vymezení a charakter ţivnosti ohlašovací volné - maloobchod Vybrané právní předpisy - obecné Ţivnostenský zákon Prodej zboţí v obchodě a jeho úprava v občanském zákoníku Prodej zboţí a jeho úprava v obchodním zákoníku Vybrané právní předpisy - specifické pro maloobchod Zákon o ochraně spotřebitele Zákon o obalech Účetnictví - daně Daň z přidané hodnoty Pracovně-právní předpisy Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Metrologie Odborná specifika maloobchodu Odborná kvalifikace a způsobilost zaměstnanců prodejen Vybraná odborná problematika speializovaného maloobchodu Textil, oděvy a textilní galanterie Obuv a koţené zboţí Ţelezářské zboţí Vybraná odborná problematika maloobchodu se smíšeným zboţím Potraviny Obecné poţadavky na potravinářské provozy Oecné poţadavky na prodejní automaty, na pojízdné nebo přechodné prostory (prodejní stany, stánky na trhu, pojízdné prodejny) Obecné poţadavky na provádění běţného úklidu na čistící a dezinfekční prostředky a na plány úklidu Kontrola ţivočišných škůdců Kontrola stanovených teplot Podmínky úchovy dle jednotlivých druhů potravin

3 6.8. Hygienická pravidla při prodeji potravin a souvisejících manipulacích v potravinářském maloobchodu Příprava potravin, nabídka k prodeji a prodej Vybraná odborná problematika maloobchodu pouţitým zboţím Vybraná odborná problematika maloobchodu provozoveného mimo řádné provozovny Zásilkový obchod Přímý prodej Přílohy Kontaktní adresy důleţitých subjektů pro obor - ţivnost

4 1. ÚVOD POPIS MALOOBCHODNÍCH ŢIVNOSTÍ Maloobchodní prodej představuje skupinu ţivností, které vykonává velmi velký počet podnikatelských subjektů. Maloobchod je zpravidla popisován jako činnosti spočívající v nákupu zboţí za účelem jeho dalšího prodeje konečnému spotřebiteli. Tato prostě definovaná činnost můţe nabývat mnoha specifických podob. Nejvíce podnikatelů provozuje činnost specializovaného maloobchodu, případně činnost maloobchodu se smíšeným zboţím. Specifickými druhy maloobchodu pak jsou maloobchod pouţitým zboţím, případně maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny. Tyto činnosti jsou zařazeny mezi ţivnosti volné ve smyslu nařízení vlády č. 140/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví seznam oborů ţivností volných. Obsahová náplň ţivnosti je upravena nařízením vlády č. 469/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Těmto čtyřem základním skupinám maloobchodu je věnována tato příručka. Podrobnosti o obsahu novely ţivnostenského zákona ve smyslu zákona č. 130/2008 Sb., který nabyl účinnosti dnem a informace o obsahu nařízení vlády č. 278/2008 Sb., jsou uvedeny v dalším textu. Mimo jiţ zmíněné maloobchodní činnosti je nutné zmínit a odlišit nákup a prodej paliv a maziv, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, hospodářských zvířat prodávaných jejich chovateli, zvířat určených pro zájmové chovy, zbraní podléhajících registraci a střeliva, vojenských zbraní a střeliva, výbušnin, toxických a vysoce toxických látek a přípravků, léčiv a zdravotnických prostředků stanovených zvláštním právním předpisem, prodej motorových vozidel a jejich příslušenství, zvukových a zvukově-obrazových záznamů, tabákových výrobků a prodej paliv a maziv v čerpacích stanicích. Tyto činnosti jsou pro svůj charakter předmětem zvláštních ţivností a nejsou zahrnuty v této příručce VYMEZENÍ A CHARAKTER ŢIVNOSTI SPECIALIZOVANÝ MALOOBCHOD Ţivnost specializovaný maloobchod zahrnuje činnosti spojené s nákupem a prodejem uţšího sortimentu zboţí stejného nebo obdobného charakteru za účelem jeho dalšího prodeje přímému spotřebiteli a jeho prodej ve specializovaných prodejnách. Můţe jít o maloobchod: potravinami a pochutinami; nealkoholickými nápoji; pivem, vínem a alkoholickými nápoji; ovocem a zeleninou; masnými výrobky; rybami a drůbeţí; - 4 -

5 kosmetickým a drogistickým zboţím; textilem, oděvy a textilní galantérií; obuví a koţeným zboţím; nábytkem, podlahovými a textilními krytinami; elektrickými přístroji pro domácnost; výpočetní technikou a kancelářskými stroji; ţelezářským zboţím, sklem a porcelánovými a keramickými výrobky; knihami, časopisy a kancelářskými potřebami; potřebami pro sport a volný čas; květinami a zahrádkářskými potřebami; ţivými zvířaty pro hospodářské účely; tuhými palivy; zkapalněnými plyny v kovových tlakových nádobách; pyrotechnickými předměty (třídy bezpečnosti T0, T1, I. Aţ III.); případně jinými výrobky VYMEZENÍ A CHARAKTER ŢIVNOSTI MALOOBCHOD SE SMÍŠENÝM ZBOŢÍM Tato ţivnost představuje nákup smíšeného zboţí za účelem jeho dalšího prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboţí. Prodejem smíšeného zboţí se rozumí prodej potravinářského a spotřebního zboţí v obchodních domech a v prodejnách se širokým sortimentem zboţí a dále v prodejnách zboţí s převahou potravin, v nichţ je doplňkově prodáváno další zboţí (drogistické, papírenské, kosmetické a podobně). Typicky se vyskytuje maloobchod se smíšeným zboţím: s převahou potravin a nápojů; se širokým sortimentem zboţí; případně jde o činnost obchodních domů VYMEZENÍ A CHARAKTER ŢIVNOSTI MALOOBCHOD S POUŢITÝM ZBOŢÍM U této ţivnosti jde o nákup pouţitého spotřebního zboţí, antikvárních knih a dalších tiskovin a jiného pouţitého zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. V jejím rámci nelze provozovat nákup a prodej zboţí, s nímţ je obchodování buď vyloučeno z reţimu ţivnostenského zákona nebo zařazeno mezi ţivnosti koncesované, vázané nebo řemeslné, a nelze proto například nakupovat a prodávat pouţité střelné zbraně, kulturní památky nebo předměty kulturní hodnoty. Do této ţivnosti rovněţ nespadá obchodování s nemovitostmi, prodej ojetých motorových vozidel a jejich příslušenství, prodej zvukových a zvukově obrazových záznamů (činnosti jsou předmětem jiných volných ţivností). Rovněţ stánkový, zásilkový, internetový a další prodej zboţí realizovaný mimo provozovny je upraven v samostatné volné ţivnosti maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny

6 V rámci ţivnosti maloobchod pouţitým zboţím je moţno, pokud zůstane zachována povaha ţivnosti, pronajímat zboţí, v jednotlivých případech zprostředkovávat koupi a prodej zboţí, provádět na něm drobné změny, jimiţ se přizpůsobuje potřebám kupujícího, provádět montáţ zboţí dodaného zákazníkovi a výměnu vadných součástí dodaného zboţí, pokud mohou být provedeny jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí. Pokud však uvedené činnosti vyţadují koncesi, můţe je podnikatel provádět pouze, pokud tuto koncesi má. Podnikatel je rovněţ oprávněn provádět servis dodaného zboţí za předpokladu, ţe k tomu pouţije odborně způsobilých osob VYMEZENÍ A CHARAKTER ŢIVNOSTI MALOOBCHOD PROVOZOVANÝ MIMO ŘÁDNÉ PROVOZOVNY Maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny spočívá v nákupu zboţí za účelem jeho dalšího prodeje přímému spotřebiteli a prodej provozovaný mimo stavby určené k tomuto účelu podléhající kolaudačnímu rozhodnutí. Jedná se zejména o zásilkový prodej zboţí, stánkový prodej zboţí na trţištích, v mobilních zařízeních a pojízdných prodejnách, podomní a pochůzkový prodej. Rovněţ je sem zahrnut prodej zboţí pomocí prodejních automatů umístěných mimo prodejny prodejce provozujícího prodejní automat a nákup zboţí za účelem dalšího prodeje a prodej zboţí prostřednictvím Internetu. Obsahem ţivnosti není prodej potravin a jiného zboţí při slavnostech, sportovních podnicích a podobných akcích konaných v obci, v níţ má prodejce provozovnu podléhající kolaudačnímu rozhodnutí, v níţ obdobné zboţí prodává. Ţivnost maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny tedy zahrnuje: zásilkový prodej; stánkový prodej; prodej v pojízdných prodejnách. V rámci ţivnosti je moţno, pokud je zůstane zachována povaha ţivnosti, pronajímat zboţí, v jednotlivých případech zprostředkovávat koupi a prodej zboţí, provádět na zboţí drobné změny, jimiţ se zboţí přizpůsobuje potřebám kupujícího, provádět montáţ zboţí dodaného zákazníkovi a výměnu vadných součástí dodaného zboţí, pokud mohou být provedeny jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí, avšak pokud tyto činnosti vyţadují koncesi, můţe je podnikatel provádět pouze, pokud tuto koncesi má. Podnikatel je rovněţ oprávněn provádět servis dodaného zboţí, pokud k tomu pouţije odborně způsobilých osob, a přijímat objednávky na zhotovení, zpracování nebo úpravy zboţí, k jehoţ prodeji je oprávněn, a dát tyto práce provést oprávněným výrobcem

7 U tabákových výrobků a lihovin je třeba vzít v potaz, ţe na trţištích, v trţnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboţí a poskytování sluţeb kolaudačním rozhodnutím (dle stavebního zákona) je prodej těchto komodit zakázán s účinností od (zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních). Výjimka z tohoto zákazu platí pouze pro prodej tabáku a cigaret v jednotkových baleních určených k přímé spotřebě, na kterých je umístěna tabáková nálepka, ve stáncích s prodejem denního tisku pevné konstrukce a pro prodej tabákových výrobků v jednotkovém balení a lihovin ve stáncích s občerstvením umístěných mimo trţnice a trţiště. Je však nutno si uvědomit, ţe předmětem uvedené ţivnosti není ani prodej pokrmů a nápojů určených k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níţ jsou prodávány (do této kategorie můţe spadat část stánků s občerstvením), neboť tuto činnost lze vykonávat pouze v rámci řemeslné ţivnosti hostinská činnost. Ve stáncích a pomocí automatů pak nelze prodávat ani jiné zboţí, zakazuje-li to zvláštní právní předpis. Například tabákové výrobky nelze prodávat pomocí automatů (s výjimkou míst, kam nemají přístup osoby mladší 18 let), neboť způsob prodeje nezaručuje dodrţení zákazu jejich prodeje těmto osobám (dle zákona č. 379/2005 Sb., Zákon o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami), a z pyrotechnických předmětů lze prodávat ve stáncích pouze pyrotechnické předměty třídy I a podtřídy T0 (vyhláška ČBÚ č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi) VYMEZENÍ A CHARAKTER ŢIVNOSTI OHLAŠOVACÍ VOLNÉ - MALOOBCHOD Změny u výše uvedených ţivností (body ) Ţivnosti ohlašovací volné Velkoobchod, Specializovaný maloobchod (bod 1.1.), Maloobchod se smíšeným zboţím (bod 1.2.) a Maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny (bod 1.4.) se slučují od do ţivnosti volné - obor 48. Velkoobchod a maloobchod Návrh obsahové náplně ţivnosti Velkoobchod a maloobchod : Činnosti spojené s nákupem a prodejem zboţí za účelem jeho dalšího prodeje k další podnikatelské činnosti (velkoobchod) a činnosti spojené s nákupem a prodejem zboţí za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboţí (maloobchod). Obsluha čerpacích stanic, zabezpečování provozování čerpacích stanic v souladu s bezpečnostními, hasičskými, ekologickými předpisy a českými technickými normami, zajišťování drobných poradenských sluţeb ve vztahu k prodávanému sortimentu. Obsahem činnosti není nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, nemovitostí, hospodářských zvířat prodávaných jejich chovateli, zvířat určených pro zájmové chovy, střelných zbraní a střeliva, výbušnin, bezpečnostního materiálu, toxických a vysoce toxických látek a přípravků, zvukových a zvukově-obrazových záznamů, pouţitého zboţí s výjimkou ojetých vozidel, - 7 -

8 distribuce léčiv, zastavárenská činnost, dále obsahem činnosti není provozování čerpacích stanic na stlačený plyn (LPG) k pohonu motorových vozidel. Ţivnost ohlašovací volná Maloobchod pouţitým zboţím (bod 1.3.) je součástí ţivnosti volné - obor 49. Zastavárenská činnost a maloobchod pouţitým zboţím Návrh obsahové náplně ţivnosti Zastavárenská činnost a maloobchod pouţitým zboţím : Poskytování úvěrů oproti zástavě a případný následný prodej zastavené věci (zastavárenská činnost), nákup pouţitého spotřebního zboţí, antikvárních knih a dalších tiskovin a jiného pouţitého zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (maloobchod s pouţitým zboţím). Obsahem činnosti není prodej zastavené věci, která je kulturní památkou a předmětem kulturní hodnoty, zvířetem určeným pro zájmové chovy a podobně, toxickou nebo vysoce toxickou látkou, léčivem, bezpečnostním materiálem, střelnou zbraní, střelivem, pyrotechnickým výrobkem a podobně. Obsahem činnosti dále není nákup a prodej nemovitostí, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, ojetých motorových vozidel, pouţitých střelných zbraní, bezpečnostního materiálu a podobně - 8 -

9 2. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY - OBECNÉ 2.1. ŢIVNOSTENSKÝ ZÁKON Vstup do podnikání Podnikatel můţe na území České republiky provozovat ţivnost jako fyzická osoba, nebo jako právnická osoba. Za účelem podnikání v dané činnosti lze zaloţit obchodní společnost nebo druţstvo, jako právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku, nicméně obchodní činnost mohou za určitých okolností vyvíjet i právnické osoby zaloţené k jiným účelům. Obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Zaloţení a vznik obchodních společností a druţstev upravuje obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jen v krátkosti lze k zaloţení společnosti uvést, ţe společnost se zakládá společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. Pokud zákon připouští, aby společnost zaloţil jediný zakladatel (tj. u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti), nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu ( 57 cit. zákona). Společnost však vzniká aţ dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku ( 62 cit. zákona). Pro zaloţení druţstva se vyţaduje konání ustavující schůze druţstva. Průběh ustavující schůze druţstva se osvědčuje notářským zápisem. Druţstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (upraveno 224 a 225 cit. zákona). Vznik oprávnění provozovat ţivnost Provozovat ţivnost můţe jen osoba, která má pro uvedenou činnost ţivnostenské oprávnění. Podnikatel, který hodlá provozovat ţivnost jako fyzická osoba (česká), můţe zahájit podnikání ode dne, kdy ohlásil tuto ţivnost ţivnostenskému úřadu místně příslušnému dle bydliště. Právnická osoba, která byla zaloţena, hodlá poprvé zahájit podnikatelskou činnost, a není tedy ještě zapsána v obchodním rejstříku, musí nejprve ohlásit ţivnost ţivnostenskému úřadu místně příslušnému podle sídla a vyčkat do vydání ţivnostenského listu. Po jeho doručení je povinna do 90 dnů poţádat o zápis do obchodního rejstříku. Ţivnostenské oprávnění vznikne této osobě aţ ke dni zápisu do obchodního rejstříku. České právnické osobě, která je jiţ v obchodním rejstříku zapsána, vzniká ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení ţivnosti (není-li v ohlášení uvedeno datum pozdější)

10 Zahraniční fyzické osobě, nejedná-li se o osobu s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, a zahraniční právnické osobě vzniká ţivnostenské oprávnění k provozování ţivnosti aţ ke dni zápisu zahraniční fyzické osoby nebo organizační sloţky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku, a to v rozsahu předmětu podnikání zapsaného do obchodního rejstříku. (Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky). Zahraniční fyzické osoby z Evropské unie nebo z Evropského hospodářského prostoru se mohou zapsat do obchodního rejstříku na vlastní ţádost, a platí pro ně obdobný reţim jako pro české fyzické osoby. Vznik ţivnostenského oprávnění a náleţitosti ohlášení ţivnosti, jakoţ i doklady, které musí podnikatel doloţit při ohlášení ţivnosti, upravuje ţivnostenský zákon /zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů/. Podrobné informace o náleţitostech ohlášení ţivnosti a adresář ţivnostenských úřadů lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu na adrese Zrušení ţivnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti Zrušení ţivnostenského oprávnění, pokud podnikatel hodlá ukončit provozování ţivnosti z vlastní iniciativy, provede místně příslušný ţivnostenský úřad. Ten je zruší na ţádost podnikatele, která musí být doloţena souhlasem správce daně, je-li tento souhlas vyţadován zvláštním právním předpisem (zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Povinnost předloţit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se vztahuje dle tohoto zákona i na podnikatele, fyzické osoby, zapsané v ţivnostenském rejstříku ukončující podnikatelskou činnost. Ţivnostenský úřad zruší ţivnostenské oprávnění, jestliţe podnikatel jiţ nesplňuje podmínku bezúhonnosti, nastanou-li překáţky provozování ţivnosti (dle 8 ţivnostenského zákona), nebo pokud zahraniční fyzická osoba, jeţ je povinna mít povolení pobytu na našem území, tuto podmínku nesplňuje. Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit nebo provozování ţivnosti v odpovídajícím rozsahu pozastavit, jestliţe podnikatel závaţným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené ţivnostenským zákonem, nebo zvláštními právními předpisy, případně z dalších důvodů (viz 58 ţivnostenského zákona). Zrušení a zánik obchodní společnosti jsou upraveny 68 obchodního zákoníku. K uvedenému lze pro stručnost pouze podotknout, ţe společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku a zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace

11 Nová ustanovení ţivnostenského zákona Pouţité zkratky CRM Centrální registrační místo ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČR Česká republika FO Fyzická osoba FÚ Finanční úřad JRF Jednotný registrační formulář MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu PO Právnická osoba ObŢÚ Obecní ţivnostenský úřad OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná PSSZ Praţská správa sociálního zabezpečení ÚP Úřad práce ZAP Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání ZP Zdravotní pojišťovna ŢÚ Ţivnostenský úřad ŢZ Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů Úvodní informace k novele ţivnostenského zákona Projekt Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ostatními dotčenými resorty a zástupci podnikatelů. Součástí projektu ZAP, který byl schválen usnesením vlády č ze dne , jsou tzv. centrální registrační místa. Činnost CRM je zakotvena v novele zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Citovaná novela ţivnostenského zákona, jeţ obsahuje novely dalších souvisejících zákonů, byla publikována v částce 71 Sbírky zákonů České republiky pod č. 214 dne s tím, ţe účinnosti nabývá prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (tj. dnem 1. srpna 2006). V souvislosti s postavením CRM byly do uvedené novely ţivnostenského zákona zapracovány legislativní změny, na jejichţ základě bylo umoţněno soustředit základní registrační, oznamovací či evidenční povinnosti podnikatelů při vstupu do podnikání, jakoţ i v jeho průběhu právě do těchto centrálních registračních míst, jimiţ jsou obecní ţivnostenské úřady. Současně uvedená novela ţivnostenského zákona upravuje i moţnosti vzájemné komunikace mezi jednotlivými dotčenými orgány státní správy. Zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony má tedy za cíl sníţit byrokracii a zjednodušit postupy zejména při registraci podnikatele v oblasti ţivnostenského podnikání. Soustřeďuje některé úkony, které podnikatel činil odděleně (návštěvou jednotlivých úřadů), do jednoho místa. Tímto místem je právě CRM. Hlavním principem novelizačního zákona je zjednodušení postupu v procesu registrace podnikatelského subjektu. Je na vůli podnikatele, zda sám doloţí některé doklady, které potvrzují skutečnosti veřejné správě jiţ známé, nebo zda si příslušný úřad tyto skutečnosti ověří sám. Konkrétně jde o zavedení moţnosti, aby si ţivnostenský úřad sám

12 obstaral výpis z Rejstříku trestů a tzv. potvrzení o bezdluţnosti. Novela ţivnostenského zákona je koncipována jako fakultativní moţnost, která podnikateli nabízí vyuţít soustředění některých úkonů do CRM. Pokud bude podnikatel provádět úkon prostřednictvím CRM budou od něho potřebné informace získány na jednotném registračním formuláři. Nebude tedy docházet ze strany podnikatele k duplicitním úkonům vůči orgánům státní správy. Právní úprava obsaţená v zákonu č. 214/2006 Sb., umoţňuje podstatné zjednodušení administrativních úkonů podnikatele, kdy patřičné registrace, přihlášky či oznámení dle zvláštních zákonů mohou být provedeny přímo na CRM, které od klienta přijme potřebné údaje a postoupí je příslušnému finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Obecní ţivnostenský úřad jako CRM Počínaje dnem 1.srpna 2006 se kaţdý obecní ţivnostenský úřad stává centrálním registračním místem. Znamená to, ţe je centrálním úřadem pro příslušnou registraci, přihlášku či oznámení, které by podnikatel jinak podával např. u finančního úřadu, u příslušné správy sociálního zabezpečení, u zdravotní pojišťovny a u úřadu práce. Postavení obecního ţivnostenského úřadu jako CRM je upraveno v novém ustanovení 45a ŢZ, které upravuje soustředění činností CRM. Toto ustanovení umoţňuje, aby podnikatel učinil prostřednictvím CRM mimo podání dle ŢZ, také některé úkony vůči finančnímu úřadu, příslušné správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Fyzická osoba můţe, spolu s ohlášení ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle 49 ( 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: finančnímu úřadu; příslušné správě sociálního zabezpečení; úřadu práce; zdravotní pojišťovně. Právnická osoba můţe, spolu s ohlášením ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle 49 ( 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: finančnímu úřadu; úřadu práce. Podmínkou moţnosti vyuţít CRM k ohlášení určitého údaje nebo k registraci, či k ohlášení změny údajů podle zvláštního zákona je, ţe bude tento úkon učiněn pouze v souvislosti s podáním podle ţivnostenského zákona. Samotné oznámení změn podle zvláštního právního předpisu nelze prostřednictvím CRM uskutečnit. Přehled moţných podání na CRM: Ve vztahu k finančnímu úřadu: Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby;

13 Přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob; Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; Přihláška k dani z nemovitosti; Přihláška k dani silniční; Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; o zajišťující daň. Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby Přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob; Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty; Přihláška k dani z nemovitosti; Přihláška k dani silniční; Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny; Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny; Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně; o zajišťující daň. Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ; Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ. Ve vztahu k úřadu práce: Hlášení volného pracovního místa resp., jeho obsazení (týká se jak FO, tak PO). Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: Oznámení pojištěnce (FO) o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti. Subjekty oprávněné provozovat ţivnost ( 5) Do ustanovení 5 ŢZ byl vloţen nový odstavec 7, který stanoví zákaz fyzickým osobám, které nemají bydliště (trvalý pobyt) na území ČR nebo jiného členského státu Evropské unie, a nejsou přitom ani rodinnými příslušníky občana České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie vykonávat určité činnosti. Seznam činností, které by podléhaly tomuto zákazu, by byl uveden ve

14 vládním nařízení. V současné době takové vládní nařízení neexistuje, a proto toto ustanovení není zatím v praxi realizováno. Nová všeobecná podmínka provozování ţivnosti ( 6) Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami jsou: dosaţení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z podnikání, prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Nová podmínka prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění. Nová podmínka bezdluţnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění se vztahuje na FO, která tuto podmínku prokáţe předloţením čestného prohlášení o této skutečnosti. Text čestného prohlášení ve smyslu 6 odst. 1 písmeno f) ŢZ je součástí JRF, a to v jeho ţivnostenské části. Ohlašovatel či ţadatel o koncesi nemusí proto vyhotovovat zvlášť text čestného prohlášení, nýbrţ pouze pravdivost tohoto textu stvrdí svým podpisem na JRF. Volné ţivnosti bez odpovědného zástupce ( 11) Novela ţivnostenského zákona ruší dosavadní omezení vykonávat funkci odpovědného zástupce osobě, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z důvodu neprovozování ţivnosti po dobu delší neţ čtyři roky. To znamená, ţe osoba, která chce vykonávat funkci odpovědného zástupce pro podnikatele, a které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z toho důvodu, ţe neprovozovala ţivnost po dobu delší neţ čtyři roky, můţe být do funkce odpovědného zástupce, počínaje dnem 1. srpna 2006, podnikatelem ustanovena. Další novou skutečností je, ţe touto právní úpravou dochází k vypuštění povinnosti právnických osob ustanovit odpovědného zástupce u ţivností ohlašovacích volných. Pro právnickou osobu zůstává povinnost ustanovit odpovědného zástupce pouze v případě, ţe provozuje ţivnosti, pro které se vyţaduje splnění zvláštních podmínek (tj. odborná způsobilost), tedy pro ţivnosti řemeslné, vázané a koncesované. Pokud bude řemeslná nebo vázaná ţivnost právnickou osobou provozována průmyslovým způsobem zůstává zachována původní právní úprava, tzn., ţe i pro ţivnosti řemeslné a vázané provozované ale průmyslovým způsobem, nemusí PO ustanovovat odpovědného zástupce

15 Pokračování ţivnosti při úmrtí podnikatele ( 13) Nová úprava ţivnostenského zákona v tomto ustanovení reaguje na novelu občanského zákoníku provedenou zákonem č. 554/2004 Sb. V praxi to znamená, ţe zůstavitel si můţe sám určit osobu (správce dědictví), která bude po jeho smrti pokračovat v provozování jeho ţivnosti, a to aţ do skončení dědického řízení. Povinnosti podnikatele ( 31) Dnem 1.srpna 2006 se stanovuje nová povinnost podnikatelským subjektům (zejména provozovatelům zastaváren), kteří nakupují pouţité zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, nebo kteří přijímají toto zboţí do zástavy nebo zprostředkovávají jeho nákup či přijetí do zástavy. Touto novou povinností je mít na provozovně evidenci o identifikaci účastníků smluvního vztahu, evidenci o předmětu smluvního vztahu, včetně data uzavření tohoto smluvního vztahu. Tuto evidenci je nutné mít vţdy na provozovně, pro potřeby kontrolních orgánů, a to minimálně po dobu, kdy toto zboţí je na provozovně. Za nedodrţení této povinnosti můţe být kontrolním orgánem uloţena sankce. Novou úpravou ţivnostenského zákona také jednoznačně dochází k vyloučení moţnosti zpětně oznámit přerušení provozování ţivnosti podnikatelem. ŢZ stanoví, ţe ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu, případně dnem pozdějším, který podnikatel uvede ve svém oznámení o přerušení provozování ţivnosti. Náleţitosti ohlášení ( 46), ţádost o koncesi ( 51) Doklad o bezúhonnosti - zahraniční fyzické osoby (osoby z třetích států) jiţ nemusejí prokazovat bezúhonnost dokladem ze států, v nichţ se dlouhodobě zdrţovaly v posledních 3 letech. Tyto osoby jsou povinny dokládat k ohlášení ţivnosti, resp. ţádosti o koncesi, pokud jde o prokazování bezúhonnosti, pouze výpis z Rejstříku trestů a odpovídající doklady vydané státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Jestliţe tento stát nevydává výpis z evidence trestů nebo jemu rovnocenný doklad, předkládá občan třetí země prohlášení o bezúhonnosti ve smyslu 6 odst. 1 písm. c) učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehoţ je občanem, nebo před notářem nebo orgánem státu posledního pobytu. Prokazování právního důvodu pro uţívání prostor, kde má podnikatel místo podnikání, sídlo, organizační sloţku novela ţivnostenského zákona stanoví, ţe k doloţení právního důvodu pro uţívání prostor, v nichţ má podnikatel místo podnikání, liší-li se od bydliště, resp. sídlo, či organizační sloţku, postačí písemné prohlášení vlastníka příslušné nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, popř. osoby, která je oprávněna s těmito nemovitostmi nakládat, ţe s umístěním místa podnikání, sídla či organizační sloţky, souhlasí. Právnická osoba navíc nemusí prokazovat právní důvod pro uţívání těchto prostor, pokud je jiţ ohlašovaná adresa zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci, je-li podle

16 zvláštního právního předpisu stanoven doklad prokazující právní důvod uţívání těchto prostor jako podmínka zápisu do této jiné evidence. Doklad o bezúhonnosti (výpis z Rejstříku trestů), doklad o daňové bezdluţnosti, doklad o bezdluţnosti vůči orgánům sociálního zabezpečení - počínaje dnem 1. srpna 2006 je stanovena povinnost ţivnostenskému úřadu, aby si výše uvedené doklady vyţádal od příslušných úřadů sám, pokud nejsou doloţeny k ohlášení ţivnosti, resp. k ţádosti o koncesi. Je proto na vůli ohlašovatele, zda tyto doklady sám doloţí k ohlášení ţivnosti či ţádosti o koncesi. Pokud tak neučiní, vyţaduje si je ţivnostenský úřad od příslušných úřadů sám. Jednotný registrační formulář Novinkou je jednotný tiskopis pro všechna podání na CRM. Tento formulář vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jsou dva základní typy jednotných registračních formulářů a to v rozdělení pro právnické osoby a fyzické osoby. Úplný JRF pro fyzické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ) 2. Ohlášení ţivnosti / ţádost o koncesi pro fyzické osoby (pro ŢÚ) 3. Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby (pro FÚ) 4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ) 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ) 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ) 7. Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti s Přihláškou k důchodovému 8. a nemocenskému pojištění (pro OSSZ, resp. PSSZ) 9. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP) 10. Oznámení pojištěnce o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti (pro ZP) Úplný JRF pro právnické osoby se sestává z těchto částí: 1. Základní část (formát A3 ) 2. Ohlášení ţivnosti / Ţádost o koncesi pro právnické osoby (pro ŢÚ) 3. Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby (pro FÚ) 4. Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ) 5. Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ) 6. Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ) 7. Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP)

17 Nejnovější ustanovení Ţivnostenského zákona Zákon č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony vstoupil v účinnost dnem 1. července 2008 Související právní předpisy, které byly tímto zákonem novelizovány Změna zákona o správních poplatcích Změna zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu Změna zákona o silniční dopravě Změna puncovního zákona Změna zákona o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl Změna obchodního zákoníku Změna zákona o územních finančních orgánech Změna zákona o ochraně veřejného zdraví Změna zákona o Celní správě České republiky Změna zákona o informačních systémech veřejné správy Změna zákona o rejstříku trestů Zásadní změny přijaté novelou ţivnostenského zákona : Zrušení ţivnostenských listů a koncesních listin Upravuje se listinná podoba dokladu prokazujícího ţivnostenské oprávnění. Ţivnostenský list a koncesní listinu nahrazuje výpis ze ţivnostenského rejstříku. Dochází tak k zjednodušení pro podnikatele, který bude moci prokazovat své právo jedním dokladem k jedné nebo více ţivnostem. Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstanou v platnosti aţ do doby, dokud podnikatel sám nepoţádá o nový výpis ze ţivnostenského rejstříku nebo nenahlásí nějakou změnu. Zrušení místní příslušnosti ţivnostenských úřadů Podnikatel, a to bez ohledu, zda se jedná o fyzickou osobu, právnickou osobu, zahraniční fyzickou nebo zahraniční právnickou osobu, můţe ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, splnění ohlašovací nebo oznamovací povinnosti učinit na kterémkoli obecním ţivnostenském úřadě. Ruší se povinnost podnikatele oznamovat ţivnostenskému úřadu změnu údajů jiţ zapsaných v obchodním rejstříku. Ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, ohlášení změn a doplnění, ţádost o zrušení ţivnostenského oprávnění je nyní moţno provést i prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy (Czech POINT). Kontaktními místy veřejné správy jsou notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst, úřady městských částí hl. m. Prahy, zastupitelské úřady, drţitel poštovní licence a Hospodářská komora ČR (upraveno

18 zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších předpisů v 8a). Novela ukládá povinnost předkládat veškerá ohlášení nebo ţádosti o koncesi na jednotném registračním tiskopise vydávaném MPO, a to v listinné nebo elektronické podobě. Zavedení jedné volné ţivnosti Novelou se zavádí jedna ţivnost volná, dosavadní rozsah volných ţivností se nahrazuje pouze jedinou ţivností, pod kterou spadá 80 oborů viz. příloha č. 4 k ţivnostenskému zákonu. V souvislosti s tím se ruší nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů ţivností volných včetně všech jeho novel. Podnikatel v ohlášení uvede předmět podnikání ţivnosti volné Výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 k ţivnostenskému zákonu a jeden nebo i více oborů činnosti podle citované přílohy. Správní delikty Ve smyslu Zásad správního trestání (usnesení vlády č.162/2002) je upravena oblast správních deliktů. Správní delikty se dělí na přestupky nepodnikajících fyzických osob a správní delikty podnikajících fyzických a právnických osob. Poplatky Novelou zákona o správních poplatcích, konkrétně Poloţky 24 Sazebníku správních poplatků (příloha zákona) dochází ke sníţení výše poplatků za jednotlivé úkony. To platí zejména při ohlášení více ţivností nebo podání více ţádostí o koncesi najednou podnikatel zaplatí jenom jeden správní poplatek, jehoţ výše je shodná pro ohlášení ţivnosti i pro podání ţádosti o koncesi (při vstupu do ţivnostenského podnikání 1000,- Kč, při dalším ohlášení ţivnosti nebo další ţádosti o koncesi 500,- Kč). Oznámení oboru u ţivnosti volné, jeho změny nebo zrušení není zpoplatněno. Některé další úpravy : Bezúhonnost Vypouští se odsouzení pro nedbalostní trestné činy související s předmětem podnikání. Dochází tak k odstranění stavu, kdy pro obecnou podmínku ztráty bezúhonnosti musela být podnikateli zrušena všechna ţivnostenská oprávnění, tedy i ta, jejichţ předmět podnikání nesouvisel s nedbalostním trestným činem. Novela stanovuje povinnost ţivnostenskému úřadu vţdy si obstarat výpis z evidence Rejstříků trestů v případech, kdy ho tento zákon vyţaduje

19 Praxe v oboru Vymezení praxe v oboru v návaznosti na obecné stanovení zvláštních podmínek provozování ţivnosti pro všechny regulované ţivnosti. Při prokázání odborné způsobilosti u řemeslných ţivností dokladem o ukončeném vzdělání v příslušném oboru se jiţ nevyţaduje odborná praxe. Provozování ţivnosti průmyslovým způsobem Z důvodu malého vyuţívání se zrušuje provozování ţivnosti tímto způsobem. Odpovědný zástupce Ruší se povinnost odpovědného zástupce zúčastňovat se provozování ţivnosti v potřebném rozsahu (pojem nebyl doposud nijak vymezen, za provozování ţivnosti zodpovídá vţdy podnikatel). Nově můţe podnikatel vykonávat svou funkci aţ pro čtyři podnikatele (před novelou pouze pro dva podnikatele). Provozovny Upřesňuje se výčet prostor, které jsou povaţovány pro účely ţivnostenského zákona za provozovnu. Za provozovnu se povaţuje i automat a mobilní provozovna. Mobilní provozovna - je přemístitelná, není umístěna na jednom místě po dobu delší neţ tři měsíce. Podnikatel je povinen na ţádost ţivnostenského úřadu prokázat oprávněnost umístění mobilní provozovny. Označení mobilní provozovny - trvale a zvenčí viditelně firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Při prodeji zboţí a poskytování sluţeb musí být označena jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny. Automat - trvale a zvenčí viditelné označení firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, označení údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Moţnost prodávat zboţí nebo poskytovat sluţby nevyţadující koncesi, nesmí být umoţněno získat určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštními předpisy. Povinnosti podnikatele Podnikatel můţe přerušit provozování ţivnosti na libovolně dlouhou dobu (před novelou to bylo maximálně na dva roky). Ruší se povinnost podnikatele mít v provozovně pro účely kontroly průkaz ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina)

20 Přechodná ustanovení ke změně ţivnostenského zákona - upozornění na některá ustanovení Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstávají zachována. Právo provozovat ţivnost se prokazuje dosavadním průkazem ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina) aţ do doby vydání prvního výpisu podnikateli. Výpis vydá ţivnostenský úřad na ţádost nebo na základě oznámení změny podle 49 nebo 56 ţivnostenského zákona, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Došlo-li tímto zákonem ke sloučení ţivností ohlašovacích, je podnikatel oprávněn ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provozovat ţivnosti v rozsahu ţivnostenského zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. v plném rozsahu daném novou právní úpravou). Podnikatel, který je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti, která je podle tohoto zákona ţivností ohlašovací volnou, je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti ohlašovací volné v plném rozsahu (to znamená všech 80 oborů) PRODEJ ZBOŢÍ V OBCHODĚ A JEHO ÚPRAVA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU Shrnutí Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho zaplacením. Prodávající má informační povinnosti seznámit kupujícího s pravidly uţívání zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí prodávající konkrétně o vadě informovat. Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající můţe poskytnout delší záruční lhůtu neţ poţaduje zákon. Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou, kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady. U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní smlouvy. Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to v případě, ţe se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. Předpokládá se presumpce zavinění

21 Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti zprostit, musí prokázat, ţe škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit. Úvod Prodej zboţí v obchodě označuje podle občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále OBČZ), kupní smlouvu, jejímţ předmětem je věc movitá, a v níţ na straně prodávajícího vystupuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) v rámci své podnikatelské činnosti ( 612 OBČZ). Vedle obecné úpravy kupní smlouvy ( OBČZ) se bude podle občanského zákoníku na prodej zboţí v obchodě vztahovat i úprava zvláštní ( OBČZ), která bude mít před obecnou úpravou přednost. S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, bude se na něj v rámci občanského zákoníku vztahovat i úprava spotřebitelských smluv ( OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Jejich závaznost pro smluvní strany nevyplývá ze zákona. Proto, chce-li se prodávající na pravidla obsaţená v reklamačním řádu odvolávat, měl by při uzavírání kupní smlouvy spotřebitele výslovně a prokazatelně na ně upozornit a umoţnit mu se s reklamačním řádem seznámit. Reklamační řády, které především upravují techniku reklamačního řízení, nesmí být v rozporu se zákonem, zejména nesmí omezovat práva kupujícího z titulu odpovědnosti za vady. I v případě, kdy spotřebitel výslovně vyjádří souhlas s reklamačním řádem, je nutné brát v úvahu ustanovení 627 odst. 3 OBČZ, která jakákoli ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vady prodané věci, jejichţ důsledkem by byl zánik nebo omezení těchto práv, prohlašuje za neplatná. Kupní smlouva Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující se zavazuje tento předmět převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Kupní smlouvou přechází vlastnické právo k věci z prodávajícího na kupujícího. Vlastnické právo ke koupené věci přechází ze zákona na kupujícího převzetím věci. Výjimkou je samoobsluţný prodej, při kterém dochází k převodu vlastnického práva k vybrané věci aţ zaplacením její ceny. Do tohoto okamţiku má kupující právo vybranou věc vrátit. ( 614 odst. 3 OBČZ)

22 Předmětem prodeje je zboţí, tzn. věci movité, které musí být ve smlouvě určeny buď jednotlivě, nebo druhově. Můţe jít jak o věci nové, tak věci pouţité, a za podmínek stanovených zákonem i o věci vadné ( 618 OBČZ). Pouţitou věcí je třeba rozumět věc, která je kupujícím jako pouţitá, popř. opotřebovaná kupována. Za opotřebovanou však nelze povaţovat věc, kterou kupující zakoupil jako novou, uţíval (a tím opotřebil) a u níţ se při uţívání projevily vady ( 619 odst. 3 OBČZ). Prodej můţe být uskutečněn jak přímo, kdy prodávající poskytuje kupujícímu zboţí, které má k dispozici, tak na objednávku ( 613 OBČZ), kdy prodávající zboţí v dané době nemá, a je povinen je obstarat. Obstaráním zboţí je třeba rozumět zejména jeho nákup u výrobce či jiného prodávajícího, nikoli jeho vlastní výrobu. Dohodou můţe být stanoveno, ţe prodávající poskytne také další plnění, která se obvykle s prodejem věci neposkytují, např. její dárkové balení, vytvoření dárkového koše, dodání zboţí na dohodnuté místo apod. ( 615 OBČZ). Informační povinnost prodávajícího K povinnostem prodávajícího, jejíţ plnění bude mít významný vliv na moţnost omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu je povinnost informační ( 616 odst. 2 a 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při uţívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně známá. Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje ( 618 OBČZ). Toto ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví). Shoda prodávané věci s kupní smlouvou Novela občanského zákoníku zavádí, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady, institut shody prodávané věci s kupní smlouvou. Shodou s kupní smlouvou se podle 616 odst. 1 a 2 OBČZ rozumí, ţe prodávaná věc: je bez vad; má jakost a uţitné vlastnosti: o smlouvou poţadované; o prodávajícím, výrobcem nebo jejich zástupcem popisované; o na základě prodávajícím prováděné reklamy očekávané; popř. pro věc takového druhu obvyklé;

23 odpovídá poţadavkům právních předpisů; odpovídá co do mnoţství, míry a hmotnosti; odpovídá účelu, který prodávající pro pouţití věci uvádí, nebo který je pro danou věc obvyklý. Potraviny musí mít navíc vyznačeno datum minimální trvanlivosti a potraviny podléhající rychlé zkáze datum pouţitelnosti. Z uvedeného vyplývá, ţe pojem shoda s kupní smlouvou, resp. rozpor s kupní smlouvou je širší, neţ pojem vadného plnění (vad věci). Proto za rozpor s kupní smlouvou je třeba povaţovat nejen klasické vady (mnoţství, jakosti či provedení), ale i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. Pro posouzení shody s kupní smlouvou není rozhodující, zda jde o vady (rozpory) zjevné nebo skryté. Nároky kupujícího z odpovědnosti za vady jsou závislé na tom, kdy se rozpor s kupní smlouvou projeví ( 616 odst. 3 a 4 OBČZ). Není-li věc ve shodě s kupní smlouvou v okamţiku převzetí je prodávající povinen na ţádost kupujícího bez zbytečného odkladu: bezplatně věc vyměnit, nebo bezplatně věc opravit, a není-li takový postup moţný poskytnout přiměřenou slevu a nebo akceptovat odstoupení od smlouvy. Tyto povinnosti prodávající nemá pouze v případě, kdy kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil. Stejné povinnosti má prodávající také tehdy, kdyţ se rozpor s kupní smlouvou projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci. V této situaci je pro prodávajícího liberačním důvodem, důvodem který ho zprostí odpovědnosti, nejen to, ţe kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil, ale navíc jím můţe být i to, ţe tento rozpor vyplývá z povahy věci, např. běţného opotřebení výrobku, nebo tím, ţe prokáţe, ţe rozpor s kupní smlouvou zde není. Záruka na prodávané zboţí Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě ( 619 OBČZ). Tímto ustanovením je zúţen pojem rozpor s kupní smlouvou pouze na vady věci, a jen ve vztahu k vadám poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku

24 Záruka se nevztahuje na: a) věci, které se rychle kazí; b) rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci; c) na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou; d) na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem e) prodeje věci pouţité. Záruční doba podle novelizovaného 620 odst. 1 OBČZ činí: a) u potravinářského zboţí osm dní; b) u krmiv tři týdny; c) u zvířat šest týdnů; d) u ostatního zboţí 24 měsíce. V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí, tzn. věcí, které jsou určeny k uţívání po dobu delší, mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší neţ 24 měsíce ( 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší neţ stanoví zákon a v jiném širším rozsahu neţ je stanoven. Musí to však prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí vyplývat rovněţ podmínky a rozsah poskytnuté záruky ( 620 odst. 5 OBČZ). Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) ( 621 OBČZ). Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází ke stavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít se do záruční lhůty nepočítá, o tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodluţuje. Je-li vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) běţet nová záruční lhůta ( 627 OBČZ). V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo jiného dokladu ( 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z 620 odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe

25 o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět. Záruční list musí podle 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: a) jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího; b) IČO; c) bydliště nebo sídlo. Pokud to je s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, musí prodávající v záručním listu srozumitelným způsobem vysvětlit obsah poskytované záruky, její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým mohou být nároky uplatněny. Současně musí uvést, ţe poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího vyplývající ze zvláštních právních předpisů. V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem o koupi věci obsahujícím uvedené údaje. Odpovědnost za vady při prodeji zboţí v obchodě Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě ( 625 OBČZ). Řádnost reklamace zákon blíţe nespecifikuje. Vzhledem k tomu, ţe jde o právní úkon, musí reklamace splňovat minimálně zákonné náleţitosti právního úkonu ( 34 a následující OBČZ), zejména kupující musí být způsobilý k právním úkonům (tzn. být starší 18tilet a svéprávný ), a jeho projev vůle musí být určitý a srozumitelný. Zdůraznit je třeba prokázání vzniku právního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím, tzn. vzniku kupní smlouvy, jejího obsahu a prokázání vady. Kupující musí reklamovat nejpozději den následující po koupi. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla opodstatněná. ( 626 OBČZ). V souladu s 599 odst. 1 první věta OBČZ je ale třeba při posuzování včasnosti reklamace brát v úvahu nejen výše uvedené objektivní lhůty, ale i lhůtu subjektivní ( bez zbytečného odkladu ), jejíţ počátek je vázán na okamţik zjištění vady kupujícím. O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení

26 Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení 616 odst. 3 a 4 OBČZ. Ustanovení 622 OBČZ shodně s dosud platnou úpravou vymezuje nároky kupujícího z titulu vadného plnění s ohledem na to, zda se jedná o vady odstranitelné či neodstranitelné, a zda vady brání nebo nebrání řádnému uţívání věci. V případě odstranitelných vad, u potravinářského zboţí jen výjimečných, má kupující právo na jejich včasné, řádné a bezplatné odstranění. Pokud to nebude vzhledem k povaze vady neúměrné, můţe kupující uplatnit právo na výměnu věci, popř. výměnu její vadné části. Není-li takový postup moţný, má kupující právo na přiměřenou slevu nebo můţe od smlouvy odstoupit. Jedná-li se o vady neodstranitelné, které brání řádnému uţívání věci, má kupující právo na výměnu věci nebo můţe od smlouvy odstoupit. Stejná práva má kupující v případě, kdy koupená věc má sice vady odstranitelné, ale takové, které vzhledem k opakujícímu se výskytu, popř. počtu, mu brání v tom, aby věc mohl řádně uţívat. V praxi a na základě judikatury se obvykle za takové vady povaţuje jejich trojí opakovaný výskyt, resp. existence tří různých vad. Má-li věc jiné vady neodstranitelné, a kupující nepoţaduje výměnu věci, má právo na slevu z ceny nebo můţe od smlouvy odstoupit. Právo na slevu, místo práva na výměnu, má kupující také v případě, kdy prodávající odpovídá za vady věci, která byla koupena za niţší cenu nebo za vady věci pouţité ( 624 OBČZ). Nebude-li vada po reklamaci kupujícího odstraněna, můţe se tento obrátit se svým nárokem na soud. Předpokladem však je předchozí uplatnění vady u prodávajícího, popř. U jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav. K uplatnění nároků z odpovědnosti za vady u soudu běţí obecná tříletá promlčecí doba, která počíná od vytčení vady (uplatnění reklamace) ( 102 OBČZ). Odpovědnost za škodu Uplatněním práva z odpovědnosti za vady není dotčeno právo kupujícího na náhradu škody

27 Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. ţe je zaloţená na principu zavinění. Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá (presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe škodu nezavinil. V jednotlivých případech je třeba posuzovat, zda škoda byla způsobena osobami, které byly pouţity k výkonu určité činnosti povinného subjektu. Tyto osoby neodpovídají přímo, ale odpovědnost za škodu nese právnická či fyzická osoba, která s nimi uzavřela pracovněprávní vztah. Pouze v případě překročení rozsahu činnosti by byla dána přímá odpovědnost těchto osob. Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému opotřebení. Občanský zákoník preferuje náhradu škody v penězích, teprve poţádá-li o to poškozený subjekt a je-li to moţné a účelné, lze nahradit škodu uvedením do původního stavu. Obecná úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku bude aplikována v případě, kdy odpovědnost nelze skutkově podřadit pod zvláštní druh odpovědnosti za škodu. Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí se ustanovení zákoníku občanského. Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí: a) výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí; b) osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak; c) osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu uţití;

28 d) dodavatele výrobku, není-li moţné určit přímého výrobce a pokud do jednoho měsíce po uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totoţnost výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala, popř. dovezla. Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá, která nezávisle na stupni zpracování je určena k uvedení na trh, povaţuje za vadný, pokud z hlediska bezpečnosti uţití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to zejména s ohledem: a) na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm; b) na předpokládaný účel, k němuţ má výrobek slouţit; c) na dobu, kdy byl uveden na trh. Důvodem vadnosti v této souvislosti ale není, byl-li později na trh uveden výrobek dokonalejší. Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se můţe zprostit pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou. K liberačním důvodům, které musí prokázat výrobce, pokud se chce odpovědnosti zprostit, patří skutečnost, ţe: a) neuvedl výrobek na trh; b) lze s přihlédnutím k okolnostem důvodně předpokládat, ţe vada výrobku neexistovala v době, kdy ho výrobce uvedl na trh nebo ţe nastala později; c) výrobek nevyrobil pro prodej nebo jiné pouţití pro podnikatelské účely, nebo nebyl vyroben či jím šířen v rámci jeho podnikatelské činnosti; d) vada výrobku je důsledkem plnění povinností vyplývajících z právních předpisů pro výrobce závazných; e) stav vědeckých a technických znalostí v době uvedení výrobku na trh neumoţnil zjistit jeho vadu; f) v případě součásti byla-li vada způsobena konstrukcí výrobku nebo návodem k výrobku; g) škodu způsobil svým jednáním nebo opomenutím sám poškozený nebo osoba, za kterou je odpovědný. Odpovědnost za škodu na zdraví, včetně usmrcení se řídí obecnou právní úpravou. Škodu na věci je výrobce povinen hradit jen v částce převyšující 5000,- Kč. Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený v takovém případě můţe uplatnit nárok u kteréhokoli z nich. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani omezit, ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce

29 Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu, která začíná běţet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem lze důvodně předpokládat mohl dozvědět: o vadě, o škodě a o totoţnosti výrobce. Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu PRODEJ ZBOŢÍ A JEHO ÚPRAVA V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU Shrnutí Vztahy mezi obchodníky řeší obchodní zákoník a jím popsaná kupní smlouva. Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku, záruka je tedy předmětem dohody. Prodávající nese odpovědnost za vady zboţí. Nároky kupujícího se liší podle toho, zda došlo k porušení podstatných nebo nepodstatných náleţitostí kupní smlouvy. Odpovědnost za škodu vzniká, poruší-li smluvní strana kupní smlouvu a druhé straně vznikne majetková újma. U kupní smlouvy se zahraničními subjekty má přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. Úvod Právní vztahy obchodníků (právnických i fyzických osob) s jejich partnery dodavateli, výrobci nebo dovozci se řídí ustanoveními obchodního zákoníku zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění (dále OBCHZ), zejména pak 409 OBCHZ a následujícími, upravujícími kupní smlouvu. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboţí, to znamená movité věci, určené jednotlivě nebo alespoň co do mnoţství a druhu a umoţnit mu, aby k němu nabyl vlastnického práva a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Vlastnické právo ke zboţí nabývá kupující jejím převzetím na základě smlouvy a v souladu se smlouvou, popř. zákonem. Před předáním zboţí můţe kupující nabýt vlastnické právo k němu na základě dohody s prodávajícím, jen jde-li o zboţí dostatečně označené (individualizované), nebo ze zákona, jde-li o zboţí přepravované. K přepravovanému zboţí získá kupující vlastnické právo v okamţiku, kdy získá oprávnění zásilkou nakládat, tj. předáním náloţného listu. Nabytí vlastnického práva je moţné i po předání zboţí. Strany si ale musí tento způsob přechodu vlastnického práva ke zboţí výslovně sjednat. Dohoda stran, tzv. výhrada vlastnického práva, musí mít písemnou formu, jinak je neplatná ( 443 a následující OBCHZ). Ve smlouvě si strany podle zákona musí určit prodávané zboţí, a to buď jednotlivě nebo alespoň co do druhu a mnoţství. Podle zákona nemusí být u prodávaného zboţí určena jeho kvalita. Tu si mohou strany dohodnout např. tak, ţe výslovně označí vlastnosti zboţí nebo stanoví jakostní normy, jimţ má zboţí odpovídat. Pokud by si dohodly jakost v rozporu s ustanoveními právních předpisů, pak platí jakost stanovená těmito předpisy. Nebude-li jakost určena právním předpisem ani dohodou stran,

30 obchodní zákoník stanovuje, ţe zboţí má mít vlastnosti odpovídající účelu stanovenému smlouvou, jinak nutné pro jeho běţné pouţití ( 420 a 759 OBCHZ). Vzhledem k tomu, ţe předmětem kupní smlouvy můţe být podle obchodního zákoníku i zboţí, které při uzavření smlouvy ještě neexistuje, které se bude vyrábět, vychází pro její odlišení od smlouvy o dílo z dodání a rozsahu věcí potřebných k jeho výrobě. Pokud věci potřebné výrobě, nebo jejich podstatnou část, dodává zhotovitel (výrobce), jde o kupní smlouvu. V případě, ţe by se k dodání těchto věcí zavázal kupující (objednatel), jednalo by se o smlouvu o dílo ( 410 OBCHZ). Podmínky pro poskytování záruky v obchodních vztazích Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku na prodávané zboţí. Proto má-li být zboţí prodáváno obchodníkovi se zárukou, musí být záruka (její délka a rozsah) dohodnuta nebo jednostranně deklarována prodávajícím, a to v písemné formě (např. záručním listem). Za poskytnutí záruky se povaţuje i případ, kdy prodávající vyznačí dobu trvanlivosti nebo pouţitelnosti na výrobku nebo jeho obalu ( 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady Prodávající je povinen dodat (odevzdat) kupujícímu zboţí včas, tzn. v den nebo v průběhu lhůty, která je k dodání určena ve smlouvě nebo jejíţ způsob určení smlouva stanovuje, jinak ve lhůtě přiměřené, a to s přihlédnutím k povaze zboţí a k místu dodání, a řádně. Řádné dodání zahrnuje jak dodání zboţí ve smlouvou či zákonem určeném mnoţství, jakosti, provedení a balení, tak jeho odevzdání na místě stanoveném smlouvou nebo zákonem. Pouze při řádném a včasném odevzdání zboţí dochází ke splnění závazku prodávajícího. Prodávající nese odpovědnost za vady dodaného zboţí. Zboţí je vadné, jestliţe neodpovídá smlouvě, popř. účelu jeho uţití či jeho ochraně. Stanovené vlastnosti musí mít zboţí v době dodání. Obchodní zákoník upravuje jednak zákonnou odpovědnost za vady zboţí, kterou lze aplikovat přímo na základě zákona, a dále odpovědnost vyplývající ze záruky za jakost zboţí, která je ale pouze zárukou smluvní. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy odpovědnosti za vady si strany mohou ve smlouvě vymezit odpovědnost prodávajícího jinak, zcela vyloučit ji však nemohou. Za vadné lze označit takové zboţí, která vykazuje vady faktické nebo vady právní. Vady faktické jsou vady mnoţství, jakosti, provedení a obalu. Vadné plnění můţe spočívat i v dodání jiného zboţí (aliud) (zejména 421 a následující OBCHZ)

31 Mnoţstevní vady spočívají nejčastěji v tom, ţe je dodáno menší mnoţství, neţ bylo sjednáno. Pokud bylo mnoţství zboţí ve smlouvě určeno jen přibliţně, pak je právem prodávajícího určit přesné mnoţství zboţí. Smlouva můţe svěřit toto právo kupujícímu. Ze zákona vyplývá, není-li sjednáno jinak, moţnost odchýlit se v mnoţství o 5 %, aby bylo moţné dodávku povaţovat za bezvadnou. Vadným je i dodání většího mnoţství zboţí. Kupující si můţe v takovém případě zboţí buď ponechat, nebo vrátit. Vţdy však platí zásada, ţe kupní cenu je třeba zaplatit za skutečně dodané zboţí ( 421 a 442 OBCHZ). O vady jakosti a provedení se bude jednat pokud jakost dodávaného zboţí nebude odpovídat smlouvě, technickým normám, vzorku či popisu, nebo pokud nebude pouţitelné k účelu uvedenému ve smlouvě nebo účelu obvyklému. Vadnost zboţí můţe být způsobena i nevhodným zabalením. Neurčí-li smlouva, jak má být zboţí zabaleno nebo zabezpečeno pro přepravu, je třeba zboţí zabalit tak, aby bylo zabezpečeno uchování zboţí zejména způsobem obvyklým pro dané zboţí a způsob přepravy. Pokud balení neodpovídá smlouvě nebo těmto poţadavkům, je plnění vadné. Právní vady má takové zboţí, které je zatíţeno právem třetí osoby bez souhlasu kupujícího. Nejčastěji se bude jednat o zatíţení právy vyplývajícími z duševního vlastnictví, např. u zboţí označovaného ochranou známkou v rozporu s právy vlastníka této známky ( 433 OBCHZ). Z hlediska zákonné odpovědnosti je rozhodující, zda zboţí má vady v okamţiku, kdy přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboţí, tzn. v době, kdy kupující převezme zboţí od prodávajícího, popř. nepřevezme-li je včas v době, kdy mu prodávající umoţnil se zboţím nakládat. V případech, kdy je prodávající v souladu se smlouvou povinen předat zboţí dopravci k přepravě, je okamţikem přechodu nebezpečí škody na zboţí doba, kdy je zboţí dopravci předáno. Pokud by vada vznikla aţ po této době a nebyla by poskytnuta záruka, nárok z odpovědnosti za vady nevznikne. Výjimku představuje pouze případ, je-li později vzniklá vada způsobena porušením povinnosti prodávajícího (tzv. vada vzešlá z vady). Na kupujícím by pak bylo tuto skutečnost prokázat. Je-li na zboţí poskytnuta záruka, ţe zboţí po určenou dobu bude mít smluvené nebo obvyklé vlastnosti, nemusí být prokazována existence vady zboţí jiţ při přechodu nebezpečí škody, ale vada můţe vzniknout kdykoli v průběhu trvání záruční doby. Záruční doba přitom neběţí po dobu, kdy nelze zboţí uţívat z důvodu jeho vadnosti ( 429 a následující OBCHZ)

32 Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Proto se jí prodávající můţe zprostit jen v případě, ţe: a) zboţí má vady, o nichţ kupující věděl nebo mohl vědět vzhledem k okolnostem, za nichţ byla smlouva uzavřena (např. při koupi tzv. partiového zboţí); b) zboţí má vady, které byly způsobeny pouţitím věcí předaných kupujícím, jestliţe prodávající: na nevhodnost předaných věcí upozornil a kupující přesto trval na jejich pouţití nebo nevhodnost předaných věcí nemohl zjistit, a to ani při vynaloţení odborné péče. Z hlediska uplatnění nároků z odpovědnosti za vady je důleţité oznámení vad, tedy reklamace. Formální náleţitosti uplatnění vad (reklamace) zákon nestanoví. Písemnou formu oznámení vad lze doporučit z hlediska právní jistoty a lze ji dedukovat i z dikce zákona ohledně, včas zaslaného oznámení vad. V oznámení vad nemusí být nutně obsaţena volba nároku, čeho se kupující z titulu odpovědnosti za vady domáhá, ale tato volba musí následovat bez zbytečného odkladu po oznámení. Pokud si ale strany dohodnou obsahové náleţitosti reklamace, včetně její formy, např. s tím, ţe telefonická či faxová sdělení musí být v určité lhůtě potvrzena dopisem, pak platí pro řádnost popř. i včasnost reklamace to, co si ujednaly. Zásadně je vţdy třeba učinit takové oznámení (reklamovat) bez zbytečného odkladu po zjištění vady. Nedohodnou-li si strany jiné reklamační lhůty, pak vady skryté, musí být oznámeny nejdéle do 2 let od dodání zboţí. Je-li poskytnuta na zboţí záruka je třeba vady oznámit v záruční době, není-li sjednána reklamační lhůta delší. Lhůty k oznámení vad jsou lhůty promlčecí. Proto nejsou-li vady včas oznámeny a v soudním řízení bude tato námitka uplatněna, soud nárok nepřizná. To neplatí pouze pro případ, dodá-li prodávající vědomě vadné zboţí ( 428 OBCHZ). Pro určení nároků, jichţ se můţe kupující domáhat při dodání vadného zboţí, vychází zákonná úprava z toho, zda vadným plněním byla smlouva porušena podstatným nebo nepodstatným způsobem ( 436 a 437 OBCHZ). Pokud došlo dodáním zboţí s vadami k podstatnému porušení smlouvy, má kupující právo poţadovat: a) dodání chybějícího zboţí; b) dodávku náhradního bezvadného zboţí; c) opravu zboţí, je-li vada opravitelná; d) přiměřenou slevu z kupní ceny; e) odstranění právních vad; f) odstoupení od smlouvy. V případě nepodstatného porušení smlouvy, můţe kupující poţadovat: a) dodání chybějícího zboţí a odstranění ostatních vad zboţí, nebo b) slevu z kupní ceny

33 Odstoupit od smlouvy v tomto případě můţe kupující aţ tehdy, není-li vada včas odstraněna, a to ještě za podmínek, ţe o tom předem prodávajícího uvědomí. Kupující však nemůţe odstoupit od smlouvy, nemůţe-li vrátit zboţí v původním stavu. Stranami můţe být sjednána i moţnost dodání nového, náhradního zboţí. Ze zákona tento nárok nevyplývá. Čeká-li kupující na odstranění vad, obsahuje zákon praktické ustanovení, ţe do doby odstranění vad není kupující povinen platit část kupní ceny, která odpovídá nároku na slevu, nejsou-li vady odstraněny. Není třeba v takovém případě následně vymáhat částky odpovídající slevě zpět. Odpovědnost za škodu Vedle nároků z odpovědnosti za vady můţe kupující uplatnit i nárok na náhradu škody, pokud dodáním vadného zboţí vznikla, popř. na smluvní pokutu, je-li pro tento případ sjednána ( 440 OBCHZ). Pokud byla poskytnuta sleva z ceny, nelze ţádat náhradu ušlého zisku. Pokud je ale nárok na uspokojení kupujícího dosaţitelný v rámci odpovědnosti za vady, nelze uplatňovat nároky z jiného právního důvodu (např. z titulu odpovědnosti za škodu). Odpovědnost za škodu vzniká, jestliţe prodávající nebo kupující poruší povinnost plynoucí z kupní smlouvy nebo ze zákona a v důsledku toho vznikne druhé straně majetková újma. Na náhradu škody související s vadným plněním se bude vztahovat obecná úprava odpovědnosti za škodu, včetně ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost, tzn. 373 a následující OBCHZ. Zvláštní úprava náhrady škody, resp. rozsahu této náhrady, je stanovena pouze pro případ odstoupení od smlouvy. Zákon při řešení této otázky vychází z toho, zda po odstoupení od smlouvy došlo k náhradní koupi nebo k náhradnímu prodeji, či nikoli. Jestliţe se v přiměřené lhůtě po odstoupení od smlouvy uskutečnila náhradní koupě, a to přiměřeným způsobem, pak základem pro náhradu škody je rozdíl mezi kupní cenou, jeţ měla být placena na základě smlouvy, a cenou dohodnutou v náhradním obchodě. Oprávněný má nárok i na náhradu škody přesahující takto určenou částku. Pokud nedošlo k uskutečnění náhradního obchodu, je rozsah náhrady škody dán rozdílem mezi kupní cenou, jedná-li se o zboţí s běţnou cenou, která má být placena na základě smlouvy, a cenou běţnou, která je dosahována u zboţí téhoţ druhu a téţe nebo srovnatelné jakosti, při obdobných smluvních podmínkách. Přesáhne-li škoda tuto částku, má poškozený právo i na náhradu takového rozdílu ( 469 a následující OBCHZ)

34 Kupní smlouva se zahraničními subjekty Při úpravě kupní smlouvy se zahraničními subjekty (dodavateli) bude mít před obchodním zákoníkem přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí (sdělení č. 160/1991 Sb.) (dále Úmluva) pokud kupní smlouva bude uzavřena mezi smluvními stranami, které jsou ze států, které jsou smluvními stranami Úmluvy. Odpovědnost za vady dovezeného zboţí je upravena v této úmluvě shodně s obchodním zákoníkem. Jediným rozdílem je to, ţe lhůty k oznámení vad jsou podle Úmluvy lhůtami prekluzivními, propadnými. Jejich marným uplynutím, tzn. nebudou-li vady oznámeny včas, práva kupujícího zanikají, i kdyby po věcné stránce o vadách nebylo sporu

35 3. VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY SPECIFICKÉ PRO MALOOBCHOD 3.1. ZÁKON O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE Zákon o ochraně spotřebitele upravuje především povinnosti prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Jde o obecný zákon vztahující se na veškeré výrobky, vedle něj existují ještě zvláštní předpisy pro vybrané druhy výrobků. Prodávající musí zajistit poctivost prodeje především pouţívat správné míry a váhy, dodrţovat obvyklou jakost zboţí, pokud jakost sám neuvádí jinak, případně není jakost dána zvláštními předpisy a prodávat výrobky a sluţby za ceny sjednané podle cenových předpisů. Nikdo nesmí klamat spotřebitele tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo sluţeb, případně nabízet padělky nebo napodobeniny jiných výrobků. Prodávající má řadu informačních povinností výrobek musí být označen přímo, viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboţí i dalšími předepsanými údaji. Tyto informace musejí být v českém jazyce. Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před nákupem. Na ţádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí sluţby. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost informovat spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník oprávněný vyřizovat reklamace. Reklamace musí být vyřízena do 30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě. Prodávající musí informovat o peněţních částkách za výkup zálohovaných obalů. Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádí podle povahy zboţí Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní ţivnostenské úřady a celní orgány Zákon nově vymezuje nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům na vnitřním trhu v oblasti nabídky. Rozšíření je i v tom, ţe výrobkem jiţ není pouze věc, nýbrţ i jiné hodnoty určené k nabídce. Společně se zavedením pojmu nekalých obchodních praktik do zákona došlo k úpravě té části zákona o ochraně spotřebitele, která se týká správních deliktů. Oproti předchozímu stavu je nyní relativně přehledně řečeno, co vše je správním deliktem; zákon logicky stanoví i příslušné sankce za jednotlivé typy správních deliktů

36 Úvod Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je jedním ze základním předpisů upravujících povinnosti podnikatelů, především prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Stanoví povinnosti, které zajišťují spotřebitelům jejich práva v oblasti ochrany ekonomických zájmů a poctivého prodeje, právo na poskytování potřebných a relevantních informací jak o nabízeném výrobku, tak i cenách apod. Cílem zákona je zajistit ochranu spotřebitele při prodeji zboţí v obchodě i při poskytování sluţeb. Poslední novela zákona o ochraně spotřebitele : zákon č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele vstoupila v platnost v únoru Informace o jejím obsahu jsou uvedeny samostatně (str. 41 a další). Pro uplatňování zákona o ochraně spotřebitele v praxi je důleţité znát jeho postavení v právním řádu. Zákon o ochraně spotřebitele je zákonem obecným. Vedle tohoto zákona jsou v účinnosti ještě další zákony, které podrobně, ve větším rozsahu řeší některé poţadavky na vybrané druhy výrobků, jejich značení, jakost, zdravotní nezávadnost, nakládání s nimi a stanoví také povinnosti podnikatelům, ať se jedná o prodávajícího, dodavatele, výrobce nebo dovozce. Tyto předpisy jsou ve vztahu k zákonu o ochraně spotřebitele předpisy speciálními. Pro aplikaci takovýchto zákonů v praxi pak platí přednost speciální právní úpravy před úpravou obecnou. To tedy znamená, ţe přednostně se pouţijí ustanovení speciálního zákona. Mezi speciální právní úpravu patří například zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpisy, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí předpisy, zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí nařízení vlády pro stanovené výrobky apod. Základní pojmy Základní pojmy, které jsou důleţité pro správné uplatňování zákona o ochraně spotřebitele, jsou uvedeny v ustanovení 2. Důleţité je vymezení subjektů, na které se zákon vztahuje, resp. kterým ukládá povinnosti. Jsou to: prodávajícím je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje sluţby; výrobcem je podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást nebo poskytl sluţby, který vytěţil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobce označil; dovozcem je podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného neţ členského státu Evropské unie; dodavatelem je kaţdý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky;

37 spotřebitelem je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo uţívá sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami, U pojmu spotřebitel je potřebné uvést, ţe se vedle běţně uţívaného vymezení fyzické osoby, občana, který nakupuje zboţí nebo sluţby v prodejnách či provozovnách, za spotřebitele povaţuje téţ právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami. Je tedy potřebné znát, ţe práva z tohoto zákona mohou v některých, byť ne tak častých, případech příslušet i právnické osobě, například školskému zařízení. Pojem výrobce je definován především tak, ţe se jedná o podnikatele, který přímo výrobek vyrobil. Ale připouští se, ţe výrobcem můţe být téţ podnikatel, který se za výrobce označil, například tím, ţe na výrobku uvedl svoje obchodní jméno, aniţ by sám výrobek vyrobil. V takovémto případě má podnikatel veškeré povinnosti výrobce, jako kdyby výrobek sám vyrobil. Další pojmy vymezují předmět ochrany, z nichţ nejdůleţitější jsou především následující: výrobkem je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěţena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli; výrobkem nebezpečným svou zaměnitelností s potravinou je výrobek, který není potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, ţe spotřebitelé, zejména děti, jej mohou zaměnit s potravinou a v důsledku toho si jej mohou dávat do úst, cucat nebo polykat, coţ můţe být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zaţívacího ústrojí; textilním výrobkem je textilní vlákenná surovina, délková a plošná textilie, textilní kusový výrobek, oděvní výrobek, a to v kterékoliv fázi zpracování, a textilní výrobky obsahující textilní sloţku; obuví je výrobek určený k ochraně nebo pokrytí nohou, který má připevněnou podešev, včetně hlavních částí takové obuvi, i kdyţ jsou prodávány samostatně; křišťálovým sklem je sklo, které obsahuje oxid olovnatý, oxid barnatý, oxid zinečnatý a oxid draselný samostatně nebo v kombinaci, a to v mnoţství stanoveném prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis upraví i další technické podrobnosti; sluţbou je jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony, kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdruţením nebo jiným orgánům státní správy neţ uvedeným v tomto zákoně; nově zavedeným pojmem je odborná péče, která znamená chování podnikatele vůči spotřebiteli, které můţe spotřebitel rozumně očekávat a které je v souladu s poctivými obchodními praktikami a se zásadami dobré víry v dané oblasti podnikání, zcela novým jevem v zákoně jsou tzv. nekalé obchodní praktiky,coţ je situace, kdy se podnikatel snaţí ovlivnit nákupní rozhodování spotřebitele v rozporu s odbornou péčí tak, aby si tento zakoupil jeho výrobek,

38 nekalé obchodní praktiky se dále dělí na klamavé obchodní praktiky a na agresivní obchodní praktiky, výrobkem nebo zboţím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí: o padělek, jímţ je výrobek nebo zboţí, včetně jeho obalu, na němţ je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu, dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k pouţití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichţ je umístěno takové označení; o nedovolená napodobenina, jíţ je výrobek nebo zboţí, které je rozmnoţeninou nebo zahrnuje rozmnoţeninu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských nebo příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliţe pořízení rozmnoţeniny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů; o výrobek nebo zboţí, porušující práva majitele patentu nebo uţitného vzoru nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu; o výrobek nebo zboţí, porušující práva toho, jemuţ svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení. Pojmy vymezující povinné subjekty a předmět ochrany jsou důleţité pro správné pochopení, výklad a uţití jednotlivých povinností stanovených v dalších částech zákona. Poctivost prodeje Ustanovení 3 se vztahuje zejména k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů. V tomto ustanovení se jedná především o zajištění poctivosti prodeje. Povinnosti jsou uloţeny podnikateli, který prodává výrobky na trhu. Jsou to následující povinnosti, kdy prodávající je povinen: 1. Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo mnoţství a umoţnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. Podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů jsou podnikatelé povinni v obchodním styku pouţívat úředně ověřená měřidla. 2. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé. Jakostí předepsanou či schválenou je chápána jakost, resp. jakostní parametry výrobků, které jsou stanoveny v příslušném právním předpisu. V těchto případech musí jakost prodávaného výrobku odpovídat takto stanoveným kritériím. Jakost jím uváděnou je třeba chápat tak, ţe výrobek musí splňovat kritéria, která jsou pro výrobek deklarována, např. uvedením odkazu na zvláštní právní předpis, případně na ČSN, vymezením kritérií na obalu apod. Není-li jakost předepsána či deklarována musí výrobek splňovat

39 poţadavky jakosti obvyklé. Není stanoveno, co je pojem obvyklá jakost výrobku. Má se za to, ţe to jsou základní kvalitativní vlastnosti výrobku potřebné k tomu, aby bylo moţné výrobek uţívat v souladu s jeho účelem uţití. Jako kritérium jakosti obvyklé jsou nejčastěji pouţívány ČSN (nejsou závazné). 3. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování sluţeb správně účtovat. Podle ustanovení 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, se cena sjednává pro zboţí vymezené názvem, jednotkou mnoţství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní předpis. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, ţe tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně vznikne také tím, ţe kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboţí cenu ve výši poţadované prodávajícím. Správné účtování cen především znamená, ţe při konečném účtování bude spotřebiteli při nákupu účtována cena taková, se kterou byl při nabídce výrobku seznámen. Za splnění povinností uvedených v 3 odpovídá prodávající, proto si musí zajistit a vytvořit takové podmínky (ve vlastní provozovně nebo např. v rámci obchodních smluv), aby byl schopen těmto povinnostem dostát. Z hlediska bezpečnosti výrobků bylo ze zákona o ochraně spotřebitele ustanovení týkající se bezpečnosti výrobků vypuštěno. Problematika bezpečnosti výrobků je od řešena samostatným zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, o kterém pojednává část 5 této publikace. V zákoně o ochraně spotřebitele zůstal 7a, kterým se stanoví, ţe nikdo nesmí vyrábět, dováţet, vyváţet, nabízet, prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. Do poslední novely zákona o ochraně spotřebitele byl vloţen 7b: zákaz nabídky, prodeje a vývozu výrobků nebo zboţí určených pro humanitární účely (jde o výrobky pro humanitární účely, které jsou označeny nápisem humanita ). Klamání spotřebitele Problematiku zákazu klamání spotřebitele řeší ustanovení 8. V odstavci 1 se stanoví, ţe nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoloţené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo sluţeb či úrovni nákupních podmínek. V odstavci 2 je dále uvedeno, ţe za klamání spotřebitele se

40 povaţuje také nabídka nebo prodej výrobků nebo zboţí porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakoţ i skladování těchto výrobků nebo zboţí za účelem nabídky nebo prodeje. Pod slovem nikdo je třeba vidět v tomto ustanovení všechny podnikatelské subjekty uvedené v 2. Zákaz klamání spotřebitele se tedy vztahuje nejen na prodávajícího, ale i na dodavatele, výrobce a dovozce. Prodávající se nemůţe zprostit odpovědnosti za klamání spotřebitele poukazem na skutečnost, ţe potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Pokud se týká klamání spotřebitele nabídkou nebo prodejem výrobků porušujících práva duševního vlastnictví tzv. falzifikátů, jsou takovéto výrobky vymezeny v 2 ustanovení písmene r). Jedná se o padělky, nedovolené napodobeniny, výrobky porušující práva zapsaného označení původu apod. Vedle nabídky a prodeje je zakázáno tyto výrobky téţ skladovat. Za skladování se povaţuje jejich umístění ve skladových prostorách, dopravních prostředcích, kancelářích nebo jiných nebytových prostorách a v prodejních místech včetně stánkového prodeje. V některých případech jsou u výrobků uváděny pojmy jako zaručeně pravý, zaručeně nezávadný apod. Tyto pojmy záruka, zaručený, jakoţ i všechny další pojmy obdobného obsahu, mohou být pouţívány jen v případech, kdy je současně konkretizován obsah a podmínky záruky. Klamavé obchodní praktiky Klamavé obchodní praktiky mají vztah především k poskytování údajů o prodávaném sortimentu. Obchodní praktika je klamavá tehdy, kdyţ je pouţit nepravdivý údaj, coţ je zcela logické. Stejně tak je ale obchodní praktika klamavá, kdyţ údaj, který je sám o sobě pravdivý, můţe spotřebitele uvést v omyl, nebo kdyţ podnikatel opomene některý důleţitý údaj uvést. Není tolerována ani situace, kdy podnikatel prezentuje své výrobky tak, ţe můţe dojít k záměně s výrobky jiného podnikatele. Naprostou novinkou pak je situace, kdy se podnikatel prokazatelně zaváţe k dodrţování nějakého kodexu chování a toto pak nedodrţuje i toto je klamavou obchodní praktikou. V příloze zákona je nově uveden seznam klamavých obchodních praktik. Tato příloha uvádí, ţe obchodní praktiky jsou vţdy povaţovány za klamavé, pokud podnikatel: a) prohlašuje, ţe se zavázal dodrţovat určitá pravidla chování (kodex chování) nebo ţe tato pravidla chování byla schválena určitým subjektem, ačkoli tomu tak není, Pokud se podnikatel zavazuje dodrţovat určitý kodex, jedná se o jednoznačný signál směrem k zákazníkovi o úmyslech podnikatele. Aby zákazník mohl posoudit reálné naplňování kodexu, bylo by vhodné, aby podnikatel zajistil jeho zpřístupnění spotřebiteli, nejlépe na svých webových stránkách, případně aby ho vyvěsil ve své provozovně. Analogicky pokud byl uvedený kodex schválen nějakým sdruţením podnikatelů, mělo by být jasné, jaké jsou cíle tohoto sdruţení a které subjekty jsou jeho členem. b) neoprávněně pouţívá značku jakosti nebo jiné obdobné označení,

41 c) prohlašuje, ţe jemu, jeho výrobku nebo jím poskytované sluţbě bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení, ačkoli tomu tak není, nebo takové prohlášení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení, Relativně často zneuţívaným označením je CE prohlášení o shodě. Podnikatel by měl toto vést v patrnosti především při nákupu zboţí od dodavatele, protoţe prodávající nese odpovědnost při konečném prodeji zboţí spotřebiteli. d) nabízí ke koupi výrobky nebo sluţby za určitou cenu, aniţ by zveřejnil důvody, na jejichţ základě se můţe domnívat, ţe nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo sluţeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném mnoţství vzhledem k povaze výrobku nebo sluţby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama), e) s úmyslem propagovat jiný výrobek nebo sluţbu nabízí výrobek nebo sluţbu za určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebiteli nebo odmítá přijetí objednávky nebo dodání výrobku nebo sluţby v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný výrobek, f) nepravdivě uvádí, ţe výrobek nebo sluţba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo ţe budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamţitému rozhodnutí, aniţ by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí, g) přislíbí poskytnout záruční a pozáruční servis spotřebitelům, s nimiţ před uzavřením smlouvy jednal jazykem, který není úředním jazykem členského státu, v němţ proběhlo jednání, a následně poskytne servis pouze v jiném jazyce, aniţ to spotřebiteli jasně sdělil před uzavřením smlouvy, h) tvrdí nebo vytváří dojem, ţe prodávaný výrobek nebo poskytovaná sluţba jsou dovolené, i kdyţ tomu tak není, i) uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona, Tvrzení dvouletá záruka na obalu zboţí je tedy porušením tohoto ustanovení. j) propaguje ve sdělovacích prostředcích výrobky nebo sluţby způsobem, při němţ si spotřebitel nemusí uvědomit, ţe se jedná o placenou reklamu výrobku nebo sluţby, V tomto případě je provinění na straně podnikatele, i kdyţ se jako logické jeví, ţe by zde měla být i spoluzodpovědnost provozovatele sdělovacího prostředku, který toto umoţňuje. k) uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele nebo jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nekoupí nebo nevyuţije jím nabízenou sluţbu, Jde o jistou analogii šíření poplašné zprávy, např. pokud nenecháte své děti očkovat proti nějaké nemoci, způsobíte jim poškození zdraví. Správnější by se jevilo toto zahrnout mezi agresivní obchodní praktiky. l) propaguje výrobek způsobem, který u spotřebitele můţe vyvolat dojem, ţe byl vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není,

42 Například tvrzení výrobek byl navrţen italskými návrháři je způsobilé spotřebitele zmást, nikde se však jiţ nebude hovořit o tom, ţe by vyroben v Číně. m) vytvoří, provozuje nebo propaguje program, ve kterém odměna pro spotřebitele závisí především na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku (pyramidový program), n) učiní nepravdivé prohlášení, ţe zamýšlí ukončit svoji činnost nebo ţe přemísťuje provozovnu, V této souvislosti by bylo zajímavé ověřit, jak se s tímto vypořádají obchodní názvy firem Likvidace či Bankrot. o) prohlašuje, ţe jím nabízené nebo prodávané výrobky nebo sluţby usnadní výhru ve hrách zaloţených na náhodě, p) nepravdivě prohlašuje, ţe výrobek nebo poskytnutá sluţba můţe vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postiţení, Na toto ustanovení by si měli dát pozor především ti podnikatelé, kteří ve svém sortimentu mají i tzv. doplňky stravy. q) poskytuje nesprávné informace o trţních podmínkách nebo o moţnosti opatřit si výrobek nebo sluţbu, aby tak přiměl spotřebitele koupit si tento výrobek nebo nabízenou sluţbu za méně výhodných podmínek, neţ jsou běţné trţní podmínky, r) nabízí výrobky nebo sluţby prostřednictvím soutěţe o ceny, aniţ by byly ceny uděleny nebo aniţ by ceny odpovídaly původní nabídce nebo byla udělena odpovídající náhrada, s) uvádí u výrobku nebo sluţby slova gratis", zdarma", bezplatně" nebo slova podobného významu, pokud spotřebitel musí za výrobek nebo sluţbu vynaloţit jakékoli náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na nabídku, s převzetím výrobku nebo sluţby nebo jejich doručením, t) přiloţí k propagačnímu materiálu výzvu k provedení platby s cílem vyvolat u spotřebitele dojem, ţe si nabízený výrobek nebo sluţbu jiţ objednal, ačkoli tomu tak není, u) vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, ţe nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo se prezentuje jako spotřebitel, nebo v) vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, ţe záruční i pozáruční servis k výrobku je poskytován i v jiném členském státě, neţ ve kterém je výrobek prodáván. Agresivní obchodní praktiky Agresivní obchodní praktiky mají vztah především k chování podnikatele při prodeji výrobků. Obchodní praktika je agresivní tehdy, pokud dochází k obtěţování spotřebitele nebo k donucování ke koupi a je obecně zhoršena moţnost svobodného rozhodování spotřebitele

43 Obdobně jako u nekalých obchodník praktik je v příloze zákona nově uveden seznam agresivních obchodních praktik. Tato příloha uvádí, ţe obchodní praktiky jsou vţdy povaţovány za agresivní, pokud podnikatel: a) vytváří dojem, ţe spotřebitel nemůţe opustit provozovnu nebo místo, kde je nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována sluţba, bez uzavření smlouvy, b) osobně navštíví spotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy, c) opakovaně činí spotřebiteli nevyţádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy, Tak, jak se relativně značná část podnikání přemístila na internet, reagovali i zákonodárci tímto ustanovením. Otázkou zůstává, co má činit spotřebitel v situaci, kdy se podnikatel nachází mimo území Evropské unie. d) poţaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy předloţil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy, e) prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo sluţby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu, f) poţaduje na spotřebiteli okamţitou nebo odloţenou platbu za výrobky nebo sluţby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal nebo poţaduje vrácení či uschování nevyţádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy, g) prohlašuje, ţe pokud si spotřebitel výrobek nebo sluţbu nekoupí, ohrozí tím jeho podnikání, pracovní místo nebo existenci, h) vytváří klamný dojem, ţe spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti ţádná taková výhra nebo výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaloţit finanční prostředky nebo jiné výdaje. Společně se zavedením pojmu nekalých obchodních praktik do zákona došlo k úpravě té části zákona o ochraně spotřebitele, která se týká správních deliktů. Oproti předchozímu stavu je nyní relativně přehledně řečeno, co vše je správním deliktem; zákon logicky stanoví i příslušné sankce za jednotlivé typy správních deliktů. Doporučení: Není-li si podnikatel jistý, zda jeho podnikání splňuje zejména nové podmínky upravené v zákoně o ochraně spotřebitele, nabízí se jako řešení následující postup. Podnikatel by si měl vytvořit seznam některých nekalých obchodních praktik, společně s moţnými správními delikty, a uspořádat ho do tabulky. V prvním sloupci bude věcný popis nekalé praktiky či správního deliktu a ve druhém pak

44 zhodnocení, zda podnikatel podle vlastního názoru splňuje dané kritérium, nesplňuje a neví, není si jist. Tam, kde nebude v příslušném řádku odpověď splňuje, je nezbytné směřovat pozornost pro odstranění nedostatku. Lze se správně domnívat, ţe se v delším období na trhu neudrţí podnikatelé, kteří neplní své zákonné povinnosti. Informační povinnost Podstatná část zákona stanoví informační povinnosti ve vztahu k prodávanému výrobku a ve vztahu ke spotřebiteli. Tyto povinnosti jsou zákonem stanoveny podnikateli, který prodává výrobky. Ten je povinen zajistit, ţe jím prodávané výrobky budou odpovídat poţadavkům tohoto zákona. Proto je potřebné, aby si v rámci obchodních smluv zajistil dodání potřebných informací. Informační povinnosti jsou stanoveny především v 9, 10, 11 a 12. Ustanovení 9 se týká povinnosti informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných sluţeb, o způsobu pouţití a údrţby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného pouţití nebo údrţby, jakoţ i o riziku souvisejícím s poskytovanou sluţbou. Jestliţe je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho uţívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaţeny v přiloţeném písemném návodu a aby byly srozumitelné. Těchto povinností se nemůţe prodávající zprostit poukazem na skutečnost, ţe mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Ustanovení 10 stanoví, ţe prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo, viditelně a srozumitelně označeny: názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o hmotnosti nebo mnoţství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě uţití; údaji o sloţení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají, (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o sloţení materiálu); údajem o datu minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě údajem o datu pouţitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, ve smyslu zvláštního zákona; údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou těch výrobků, které podle prováděcího právního předpisu označování nepodléhají. (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 265/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o způsobu označování obuvi údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech);

45 Pokud je potřeba, aby při uţívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se uţívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaţe jde o pravidla obecně známá. Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit údaji uvedenými v odstavci 1) jiným vhodným způsobem. Není-li moţné nebo účelné podávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na poţádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodrţováním ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, pravdivě sdělit, popřípadě doloţit (např. u výrobků velmi malých rozměrů lze pouţít tzv. příbalové letáčky). Prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. Označení výrobce nebo dovozce by mělo být na výrobcích uvedeno minimálně v takovém rozsahu, aby byl výrobce nebo dovozce v případě potřeby (např. pro případ vymáhání škody podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti výrobce za škodu způsobenou vadou výrobku) podle uvedených údajů identifikovatelný v návaznosti na údaje uvedené v příslušných podnikatelských registrech, např. v obchodním rejstříku. V případě, ţe jsou povinnosti označovat výrobky předepsanými údaji uvedeny ve zvláštních právních přepisech, např. v zákoně o potravinách, ochraně veřejného zdraví, technických poţadavcích na výrobky, pak platí pro označování výrobků ustanovení těchto zvláštních právních předpisů (povinnosti mohou být stanoveny odchylně od výše uvedeného). Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků. Spotřebitel musí být před uzavřením kupní smlouvy seznámen s tím, ţe výrobek, který je mu nabízen, má jiné vlastnosti neţ výrobek bezvadný. Pokud však takovéto informace nedostane, má se za to, ţe mu byl prodán výrobek bez vady nebo omezení vlastností. Ustanovení 11 stanoví povinnost poskytovat písemné informace v českém jazyce. Jde o informace uvedené v 9, 10, 13 a 19. Jednotlivé informace uvedené v 9 a v 10 mohou být poskytnuty v podobě symbolů (piktogramů), které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. V případě prodeje výrobků, při jejichţ označení byly

46 pouţity symboly (piktogramy), je prodávající povinen na poţádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich význam. Fyzikální veličiny (váha, míra apod.) musí být vyjádřeny v měřících jednotkách, které stanoví zvláštní předpis, tj. zákon o metrologii. Seznámení spotřebitele s cenou Cena je jednou z hlavních náleţitostí kupní smlouvy. Řádné seznámení spotřebitele s cenou je řešeno v ustanovení 12 zákona. Ten stanoví, ţe prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných sluţeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či sluţeb jinak vhodně zpřístupnit. Postup pro seznámení spotřebitele s cenou stanoví zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Značení tabákových výrobků cenou pro konečného spotřebitele se řídí zákonem o spotřebních daních. Vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, dále stanoví, ţe označením spotřebního zboţí cenou při prodeji konečnému spotřebiteli se rozumí vybavení zboţí údajem o ceně připevněným viditelně na zboţí nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující moţnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboţí. Podle ustanovení 12 zákona o ochraně spotřebitele také musí spotřebitel dostat informaci o ceně takovou, aby jednoznačně věděl, jakou celkovou částku za výrobek zaplatí. Proto zákon stanoví, ţe informace o ceně nebo okolnost, ţe informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, ţe cena je niţší, neţ jaká je ve skutečnosti, v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo sluţeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, cena byla nebo bude zvýšena, sníţena nebo nezměněna, i kdyţ tomu tak není, atd. Spotřebitel tedy musí znát konečnou výši ceny, kterou bude platit. Ustanovení 13 stanoví povinnost prodávajícího řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (reklamace) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. V 14 jsou uvedeny povinnosti prodávajícího označit provozovnu způsobem stanoveným zvláštním předpisem (zákonem o ţivnostenském podnikání). Pokud prodávající ukončil činnost v provozovně je

47 povinen informovat příslušný ţivnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky (např. uplatnit reklamaci apod.). Nově jsou uloţeny povinnosti v 14a provozovateli trţnice, včetně povinnosti obcí pronajímajících část veřejného prostranství k příleţitostnému prodeji a to vést evidenci prodávajících, která musí obsahovat údaje v rozsahu uvedeném ve zvláštním právním předpise a předloţit ji na ţádost dozorovému orgánu. Evidence se musí uchovávat po dobu jednoho roku ode dne provedení evidenčního záznamu. Poslední novela zákona o ochraně spotřebitele uloţila prodávajícímu další povinnosti: umoţňuje-li to povaha výrobku, výrobek na ţádost spotřebitele předvést, řádně vyplnit záruční list. Pokud jde o sluţbu, která není poskytnuta na poţádání, je prodávající povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu sluţby, její rozsah, jakost, cenu za provedení sluţby a termín jejího plnění. Doklad o zakoupení výrobku Na ţádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí sluţby ( 16 zákona) s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí sluţby, o jaký výrobek nebo o jakou sluţbu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo sluţba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení jeho 31 stanoví, ţe podnikatel je povinen vydat na ţádost zákazníka doklady o prodeji zboţí a o poskytnutí sluţby, není-li dále stanoveno jinak. Na dokladu musí být uvedeny identifikační údaje prodávajícího obsahujícího jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název podávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo (jde-li o právnickou osobu) nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu), pokud není zvláštním předpisem stanoveno jinak. Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat místo určení a datum dodávky. Na ţádost orgánů dozoru nebo Policie (v mezích jejich oprávnění) je prodávající povinen, jde-li o nákup pouţitého zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto zboţí do zástavy nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předloţit identifikační údaje podle zvláštního právního předpisu. Kopie dokladů je podnikatel povinen uschovávat po dobu 3 let ode dne jejich vydání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny. To má opět význam ve vztahu k odpovědnosti za vady a reklamování výrobku. Vadu, která je na dokladu uvedena a pro kterou byla poskytnuta sleva z ceny, nemůţe spotřebitel reklamovat. Pokud na dokladu nejsou u takovýchto výrobků údaje uvedeny, má se za to, ţe byl prodán výrobek bez vad

48 V 18b je uvedeno, ţe nikdo nesmí neoprávněně pouţívat ekoznačku. Odpovědnost za vady výrobků Zákon také upravuje některé povinnosti související s odpovědností za vady výrobků a jejich reklamováním. Je nutné konstatovat, ţe problematiku odpovědnosti za vady, postupy při reklamování, nároky kupujících při vzniku vady, postupy při řešení vad odstranitelných nebo neodstranitelných apod. řeší Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ten je pro tuto oblast rozhodující. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje pouze některé povinnosti, především ty, které občanský zákoník neřeší. K odpovědnost za vady výrobků se vztahuje 19, který stanoví povinnosti prodávajícího při řešení reklamací: s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba (oprávněná servisní organizace) je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoliv provozovně, v níţ je přijetí reklamace moţné s ohledem na sortiment prodávaného zboţí nebo poskytovaných sluţeb, popřípadě i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel poţaduje a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy; v provozovně musí po celou provozní dobu být přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace; prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve sloţitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či sluţby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamce včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se podávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě.po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit (výměnu za nový výrobek, vrácení peněz). Za vyřízení reklamace se povaţuje i její odmítnutí; při prodeji nebo poskytování sluţeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen k informacím podle 13 písemnou formou poskytnout zejména název nebo jméno a adresu prodávajícího, kde můţe spotřebitel i po ukončení takového prodeje nebo poskytování sluţeb uplatnit reklamaci. Dříve např. platilo, ţe musí být v provozovně vyvěšen reklamační řád. Takto povinnost jiţ stanovena není. Je povinností řádně informovat, zvolená forma je na prodávajícím. Přesto je moţné zpracování reklamačního řádu a jeho vyvěšení na místě pro spotřebitele přístupném doporučit. Lze tak předejít pozdějším sporům o tom, zda byl či nebyl spotřebitel s těmito informacemi seznámen

49 Doklad o zakoupení výrobku je dokladem o tom, ţe spotřebitel uzavřel kupní smlouvu s prodávajícím. Můţe se však stát, ţe spotřebitel doklad o nákupu např. ztratil. Tato situace neznamená, ţe tím končí platnost kupní smlouvy a případné nároky z odpovědnosti za vady prodaného výrobku zanikají. Spotřebitel můţe prokázat zakoupení výrobku resp. uzavření konkrétní kupní smlouvy v provozovně i jiným způsobem, např. svědeckou výpovědí. Nejčastější nedostatky Nedostatky jsou zjišťovány prakticky ve všech oblastech, které zákon o ochraně spotřebitele upravuje. V oblasti poctivosti prodeje se jedná především o to, ţe jsou účtovány spotřebitelům jiné ceny, neţ se kterými byl seznámen při nabídce. Jedná se také o případy, kdy u výrobku je uvedena jiná cena, neţ která je spotřebiteli nakonec účtována na pokladně. Jedná se například o případy zlevňovacích cenových akcí, kdy u nabízeného výrobku je uvedena určitá částka a jiná částka je pak přes čárový kód počítače vyúčtována na pokladně. Další oblastí, kde jsou nedostatky zjišťovány, jsou informační povinnosti. Výrobky nejsou označeny zákonem stanovenými informacemi, nebo není dodrţen rozsah těchto informací, nejsou označeny poţadovanými údaji o sloţení materiálů apod. Tam, kde je to poţadováno, často chybí návody k pouţívání, případně poskytnuté návody či informace nejsou uvedeny v českém jazyce. Častým nedostatkem je také neoceňování zboţí při nabídce v provozovně. Samostatným problémem je klamání spotřebitele. V této oblasti se jedná především o klamání prodejem falzifikátů, tedy případy, kdy jsou porušována práva majitelů práv duševního vlastnictví. V oblasti reklamací se jedná především o to, ţe není vţdy přítomen pracovník, který se je oprávněn rozhodovat o reklamacích, a není dodrţována 30 denní lhůta pro vyřízení reklamace. Dozor Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádějí státní orgány, které jsou uvedeny v 23. I v tomto případě je však nutné přihlédnout k existenci speciálních právních předpisů, které stanoví nejen povinnosti podnikatelů, poţadavky na výrobky, ale také oprávnění dozorových orgánů. I v tomto případě tedy platí, ţe speciální právní předpis má přednost před tímto zákonem. Obecně je moţné shrnout, ţe v oblasti nepotravinářských výrobků je rozhodujícím dozorovým orgánem pro zákon o ochraně spotřebitele Česká obchodní inspekce. Dále zde působí v oblasti kontroly klamání spotřebitele a plnění informačních povinností také obecní ţivnostenské úřady. Státní zemědělská a potravinářská inspekce provádí kontroly zemědělských, potravinářských, kosmetických, mydlářských, saponátových a tabákových výrobků rostlinného původu, Státní veterinární správa u potravinářských výrobků ţivočišného původu, orgány hygienické sluţby kontrolují hlediska zdravotní nezávadnosti výrobků a poskytovaných sluţeb. V oblasti kontroly zákazu klamání spotřebitele na

50 vnitřním trhu mají také určité kompetence také celní orgány. Uvedené členění je základní charakteristikou rozdělení dozoru na trhu v oblasti zákona o ochraně spotřebitele. Podrobně je uvedeno v ustanovení 23 odstavce 1) aţ odstavce 8) tohoto zákona. Dozorové orgány mají kompetenci provádět kontroly dodrţování povinností stanovených tímto zákonem. Podle 23 a jsou dozorové orgány uvedené v 23 oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Nově mezi dozorové orgány jsou zařazeny i celní úřady - 23 b. V tomto paragrafu jsou uvedeny i jejich základní oprávnění: kontrolovat právnické i fyzické osoby, které vyrábějí, skladují, distribuují, dováţejí, vyváţejí, nakupují, prodávají nebo dodávají výrobky a zboţí na vnitřní trh a to společně s Českou obchodní inspekcí nebo samostatně, v případech důvodného podezření, ţe výrobky nebo zboţí porušují některá práva duševního vlastnictví; mají právo vstupovat při výkonu kontroly do provozoven nebo skladových prostor; vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyţadovat předloţení příslušné dokumentace; ověřovat totoţnost kontrolovaných fyzických osob, nebo fyzických osob, které při kontrole zastupují kontrolované osoby; poţadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení; odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky při těchto kontrolách se celníci prokazují pověřením celního úřadu nebo sluţebním průkazem celníka bez vyzvání; celníci jsou oprávněni provádět kontrolu, zda nedochází ke klamání spotřebitele podle 7b, 8, odst. 2 a 8a; kontrolované osoby jsou povinny umoţnit celníkům a odborně způsobilým osobám, které si celní úřad můţe ke kontrole přizvat. plnit jejich úkoly související s výkonem kontroly. V 23c jsou uvedeny povinnosti celníků při zajištění výrobků, které porušují některá práva duševního vlastnictví a dále jsou v tomto paragrafu uvedeny postupy jakým způsobem lze některé výrobky pouţít k humanitárním účelům. Dozorové orgány podle vlastních právních předpisů mají oprávnění vstupovat do provozoven, odebírat vzorky výrobků a ověřovat jejich vlastnosti, mají oprávnění poţadovat dokumentaci potřebnou ke kontrole, poţadovat součinnost kontrolované osoby atd. Na základě výsledků kontroly jsou oprávněny ukládat sankce a opatření k zajištění nápravy nezákonného stavu. Sankce jsou ukládány podle zákona o ochraně spotřebitele 24. Výše sankce můţe činit aţ 50 mil. Kč. Blokovou pokutu mohou uloţit dozorové orgány aţ do výše 5 000,- Kč v tzv. blokovém řízení

51 Vedle sankcí za zjištěné porušení povinnosti jsou dozorové orgány v rozsahu svých speciálních zákonů oprávněny ukládat také opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Mezi tato opatření patří především zákazy prodeje, dodávky, uvádění na trh, a to do doby odstranění nedostatků. Dále jsou oprávněny zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny aţ na dobu dvou prodejních nebo provozních dnů následujících po dni zjištění nedostatků. Jsou téţ oprávněny rozhodnout o staţení výrobků z trhu v případě výskytu nebezpečných výrobků a případně nařídit jejich likvidaci, v případě prodeje falzifikátů jsou oprávněny také zajistit výrobky a případně je uskladnit mimo dosah kontrolované osoby a následně rozhodnout o jejich propadnutí či zabrání a o jejich likvidaci. Jedná se o obecnou charakteristiku pravomocí dozorových orgánů. Konkrétní oprávnění a postupy jsou stanoveny ve speciálních zákonech, kterými se činnost těchto úřadů řídí. V této souvislosti lze zmínit zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví atd. Nově je v 25 stanoveno právní postavení sdruţení spotřebitelů a jiných právnických osob zaloţených k ochraně spotřebitele: např. sdruţení (pokud to má uvedeno ve stanovách) můţe se stát účastníkem i soudního řízení ve věci ochrany práv spotřebitelů. Prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu Podnikatelské subjekty, u kterých dozorové orgány provádějí kontroly, tzv. kontrolované osoby, mají také prostředky obrany proti postupu i rozhodnutí dozorového orgánu. V případě provedené kontroly podle ustanovení 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, mohou kontrolované osoby proti protokolu podat písemné a zdůvodněné námitky, a to ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu delší.v těchto námitkách mohou uvést své výhrady k výsledkům provedené kontroly. Podanými námitkami je kontrolní orgán povinen se zabývat. Nejprve kontrolní pracovník a následně i jeho nadřízený jsou povinni podané námitky prošetřit a případně kontrolní zjištění doplnit či opravit podle výsledků tohoto prošetření. Neshledají-li námitky jako opodstatněné, rozhodnou o jejich zamítnutí. Rozhodnutí o tom, jak byly námitky vyřízeny, je písemné a zašle se kontrolované osobě. V případě uloţení opatření v podobě zákazů např. prodeje neoznačených výrobků, které se neukládají ve správním řízení, moţnosti opravných prostředků se řídí podle příslušného zákona pro činnost dozorového orgánu. Např. v zákoně o České obchodní inspekci je v 7 umoţněno kontrolované osobě podat proti uloţenému zákazu prodeje námitky, které se uvedou v záznamu nebo je můţe kontrolované osoba podat písemně nejpozději do tří dnů. Podané námitky nemají odkladný účinek. Rozhoduje o nich bezodkladně ředitel inspektorátu. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se

52 doručuje kontrolované osobě a je konečné. O moţnosti uplatnění tohoto prostředku uvádějí dozorové orgány v zápise o výsledku kontrol poučení o této moţnosti. V případě, ţe jsou sankce a opatření ukládána ve správním řízení podle Zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, jsou také tímto zákonem stanoveny moţné prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu. Je-li zahájeno správní řízení, má účastník řízení po celou dobu trvání tohoto řízení právo nahlíţet do spisu, pořizovat si výpisy ze spisu, doplňovat spis, předkládat vyjádření či doplnění. Dozorový orgán je při řízení povinen takováto doplnění či vyjádření před vydáním rozhodnutí řádně vyhodnotit. Je-li následně vydáno rozhodnutí ve správním řízení pro porušení příslušného ustanovení zákona, např. rozhodnutí o pokutě, má účastník takovéhoto řízení právo se odvolat proti tomuto rozhodnutí do 15 dnů od jeho doručení. Orgán, který pokutu ukládá, je povinen v rozhodnutí o této moţnosti účastníka řízení poučit. O odvolání proti rozhodnutí rozhoduje nadřízený orgán. V rámci přezkoumání rozhodnutí můţe původní rozhodnutí změnit, zrušit či potvrdit. Rozhodnutí odvolacího orgánu je konečné a jiţ se nelze proti němu odvolat. Tím bylo ukončeno správní řízení. Proti pravomocnému správnímu rozhodnutí orgánu je moţné podat soudní ţalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a domáhat se nápravy soudní cestou a nebo vyuţít mimořádné opravné prostředky podle správního řádu, kterými jsou ţádost o obnovu řízení a nebo přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ZÁKON O OBALECH Dosavadní zákon o obalech je poměrně sloţitý a ekonomicky a administrativně náročný pro povinné osoby. Pro maloobchod lze doporučit dodrţování tři zásadních bodů: s balenými výrobky převzít Prohlášení nebo informaci o prohlášení, brát výrobky pouze od klientů AOS (t. č. EKO-KOM, a. s.) a odebírat výrobky v označených spotřebitelských obalech. Povinnosti vyplývající z tohoto zákona jsou především: prevence, základní podmínky, prohlášení; registrace, evidence, zpětný odběr, vyuţití recyklace; označování Jak prodávat s ohledem na zákon o obalech Do konce roku 2001 Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech upravoval i nakládání s odpady z obalů. Od 1. ledna 2002 platí soustava dvou zákonů, které upravují nakládání s odpady z obalů: zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákon č. 477/2001 Sb., o obalech. Tento zákon byl jiţ několikrát novelizován poslední novelizace byla provedena zákonem č. 66/2006 Sb. Do těchto dvou zákonů byla implementována Evropská směrnice č. 94/62/EC

53 Na nakládání s odpady z obalů se vztahují právní předpisy platné pro hospodaření s odpady, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech stanoví práva a povinnosti podnikajících právnických a fyzických osob (na rozdíl od zákona o odpadech neukládá povinnosti občanům). Základní povinnosti podnikatelských subjektů Důleţitou změnou jsou podle poslední novely zákona o obalech jsou zpřesněné definice základních pojmů obsaţené v 2. Osoba, která uvádí na trh (do oběhu) obaly nebo balené výrobky má řadu povinností. S jistou přípustnou dávkou zjednodušení se dá říci, ţe se jedná o tři, poměrně nezávislé proudy povinností: prevence, základní podmínky, prohlášení; registrace, evidence, zpětný odběr, vyuţití recyklace; označování. Prevence ( 3) - co moţná nejmenší obal, sáček z co nejtenčí fólie, v litrové láhvi nelze prodávat pouze tři čtvrtě litru šťávy, na jeden rohlík nelze pouţít sáček na tři rohlíky to by bylo plýtvání. Základní podmínky uvedení obalu na trh ( 4): obal musí být takový, aby šel sprovodit ze světa alespoň jednou z moţností: recyklací (materiálovou: láhev se rozdrtí a opět roztaví na sklo, z něhoţ se vyrábějí okna nebo i láhve); energetickým vyuţitím (hořením obalu vzniká více tepla, neţ je potřeba k tomu, aby se zapálil: plastové kelímky od jogurtů); organickou recyklací (kompostování: dřevěné palety). Dále mezi základní podmínky patří dodrţení limitu koncentrace těţkých kovů a minimalizace obsahu nebezpečných látek. Povinnosti osoby, která uvádí na trh obal jsou uvedeny v 5: na poţádání předloţit kontrolním orgánům technickou dokumentaci nezbytnou k prokázání splnění povinností stanovených v 3 a v 4; průkazně informovat své odběratele o tom, ţe obal splňuje poţadavky stanovené v 3 a v 4. Obdobné povinnosti má i osoba, která uvádí na trh obalový prostředek (tj. výrobek, z něhoţ obal je prodejní, obal skupinový nebo obal přepravní přímo vyroben nebo který je součástí obalu sestávajícího se z více částí)

54 V 6 jsou uvedeny povinnost osob, které uvádějí na trh obal nebo obalový výrobek: označit na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben a to v souladu s právem Evropských společenství. Nově jsou rovněţ definovány povinnosti u opakovaně pouţitelných obalů ( 7): osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichţ obaly jsou opakovaně pouţitelné, je povinna učinit organizační, technická nebo finanční opatření odpovídající kritériím, která jsou stanovena v příloze č. 2 k tomuto zákonu a umoţňují opakované pouţití obalů (např. vratné zálohované láhve). Obdobné povinnosti jsou uloţeny v 10 zpětný odběr a to osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli. Tyto osoby jsou povinny informovat odběratele a spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru. Nově byly rovněţ stanoveny povinnosti v 15 osobám, na které se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu podle 14 zákona o obalech. V 15a jsou uvedeny osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a nemusí plnit povinnosti uvedené v 15 aţ 16. Jsou to osoby, které splňují podmínku, ţe: celkové mnoţství obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu za kalendářní rok nepřekročí 300 kg a zároveň; jejích roční obrat nepřekročí Kč. Povinnosti maloobchodu Maloobchod je v tomto případě posledním podnikatelským subjektem, kdy je zboţí v obalech, u spotřebitele dochází k tomu, ţe se z obalů stávají odpady proces probíhá u spotřebitelských obalů a části skupinových obalů. Zbytek skupinových a podstatná část přepravních obalů se mění v odpady u podnikatelských subjektů, a ty jako původci těchto odpadů mají povinnost naloţit s nimi dle zákona o odpadech. Zákon o obalech v 14 ukládá osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo odpadu z obalů. Podle odst. 10 se tato povinnost nevztahuje na osobu, která: má uzavřenu smlouvu o sdruţeném plnění na všechny obaly, které uvádí na trh nebo do oběhu, nebo uvádí obaly na trh nebo do oběhu prodejen spotřebiteli, pokud za tuto osobu její povinnosti podle 10 a 12 plní jiná osoba. Je to výjimka pro maloobchod, tj. při výhradním prodeji spotřebiteli,

55 se nemusí povinný subjekt (maloobchodník) zapisovat do Seznamu povinných osob, který je veden na Ministerstvu ţivotního prostředí. V tomto případě se maloobchod nemusí podílet na zajištění zpětného odběru a vyuţití (včetně recyklace) obalů jím prodávaného zboţí. Musí si však zajistit prokazatelným způsobem, ţe všichni jeho dodavatelé tyto povinnosti jiţ plní. Maloobchodní prodej s vlastním dovozem alespoň části baleného zboţí V tomto případě není, kdo by vůči dováţenému zboţí splnil povinnost kromě maloobchodu. Jediná racionální (vedle teoretické moţnosti zajistit plnění zpětného odběru a vyuţití odpadu z obalů vlastními silami) cesta je uzavření smlouvy s autorizovanou obalovou společností (AOS) vstoupit do smluvního vztahu. V tomto případě je potřeba: brát výrobky pouze od dodavatelů, kteří mají uzavřenou smlouvu s AOS; ošetřit si vůči dodavatelům (smluvně, na dodacím listě nebo na faktuře), ţe za obaly dodávaných Podle současné dikce zákona o obalech je povinností maloobchodu předloţit dozorovému orgánu Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh. Podle vyjádření MŢP lze této povinnosti dostát tím, ţe dodavatel můţe maloobchod informovat o tom, ţe obaly v předmětné dodávce splňují všechny poţadavky v rámci zákona o obalech. Např.: elektronickou formou, na fakturách či dodacích listech (to si maloobchod můţe dohodnout v příslušných obchodních smlouvách). Povinnost informování spotřebitele o významu značek Ustanovení 10, odst. 8 zákona o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.) ukládá prodávajícímu povinnost vhodně zpřístupnit spotřebiteli informaci o významu pouţitých symbolů, jestliţe byly pouţity při označování prodávaných výrobků. Obal však není tímto prodávaným výrobkem, neboť prodávající prodává výrobek, např.: čokoládu a obal slouţí jen k ochraně tohoto výrobku. Zákon č.66/2006 Sb.,kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), aplikuje do legislativy "Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/12/ES ze dne 11. února 2004, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech.".je-li obal pro určitý výrobek zhotoven v souladu s harmonizovanými českými technickými normami ( 4a zákona č.22/1997 Sb.), povaţují se poţadavky za splněné. Celní orgány jsou oprávněny kontrolovat, zda obaly nebo balené výrobky dováţené do České republiky nebo přepravované z členských států Evropské unie do České republiky splňují poţadavky tohoto zákona. V případě pochybností, zda jsou naplněny podmínky tohoto zákona, celní orgány propustí kontrolované zboţí do příslušného celního reţimu nebo k další přepravě a manipulaci, vyzvou příslušný kontrolní orgán ke kontrole a současně uvědomí o této výzvě Ministerstvo ţivotního prostředí. Při kontrole se postupuje podle zvláštních právních předpisů

56 Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, ţe vykonává činnost, k níţ je třeba autorizace podle 17, bez této autorizace, nebo bez autorizace nabízí třetím osobám uzavření smluv, jejichţ obsahem je činnost, k jejímuţ výkonu je autorizace třeba. Povinnosti dodavatelů Dodavatelé povinnosti, které jim ukládá zákon o obalech, mohou plnit i tím, ţe uzavřou smlouvu s autorizovanou obalovou společností (AOS), v současné době je zatím jediná: EKO-KOM, a. s., nebo tím, ţe zpětný odběr odpadů z obalů a jejich vyuţití a recyklaci si zajistí sami. Pro maloobchod je maximální míra jistoty, pokud bere zboţí od dodavatelů, kteří mají uzavřenu smlouvu s AOS. V opačném případě se maloobchod vystavuje riziku, ţe dodavatel zapsaný v Seznamu MŢP nesplní některou z podmínek, a poté právě tento maloobchod má povinnost sám se do Seznamu zapsat a plnit zpětný odběr, vyuţití a vést evidenci o těchto odpadech z obalů dle vyhlášky MŢP č. 117/2002 Sb. Kritéria s příklady upřesňující pojem obal Kritérium 1 Výrobek, který odpovídá definici obalu uvedené v 2 písm. a) a zároveň plní nebo můţe plnit i jinou funkci neţ funkci obalu, se povaţuje za obal pouze tehdy, pokud a) není nedílnou součástí jiného výrobku, b) není nezbytný k tomu, aby uzavíral, nesl nebo uchovával tento výrobek po dobu jeho ţivotnosti a c) nejsou všechny části určeny k tomu, aby byly společně pouţívány, spotřebovány nebo odstraněny. Příklady obal, krabice na cukrovinky, fóliový přebal kolem pouzdra na CD, výrobek, který není obalem; květináč určený pro celou dobu ţivota rostliny, pouzdra, kufříky a kazety na nástroje a nářadí, čajové sáčky, voskové vrstvy na sýrech, střívka uzenin Kritérium 2 Předměty navrţené a určené k tomu, aby byly plněny v místě prodeje, se povaţují za obaly, pokud plní funkci obalu. Příklady obal, odnosné pytle a tašky z papíru nebo z plastu, jednorázové talíře a kelímky, přilnavá fólie, sendvičové sáčky, hliníková fólie, výrobky, které nejsou obalem; míchadlo, jednorázové příbory Kritérium 3 Pomocné prvky, které jsou zavěšené přímo na výrobku nebo jsou k výrobku připevněné a plní funkci obalu, se povaţují za obal pouze tehdy, pokud

57 a) nejsou nedílnou součástí tohoto výrobku a b) nejsou-li všechny části určeny k tomu, aby byly společně spotřebovány nebo odstraněny. Příklady obal, etikety, štítky a visačky, které jsou přímo zavěšené na výrobku nebo jsou k výrobku připevněné; součásti obalu a pomocné prvky začleněné v obalu, které se povaţují za části obalu, v němţ jsou začleněny; kartáč řasenky, který je součástí uzávěru řasenky; samolepicí etikety, které jsou nalepeny na jiné části obalu; sponky, spony, svorky; smršťovací etikety z plastu; dávkovač, který je součástí uzávěru nádoby s čisticími prostředky.". V příloze č. 3 tabulka zní: Materiál do do do do do do do A B A B A B A B A B A B A B % % % % % % % % % % % % % % Papír a lepenka Sklo Plast Kovy Dřevo Celkem Zákon č. 314/2006 Sb., (s účinností od a i ) mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, část první tohoto zákona řeší změny v zákoně o odpadech a to takto: 1. V 4 písmeno s), t), u), v) znějí: s) uvedením výrobku na trh v České republice - první úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v České republice jeho výrobcem nebo osobou, která jej nabyla z jiné členské země Evropské unie. Za uvedení na trh se povaţuje téţ dovoz výrobku, t) uvedením výrobku do oběhu - kaţdé úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v České republice po jeho uvedení na trh, u) dovozem výrobku - propuštění výrobku ze země mimo Evropských společenství na území České

58 republiky do celního reţimu volného oběhu, uskladňování v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku, přepracování pod celním dohledem nebo dočasného pouţití, v) distributorem - ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh. Příklady změn pokut v 66: V 66 odst. 2 se částka " Kč" nahrazuje částkou " Kč". V 66 odst. 3 se částka " Kč" nahrazuje částkou " Kč". V 66 odst. 4 se částka " Kč" nahrazuje částkou " Kč" Část druhá tohoto zákona řeší změny v trestním zákoně ÚČETNICTVÍ DANĚ Oblast účetnictví Nejdůleţitější změny zákona o účetnictví vydané jeho novelou pod číslem 437/2003 Sb. ve Sbírce zákonů v částce č. 145 s účinností od jsou uvedeny v Poradci 2004/5. Další schválená novela zákona o účetnictví, která nabývá účinnosti byla vyhlášena ve Sbírce zákonů v částce č. 228 dne pod č. 669/2004 Sb. První změna této menší novely je v 1 odst. 2 písm. e), které se týká ostatních fyzických osob, které jsou podnikateli, u kterých vzniká povinnost vést účetnictví v závislosti na výši obratu. Částka obratu se zvyšuje ze 6 mil. Kč na 15 mil. Kč. Vymezení obratu koresponduje s ustanovením 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb. Od se do obratu se nezahrnují výnosy nebo příjmy z prodeje dlouhodobého majetku, který je obchodním majetkem. Do obratu osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoby povinné k dani, které uskutečňují ekonomické činnosti v tuzemsku prostřednictvím provozovny umístěné v tuzemsku, se zahrnují pouze výnosy nebo příjmy za plnění uskutečňovaná touto provozovnou. V přechodných ustanoveních (čl. XV bod 1) je upřesněno, ţe fyzické osoby podle 1 odst. 2 písm. e) zákona o účetnictví, které podle dosavadního zákona se staly v roce 2004 účetní jednotkou a tudíţ měly od vést účetnictví, se stávají účetní jednotkou aţ ode dne účinnosti novely, tj. od a pokud jejich obrat přesáhl částku 15 mil. Kč, mají povinnost vést účetnictví od Dále je v přechodných ustanoveních (čl. XV bod 2) řešena povinnost vést účetnictví účastníky sdruţení bez právní subjektivity. Fyzické osoby, které se do účinnosti této novely staly účetní jednotkou podle 1 odst. 2 písm. g) zákona před novelou, protoţe alespoň jeden z účastníků sdruţení se stal účetní jednotkou podle 1 odst. 2 písm. e) zákona před jeho novelizací, se povaţuje za účetní jednotku aţ

59 ode dne účinnosti této novely. Jestliţe obrat uvedeného účastníka přesáhl 15 mil. Kč, mají ostatní účastníci sdruţení povinnost vést účetnictví od K dřívějšímu vzniku povinnosti vést účetnictví se nepřihlíţí, s výjimkou vzniku povinnosti podle 1 odst. 2 písm d), f) a h) zákona (podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, osoby vedoucí účetnictví dobrovolně anebo podle zvláštních předpisů). Druhá změna se týká některých neziskových organizací. V 38a se stanoví, ţe občanská sdruţení, církve, náboţenské společnosti a honební společenstva, které ke dni vedly jednoduché účetnictví, mohou tak postupovat i nadále a podvojné účetnictví musí vést aţ od Dále je nutno upozornit, ţe vstoupila v platnost změna zákona o účetnictví zákonem č. 81/2006 Sb., který rozšiřuje v odst. 4 21a povinnost účetní jednotky s povinností ověřit účetní závěrku auditorem podle 20 zákona zveřejnit účetní závěrku téţ v Obchodním věstníku, a to ve stejném termínu jako u obchodního rejstříku. Zákonem č. 563/1991 Sb. v platném znění, vyhláškou č. 500/2002 Sb. v platném znění a Českými účetními standardy pro podnikatele se řídí jen osoby, které jsou účetní jednotkou. Oblast daně z příjmů Pro osoby, které nejsou účetní jednotkou je od r pouze povinnost vést daňovou evidenci ve smyslu 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění. Podle této evidence poplatník vede údaje o: příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně, majetku a závazcích. Oceňování majetku a závazků v daňové evidenci 1. Hmotný majetek se oceňuje podle 29 zákona o daních z příjmů (vstupní cena hmotného majetku). 2. Pohledávky se oceňují podle 5 zákona o daních z příjmů o jmenovitou hodnotou o pořizovací cenou u pohledávky nabyté postoupením o cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u pohledávky nabyté děděním nebo darem. 3. Ostatní majetek se oceňuje: o pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně o vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní reţii o cenou zjištěnou pro účely daně dědické nebo darovací u majetku nabytého děděním nebo darem

60 4. Závazky se oceňují: o při vzniku jmenovitou hodnotou o při převzetí pořizovací cenou. 5. Peněţní prostředky a ceniny se oceňují jejich jmenovitými hodnotami. 6. Do pořizovací ceny majetku pořízeného formou finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci (leasing) se zahrnou výdaje související s pořízením tohoto majetku, hrazené nájemcem (např. doprava, clo, poplatky, provize apod.). 7. Pořizovací cenou pozemku se rozumí cena včetně porostu, pokud se nejedná o pěstitelský celek trvalých porostů, který je hmotným majetkem podle 26 zákona o daních z příjmů a který se odpisuje. 8. V případě úplatného pořízení nemovitých a movitých věcí, majetkových práv, pohledávek a závazků nebo části uvedeného majetku a závazků za jednu pořizovací cenu se cena jednotlivých sloţek majetku stanoví v poměrné výši k ceně jednotlivých sloţek majetku oceněných podle zvláštního právního předpisu, s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a závazků. Oceňování majetku a závazků v cizí měně Fyzická osoba, která není účetní jednotkou pouţívá pro účely přecenění na Kč pouze jednotný kurs podle 38 zákona o daních z příjmů. Tento kurs se stanoví jako průměr směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den kaţdého měsíce zdaňovacího období. Inventarizace Osoba, která není účetní jednotkou provádí dle 7b zák. 586/1992 Sb. v platném znění pouze soupis majetku a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období a o zjištěné rozdíly upraví základ daně podle ustanovení 24 a 25 zákona o daních z příjmů. Archivace dokladů Daňová evidence upravuje povinnost archivace dokladů za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně stanovená zákonem o daních z příjmů nebo zvláštním právním předpisem. Zde je nutno mít v patrnosti jednak lhůty uvedené v 38r zákona č. 586/1992 Sb. v platném znění (zákon o dani z příjmu) a lhůty uvedené v zákonu č. 337/1992 Sb. v platném znění (o správě daní a poplatků). Opravné poloţky k pohledávkám Fyzická osoba (poplatník) můţe sníţit základ daně vytvořením opravných poloţek v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů v platném znění

61 Opravné poloţky lze tvořit k pohledávkám za dluţníky v konkurzním a vyrovnacím řízení a k nepromlčeným pohledávkám splatným po Opravné poloţky nelze tvořit k pohledávkám vzniklým z titulu úvěrů, půjček, ručení, záloh, smluvních pokut, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, nestanoví-li zákon jinak DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY Daňové identifikační číslo (DIČ) DIČ se skládá z CZ a z kmenové části, kdy kmenová část je rodné číslo nebo identifikační číslo). DIČ bude plátce pouţívat pro všechny uskutečněné obchody, a to jak v tuzemsku, tak do jiných členských států. DIČ v tomto tvaru budou pouţívat všechny daňové subjekty, pokud jim bylo přiděleno pro všechny daně. Kontrola DIČ Pro obchodování mezi členskými státy musí plátce znát DIČ svých odběratelů v jiném členském státě, aby mohl dodání zboţí do jiného členského státu osvobodit od daně. Plátce má moţnost ověření DIČ osoby registrované k DPH v jiném členském státě na Finančním úřadě nebo na Ministerstvu financí, oddělení mezinárodní spolupráce při správě DPH, kde pracovník ověří pro plátce DIČ osoby registrované v jiném členském státě. Nebo je moţné ověřit existenci tohoto DIČ na webové stránce Evropské komise, ale dostane pouze informaci, zda DIČ je platné nebo ne: Obchodování mezi členskými státy Pro účely DPH je velmi důleţité stanovení místa plnění a to pro určení členského státu, kde se DPH bude přiznávat a platit. Pokud je místo plnění v tuzemsku, je DPH plátcem přiznávána a placena v tuzemsku, pokud se nejedná o plnění osvobozené od daně. Dodání zboţí do jiného členského státu Dodání zboţí do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském státě Dodání zboţí z tuzemska do jiného členského státu, které je uskutečněno plátcem (dodavatel), pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě (pořizovatel), je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je skutečně zboţí odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Při dodání zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboţí do jiného členského státu, tj od uskutečnění odeslání nebo přepravy

62 Při dodání zboţí do jiného členského státu musí plátce také podat Souhrnné hlášení, které se podává za kalendářní čtvrtletí současně s daňovým přiznáním. Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu Za dodání zboţí do jiného členského státu se povaţuje i přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu pro jeho podnikání v tomto jiném členském státě. Plátce musí být zaregistrován k DPH v jiném členském státě, kde podniká (uskutečňuje ekonomické činnosti), aby přemístění majetku bylo dodáním zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Zasílání zboţí Pod pojmem Zasílání zboţí se rozumí dodání zboţí plátcem do jiného členského státu z tuzemska osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě s tím, ţe odeslání nebo přepravu zboţí musí zajistit plátce, který zboţí dodává. Jedná se např. o dodání zboţí vybraného podle katalogů soukromé osobě nebo i podnikateli, který není registrovaný k DPH, protoţe nepřekročil obrat pro povinnou registraci ani se nezaregistroval dobrovolně. V případě zasílání zboţí si musí plátce hlídat hodnotu zasílaného zboţí do jiného členského státu, kterou si stanoví kaţdý členský stát ( EUR nebo EUR za kalendářní rok), protoţe podle hodnoty dodaného zboţí do příslušného členského státu se stanoví místo plnění a tedy i členský stát, kde je DPH vybrána. V ČR máme pro zasílání zboţí do tuzemska stanovenou částku EUR za kalendářní rok, přepočtenou na českou měnu. Při zasílání zboţí, které podléhá spotřební dani, se daň přiznává vţdy v členském státě, do kterého je zboţí dodáno, bez ohledu na výši tohoto dodaného zboţí, a proto se do celkové hodnoty dodaného zboţí, pro stanovení místa plnění při zasílání zboţí, nezapočítává hodnota zboţí, které podléhá spotřební dani. Povinnosti plátce při zasílání zboţí Při zasílání zboţí z tuzemska musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboţí nebo od přijetí platby, pokud je přijatá před uskutečněním. Zasílání zboţí plátce neuvádí do souhrnného hlášení. Pořízení zboţí z jiného členského státu do tuzemska plátcem Pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem (pořizovatel), které bylo dodáno osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (dodavatel), je zdanitelným plněním v tuzemsku

63 Pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu do tuzemska je vţdy zdanitelným plněním v tuzemsku, i kdyţ je pořízeno soukromou osobou. Povinnosti plátce při pořízení zboţí V daňovém dokladu, který obdrţí plátce od dodavatele musí doplnit sazbu, základ daně v české měně a vypočítat DPH a uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. Povinnost přiznat daň vzniká plátci k 15. dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí nebo ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl vystaven před 15. dnem měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí Přemístění zboţí z jiného členského státu do tuzemska Za pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem, které je zdanitelným plněním v tuzemsku, se povaţuje i přemístění zboţí plátcem z jeho podniku (provozovny) v jiném členském státě do tuzemska. Jedná se o zboţí, které plátce pouţíval jako osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě pro svoje podnikání a které nyní přemístil do svého podniku v tuzemsku. Pořízení zboţí z jiného členského státu do tuzemska osobou osvobozenou od uplatňování DPH (nezaregistrovaný podnikatel) Zdanitelným plněním není pořízení zboţí z jiného členského státu, které pořizuje osoba osvobozená od uplatňování daně, pokud celková hodnota pořízeného zboţí bez daně za kalendářní rok nepřesáhla částku EUR a tato částka nebyla překročena v předcházejícím roce. Do této částky se nezapočítává pořízení nového dopravního prostředku nebo zboţí, které je předmětem spotřební daně. Do celkové hodnoty pořízeného zboţí se započítává i hodnota zboţí dodaného formou zasílání zboţí a hodnota zboţí, které si tato osoba nakoupila v jiném členském státě a přivezla do tuzemska. Registrace podnikatele z pořízení zboţí z jiného členského státu jako plátce Pokud podnikatel, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená s nárokem na odpočet daně, přesáhne částku EUR pořízeného zboţí z jiného členského státu v běţném kalendářním roce, stává se plátcem dnem, kdy byla tato částka překročena a přihlášku k registraci musí podat nejpozději do 15 dnů ode dne překročení částky. Daň přiznává jiţ z pořízeného zboţí, jehoţ hodnotou překročil EUR. Registrace podnikatele z pořízení zboţí z jiného členského státu jako osoby identifikované k dani Podnikatel, který uskutečňuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, se při překročení částky EUR pořízeného zboţí stává osobou identifikovanou k dani dnem pořízení zboţí, kterým překročil tuto částku. Přihlášku k přidělení DIČ musí podat nejpozději do 15 dnů od překročení částky pořízeného zboţí a má pouze povinnost přiznat a zaplatit daň z pořízení zboţí, ale nemá nárok na

64 odpočet daně z pořízeného zboţí, protoţe uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. Pořízení zboţí, které je předmětem spotřební daně Pokud je nezaregistrovanému podnikateli dodáno zboţí z jiného členského státu do tuzemska, které je předmětem spotřební daně, formou zasílání zboţí, stává se plátcem nebo osobou identifikovanou k dani dnem dodání zboţí a musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku jiţ z tohoto dodaného zboţí. Zjednodušený postup v třístranném obchodě Jedná se o zjednodušení postupu při vybírání DPH v případě, kdy tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech uzavřou obchod, kdy předmětem obchodu je dodání téhoţ zboţí mezi nimi (prodávající, kupující a prostřední osoba) za podmínek: zboţí je přímo přepraveno prodávajícím nebo prostřední osobou z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího, prostřední osoba je registrovaná v jiném členském státě neţ prodávající a kupující a zboţí pořizuje od prodávajícího v členském státě kupujícího (kde končí přeprava) za účelem následného dodání zboţí kupujícímu v tomto členském státě. Zjednodušený postup spočívá v tom, ţe prostřední osoba se nemusí registrovat ve státě kupujícího, protoţe pořízení zboţí v tomto členském státě má osvobozeno od daně (musí splnit podmínky podle zákona členského státu) a daň je povinen přiznat a zaplatit kupující, jakoby uskutečnil pořízení zboţí z jiného členského státu. Poskytování sluţeb Základní princip stanovení místa plnění Pro stanovení území státu, kde se bude poskytovaná sluţba zdaňovat, tj. přiznávat a platit DPH, je důleţité stanovení místa plnění. Obecně je místem plnění u sluţeb místo, kde má poskytovatel sluţby své sídlo nebo místo podnikání popřípadě provozovnu. To znamená, ţe podle obecného pravidla bude DPH ze sluţby přiznávat poskytovatel sluţby ve státě, kde je jeho sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, ze které je sluţba poskytována. Toto obecné pravidlo pro stanovení místa plnění se pouţije, pokud není v zákoně přímo stanoveno místo plnění pro konkrétní sluţbu. Zvláštní případy stanovení místa plnění V zákoně jsou vyjmenovány jednotlivé sluţby - 10 zákona o DPH, kdy se místo plnění stanoví odlišně od obecného pravidla

65 Jestliţe je sluţba poskytnutá osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osobou podnikatelem, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a je poskytnutá osobě, která má sídlo, místo podnikání, provozovnu, nebo bydliště v tuzemsku a místo plnění poskytované sluţby je v tuzemsku, musí se pro určení osoby, která má povinnost přiznat DPH v tuzemsku rozlišit, jestli je sluţba poskytnutá pro plátce nebo osobu povinnou k dani (nezaregistrovaného podnikatele) nebo pro soukromou osobu. Pokud je taková sluţba poskytnuta pro plátce, přenáší se povinnost přiznat DPH na plátce (reversecharge), který má zároveň nárok na odpočet DPH z této sluţby. Stejně je tomu i v případě poskytnutí sluţby nezaregistrovanému podnikateli, protoţe tato osoba se stává plátcem dnem poskytnutí této sluţby a je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do 15 dnů od poskytnutí sluţby a jiţ z této sluţby je povinna přiznat DPH. V případě poskytnutí této sluţby soukromé osobě je poskytovatel sluţby povinen přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku a je povinen podat přihlášku k registraci plátce Finančnímu úřadu pro Prahu 1, nejpozději k datu uskutečnění poskytované sluţby. Pokud plátce poskytuje sluţby s místem plnění v jiném členském státě, vzniknou mu povinnosti podle zákonů příslušného státu v případě, ţe má povinnost přiznat a zaplatit DPH v jiném členském státě. Sluţby vztahující se k nemovitostem Jedná se o sluţby architekta, odhadce, stavebního dozoru, sluţby realitní kanceláře apod., kdy místem plnění pro poskytovanou sluţbu je území státu, kde se nemovitost nachází. Přepravní sluţby U přepravní sluţby je obecně místem plnění území, kde je přeprava uskutečňována. Pokud se přeprava uskutečňuje přes více států, místa plnění se stanoví na území jednotlivých států podle uskutečnění jednotlivých úseků přepravy a poskytovatel sluţby musí přiznat a zaplatit DPH v jednotlivých státech tak, jak to vyplývá z právních předpisů těchto států, pokud se nejedná o přepravní sluţby osvobozené od DPH (přeprava zboţí při vývozu, přeprava zboţí při dovozu, přeprava osob mezi členskými státy a do třetích zemí). Výjimky z obecného pravidla pro stanovení místa plnění u přepravních sluţeb: 1. Přeprava zboţí mezi členskými státy 2. Poskytnutí sluţby přímo související s přepravní sluţbou 3. Poskytnutí sluţby jménem a na účet jiné osoby (

66 Sluţby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně organizování a souvisejících sluţeb Místo plnění se při poskytnutí těchto sluţeb stanoví podle místa, kde jsou skutečně poskytovány. Sluţby oceňování a práce na movité věci Místo plnění se u oceňování věci nebo práce na movité věci (oprava, úprava, leštění, broušení, lakování apod.) stanoví podle místa, kde je sluţba fyzicky uskutečněna. Pokud jsou tyto sluţby poskytnuty pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, neţ kde jsou uskutečněny, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je sluţba poskytnuta za podmínky, ţe je movitá věc odeslána z členského státu, kde byla sluţba poskytnuta. Poskytnutí sluţby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby Jestliţe je poskytnuta sluţba na základě mandátní smlouvy, která spočívá v zajištění jiné sluţby neţ přepravní a sluţby přímo související s přepravní sluţbou nebo jiné neţ vyjmenované v následujícím bodě nebo, která spočívá v zajištění dodání nebo pořízení zboţí, je místem plnění poskytované sluţby na základě mandátní smlouvy místo, kde je zajišťovaná sluţba uskutečněna nebo kde je uskutečněno dodání nebo pořízení zboţí. Pokud je však sluţba na základě mandátní smlouvy poskytnuta pro osobu registrovanou v jiném členském státě, neţ kde je zajišťované plnění uskutečněno, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je sluţba poskytnuta. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobě nebo zahraniční osobou 1. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku plátcem zahraniční osobě (soukromé i podnikateli), která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny plátce-poskytovatele sluţby v tuzemsku, pokud po celou dobu nájmu dochází ke skutečnému uţití ve třetí zemi, potom bude místo plnění ve třetí zemi. 2. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou podnikatelem, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny zahraniční osobyposkytovatele sluţby ve třetí zemi, pokud i jen po část doby nájmu dochází ke skutečnému uţití v tuzemsku, potom bude místo plnění v tuzemsku. Dovoz Dovoz zboţí do tuzemska zůstává předmětem daně, tedy zdanitelným plněním. Dovozem zboţí je vstup zboţí ze třetí země na území Evropských společenství a DPH se bude vybírat v členském státě,

67 kde zboţí vstoupí na území EU, jestliţe vznikne v tomto členském státě daňová povinnost při propuštění zboţí do příslušného celního reţimu. Daňová povinnost vzniká při propuštění zboţí do celního reţimu: volný oběh, dočasné pouţití, aktivní zušlechťovací styk v systému navracení, volný oběh při zpětném dovozu zboţí do tuzemska, které bylo vyvezeno v pasivním zušlechťovacím styku. Jestliţe je zboţí po vstupu na území EU umístěno do svobodného celního skladu nebo celního pásma nebo má postavení dočasně uskladněného zboţí nebo je propuštěno do celního reţimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné pouţití s úplným osvobozením od cla nebo tranzit, DPH se bude vybírat v členském státě, kde je ukončen příslušný reţim. Daňová povinnost při dovozu zboţí také vzniká dnem porušení podmínek příslušného reţimu nebo dnem nezákonného dovozu. Plátce při dovozu zboží musí zaplatit DPH v tuzemsku, pokud vznikne daňová povinnost v tuzemsku, jinak musí DPH zaplatit v příslušném členském státě, kde mu vznikne daňová povinnost při dovozu zboží. Osvobození dovozu zboţí Jedná se jen o uvedení některých osvobození dovozu zboţí jako např.: 1. Dovoz zboţí je osvobozen od daně, pokud je osvobozen od cla s tím, ţe některé dovozy zboţí jsou sice osvobozeny od cla, ale uţ nejsou osvobozeny od daně. Jedná se např.: dovoz vědeckých nástrojů, přístrojů, i pro lékařské účely, zboţí vzdělávací, kulturní, vědecké povahy atd. 2. Přeprava zboţí při dovozu a sluţby přímo vázané na dovoz jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto sluţby zahrnuty do základu daně při dovozu zboţí. 3. Sluţby, které jsou přímo vázány na dovoz zboţí, které je umístěno do některého z reţimů, kde nevzniká daňová povinnost, jsou také osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. Vývoz zboţí Vývozem zboţí zůstává dodání zboţí z tuzemska do třetí země, tedy na území mimo EU, tj. zboţí musí být přepraveno do třetí země

68 Vývoz zboţí je osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je přeprava uskutečněna dodavatelem nebo kupujícím, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně mohou zmocnit třetí osobu. Vývoz zboţí je uskutečněn, pokud je zboţí propuštěno do reţimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku, tranzitu nebo umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma a na JCD je celním orgánem uvedeno datum výstupu zboţí z území EU nebo je potvrzeno umístění zboţí do svobodného celního skladu nebo pásma. Další osvobození od daně s nárokem na odpočet daně Jedná se jen o uvedení některých osvobození od daně s nárokem na odpočet daně jako např.: Přeprava zboţí při vývozu a sluţby, které jsou přímo vázány na vývoz zboţí jsou osvobozeny od DPH s nárokem na odpočet daně. Práce na movitém věci provedená plátcem v tuzemsku osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je tato věc odeslána nebo přepravena do třetí země, a to poskytovatelem sluţby nebo osobou, pro kterou jsou sluţby poskytnuty nebo mohou zmocnit k přepravě třetí osobu. Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a členskými státy a třetími zeměmi, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně PRACOVNĚ-PRÁVNÍ PŘEDPISY Přehled základních právních předpisů v pracovněprávní oblasti Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců

69 Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další poţadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování sluţeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Základní vymezení pracovněprávních vztahů V základním vymezení pracovněprávních vztahů je zdůrazněno naplnění jedné ze základních ústavních zásad, ţe kaţdý můţe činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá co není zakázáno, je dovoleno. Tato zásada se prolíná obsahem celé nové právní úpravy a lze ji označit za stěţejní. Zásadně se tak mění právní povaha dosavadního zákoníku práce, jehoţ obsah vycházel ze zcela opačné zásady co není dovoleno, je zakázáno. V této souvislosti nová právní úprava přímo stanoví, ţe odchýlení není moţné v těchto případech: jestliţe to zákoník práce výslovně zakazuje, jestliţe to vyplývá z povahy ustanovení zákoníku práce, jde-li o úpravu účastníků pracovněprávních vztahů, jde-li o ustanovení zákoníku práce odkazující na pouţití občanského zákoníku, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak, v náhradě škody, jde-li o ustanovení zákoníku práce ukládajících povinnost (s výjimkou odchýlení ve prospěch zaměstnance), jde-li o ustanovení zákoníku práce, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství (s výjimkou odchýlení ve prospěch zaměstnance), jejichţ výčet je uveden v samostatném ustanovení zákoníku práce, jde-li o práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích obsaţených v ustanoveních zákoníku práce, jejichţ výčet je uveden v jeho samostatném ustanovení. Odchýlení se od pracovněprávních norem v tomto zákoníku obsaţených je moţné prostřednictvím pracovních smluv, kolektivních smluv, popř. jiných smluv či dohod uzavíraných podle zákoníku práce a formou vnitřního předpisu. Závislá práce

70 Právní úprava zcela nově vymezuje pojem závislá práce jako předmět (objekt) výlučné úpravy pracovněprávních vztahů. Závislá práce je právní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Za závislou práci se povaţuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle jeho pokynů a jeho jménem za mzdu nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době, na pracovišti zaměstnavatele nebo jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Vznik pracovního poměru Pracovní poměr je jedním ze základních pracovněprávních vztahů upravených zákoníkem práce. Pracovní poměr můţe vzniknout jen se souhlasem zaměstnance a zaměstnavatele, jako účastníků tohoto pracovněprávního vztahu. Zaměstnavatel můţe zaměstnance získávat sám, na základě vlastního výběru (např. konkurs, inzerát, osobní jednání) nebo za pomoci příslušného úřadu práce nebo agentury práce. Pro předsmluvní vztahy vyplývají pro zaměstnavatele zejména tyto povinnosti: zajistit rovné zacházení se všemi fyzickými osobami ucházejícími se u něj o práci, zákaz vyţadovat od fyzické osoby ucházející se u něj o práci informace o národnosti, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboţenství, filozofickém přesvědčení, sexuální orientaci, informace, které odporují dobrým mravům a osobní údaje, které neslouţí k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem, oznámit příslušnému úřadu práce do 10 kalendářních dnů volná pracovní místa (pracovní místa nově vytvořená nebo uvolněná) a nejpozději do 10 kalendářních dnů obsazení volných pracovní míst. Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, s pracovními podmínkami, s podmínkami odměňování a se specifickými povinnostmi ve vztahu k vykonávané práci, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů. Dále je povinen zajistit, aby se fyzická osoba podrobila vstupní lékařské prohlídce v případech, kdy to stanoví zvláštní právní předpis a zabezpečit na své náklady vyšetření lékařem pracovnělékařské péče před vznikem pracovního poměru s mladistvým. Pracovní poměr vzniká pracovní smlouvou. Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu vţdy písemně. Pracovní smlouva musí vţdy obsahovat tyto podstatné náleţitosti: druh práce, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Jestliţe zaměstnanec v den sjednaný v pracovní smlouvě jako

71 den nástupu do práce nenastoupí do práce, aniţ by mu v tom bránila překáţka v práci nebo do týdne zaměstnavatele o této překáţce neuvědomí, můţe zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Pracovní smlouva obsahuje též údaje o právech a povinnostech, jejichž výčet je taxativně uveden v ustanovení 37 odst. 1 zákoníku práce (např. údaj o délce dovolené a jejím určování, údaj o mzdě, údaj o výpovědních dobách). V případě, že tyto údaje informativní povahy pracovní smlouva neobsahuje, má zaměstnavatele zákonem stanovenou povinnost o nich zaměstnance písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru (to platí i o změnách uvedených údajů). Jako nejobvyklejší další ujednání v pracovní smlouvě lze označit sjednání zkušební doby. Pracovní poměr se považuje za sjednaný na dobu neurčitou, pokud v pracovní smlouvě nebyla výslovně sjednána doba jeho trvání pracovní poměr na dobu určitou. Přímo v pracovní smlouvě může být sjednána i mzda. Odměňování Odchylná úprava mzdových práv v pracovněprávních vztazích nemůţe být niţší nebo vyšší, neţ je právo, které stanoví zákoník práce, kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné. Zaměstnavatel musí dodrţovat zásadu poskytování stejné mzdy a jiných peněţitých plnění a plnění peněţité hodnoty, případně odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty. Mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě. Jde o dvoustranné právní úkony. Dále je moţno, aby ji zaměstnavatel stanovil vnitřním mzdovým předpisem nebo mzdovým výměrem, tedy jednostranně. Zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu výplaty mzdy, jestliţe tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Mzdový výměr je jednostranný právní úkon zaměstnavatele, kterým se určuje zaměstnanci výše mzdy, resp. způsob odměňování (mzdová forma apod.) a proto se souhlas zaměstnance se mzdovým výměrem nevyţaduje. Zaměstnanec by však měl podepsat přijetí mzdového výměru a uvést datum jeho přijetí. Odmítnutí přijetí mzdového výměru nebo nesouhlas s jeho obsahem ze strany zaměstnance nemá vliv na jeho účinnost. Minimální mzda je nejniţší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, tj. z pracovního poměru a podle nové právní úpravy i z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mzda nebo odměna z dohody nesmí být niţší neţ minimální mzda. Nová právní úprava stanoví základní sazbu minimální mzdy ve výši nejméně 8 000,- Kč za měsíc, nebo 48,10,- Kč za hodinu s tím, ţe další její sazby stanoví vláda nařízením, zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku

72 Zaručená mzda je zcela nový institut. Představuje mzdu, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle právní úpravy, smlouvy, vnitřního předpisu nebo mzdového výměru. Nejniţší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichţ mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, stanoví vláda svým nařízením. Zaručená mzda v tomto smyslu nahrazuje dosavadní institut minimálních mzdových tarifů platných pouze pro zaměstnance odměňované mzdou. Druhy a výše příplatků Zaměstnanci přísluší při splnění podmínek tyto druhy příplatků: za práci přesčas ve výši nejméně 25 % průměrného výdělku, za práci ve svátek nejméně ve výši 100 % průměrného výdělku, za noční práci, tj. v době od 22 do 6 hodin nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (stanoven nový způsob určení výše oproti dosavadní úpravě, která jej stanovila minimální pevnou částkou), za práci ve ztíţeném pracovním prostředí přísluší nejméně 10 % základní sazby minimální mzdy, za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (nově stanoven příplatek i pro podnikatelské subjekty). Odměna za pracovní pohotovost - za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna nejméně ve výši 10% průměrného výdělku, není-li sjednáno v kolektivní smlouvě jinak. V souladu s novou právní úpravou pracovní doby se jedná o odměnu za pracovní pohotovost mimo pracoviště zaměstnavatele. Pokud by zaměstnanec v době pracovní pohotovosti začal vykonávat práci, přísluší mu za tuto dobu mzda a nikoliv odměna za pracovní pohotovost. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je posuzován jako práce přesčas. Skončení pracovního poměru Způsoby skončení pracovního poměru jsou dohoda, výpověď, okamţité zrušení, zrušení ve zkušební době, uplynutí sjednané doby, smrt zaměstnance (ve stanovených případech i smrt zaměstnavatele), u cizinců téţ odnětí povolení k pobytu, vyhoštění nebo uplynutí doby povolení k zaměstnání, hromadné propouštění. Dohoda o rozvázání pracovního poměru - předpokladem pro skončení pracovního poměru dohodou je souhlasný projev vůle zaměstnavatele a zaměstnance, ţe ke sjednanému dni dojde k rozvázání pracovního poměru. Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí obsahovat datum skončení (určení dne, kdy pracovní poměr končí), důvody skončení, poţaduje-li to zaměstnanec (je tomu rovněţ v případě, kdy důvody podmiňují poskytnutí odstupného nebo mají vztah k úhradě nákladů z kvalifikační dohody) a musí mít písemnou formu, jejíţ nedodrţení znamená neplatnost dohody

73 Výpověď - výpovědí můţe rozvázat pracovní poměr zaměstnavatel i zaměstnanec a z právní úpravy pro ně shodně vyplývají tyto obecné podmínky pro výpověď: výpověď musí být písemná, jinak je neplatná, musí být druhému účastníku doručena, jinak je neplatná, výpověď, která jiţ byla doručena druhému účastníku můţe být odvolána jen s jeho souhlasem s tím, ţe odvolání i souhlas musí být písemné (poţadavek písemné formy v těchto případech není pod sankcí neplatnosti). Pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby, jejíţ délka je stanovena na nejméně dva měsíce. Mezi účastníky pracovního poměru můţe být sjednána i výpovědní doba delší. Výpovědní doba začíná plynout prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po doručení. Zaměstnanec můţe dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel je oprávněn dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů právní úpravou výslovně stanovených: jde o tzv. organizační změny spočívající v ekonomických, technologických nebo technických okolnostech ve vazbě na provoz zaměstnavatele (např. ruší-li se nebo přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, nadbytečnost zaměstnance), či o důvody na straně zaměstnance spočívající ve zdravotním stavu nebo zdravotní způsobilosti, pro něţ nemůţe zaměstnanec dále vykonávat dosavadní práci, v osobě nebo v jednání zaměstnance nesplňování stanovených předpokladů nebo poţadavků pro výkon sjednané práce, porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Právní úpravou je vysloven zaměstnavateli zákaz výpovědi v ochranné době, tj. v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným pro nemoc nebo úraz (kromě případů, kdy si zaměstnanec neschopnost vyvolal úmyslně nebo si ji způsobil v opilosti či zneuţitím návykových látek), od podání návrhu na ústavní ošetřování, aţ do dne jeho ukončení, od nástupu lázeňského léčení aţ do dne jeho ukončení, výkonu vojenského cvičení nebo výjimečného vojenského cvičení (od doručení povolávacího rozkazu, výkonu cvičení aţ do uplynutí 2 týdnů po propuštění z cvičení), zaměstnanec je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, zaměstnankyně je těhotná, čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou, zaměstnanec pracující v noci je dočasně nezpůsobilým pro noční práci. Právní úpravou stanovený zákaz výpovědi se nevztahuje na výpověď danou z důvodů organizačních změn (mimo důvodu přemístění zaměstnavatele nebo jeho části), na výpověď z důvodů, kdy lze okamţitě zrušit pracovní poměr (mimo specificky stanovených případů zaměstnankyň čerpajících mateřskou dovolenou a zaměstnanců rodičovskou dovolenou), na výpověď z důvodů jiného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů se vztahem k vykonávané práci (pokud nejde o zaměstnankyni těhotnou, čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou nebo o zaměstnance čerpajícího rodičovskou dovolenou)

74 Okamţité zrušení pracovního poměru je mimořádným způsobem skončení pracovního poměru. Právní úprava váţe okamţité zrušení pracovního poměru na splnění stanovených podmínek, jejichţ obsah je téměř totoţný jako u výpovědi (např. písemná forma, doručení druhému účastníku). Zaměstnavatel můţe okamţitě zrušit pracovní poměr zaměstnance pouze z těchto důvodů: odsouzení zaměstnance pro úmyslný trestný čin, zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Zaměstnanec můţe pracovní poměr okamţitě zrušit, ze zdravotních důvodů (nemůţe-li podle lékařského posudku dále konat práci bez váţného ohroţení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumoţnil výkon jiné vhodné práce v době 15 dnů od předloţení tohoto posudku), z důvodu, ţe mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po termínu splatnosti, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne, kdy důvod pro takový postup zjistil, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy takový důvod vznikl (stejná lhůta platí i pro zaměstnavatele). V případě okamţitého zrušení pracovního poměru z důvodu, ţe neobdrţel ve stanovené lhůtě mzdu (náhradu mzdy), přísluší zaměstnanci právo na odstupné. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době můţe realizovat zaměstnavatel i zaměstnanec a to z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel má nově stanoven zákaz ve zkušební době zrušit pracovní poměr se zaměstnancem v době prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti (tj. v době poskytování náhrady mzdy). Zaměstnanec však i nadále můţe i v této době pracovní poměr zrušit. Po uplynutí uvedené doby a dalším trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance můţe zaměstnavatel pracovní poměr zrušit. Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby. Před uplynutím sjednané doby můţe takto sjednaný pracovní poměr skončit také ostatními způsoby (např. dohodou, výpovědí, okamţitým zrušením) za obecně stanovených podmínek. Pokračuje-li zaměstnanec s vědomím zaměstnavatele po uplynutí sjednané doby dále v konání prací, mění se takto sjednaný pracovní poměr na dobu určitou automaticky na pracovní poměr na dobu neurčitou. Smrt zaměstnance je právní událostí, která má za následek skončení pracovního poměru. Peněţitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Aţ do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová práva postupně na jeho manţela, děti a rodiče, pokud s ním ţili v době smrti ve společné domácnosti. Není-li uvedených osob, stávají se tato práva předmětem dědictví. Neplatné rozvázání pracovního poměru Žalobu na neplatné rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu. Lze tak učinit nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Pouze soud může rozhodnout, zda rozvázání pracovního poměru bylo platné či neplatné a o nárocích z toho vyplývajících

75 Odstupné Odstupné je určitá forma odškodnění zaměstnance při ztrátě zaměstnání bez vlastního zavinění, které je poskytováno jako jednorázový peněţní příspěvek. I nadále odstupné přísluší zaměstnanci, který dostal z pracovního poměru výpověď z důvodů tzv. organizačních změn. V takovém případě, při skončení pracovního poměru přísluší zaměstnanci odstupné v nově stanovené výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Nově odstupné přísluší i zaměstnanci, jehoţ pracovní poměr byl rozvázán výpovědí danou zaměstnavatelem ze zdravotních důvodů způsobených pracovním úrazem, nemocí z povolání (ohroţení touto nemocí) nebo dosaţením nejvyšší přípustné expozice. V takovém případě při skončení pracovního poměru podle nové právní úpravy přísluší zaměstnanci odstupné podstatně zvýšené a to ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Odstupné náleţí i v těch případech, kdy z uvedených důvodů dochází k rozvázání pracovního poměru dohodou. Výše odstupného je právní úpravou stanovena pouze v minimální výši, která je základem pro další moţné zvýšení. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Zaměstnavatelé budou moci i nadále zabezpečit plnění některých svých úkolů prostřednictvím dohod, jestliţe to pro ně bude např. účelnější nebo hospodárnější. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr lze sjednávat jak s osobami, které v pracovním poměru nejsou, tak i s osobami, které v pracovním poměru jsou. Podle nové právní úpravy se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vztahuje obecná úprava pro výkon práce v pracovním poměru s některými výjimkami, pokud jde o odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku, překáţky v práci na straně zaměstnance, skončení pracovního poměru, odměnu z dohody. Právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr rozlišuje dvě dohody: dohodu o provedení práce (do 150 hodin práce pro jednoho zaměstnavatele ročně) a dohodu o pracovní činnosti (limitem je polovina průměru stanovené týdenní pracovní doby - ten se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů). Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná. Pracovní doba, přestávky Pracovní doba je doba, v níţ je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. Nově se jako pracovní doba dále posuzuje jakákoli doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti, v níţ je

76 zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (úprava souvisí se zrušením pracovní pohotovosti na pracovišti). Doba odpočinku je doba, která není pracovní dobou. Pracovní pohotovostí je doba, v níţ je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Podle nové právní úpravy můţe být pracovní pohotovost jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvrţení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí být delší neţ 40 hodin týdně. Stanovená pracovní doba můţe být zkrácena bez sníţení mzdy pod stanovený rozsah, stejně jako podle dosavadní právní úpravy. Zkrácení můţe obsahovat pouze kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zaměstnavatel můţe se zaměstnancem sjednat kratší pracovní dobu. V takovém případě bude zaměstnanci příslušet mzda odpovídající této kratší pracovní době. Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určuje začátek a konec směn, zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Přitom bere na zřetel, aby rozvrţení pracovní doby nebylo v rozporu s podmínkami bezpečné a zdraví neohroţující práce. Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet aţ po skončení směny. Pracovní dobu zaměstnavatel můţe moţné rozvrhnout rovnoměrně a nerovnoměrně: rovnoměrné rozvrţená pracovní doba - rozvrhuje se na jednotlivé týdny, délka směny nesmí přesáhnout 9 hodin. Do směny se nezahrnuje práce přesčas ani přestávky v práci. Nerovnoměrně rozvrţená pracovní doba pracovní doba v jednotlivých týdnech a jí odpovídající rozvrh směn nejsou stejné, délka směny nesmí však překročit 12 hodin. Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí za určité období přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu. Toto období můţe činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. V kolektivní smlouvě je moţné toto tzv. vyrovnávací období prodlouţit na 52 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby předem na celé období, na které má být pracovní doba nerovnoměrně rozvrţena a předat jej zaměstnanci nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něţ je rozvrţena

77 Pruţná pracovní doba umoţňuje zvýšení efektivnosti práce zaměstnanců i lepší zabezpečení jejich individuálních potřeb. O zavedení pruţné pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel. Nová právní úprava stanoví, ţe pruţné rozvrţení pracovní doby je moţné jak při rovnoměrném, tak při nerovnoměrném rozvrţení pracovní doby. Uskutečňuje se jako denní, týdenní, popřípadě čtyřtýdenní forma. Při pruţném rozvrţení pracovní doby zaměstnavatel stanoví tzv. základní pracovní dobu, tj. dobu kdy je zaměstnance povinen být na pracovišti (např. od 9 do 15 hodin) a dále stanoví volitelnou pracovní dobu na začátek a konec pracovní doby tak, aby délka směny nepřesáhla 12 hodin (např. od 6 do 18 hodin). Zaměstnanec si volí sám začátek a konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci volitelné pracovní doby. Nová právní úprava vymezuje zcela nový institut konto pracovní doby. Tato úprava je v novém zákoníku práce zakotvena na základě poţadavků zaměstnavatelů, aby měli moţnost pruţně reagovat v oblasti pracovní doby a její úpravy na měnící se potřebu práce v závislosti na změnách v odbytu jejich výrobků, poptávce po sluţbách aj. Konto pracovní doby představuje jiný způsob nerovnoměrného rozvrţení pracovní doby. Úprava můţe být stanovena kolektivní smlouvou, pokud nepůsobí u zaměstnavatele odborová organizace, tak vnitřním předpisem. Další podmínkou zavedení konta je, ţe zaměstnavatel musí mít předchozí souhlas jednotlivých zaměstnanců, jichţ se bude toto rozvrţení pracovní doby týkat. Vyrovnávací období nesmí být delší neţ 26 týdnů po sobě jdoucích, pouze v kolektivní smlouvě můţe být sjednáno aţ na 52 týdnů po sobě jsoucích. Přestávka v práci na jídlo a oddech - zaměstnavatel je povinen ji zaměstnanci poskytnout nejpozději po 6 hodinách nepřetrţité práce v trvání nejméně 30 minut. Zaměstnancům ve věku do 18 let musí být tato přestávka poskytnuta vţdy a to nejpozději po 4,5 hodinách nepřetrţité práce. Přestávky nelze poskytovat na začátku a konci pracovní doby a nezapočítávají se do pracovní doby. Přestávku v práci na jídlo a oddech lze rozdělit do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Poskytnutí přiměřené doby na oddech a jídlo - při pracích, které nemohou být přerušeny musí být zaměstnanci poskytnuta přiměřená doba na oddech a jídlo. Tato doba se započítává do pracovní doby. Bezpečnostní přestávka se poskytuje v případech, které stanoví zvláštní právní předpis (např. při monotónní činnosti u pásové výroby, řidičům). Pokud má zaměstnanec na tuto přestávku právo, započítává se do pracovní doby a zaměstnanci za ni přísluší mzda. V nové právní úpravě se upravuje souběh přestávek v práci na jídlo a oddech s bezpečnostními přestávkami tak, ţe připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby

78 Dovolená Zákoník práce rozlišuje dovolenou za kalendářní rok a její poměrná část, dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou. Podmínkou pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok je, aby zaměstnanec za nepřetrţitého trvání pracovního poměru k témuţ zaměstnavateli konal práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Za odpracovaný den se povaţuje den, v němţ zaměstnance odpracoval převáţnou část směny, části směn odpracované v různých dnech se nesčítají. Pokud pracovní poměr zaměstnance k zaměstnavateli netrvá po dobu celého kalendářního roku, vznikne mu nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok, rovněţ za podmínky odpracování alespoň 60 dnů. Poměrná část dovolené činí za kaţdý celý kalendářní měsíc nepřetrţitého trvání pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok. Právo na poměrnou část dovolené zaměstnanci vznikne pouze tehdy, pokud pracovní poměr trval celý kalendářní měsíc. Základní výměra dovolené činí nejméně čtyři týdny v kalendářním roce. Zaměstnanec, který neodpracuje v kalendářním roce alespoň 60 dnů, má právo na dovolenou za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za kaţdých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Platí, ţe jestliţe zaměstnanec odpracoval 59 dnů má nárok na dovolenou za odpracované dny v délce dvou dvanáctin, jakmile odpracuje 60 dnů má nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, reţim podle právní úpravy dovolené za odpracované dny se nepouţije. Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené. Doba čerpání dovolené by měla být určována zpravidla vcelku a do konce toho kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Poskytuje-li se dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou na jiné délce čerpání. Zaměstnavatel je povinen oznámit dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně alespoň 14 dnů předem, mohou se však dohodnout na kratší době. Povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance Účelem práva na informace a projednání je, aby zaměstnavatel informoval své zaměstnance a projednal s nim stanovené okruhy otázek (např. ekonomickou a finanční situaci zaměstnavatele, opatření v souvislosti s hromadným propouštěním), které se buď přímo, či nepřímo mohou dotýkat kaţdého zaměstnance

79 Zákon ukládá zaměstnavateli povinnost informovat zaměstnance a jednat s nimi přímo, tj. individuálně s kaţdým zaměstnancem, pokud u něj nepůsobí odborová organizace, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnanec by měl informace dostávat vhodným způsobem a také v dostatečném předstihu, před tím, neţ zaměstnavatel přistoupí k uvaţovaným opatřením (např. restrukturalizace podniku a s ní spojené propouštění zaměstnanců). Vzhledem k potřebě zajistit ochranu zaměstnavatele působícího zpravidla v konkurenčním prostředí, je stanoven okruh tzv. důvěrných formací, jejíchţ poskytnutí můţe ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele. Informace o skutečnostech chráněných podle zvláštních právních předpisů není zaměstnavatel povinen podávat nebo projednávat. Zaměstnanci mají právo být informováni zejména o ekonomické a finanční situaci svého zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, o činnosti zaměstnavatele, jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na ţivotní prostředí a jeho ekologických opatřeních, o právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách a vnitřním uspořádání, základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách. Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnanci zejména svůj pravděpodobný hospodářský vývoj, zamýšlené strukturální změny, racionalizační nebo organizační opatření, opatření ovlivňující zaměstnanost, zejména v souvislosti s hromadným propouštěním zaměstnanců, stav a strukturu zaměstnanců, základní otázky pracovních podmínek a jejich změny. U zaměstnavatele, u něhoţ nepůsobí odborová organizace, je moţné zvolit ke splnění uvedených povinností radu zaměstnanců popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (dále jen BOZP) je průřezový obor, který se týká nejen všech pracovních činností bez ohledu na obor podnikání, ale zahrnuje i celou řadu specifických pravidel pro jednotlivé obory nebo činnosti. Pravidla na obecné i méně obecné úrovni jsou obsaţena v mnoha právních předpisech a technických normách a v současné době je velmi těţké se v nich vyznat a všechny je dodrţovat. Další text se zabývá částmi BOZP, které se především soustřeďují na specifika spojená s prováděnými činnostmi v maloobchodě. Obecné záleţitosti této problematiky jsou obsaţeny v samostatné příručce: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě, která je k dispozici v systému Informačních míst pro podnikatele HK ČR

80 Pro maloobchod platí, stejně jako pro velkoobchod, všechna ustanovení a stručně popsaná pravidla obsaţená v obecné příručce Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě. BOZP v maloobchodě se především týká všech činností, technických prostředků, chemických látek a přípravků, apod. spojených se sklady a skladováním bez ohledu na předmět skladování. Stroje a technická zařízení pouţívaná ve skladech maloobchodu základní poţadavky BOZP Manipulační vozíky Základními právními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku, jsou: a) Zákon č 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce), a b) Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Základní povinnosti zaměstnavatele provozovatele manipulačních vozíků lze shrnout do několika následujících bodů: provozovat pouze manipulační vozíky, které jsou bezpečné, tzn. např. při nákupu nových vyţadovat prohlášení o shodě se základními poţadavky NV, shromáţdit a mít k dispozici průvodní dokumentaci, tzn. soubor dokumentů obsahující návod výrobce pro montáţ, manipulaci, opravy, údrţbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize, pokyny pro případnou výměnu částí zařízení, zpracovat nebo si nechat zpracovat místní provozní bezpečnostní předpis (nazvaný např. Provozní řád, Místní řád skladu, apod.) a stanovit v něm pracovní a technologické postupy pro pouţívání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců na pracovištích zaměstnavatele, zajistit provádění pravidelných kontrol, údrţby a prohlídek manipulačních vozíků v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem v termínu nejméně 1x za 12 měsíců (viz NV 4 odst.2), pokud průvodní dokumentace nestanoví četnost a rozsah následných kontrol jinak!, pověřit obsluhováním manipulačních vozíků pouze osoby odborně a zdravotně způsobilé, tzn. ţe kaţdý zaměstnanec, který obsluhuje manipulační vozík musí být prokazatelně proškolen z obecné bezpečnosti práce, bezpečnosti práce na konkrétním pracovišti, bezpečného ovládání manipulačního vozíku, včetně pravidelné údrţby a běţných oprav podle návodu k pouţívání od výrobce; Školení pravidelně opakovat a znalosti zaměstnanců obsluhujících manipulační vozíky ověřovat způsobem, který stanoví, stejně jako intervaly školení zaměstnavatel!

81 Manipulační plošiny Základními právními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku, jsou: Zákon č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů (Zákoník práce), Vyhláška č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích v platném znění, Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bliţších poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky Základní povinnosti zaměstnavatele u manipulační plošiny zdvihané prostřednictvím VZV (vysokozdviţných vozíků) lze shrnout do několika následujících bodů: zajistit, aby byla k dispozici technická dokumentace, kterou tvoří prohlášení o shodě, návod na obsluhu a údrţbu a provozní deník; zajistit, aby obsluha manipulační plošiny byla prokazatelně seznámena s návodem k obsluze daného zařízení; zakázat obsluze: o ponechávat VZV bez obsluhy, je-li plošina ve zdviţené poloze, o vystupovat na samotnou konstrukci plošiny (obsluha musí být vţdy nohama na podlaze plošiny), o naklánět se přes okraje plošiny způsobem, při kterém hrozí převáţení a pád osob, o přetěţovat plošinu nebo přepravovat nepovolený počet osob, o manipulovat s plošinou nad dalšími osobami; dbát, aby obsluha pouţívala zajišťovací prvky (šrouby, čepy) při instalaci plošiny na nabírací vidlice VZV; dbát, aby obsluha před kaţdým pouţitím plošiny ji zkontrolovala a provedla zápis do provozního deníku; zajistit provádění kontrol a zkoušek stanovených výrobcem (statické a dynamické zkoušky plošin) nebo minimálně 1x za rok včetně zápisů do provozního deníku. Pojízdné zdvihací pracovní plošiny s vlastním pohonem Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby: byla k dispozici technická dokumentace, kterou tvoří prohlášení o shodě, návod na obsluhu a údrţbu a provozní deník, revizní zprávy; obsluha byla odborně vyškolena včetně prokazatelného seznámení s návodem k obsluze od výrobce; plošina byla po ukončení práce odstavena na určeném místě a byla zajištěna proti neoprávněné manipulaci nepovolanými osobami; obsluha prováděla kontrolu před kaţdým pouţitím plošiny včetně zápisu do provozního deníku;

82 byly revizním technikem prováděny revize a revizní zkoušky v souladu s technickými normami nebo v rozsahu stanoveném výrobcem, min. však 1x za rok, včetně revizních zpráv a záznamů do provozního deníku; bylo zakázáno: o pouţívat poškozenou plošinu, o překročit provozní parametry, o pouţívat plošinu na nerovném nebo poškozeném povrchu bez jejího dostatečného zabezpečení, o pouţívat jakékoliv předměty pro podpírání plošiny. Regálové zakladače Základními předpisy, která stanovují povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku, jsou: a) ČSN EN 528, b) Nařízení vlády č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Podmínky pro bezpečný provoz regálového zakladače je výrobce povinen uvést v instrukční příručce, jíţ se musí provozovatel řídit. Provozovatel/uţivatel je povinen zajistit proškolení obsluhy regálového zakladače / regálových zakladačů a písemně ji / je pověřit jejich obsluhou, všechny poţadované zkoušky ve stanovených intervalech, údrţbu, kontrolu a zkoušení v intervalech a způsobem stanovených výrobcem, kontrolu provozní bezpečnosti podle instrukční příručky výrobce, nejméně 1x rok. Instrukční příručka výrobce obvykle obsahuje následující provozní poţadavky na regálové zakladače, např.: smí být pouţívány pouze k účelu, pro který byly určeny, obsluhovány vyškolenými a písemně k obsluze pověřenými zaměstnanci, bezpečnostní zařízení stroje nesmí být nefunkční ani být zneuţito, obsluha stroje musí nejméně 1x za den prověřit řádnou funkci brzd, koncových spínačů a výstraţných zařízení; pokud se najde závada, nesmí být stroj pouţíván dokud není odstraněna, nesmí být překročeno max. přípustné zatíţení stroje, manipulované břemeno musí být uloţeno tak, ţe nebude moci spadnout, na stroji se volně pohybovat ani vyčnívat do prostoru, u RZ s ručním řízením musí obsluha před opuštěním stroje vyjmout klíč ze spínače a zabránit neoprávněnému pouţití stroje,

83 u RZ s automatickým řízením smí být dostupný pouze jeden klíč nebo jedna sada klíčů, v případě nebezpečí musí obsluha okamţitě opustit stroj, a další. Ţebříky Základním předpisem, který stanovuje povinnosti zaměstnavatele pro tuto problematiku je Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bliţších poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanci dodrţovali následující pravidla při pouţívání ţebříků: pouţívat ţebříky jen pro krátkodobé, fyzicky nenáročné práce, nepouţívat poškozené ţebříky nebo ţebříky neodborně opravené, vynášet a snášet břemena lze pouze do hmotnosti 15 kg, při výstupu a sestupu a při práci na ţebříku být obrácen obličejem k ţebříku, na jednom ţebříku je zakázáno pracovat nad sebou, je zakázáno provádět práce, kdy je pracovník chodidly ve výšce větší neţ 5 m (tyto práce můţe provádět pouze osoba se zvláštní odbornou způsobilostí a za pouţití prostředků osobního zajištění), ţebříky pouţívané pro výstup musí přesahovat výstupní plošinu o 1,1 m. Přesah ţebříku mohou nahradit pevná madla nebo jiná pevná část konstrukce, za kterou se lze spolehlivě uchopit, sklon jednoduchého ţebříku nesmí být menší neţ 2,5:1, skládací ţebříky musí být zajištěny tak, aby jednotlivé díly byly zajištěny proti vzájemnému pohybu, na ţebříku se smí pracovat jen v bezpečné vzdálenosti od horního konce ţebříku, u jednoduchého ţebříku ve vzdálenosti chodidel nejvýše 0,8 m, u dvojitého ţebříku nejvýše 0,5 m od konce ţebříku, za příčlemi musí být volný prostor alespoň 0,18 m, u paty ţebříku ze strany přístupu nutno zachovat volný prostor minimálně 0,6 m, u přenosných ţebříků musí být zabráněno jejich podklouznutí, a to: zajištěním bočnic na horním nebo dolním konci (jejich upevněním), pouţitím protiskluzných přípravků nebo zajištěním další dostatečně poučenou a fyzicky zdatnou osobou, prohlídky ţebříků musí být prováděny v souladu s návodem výrobce, vizuální prohlídky ţebříků musí být prováděny před kaţdým pouţitím a provádí ji zaměstnanec, který ţebřík pouţívá, další pravidelné prohlídky musí být prováděny v intervalu min. 1x ročně

84 Stroje a technická zařízení pouţívaná v prodejnách nebo jiných provozech maloobchodu základní poţadavky BOZP Kapitola 9.3 obecné příručky Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v obchodě obsahuje základní pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro vybrané stroje a zařízení, např. nářezové stroje, elektrické smaţíce a sporáky, myčky a sušičky, výčepní zařízení, plynové spotřebiče, apod. Speciální zařízení, která jsou prodávána nebo pouţívána v maloobchodě, jsou zmíněna v dalším textu. Elektrické spotřebiče pro domácnost Elektrické spotřebiče jsou v maloobchodě předmětem prodeje zákazníkům a zároveň některé vybrané z nich zároveň slouţí i zaměstnancům v zázemí (rychlovarné konvice pro uvaření si kávy nebo čaje, mikrovlnné trouby pro ohřev přineseného nebo dodaného jídla, apod.). Pro splnění obou účelů je nutno dodrţovat základní pravidla stanovená jak právními předpisy, tak technickými normami: Zákon č 65/1965 Sb. v platném znění (Zákoník práce), Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č.50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice v platném znění, Zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně v platném znění, Vyhláška č.246/2001 Sb., o stanovení podmínek poţární bezpečnosti a výkonu státního poţárního dozoru (vyhláška o poţární prevenci), ČSN Bezpečnostní předpisy pro elektrická zařízení určená k uţívání osobami bez elektrotechnické kvalifikace, ČSN Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich pouţívání. Pokud zaměstnanci pouţívají elektrické spotřebiče pro svoji potřebu, musí dodrţovat následující pravidla: zúčastnit se školení podle Vyhl. ČÚBP č. 50/1978 Sb. minimálně v rozsahu 3, tj. být pracovníky seznámenými s předpisy o zacházení s elektrickými zařízeními a být upozorněni na moţná ohroţení těmito zařízeními; toto seznámení provádí organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činností a pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky seznámenými. Pozn: kvalifikační stupeň zaměstnance seznámeného je nejniţším stupněm elektrotechnické kvalifikace, který vyhláška uznává. Jeho získání se poţaduje pro bezpečnou obsluhu elektrického zařízení malého a nízkého napětí; před pouţitím elektrických a tepelných spotřebičů se seznámit s návodem na jejich pouţití, spotřebiče pouţívat pouze k účelům, pro které byly vyrobeny a v souladu s návodem od výrobce, v okolí kaţdého spotřebiče udrţovat pořádek a čistotu a do blízkosti spotřebičů ani na ně neodkládat ţádné předměty, nezakrývat části spotřebičů, určené k přívodu chladícího vzduchu nebo odvodu tepla,

85 spotřebiče, u nichţ není zajištěno automatické vypnutí, neponechávat v provozním reţimu bez dozoru, po ukončení pracovní směny veškeré spotřebiče odpojit od zdroje energie. Je zakázáno pouţívat poškozené spotřebiče, prodluţovací kabely, přípojky, rozdvojky apod., nebo pouţívat spotřebiče vykazující jakékoliv viditelné závady, pouţívat spotřebiče k účelům, ke kterým nebyly vyrobeny ani uzpůsobeny, provádět opravy, údrţbu a čištění spotřebičů bez předchozího vypnutí a zajištění spotřebiče proti neţádoucímu uvedení do činnosti, přemisťovat spotřebiče mimo prostory, ve kterých je povoleno jejich pouţívání. Pokud zaměstnanci předvádějí elektrické spotřebiče zákazníkům musí: splňovat kvalifikační poţadavky podle Vyhl. ČÚBP č.50/1978 Sb. minimálně v rozsahu 4, tj. pracovník poučený, tzn. ten, který absolvuje speciální školení zaměřené na seznámení s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, je upozorněn na moţné ohroţení zdraví elektrickými zařízeními a seznámen s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem, být zdravotně způsobilý k vykonávání práce na el. zařízeních (podrobit se zdravotní prohlídce), být prokazatelně seznámen s konkrétními podmínkami na pracovišti, být zaměstnavatelem pověřen k činnosti spojené s připojováním a odpojováním elektrických zařízení určených k el. instalaci. Během předvádění elektrických spotřebičů zákazníkům je zakázáno: zasahovat do elektrické instalace, předvádět poškozený el. spotřebič nebo pouţívat poškozenou zkoušečku, dotýkat se obnaţených částí el. vodičů, provádět připojování nebo odpojování el. spotřebiče mokrýma rukama, předvádět el. spotřebič pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek, pouţívat pro výstup do výšky (např. při předvádění lustrů) poškozené nebo vratké prostředky (stoličky, ţidle, apod.). Pravidla BOZP pro skladování a prodej specifických komodit Základní pravidla pro prodej pyrotechniky a zábavní techniky pyrotechniku a zábavní techniku prodávat pouze v nepoškozeném originálním balení, veškerou pyrotechniku a zábavní techniku v poškozeném originálním balení ihned vyřadit z prodeje a skladovat na místě nepřístupném zákazníkům, pyrotechniku a zábavní techniku umístit na místo, které je moţné vizuálně kontrolovat zaměstnanci prodeje,

86 prodej pyrotechniky a zábavní techniky umístit v bezpečné vzdálenosti od všech tepelných zdrojů, popř. od jiných iniciačních zdrojů, např. od prskavek, bodových svítidel, apod., ke kaţdému balení připojit návod k obsluze v českém jazyce (pokud jiţ není uveden na obalu), pyrotechniku a zábavní techniku neprodávat mladistvým do 18 let, dodrţovat přísný zákaz kouření a přístupu s plamenem, prodejní místo vybavit po dobu prodeje 1 hasicím přístrojem: vodním nebo práškovým, kontrolu prodávané pyrotechniky a zábavní techniky provádět u pokladen, a to z následujících hledisek: o kvality (neporušenosti) originálního obalu, o existence návodu k obsluze na obalu, o odhadu věku kupujícího, po skončení prodejní doby zkontrolovat zbytek neprodané pyrotechniky a zábavní techniky v prodejních koších a vyřadit poškozené zboţí METROLOGIE Zákon o metrologii V současnosti je oblast metrologie v ČR legislativně pokryta zákonem č. 505/1990 Sb. o metrologii ze dne 16. listopadu Tento zákon byl několikrát novelizován, prozatím naposledy zákonem č. 444/2005 Sb. K zákonu č. 505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů existují dvě prováděcí vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, a to vyhláška č. 262/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 344/2002 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření a vyhláška č. 345/2002 Sb., novelizována vyhláškou č. 65/2006 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, pro coţ se zaţil souhrnný termín legální kontrola měřidel. Zákon č. 505/1990 Sb. definuje celkem 4 kategorie měřidel, z nichţ jsou pro vyuţití v obchodním styku nejdůleţitější kategorie pracovních měřidel stanovených (dále jen stanovená měřidla ). Tato měřidla podléhají legální kontrole a jsou stanovena vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu s ohledem na jejich význam v závazkových vztazích, například při prodeji, nájmu nebo darování věci, při poskytování sluţeb, nebo při určení výše náhrady škody, popř. jiné majetkové újmy nebo pro stanovení sankcí, poplatků, tarifů a daní nebo pro ochranu zdraví nebo pro ochranu ţivotního prostředí nebo pro bezpečnost při práci nebo při ochraně jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy

87 Uvedení stanoveného měřidla na trh podle zákona č. 505/1990 Sb. probíhá ve dvou krocích. Nejdříve musí být typ měřidla schválen Českým metrologickým institutem (ČMI) a poté musí být kaţdé stanovené měřidlo prvotně ověřeno buď Českým metrologickým institutem (ČMI) nebo některým autorizovaným metrologickým střediskem. Teprve poté můţe být měřidlo pouţíváno jako stanovené. Jedinou výjimkou, jsou váhy s neautomatickou činností, na něţ se při uvádění na trh zákon č. 505/1990 Sb. nevztahuje. Uvádění na trh se v tomto případě provádí některým z postupů podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických poţadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 326/2002 Sb., kterým se stanový technické poţadavky na váhy s neautomatickou činností. Uvádění měřidel na trh EU V EU je uvádění stanovených měřidel na trh regulováno jednotnou evropskou legislativou (směrnicemi rady a to buď nového nebo starého přístupu). Pokud na příslušný druh měřidel neexistuje jednotná evropská legislativa, tak je uvádění měřidel na trh regulováno legislativou národní. Ale do všech zákonů o metrologii členských států EU a kandidátských zemí je vloţena tzv. uznávací klauzule (v ČR zákonem č. 226/2003 Sb.) Znění této klauzule je v českém právním řádu pro měřidla následující: uznávají se metrologická zjištění provedená v jiné členské zemi EU, pokud zaručují metrologickou úroveň, jakou vyţaduje právní úprava v ČR. Směrnice nového přístupu V oblasti metrologie existuje prozatím jediná čistě metrologická směrnice nového přístupu. Je jí Směrnice Rady 90/384/EHS pro váhy s neautomatickou činností, která je do právního řádu ČR převzata nařízením vlády č. 326/2002 Sb. Váhy s neautomatickou činností jsou definovány jako váhy, které vyţadují zásah operátora během váţicího procesu, jde tedy o běţné obchodní váhy od vah pouţívaných v lékárnách, přes váhy pouţívané v obchodech s potravinami aţ po mostové váhy pro váţeni silničních vozidel. Váhy s neautomatickou činností je tedy moţné uvádět na trh pouze podle výše uvedené směrnice, coţ v praxi znamená, ţe existuje pouze jediný EC certifikát schválení typu a kaţdá konkrétní váha musí být vyzkoušena a ověřena za určitých podmínek buď přímo u výrobce nebo notifikovanou osobou. Takovou váhu pak je moţné uvést na trh v kterékoliv členské zemi EU. Směrnicí jsou definovány dvě značky, které musí být umístěny na štítku vah nebo v jeho blízkosti, podle nichţ lze jednoznačně poznat, ţe váhy splňují poţadavky Směrnice Rady 90/384/EHS. Jde o značky CE (značka shody) a černé M v zeleném poli (metrologická značka). Zde je příklad označení vah pouţívaný ve Spolkové Republice Německo

88 Číslice 99 je dvojčíslím roku ve kterém byla připojena značka shody a číslice 0104 je identifikačním číslem notifikovaného orgánu, který se podílel na posouzení shody. Pro další druhy měřidel se v EU připravuje další metrologická směrnice nového přístupu zkráceně nazývaná MID. Tato směrnice nahradí pro několik oborů měření stávající směrnice starého přístupu a po uplynutí přechodného období bude moţné uvádět na trh měřidla pouze podle této směrnice. V první fázi se směrnice MID bude týkat 10 druhů měřidel a to: vodoměrů na teplou i studenou vodu; plynoměrů a přepočitávačů mnoţství plynu; elektroměrů; měřičů tepla; měřicích systémů pro technické kapaliny; automatických vah; taxametrů; měřidel délky a objemu; měřiček délky, plochy a třísouřadnicových strojů; analyzátorů výfukových plynů. Zastavme se nyní chvíli nad výše uvedenou značkou CE. Tato značka se nazývá značka shody a můţe jí být označen pouze výrobek, který splní poţadavky všech směrnic nového přístupu, které se na něj vztahují. Vezmeme-li si jako příklad váhy s neautomatickou činností, pak označením CE výrobce prohlašuje shody se směrnicí pro váhy s neautomatickou činností 90/384/EHS, ale zároveň také se směrnicemi pro elektromagnetickou kompatibilitu 89/336/EHS a elektrickou bezpečnost 73/23/EHS. Směrnice starého přístupu V oblasti metrologie dosud platí řada směrnic starého přístupu, které jsou do českého právního řádu implementovány vyhláškami Ministerstva průmyslu a obchodu. Tyto směrnice jsou výrobci vyuţívány pouze v některých oborech, zejména pro plynoměry, vodoměry a průtokoměry pro kapaliny jiné neţ voda, coţ je dáno v některých případech jejich technickou zastaralostí. Bude-li měřidlo schváleno a prvotně ověřeno podle některé z těchto směrnic, bude moţné uvést jej na jednotný evropský trh a tedy i na český bez dalšího zkoušení a schvalování. Značka EHS schválení typu a značka prvotního ověření je stanovena v přílohách vyhlášky č. 332/2000 Sb, novelizované vyhláškou č. 509/2004 Sb

89 Grafická podoba EHS značky schválení typu vypadá např. pro Spolkovou Republiku Německo vypadá takto: Písmeno D je identifikačním znakem státu, číslice 04 je dvojčíslím roku schválení a je identifikační číslo schválení typu. Grafická podoba značky prvotního EHS ověření vypadá např. pro Spolkovou Republiku Německo takto: Písmeno D je opět identifikačním znakem státu, číslice 0 je identifikačním číslem příslušného metrologického pracoviště a číslice 99 je dvojčíslím roku ověření měřidla. Další certifikační systémy Souběţně se systémem uvádění měřidel na trh podle evropských směrnic existují další certifikační systémy, které jsou v některých ohledech výhodnější a které jsou také v případě některých oborů vyuţívány více neţ schvalování podle směrnic starého přístupu. Jde především o certifikační systém OIML, který se v posledním období výrazně rozvíjí. S certifikačním systémem OIML úzce souvisí WELMEC Type Approval Agreement, coţ je mezinárodní dohoda mezi zeměmi EU o uznávání výsledků posouzení provedených podle vybraných doporučení OIML. Základní podmínkou je, ţe v certifikátu schválení typu nebo v samostatném prohlášení o shodě musí být jednoznačně uvedeno, ţe měřidlo splňuje všechny poţadavky relevantního doporučení OIML. Uznávací klauzule Na základě české uznávací klauzule se po vstupu ČR do EU uznává platnost OIML certifikátů. Stejně tak jsou platné v ČR certifikáty vydané v zahraničí, pokud zaručují metrologickou úroveň vyţadovanou v ČR. Jde například o vnitrostátní schválení provedená v jiném členském státě EU nebo o certifikáty OIML. Nejvhodnějším nástrojem pro prokázání této úrovně je splnění poţadavků harmonizovaných technických norem nebo mezinárodních doporučení OIML. Nejde však o dogma a prokázat srovnatelnou metrologickou úroveň lze i jiným způsobem. Závěr

90 Vstupem ČR do EU je tedy moţné bez jakýchkoliv dalších administrativních kroků nebo technických zkoušek uvádět stanovená měřidla na trh, avšak při dodrţení poţadavků daných evropskou legislativou popřípadě uznávací klauzulí. Odpovědnost za uvedení měřidla na trh přísluší převáţně výrobci popřípadě zplnomocněnému zástupci výrobce měřidla a není, jak tomu bylo v minulosti v ČR, část odpovědnosti přenášena na metrologické orgány. V případě sporu musí výrobce popřípadě zplnomocněný zástupce doloţit, ţe měřidlo uvedl na trh v souladu s danými poţadavky a pokud se prokáţe opak, lze předpokládat na základě rozhodnutí soudu značné sankce. Je třeba si také uvědomit, ţe pouţívání a provoz měřidel nadále nespadá pod evropskou legislativu, ale řídí se legislativou národní, tedy zákonem č. 505/1990 ve znění pozdějších předpisů. Postupy při následném ověřování měřidel, dozoru apod. vstupem ČR do EU nedoznaly ţádných zásadních změn. Praktický dopad na podnikatele Podnikatelské subjekty, které při provozování své ţivnosti uţívají měřidla pro váţení či měření, by si měly ověřit, zda jimi uţívaná měřidla jsou v souladu se zákonem o metrologii a souvisejícími předpisy. Zvláštní reţim pak platí pro váhy s neautomatickou činností. Zvláštní pozornost by této oblasti měli věnovat dodavatelé měřidel. Jimi dodávaná měřidla musejí být v souladu platnými předpisy a pouze na dodavatelích leţí odpovědnost za uvedení měřidla na trh. Česká legislativa uznává platnost evropských směrnic a certifikátů

91 4. ODBORNÁ SPECIFIKA MALOOBCHODU 4.1. ODBORNÁ KVALIFIKACE A ZPŮSOBILOST ZAMĚSTNANCŮ PRODEJEN Vývoj trhu přináší stále větší poţadavky na odbornost zaměstnanců prodejen. Vedle všeobecných schopností musí pracovníci prodejen ovládat řadu dovedností z oblasti obchodně provozní, ekonomické, administrativní i propagační a marketingové. Specifické předpoklady musejí mít pracovníci konající práci v některé ze základních funkcích prodavač, pokladník, vedoucí prodejny. Profesní přístup prodavače spočívá v pochopení významu sluţby pro zákazníka, měl by být stimulující a motivující pro ostatní spolupracovníky prodejní jednotky. Nároky na výkon obchodních funkcí se zvyšují s rostoucí konkurencí i nově formující se oblastí trhu. Roste tlak na změnu profesní struktury zaměstnanců ve smyslu preference širší profesní variabilnosti. Ke splnění nároků a potřeb obchodu by měli obchodní pracovníci zvládnout následující klíčové dovednosti. Všeobecné poţadavky pohotové, kultivované a správné vyjadřování v mateřském jazyce v ústním i písemném projevu; zvládání psychologické dovednosti na úrovni tvořivé komunikace v činnostech nezbytných pro výkon obchodních povolání; pohotová komunikace v jednom cizím jazyce o běţných pracovních i společenských situacích; chápaní důleţitých společenských norem; odpovědný vztah ke kulturním a společenským hodnotám, spočívající v dodrţování obecných a specifických zásad bezpečnosti práce, ochrany zdraví při práci, ochrany ţivotního prostředí a poţární prevence; aktivní budování pozitivního osobního i pracovního image, vytváření dobrého jména firmy a zvládání interpersonálních vztahů na pracovišti. Odborné poţadavky Odborné poţadavky v současné době vyplývají z potřeb obchodu. Dají se roztřídit do okruhů dle pracovních činností

92 Obchodně provozní činnosti Výkon obchodně provozních činností je rozdílný v závislosti na provozním typu provozní jednotky a typové pozici, na kterou je pracovník zařazen. Spočívá v: prodeji zboţí nabízeného sortimentu včetně poskytování poradenské sluţby zákazníkům v různých formách prodeje; kontrole sortimentu a jeho udrţování; provádění odběru a přejímky zboţí včetně vedení příslušných dokladů; správném skladování a ošetřování zboţí; odpovídající manipulaci s obaly, včetně likvidace nevratných obalů; v bezpečném zacházení se stroji a zařízením prodejny, nástroji a pomůckami; v přesném dělení, váţení, měření a hbitém provedení výpočtu ceny zboţí; ovládání prací na různých kontrolních pokladnách, tj. realizace platby hotovostní i bezhotovostní formou; správném účtování zboţí a vyhotovení prodejních dokladů; balení zboţí vhodným obalovým materiálem funkčně a na odpovídající estetické úrovni; přípravě zboţí k prodeji, zvláště u potravinářského zboţí dle zásad hygienické praxe; v řešení případných stíţností, reklamací a ţádostí v souladu s postupy firmy; v provádění inventarizace majetku prodejny. Předpokládá se, ţe porostou nároky na znalosti zboţových komodit a kulturu osobního projevu v jednotlivých fázích prodejního procesu: přivítání zákazníka a zjištění jeho přání; osobní nabídka a výběr zboţí; předloţení a předvedení zboţí (včetně nabídky náhradních, eventuálně nových druhů zboţí); nabídka doplňkových druhů; účtování zboţí a inkaso; balení a výdej zboţí; rozloučení se zákazníkem. Jednotlivé fáze prodejního procesu je třeba realizovat na úrovni odpovídající současným potřebám a poţadavkům zákazníků. Zákazníci jsou stále více emancipovanější, více individualističtí a přístupní k experimentování. Jsou i značně kritičtí, nároční, nemají mnoho volného času, roste počet zákazníkům s dvojitým příjmem, rozvoj se ubírá stále více k dvacetičtyřhodinové ekonomice. Přibývá zákazníků informovaných, věnujících se i otázkám ţivotního prostředí, zdravému ţivotnímu stylu, alternativním způsobům ţivota, stravování, léčení, ap. Nové technologie, ke kterým má řada zákazníků přístup i kladný vztah, formují rovněţ současného a budoucího zákazníka

93 Ekonomické činnosti sledování vývoje struktury prodávaného sortimentu, průběţné vyhodnocování získaných údajů s cílem zvýšit maloobchodní obrat; vedení evidence majetku; vedení peněţního deníku a pomocných knih; vedení výkazu o majetku a závazcích; vedení výkazu příjmů a výdajů; archivace a skartace účetních dokladů. Administrativní činnosti pouţívání prostředků informační technologie; psaní obchodních dopisů; vyhotovení písemností souvisejících s dodávkami a prodejem zboţí; vypracování dalších písemností, které souvisejí s činností provozní jednotky; vyuţívání prostředků a pomůcek k racionalizaci administrativy. Propagační a marketingové činnosti ovládání základních technik aranţérských prací a realizace drobných propagačních akcí; vyuţívání propagačních prostředků v provozní jednotce; vytváření cenovek, popisek a dalších grafických informací k vystavenému zboţí; spolupráce při vytváření výtvarných návrhů interiéru provozní jednotky, vitrín, výkladních skříní, výstavek, výstavních stánků; vystavování a aranţování zboţí v provozní jednotce s přihlédnutím ke specifice sortimentu; výzkum spotřebitelské poptávky; usměrňování potřeb a zájmů zákazníků jejich výchova (estetika, zdravá výţiva); šíření nových informací. Základní typové pozice Nezbytným předpokladem výkonu veškerých následujících obchodních funkcí je poctivost. Prodavač Úloha prodavače je exekutivně informační, poradenská, pozorovací, kontrolní a upozorňovací. Je odpovědný za samostatné vykonávání zadaných úkolů, nese také kolektivní hierarchickou odpovědnost s ohledem na postupy a standardy společnosti. Komplexita jeho práce spočívá v kombinaci kontinuální přítomnosti zákazníka v obchodě a vykonávání nezbytných úkonů spojených s profesí. Prodavač o zákazníky dbá, je pohotový, obratný, flexibilní, reprezentativní, korektní a asertivní

94 Pracovní činnosti: příprava a úprava zboţí k prodeji; předvádění zboţí zákazníkovi včetně jeho propagace; poskytování kvalifikované poradenské činnosti a nezbytných informací zákazníkovi; uzavírání prodejních transakcí o zboţí (sluţbách) se zákazníkem; přijímání objednávek zákazníků a jejich vyřizování; udrţování a posilování kontaktů se zákazníky; přejímka, kontrola, skladování, ošetřování a dohlíţení na zboţí; inventarizace a pomoc při identifikaci a plánování poţadavků; vedení kontrolní pokladny, obstarávání hotovostních a bezhotovostních plateb; poskytování efektivních sluţeb zákazníkům, vyřizování dotazů a stíţností; vedení a zpracování prodejní dokumentace, např. záručních listů, stvrzenek atd. a příprava dalších příslušných dokumentů. Pokladník Pokladník je odpovědný za vykonávání úkolů na kontrolní pokladně v souladu s obchodní politikou společnosti tak, aby zabránil případným pokladním diferencím. Musí ovládat postupy při všech inzerovaných způsobech platby. Pracovní činnosti: připravuje kontrolní pokladnu pro pouţití; udrţuje v čistotě pokladní prostor; registruje jednotlivé poloţky zboţí; ovládá elektronickou ochranu zboţí; sděluje zákazníkovi výši registrované částky k zaplacení a zjišťuje způsob platby; informuje zákazníka o případném bonusovém systému; provádí úkony spojené s předáním účtenky (účetního dokladu) a vrácení peněz; umí vyřizovat případné stíţnosti, reklamace, ţádosti v souladu s postupy společnosti; zdvořile se rozloučí se zákazníkem. Vedoucí maloobchodní jednotky Orientuje se v měnících se podmínkách ekonomické reality, ovládá principy trţního hospodářství a činnosti podnikatelských subjektů v obchodní sféře. Zvládá správné operativní podnikatelské rozhodování ve prospěch potřeb a zájmů obchodní organizace. V průběhu prodejního dne synchronizuje činnost zaměstnanců s působícími vlivy (zejména frekvencí zákazníků) a koordinuje jednotlivé činnosti navzájem. Vlastním příkladem soustavně podporuje rozvoj etického myšlení, jakoţ i výchovu k etice v podnikání

95 Pracovní činnosti: zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci; odpovídá za dodrţování pracovně právních předpisů; orientuje se v platných právních normách, které mají bezprostřední vztah k obchodní praxi; při řízení maloobchodní jednotky důsledně vyuţívá informace elektronických pokladních systémů, zejména při zásobování prodejny potřebným sortimentem zboţí; vytváří optimální pracovní a hygienické podmínky; ovládá principy marketingu; soustavně sleduje vývoj a hodnocení jakosti nových výrobků a způsob jejich uvedení na trh; aktivně si osvojuje nové poznatky a odborné dovednosti; řídí a kontroluje práci podřízených pracovníků a hodnotí jejich pracovní výsledky; vede pracovníky ke kázni a motivuje je k lepším pracovním výsledkům; zabezpečuje provádění výzkumu spotřebitelské poptávky v souladu s potřebami firmy; odpovídá za komplexní zabezpečení ochrany majetku prodejny. Závěr Český vzdělávací systém, jeho vlastnosti a produkce je jedna z těch národních hodnot, které si udrţují ve srovnání se světem znamenitou úroveň kvality. Současně je však nutné mít na vědomí to, ţe ţijeme ve společnosti, kde probíhají nejrůznější rozvojové a transformační procesy. Velmi se změnila sektorová a odvětvová skladba pracovních sil v uplynulém desetiletí. Celoţivotní vzdělávání je nezbytným předpokladem úspěšnosti v profesi. Moţnosti rekvalifikace a dalšího vzdělávání jsou ovlivněny situací a úrovní zaměstnanosti v daném regionu

96 5. VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA SPECIALIZOVANÉHO MALOOBCHODU Ze specializovaného maloobchodu byl pro odbornou problematiku vybrán maloobchod : textilem, oděvy a textilní galantérií; obuví a koţeným zboţím; ţelezářským zboţím TEXTIL, ODĚVY A TEXTILNÍ GALANTERIE Odborné informace o povinném značení textilních výrobků Povinné značení textilních výrobků má za cíl předně zajistit ochranu před uváděním na trh nebezpečných výrobků, které souvisí s volným pohybem zboţí na společném trhu EU a tvoří tzv. regulovanou sféru. Obecná ochrana spotřebitele pak zahrnuje hlavně zákonná ustanovení občanského zákoníku, zákona na ochranu spotřebitele a navazujících vyhlášek. Je také třeba zmínit koncepci spotřebitelské politiky MPO. Ochrana před nebezpečnými výrobky, tj. výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo ţivotní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, je řešena zákonem č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem se řeší nejen technická adaptace na příslušné směrnice ES, přejímané do práva ČR formou nařízení vlády, ale i postupný přechod na pravidla volného pohyby zboţí na společném trhu. Tento zákon byl několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 277/2003 Sb. Regulovaná sféra Mnohé z textilních výrobků jsou tzv. stanovené výrobky, jejichţ uvedení na trh se řídí zákonem o technických poţadavcích na výrobky a navazujícími nařízeními vlády na jednotlivé stanovené výrobky poţadavky z hlediska bezpečnosti. Pod reţim těchto technických předpisů spadají z textilních výrobků ochranné oděvy, textilní hračky, prostředky zdravotnické techniky z textilu a textilní výrobky pro stavebnictví. Ochranné oděvy spadají pod působnost nařízení vlády č. 21/2003 Sb. kterým se stanoví technické poţadavky na osobní ochranné prostředky,ve znění nařízení vlády č. 284/2000 Sb. Jedná se o ochranné oděvy chránící uţivatele před riziky povrchového mechanického působení, působení chemikálií, tepla a ohně, chladu, elektrického proudu a napětí a proti dalším rizikům. Patří sem např. výstraţné oděvy s vysokou viditelností, oděvy s antistatickými vlastnostmi, oděvy chránící proti teplu a ohni, pro hasiče, pro pouţití při svařování apod., oděvy chránící proti kapalným chemikáliím, oděvy pro uţivatele ručních řetězových pil, oděvy chránící proti chladu, oděvy pouţívané při riziku zachycení

97 pohyblivými částmi atd. Tyto ochranné oděvy jsou rozděleny podle výše rizika, před kterým mají chránit a podle toho je pro ně nařízením vlády předepsán postup posouzení shody. Textilní hračky - plyšové hračky, maňásci, maškarní kostýmy atd. - spadají pod působnost nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na hračky. Ty jsou hodnoceny z hlediska mechanických a fyzikálních vlastností, z hlediska hořlavosti a hygienických vlastností. Textilní zdravotnické prostředky (obvazy, gázy, vaty, tampony, šicí materiál, prostředky ke krytí ran, náplasti, síťky, cévní protézy, drény, kompresivní punčochy a návleky, bandáţe atd.) spadají pod působnost nařízení vlády 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na zdravotnické prostředky. Mezi textilní stavební výrobky patří geotextilie a geosyntetika, tepelně a zvukově izolační materiály, textilní podlahové krytiny pro celoplošné pokrytí podlah, některé tapety. Spadají pod působnost nařízení vlády č. 128/2002 Sb. kterým se stanoví technické poţadavky na stavební výrobky označované CE. V souvislosti s prodejem textilu a obuvi je potřeba se zmínit také o zákonu č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů novela č. 255/2004 Sb. Tento zákon, včetně souvisejících novel a dalších zákonů reaguje na častý výskyt nelegálních napodobenin výrobků, ke kterému dochází především při stánkovém prodeji. Ochrana spotřebitele V textilním sortimentu se značení řídí zákonem č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v platném znění a na něhoţ navazují tři textilní vyhlášky MPO č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o sloţení materiálu (poslední novelizací je vyhláška č. 509/2006 Sb., s účinností od ), č. 93/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu dvousloţkových směsí textilních vláken (poslední novelizací je vyhláška č. 510/2006 Sb., s účinností rovněţ od 1. ledna 2007) a č. 94/1999 Sb., kterou se stanoví postupy pro kvantitativní analýzu třísloţkových směsí textilních vláken. Do jednotlivých příloh Vyhlášky 93/1999 Sb. se doplňují nebo nahrazují látky jako polylaktid, elastomultiester a mění určité hodnoty. Obě vyhlášky, které novelizují základní vyhlášky č. 92/1999 Sb. a č. 93/1999 Sb., vyplývají z potřeby transpozice posledních změn směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/74/ES

98 Podle zákona o ochraně spotřebitele má být výrobek viditelně a srozumitelně označen názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o velikosti, rozměru, popřípadě uţití. Je-li třeba, aby při uţívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se uţívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit. Zboţí musí být v okamţiku nabídky označeno cenovkou. Jednoznačná cena musí být oběma smluvním stranám jasná předem. Cenovka nesmí na výrobku překrývat jiné údaje. Textilní výrobek musí být především označen údaji o sloţení materiálu, podle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1999 Sb.. Platí, ţe výrobky uváděné na trh v České republice musí být viditelně označeny sloţením materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Údaj musí být vyznačen celými českými názvy, nikoliv zkratkami, na všité nebo příbalové etiketě. Např.: 100 % vlna, 100 % bavlna, 45 % vlna / 55 % polyester, 55 % akryl / 30 % vlna / 10 % viskoza. / 5 % hedvábí, 70 % polyester / 30 % akryl, 70 % bavlna / 30 % len. Vyhláška 509/2006 Sb. (dnem ) definuje Elastomultiester jako vlákno vytvořené interakcí dvou nebo více chemicky rozdílných lineárních makromolekul ve dvou nebo více odlišných fázích (z nichţ ţádná nepřesahuje 85 % hmotnostních), obsahující esterové skupiny jako převládající funkční jednotku (minimálně 85 %), které po vhodném zpracování, při němţ se protáhne na jeden a půl násobek původní délky, se po uvolnění v podstatě rychle vrátí na svoji počáteční délku. Do seznamu materiálů jsou zapsány Bastomultiester, ale i acetát. Pokud je obtíţné určit ve stádiu výroby sloţení textilního výrobku, je moţné pouţít pro označení materiálového sloţení výraz směs vláken. Ve výše uvedené vyhlášce jsou také vyjmenovány výrobky jako je dámské prádlo, punčoc apod., které mohou být označeny na přebalu. hy Pro označování textilních a oděvních výrobků z hlediska správného postupu při údrţbě a ošetřování, je v České republice platná norma ČSN EN ( ). Tato norma uvádí soubor grafických znaků, jejichţ výběr je umístěn na etiketách textilních výrobků a znázorňuje zvolený postup údrţby textilie tak, aby nedošlo k jeho poškození, tj.: postup praní, bělení, ţehlení, chemického čištění a sušení

99 Značení je velmi důleţité při domácím praní, sušení a ţehlení, stejně jako v profesionální údrţbě pro volbu technologických postupů v čistírnách a prádelnách. Nejčastěji se pouţívá soubor 5 znaků, který je doplňován přesnými údaji o způsobu zacházení (teplota praní a ţehlení, výběr bělicího prostředku, výběr rozpouštědla pro chemické čištění, způsob sušení): Prodávající musí dále zajistit označení: názvem výrobku - výrobek musí být identifikovatelný; názvem výrobce nebo dodavatele nebo dovozce; velikostí nebo rozměry. Informační povinnosti pro prodávající je potřeba chápat jako povinnost informovat zákazníka o: vlastnostech výrobků; způsobu pouţití a údrţby a případně o nebezpečí, které vyplývá z nesprávného pouţití nebo údrţby. Je-li to potřebné, musí prodávající zajistit, aby tyto informace byly v písemném návodu a byly srozumitelné. Tyto informační povinnosti musí prodejce zajistit i v případě, ţe od výrobce nebo dodavatele nemá potřebné informace, takţe je potřebné vyţadovat je od dodavatele. Pokud není dodavatelem výrobce, je potřeba ještě upozornit na to, ţe prodávající nesmí odstraňovat ani měnit značení výrobků uvedené výrobcem nebo dodavatelem, např. odstraňovat označení, ţe se jedná o 2. volbu. Pokud jsou prodávány výrobky s vadou nebo výrobky se sníţenými uţitnými vlastnostmi, musí prodávající na tyto skutečnosti kupujícího předem zřetelně upozornit a musí být prodávány odděleně od běţných výrobků. Vyřizování reklamací v sortimentu textilu Textilní výrobky představují velmi rozsáhlou skupinu spotřebního zboţí a to jak z hlediska účelu pouţití, tak z hlediska cen za které jsou obchodovány. Začne-li se od tkaniček, které jsou do jisté míry společné pro textil a obuvníky, můţe se skončit u koberců, po nichţ se v obuvi chodí. Ze zkušeností je zřejmé, ţe riziko reklamací roste s rostoucí cenou výrobku. U textilních výrobků platí dvouletá záruční lhůta. Tou se nemění nic na povinnostech vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v platném znění. Prodávající je povinen řádně informovat zákazníka o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb (dále jen "reklamace") včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav

100 Posuzování reklamací Vzniklé vady lze rozdělit na vady odstranitelné a neodstranitelné. Odstranitelnou vadou je například špatné krajové našití suchého zipu, které lze opravit a věc nadále uţívat obvyklým způsobem. Neodstranitelnou vadou je například stálost vybarvení nebo velikost švového přídavku. Zhodnocení oprávněnosti reklamace provede prodávající po případné odborné konzultaci. Pro rychlejších a přehlednější vyřizování oprávněných reklamací je vhodné vyvěsit v provozovnách reklamační řád, třebaţe takovou povinnost platný zákon neukládá. Ţádný reklamační řád však nemůţe pozměňovat zákon, pouze můţe detailněji upravovat reklamační řízení. Nová právní úprava má výhodu v tom, ţe jasně uvádí, ţe přiměřené opotřebení není vada neboli neshoda se smlouvou. Na druhou stranu se jako nevýhoda vnímá ustanovení, ţe pokud se vada projevila v prvních šesti měsících, má se za to, ţe byla na výrobku od samého počátku. Zde uvádíme nejčastější příčiny reklamací: značení (21,1 %), coţ je organizační záleţitost vztahu s dodavatelem; stálost vybarvení (20,7 %), coţ je technologický problém výrobce; konfekční zpracování (18,6 %), coţ je technologická záleţitost opět na straně výrobce; na čtvrtém místě je trvanlivost (11,5 %), která vyjadřuje, ţe i v šesti měsících záruční doby, můţe dojít k nadměrnému opotřebení v uvedených zhruba jedenácti procentech reklamací; dále změny rozměrů (10,2 %), po údrţbě textilu. Pro zjednodušení lze rozdělit reklamované vady na odstranitelné a neodstranitelné. Odstranitelné vady jsou u textilních výrobků v podstatě vady konfekční. Při jejich řešení se např. zjišťuje zda se šev rozpáral proto, ţe byly nedostatečné záloţky, příliš řídký steh nebo zákazník přes zimu přibral. Vstřícnost vůči spotřebitelům by tu měla být pravidlem, protoţe náklady na opravy nejsou příliš vysoké. V některých případech je moţné se dohodnout i na slevě, kdyţ si zákazník zajistí opravu sám. Podle ustanovení 19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, tedy rozhoduje nadále o reklamaci prodávající nebo jím pověřený pracovník. Pokud prodávající neposoudí vadu sám, můţe ji nechat odborně posoudit, ale reklamaci musí vyřídit nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se kupujícím nedohodne na lhůtě delší. Dojde-li ke sporu mezi prodávajícím a kupujícím o výsledek vyřízení reklamace, tj. např. i výše slevy, je pouze soud oprávněn tento spor posoudit a rozhodnout

101 Neodstranitelné vady jsou vady jako stálost vybarvení a sráţivosti. Tyto vady se objevují nejčastěji po první údrţbě a to jak při odborném čištění nebo domácím praní. Čistírna/prádelna je případem zvláštní odpovědnosti podle 421 Občanského zákoníku, který uvádí, ţe kaţdý, kdo od jiného převzal věc, jeţ má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaţe by ke škodě došlo i jinak. Předcházení reklamacím Nejlepší prevencí je navázání korektních vztahů s dodavatelem a důsledné vyţadování informací o výrobku. Jiţ delší dobu i u nás platí, ţe uţ sice nediktuje podmínky obchodu výroba, ale časté změny obchodních partnerů stojí čas i peníze. Proto by měly všechny nákupní činnosti směřovat k tomu, aby v případě nesrovnalosti při distribuci výrobků nevznikl dojem, ţe některá ze smluvních stran chce řešit problém na úkor druhé strany. S kaţdým smluvním dodavatelem je dobré navázat úzké pracovní vztahy, aby se vytvořila zpětná vazba od zákazníka aţ k dodavateli. Tímto způsobem se mohou vyloučit případné spory nebo mohou být vyřešeny rychle a s minimálními ztrátami pro obě strany. Kaţdý spolehlivý dodavatel by se měl snaţit zapracovat do kupních smluv se smluvními partnery ustanovení, která by obsahovala jednu nebo několik z těchto variant řešení: vyţadování a předání atestů, tj. protokolů o výsledcích zkoušek nebo záznamů o řízení procesu výroby s jednotlivými zásilkami; závazek dodavatele ke stoprocentní kontrole na výstupu; dohoda o přejímací kontrole dodávek odběrem vzorků, který provádí dodavatel; provádět vlastní přejímací kontrolu nebo třídění. V těchto případech uzavřít také dohodu o zkušebních metodách, jimiţ se ověřuje shoda s poţadavky včetně zásad pro odběr vzorků; vyhrazení si práva periodického prověřování dodavatele při kterém se hodnotí jeho schopnost plnit dohodnuté poţadavky; smlouva se můţe odkazovat i na zavedení certifikovaného systému jakosti podle ISO 9001, coţ je důkaz, ţe dodavatel je opravdu důvěryhodný. Za důleţité je potřeba povaţovat i poskytování nejrůznějších informací o textilních výrobcích spotřebiteli, které je nejefektivnější v místě prodeje. Informační plakáty a letáky předávané se zboţím jsou jedním z dobrých způsobů předcházení reklamací. Pokud se jedná o módní výrobky, které mají nejvyšší hodnotu v sezóně platnosti módního trendu, měli by se dodavatelé postarat o maximum informací pro spotřebitele. Často se jedná o tzv. choulostivé zboţí nebo materiálové kombinace těţko udrţovatelné, s koţenými a jinými aplikacemi. Je vhodné i usměrňovat očekávání spotřebitele na tuto sezónu. Jsou to nejdraţší výrobky a frekvence reklamací

102 stoupá přímo úměrně s rostoucí cenou, takţe si zaslouţí být vybaveny maximem informací. Přinejmenším je dobře informovat spotřebitele, ţe takové výrobky se nemohou nosit kaţdý den, ţe potřebují vyvěsit a vyvětrat vlhkost. To je jen jeden z příkladů informovanosti spotřebitele o účelu pouţití OBUV A KOŢENÉ ZBOŢÍ Maloobchodní prodejny s obuví Dle cenzu Českého statistického úřadu (inventury) maloobchodní sítě z r (další zatím nebyla uskutečněna), existovalo v ČR cca 18 tisíc maloobchodních jednotek se sortimentem textil-obuv (nelze rozlišit). Za maloobchodní jednotku je zde povaţována i prodejní plocha s tímto sortimentem v supermarketech. Předpisy pro prodej obuvi, reklamace obuvi a jejich právní rámec - srovnání se zeměmi Evropské unie Vzhledem k novele Občanského zákoníku (OZ) je nutné vyuţívat pro prodej zboţí na maloobchodě pojmu jakost obvyklá viz. 616, odstavec (2) OZ. Pro posuzovaní jakosti obvyklé, tj. obvyklé kvality, případně i obvyklých uţitných vlastností u obuvi jsou vyuţívány následující dvě České státní normy (ČSN): ČSN P Obuv Poţadavky a zkušební metody, která stanoví zejména fyzikálněmechanické poţadavky na vlastnosti hotové obuv, jako jsou např. obrušivost podešví, pevnost lepených a šitých spojů atd., ČSN Obuv Přijatelné odchylky, která stanoví zejména zásady pro vzhledové provedení hotové obuvi. Obě normy vydává Český normalizační institut a je moţné je objednat na adrese: Prodejna norem Hornoměcholupská 40, Praha 10 Hostivař tel.: nebo Normy jsou i velmi dobrou pomůcku pro kvalitativní přejímky zboţí od dodavatelů, tj. výrobců obuvi či velkoobchodů s obuví. Jelikoţ maloobchod musí garantovat jakost obvyklou konečnému uţivateli - zákazníkovi, musí poţadovat garanci kvality jiţ od svých dodavatelů. Těmito normami se řídí i posuzování kvality při spotřebitelských reklamacích obuvi. Zákony a předpisy, kterými je upraven prodej obuvi nebo které s prodejem obuvi souvisejí: Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci ve znění pozdějších předpisů, zejména jeho novela č. 229/2006 Sb

103 Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku ze dne 5. března 1998, (nutná je tedy obecná bezpečnost výrobků, avšak základní odpovědnost nese výrobce nebo ten, kdo uvádí výrobek na trh, tj. dodavatel), novela č. 209/2000 Sb. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, novelizovaný v č. 222/2006 Sb., a prováděcí vyhláška č.84/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na hračky a výrobky pro děti do 3 let, ve znění vyhlášky č. 521/2005 Sb. (týká se dětské obuvi velikostní skupiny 0 a 1 prodejce musí mít kopii prohlášení výrobce nebo dodavatele, ţe výrobek je v souladu s uvedenými předpisy). Přesný postup je vysvětlen v další kapitole: Právní úprava pro prodej obuvi do tří let věku dítěte. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky s poslední novelou v č. 226/2003 Sb. a prováděcí vyhláška, (týká se povinně pouze pracovní obuvi, při prodeji pracovní obuvi je pak nutné mít přímo na prodejně prohlášení o shodě s technickými předpisy u pracovní obuvi je to pak shoda s normami řady ČSN EN ) Zákon č. 191/1999 Sb. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví ze dne 29. července 1999, (ochrana před prodejem falzifikátů), novelizovaný č. 255/2004 Sb. Právní úprava pro prodej obuvi do 3 let věku dítěte Dne 1. ledna 2001 nabyl platnosti zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ke kterému byla vydána vyhláška č. 84/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na hračky a výrobky pro děti do 3 let. Na základě těchto dvou právních dokumentů hlavní hygienik České republiky s účinností od 1. ledna 2001 jiţ nevydává tzv. osvědčení, ţe výrobek (obuv, hračka, atd.) odpovídá hygienickým poţadavkům na základě hygienického hodnocení např. Státního zdravotního ústavu v Praze nebo okresních hygienických stanic. Povinnost uvádět na trh jen bezpečné a hygienicky ověřené výrobky pro děti do 3 let však zůstává. Právní úprava vyţaduje následující postup: 1. Výrobce, dovozce nebo distributor obuvi pro děti do 3 let si musí zajistit atesty na materiály u kompletní obuvi, příp. získat atesty od samotných výrobců materiálů a komponentů - podle vyhlášky č. 84/2000 Sb. 2. Zákon č. 258/2000 Sb. ani vyhláška č. 84/2001 Sb. neuvádí ţádný seznam zkušeben, které by hodnocení prováděli. Toto hodnocení proto můţe provádět kterákoliv zkušebna nebo laboratoř. 3. V případě, ţe atesty na materiály budou v souladu s vyhláškou č. 84/2001 Sb., výrobce, dovozce nebo distributor obuvi pro děti do 3 let sám bude vydávat tzv. prohlášení, ţe výrobek je v souladu s novými právními předpisy. Kopie tohoto tzv. prohlášení je nutné poskytovat kaţdému prodejci této kategorie obuvi, aby byly k dispozici pro kontrolními orgány hygienické sluţby (Krajské hygienické stanice). Orgány hygienické

104 sluţby vykonávají tuto kontrolní činnost od 1. července Zároveň upozorňujeme na skutečnost, ţe od tohoto data tuto činnost jiţ nedozoruje Česká obchodní inspekce (ČOI). Pokud by se prohlášení ukázalo jako nepravdivé nebo vystavené, aniţ by byly provedeny zkoušky na materiály, hrozí výrobci, dovozci nebo distributorovi vysoké pokuty. ČOI však nadále dozoruje zákon č. 634/1992 Sb., zákon č. 22/1997 Sb. a zákon č. 59/1998 Sb. Základní zákony a předpisy, kterými je upraven prodej a reklamace obuvi na maloobchodě Prodej zboţí na maloobchodě upravuje: Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (OZ) ve znění pozdějších předpisů. Důleţitý je oddíl 4, který má název přímo prodej zboţí na maloobchodě. Důleţité je znát zejména novelu OZ č. 136/2002 Sb. ze dne 15. března Pro zajištění prodeje v souladu se stávající legislativou je nutné se podrobně seznámit s a dále pak i s Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů, zejména pak jeho novela č.64/2000 Sb. ze dne 24. února 2000 a prováděcí vyhláška č.265/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o způsobu označování obuvi údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech ze dne 21. července Na základě těchto dvou základních zákonů, které jsou harmonizovány s právem Evropské unie, byl vypracován vzorový reklamační řád pro prodejny obuvi, který shrnuje zejména ustanovení z obou zákonů, která se týkají podmínek pro reklamaci vadného zboţí u prodejce a u sortimentu obuvi se řídí následujícími zásadami: Není-li prodávaná obuv při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou nebo vyskytne-li se u zakoupené obuvi vada, můţe kupující uplatnit u prodávajícího své právo z odpovědnosti za vady zboţí. Za vadu nelze povaţovat změnu vlastností obuvi, která vznikla v průběhu záruční doby v důsledku opotřebení či nesprávného pouţívání, popř. nesprávného zásahu. Jestliţe kupující uplatní právo z odpovědnosti za vady zboţí (dále jen reklamace), je vedoucí prodejny nebo jím pověřený pracovník povinen o oprávněnosti reklamace rozhodnout ihned, ve sloţitějších případech do 3 pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba potřebná k odbornému posouzení vady. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamací. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena: bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne jejího uplatnění, případně v delší lhůtě, na které se mohou prodávající s kupujícím dohodnout

105 Po marném uplynutí lhůty pro vyřízení reklamace má kupující stejná práva, jako by šlo o vadu, kterou nelze odstranit dle článku 6 tohoto reklamačního řádu. Vedoucí prodejny nebo jím pověřený pracovník přijme reklamaci, jestliţe je zboţí řádně vyčištěné, vysušené a posouzení reklamace nebrání obecné zásady hygieny. Kupující by měl uplatnit reklamaci nejlépe v prodejně, ve které byla obuv zakoupena. Kupující má však právo uplatnit reklamaci: v kterékoli provozovně patřící prodávajícímu, v níţ je přijetí reklamace moţné, a to s ohledem na sortiment prodávaného zboţí, v místě nebo sídle podnikání prodávajícího. Kupující je povinen prokázat, ţe jeho nárok na vyřízení reklamace je oprávněný, tzn., ţe kromě vytknutí vad dokládá i místo, cenu zboţí a dobu zakoupení obuvi, coţ prokáţe nejlépe prodejním dokladem, záručním listem, popř. jiným věrohodným způsobem. Prodávající odpovídá za to, ţe prodávaná obuv je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, i za vady, které se vyskytnou po převzetí obuvi kupujícím v záruční době. Lhůta pro uplatnění reklamace (záruční doba) je 24 měsíců ode dne převzetí obuvi v prodejně. Na ţádost kupujícího je prodávající povinen vydat kupujícímu při prodeji záruční list s vyznačením rozsahu a podmínek záruky. Umoţňuje-li to povaha věci, postačuje místo záručního listu doklad o zakoupení věci. Právo na reklamaci obuvi kupujícímu zanikne, nebylo-li uplatněno v záruční době. Reklamaci by měl kupující uplatnit bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady, aby mohla být reklamace správně posouzena a vyřízena. Záruční dobu nelze zaměňovat s dobou obvyklé ţivotnosti obuvi, tj. s dobou, po kterou při správném uţívání a ošetřování můţe obuv vzhledem ke svým vlastnostem, danému účelu a rozdílnosti v intenzitě uţívání vydrţet. Vyřídí-li se reklamace výměnou vadné obuvi za novou, běţí lhůta pro uplatnění reklamace opětovně od okamţiku převzetí nového páru obuvi kupujícím. V případě, ţe obuv při jeho převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou, má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně uvedl obuv do stavu, který kupní smlouvě odpovídá, a to dle poţadavku kupujícího buď výměnou obuvi nebo její opravou, není-li takový postup moţný, můţe kupující poţadovat přiměřenou slevu z ceny obuvi nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, pokud kupující před převzetím obuvi o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil

106 Neodporuje li to povaze věci, nebo pokud se neprokáţe opak, rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během prvních šesti měsíců ode dne převzetí obuvi, se povaţuje za rozpor existující jiţ při převzetí obuvi. Za odstranitelné vady se povaţují takové vady, kdy jejich odstraněním neutrpí vzhled, funkce a kvalita obuvi a oprava můţe být provedena řádně ve stanovené lhůtě. Lhůta pro odstranění vady nesmí přesáhnout 30 kalendářních dnů, popř. delší dobu, na které se prodávající s kupujícím dohodli. Posouzení charakteru vady přísluší prodávajícímu. Prodávající je povinen uvést bezplatně a bez zbytečného odkladu obuv do stavu odpovídajícímu kupní smlouvě, a to podle poţadavku kupujícího buď výměnou obuvi, není-li to k povaze vady neúměrné, nebo její opravou. Není-li takový postup moţný, můţe kupující poţadovat přiměřenou slevu z ceny obuvi nebo od smlouvy odstoupit. Jde-li o odstranitelnou vadu jiţ pouţité obuvi, má kupující právo poţadovat pouze bezplatné, včasné a řádné odstranění vady, zatímco prodávající má povinnost vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Doba od uplatnění reklamace aţ do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen opravenou obuv převzít, se do záruční doby nepočítá. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení (reklamační lístek) o tom, kdy reklamaci uplatnil, jakoţ i o provedení opravy a o době jejího trvání. Za neodstranitelné vady se povaţují takové vady, které nelze ve stanovené lhůtě beze zbytku odstranit a které brání tomu, aby obuv mohla být řádně uţívána. Jde-li o neodstranitelnou vadu, můţe kupující poţadovat: výměnu zboţí za jiné bezvadné, zrušení kupní smlouvy, (kupující vrátí vadné zboţí a obdrţí zpět kupní cenu). Formu nápravy si zde volí kupující. Vyskytne-li se na obuvi jiná neodstranitelná vada, jeţ nebrání jejímu uţívání, a nepoţaduje-li kupující výměnu obuvi, vzniká kupujícímu právo na přiměřenou slevu z ceny obuvi nebo můţe od smlouvy odstoupit. Tatáţ práva jako při výskytu neodstranitelných vad má kupující i tehdy, projeví-li se na obuvi stejná odstranitelná vada i po předchozích dvou opravách nebo vyskytují-li se na obuvi současně alespoň tři odstranitelné vady

107 Obuv, která má vady (vadná nová obuv nebo obuv pouţitá), jeţ nebrání tomu, aby mohlo být obuvi uţíváno k určenému účelu, musí být prodávána jen za niţší ceny. Kupujícího je nutné upozornit, ţe obuv má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé jiţ z povahy prodeje. Za takovéto vady nové nebo pouţité obuvi, pro které byla sjednána niţší cena, prodávající neodpovídá. Vyskytne-li se u obuvi prodávané za niţší cenu skrytá vada, která brání z funkčního hlediska uţívání k danému účelu, má kupující právo obuv reklamovat. Pokud se vyskytne na obuvi prodávané za niţší cenu jiná neodstranitelná vada, jeţ však nebrání v pouţití k danému účelu, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny obuvi. U pouţité obuvi je moţné zkrátit záruční dobu na 12 měsíců za předpokladu, ţe se prodávající takto s kupujícím dohodne. Prodávající je pak povinen tuto dobu uvést v dokladu o koupi obuvi. Byla-li cena obuvi sníţena z důvodu výprodeje nebo posezónního doprodeje a jedná-li se o prodej nové bezvadné obuvi, odpovídá prodávající za vady takto prodané obuvi v plném rozsahu ŢELEZÁŘSKÉ ZBOŢÍ Vymezení oboru Předmětem obchodní činnosti oboru Hutní materiál jsou materiály a výrobky zejména vymezené v kódu průmyslové klasifikace 27 a 28. Zahrnuje výrobky pro potřebu zpracovatelů i obyvatelstva zejména v sortimentních skupinách: Profilová ocel a stavební ocel Ploché výrobky včetně pásové oceli Trubky ocelové bezešvé, svařované, pokovované jaekly uzavřené i otevřené Profilové a ploché výrobky z ušlechtilých ocelí Spojovací materiál šrouby, matice, vruty, hřebíky, nýty,skoby Neţelezné kovy výrobky ze zinku, olova, mědi, bronzu, mosazi a pájecí produkty Hutní druhovýrobky pletiva, sítě, rabicové tkaniny, dráty, lana,řetězy, radiátory Nezbytnou součástí současné nabídky je poskytování sluţeb zákazníkům a to: dělení a tvarové pálení materiálu podle přání zákazníků výroba standartních a nestandartních formátů plechů a pásů ze svitků doprava zakoupeného materiál materiálu na místo určení, poradenská činnost. Rozsah nabídky vyţaduje: optimální velikost skladových prostor zastřešených v menší míře i otevřených,

108 optimální vybavenost manipulačními skladovými mechanismy, dostatečně výkonné váţící, měřící a dělící technická zařízení optimální kapacitu dopravních prostředků - včetně garáţí a parkingu, odborně kvalifikovaný obchodní a technický personál. Obor vyţaduje významnou kapitálovou vybavenost pro tvorbu a udrţování zásob. Statut maloobchodních jednotek Kapitálová náročnost základního vybavení skladů, manipulačních a dopravních mechanismů, dělící a zušlechťovací techniky, stejně jako náročnosti na udrţování pohotových zásob ovlivňuje statut maloobchodní jednotek v oboru hutního materiálu na několik forem: vnitropodnikové jednotky, divize, filiálky pro maloobchodní prodej při výrobních podnicích; vnitropodnikové jednotky, divize, filiálky pro maloobchodní prodej při velkoobchodních organizacích ocelářského obchodu vnitropodnikové jednotky, divize, filiálky pro maloobchodní prodej hutních výrobků a materiálů při velkoobchodních či maloobchodních organizacích oboru stavebních hmot souběţné speciální sklady prodejny při zpracovatelských /strojírenských, zámečnických, instalatérských/ ţivnostech vnitropodnikové prodejny hutního materiálu při zemědělských subjektech prodej hutních výrobků, jako součást ţelezářského maloobchodu. V současné síti maloobchodu s hutními materiály a výrobky v ČR tedy jen velmi zřídka existují zcela samostatné maloobchodní prodejny. Větší maloobchodní jednotky rozšiřují svůj sortiment o nářadí, řemeslnické potřeby, manipulační prostředky příp.i obráběcí stroje ke kompletaci nabídky pro řemeslníky, drobné ţivnostníky i obyvatelstvo. Způsobilost pro výkon profese V současných podmínkách ţivnostenského zákona v ČR je maloobchodní prodej hutních materiálů a výrobků zařazen do ţivností volných a kromě základních předpokladů pro získání ţivnostenského oprávnění není vyţadována zvláštní způsobilost. Stejně je tomu v podmínkách Evropské unie, kde vedle obecných předpokladů je kladen větší důraz na posuzování morálních aspektů činnosti podnikatele prostřednictvím profesních asociací

109 Pro zvýšení kvality obchodních, poradenských a technických sluţeb a v zájmu prosperity obchodu je třeba zvýšit kvalifikaci minimálně na úroveň středoškolské odborné kvalifikaci u obchodního a technického personálu a znalost minimálně jednoho světového jazyka u pracovníků nákupu i prodeje. To je v současné době samozřejmé v zemích prosperujících obchodních subjektů v EÚ. Z oborů kvalifikace jsou nejdůleţitější alespoň: středoškolské vzdělání oboru metalurgie průmyslová škola báňská a hutní; strojírenská kvalifikace průmyslová škola strojní; ekonomická kvalifikace minimálně obchodní akademie; odborné jazykové kurzy. Moţnosti certifikace. Certifikace jakosti a řízení obchodní firmy v našich podmínkách není povinná, v podmínkách prosperity v Evropské unii se u dodavatelských jednotek certikát předpokládá a to nejen v soutěţi na trhu, ale i u přístupu k bankovním úvěrům, k účasti na výběrových řízení v investičních projektech atd. Vedle důrazu na technickou kvalitu prodávaných výrobků je certifikace jakosti a řízení kriteriem jistého stupně ochrany spotřebitele při volbě dodavatele. Moderní obchodní podniky s hutními materiály a výrobky v ČR jiţ získaly certifikáty jakosti ISO 9001:2000, jejichţ systém managementu jakosti je orientován především na: strategické plánování a řízení podniku; prodej včetně průzkumu trhu, propagace, monitorování spokojenosti zákazníků, poptávkové a nabídkové činnosti; nákup obchodního zboţí a řízení zásob; příjem a uskladnění obchodního zboţí; poskytování poradenských a technických sluţeb zákazníkům; logistiku a dopravu. Základní technické poţadavky na obor ve vztahu k závazným právním předpisům. K základním technickým poţadavkům patří: Ustanovení zákona o technických poţadavcích na výrobky ve smyslu Zákona č. 22/1997 a to zejména: Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na vybrané stavební výrobky, novelizované č. 312/2005 Sb., a Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterými se stanoví technické poţadavky na stavební výrobky označované CE, novelizované č. 128/2004 Sb

110 Právě tato nařízení úzce navazují na souvislost technických vlastností hutních materiálů na bezpečnost v odvětví,která je do staveb převáţně zabudovávají. Pro obchod s hutními materiály a výrobky v prostředí Evropské unie jsou tyto technické poţadavky harmonizovány. Vzhledem k předpokládaným dovozům ze třetích zemí, zůstanou samozřejmě v platnosti ustanovení nařízení u výrobků, u nichţ je vyţadováno posuzování shody na principech jiţ v současné době uplatňované. a které jsou povinností distributora. V současnosti je postup upraven zákonem č.22/1997 Sb., v platném znění vládního nařízení č 163/2002 Sb. Specifická ustanovení z obecně platných zákonů a legislativních opatření ČR Pro obor obchodu s hutními materiály a výrobky nejsou vydána specifická nebo výjimečná opatření. Zvláštní význam však mají (ve znění pozdějších předpisů): Zákon č. 477/2001.Sb o obalech zejména v oborech PE folií, kartonáţe, balící a vázací pásky, přířezů; Zákon č.185/2001 Sb. o odpadech; Zákony 86/2002 Sb. a 100/2001 Sb. o ochraně ovzduší a vlivu na ţivotní prostředí; Právní předpisy v oblasti poţární ochrany a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Smluvní vztahy obchodní podmínky Smluvní vztahy, obchodní a platební podmínky v rámci Obchodního zákoníku a navazujících základních legislativních předpisů mají v oboru obchodu s hutními materiály a výrobky následující specifika: charakteristika hutní výroby musí respektovat ekonomické parametry kapitálově náročných hutních agregátů na principech velkovýroby v mnoţství a čase, nezbytnost uzavírat dodávkové smlouvy v delším předstihu /zpravidla čtvrtletním/ na mnoţství, respektující ekonomická kriteria náročné ţelezniční, automobilové či lodní přepravy, schopnost přímého odběratele z výroby respektovat velikost objednávaného mnoţství v sortimentu a v dodacích lhůtách a dále v logistických podmínkách odpovídajících podmínkám hutní výroby, vytváření sítě funkčních velkoobchodů, schopných udrţovat dostatečné odbytové zásoby pro zásobování nejen sítě maloobchodu, ale i síť malých a středních velkoobchodů. V tomto směru čeká český obchod s hutními materiály nejváţnější úkol ve vytváření sítě, kde je cesta výrobku z výroby aţ po konečného spotřebitele provázána na úrovni existující jiţ dlouhodobě v zemích Evropské unie v závislosti na velikosti a vybavenosti obchodních subjektů

111 Vztahy jsou objektivně regulovány soustavou mnoţstevních a platební rabatů, vytvářejí tak větší jistotu trţního prostředí a regulují zároveň i volbu dodavatele mezi tuzemským a zahraničním. K praktickému chování a jednání českých podnikatelů v oboru. Systém trţního prostředí v zemích EÚ zde objektivně vyvolává v kterémkoli oboru potřebu zájmového sdruţování podnikatelských subjektů kaţdého oboru a zejména je tomu tak v oboru hutní velkovýroby a obchodu. Zájmová profesní sdruţení a asociace jsou zde nejen poradními orgány rozhodování státní správy, ale i důleţitými centry informací, výměny zkušeností a praktických vztahů mezi subjekty výroby i obchodu na principech etiky chování. V oboru hutní výroby a obchodu zastřešují evropské organizace EUROFER (výroba) a EUROMETAL (skladový obchod) národní organizace stejného typu v členských zemích. V současné době v ČR působí na tomto principu spolupráce organizace Hutnictví ţeleza,sdruţující výrobce a Sdruţení obchodníků s hutními materiály, sdruţující velkoobchodní subjekty skladového obchodu. Obě organizace jsou zároveň členy výkonných výborů Euroferu a Eurometalu

112 6. VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU SE SMÍŠENÝM ZBOŢÍM Maloobchod se smíšeným zboţí je především maloobchod s potravinami a s doplňujícím sortiment rychloobrátkového zboţí denní potřeby (kosmetické a drogistické výrobky, papírnické výrobky apod.) POTRAVINY Přehled jednotlivých potravinářských komodit: Mléko a mléčné výrobky; mléko, tekuté mléčné výrobky, zahuštěné mléčné výrobky, kysané mléčné výrobky, smetanové krémy; zahuštěné a sušené mléko, zahuštěná a sušená smetana; nezrající sýry čerstvé sýry a tvarohy; sýry přírodní zrající a sýry tavené; máslo, máselný koncentrát, máselný tuk, pomazánkové máslo; maso (včetně drůbeţe, ryb a výrobků z nich); maso (včetně mletého masa a polotovarů); masné výrobky (kromě konzerv a polokonzerv); konzervy a polokonzervy; ryby a ostatní vodní ţivočichové a výrobky z nich; vejce a výrobky z nich; vaječné výrobky; pekařské výrobky: o o chléb a běţné pečivo, jemné pečivo a běţné pečivo se zapečenou náplní a zdobením; rozpékání zmrazených pekařských polotovarů; cukrářské výrobky; těsta; trvanlivé pečivo; těstoviny; mlýnské obilné výrobky; knedlíky; lahůdky; výrobky tzv. studené kuchyně; výrobky tzv. teplé kuchyně; pivo;

113 nealkoholické nápoje, balené vody a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů; lihoviny; kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem; čokoláda a čokoládové cukrovinky; nečokoládové cukrovinky; doplňky stravy; houby a výrobky z hub: čerstvé houby volně rostoucí a čerstvé houby pěstované; dehydratované výrobky, ochucovadla a studené omáčky, drezinky, hořčice; potraviny určené pro zvláštní výţivu, doplňky stravy; jedlé tuky a oleje; čerstvé ovoce a zelenina; konzumní brambory; výrobky z brambor, škrob; víno; ovocná a dezertní vína; suché skořápkové plody; čaj, káva, kávoviny; zpracované ovoce a zpracovaná zeleniny; luštěniny a olejnatá semena; koření; jedlá sůl; přírodní sladidla; med; ozářené potraviny; zmrazené potraviny; biopotraviny. Bezpečnost potravin Základní prioritou při prodeji potravin je snaha zabezpečit trvale vysoký standard péče o bezpečnost potravin jako jeden z prvků ochrany zdraví a oprávněných zájmů spotřebitelů. Účinná realizace politiky zdravotní nezávadnosti potravin vyţaduje komplexní přístup a vzájemnou návaznost přiměřených opatření v jednotlivých fázích prvovýroby, výroby a distribuce potravin a také jejich prodeje. Právní předpisy, které se týkají bezpečnosti potravin a péče o bezpečnost potravin se v posledních letech rychle měnily

114 Základním závazným předpisem v oblasti bezpečnosti potravin se stalo Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002. Toto nařízení zajišťuje, aby spotřebitelé a ostatní zainteresované osoby měli důvěru v rozhodování o něţ se potravinové právo opírá, v jejich vědecký základ a strukturu a v nezávislost institucí zajišťujících ochranu zdraví a dalších zájmů. K tomu jako nezbytnost bylo nutno přijmout i opatření na vytvoření záruk, ţe potraviny, které nejsou bezpečné, nebudou uváděny na trh. Jedním z rozhodujících prvků posílení bezpečnosti potravin bylo i stanovení odpovědnosti provozovatelů potravinářských podniků. Provozovatelem potravinářského podniku je jakákoliv fyzická nebo právnická osoba odpovědná za to, ţe budou v potravinářském podniku, který je pod její kontrolou, plněny poţadavky potravinového práva. Z toho vyplývá, ţe kaţdý, i sebemenší obchodník, nebo i stánkař, který zachází s potravinami, je provozovatelem potravinářského podniku se všemi důsledky, které z toho pro něj plynou. K obecným poţadavkům na bezpečnost potravin, které musí respektovat výrobci, distributoři i obchodníci (provozovatelé maloobchodu se smíšeným zboţím), patří zejména tyto: potravina není povaţována za bezpečnou, jestliţe je povaţována za poškozující zdraví, nebo za nevhodnou k lidské spotřebě; potravina nesmí uvádět spotřebitele v omyl; potravina musí být vysledovatelná, to v praxi pro obchod znamená povinnost mít vytvořen takový systém evidence, aby bylo moţné kdykoliv identifikovat, od které osoby bylo zboţí nakoupeno a dodáva-li se zboţí dále velkoobchodním způsobem, pak i identifikovat, komu bylo prodáno. Systém kritických bodů V současné době má pro oblast obchodu největší význam Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 (dále jen Nařízení č. 852). Toto Nařízení č. 852 ukládá v článku 5, ţe provozovatelé potravinářského podniku (tedy i obchodníci) vytvoří a zavedou jeden nebo více stálých postupů zaloţených na zásadách HACCP Systému kritických bodů a postupují podle nich. Naproti tomu česká legislativa, konkrétně zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a předpisů souvisejících, poskytuje podnikatelům v této věci menší prostor ukládá v 3, odst. 1, písm. j) určit ve všech fázích výroby a uvádění do oběhu technologické úseky (kritické body), ve kterých je největší riziko porušení zdravotní nezávadnosti,

115 způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení kritických bodů, ve znění pozdějších předpisů). Pokud by se toto ustanovení uplatňovalo doslova v praxi, znamenalo by to, ţe kaţdý podnikatel v oblasti potravin obchodník, stánkař, ale i přepravce, by povinně způsobem uvedeným ve vyhlášce, musí mít zavedený systém HACCP Systém kritických bodů. Vzhledem k tomu, ţe Nařízení č. 852 je evropským komunitárním předpisem (je nadřízen národnímu právu a je pro toto právo závazný), má provozovatel potravinářského podniku volbu : přihlásit se k postupu podle zákona a prováděcí vyhlášky, nebo postupovat podle Nařízení č. 852, které respektuje specifika potravinářského podniku a umoţňuje značnou flexibilitu při realizaci HACCP, a to v souladu s bodem 4, článku 5 Nařízení č Ten zmiňuje, ţe provozovatel potravinářského podniku prokazuje kontrolnímu orgánu, ţe má zaveden systém na principu HACCP, přičemţ se přihlíţí k typu a velikosti potravinářského podniku. Dosud zpracovaná Pravidla nebo Příručky správné hygienické a výrobní praxe v potravinářském podniku, které se zabývají jednotlivými potravinářskými obory, je moţné nalézt na serveru ministerstva zemědělství: Způsob povedení analýzy bezpečnosti potravin, posouzení nebezpečí a stanovení přijatelné úrovně rizika Veškerá nebezpečí ohroţující bezpečnost potravin, jejichţ výskyt lze ve vztahu k typu produktu, typu procesu a konkrétnímu výrobnímu zařízení v rozumné míře očekávat, musí být identifikována a zaznamenána. Tato identifikace musí být zaloţena na předběţných informacích a údajích jako jsou: název výrobku nebo podobná identifikace; sloţení dle pouţitých sloţek, včetně přídatných látek; biologické, chemické a fyzikální charakteristiky, významné pro bezpečnost potravin; předpokládané nebo stanovené doby pouţitelnosti a minimální trvanlivosti, včetně podmínek skladování; balení potraviny; označení vztahující se k bezpečnosti potravin, včetně pokynů pro manipulaci, jeho přípravu a pouţití; způsob distribuce potravin. Provozovatel potravinářského podniku musí sledovat poţadavky platných právních předpisů týkajících se bezpečnosti potravin a souvisejících s výše uvedenými body. Toto je zvláště důleţité, pokud dojde

116 ke změnám např. v charakteristice produktu, zamýšleného pouţití, krocích procesu výroby, nebo úpravy potraviny, balení nebo i změnám ovládacích opatření. Posuzování se provádí u kaţdé potraviny dle jejích charakteristických vlastností i jejích odlišností tak, aby provozovatel potravinářského podniku zajistit eliminaci nebo sníţení identifikovaného nebezpečí a následně stanovené míry rizika na přijatelnou úroveň. Při kontrole rizik z potravin by měl být pouţit některý z postupů zaloţený na zásadách HACCP. Je nutné, aby provozovatelé potravinářského podniku: identifikovali všechny kroky při činnostech, které jsou zásadní pro bezpečnost potravin; zavedli v těchto krocích efektivní kontrolní postupy; přehodnocovali kontrolní postupy opakovaně a po kaţdé změně. Kontrolní postupy mohou být jednoduché, např. sledování obrátkovosti sortimentu, kontrola dat spotřeby a kontrola času a teploty, kontrola monitorovacího zařízení (ověření měřidel), správné ukládání potravin, pozorování charakteristických vlastností potravin a jejich obalů. Do provádění analýzy nebezpečí a stanovení rizika by kdykoliv, kdy je to moţné, měla být zahrnuta následující hlediska: pravděpodobný výskyt rizik a závaţnost jejich nepříznivého dopadu na zdraví; kvalitativní nebo kvantitativní zhodnocení přítomnosti rizika; přeţívání nebo rozmnoţování toxinů, chemických nebo fyzikálních látek v potravinách; podmínky ovlivňující výše uvedené. Na základě posouzení nebezpečí ohroţujícího bezpečnost potravin se musí zvolit příslušná kombinace ovládacích opatření, která je schopná zamezit, vyloučit nebo sníţit riziko ohroţující zdraví na přijatelnou úroveň. V úvahu se přitom vezme: vliv na identifikované rizika ohroţující bezpečnost potravin ve vztahu ke zvolené úrovni přísnosti; proveditelnost monitorová (sledování) např. tak, aby bylo moţné včas provést účinnou nápravu; související ovládací opatření; pravděpodobnost selhání funkce zvoleného ovládacího opatření. Je potřeba zváţit, která ovládací opatření, jsou-li nějaká, mohou být pro jednotlivá rizika pouţita. Ke kontrole jednoho rizika můţe být zapotřebí více neţ jeden kontrolní postup (opatření) a jedno konkrétní opatření můţe kontrolovat více neţ jedno riziko

117 6.2. OBECNÉ POŢADAVKY NA POTRAVINÁŘSKÉ PROVOZY Okolí provozoven Příjezdové komunikace, cesty a dopravní trasy slouţící potravinářské provozovně a těsné okolí provozovny a pozemky náleţející provozovně musí mít dostatečně zpevněné povrchy vhodné pro silniční provoz nebo pro případné manipulace s potravinami a potravinářskými obaly; musí být upraveny tak, aby umoţňovaly odtok dešťové vody a v případě potřeby opatřeny kanalizační vpustí; musí být upraveny tak, aby umoţňovaly odpovídající čištění povrchu; v blízkosti provozovny nesmí být nekrytý svod odpadních vod nebo nekrytá úloţiště odpadů; nesmí způsobovat kontaminaci potraviny (např. v důsledku nesprávného skladování materiálů, nekontrolované a neudrţované vegetace, zavodnění apod.). Provozovatel potravinářského podniku nesmí připustit, aby prostranství tvořící součást provozovny nebo veřejné prostranství přiléhající k potravinářské provozovně bylo kontaminováno v důsledku nehygienického jednání (např. kouření, močení, plivání a odhazování odpadků) osob, konzumující potraviny zakoupené v provozovně. Přístup do provozovny Potravinářská provozovna musí být zabezpečena takovým způsobem, aby do potravinářských prostor s výjimkou prostor určených k nabídce zboţí spotřebitelům a případně dalších prostor vymezených pro spotřebitele bylo zabráněno vstupu nepovolaných osob. Všechny vstupní otvory do provozovny musí být dobře uzavřeny, utěsněny a zabezpečeny před vnikem ţivočišných škůdců a domácích zvířat. Přístup do prodejní části provozovny v provozní době je třeba umoţnit spotřebitelům doprovázeným vodícími či asistenčními psy. Přeprava a manipulace s potravinami Dopravní prostředky nebo kontejnery pouţívané pro přepravu potravin musí být udrţovány v čistotě a v dobrém stavu, aby chránily potraviny před kontaminací a podle potřeby musí být navrţeny a konstruovány tak, aby umoţnily odpovídající čištění nebo dezinfekci. Skříně ve vozidlech nebo kontejnery se nesmí pouţívat na přepravu ničeho jiného neţ potravin, pokud by to mohlo způsobit kontaminaci

118 Pokud jsou dopravní prostředky nebo kontejnery pouţívány k přepravě čehokoliv jiného neţ potravin, nebo pokud se různé druhy potravin přepravují současně, musí být výrobky, je-li to nezbytné, účinným způsobem odděleny. Potraviny bez obalu v tekutém nebo granulovaném stavu nebo v prášku se musí přepravovat v nádobách nebo kontejnerech/cisternách, vyhrazených pro přepravu potravin. Tyto nádrţe musí být označen zřetelným a nesmazatelným způsobem v jednom nebo více jazycích Evropského společenství, aby bylo zřejmé, ţe jsou pouţívány pro přepravu potravin, nebo musí být označeny slovy pouze pro potraviny. Pokud byly dopravní prostředky pouţity pro přepravu čehokoli jiného mimo potravin nebo pro přepravu různých druhů potravin, musí být mezi jednotlivými nakládkami provedeno účinné čištění, aby se zabránilo riziku kontaminace. Potraviny v dopravních prostředcích nebo kontejnerech musí být uloţeny a chráněny tak, aby riziko kontaminace bylo sníţeno na minimum. Loţné plochy a přepravní prostory musí být konstruovány a upraveny tak a z takových materiálů, aby bylo zabráněno kontaminaci potravin a byly umoţněny snadné manipulace s přepravními obaly a rovněţ i snadné čištění loţných ploch. Je-li to nezbytné, musí být dopravní prostředky nebo kontejnery pouţívané pro přepravu potravin schopné udrţovat potraviny při vhodných teplotách a musí umoţňovat monitorování těchto teplot. Potravinářské prostory - obecné poţadavky Uspořádání, vnější úprava, konstrukce, poloha a velikost potravinářských prostor musí umoţňovat odpovídající údrţbu, čištění nebo dezinfekci, vylučovat nebo minimalizovat kontaminaci z ovzduší a poskytovat dostatečný pracovní prostor pro hygienické provedení všech postupů; být takové, aby se zabránilo hromadění nečistot, styku s toxickými materiály, odlučování částeček do potravin a vytváření kondenzátu nebo neţádoucích plísní na površích; umoţňovat správnou hygienickou praxi, včetně ochrany před kontaminací a zejména regulace ţivočišných škůdců; poskytovat, je-li to nezbytné, odpovídající kapacity s vhodnými teplotními podmínkami pro manipulaci s potravinami a pro jejich skladování při vhodných teplotách a s moţností monitorovat, a je-li to nezbytné zaznamenávat jejich teplotu

119 Budovy Technický stav budov a vnitřních prostor musí umoţňovat dodrţování všech stanovených a souvisejících poţadavků k zajištění bezpečnosti potravin; budovy a vnitřní prostory musí být udrţované z hlediska sanitárního stavu. Veškeré pouţité stavební a konstrukční materiály a především materiály pouţité pro vnitřní povrchovou úpravu musí splňovat platné hygienické poţadavky a nesmí ţádným způsobem negativně ovlivňovat bezpečnost potravin. Prostory určené pro vykládku potravin Rampy, vykládací plošiny a prostory určené k příjmové manipulaci s nebalenými potravinami musí být chráněny před nepříznivými klimatickými podmínkami a vlivy vnějšího prostředí. Pokud je vykládková manipulace prováděna na otevřených prostranstvích dvorů a okolních komunikacích musí být zabezpečena ochrana před vnějšími vlivy a zabezpečení chladícího řetězce provedeny tak, aby nebyla ohroţena bezpečnost potravin. Vnitřní prostory Prostory určené pro skladování, úchovu, prodej, včetně všech prostor v nichţ je jakkoliv manipulováno s potravinami, musí vyhovovat poţadavkům na snadnou údrţbu, čištění a sanitaci; prostory nesmí být zdrojem kontaminace, nesmí poskytovat útočiště ţivočišným škůdcům, nesmí být zdrojem mikroorganismů, nečistot, kontaminujících látek. Zvláštní pozornost musí být věnována prostorám, ve kterých jsou uchovávány potraviny nebalené, popřípadě je s nimi jinak manipulováno. V potravinářských prostorách nesmí být uchovávány předměty nesouvisející s provozovanou činností. Předměty osobní potřeby zaměstnanců provozovny musí být uchovávány pouze na vyhrazených místech (v k tomu určených prostorách), aby nemohly kontaminovat potraviny. Soukromé potraviny zaměstnanců provozovny nesmí být uchovávány společně s potravinami, určenými k uvádění do oběhu v provozovně. Prostory neurčené k zacházení s potravinami, navazující na potravinářské prostory, (kompresorovny, strojovny, elektrické rozvodny), nesmí v ţádném případě jakýmkoliv způsobem negativně ovlivnit potravinářské prostory. Zvláštní poţadavky na potravinářské prostory Podlahy Podlahy musí mít takovou konstrukci, aby byly vhodné pro zamýšlené účely. Podlahové povrchy musí být udrţovány v bezvadném stavu a musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno

120 dezinfikovatelné. To vyţaduje pouţití odolných, nenasákavých, omyvatelných, nekluzných a netoxických materiálů, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných pouţitých materiálů. Popřípadě musí podlahy umoţňovat vyhovující odvod vody z povrchu. Podlahy by měly být bez prasklin; spojení mezi podlahou a zdí by měla být pro snadnou čistitelnost zaoblená a vodě nepropustná. Pokud nejsou spoje podlah a zdí zaobleny, je třeba věnovat čištění těchto úseků přiměřenou pozornost. Povrchy by měly být odolné proti chemikáliím nebo látkám s leptavým účinkem, se kterými přijdou do styku a to zejména při čištění a desinfekci. Měly by být rovněţ dostatečně odolné proti všem předpokládaným formám vnitřní přepravy. Na podlahách se nesmí udrţovat kaluţe vody nebo jiných tekutin. Tam, kde je to potřebné, musí mít podlahy dostatečný sklon a umoţňovat odtok vody do odpadní kanalizace. Odtoky (kanalizační vpusti) by měly být opatřeny vyjímatelnou mříţkou popř. víkem, umoţňujícími snadné čištění a dezinfekci. Měly by být vybaveny lapači pevných nečistot. Po čištění nesmí zůstat otevřené. Stěny Povrchy stěn musí být udrţovány v bezvadném stavu a musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyţaduje pouţití odolných nenasákavých omyvatelných a netoxických materiálů a hladký povrch aţ do výšky odpovídající pracovním operacím, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných pouţitých materiálů. Horizontální výstupky na vnitřních stěnách (římsy, parapety) nebo výklenky by měly být odstraněny, nebo prudce zkoseny tak, aby nemohly zadrţovat prach, nečistoty nebo se na nich hromadit škůdci. V případě, ţe nelze provést odpovídající technickou úpravu, je třeba čištění těchto ploch věnovat odpovídající pozornost. Dělící stěny, přepáţky a bariéry Všechny tyto stavební a technické úpravy musí po hygienické stránce splňovat poţadavky na stěny uvedené v předchozím bodu. Stropy Stropy nebo v provozech bez stropů vnitřní povrchy střechy a stropní instalace musí být konstruovány a opatřeny takovou konečnou úpravou, aby se zabránilo hromadění nečistot, prosakování a omezila se

121 kondenzace, růst neţádoucích plísní a odlučování částeček odlupování nátěrů a malby a opadávání částí omítky, zdiva nebo jiných částic z povrchu. Stropy musí být udrţovány v odpovídající čistotě; z jejich povrchů musí být pravidelně odstraňován prach, pavučiny nebo jiné stopy po ţivočišných škůdcích. Pokud jsou zbudovány dvojité (falešné) stropy, musí být zajištěn přístup do mezistropí pro účely čištění, postřiku nebo jiných zásahů proti škůdcům apod. Musí být zajištěn snadný přístup ke všem uzávěrům nebo instalacím vyţadujícím občasnou obsluhu. Stropní nosné konstrukce musí být provedeny tak, aby neposkytovaly útočiště škůdcům (především ptactvu) a aby neusnadňovaly usazování prachu. Musí být pravidelně čištěny. Střešní nebo stropní světlíky nesmí umoţňovat působení povětrnostních vlivů uvnitř budov, nebo umoţňovat vnikání prachu, nečistot, dešťové vody a ţivočišných škůdců. Pod světlíky by neměly být prováděny jakékoli otevřené procesy zpracování nebo úpravy potravin, dále manipulace s nebalenými potravinami, ani ukládány obaly, které přicházejí do přímého styku s potravinou; důvodem je vysoké riziko kontaminace. Otevíratelné vikýře by měly být osazeny vhodnou ochrannou mříţkou nebo sítí. Stropní armatury a instalace Potrubní rozvody vody, páry, plynu, popř. chladících médií, elektrické kabely a lávky kabeláţe apod. nesmí způsobit kontaminaci potravin. Tam, kde je to vhodné by mělo být potrubí tepelně izolováno, aby se zabránilo neţádoucím tepelným změnám mikroklimatu prostředí a kontaminaci kondenzační vodou. Veškeré instalace musí být konstruovány tak, aby neumoţňovaly usazování prachu a nečistot, kondenzaci vodních par, růstu plísní a drolení a odlupování povrchu. Musí být snadno dostupné pro údrţbu a čištění a udrţovány v čistotě a bezvadném stavu. Okna, výlohy a jiné otvory Okna a jiné otvory musí být konstruovány tak, aby se zabránilo hromadění nečistot. Okna a otvory, které jsou otevíratelné do vnějšího prostředí, musí být, je-li to nezbytné, vybaveny sítěmi proti hmyzu, popř. mříţkou zabraňujícím vniku ţivočišných škůdců, které lze při čištění snadno vyjmout. O nezbytnosti hygienických opatření a konkrétním způsobu jejich provedení rozhoduje sám provozovatel potravinářského podniku. Přitom ale musí vzít v úvahu, ţe splnění hygienických poţadavků je naprosto prioritní záleţitostí

122 Pokud by otevřenými okny mohlo dojít ke kontaminaci vnitřních prostor a v nich zpracovávaných, upravovaných připravovaných nebo prodávaných potravin, musí být okna během těchto manipulací s potravinami (především nebalenými) zavřená a zajištěná. Skleněné tabule by měly být nerozbitné, bezpečně upevněné a utěsněné v rámech. Pokud nejsou z nerozbitného materiálu, musí být zabezpečeny tak, aby nemohlo v případě jejich rozbití dojít ke kontaminaci potravin, pouţívaných surovin nebo obalového materiálu. Okenní parapety by měly být prudce zkosené, aby se na nich lehce neusazoval prach a mechanické nečistoty a neslouţily k odkládaní nepotřebných předmětů. V případě, ţe nelze zkosení parapetů zabezpečit, je třeba tyto plochy udrţovat v řádné čistotě a pořádku. Dveře Dveře by měly být označeny informací o jejich pouţití, s jasným vymezením přístupu pro zaměstnance, dopravce, návštěvy a popř. i pro spotřebitele, pokud je jim do vymezeného prostoru potravinářské provozovny povolen přístup (např. na záchody ve velkých obchodních centrech, kde jsou současně s prodejem potravin poskytovány i stravovací sluţby se stolováním). Spotřebitelům nesmí být umoţněn přístup do potravinářských prostor (zázemí), kde se manipuluje s potravinami, surovinami a obaly. Nikomu nesmí být umoţněn přímý vstup zvnějšku budovy do prostor, kde se zpracovávají potraviny, nebo kde se připravují a upravují nebalené potraviny (s výjimkou ovoce a zeleniny a brambor). Tam, kde je to nezbytné, by měla být vybudována dvoudveřová vzduchová clona, popř. jiné vhodné zabezpečení proti rychlým změnám mikroklimatických podmínek potravinářských prostor nebo zabránění vniku ţivočišných škůdců. Dveře musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyţaduje pouţití hladkých nenasákavých povrchů, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných pouţitých materiálů. Tam, kde je to potřebné, musí dveře těsně přiléhat, aby se zabránilo neţádoucím změnám teplot a vniku škůdců. Tam, kde je to vhodné, a otevřený popř. uzavřený prostor představuje riziko pro výrobek nebo pro zaměstnance, by měly být dveře vybaveny signalizací otevření nebo uzavření prostoru (např. chladírny nebo mrazírny ve velkých prodejních nebo skladovacích objektech). Dveře vedoucí do výrobních prostor nebo do prostor s otevřenou manipulací s nebalenými rizikovými potravinami by neměly být opatřeny rozbitnými skleněnými výplněmi. Pokud nejsou výplně dveří z nerozbitných materiálů, musí být jejich povrch zabezpečen proti moţné kontaminaci potraviny v případě jejich poškození

123 Povrchy Veškeré povrchy (včetně povrchů zařízení) všude tam, kde se potraviny zpracovávají, připravují nebo se s nimi manipuluje musí být udrţovány v bezvadném stavu a snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. To vyţaduje pouţití hladkých, omyvatelných korozivzdorných a netoxických materiálů, pokud provozovatelé nepřesvědčí příslušných orgán o vhodnosti jiných pouţitých materiálů. Povrchy přicházející do přímého styku s potravinami musí být z materiálů odpovídajících stanoveným poţadavkům příslušných právních předpisů viz dále Obecné poţadavky na potravinářská zařízení a výrobky určené pro styk s potravinami, (popř. poţadavky vyhl. č. 38/2001 Sb. v platném znění). Osvětlení Aby bylo moţno provádět veškeré postupy hygienickým způsobem, je potřebné zajistit odpovídající přirozené nebo umělé osvětlení. Tam, jsou posuzovány senzorické vlastnosti potravin nebo mají-li některé senzorické vlastnosti vliv při nabídce prodeje na výběr spotřebitelem (především barva masa a masných výrobků) nesmí být osvětlení takové, aby výsledná barva mohla klamat. Intenzita osvětlení musí odpovídat všem prováděným úkonům. Instalace osvětlení musí být chráněny, aby při rozbití osvětlovacích těles nemohlo dojít ke kontaminaci potravin. Především ţárovky musí být ve všech úsecích potravinářských prostor, kde se manipuluje s potravinami, opatřeny vhodnými kryty. Osvětlovací tělesa musí být pravidelně čištěna; při čištění nesmí být pod zdroji osvětlení prováděna ţádná manipulace s nebalenými potravinami. Větrání Potravinářské podniky musí mít zajištěny dostatečné prostředky pro přirozené nebo nucené větrání, zejména aby byla minimalizována kontaminace potravin ze vzduchu, byla kontrolována okolní teplota uchování potravin, byly kontrolovány pachy, které mohou ovlivnit jakost potravin, byla kontrolována vlhkost, tam, kde je to potřebné, byla zajištěna bezpečnost a vhodnost potravin pro lidskou spotřebu. Potravinářské pracovní prostory s přístupem veřejnosti (prodejní části potravinářské provozovny) by měly mít přizpůsobeno mnoţství přiváděného vzduchu úměrně k předpokládané zátěţi potravinářského prostoru. Větrací systémy by měly být navrţeny a konstruovány tak, aby vzduch neproudil ze znečištěné oblasti do čisté oblasti. Dále je nezbytné umoţnit snadný přístup ke všem částem vyţadujícím kontrolu, údrţbu a čištění

124 Nucené větrání musí být pouţito vţdy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k zabezpečení odpovídajících podmínek v potravinářských prostorách a hrozí-li kontaminace potravin pachy z prostředí. Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření škodlivin v provozu. Pokud je na pracovišti vyţadováno nucené větrání musí být přiváděný vzduch filtrován; větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu. Plynné chemické látky a aerosoly, které vznikají při činnosti strojů a technického zařízení nebo jiné technologické činnosti, musí být dle technických moţností zachyceny přímo u zdroje, aby nekontaminovaly prostory, kde jsou uchovávány nebo je manipulováno s potravinami nebalenými nebo potravinami balenými v propustných nebo polopropustných obalech. Vývody odpadního vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo ke zpětnému nasávání škodlivin do potravinářských prostorů větracím zařízením. Jakékoli nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší potravinářského a pracovního prostoru a tím představovat nebezpečí pro potraviny nebo pro zdraví lidí, musí být neprodleně odstraňovány. Sanitární zařízení a pomocná zařízení Sanitárními zařízeními se rozumí šatny, umývárny, sprchy a záchody. Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání obuvi, zařízení pro sušení pracovních oděvů, ohřívárny, místnosti pro odpočinek a konzumaci potravin, prostory pro uskladnění úklidových a chemických čistících prostředků. Sanitární zařízení se zřizují v rozsahu odpovídajícím dané práci. Základní poţadavky na sanitární zařízení jsou stanoveny nařízením vlády ČR č. 178/2001 Sb. a příslušnými technickými normami. Prostory sanitárních zařízení by měly mít světlou výšku alespoň 2,3 m. Šatny Šatny musí být zřízeny pro ty zaměstnance, kteří musí nosit pracovní nebo ochranný oděv a nemohou se z hygienických, epidemiologických, popř. etických důvodů převlékat v jiném prostoru. Šatny by měly být oddělené podle pohlaví. Na pracovištích do 5 osob (myšleno na 1 směně) lze pouţívání šaten muţi a ţenami oddělit časově. Šatny se umísťují v prostorách snadno přístupných a stavebně oddělených od pracovišť a umýváren. Podlahy musí být snadno omývatelné. Šatny by měly být vybaveny uzamykatelnými skřínkami na bezpečné uloţení občanského oděvu; pokud zaměstnanci vykonávají práci nebo činnosti, při nichţ

125 hrozí vysoké riziko kontaminace potravin musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního jakoţ i ochranného a občanského oděvu; dále by měly být vybaveny lavicemi nebo jiným vhodným sedacím nábytkem. Na pracovištích, kde zaměstnanci nemusí pouţívat speciální pracovní a ochranné oděvy a obuv, musí být vyčleněn prostor pro ukládání občanských oděvů a obuvi. Umývárny a sprchy Zaměstnanci, jejichţ činnost vyţaduje po práci očistu celého těla, musí mít k dispozici odpovídající počet sprch. Pokud není celková očista těla vzhledem k povaze práce nezbytná, musí být pro zaměstnance zajištěny umývárny nebo dostačující počet umývadel s tekoucí teplou vodou. Teplá voda pro očistu zaměstnanců smí být připravována jen z vody pitné nebo odebírána z veřejného vodovodního řádu s teplou vodou. Sprchy a umývárny musí být oddělené podle pohlaví. Jedno umyvadlo je určeno na 10 zaměstnanců v jedné směně; pokud je v provozovně potravinářského podniku prováděno zpracování potravin nebo úprava nebalených, mikrobiologicky rizikových potravin je poţadováno 1 umyvadlo, popř. 1 sprcha na 5 osob. Na pracovištích do 5 osob lze oddělit pouţívání pro ţeny a muţe časově. Záchody Záchody musí být pro zaměstnance zajištěny tak, aby nebyly od pracoviště vzdáleny více neţ 120 m, při ztíţeném přístupu (chůze do kopce, členitost přístupové cesty, supermarkety nebo hypermarkety) 75 m. Zpravidla se zřizují jako kabinové splachovací u velkých prodejen v kaţdém podlaţí, v němţ jsou pracoviště zřízená k trvalé práci a v nichţ je prováděno jakékoliv zpracování, úprava či manipulace s potravinami. V záchodech, které pouţívají zaměstnanci manipulující s potravinami musí být v předsíni záchodu instalováno umývadlo s tekoucí teplou vodou připravenou z vody pitné (např. z veřejného rozvodu), pro ostatní pracoviště alespoň s tekoucí vodou. Pokud jsou pro některé činnosti, byť i jen přechodně, pouţity záchody chemické, musí být zajištěny přiměřené podmínky pro mytí rukou. Při zacházení s potravinami musí být chemické záchody umístěny v odděleném prostoru od potravinářského tak, aby v důsledku jejich pouţití nemohlo dojít ke kontaminaci potravin. Počet záchodů se stanoví podle počtu zaměstnanců (u vícesměnných provozů v nejsilnější směně) následovně: 1 sedadlo na 10 ţen, 2 sedadla na 11 aţ 30 ţen,

126 3 sedadla na 31 aţ 50 ţen a popř. na kaţdých 30 ţen 1 další sedadlo, 1 sedadlo na 10 muţů, 2 sedadla na 11 aţ 50 muţů, popř. na kaţdých 50 muţů další sedadlo. Záchody pro ţeny se vybavují uzavíratelnou nádobou na odkládání vloţek. Záchody se zřizují odděleně dle pohlaví, na pracovištích do 5 zaměstnanců celkem lze zřizovat 1 společný záchod. Pisoáry by měly být umístěny buď v samostatné místnosti nebo ve společné místnosti se záchodovými kabinami. Úklid sanitárních zařízení Podlahy šaten, umýváren, sprch a záchodů, dále umývadla a záchody, pisoáry a odpadové nádoby je třeba umývat denně. Omyvatelné části stěn by měly být dle potřeby omývány alespoň jedenkrát za týden; nábytek v sanitárních zařízeních je třeba čistit alespoň jedenkrát za 14 dní. Stěny a stropy sanitárních zařízení se malují alespoň jedenkrát do roka. Podle potřeby se obnovují i omyvatelné povrchy jejich stěn. Pomocná zařízení Zařízení k mytí obuvi je potřebné zřídit u východu z pracoviště, kde dochází k jejímu značnému znečištění. Zařízení na sušení pracovních oděvů a obuvi je vhodné zřídit pro pracoviště, na nichţ dochází k jejich provlhnutí; zařízení by mělo umoţnit usušení oděvu a obuvi nejdéle do 6 hodin. Pokud jsou zřízeny ohřívárny, musí být vytápěny alespoň na 22 C a musí být vybaveny sedacím nábytkem a věšáky na pracovní a ochranný oděv. Místnost pro odpočinek a konzumaci nápojů by měla být dostatečně velká, větratelná osvětlená denním světlem a vytápěná alespoň na 20 C. Pokud má slouţit i ke konzumaci jídel a nápojů, musí mít v dostatečném mnoţství zajištěnu tekoucí pitnou vodu a teplou vodu připravenou z vody pitné a musí být vybavena umývadlem, kuchyňským dřezem a zařízením na uchovávání a ohřívání jídel. Prostory pro uskladnění úklidových prostředků se zřizují v kaţdém podlaţí, pokud je to zapotřebí vzhledem k velikosti objektu nebo povaze činnosti, která se v něm vykonává. Tyto prostory musí být dostatečně větratelné, opatřené omyvatelným povrchem stěn do výše 180 cm a pokud moţno i protiskluzovou podlahou. Je ţádoucí je vybavit i výlevkou s přívodem vody. Nesmí slouţit jako šatny, převlékárny, ani jako prostory pro odpočinek. Obecné poţadavky na potravinářská zařízení a výrobky určené pro styk s potravinami (včetně obalů a obalových materiálů) Všechny předměty, instalace a zařízení, se kterými přicházejí potraviny do styku, musí být

127 důkladně očištěny, a je-li to nezbytné, dezinfikovány; čištění a dezinfekce se musí provádět tak často, aby se vyloučilo riziko kontaminace; konstruovány takovým způsobem, z takových materiálů a udrţovány v takovém pořádku a dobrém stavu, aby se riziko kontaminace sníţilo na minimum; s výjimkou nevratných nádob a dalšího obalu konstruovány takovým způsobem, z takových materiálů a udrţovány v takovém pořádku a dobrém stavu, aby bylo moţné je udrţovat v čistotě, a je-li to nezbytné je dezinfikovat; instalovány takovým způsobem, aby bylo umoţněno odpovídající čištění zařízení a okolních prostor; je-li to nezbytné, musí být zařízení přemístitelné nebo rozebíratelné, aby bylo moţno provést údrţbu, úklid, dezinfekci, monitoring a popř. aby byla usnadněna kontrola škůdců. V závislosti na typu prováděných procesů zpracování a úpravy potravin musí být k dispozici vhodné a kapacitně dostatečné zařízení pro ohřívání, zchlazování, vaření, pečení, chlazení popř. i zmrazování potravin, dále pro skladování a úchovu chlazených, zmrazených, hlubokozmrazených potravin a sledování teploty procesu nebo teploty okolí potravin při jejich úchově. Zařízení musí být, je-li to nezbytné pro splnění legislativních poţadavků na potraviny, vybaveno odpovídajícím kontrolním přístrojem. Pokud se pro ochranu zařízení a kontejnerů před korozí pouţívají speciální chemické látky, musí být pouţity v souladu se správnou praxí a v souladu s doporučenými postupy výrobců těchto chemikálií. Výrobky určené pro styk s potravinami (rozumí se i obaly potravin) musí být takové, aby za normálních nebo předvídatelných podmínek pouţití neuvolňovaly své sloţky do potravin v mnoţství, které by mohlo ohrozit lidské zdraví nebo způsobit nepřijatelnou změnu ve sloţení potravin nebo ovlivnit senzorické vlastnosti potravin. Výrobky určené pro styk s potravinami nesmějí obsahovat patogenní nebo podmíněně patogenní mikroorganismy, být zdrojem mikrobiálního znečištění potravin, a narušovat ţádoucí mikrobiální a enzymatické pochody v potravině. Výrobky určené pro styk s potravinami (rozumí se i obaly potravin) musí splňovat hygienické poţadavky a limity stanovené ve vyhlášce č. 38/2001 Sb. o hygienických poţadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy a podle povahy výrobku i ustanovení určená k ochraně lidského zdraví před riziky, která by mohla vyplývat z orálního (ústního) kontaktu s výrobky. Výrobky určené pro styk s potravinami musí být s ohledem na své pouţití konstruovány tak, aby umoţňovaly řádné čištění, sterilizaci, popř. dezinfekci před kaţdým stykem s potravinou a aby po celou

128 dobu své ţivotnosti odolávaly čistícím, dezinfekčním a sterilizačním prostředkům a postupům. Musí mít funkční a mechanické vlastnosti odpovídající předpokládanému pouţití. Povrchy, povlaky, popř. dekory výrobků určených ke styku s potravinami musí být bez porušení, odolné proti praskání, odlamování, odprýskávání a otěru. Musí odolávat působení potravin, potravinářských surovin a pomocných látek. Výrobky určené pro styk s potravinami, které jsou určeny pro opakované pouţití, musí i při opakovaném pouţití vyhovovat hygienickým poţadavkům stanoveným vyhláškou č.38/2001 Sb.; tyto výrobky nesmějí být ani dočasně pouţity k úchově nepotravinářského zboţí (např. mycích, čistících a dezinfekčních chemikálií, mazadel, pohonných hmot apod.) Výrobky určené pro styk s potravinami, které nejsou určeny k opakovanému pouţití, nelze v potravinářské výrobě a při uvádění potravin do oběhu opětovně pouţít k původnímu ani jinému potravinářskému účelu; (nelze tedy v ţádném případě, a to ani po umytí, pouţít např. plastové láhve od nápojů ke stáčení tzv. sudového vína, burčáku nebo šťávy z kysaného zelí, dále nelze pouţívat různé plastové kelímky od nápojů a plastové krabičky či voskované papírové krabičky a plastové podloţní tácky k balení potravin opakovaně, pokud byly určeny pouze k jednorázovému pouţití atd.). Dřevo by nemělo být, pokud je to moţné, při úpravě nebalených potravin pouţíváno. Pokud jsou při úpravě potravin ke krájení a sekání pouţívány dřevěné špalky, desky a jiné plochy, musí být z tvrdého, vyzrálého dřeva, které odpovídá výše uvedeným hygienickým poţadavkům a poţadavkům na manipulaci s určitou potravinou. Povrchy ze dřeva musí být hladké, nesmí být rozbité, nesmí zadrţovat částice potravin ani ohroţovat upravovanou potravinu kontaminací cizími předměty (uvolněnými částicemi/třískami), nesmějí vykazovat známky napadení škůdci nebo mikroorganismy, zejména mikroskopickými vláknitými houbami. Veškeré pouţité přírodní materiály, k nimţ patří především dřevo a korek, musí pocházet z nejedovatých dřevin, musí být bez kazů, zbytků kůry a výronů pryskyřic, s hladkým nepopraskaným povrchem. Sklo, s výjimkou nerozbitných kontrolních okének nebo nerozbitných výplní dvířek a dveří a stěn zařízení slouţícího k tepelné úpravě potravin nebo dveří chladícího nábytku, popř. dalšího nezbytného kontrolního zařízení, jehoţ instalace je odpovídajícím způsobem zabezpečena proti rozbití nebo proti kontaminaci potravinářského prostoru, musí být vyloučeno z veškerých potravinářských manipulací. Pokud jsou dodávány některé druhy potravin ve skleněných obalech a jsou nabízeny jako potraviny

129 nebalené v obsluţných úsecích lahůdkářských pultů (např. nakládaná zelenina, nakládané sýry a výrobky z ryb), je třeba veškeré manipulace při přípravě, popř. při nabídce k prodeji, zabezpečit takovým způsobem, aby při náhodném poškození obalu nemohlo dojít ke kontaminaci potraviny a následnému poškození zdraví spotřebitele. Za vhodný způsob lze povaţovat např. přemístění takto balených potravin před nabídkou k prodeji do vhodných plastových nádob. Otevírání originálně uzavřených potravin ve skleněných obalech (např. odstraňování kovových víček konzervovacích sklenic) nelze v ţádném případě provádět v blízkosti jakýchkoli nebalených potravin. Rovněţ tak je nezbytné omezit pouţití porcelánových nebo keramických podnosů a nádob při nabídce prodeje nebalených potravin. Pokud jsou potraviny nabízeny k prodeji nebo prodávány v nádobách a obalech z keramiky, ve kterých dochází k přímému styku s potravinou, musí být při dodávce do maloobchodního prodeje doprovozeny prohlášením výrobce keramického obalu o jeho nezávadnosti. Jsou-li v provozovně potravinářského podniku současně poskytovány stravovací sluţby, kdy je pouţíváno k podání pokrmu nádobí ze skla, porcelánu nebo keramiky, popř. je pouţíváno nádobí, jídelní pomůcky, popř. další předměty rozbitné nebo s moţným tříštivým charakterem, musí být veškeré manipulace s těmito předměty odděleny od prodávaných potravin takovým způsobem, aby nemohlo dojít při náhodném poškození nádobí ke kontaminaci potravin a ohroţení zdraví spotřebitele. Potravinářské odpady Potravinářské odpady, nepoţivatelné vedlejší produkty a jiný odpad musí být odstraňovány z prostor, kde se nacházejí potraviny co nejrychleji, aby nedocházelo k jejich hromadění. Potravinářské odpady, nepoţivatelné vedlejší produkty a jiné odpady se musí ukládat do uzavíratelných nádob, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných typů nádob anebo odklízecích systémů. Tyto nádoby musí mít vhodnou konstrukci, musí být udrţovány v bezvadném stavu a podle potřeby musí být snadno čistitelné a dezinfikovatelné. Nádoby na odpad, nepoţivatelné vedlejší produkty, popř. na nebezpečné látky musí být speciálně označené, vhodně konstrukčně řešené a tam kde je to potřebné i z nepropustného materiálu. Nádoby na nebezpečné látky by měly být uzamykatelné, aby se zabránilo svévolné nebo náhodné kontaminaci potravin

130 Ţivočišné odpady by měly být ukládány do dostatečně velkých nepropustných, nekorodujících nádob označených 10 cm širokým ţlutým pruhem. Mobilní kontejnery by se měly vyprazdňovat alespoň na konci kaţdého pracovního dne do centrálních uzamykatelných konfiskačních nádob, umístěných vně pracovního prostoru.konfiskační nádoby by měly být umístěny ve stavebně odděleném přístřešku, měly by být chráněny před přímým slunečním světlem a před vnikem hlodavců. Měly by být uzamykatelné a opatřené výpustí a přívodem vody. Pravidelný odvoz konfiskátů do asanačního ústavu musí být smluvně zajištěn. Za přípustné lze povaţovat ukládání některých druhů odpadů (např. první nebo další obaly potravin nebo jejich části, balící materiál) do plastových nebo papírových pytlů, popř. pytlů z kombinovaných materiálů, za předpokladu, ţe ukládané odpady nebudou pronikat těmito obaly do potravinářských prostor, které by mohly kontaminovat. Pokud jsou odpady v těchto obalech předávány k likvidaci, musí být zajištěny (např. pevným zavázáním) a uloţeny do doby odvozu na vhodném místě, aby nebylo kontaminováno okolí potravinářského podniku. Musí být učiněna přiměřená opatření pro skladování a odstraňování všech potravinářských odpadů, nepoţivatelných vedlejších produktů a jiných odpadů. Úloţiště odpadů musí být navrţena a spravována tak, aby bylo moţné je udrţovat v čistotě, a je-li to nezbytné, bez zvířat a škůdců. Potravinářské odpady vyţadující do jejich odstranění z provozovny úchovu za stanovených podmínek (např. odpady ţivočišného původu a nebezpečné odpady) nesmí být uloţeny spolu s potravinami určenými k uvádění do oběhu, s obaly a obalovým materiálem určenými k balení potravin a dalšími předměty přicházejícími do přímého styku s potravinami, aby nevzniklo riziko jakékoli kontaminace potraviny. Nebezpečné nebo nepoţivatelné látky, včetně krmiv, musí být odpovídajícím způsobem označeny a skladovány v oddělených a zajištěných nádobách. Všechny odpady musí být likvidovány hygienickým a ekologickým způsobem v souladu s právními předpisy Společenství pouţitelnými k tomuto účelu a nesmí představovat přímý ani nepřímý zdroj kontaminace. Likvidace odpadů by měla být řešena na základě smluvních vazeb tak, aby její způsob i výsledek odpovídaly poţadavkům platných obecně závazných právních norem. Zásobování vodou Musí být zajištěno dostatečné zásobování pitnou vodou, která musí být pouţita vţdy, kdyţ je nezbytné zajistit, aby nedošlo ke kontaminaci potravin

131 Hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických (senzorických) ukazatelů jakosti pitné vody, včetně pitné vody balené a teplé vody dodávané potrubím uţitkové vody nebo vnitřním vodovodem, které jsou konstrukčně propojeny směšovací baterií s vodovodním potrubím pitné vody, jakoţ i vody teplé vyráběné z individuálního zdroje pro účely osobní hygieny zaměstnanců stanoví vyhláška č. 252/2004 Sb. Provozovatelé potravinářských podniků musí pouţívat při zpracování, úpravě a přípravě potravin včetně dalších manipulací s potravinami a při provádění sanitačních činností (především konečném opláchnutí pitnou vodou po mytí popř. desinfekci zařízení, pomůcek a náčiní přicházejících do kontaktu s potravinami) pouze pitnou vodu neobsahující mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Pitná voda rovněţ musí mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohroţení veřejného zdraví. Ukazatele jakosti pitné vody a jejich hygienické limity jsou stanoveny v přílohách výše citovaného předpisu. Je zapotřebí, aby provozovatelé potravinářských podniků ověřili, zda pitná voda v místě pouţití (např. z kohoutku studené vody v umývárně pomůcek, nádobí a náčiní přicházejících do přímého kontaktu s potravinami) tyto limity splňuje. Pokud jsou zjištěny některé odchylky od stanovených limitů, můţe o vhodnosti pouţití pitné vody pro zamýšlené účely rozhodnout orgán ochrany veřejného zdraví. Objekty určené pro pracovní činnost musí být zásobeny pitnou vodou v mnoţství postačujícím pro krytí potřeby pití zaměstnanců, zajištění první pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců. Tam, kde se vyrábějí, a upravují potraviny nebalené a přichází v úvahu riziko kontaminace potraviny v důsledku ručních manipulací, musí být zajištěn přívod tekoucí pitné vody přímo na pracovišti. Uţitková voda pouţívaná například k poţární ochraně, výrobě páry, chlazení a jiným podobným účelům, musí být vedena v oddělených a řádně označených systémech. Uţitková voda nesmí mít ţádné propojení ani jakoukoli moţnost zpětného toku do systémů pitné vody. Pokud je vyuţívána k zajištění osobní hygieny zaměstnanců na pracovištích tekoucí voda, která není připravována z vody pitné, musí odpovídat poţadavkům podle zvláštního právního předpisu ( 3 odst. 3 a 41a zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění zákona č. 274/2003 Sb.). Recyklovaná voda pouţívaná při zpracování nebo jako sloţka nesmí představovat riziko kontaminace. Musí splňovat normy pro pitnou vodu, pokud příslušný orgán ochrany veřejného zdraví neuznal, ţe kvalita vody nemůţe ovlivnit hygienickou nezávadnost potraviny v její konečné podobě

132 Led, který přichází do styku s potravinou nebo který můţe kontaminovat potravinu, musí být vyroben z pitné vody nebo v případě pouţití pro chlazení nedělených produktů rybolovu z čisté vody. Výroba ledu, manipulace s ním a skladování musí probíhat v takových podmínkách, aby byl chráněn před kontaminací. Pára pouţívaná v přímém styku s potravinou nesmí obsahovat ţádnou látku, která představuje zdravotní riziko nebo můţe potravinu kontaminovat. Pokud se potraviny tepelně zpracovávají v hermeticky uzavřených nádobách, musí být zajištěno, aby voda pouţívaná k chlazení nádob po tepelném opracování nebyla zdrojem kontaminace potraviny. K prodeji nedělených produktů rybolovu můţe být pouţita čistá voda. Zásady osobní hygieny Cíl: Zajistit, ţe u těch, kdo přicházejí do přímého nebo nepřímého kontaktu s potravinami, neexistuje pravděpodobnost kontaminace potravin a to udrţováním dostatečné úrovně osobní čistoty, vhodným chováním a vhodným způsobem práce. Osoba, která trpí chorobou, nebo je přenašečem choroby s moţností přenosu potravinami, nebo je postiţena například infikovanými poraněními, koţními infekcemi, vředy nebo průjmy, obecně nesmí manipulovat s potravinami nebo vstupovat do jakékoli oblasti, kde se manipuluje s potravinami, pokud existuje jakákoli moţnost přímé nebo nepřímé kontaminace. Takto postiţená osoba, která je zaměstnána v potravinářském podniku a můţe přijít do styku s potravinou, musí neprodleně ohlásit onemocnění nebo jeho příznaky a, je-li to moţné, jejich příčinu provozovateli potravinářského podniku (přímému nadřízenému nebo pověřené osobě). Objevují-li se klinické nebo epidemiologické projevy, měla by se osoba manipulující s potravinami podrobit lékařské prohlídce. Mezi zdravotní stavy, které by měly být nahlášeny provozovateli potravinářského podniku (vedoucímu provozovny nebo úseku), aby bylo moţno nařídit lékařskou prohlídku nebo zákaz manipulace s potravinami, patří především ţloutenka průjem zvracení horečka bolest v krku a horečka viditelné infikované poranění kůţe (vřídky, rány, atd.)

133 výtoky z uší, očí a nosu. Před nástupem na pracoviště potravinářského podniku, kde se manipuluje s nebalenými potravinami musí zaměstnanec osvědčit zdravotní způsobilost pro činnosti epidemiologicky závaţné předloţením platného zdravotního průkazu vydaného státním nebo nestátním zdravotnickým zařízením vykonávajícím závodní preventivní péči. Pro fyzické osoby, které jsou podnikatelem a jeho spolupracující rodinné příslušníky vydává zdravotní průkaz praktický lékař, který je registruje ( 11 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví). Návštěvníci nebo další osoby, kterým je umoţněn vstup do prostor, v nichţ se zpracovávají, upravují nebo se manipuluje s potravinami by měli nosit ochranné oděvy a musí dodrţovat v těchto prostorách základní poţadavky osobní hygieny. Dle základních hygienických poţadavků musí zaměstnanci nosit vhodné čisté ochranné popř. pracovní oděvy. Pracovní oděv lze pouţít u těch činností, kde nedochází k nadměrnému znečištění nebo opotřebení oděvu, nebo zaměstnanec nepřichází do přímého kontaktu s nebalenými potravinami, např. při doplňkovém prodeji balených potravin v prodejnách tiskovin a tabáku, u pracovníků výlučně pracujících v pokladnách nebo vykonávajících pouze administrativní činnost, apod. Dle ustanovení 133a odst. 1 Zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni těm zaměstnancům, u nichţ to vyţaduje ochrana jejich ţivota a zdraví nebo ochrana ţivota a zdraví spoluobčanů, k bezplatnému pouţívání poskytovat potřebné osobní ochranné pracovní prostředky a mycí, čistící a dezinfekční prostředky. Tyto prostředky poskytují zaměstnavatelé zaměstnancům bezplatně podle vlastního seznamu osobních ochranných pracovních prostředků, zpracovaného na základě četnosti a závaţnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště, a příslušných hygienických poţadavků. Jejich pouţívání můţe nařídit i příslušný orgán státního odborného dozoru. Zaměstnavatel je povinen udrţovat osobní ochranné pracovní prostředky v pouţitelném stavu a kontrolovat jejich pouţívání. Poskytování těchto prostředků nesmí zaměstnavatel nahradit finančním plněním. Zaměstnanci manipulující s potravinami jsou povinni při prováděných činnostech pro vyloučení nebo omezení kontaminace potravin na přijatelnou míru: udrţovat vysoký stupeň osobní čistoty; nosit vhodný, čistý ochranný, popř. pracovní oděv, popř. ochrannou obuv; pouţívat při práci popř. pro určité manipulace (pokud je tak stanoveno zaměstnavatelem) další osobní ochranné pracovní pomůcky; vyhnout se přímému kontaktu rukou s nebalenými potravinami;

134 pouţívat při manipulaci s nebalenými potravinami vhodné a čisté podávací náčiní a pomůcky; mýt si řádně ruce, a to především kdyţ začínají manipulaci s potravinami, po manipulaci se surovinami nebi jinými kontaminovanými látkami, kde by toto mohlo vyústit v kontaminaci dalších potravinových sloţek, před kaţdou manipulací s potravinou nebalenou a potravinou určenou k přímé konzumaci spotřebitelem, po kaţdé prováděné nečisté manipulaci nebo manipulaci s nepotravinářskými materiály, po manipulaci s odpady, po kaţdém jakémkoli znečištění rukou a bezprostředně po kaţdém pouţití toalety; pro mytí rukou a mytí pomůcek, nářadí a zařízení přicházejících do styku s potravinou, pouţívat výhradně pitnou vodu; pouţívat k osoušení rukou před manipulací s nebalenými potravinami čisté jednorázové utěrky nebo teplovzdušný osoušeč rukou, popř. jiné vhodné osoušecí zařízení nebo pomůcky; textilní ručníky vzhledem k vysokému riziku přenosu patogenních mikroorganismů nesmí být pouţívány; říznutí a poranění, které zaměstnancům nebrání v práci, je nutné zakrýt vodě odolným obvazem nebo jiných vhodným způsobem tak, aby obvazový materiál nemohl přicházet do styky s nebalenou potravinou; průběţně udrţovat své pracoviště v čistotě a pořádku; neukládat předměty osobní potřeby na pracovišti, kde se manipuluje s potravinami; nekonzumovat soukromé potraviny při manipulacích s potravinami; ke konzumaci potravin vyuţívat pouze vyhrazená místa; soukromé potraviny a soukromé předměty ukládat pouze na k tomu vyhrazená místa; pokud je povolena konzumace teplých či studených nápojů v průběhu pracovních činností ve vymezené části pracoviště kde se manipuluje s potravinami, nelze pouţívat nápoje uváděné do oběhu ve skleněných obalech; k vlastnímu pití pak nelze pouţívat ţádné skleněné, porcelánové či keramické nádoby, popř. předměty z tříštivých materiálů, které by mohly při poškození kontaminovat potraviny a ohrozit zdraví; neprovádět ţádné osobní nehygienické činnosti při manipulacích s potravinami a v prostorách kde se s potravinami manipuluje jako je např. česání, líčení, úprava nehtů, kouření, plivání, ţvýkání či konzumace jakýkoliv potravin, kýchání nebo kašlání nad nechráněnými potravinami apod., všude tam, kde je jakkoli manipulováno s potravinami; při manipulaci s nebalenými potravinami mít upravené vlasy; při manipulaci s nebalenými potravinami s vysokým mikrobiologickým rizikem jako jsou např. lahůdkářské, cukrářské, masné a mléčné výrobky nosit pokrývku vlasů, popř. vhodným způsobem upravenou čelenku; při manipulaci s nebalenými potravinami nenosit šperky, hodinky, spony a ozdobné předměty, které by mohly vniknout do potraviny nebo mohly být příčinou kontaminace potravin nebo ohrozit bezpečnost a vhodnost potravin; neupravovat pracovní oděv a pokrývku hlavy pomocí špendlíků, pinet, sponek a ozdobných předmětů, které by mohly vniknout do potravin a ohrozit bezpečnost a vhodnost potravin

135 Plní-li provozovatel potravinářského podniku obchodník - sám i povinnosti zaměstnance, je bezpodmínečně nutné, aby za všechny uvedené hygienické zásady a další pravidla přijal maximální míru odpovědnosti a bezpodmínečně se jimi řídil. Základní poţadavky na potraviny uváděné v potravinářském maloobchodu do oběhu Provozovatel potravinářského podniku nesmí přijmout ţádné suroviny nebo sloţky, ani jiné materiály pouţívané při zpracování produktů, pokud je o nich známo nebo pokud by se dalo důvodně očekávat, ţe jsou natolik kontaminovány parazity, patogenními mikroorganismy nebo toxickými, rozkladnými nebo cizorodými látkami, ţe by i po hygienicky provedeném vytřídění nebo po přípravných nebo zpracovatelských procesech v potravinářském podniku zůstaly stále nevhodné k lidské spotřebě. Suroviny a všechny sloţky skladované v potravinářském podniku musí být uloţeny ve vhodných podmínkách navrţených tak, aby zabraňovaly jejich kaţení, které ohroţuje zdraví, a chránily je před kontaminací. Ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce musí být potraviny chráněny proti jakékoli kontaminaci, která by mohla způsobit, ţe potraviny nebudou vhodné k lidské spotřebě, budou poškozovat zdraví nebo budou kontaminovány takovým způsobem, ţe by bylo nesmyslné očekávat, ţe by se mohly v takovém stavu konzumovat. Musí být zavedeny odpovídající postupy pro regulaci škůdců. Musí být rovněţ zavedeny odpovídající postupy pro zamezení přístupu domácím zvířatům do míst, kde jsou potraviny připravovány, kde je s nimi manipulováno nebo kde jsou skladovány (nebo pokud to ve zvláštních případech orgán povolí, zabránit tomu, aby takový přístup vedl ke kontaminaci). Suroviny, sloţky, meziprodukty a hotové výrobky, které mohou podporovat růst patogenních mikroorganismů nebo tvorbu toxinů, nesmí být udrţovány při teplotách, které by mohly vést k ohroţení zdraví. Chladící řetězec nesmí být přerušen. Jsou však povolena krátká období mimo prostředí s řízenou teplotou, je-li nezbytné se přizpůsobit praktickým podmínkám při manipulaci během přípravy, přepravy, skladování, vystavování potravin k prodeji a při jejich podávání, za předpokladu, ţe to nepovede k ohroţení zdraví. Potravinářské podniky, které vyrábějí zpracované potraviny, manipulují s nimi nebo je balí, musí mít vhodné prostory dostatečné pro oddělené skladování surovin a zpracovaných materiálů a dostatečně oddělené chladírenské skladování

136 Pokud mají být potraviny uchovávány nebo podávány při chladírenských teplotách, musí být po tepelném opracování, nebo jestliţe se ţádný tepelný proces nepouţívá po konečné přípravě, co nejrychleji ochlazeny na teplotu, která nevede k ohroţení zdraví. Rozmrazování potravin musí být prováděno tak, aby se minimalizovalo riziko růstu patogenních mikroorganismů nebo tvorba toxinů v potravinách. Při rozmrazování musí být potraviny vystaveny takovým teplotám, které nevedou k ohroţení zdraví. Pokud můţe odtékající kapalina při procesu rozmrazování představovat riziko pro zdraví, musí být odpovídajícím způsobem odváděna. Po rozmrazení se musí s potravinami zacházet tak, aby se minimalizovalo riziko růstu patogenních mikroorganismů nebo tvorba toxinů v potravinách. Poţadavky na první a další balení potravin Materiál pouţitý pro první balení a další balení potravin nesmí být zdrojem kontaminace, nesmí senzoricky ani jiným způsob ovlivnit potravinu a musí odpovídat stanoveným poţadavkům na předměty a materiály přicházející do přímého styku s potravinami. Obalové materiály musí být skladovány takovým způsobem, aby nebyly vystaveny riziku kontaminace. Při prvním balení a dalším balení musí být postupováno tak, aby nedošlo ke kontaminaci výrobku. Zejména u plechovek a sklenic musí být popřípadě zajištěno, aby byly neporušené a čisté. První obaly a další obaly pro opakované pouţití u potravin musí být snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, snadno dezinfikovatelné. Veškeré obaly a obalové materiály musí odpovídat základním poţadavkům stanoveným 5 zákona č. 110/1997 Sb. Kaţdý provozovatel potravinářského podniku, tedy i prodejce potravin, je odpovědný za zdravotní nezávadnost všech pouţitých obalů (které sám pouţívá) a obalových materiálů přicházejících do přímého styku s potravinou a musí proto dbát, aby byl svými dodavateli průkazným způsobem informován o tom, ţe obal či obalový materiál splňují veškeré poţadavky platných právních předpisů (Prohlášení o splnění podmínek uvedení obalu na trh dle zákona č. 477/2001 Sb. o obalech ve znění pozdějších předpisů a souvisejících prováděcích předpisů tohoto zákona). Všechny obalové materiály musí odpovídat hygienickým poţadavkům na výrobky určené pro styk s potravinami stanovených vyhláškou č. 38/2001 Sb. Blíţe jsou poţadavky na obaly popsány v předchozí části v bodu Obecné poţadavky na potravinářské zařízení a výrobky určené pro styk s potravinou (včetně obalů a obalových materiálů)

137 Školení Nad osobami manipulujícími s potravinami musí být prováděn dohled a tyto osoby musí být poučeny nebo vyškoleny v otázkách hygieny potravin přiměřeně ke své pracovní činnosti. Osoby odpovědné za dodrţování stálých postupů zaloţených na zásadách HACCP nebo za provádění příslušných pokynů musí být odpovídajícím způsobem školeny v pouţívání zásad HACCP. Musí být dodrţeny poţadavky vnitrostátních právních předpisů týkajících se školících programů pro osoby pracující v určitých potravinářských oblastech. Veškerá školení pracovníků zacházejících s potravinami o významných aspektech hygieny potravin jsou pro jejich odborný růst zásadně důleţitá. Všichni zaměstnanci by si měli být vědomi svého postavení a odpovědnosti za ochranu potravin před kontaminací nebo zkaţením. Všechny osoby jakkoliv manipulující s potravinami by měly mít rovněţ nezbytné znalosti a dovednosti, aby s potravinami zacházely hygienickým způsobem. Osoby zacházející se silnými čistícími a desinfekčními prostředky v potravinářských prostorách musí být poučeny, jak s těmito chemikáliemi bezpečně zacházet, aby nemohly nesprávnými postupy kontaminovat potraviny, ohrozit své zdraví a zdraví spotřebitelů. Mezi faktory, které by měly být vzaty v úvahu při stanovení úrovně vzdělání patří: vlastnosti potraviny, zejména její schopnost podporovat růst patogenních nebo škodlivých mikroorganismů; způsoby zacházení s potravinami; způsoby balení; moţnosti kontaminace; způsoby zpracování nebo další přípravy před konzumací spotřebitelem; podmínky úchovy; očekávaná časová prodleva před konzumací potraviny. Proškolování osob zacházejících s potravinami musí být prováděno v pravidelných intervalech, a dle potřeby opakováno. Efektivita vzdělávání a školících programů by měla být pravidelně hodnocena, stejně jako běţný dozor a veškeré kontroly tak, aby bylo potvrzeno, ţe systém vzdělávání je účinný. Vzdělávací programy by měly být dle potřeby aktualizovány způsobem zajišťujícím, ţe osoby zacházející s potravinami si budou vědomy postupů nutných k zajištění bezpečnosti a vhodnosti potravin k lidské spotřebě. O školeních, informacích a pokynech musí vést provozovatel potravinářského podniku dokumentaci

138 6.3. OBECNÉ POŢADAVKY NA PRODEJNÍ AUTOMATY, NA POJÍZDNÉ NEBO PŘECHODNÉ PROSTORY (PRODEJNÍ STANY, STÁNKY NA TRHU, POJÍZDNÉ PRODEJNY) Prostory a prodejní automaty musí být v prakticky dosaţitelné míře umístěny, navrţeny, konstruovány a udrţovány v čistotě a v dobrém stavu tak, aby nedocházelo k riziku kontaminace, zejména zvířaty a škůdci. Zejména musí být, je-li to nezbytné: k dispozici vhodná zařízení pro udrţování odpovídající osobní hygieny (včetně zařízení pro hygienické mytí a osušování rukou, hygienické sanitární systémy a příslušenství pro převlékání); povrchy přicházející do styku s potravinami v bezvadném stavu a snadno čistitelné, a je-li to nezbytné, dezinfikovatelné; to vyţaduje pouţití hladkých, omyvatelných a korozivzdorných netoxických materiálů, pokud provozovatelé potravinářských podniků nepřesvědčí příslušný orgán o vhodnosti jiných pouţitelných materiálů; odpovídajícím způsobem zajištěno čištění, a je-li to nezbytné, dezinfekce pracovních nástrojů a zařízení; odpovídajícím způsobem zajištěno, aby čištění potravin, je-li součástí postupu prováděného potravinářským podnikem, bylo prováděno hygienicky; k dispozici odpovídající přívod teplé nebo studené vody; k dispozici odpovídající systémy nebo zařízení pro hygienické skladování a likvidaci nebezpečných nebo nepoţivatelných látek; k dispozici odpovídající zařízení nebo systémy pro udrţování a monitorování vhodných teplotních podmínek pro potraviny; potraviny ukládány tak, aby v prakticky dosaţitelné míře nedocházelo k riziku kontaminace. Kromě výše citovaných poţadavků Nařízení ES č. 852 musí osoby zabezpečující prodej a související manipulace s potravinami v uvedených prodejních zařízeních dodrţovat i všechny obecné principy hygieny potravin OBECNÉ POŢADAVKY NA PROVÁDĚNÍ BĚŢNÉHO ÚKLIDU, NA ČISTÍCÍ A DESINFEKČNÍ PROSTŘEDKY A NA PLÁNY ÚKLIDU Potravinářské prostory maloobchodních provozoven včetně jejich veškerého zařízení musí být udrţovány v odpovídajícím stavu a podmínkách pro: usnadnění všech hygienických postupů, udrţení jejich funkčnosti především v kritických fázích, kde je identifikováno jakékoli riziko, prevenci kontaminace potravin, např. kovovými úlomky, střepinami, odpadávajícími nátěry a omítkou, chemikáliemi a dalšími moţnými kontaminanty. Běţným úklidem by měly být především odstraněny všechny hrubé nečistoty a zbytky potravin, které by mohly být zdrojem kontaminace. Způsob provádění běţného úklidu je závislý na typu potravinářské

139 prodejny, šíři prodávaného sortimentu, a prováděných činností především výroby a úpravy potravin. Po provedení běţného úklidu tam kde bylo jakkoliv manipulováno s potravinami s určeným vyšším stupněm rizika (např. potravinami ţivočišného původu, lahůdkářskými a cukrářskými výrobky) je třeba provést i dezinfekci prostor i jejich vybavení. Úklid můţe být prováděn pomocí fyzikálních postupů jako jsou zahřívání, drhnutí, škrábání, vířivý proud, vakuové čištění apod., nebo čištění spojené s dezinfekčními postupy pomocí chemických čistících a dezinfekčních prostředků, coţ znamená pomocí zásad nebo kyselin, dále chlorových preparátů, chloraminů, jodových dezinfekčních přípravků, protiplísňových přípravků a dalších. Při volbě konkrétních čistících a desinfekčních prostředků je vhodné vyuţít odborného poradenství. Pro ochrannou desinfekci smí být pouţity pouze ty desinfekční přípravky, jejichţ uvedení na trh bylo povoleno (zákon č. 120/2002 Sb.) a musí být dodrţen návod k jejich pouţití. S čistícími a desinfekčními prostředky je nutné zacházet opatrně, pouţívat je pouze způsobem a v koncentracích stanovených výrobcem, přičemţ musí být vţdy vzaty v úvahu i poţadavky výrobce čištěného kontaktního materiálu nebo předmětu přicházejícího do styku s potravinami. Skladování čistících a dezinfekčních prostředků je nezbytné provádět odděleně od potravin, ve zřetelně označených obalech nebo nádobách tak, aby se zabránilo nebezpečí kontaminace potravin. Čištění pomocí chemických roztoků a dezinfekce by neměly být prováděny v místech, kde jsou uloţeny nebalené potraviny. Pokud je nutné neodkladně provést jakékoli čištění či dezinfekci v prostoru, kde jsou uloţeny nebalené potraviny nebo potraviny v obalech propustných pro plyny a těkavé látky, je zároveň zapotřebí učinit i taková opatření, aby bylo zabráněno kontaminaci potravin. Čistící a desinfekční prostředky nelze ukládat na zařízení nebo v jejich blízkosti, kde je manipulováno s potravinami hrozí vysoké riziko chemické kontaminace! Po kaţdém mytí zařízení, pomůcek a všech ploch, které přicházejí nebo které by mohly přijít do přímého kontaktu s potravinou, s pouţitím chemikálií nebo dezinfekčních prostředků, je nutné provést na závěr sanitačního procesu důkladné opláchnutí studenou pitnou vodou, popř. teplou vodou připravenou z vody pitné. Výjimku tvoří případy, kdy výrobce čistícího a dezinfekčního prostředku v návodu k pouţití uvádí, ţe závěrečné omývání pitnou vodou není ţádoucí. Zpracované plány úklidu a dezinfekce by měly zajistit, aby všechny části provozovny byly dostatečně čisté; měly by zahrnovat i čištění úklidového vybavení a pomůcek. Kromě stanovení časových intervalů

140 čištění popř. jiné činnosti, musí obsahovat i způsob čištění a druh pouţitého chemického či dezinfekčního prostředku. Do plánu úklidu by mělo být zahrnuto čištění okolních ploch provozovny (pokud slouţí k manipulacím s potravinami a/nebo mohou přímým či nepřímým způsobem kontaminovat prostory provozovny nebo potraviny a obaly, které jsou do provozovny přijímány); dále musí být stanovena frekvence bílení, provádění ostatních nátěrů a čištění a udrţování obkladů, mytí a udrţování podlah, čištění kanalizačních vstupů, mytí dveří, oken a světlíků, čištění sítí proti hmyzu, osvětlovacích těles, armatur, potrubních a kabelových rozvodů, sanitárního vybavení (záchodů, šaten, umývadel) a dalších. Obecný postup čištění Odstranění hrubých nečistot, zbytků potravin, rozebrání čistitelných částí zařízení; příprava mycích roztoků při dodrţení výrobcem doporučené koncentrace mycího prostředku a teploty; pokud není teplota roztoku stanovena, pro ruční mytí je doporučeno C; omytí všech součástek a ploch za pomoci mycího roztoku s následným opláchnutím teplou vodou; dezinfekce příprava dezinfekčního roztoku; způsob dezinfekce se řídí doporučením výrobce dezinfekčního prostředku, doba působení dezinfekce musí být dodrţena pro dosaţení účinku tj. zničení mikroorganismů; opláchnutí dezinfekčního roztoku teplou vodou; konečné opláchnutí ploch přicházejících do přímého styku s potravinou studenou pitnou vodou; osušení teplým vzduchem, popř. papírovými utěrkami na jedno pouţití, popř. samovolné oschnutí v čistém prostoru. Frekvence a způsob čištění zařízení přicházejícího do styku s potravinami, všech pouţívaných pomůcek a nářadí musí být stanoveny odpovědně. Při čištění strojního zařízení je nutné se řídit pokyny výrobce uvedenými v technické dokumentaci. Do plánu úklidu je třeba zahrnout i pomůcky, které jsou v prodejně vyuţívány spotřebitelem: nákupní koše a vozíky, často vystavené působení povětrnostních vlivů, kontaktu se ţivočišnými škůdci, dále i podávací náčiní apod. Je nesmírně důleţité, aby byla věnována náleţitá pozornost čištění drţadel nákupních vozíků a nákupních košů; čištění musí být prováděno u všech pouţívaných pomůcek tohoto druhu v pravidelných intervalech. U kontaktních ploch madel, drţadel nákupních pomůcek a úchopných částí podávacího náčiní tedy kontaktních míst s rukou spotřebitele je identifikováno vysoké mikrobiologické riziko. Při samoobsluţném výběru potravin pak mohou být znečištěnýma rukama spotřebitele mikrobiologicky kontaminovány nabízené produkty. Plány úklidu by měly být neustále a účinně sledovány, vyhodnocována jejich vhodnost a účinnost a v případech, kdy je v určité části úklidových nebo specifických sanitačních činností identifikováno nebezpečí, by měly být plány dokumentovány

141 Pokud jsou zpracovány písemné plány úklidu (např. Sanitační řád), měly by specifikovat: prostory, vybavení a nářadí, které mají být čištěné; odpovědnost za jednotlivé činnosti; způsob a četnost úklidu, včetně stanovení chemických nebo fyzikálních prostředků pro mytí a dezinfekci; opatření nutná k monitoringu sledování účinnosti čištění. Plány úklidu by měly být popřípadě koncipovány po konzultaci s odborníky. Provozovatel potravinářského podniku se nezbavuje odpovědnosti za dodrţování hygienických poţadavků stanovených zákonem č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 v případě, ţe sjednal s jinou fyzickou nebo právnickou osobou provádění úklidu, popř. provádění některých dalších sanitačních činností v potravinářském podniku. Je proto ţádoucí, aby v zájmu předcházení vzniku jakéhokoli druhu nebezpečí, popř. omezení rizika na přijatelnou míru zajistil dostatečně účinnou kontrolu těchto činností KONTROLA ŢIVOČIŠNÝCH ŠKŮDCŮ Kontrola a eliminace výskytu ţivočišných škůdců musí být zajištěna technickými a organizačními opatřeními, jako jeden z automatických předpokladů funkce systému zaloţeného na HACCP. Charakteristika nejvýznamnějších skupin škůdců Nejvýznamnějšími a v praxi nejčastěji se vyskytujícími ţivočišnými škůdci jsou členovci, zejména hmyz, hlodavci a s narůstajícím počtem velkých prodejních jednotek i ptáci. Roztoči Jsou malí, obvykle do 1 mm velcí pavoukovci se 4 páry noh. Je to velká skupina obsahující asi 20 tisíc druhů, z nichţ řada ţije v lidských příbytcích, skladech a dalších potravinářských provozech. Pro svou malou velikost a nenápadnou, obvykle béţovou nebo světle hnědou barvu unikají pozornosti a jsou zaregistrováni aţ při přemnoţení. Patří k nejvýznamnějším činitelům způsobujícím alergie. Hmyz Hmyz je nejpočetnější skupinou ţivočichů, co se týká počtu jedinců i druhů. Lze odhadnout, ţe počet aţ dosud známých druhů je přibliţně jeden milion. Z tohoto mnoţství druhů jen zlomek se vyskytuje v potravinách a zemědělských produktech. Například brouků, kteří jsou mezi hmyzem druhově

142 nejpočetnější, je v celosvětovém měřítku zaznamenáno jen asi 500 druhů nalezených v zásobách potravin a potravinových surovin. Vedle uţitečných druhů, bez kterých by nemohly existovat další organizmy sem patří i škůdci. Hmyzí škůdci vyskytující se v potravinářských provozech nepřesahují velikostí 2 cm (potemník moučný), obvykle se však v provozech vyskytují druhy zřetelně menší, do 2-3 mm, kteří, zejména pokud se týká brouků a jejich larev mohou unikat pozornosti aţ do okamţiku přemnoţení. Objem základních informací o hmyzích škůdcích přesahuje moţnosti příručky, takţe bez bliţšího zařazení uvádíme, ţe při kontrolách jsou v potravinářských prodejnách nejčastěji zaznamenávány druhy vnikající do prodejny z okolí (např. moucha domácí, moucha octomilky, mravenci, pisivky) spolu s potravinami a surovinami (např. brouci potemník moučný, potemník ničivý, červotoč spíţní, korovník obilní, pilousi, lesák skladištní a pod., mol obilný a celá škála dalších). Obratlovci Nejčastějšími škůdci z této skupiny, kteří bývají problémem potravinářských prodejen jsou potkan, myš domácí, vrabci a holub domácí. Identifikovaná nebezpečí Mikrobiologická Ţivočišní škůdci působí jako vektor šíření mikrobiologické kontaminace přenášejí mikroby na svém těle a přispívají k mikrobiologickému rozkladu potravin také svými metabolity exkrementy, močí, těly uhynulých jedinců, odlučováním částí těl (svlečky pokoţek). Některé druhy (například myši, potkani, ptáci, mouchy) jsou schopni přenášet původce onemocnění. Alergenní Někteří škůdci, například roztoči a další způsobují u citlivých osob alergické reakce při konzumaci napadených potravin nebo potravin vyrobených z napadených surovin, při vdechování infikovaného vzduchu nebo při doteku s napadeným substrátem. Kontrola a kontrolní opatření Kontrola Systém kontroly zahrnující frekvenci, místa a metody je třeba zpracovat na konkrétní podmínky provozovny. Platí, ţe kontrola musí být uplatňována v pravidelných intervalech, které podle teplotních eventuálně vlhkostních podmínek by neměly přesáhnout 14 dní s prioritním zaměřením na málo přístupná místa a na místa, kde jsou uchovávány potraviny, které patří k nejčastěji napadaným (cereální výrobky, koření, sušené ovoce, suché skořápkové plody) v obalech, které nevylučují vnik škůdců (papír, plasty). Kontrolují se místa, kam se potraviny ukládají (například regály, prostory pod a za nimi, prostory pod paletami, škvíry v podlahách a podobně) a obaly potravin. Potraviny

143 v průhledných obalech se kontrolují přes obal, přičemţ se vyhledávají ţiví i mrtví jedinci nebo stopy po jejich činnosti (např. vlákna larev molů, ohryzané obaly od hlodavců, jejich exkrementy). Přítomnost ptačích škůdců se ve velkých provozech zjistí nejčastěji sluchem. Opatření Prevence. V souladu s legislativou je provozovatel potravinářského podniku povinen zajistit, aby konstrukce a uspořádání provozu umoţňovala řádný úklid a čištění, coţ patří k nejlepším preventivním opatřením. Mimo to je konstrukcí potřeba zamezit vnikání škůdců. Je třeba mít na paměti, ţe z vnějšího prostředí mohou do provozovny vniknout prakticky téměř všechny druhy škůdců, protoţe drtivá většina z nich má schopnost letu. Otevřená okna zejména po setmění jsou otevřenou branou pro letní nálet škůdců lákaných světlem, nedoléhající nebo otevřené dveře umoţňují vnik hlodavců a ptáků, podobně jako škvíry či otvory ve střeše, stěnách či podlaze. K prevenci patří také umisťování feromonových lapáků (například na obilní moly, mouchy), které umoţňují kontrolovat, zda nejsou potraviny v provozovně napadeny a slouţí i k hubení těchto škůdců. Jejich umístění musí respektovat zásadu, ţe nesmějí přijít do styku s potravinami. DDD Boj proti škůdcům se obvykle označuje jako DDD, coţ je zkratka desinfekce (zbavení předmětu mikrobů), desinsekce (hubení hmyzu resp. v širším slova smyslu členovců) a deratizace (hubení hlodavců). Způsob provádění DDD je určen v 55 a dalších zákona č. 258/2000 sb. o veřejném zdraví a změně některých souvisejících zákonů. Ochranná DDD se podle tohoto zákona člení na: běţnou ochrannou DDD, kterou je povinna podle potřeby provádět kaţdá osoba, a to jako součást čištění a běţných technologických a pracovních postupů., a na speciální ochrannou DDD, kterou je odborná činnost, kterou je povinna podle potřeby ve své provozovně zajistit kaţdá fyzická osoba nebo právnická osoba, která je podnikatelem při zvýšeném výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších ţivočichů.cílená na likvidaci původců a přenašečů infekčních onemocnění a zvýšeného výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších ţivočichů. Osoba, která provádí ochrannou dezinfekci, dezinsekci nebo deratizaci smí mj. pouţít jen přípravky, jejichţ uvedení na trh bylo povoleno a musí dodrţet návod k jejich pouţití stanovený výrobcem a je povinna kontrolovat její účinnost

144 Chemických přípravků na hubení ţivočišných škůdců jsou desítky. Podnikatel musí vybrat ty, které jsou vhodné pro potravinářství a respektovat specifikaci a informace v návodech, zejména v částech, které se zabývají pouţitím přípravku, vyloučením jeho kontaktu s potravinou, případně pouţitím koncentrace a pod. Dobré informace o existujících přípravcích a vhodnosti jejich pouţití poskytují některé specializované internetové stránky, například stránky Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv - adresa: kde je rozsáhlý přehled mnoha prostředků pro DDD. Běţné ochranné DDD se musí věnovat zvýšená pozornost a její provádění má být dokumentováno. Dokumentovaný způsob pouţití má preventivní účel pro vyloučení pouţití nevhodných nebo nepovolených přípravků, pro vyloučení styku s potravinami a pro pravidelnost prováděných úkonů. Speciální ochrannou DDD v potravinářských, můţe provádět fyzická osoba, která mj. získala odborné znalosti v rozsahu upraveném právním předpisem a podrobila se před komisí úspěšně zkoušce odborné způsobilosti a má osvědčení o odborné způsobilosti a jen pod dohledem a řízením fyzické osoby, která má stejné předpoklady. Doklady z prováděné speciální ochranné DDD se doporučuje uschovat pro dokumentaci kontrolnímu orgánu způsobu provedení DDD KONTROLA STANOVENÝCH TEPLOT Poţadavky na teploměry Pro kontrolu stanovených teplot je nevhodné pouţívat skleněné teploměry s kapalinovou náplní (rtuť, líh apod.). Pro kontrolu teplot jsou vhodné teploměry elektronické s vnitřní nebo vnější sondou o měřícím rozsahu alespoň -20 aţ +30 C. Teploměry mohou být podle účelu pouţití vybaveny snímači dotykovými, které mohou být se špičatým zakončením (vpichovací), spirálovým (závrtným), nebo zakončením zcela plochým (meziobalové). Pro kontrolu teploty vzduchu jsou určeny snímače prostorové. Popis měření teploty Způsob měření teplot a vyhodnocení zjištěných skutečností je přizpůsoben poţadavkům nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin. Dle tohoto nařízení nesmí dojít k přerušení chladícího řetězce. Jsou však povolena krátká období mimo prostředí s řízenou teplotou, je-li nezbytné se přizpůsobit praktickým podmínkám při manipulaci během přípravy, přepravy, skladování, prodeje, atd., za

145 předpokladu, ţe to nepovede k ohroţení zdraví. Při kontrole, pokud je zjištěno, ţe chladící řetězec byl přerušen, je v odůvodněných případech vhodné, aby bylo provedeno posouzení, nakolik toto přerušení změnilo vlastnosti dané potraviny a zda je potravina ještě bezpečná. Před vlastním měřením stanovené teploty se proveden tzv. temperování snímače. Temperování slouţí k vyrovnání teplot mezi snímačem a kontrolovaným prostředím. Doba, po kterou trvá vyrovnávání teplot, je různě dlouhá. Záleţí na teploměru a na konstrukci snímače a prostředí, které má být měřeno. Tuto dobu tedy nelze obecně stanovit. Kontrola stanovených teplot potravin se provádí v jednom, ve dvou nebo třech krocích: zjištěním teploty prostředí, ve kterém je potravina uváděna do oběhu, tento krok se provádí zejména tehdy, pokud je společně skladováno více druhů potravin; zjištěním teploty na povrchu obalu potraviny; zjištěním vnitřní teploty potraviny; pokud v prvním, případně druhém kroku je zjištěna teplota vyhovující, nepřistupuje se zpravidla k provedení tohoto třetího kroku, Zjištění teploty prostředí, ve kterém je potravina uváděna do oběhu, se provádí měřením v namátkově zvolených místech. Toto měření musí být provedeno v blízkosti potravin tak, aby výsledek měření byl dostatečně objektivní pro další rozhodnutí. Podle typu chladícího zařízení nebo jiného prostoru s regulovanou teplotou a podle zkušeností z praxe jsou zvolena nejméně 3 místa, ve kterých se měření teploty provede. Jsou-li neměřené hodnoty teplot vyšší neţ stanovené (s tolerancí +1 C), pokračuje se u potravin se zjišťováním teploty na povrchu obalu potraviny. Zjištění teploty na povrchu obalu potraviny nebo přímo na povrchu potraviny se provádí vloţením plochého snímače mezi obaly nebo jednotlivé kusy potraviny tak, aby bylo dosaţeno dobrého kontaktu mezi snímačem a obalem potraviny. Dle moţností by při tomto kroku nemělo dojít k nevratnému poškození obalu nebo k destrukci vlastní kontrolované potraviny. Pokud naměřené hodnot teplot jsou vyšší neţ stanovené o více jak 3 C, pokračuje se zjišťováním vnitřní teploty potraviny. Měření vnitřní teploty potraviny (destruktivní zkouška) se provede na vzorcích z bezprostřední blízkosti místa, kde byl v předchozích krocích zjištěn největší rozdíl teploty od teploty stanovené. Při destruktivní kontrole nesmí být vzorek přemisťován, měření se provede na místě jeho uloţení. V závislosti na druhu potraviny se k měření zvolí vhodný snímač (vpichovací, závrtný, plochý), který se zavede dovnitř potraviny (v případě krájených potravin je vodné pouţít plochý snímač zavedený mezi plátky potraviny)

146 Při destruktivní zkoušce musí být při celkovém počtu chlazených výrobků v jednom chladícím zařízení do 100 ks výrobku, resp. spotřebitelského balení, stanovena teplota minimálně ve 3 výrobcích (dílčích vzorcích), při celkovém počtu 101 a více ks výrobku, resp. spotřebitelského balení, minimálně v 5 výrobcích (dílčích vzorcích). V odůvodněných případech je moţné přistoupit přímo k měření teploty destruktivní zkouškou, bez předchozího měření teploty prostředí a teploty na povrchu obalu potraviny. Opatření V případě, ţe výsledkem zkoušky je zjištěno, ţe naměřené teploty neodpovídají teplotám stanoveným, musí být přijato vhodné opatření k nápravě tohoto stavu. K takovým opatřením patří například : regulace výkonu chladícího zařízení; přemístění potravin do chladícího zařízení schopného udrţet stanovenou teplotu; v případě, ţe je v důsledku nedodrţení stanovených teplot podezření na porušení zdravotní nezávadnosti potravin nebo jakosti musí být tyto potraviny okamţitě staţeny z prodeje PODMÍNKY ÚCHOVY DLE JEDNOTLIVÝCH DRUHU POTRAVIN Druh potraviny Poţadavek Maso Maso dle ţivočišných druhů Nejvýše 7 C Drůbeţí maso čerstvé Sklad. při stálé teplotě -2 aţ +4 C Drůbeţí maso zmrazené Sklad. při stálé teplotě nepřevyšující -12 C 1) Drůbeţí maso hluboce zmrazené Skladování při stálé teplotě nepřevyšující minus 18 C Maso zajícovců 4 C Maso běţců 4 C Maso pernaté zvěře 4 C Droby a krev Nejvýše 3 C Mleté maso Nejvýše 2 C Masné polotovary Nejvýše 4 C Zmrazené maso Nejvýše minus 12 C Kosti nezmrazené Sklad. a přeprava nejvýše do +2 C Kosti zmrazené Sklad. a přeprava nepřekračující -18 C Masné výrobky vyrobené z čerstvého masa s výjimkou masa drůbeţího Zachování teploty 7 C a králičího vyrobené s pouţitím masa drůbeţího a králičího, anebo Zachování teploty 4 C zvěřiny vyrobené s pouţitím vnitřností Zachování teploty 3 C vyrobené s pouţitím strojně odděleného masa Zachování teploty 2 C masné výrobky tepelně neopracované Nejvýše 5 C trvanlivé masné výrobky Nejvýše 20 C Masné polotovary Nejvýše 4 C Masné konzervy Podmínky stanoví výrobce na obalu Škvarky k lidské spotřebě: vyškvařené při teplotě niţší neţ 70 C; vyškvařené při teplotě vyšší neţ 70 C s obsahem vody 10% a vyšší; vyškvařené při teplotě vyšší neţ 70 C s obsahem vody niţším neţ 10%. Při teplotě nejvýše 7 C max. 24 hodin nebo při teplotě nejvýše -18 C ; při teplotě nejvýše 7 C max. 48 hodin nebo při teplotě nejvýše -18 C; nejsou stanoveny ţádné poţadavky. Ryby Čerstvé ryby sladkovodní Čerstvé ryby mořské a ostatní vodní ţivočichové, rozmrazené Teplota prostředí od -1 do +5 C Při skladování, přepravě a nabízení k prodeji musí být

147 Druh potraviny Poţadavek produkty rybolovu, vařené a chlazené výrobky z korýšů udrţovány při teplotě blíţící se teplotě tajícího ledu a měkkýšů Zmrazené produkty rybolovu Při teplotě -18 C v kaţdé části, při dopravě nejvýše o 3 C více Hlubokozmrazené ryby Při teplotě -18 C a niţší Sušené ryby Podmínky stanoví výrobce na obalu, skladování při relativní vlhkosti vzduchu 65-70% Vejce a výrobky z vajec Vejce Při nekolísavé teplotě v rozmezí 5-18 C Vejce křepelky japonské V suchu, mimo přímý dosah slunce, při nekolísavé teplotě v rozmezí 5-18 C Majonézy balené Úchova při nekolísavé teplotě v rozmezí 0-15 C Mléko a výrobky z mléka Mléko, smetana a mléčné výrobky ošetřené UHT a sterilací, Při teplotě do 24 C zahuštěné mléko, sušené mléko, bílkovinné mléčné výrobky Sušené mléčné výrobky Skladování při relativní vlhkosti vzduchu do 70 % Ostatní mléčné výrobky včetně másla a sýrů Uvádění do oběhu v rozmezí 4-8 C Mraţené krémy Skladování při teplotě vzduchu -18 C a niţší, při přepravě se můţe teplota krátkodobě zvýšit nejvýše na -15 C Ostatní potraviny Čokoláda, čokoládové cukrovinky, Kakao a výrobky z kakaa Čokoládové a kakaové pomazánky Nečokoládové cukrovinky Teplota úchovy předpisem není stanovena, můţe být ale deklarována na obale výrobcem. Při přepravě, skladování a prodeji nesmí vyšší teplota zapříčinit ţádné deformace nebo jakostní změny potraviny Cukr bílý, s výjimkou cukru moučky Skladování při teplotě nejvýše 30 C a relativní vlhkosti vzduchu 70% Cukr moučka Skladování při teplotě nejvýše 30 C a relativní vlhkosti vzduchu 65 % Tekuté výrobky z cukru Skladování při teplotě nejvýše 25 C Ostatní druhy cukrů Podmínky úchovy nestanoveny, ale mohou být deklarovány na obalu výrobcem Med Podmínky úchovy nestanoveny, ale mohou být deklarovány na obalu výrobcem Všechny jedlé tuky a oleje obecný poţadavek Při skladování a přepravě musí být chráněny před slunečním světlem Rostlinné tuky a oleje, ztuţené a pokrmové tuky Teplota skladování nesmí přesáhnout 20 C Ţivočišné tuky a oleje (např. sádlo a lůj, rybí olej), Teplota skladování nesmí přesáhnout 15 C roztíratelné tuky, směsné roztíratelné tuky a tekuté emulgované tuky Upravené chlazené čerstvé ovoce Uvádění do oběhu v rozmezí 0-5 C Sušené ovoce a ovoce proslazené (kandované ovoce) Skladování při relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 70% nebalené Upravená chlazená čerstvá zelenina Skladování a přeprava při teplotách v rozmezí 0-5 C Sušená a proslazená nebo kandovaná zelenina nebalená Skladování nejvýše při 20 C a relativní vlhkosti vzduchu 70 %, u sušené zeleniny nejvýše 65 % Zelenina mléčně kvašená ( např. zelí kysané) Konkrétní podmínky úchovy stanoví výrobce na obalu Suché skořápkové plody Podmínky úchovy nestanoveny, výrobce můţe deklarovat na obalu Houby čerstvé volně rostoucí Skladování a přeprava při teplotách v rozmezí 0-10 C, houby smí být uloţeny pouze v jedné vrstvě Houby čerstvé pěstované balené a nebalené Skladování a přeprava při teplotách v rozmezí 0-6 C, balené a zabalené houby určené k přímému prodeji smí být uloţeny nejvýše ve 2 vrstvách; nebalené, volně loţené nejvýše ve 3 vrstvách Houby sušené Skladování při teplotě nejvýše 20 C a relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 65% Výrobky z brambor přesmaţené a vařené lze uvádět do oběhu Podmínky uvádění do oběhu stanoví výrobce na obalu pouze chlazené nebo hlubokozmrazené Hlubokozmrazené potraviny Skladování a přeprava při teplotě ve všech částech výrobku - 18 C anebo niţší, při veškerých manipulacích včetně prodeje nesmí dojít ke zvýšení teploty nad -15 C Balené přírodní minerální, pramenité a kojenecké vody a balená pitná voda Skladování a úchova v chladu a chráněné před přímým slunečním světlem Nealkoholické nápoje v průsvitném obalu Při skladování a přepravě musí být chráněny před přímým slunečním světlem Koncentráty k přípravě nápojů

148 Druh potraviny Poţadavek Ovocná vína, ostatní vína a medovina Podmínky úchovy nejsou předpisem stanoveny, výrobce můţe uvést na obale Pivo a nápoje na bázi piva Musí být chráněny před přímým slunečním světlem a poškozením vlivem mrazu Konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje Podmínky nejsou předpisem stanoviny Kvasný ocet všechny druhy Podmínky nejsou předpisem stanoveny Droţdí pekařské čerstvé Úchova při teplotách v rozmezí 1-10 C Droţdí pekařské sušené a sušené droţdí jedlé Skladování v suchu při teplotách do 20 C Víno révové Podmínky uvádění do oběhu nejsou stanoveny, nutno dodrţovat obecné postupy Mlýnské obilné výrobky Skladování na podláţkách nejméně ve vzdálenosti 5 cm od stěny při relativní vlhkosti vzduchu 75% Rýţe Skladování na podláţkách nejméně ve vzdálenosti 5 cm od stěny při relativní vlhkosti vzduchu 75% Pekařské výrobky Např.chléb, pečivo, trvanlivé pečivo Podmínky nejsou předpisem stanoveny - výrobce můţe deklarovat na obalu Cukrářské výrobky nebalené Skladování při teplotě do 8 C Cukrářské výrobky balené Podmínky stanoví výrobce Cukrářská těsta Skladování při teplotách do 10 C Těstoviny sušené Skladování na podláţkách ve vzdálenosti nejméně 5cm od stěny, relativní vlhkost vzduchu nejvýše 75% Těstoviny nesušené Skladování při teplotě nejvýše 5 C, Přeprava v izotermických obalech nebo izotermických dopravních prostředcích Těstoviny nesušené balené vakuově nebo v inertní atmosféře Skladování při teplotě nejvýše 10 C Lahůdkářské výrobky Dle deklarace výrobce, popřípadě podle poţadavku na úchovu sloţky výrobku, která vyţaduje nejniţší teplotu úchovy Výrobky studené kuchyně; knedlíky Dle deklarace výrobce na obalu Koření Podmínky úchovy nejsou stanoveny Kořenící směsi Podmínky úchovy nejsou stanoveny Čaj Podmínky úchovy nestanoveny Káva a kávoviny Podmínky úchovy nestanoveny Konzervy Dle deklarace výrobce na obalu Luštěniny a semena Skladování při teplotě do 20 C a relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 70% Sůl Podmínky úchovy nejsou stanoveny Dehydratované výrobky Skladování v suchých chladných a větratelných místnostech na podláţkách, nejméně 5 cm nad zemí a od stěn Ochucovadla - hořčice Podmínky úchovy nejsou stanoveny můţe deklarovat výrobce na obalu Pokud nestanovil výrobce jinak nebo poţadavky nebyly upraveny dodatečně zvláštním předpisem, je třeba dodrţovat výše uvedené teploty a další podmínky úchovy. Pokud nejsou teploty úchovy nebo jiné podmínky stanoveny, je nutné dodrţovat obecné zásady zacházení s potravinami nebo principy popsané v jednotlivých komoditních (výrobkových) částech. Je povolen krátkodobý výkyv teploty nahoru nejvýše o 3 C.; k těmto přípustným odchylkám můţe docházet v podmínkách dobré úrovně skladování a distribuce v rámci lokální distribuční sítě a v maloobchodních prodejních boxech HYGIENICKÁ PRAVIDLA PŘI PRODEJI POTRAVIN A SOUVISEJÍCH MANIPULACÍCH V POTRAVINÁŘSKÉM MALOOBCHODU Příjem potravin do provozovny Při příjmu potravin do provozovny musí být dodrţeny následující zásady:

149 Po otevření přepravního prostoru je pracovníkem provádějícím přejímku potravin zkontrolováno, zda jsou potraviny dopravovány v souladu s obecnými zásadami přepravy: o přepravní prostor s přihlédnutím k druhu přepravovaných potravin není znečištěný a nevykazuje zápach (s výjimkou přepravy potravin, u nichţ je pach charakteristickou vlastností); potraviny vykazující intenzivní pach, který je jejich charakteristickou vlastností, nemohou být společně dopravovány s potravinami, které by mohly být pachem kontaminovány; o uloţené potraviny nejeví stopy neţádoucích změn jako jsou deformace, rozbití, potřísnění zbytky potravin nebo jiných látek, napadení ţivočišnými škůdci apod.; o potraviny, které mají stanoveny teplotní podmínky skladování, přepravy uvádění do oběhu (úchovu při chladírenských nebo mrazírenských teplotách) nebo mají stanoveny jiné fyzikální podmínky úchovy (např. uloţení při stanoveném % relativní vlhkosti vzduchu, zabránění přímému slunečnímu svitu), při přepravě tyto podmínky splňují; o potraviny, především potraviny nebalené, jsou uloţeny ve vhodných přepravních obalech, které nemohou potraviny kontaminovat; o společně s potravinami nejsou neodděleně dopravovány i předměty nesouvisející s potravinami, nepotravinářské výrobky (pozor na ropné produkty a další chemikálie) nebo i látky, které by mohly potraviny kontaminovat; o při přepravě potravin nejsou pouţity palety či kontejnery potřísněné chemikáliemi, ropnými látkami, drogistickými výrobky apod., které by mohly potraviny kontaminovat; při této kontrole je třeba se zaměřit nejen na potraviny nebalené, ale i potraviny v plastových obalech, kdy druhý obal (tvořený pouze smrštitelnou fólií) potravinu dostatečně neizoluje od vlivů prostředí a potraviny tak mohou být vystaveny chemické kontaminaci; o společně s potravinami bez náleţitého oddělení nebo zabezpečení nejsou přepravovány potraviny vyřazené z dalšího oběhu, které by mohly přepravované potraviny kontaminovat nebo být zaměnitelné; o charakter a označení potraviny odpovídá specifikacím uvedeným v průvodní dokumentaci, která je současně předána s potravinou nebo byla předána ještě před jejím dodáním. V případě jakéhokoli podezření se dodávka prohlédne podrobněji, posoudí se senzorické vlastnosti potravin, provede měření vnitřních teplot potravin apod. Při přejímce potravin hluboko zmrazených a chlazených je vyţádán od přepravce výtisk protokolu o teplotě přepravy v přepravním prostoru. V případě potvrzení závadného stavu se o zjištěném nedostatku pořídí zápis do určeného dokumentu, nebo do k tomuto určeného sešitu. V případě, ţe nelze dodávku přetřídit tak, aby byly převzaty pouze bezpečné a jakostní potraviny se dodávka odmítne

150 Dodávka bude odmítnuta pokud byl v průběhu přepravy zásadním způsobem porušen chladící nebo mrazírenský řetězec a nelze s jistotou předpokládat, ţe potravina je bezpečná. Dodávka bude odmítnuta pokud obsahuje potraviny neznámého původu, bez příslušných průvodních dokladů. Dodávka bude odmítnuta, bude-li obsahovat balené potraviny buď zcela neoznačené nebo označené nedostatečným způsobem, pokud nebudou příslušné podklady specifikující vlastnosti potraviny, s uvedením všech poţadovaných údajů, předány prodejci současně nebo před uskutečněním dodávky. Přejímka do skladovacích prostor Při přejímce potravin musí být dbáno především na dodrţení chladícího řetězce. I kdyţ jsou pro nutné manipulace při příjmu potraviny připuštěna nezbytná mírná zvýšení teplot oproti teplotám stanoveným výrobcem nebo předpisem, je nutné přejímané potraviny urychleně uloţit do chlazených prostor s poţadovanou teplotou úchovy. Při ukládání do skladových prostor se v rámci daných moţností ověřuje zda všechny převzaté potraviny : nejeví ţádné zjevné známky poškození zdravotní nezávadnosti nebo změny jakosti, nejsou plesnivé (s výjimkou výrobků jejichţ charakteristickou vlastností je přítomnost kulturních plísní), nahnilé, oklihlé, nebo nejeví jiné známky působení mikrobiální činnosti, nejsou páchnoucí s výjimkou těch potravin, u kterých je pach charakteristickou vlastností, nejsou deformované, nejsou nečerstvého vzhledu, nejsou senzoricky změněné, tzn. nejsou změněny ve vůni, chuti, barvě a konzistenci a vzhledu např. zkyslé, zkvašené, zhořklé, ztvrdlé, vyschlé nebo nadměrně svraštělé, ztekucené, zakalené, neobsahují klky, mázdru na povrchu atd., nejsou provlhlé, pokud se nejedná o jejich charakteristickou vlastnost, nejsou napadeny ţivočišnými škůdci, jsou v obalu správně a zcela uzavřeny, první i případně i další balení potravin není poškozené (potrhané, popraskané, prosáklé, nafouklé, propíchané, potřísněné nebo spojené i s únikem potravin vytékáním, sypáním nebo odkrytím části potraviny), a pod., potraviny vakuově balené nemají porušeno vakuum a obal těsně přiléhá k balené potravině, potraviny balené v inertní atmosféře nemají poškozený obal (musí být obvykle trochu nafouklý), nejsou znečištěny zbytky potravin, nečistotami, chemikáliemi, exkrementy ţivočišných škůdců apod. neobsahují viditelné cizí předměty, jsou zřetelně a čitelně označeny poţadovanými údaji,

151 nemají prošlé datum pouţitelnosti nebo prošlé datum minimální trvanlivosti, jednotlivé kusy potravin v dodávce se viditelně neodlišují některými specifickými znaky od ostatních potravin obsaţených v dodávce, odpovídají údajům uvedeným v příslušných nabývacích dokladech, popř. nemají další výše nespecifikované vady. Potraviny nesmí být ukládány tak, aby se dostaly do kontaktu se stěnami, topnými tělesy, osvětlovacími tělesy, rozvody vody, páry nebo chladících medií, na místech, nad nimiţ můţe dojít ke kondenzaci vodních par a následnému zvlhnutí nebo promočení potraviny, přímo na podlahu, ale musí být uloţeny na čisté palety, podláţky nebo jiným vhodným způsobem, zajišťujícím ochranu před znečištěním potraviny; při naskladňování na palety nesmí být potraviny ukládány na palety potřísněné chemikáliemi, oleji, ropnými látkami, nebo jinými kontaminanty tyto palety musí být neprodleně vyřazeny ze skladovacích prostor s potravinami, do nepřiměřeně vysokých vrstev umoţňujících deformace potravin a bránících správnému proudění chladného vzduchu při udrţování stanovených teplotních podmínek, společně s potravinami nebo látkami vykazujícími výrazný pach, pokud způsob balení ostatních uloţených potravin nevylučuje moţnou kontaminaci pachem, s jakýmikoli předměty nebo látkami, které by mohly potraviny kontaminovat. Kontrola potravin ve skladovacích prostorách Při skladování potravin musí být pravidelně prováděna kontrola zda všechny skladované potraviny jsou uloţeny za deklarovaných podmínek uvedených výrobcem na obalu nebo podmínek stanovených závazných předpisem; především je dbáno na dodrţování chladícího řetězce, zajištění poţadované relativní vlhkosti, zastínění proti přímému slunečnímu svitu apod.; zda data spotřeby (pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti) nejsou prošlá, popř. zda pouţitelnost nebo trvanlivost potraviny není jiţ významně omezena; nejeví jakékoli změny oproti stavu ve kterém byly naskladněny, za předpokladu ţe byly dodrţeny všechny zásady správné přejímky do skladovacích prostor PŘÍPRAVA POTRAVIN, NABÍDKA K PRODEJI A PRODEJ Prodej nebalených potravin, vloţených do obalu za přítomnosti spotřebitele obsluţným způsobem Tato část blíţe specifikuje obecné hygienické a další související poţadavky na přípravu, nabídku k prodeji a způsob prodeje nebalených potravin s krátkou dobou údrţnosti (převáţně označených

152 datem pouţitelnosti), vyţadujících obvykle specifické podmínky úchovy. Potraviny se vyznačují vzhledem ke svému sloţení a technologii výroby vysokou rizikovostí a poměrně vysokým rizikem mikrobiologické kontaminace. Jedná se především o výrobky studené kuchyně (tzv. lahůdkářské), dále masné výrobky a výrobky z ryb určené k přímé spotřebě, výrobky cukrářské a některé druhy jemného pečiva a speciální druhy cukrovinek. Při přípravě, nabídce k prodeji a vlastnímu prodeji nebalených potravin je nutno dodrţovat následující poţadavky: Při vybalení a před přípravou potravin musí být u potraviny ověřeno zda nebyla překročena doba spotřeby (datum pouţitelnosti i datum minimální trvanlivosti). Data pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti by měla být ze skupinového obalu, pokud je to moţné, odpojena, a ponechána pro případnou kontrolu, nebo opsána nebo zaznamenána takovým způsobem, aby následně bylo moţno identifikovat šarţi výrobku a stanovit odpovídající zkrácené datum spotřeby v souladu s poţadavkem 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb. Toto datum musí být uvedeno při nabídce prodeje konkrétního nebaleného výrobku. Části obalů (etikety s údajem o datu spotřeby) nemohou být uchovávány v prodejních vitrínách v kontaktu s nebalenými výrobky; mohou být zdrojem kontaminace dalších potravin. Při přípravě a uloţení potravin na prodejní plata a do prodejních nádob musí být potraviny senzoricky posouzeny, zda mají obvyklé vlastnosti (vzhled, barvu, vůni, konzistenci, popř. chuť). Při případném zjištění nedostatků se nevyhovující nebo podezřelé potraviny vyřadí z prodeje, zřetelně označí a uloţí odděleně od ostatních vyhovujících potravin. K nabídce prodeje a vystavení potravin vyţadujících úchovu v chladu je nepřijatelné pouţívat přepravní nádoby a přepravky, vzhledem k vysokému riziku kontaminace chlazeného prostoru a následnému riziku kontaminace ostatních nebalených potravin. Pokud nelze potravinu nabízet jiným vhodnějším způsobem neţ v původním obalu, je třeba před vloţením do chladícího nábytku zajistit patřičnou čistotu pouţitého přepravního obalu. Úprava a příprava potravin (krájení, plátkování, umísťování a aranţování na podnosy apod.) musí být prováděna v odpovídajících teplotních podmínkách nebo zabezpečena urychleně tak, aby byl udrţen chladící řetězec. Je povoleno krátké období s odchýlením od stanovené teploty, za předpokladu, ţe potravina bude co nejrychleji uloţena do chlazeného prostoru a bude dosaţeno v krátké době poţadované teploty úchovy. Při přípravě a nabídce potravin balených do skleněných obalů (např. nakládané sterilované zeleniny, některých výrobků studené kuchyně nacházejících se v nálevu nebo oleji) je zapotřebí zachovávat maximální opatrnost při manipulaci s obalem (zejména při jeho otevírání), aby nedošlo k odštípnutí části hrdla, popř. rozbití obalu, následné kontaminaci potraviny a moţnému ohroţení zdraví spotřebitele. V případě poškození nebo rozbití skleněného obalu obsahujícího nebalenou

153 potravinu, je nutné pro zajištění její bezpečnosti vyloučit potravinu z oběhu, a popř. i další potraviny, které mohly být úlomky skla kontaminovány. Všechna prodejní plata a nádoby určené k nabídce prodeje musí být dokonale čisté a suché; nesmí obsahovat ţádné zbytky oplachové vody ani jiných kapalin. Při vystavování v prodejních vitrínách musí být potraviny odděleně uloţeny tak, aby se nemohly navzájem negativně ovlivňovat, zejména kontaminovat pachem; odděleně je třeba uloţit např. výrobky z ryb, výrobky obsahující čerstvou cibuli, česnek, popř. aromatické byliny, dále pikantní sýry s výrazným pachem. Rovněţ je důleţité zabránit kontaktu potravin nebalených obsahujících maz na povrchu, s kořeněným pokryvem, s kulturní plísní na povrchu i ve hmotě apod. s ostatními nebalenými potravinami. Při vkládání do prodejních chladících vitrín musí být dbáno, aby nedocházelo k jejich přeplňování, zejména ukládání do nepřiměřeně vysokých vrstev a ukládání na chladící mříţky, kterými ve vitríně cirkuluje chladný vzduch. Rovněţ je nutno ověřit teploty potravin uloţených pod nebo nad osvětlením vitríny, zda osvětlovací těleso nezvyšuje teplotu chlazeného prostoru a teplotu uloţené potraviny. Při nabídce prodeje nelze při označování nebalených potravin narušit jejich povrch vbodáváním cenovek nebo vpichových etiket do hmoty výrobků. Pokud je při nabídce nebalených potravin prováděna úprava nebo ozdobení ovocem, zeleninou nebo bylinami popř. jejich částmi, musí být před pouţitím upraveny takovým způsobem, aby nemohly v ţádném případě kontaminovat potravinu. Pro kaţdý sortiment je třeba zvolit vhodné podávací náčiní a pomůcky, odpovídající poţadavkům na předpokládané manipulace s potravinami. Musí být vyrobeny z materiálů odpovídajících hygienickým poţadavkům na materiály přicházející do styku s potravinami, které nemohou způsobit kontaminaci, deformaci nebo poškození potraviny. Je nepřípustné pouţívat jedno podávací náčiní (např. naběračku nebo lţíci) pro střídavé nabírání více druhů potravin. Krájecí pomůcky a nářezové stroje nesmí být současně pouţívány pro různé druhy potravin (pro masné výrobky a sýry, popř. výrobky z ryb). Při všech manipulacích s těmito potravinami musí být vyloučen přímý kontakt s rukou prodávajícího. Pokud jsou pouţívány ochranné pomůcky např. plastové nebo pryţové (chirurgické) rukavice, mohou slouţit pouze k manipulaci s jedním druhem potraviny; nelze se rukou ve stejné rukavici dotýkat a manipulovat s různými charakterově odlišnými druhy potravin. Při doplňování prodávaného sortimentu nebalených potravin s vysokým mikrobiologickým rizikem je nepřípustné doplňovat obsah původního mnoţství potraviny na platu nebo v nádobě další potravinou, popř. promíchávat jejich obsah (významný nedostatek při přípravě lahůdkářských

154 salátů a pomazánek, výrobků z ryb v nálevu, ale i krájených masných výrobků a dalších). Hrozí vysokého riziko kontaminace výrobků! Plata a prodejní nádoby slouţící k nabídce nebalených potravin musí být před kaţdým opětovným naplněním řádně vyčištěny, opláchnuty pitnou vodou a dokonale osušeny. Pokud jsou některé nebalené potraviny určené k přímé spotřebě při nabídce spotřebiteli ukládány přímo na kontaktní plochy chladícího zařízení (bez předchozího uloţení na podnosy), je třeba před kaţdým vloţením takovéto potraviny zajistit bezvadnou čistotu kontaktní plochy, popř. odpovídající podloţení vhodným materiálem např. mikroténovou fólií. Potraviny musí být při prodeji vkládány do vhodných obalů splňujících platné hygienické poţadavky na obaly přicházející do přímého styku s potravinami. Nebalené potraviny při prodeji nesmí být vkládány a baleny do pouţitých kartonů od jiných potravin (např. ovoce nebo mraţených potravin); hrozí vysoké riziko kontaminace! Zbytky potravin (odřezky, odkrojky), včetně odstraněných technologických obalů potravin a prvních obalů od potravin, vznikajících v přípravně nebo při přímém pultovém prodeji, musí být ukládány do vhodných uzavíratelných nádob a pravidelně odstraňovány z prodejního prostoru nebo prostoru přípravy tak, aby nemohly být zdrojem kontaminace. Po skončení prodeje nesmí být nabídkový prostor vitríny pouţíván k pravidelné úchově nebalených potravin do dalšího dne, aniţ by byla zajišťována jeho pravidelná sanitace, dezinfekce a konečné omytí pitnou vodou. Čištění skleněných ploch prodejních vitrín v průběhu nabídky k prodeji musí být prováděno s maximální opatrností; je nepřípustné pouţívat k čištění skleněných ploch pouţívat chemické prostředky, které by mohly kontaminovat potraviny. Vnitřní plochy vitrín (pokud nejsou skla výklopná) nelze čistit bez odstranění potravin z čištěného prostoru, popř. řádného zabezpečení potravin před moţnou kontaminací. Prodej nebalených potravin samoobsluţným způsobem Při samoobsluţném způsobu prodeje musí být dodrţeny níţe uvedené zásady: Před nabídkou kaţdého druhu potraviny samoobsluţným způsobem musí být zváţeno kaţdé pravděpodobné riziko vyplývající z konkrétního způsobu nabídky k prodeji a předpokládaným manipulacím a kontaktu spotřebitele s potravinou. Pokud je určité riziko kontaminace při zváţení místních podmínek prodeje, uspořádání provozovny a prodeje specifického sortimentu zjištěno, je třeba upravit nabídku prodeje takovým způsobem, aby případné přetrvávající riziko bylo omezeno na nejmenší moţnou míru. Při nabídce potravin nebalených musí být spotřebiteli dány k dispozici vhodné pomůcky - podávací náčiní nebo ochranné pomůcky na ruce (např. jednorázové plastové rukavice nebo mikroténové sáčky) pro hygienické odebírání potraviny tak, aby byl co nejvíce omezen kontakt rukou spotřebitele s potravinou a sníţeno riziko kontaminace potravin. Při tom je třeba vzít v úvahu

155 i moţnost znečištění rukou spotřebitele při výběru specifického sortimentu potravin (brambor a zeleniny) a moţnou následnou kontaminaci nečistotami ostatních samoobsluţně prodávaných potravin. Při nabídce potravin nebalených musí být dány spotřebiteli k dispozici vhodné obaly (sáčky, tašky, popř. přířezy obalového materiálu) odpovídající druhu, popř. tvaru, velikosti a hmotnosti prodávaných potravin. Všechny obaly a ochranné pomůcky nabídnuté spotřebiteli k samoobsluţnému výběru musí splňovat hygienické poţadavky na obalové materiály přicházející do přímého styku s potravinami. Na nutnost pouţití pomůcek a podávacího náčiní při výběru potraviny je třeba spotřebitele vhodným způsobem upozornit, např. informační tabulkou, obrázkem apod. V průběhu prodeje musí být zajištěno pravidelné doplňování obalového materiálu a pomůcek pro spotřebitele. Pokud při výběru určitého druhu potraviny v určitém úseku prodeje i přes všechna opatření provedená provozovatelem potravinářského podniku existuje moţné riziko kontaminace, je třeba nad tímto úsekem zabezpečit dohled prováděný školeným zaměstnancem provozovny (např. umístěním takovéto nabídky potraviny v dohledu zaměstnanců obsluţného úseku). Pokud nelze při prodeji nebalené potraviny omezit identifikované riziko na přijatelnou mez, nelze takovou potravinu nabízet k výběru samoobsluţným způsobem. Potraviny nabízené k výběru spotřebiteli samoobsluţným způsobem je třeba ukládat do vhodného zařízení do prodejních regálů, na prodejní stoly apod. tak, aby byl spotřebiteli umoţněn pohodlný výběr a bylo maximálně omezeno jeho naklánění nad potravinářský sortiment a vyloučen moţný kontakt potraviny s oděvem spotřebitele. Zařízení k nabídce nebalených potravin musí pravidelně čištěno; při nadměrném znečištění kontaktní plochy s potravinou musí být opakovaně čištěno i v průběhu jednodenního prodeje. Nabídka nebalených potravin v přepravních obalech (především uloţených v několika vrstvách na sobě) je pro samoobsluţný výběr spotřebitelem nevhodná. Pokud spotřebitel poţaduje při výběru některých druhů potravin, aby mu bylo umoţněno odstranění některých částí produktu (např. listů nebo nati u některých druhů zeleniny), je třeba pro tento účel vyčlenit a do prodejního prostoru umístit vhodné nádoby nebo bedny označené účelem pouţití. Odpad musí být z prodejního prostoru průběţně odstraňován. V průběhu prodeje samoobsluţným způsobem musí být při doplňování sortimentu zajištěna kontrola a třídění potravin, které byly v průběhu nabídky a výběru poškozeny a vykazují senzorické vady, popř. jsou jakýmkoli způsobem kontaminovány. Tyto potraviny musí být neprodleně vyloučeny z nabídky spotřebiteli. Pokud je spotřebiteli nabízena k samoobsluţnému výběru potravina vyţadující specifické podmínky úchovy (např. stanovené chladírenské teploty), je třeba v průběhu prodeje zajistit průběţnou kontrolu dodrţování stanovených podmínek (dodrţení chladícího řetězce potraviny)

156 Potravina, která se v průběhu nabídky prodeje ocitla mimo specifikované teplotní podmínky úchovy a nelze určit dobu jejího vyloučení z chlazeného prostoru, musí být neodkladně vyřazena z další nabídky k prodeji. Jedná se především o případy, kdy byla potravina odloţena spotřebitelem v průběhu nákupu mimo chlazený prostor vyhrazený k její nabídce. Do samoobsluţného prodeje nemohou být v potravinářském obchodě zařazeny potraviny nabízené v teplém stavu - po tepelném ohřevu nebo po ukončení technologického procesu pečení, roţnění, grilování nebo vaření, vyrobené výlučně z masa, nebo obsahující maso, popř. masné výrobky jako sloţku. Při nabídce k samoobsluţnému prodeji musí být nebalené potraviny uloţeny tak, aby bylo vyloučeno jakékoli riziko jejich kontaminace. V prodejních prostorách, kde je nabízen i nepotravinářský sortiment, nesmí být umístěny nebalené potraviny určené k samoobsluţnému prodeji v blízkosti drogistického zboţí nebo látek, které mají výrazný pach a mohly by být zdrojem kontaminace potravin. Prodej balených potravin Prodej hluboce zmrazených a zmrazených balených potravin Potraviny hluboce zmrazené musí být ukládány do mrazícího nábytku bez zbytečných prodlev tak, aby nedošlo ke zvýšení jejich teploty. Při nezbytných manipulacích je povoleno mírné zvýšení teploty úchovy za předpokladu, ţe nedojde k nadměrnému ojínění nebo orosení povrchu obalů. Za mírné zvýšení teploty je povaţována moţná odchylka od stanovené teploty max. + 3 C. Změny konzistence potraviny (tzn. částečné nebo úplné rozmrazení) jsou nepřípustné. Hluboce zmrazené potraviny musí být ukládány do mrazícího nábytku (zařízení) v souladu s doporučeními uvedenými v technické dokumentaci výrobci těchto zařízení. Mrazící nábytek má být umístěn tak, aby otevřená část nebyla vystavena průvanu nebo nadměrnému tepelnému záření (přímému slunečnímu záření, topným tělesům, popř. silnému umělému osvětlovacímu zdroji). Úloţné prostory mrazírenského nábytku nesmí být přeplňovány nad vyznačenou úroveň plnění. Např. při uloţení v horizontálních mrazících vanách nesmí vrstva uloţených potravin přesahovat stanovenou výši, obvykle označenou barevnou ryskou na vaně. Při přeplnění mrazírenského prostoru se tak potravina ocitne mimo specifikované podmínky úchovy doporučené výrobcem zařízení. Rovněţ je při přeplňování nábytku spotřebiteli znesnadněn výběr potravin, dochází k přehrnování výrobků s následným rizikem, ţe jednotlivé kusy potraviny se ocitnou mimo stanovené podmínky úchovy po neúměrně dlouhou dobu a dojde k neţádoucím změnám jejich vlastností. Pokud je pouţíván k úchově mrazící nábytek vyţadující průběţné uzavírání úloţného prostoru, je třeba jeho uzavření při delších prodejních prodlevách nebo i v průběhu prodeje kontrolovat, aby nedocházelo k úniku chladu

157 Při prodeji musí být pravidelně prováděna kontrola teploty, a to především před zahájením denního prodeje, dále při naskladnění a doplňování sortimentu a v případě jakéhokoli déletrvajícího vybočení z mrazícího reţimu (déle neţ 30 min.), jako je např. přerušení dodávky elektrického proudu, selhání funkce mrazícího zařízení, popř. odtávání zařízení apod. Vnitřní plochy mrazícího nábytku (zařízení) nesmí být zcela ani zčásti pokryty námrazou, sniţující distribuci chladu. Odmrazovací reţim má být naprogramován tak, aby probíhal pokud moţno mimo nákupní špičku. Potraviny nelze ukládat do jakýmkoli způsobem znečištěných úloţných prostorů. Potraviny nesmí být dehydratované v důsledku nevhodného zabalení nebo nevhodného skladování, nesmí být rozměklé, deformované, ani jinak narušené. Nebalené hluboce zmrazené potraviny lze uchovávat nebo nabízet k prodeji v mrazícím zařízení pouze odděleně tak, aby nedošlo k jejich vzájemnému ovlivňování. Za potraviny hluboce zmrazené se nepovaţují zmrzliny, mraţené krémy a zmrazené máslo. Potraviny rozmrzlé nesmí být znovu zmrazovány. Prodej chlazených balených potravin Potraviny chlazené musí být ukládány do chladícího nábytku bez zbytečných prodlev tak, aby byl dodrţen chladící řetězec. Při prováděných nezbytných manipulacích můţe dojít k mírnému a časově omezenému zvýšení poţadované maximální teploty úchovy deklarované výrobcem na obale nebo stanovené platným právním předpisem. Chladící nábytek má být umístěn tak, aby otevřená část nebyla vystavena průvanu nebo nadměrnému tepelnému záření (přímému slunečnímu záření, topným tělesům, popř. silnému umělému osvětlovacímu zdroji). Ukládání do chladícího zařízení musí být prováděno v souladu s doporučeními výrobců zařízení, které jsou uvedeny v technické dokumentaci. Úloţné prostory nesmí být přeplňovány tak, aby bylo zabráněno cirkulaci chladného vzduchu, nebo způsobem uloţení mimo vymezený chlazený prostor. Při ukládání do prodejního zařízení musí být dbáno, aby potraviny nebyly uloţeny v těsném kontaktu se stěnami ohraničující chlazený prostor, na ventilační mříţky zabezpečujícími proudění chladného

158 vzduchu, ani na předsunutá madla chladícího zařízení. Vanová chladící zařízení s horizontálním způsobem úchovy nesmí být naplňována nad stanovenou výši (vyznačenou obvykle barevnou ryskou na vnitřním plášti chladící vany). Při ukládání v blízkosti vnitřních osvětlovacích zdrojů chladícího zařízení je nutné ověřit, zda osvětlovací těleso nezvyšuje teplotu prostředí, popř. teplotu v jeho blízkosti uloţené potraviny. Při ukládání rovněţ nesmí docházet k přeplňování chladícího nábytku z důvodů moţných deformací a poškození potraviny a znesnadnění výběru spotřebitelem. Pokud je k úchově pouţíván uzavíratelný chladící nábytek (zařízení), např. vertikální chladící dveřové skříně, je nutné kontrolovat jejich uzavření, aby nedocházelo k úniku chladu. Při prodeji musí být prováděna kontrola teploty a funkčnosti chladícího zařízení a to především před zahájením denního prodeje, při doplňování sortimentu a v případě jakéhokoli déletrvajícího vybočení z chladícího reţimu jako je přerušení dodávky elektrického proudu, selhání funkce chladícího zařízení apod. V chladícím zařízení musí být chladící reţim nastaven tak, aby nedošlo k poškození jakosti potraviny ani v důsledku nepřiměřeně nízkých teplot úchovy, popřípadě zmrazení části nebo celé hmoty potraviny. Při úchově je bezpodmínečně nutné dodrţet stanovené rozpětí podmínek úchovy, tedy i nejniţší teploty úchovy stanovené výrobcem potraviny. Vnitřní plochy chladícího nábytku (zařízení) nesmí být pokryty námrazou nebo nečistotami sniţujícími distribuci chladu a moţností kontaminace obalů potravin. Potraviny nelze ukládat do zařízení, které má kontaktní úloţné plochy mokré nebo jakýmkoli způsobem znečištěné. Prodej potravin vyţadujících jiné specifikované podmínky úchovy Potraviny vyţadující úchovu bez působení přímého slunečního svitu nesmí být při nabídce prodeje vystavené za výlohami, popř. v částech prodejny, vystavených i po omezenou dobu přímému slunečnímu svitu. Výjimku tvoří plochy zastíněné proti účinkům záření vhodnou ochrannou fólií, popř. jiným způsobem. Přestoţe pojem temno uváděný na obalech některých potravin není ţádnými právními předpisy specifikován, a není ani obecně vyţadován ţádný konkrétní způsob úchovy, je ţádoucí při vystavování takto označených potravin k prodeji zabránit alespoň působení přímého slunečního záření

159 Potraviny vyţadující úchovu při stanovené relativní vlhkosti nesmí být vystavovány v prostorech s vysokou vlhkostí a častým mokrým čištěním prostoru, kdy můţe dojít k rychlému provlhnutí potraviny a jejího obalu. Prodej ostatních potravin Při prodeji ostatních potravin musí být zajištěny následující základní poţadavky: Potraviny musí být uloţeny vhodným způsobem, aby nedošlo při manipulacích a výběru spotřebitelem k poškození jejich obalu, sníţení jakosti popř. poškození jejich zdravotní nezávadnosti Druhy potravin a nepotravinářského zboţí, které by mohlo negativně ovlivnit potraviny je třeba ukládat prostorově odděleně. Zejména je třeba zajistit dostatečné oddělení potravin nebalených a potravin balených v obalech propustných pro plyny a těkavé látky od zboţí s výrazných pachem - drogistického zboţí, krmiv pro domácí zvířata balených ve vrstvených papírových obalech, řezaných nebo hrnkových květin v zemině, čerstvých bylin s kořenovým systémem apod. Při vystavování potravin je třeba vzít v úvahu kromě kontaminace pachem rovněţ moţnost přímé kontaminace nepotravinářským zboţím (z netěsnících a poškozených obalů). Před vystavením a při nabídce prodeje potravin je nutné sledovat zda jsou dodrţeny následující poţadavky: Nejsou porušeny první obaly potravin je nutné vyřadit z prodeje balené potraviny v papírových nebo plastových obalech, z nichţ dochází k úniku potravin. Dále vyřadit potraviny, které mají prosáklé obaly unikající sloţkami potraviny, např. prosáklé nebo potřísněné unikající tukovou sloţkou, vytékajícími nálevy apod. Nedochází k deformaci potravin deformace vznikají obvykle nedodrţením stanovených podmínek úchovy např. čokoládové výrobky, formované tuky apod. uloţené nebo přepravované v extrémně teplých podmínkách. Takovéto deformované potraviny je třeba vyřadit z oběhu. Nedochází k deformaci obalů tzv. bombáţe; jedná se o nafouknutí, popř. vyboulení spodní a svrchní strany (víčka) konzervy, které nejde vmáčknout; popř. při zatlačení na obal dochází k úniku plynů, nebo vytékání obsahu z obalu. Bombáţ můţe vzniknout buď nedodrţením technologického postupu při výrobě potraviny, nebo v důsledku nesprávného skladování a provádění nevhodných manipulací s potravinou. Potravina, u které byla zjištěna bombáţ není bezpečná pro spotřebitele a proto při zjištění více bombáţí v dodávce je třeba celou dodávku neprodleně vyřadit z oběhu; u konzerv popř. polokonzerv v plechu se občas můţe vyskytnout i tzv. technická bombáţ. Jedná se o přeplnění obalu s následným částečným vypouknutím víčka, které obvykle lze tlakem prstů na místo vypouknutí vmáčknout. Nedochází k jiným deformacím obalů je nutné vyřadit z prodeje veškeré potraviny, u nichţ došlo k jakýmkoliv deformacím; to je významné zejména u výrobků v plechových obalech (např. konzerv, alkoholických a nealkoholických nápojů, piva apod.), kdy můţe dojít v důsledku

160 deformace k poškození těsnosti obalů a následným biochemickým změnám uvnitř výrobku. Např. v důsledku mikrotrhlin v deformované polokonzervě nebo konzervě můţe dojít k průniku vzdušného kyslíku pod obal, následnému pomnoţení mikrobů a zkaţení obsahu konzervy. Konzumace takovéto potraviny můţe vyvolat u spotřebitele váţné zdravotní obtíţe. Koroze kovových obalů nebo kovových částí obalů jedná se především o polokonzervy a konzervy v plechu, o různé druhy kovových víček na skleněných nebo plastových obalech uloţené ve vlhku nebo kontaminované vodou apod. Obaly napadené korozí musí být vyloučeny z oběhu. Poškození skleněných obalů při rozbití části dodávky musí být potraviny velmi bedlivě roztříděny, aby nemohly být prodávány potraviny v skleněných obalech s roztříštěným hrdlem pod uzávěrem, v prasklých obalech nebo obalech potřísněných skleněnými střípky - všechny tyto moţnosti poškození musí být identifikovány jako významné nebezpečí pro spotřebitele a to nejen při konzumaci potraviny. Kontaminace obalů nečistotami, exkrementy ţivočišných škůdců, chemikáliemi popř. jinými druhy kontaminantů - potraviny ve znečištěných obalech musí být vyloučeny z oběhu; je nutné řádně kontrolovat především potraviny v takových obalech, kdy při konzumaci potraviny dochází ke kontaktu dutiny ústní spotřebitele s povrchovou části obalu. Jedná se především o pivo, nealkoholické a alkoholické nápoje v taţených plechovkách nebo obdobných obalech. Významné nebezpečí hrozí při kontaminaci močí hlodavců, popř. ptačím trusem; na obalu mohou přeţívat nebezpečné druhy mikroorganismů, přenosné těmito ţivočichy. Napadení ţivočišnými škůdci - sledovat při prodeji případný výskyt různých druhů o zavíječů a jejich vývojových stádií u rizikových výrobků (mouka, směsi pro přípravu moučných jídel, trvanlivé pečivo, koření, suché plody, ovesné vločky, čokoládové výrobky obsahující cereálie a suché plody apod.), o brouků především v luštěninách a rýţi, o hmyzu (rusů a švábů) znečišťujícího exkrementy a vývojovými stadii potraviny a vyskytujícímu se především v teplých a vlhkých prostorách, o ohlodání obalů a potravin způsobených myšovitými hlodavci, o ptáků, oklovávajících potraviny, ale především kontaminujících prostředí potravinářského podniku trusem a přenášenými roztoči, popř. dalších. Při zjištění napadení škůdci je nutné okamţitě vyřadit napadenou dávku z prostoru, kde jsou uloţeny další potraviny. Způsob sledování škůdců a provádění opatření proti jejich vniku a působení je popsán v kapitole Kontrola ţivočišných škůdců. Kontrola označení potraviny Při převzetí potraviny je třeba zkontrolovat zda etikety nejsou oddělené od obalů, uváděné údaje nejsou smazané nebo překryté, zda všechny údaje jsou dobře čitelné a úplné. Prodejce je schopen

161 ověřit před prodejem úplnost některých základních údajů při označení potraviny na obalu; první tři níţe uvedené poţadavky mohou být ověřeny u kaţdé potraviny: název, pod nímţ je potravina uvedena do oběhu, jméno a adresa výrobce, nebo dovozce nebo balírny nebo prodejce, údaj o mnoţství, s výjimkou potravin které mohou být prodávány po kusech, a dále údaj o datu pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti s výjimkou potravin uvedených v příloze příručky Potraviny, u kterých nemusí být uváděno datum, u potravin označených datem pouţitelnosti (spotřebujte do) i údaj o podmínkách skladování (úchovy), údaj o sloţení potraviny (i kdyţ prodejce obvykle nemůţe ověřit správnost uvedených sloţek), označení šarţe v případě, ţe není na obale vyznačeno celé datum pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti vyjádřené dnem, měsícem a popř. i rokem (tzn., ţe je uvedeno zkrácené datum pouţitelnosti nebo minimální trvanlivosti vyjádřené údajem např. spotřebujte do konce měsíce.. nebo např. údajem minimální trvanlivost do konce roku ), údaj o způsobu pouţití (přípravy), pokud by při nesprávném způsobu pouţití mohla být poškozena jakost, popř. zdravotní nezávadnost potraviny, údaj o třídě jakosti potravin, u nichţ je tak předpisem stanoveno (např. u baleného ovoce a zeleniny, šunky apod.). Dále je třeba ověřit, zda údaje na obalu potraviny určené pro konečného spotřebitele jsou uvedeny v jazyce českém. Podmínky prodeje potravin s prošlou dobou minimální trvanlivosti Pokud se prodejce rozhodne uvádět do oběhu potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, musí při nabídce k prodeji takových potravin splnit poţadavky ustanovení 10 odst. 2 a 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů. Dle zákonem stanovených poţadavků mohou být do oběhu uváděny potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti pouze pokud jsou zdravotně nezávadné, pokud jsou zřetelně označené jako potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti a pokud jsou odděleně umístěné od ostatních potravin (potravin s neprošlou dobou minimální trvanlivosti). Stanovené podmínky úchovy při uvádění do oběhu musí prodejce do ukončení doprodeje potravin nebo do jejich vyřazení z prodeje dodrţet. Potraviny musí být stále uloţeny v odpovídajících podmínkách úchovy; potraviny vyţadující úchovu v chladu není moţno doprodávat v nákupních vozících, nákupních koších, přepravních obalech apod., předsunutých před chlazené prostory, kde není poţadovaná teploty úchovy zajištěna

162 Nesmí být rovněţ prodávány ani potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti, které jsou deformované, znečištěné, s poškozenými obaly, nečitelnými údaji, páchnoucí apod., tedy takové, které jsou nevhodné ke spotřebě. Při nabídce potravin k prodeji s prošlou dobou minimální trvanlivosti je nepřijatelné zvýrazňovat údaj akce, cenová bomba, výhodná koupě apod., pokud současně a minimálně se stejnou výrazností není uveden povinný údaj stanovený zákonem, ţe se jedná o potravinu s prošlou dobou minimální trvanlivosti. Prodejce by měl průběţně sledovat uplývající dobu trvanlivosti u jednotlivých potravin. Je nejvýše ţádoucí, aby prodejce nabídl spotřebiteli potraviny ještě před uplynutím stanovené doby minimální trvanlivosti, a to třeba i za zvýhodněných podmínek pro spotřebitele. Pak není nevhodné sníţenou cenu při nabídce k prodeji zdůraznit. Postup při mimořádné události nebo havárii v provozovně potravinářského podniku Pokud nastane v provozovně potravinářského podniku jakákoliv mimořádná situace (dlouhodobý výpadek energií - např. elektrického proudu, zaplavení vodou, poţár, zřícení provozních prostor nebo jejich části) je třeba, aby provozovatel potravinářského podniku postupoval v souladu se článkem 19 Odpovědnost za potraviny nařízení (ES) č. 178/2002. Provozovatel potravinářského podniku je kromě jiného povinen v mezích své činnosti provést takové kroky, jimiţ vyloučí z oběhu potraviny nesplňující poţadavky na jejich bezpečnost a zároveň musí uvědomit příslušené orgány o opatřeních, které přijal s cílem předejít riziku pro konečného spotřebitele. Potraviny, u nichţ není vyţadováno označení datem minimální trvanlivosti (ani datem pouţitelnosti) Čerstvé ovoce, čerstvá zelenina a konzumní brambory neloupané, nekrájené nebo jinak neupravené, přičemţ naklíčená semena a podobné výrobky, např. klíčky luštěnin musí být datem minimální trvanlivosti označeny; konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje s obsahem alkoholu 10 a více % objemových, s výjimkou likérů s vaječnou. mléčnou nebo smetanovou sloţkou; vína, likérová vína, šumivá vína, aromatizovaná vína a další výrobky podle zvláštního předpisu (zákona č. 321/2004 Sb.), jakoţ i výrobky získané z jiného ovoce neţ z hroznů a nápoje, které spadají pod kódy celního sazebníku a a jsou vyrobeny z hroznů nebo hroznového moštu; pekařské výrobky určené ke spotřebě do 24 hodin; jedlá sůl; přírodní sladidla v pevném stavu;

163 cukrovinky vyrobené převáţně z přírodních sladidel a barviv nebo látek určených k aromatizaci; ţvýkačky a podobné výrobky určené ke ţvýkání; kvasný ocet; limonády, ovocné šťávy, ovocné nektary a alkoholické nápoje, pokud se tyto potraviny nacházejí v nádobách o obsahu nad 5 litrů a pokud jsou určeny pro provozovny stravovacích sluţeb; jednotlivé porce nebalené zmrzliny

164 7. VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU POUŢITÝM ZBOŢÍM 7.1. PRÁVNÍ SPECIFIKA Tato ţivnost je definována jako nákup pouţitého spotřebního zboţí, antikvárních knih a dalších tiskovin a jiného pouţitého zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Obsahem ţivnosti není nákup a prodej nemovitostí, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, ojetých motorových vozidel, pouţitých zbraní podléhajících registraci a podobně. Při prodeji pouţitého zboţí jsou mezi prodejcem (dodavatelem) a kupujícím (spotřebitelem) uzavírány tzv. spotřebitelské smlouvy podle občanského zákoníku 1, mezi něţ patří především smlouva kupní. Dodavatelem je v tomto případě osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnost; spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Při uzavírání spotřebitelských smluv platí: Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůţe vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s poţadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (vyjma smluvních ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění). Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která: vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu stanoví, ţe smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíţ uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, ţe spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoliv, 1 Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů

165 opravňuje dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvy na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiţ se neměl moţnost seznámit před uzavřením smlouvy, dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, stanoví, ţe cena zboţí bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboţí či sluţeb, aniţ by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy dostoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, přikazující spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, ţe dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, dovolují dodavateli převést práva a povinností ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách se povaţují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti. Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednán smlouvy, můţe se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit. Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště dohodnout. Při prodeji pouţitého zboţí musí podle občanského zákoníku dojít k tzv. shodě s kupní smlouvou. Prodávající odpovídá kupujícímu za to, ţe prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, ţe je bez vad. Shodou s kupní smlouvou se dále rozumí, ţe: prodávaná věc má jakost a uţitné vlastnosti smlouvou poţadované, prodávajícím popisované, popřípadě jakost a uţitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, odpovídá poţadavkům právních předpisů je v odpovídajícím mnoţství, míře nebo hmotnosti, odpovídá účelu, který prodávající pro pouţití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle pouţívá. Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby mu její účinnost byla předvedena. V případě, ţe věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (tzv. rozpor s kupní smlouvou), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě; není-li takový postup moţný, můţe kupující poţadovat

166 přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil. Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se povaţuje za rozpor existující jiţ při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáţe opak. I při prodeji pouţitého zboţí platí, ţe pokud je třeba, aby při uţívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se uţívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaţe jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou. Další důleţitou skutečností je odpovědnost za vady prodané věci. Na rozdíl od zboţí nového, neexistuje u pouţitého zboţí (obdobně jako u věcí rychle se kazících) ţádná zákonná záruční doba (záruka). Platí, ţe u věcí pouţitých neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře pouţívání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím. Nic však nebrání prodávajícímu, aby o své vůli záruku na pouţité zboţí poskytl v takovém případě určí v záručním listě podmínky a rozsah záruky. Neexistence záruční doby u pouţitého zboţí však nezbavuje prodávajícího odpovědnosti za vady věci. Z občanského zákoníku vyplývá, ţe u věcí pouţitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající můţe tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně neţ na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci. Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by je jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou ze zákona neplatná

167 8. VYBRANÁ ODBORNÁ PROBLEMATIKA MALOOBCHODU PROVOZOVANÉHO MIMO ŘÁDNÉ PŘOVOZOVNY Do této ţivnosti patří jak prodej ve stánku, tak i zásilkový prodej, prodej v pojízdných prodejnách a přímý prodej. Tato kapitola je zaměřena především na zásilkový a přímý prodej ZÁSILKOVÝ OBCHOD Dnešní zásilkový prodej má díky dalšímu technickému pokroku kromě klasických tištěných katalogů nové moţnosti oslovení zákazníka (televize, call centra, internet pro internetový obchod je zpracována samostatná příručka). A právě tato pestrost mu dává na jedné straně nové moţnosti, ale na straně druhé s sebou přináší řadu legislativních a etických pravidel, která je nutné respektovat. Klasifikace V Odvětvové klasifikaci ekonomických činností patří zásilkový obchod (OKEČ 52610) pod maloobchod neprovozovaný v řádných provozovnách (OKEČ 52600) a ten samozřejmě náleţí k maloobchodu (OKEČ 52) jako takovému. Zásilkový obchod můţeme rozdělit na prodej zboţí (širokosortimentní či specializovaný obchod) nebo sluţeb. Podle okruhu zákazníků ho členíme na segment B2C (business to consumers), tedy prodej konečným spotřebitelům, a B2B (business to business), neboli prodej firmám, podnikatelům, úřadům či institucím. Kromě toho je třeba upozornit, ţe kromě klasických zásilkových obchodních domů (např. Quelle, Neckermann, Magnet a další) existují výrobci (například kniţní nakladatelství, výrobci software ), kteří jsou v rámci OKEČ evidováni v jiné skupině, ale přitom z velké části vyuţívají zásilkový prodej. Komunikace se zákazníkem Zásilkový obchod dnes vyuţívá řadu komunikačních kanálů přímého marketingu: klasický poštovní direct mail, neadresnou distribuci, telefon, internet, televizní vysílání, SMS, ale také tištěnou či vkládanou reklamu. Pro akvizici nových zákazníků a prezentaci zboţí se často vyuţívá klasických tištěných forem (katalogy či jejich části) nebo internetu. Pro objednávky zboţí je k dispozici ještě širší škála komunikačních prostředků: objednávkové listy (pošta), telefonní pevné i mobilní linky, internet, SMS. Proto velmi důleţitou součástí zásilkové firmy je zákaznické oddělení, které kromě uvedených

168 činností musí vyřizovat dotazy, stíţnosti a reklamace a nahrazuje vlastně prodavače maloobchodní provozovny. Kvalita zákaznického servisu buduje image firmy. Logistika, organizace činností Výhodou zásilkového obchodu je, ţe můţe mít širokou nabídku zboţí, které nemusí být neustále na skladě. Aby však termíny dodání zboţí byly co nejkratší, je třeba skladování a vlastní distribuci perfektně zvládnout. Vlastní cesta k zákazníkovi pak vede přes některého poštovního operátora nebo vlastní dopravu. Ne všechny aktivity v oblasti marketingu a logistiky musí nutně zásilková firma vykonávat sama. Dnes jsou jiţ běţné sluţby, které na bázi outsourcingu zajišťují firmám různé činnosti a nenutí je tak k vysokému počtu zaměstnanců, zvláště kdyţ v této branţi existují sezónní výkyvy. Základní legislativní přehled Evropské vlivy Kromě základních právních předpisů společných pro všechna odvětví činnosti, existuje několik důleţitých právních norem, které řeší specifika prodeje na dálku, tedy i zásilkového obchodu. Mezi nejdůleţitější patří: Direktiva 95/46 EC (ochrana osobních údajů). Direktiva 97/7 EC (smlouvy se spotřebiteli uzavírané na dálku) Direktiva 2000/31 EC (e-commerce) Direktiva 2002/58 EC (soukromí a elektronická komunikace) Tyto jednotlivé Direktivy jsou v českých právních předpisech obsaţeny především v následujících zákonech: 40/1995 Sb., zákon o regulaci reklamy, poslední novela provedena zák. č. 25/2006 Sb.; 127/2005 Sb., zákon o elektronické komunikaci,ve znění pozdějších předpisů; 29/2000 Sb., zákon o poštovních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů; 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů; 101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů poslední novela provedena zákonem č. 109/2006 Sb.; 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Spotřebitelské smlouvy S ohledem na ochranu spotřebitele, kterou zčásti řeší Zákon 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, je třeba odkázat na Občanský zákoník (Zákon 40/1964 Sb.), a konkrétně na ustanovení 52 aţ 64, která řeší spotřebitelské smlouvy, včetně spotřebitelských smluv uzavíraných na dálku pomocí různých prostředků komunikace (například dopis, reklama v tisku s objednávkových lístkem, telefon,

169 elektronická pošta). K nejdůleţitějším pasáţím patří povinnost sdělit spotřebiteli před uzavřením smlouvy některé informace o dodavateli, zboţí nebo sluţbách v nabídce firmy, ceně a době trvání její platnosti, nákladů na dodání a způsobu platby, a dále pak poučení o moţnostech odstoupení od smlouvy. Zákon stanovuje navíc takzvanou obecnou lhůtu pro odstoupení od smlouvy 14 dnů od převzetí plnění, kdy má zákazník čas na rozmyšlenou, zda si zboţí ponechá. To je u některého druhu prodávaného zboţí (například u oděvů) nutné. Příklady z praxe ukazují, ţe některé firmy tuto lhůtu z vlastní vůle ještě prodluţují. Kromě toho zákon stanovuje tříměsíční lhůtu pro případ, ţe dodavatel před uzavřením smlouvy (objednávky zboţí) nepředal zákazníkovi (výše zmíněné) relevantní informace. Osobní údaje Nesmírně citlivou záleţitostí je otázka osobních údajů a jejich zpracování. Neustále se vedou spory o tom, co je a co není osobní údaj. Proto lze jen doporučit nepodceňovat aktuální znění Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., ve znění poslední novely č. 109/2006 Sb.Obecně můţeme konstatovat, ţe u zásilkových obchodníků dochází ke zpracování osobních údajů. Aby splnili právní náleţitosti, měli by: získávat souhlas od subjektu údajů (například prostřednictvím objednávkového kupónu), být registrováni jako správci osobních údajů na ÚOOÚ (Úřad pro ochranu osobních údajů), uzavřít smlouvu s případným zpracovatelem osobních údajů, pokud je správcem najímán. Zákon o ochraně osobních údajů dále mj. stanovuje, jaké náleţitosti má souhlas subjektu údajů mít a také nařizuje vhodným způsobem databázi obsahující osobní údaje zabezpečit. Nevyţádaná reklama V této oblasti je dominantním předpisem Zákon 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, naposledy novelizovaný v zákonem č. 25/2006 Sb. Obsahuje Zákaz šíření nevyţádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěţuje. Doporučení S ohledem na časté změny v legislativě, které se týkají i zásilkového obchodu je třeba, aby zásilkový obchod sledoval zmíněné zákony, které upravují jeho činnost. Porušování těchto norem můţe být sankcionováno v řádu milionů korun. Proto je mnohem levnější případná konzultace aktuálního právního stavu s odborníkem. Etika v podnikání Zásilkový obchod jako specifický druh prodeje zboţí a sluţeb bez přímého kontaktu prodávajícího a zákazníka láká někdy k různým praktikám. Ne všechny jsou v rozporu se zákonem, ale přitom zdravý podnikatelský rozum a etické zásady velí se jich vyvarovat. Proto vznikají na platformě

170 podnikatelských sdruţení a svazů etické kodexy, které ukazují jak obchodníkům, tak zákazníkům, jaké chování je povaţováno za etické. Dodrţování etických kodexů nebo dokonce členství v příslušné asociaci (zviditelněné na reklamních materiálech firmy) je vnímáno i jako nástroj podpory prodeje a posilování image. Etický kodex Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu (ADMAZ) lze nalézt na PŘÍMÝ PRODEJ Zákonné úpravy Přímý prodej je způsob maloobchodního prodeje, při kterém se nabídka, předvedení zboţí a samotný prodej uskuteční mimo stálou obchodní provozovnu obvykle v místě, na kterém se dohodne prodávající a kupující (domácnost, pracoviště, společenská místnost atp.). Jedná se vţdy o osobní kontakt prodávajícího - distributora a kupujícího. Můţe se tak stát při kontaktu jednotlivce s jednotlivcem nebo při skupinovém setkání. Prodávající - distributoři mohou být zaměstnanci firmy, která své zboţí prodává touto formou nebo jsou v převáţné většině nezávislí podnikatelé, kteří prodávají zboţí svým jménem a na svůj účet (nejedná se o zprostředkování obchodu). S firmou spolupracují na základě smluvního vztahu, nikoliv však zaměstnaneckého. Způsob kontaktování potenciálního zákazníka, nabízení zboţí, uzavření kupní smlouvy, dodání zboţí, poprodejní servis, záruky atd. se mohou lišit u jednotlivých firem. Společné mají však to, ţe musí respektovat platnou legislativu upravující tyto činnosti. Jedná se zejména o: zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění; zákon č. 513/ 1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších přepisů; dále zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů; případně další zákony (vţdy ve znění pozdějších předpisů): č. 63/1986 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci; č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci; č. 526/1990 Sb., o cenách; č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky; č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a další

171 Zvláštní zákon o přímém prodeji neexistuje, neboť jak jiţ bylo řečeno, je tento způsob prodeje povaţován za integrální a plnohodnotnou součást prodeje maloobchodního. Přímého prodeje se týkají mimo jiné: Ustanovení o spotřebitelských smlouvách Ta jsou obsaţena v 52 a následujících občanského zákoníku. Spotřebitelskými smlouvami jsou zejména smlouvy kupní a smlouvy o dílo, popřípadě i další smlouvy upravené ve zvláštní části občanského zákoníku, pokud je na jedné straně smlouvy spotřebitel a na druhé dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, je to tedy podnikatel. Spotřebitelem je pak osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, jde tedy o nepodnikatele. Prodej mimo stálé provozovny Přímého prodeje se dále dotýká ustanovení 57 občanského zákoníku, které speciálně řeší uzavírání spotřebitelských smluv mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo případy, kdy dodavatel nemá ţádné stálé místo k podnikání. Byla-li smlouva uzavřena mezi spotřebitelem a dodavatelem tímto způsobem, můţe spotřebitel od takové smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření; pokud zatím nedošlo k dodání zboţí nebo sluţeb, můţe spotřebitel odstoupit od smlouvy ve lhůtě 1 měsíce. Nejpozději při uzavírání smlouvy je dodavatel povinen spotřebitele na moţnost odstoupení písemně upozornit, a to včetně uvedení místa a osoby, u které můţe své právo uplatnit. Při absenci takového upozornění má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření. Odstoupením od smlouvy se tato od počátku ruší a strany jsou povinny si vrátit vzájemná plnění. Moţnost odstoupení neplatí v případech, kdy si spotřebitel výslovně (a prokazatelně) sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitele spočívá jednak v právní úpravě, obsaţené v občanském zákoníku, a dále v právní úpravě obsaţené v zákoně o ochraně spotřebitele. Svoji roli hraje i právní úprava, obsaţená v řadě speciálních předpisů, týkajících se zvláštních druhů zboţí a dále právní úprava státního dohledu nad dodrţováním povinností v rámci ochrany spotřebitele. Povinnosti dodavatele podle občanského zákoníku, směřující k ochraně spotřebitele jiţ byly uvedeny. Paragraf 55 občanského zákoníku dále stanoví, ţe smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a dojde-li k výkladovým pochybnostem u takových ujednání, platí výklad pro spotřebitele příznivější. Zákon výslovně uvádí, ţe spotřebitel se

172 nemůţe vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své právní postavení. Tím se výrazně zuţuje smluvní volnost stran, a to jednostranně ve prospěch spotřebitele. Ochraně spotřebitele slouţí i výše uvedená zákonná záruka za vady zboţí podle 619 a násl. občanského zákoníku. Tato zákonná záruka se vztahuje na vady, které má věc při převzetí kupujícím a trvá: 24 měsíců pro spotřební zboţí, 8 dní pro potravinářské zboţí vţdy ode dne převzetí věci kupujícím. Podle 262 odst. 1 obchodního zákoníku platí, ţe strany si nemohou dohodnout podřízení svého závazkového vztahu reţimu obchodního zákoníku, pokud by taková dohoda směřovala ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. V takovém případě by tato dohoda byla neplatná. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje některé zvláštní povinnosti prodávajícího (podnikatele) ve vztahu ke kupujícímu spotřebiteli. Jedná se zejména o obecný zákaz klamání spotřebitele, povinnost dodávat zboţí v předepsané či schválené jakosti, dodrţovat zaručená práva z duševního vlastnictví, podrobně, náleţitě a v českém jazyce informovat spotřebitele o sloţení výrobku a jeho vlastnostech, poctivě seznámit spotřebitele s cenou výrobku nebo sluţby, řádně a včas plnit povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady, apod. Zákon o ochraně spotřebitele ale neobsahuje speciální povinnosti, které by se vztahovaly výlučně na oblast přímého prodeje. Dané normy se týkají všech druhů prodeje. Komunikace se zákazníkem Způsob komunikace s konečným zákazníkem se můţe u jednotlivých firem lišit v závislosti na pouţívaném marketingovém a informačním modelu. U některých firem je nositelem všech informacích výhradně distributor, některé firmy pouţívají i komunikaci prostřednictvím reklamy, adresně zaslaných nabídek apod. V prvním případě poskytuje distributor zákazníkovi veškeré informace o výrobku, jeho uţitných vlastnostech, způsobu pouţití, ceně, zárukách, podmínkách kupní smlouvy, jeho právech atd. Předání těchto informací se uskuteční ústně, předvedením a vyzkoušením výrobku a v písemné (tištěné) podobě

173 Logistika V případě prodávajících - distributorů, kteří jsou nezávislými podnikateli (velká většina všech distributorů) jim firma prodá zboţí za prodejní cenu a zboţí buď dodá do místa určeného distributorem (např. jeho bydliště) nebo umoţní jeho odběr v prodejním středisku, skladě apod. Distributor pak zboţí nabízí, předvádí a prodá konečnému spotřebiteli za svoji prodejní cenu, která je obvykle vyšší o jeho rozpětí (přiráţku). Obvykle zboţí i osobně dodá spotřebiteli v místě, které s ním předem sjedná (např. bydliště spotřebitele, jeho pracoviště atd.) V případě, ţe je distributor v zaměstnaneckém poměru ke své firmě, obvykle zboţí přebírá k předvedení a k prodeji na základě dohody s firmou a po prodeji zboţí buď osobně dodá nebo zajistí, aby dodávku uskutečnila přímo firma. Kromě obchodní přiráţky, kterou si distributor účtuje ke své nákupní ceně, je ještě odměňován firmou za dosaţené obchodní výsledky ve formě peněţních odměn (bonusů, provizí, jednorázových odměn atd.) a odměn nepeněţních (účast na seminářích, zveřejnění jeho výsledků atd.) Všechny tyto odměny jsou závislé výhradně na dosaţených prodejních výsledcích. Distributoři nejsou nuceni pořizovat si nadměrné zásoby zboţí nebo zahajovat svoji činnost finančním vkladem. Řada firem poskytuje záruku spokojenosti zákazníka, kdy zákazník můţe vrátit prostřednictvím distributora zakoupené zboţí a dostane své peníze zpět. Pokud některý distributor končí svoji činnost obvykle můţe nabídnout firmě neprodané a nepoškozené zboţí ke zpětnému odkupu. Etika v podnikání Firmy přímého prodeje zveřejňují obchodní zásady, které jsou s nimi spolupracující distributoři povinni dodrţovat. Tyto zásady jsou obvykle součástí základního balíčku informací startovní souprava, které distributor obdrţí od firmy při zahájení své činnosti. Ve smlouvě o distributorství se zavazuje je dodrţovat. Totéţ platí o tzv. Pravidlech, která firmy přímého prodeje uplatňují. Součástí těchto pravidel a jejich publikace je i systém vynucování jejich dodrţování a moţnost uplatňování sankcí v případě porušení. Pro firmy a jejich prodejce - distributory, které jsou členy Asociace osobního prodeje jsou navíc závazná Pravidla, která jsou odvozena z Pravidel Evropské federace přímého prodeje (FEDSA) se

174 sídlem v Bruselu a plně jim odpovídají. Tyto materiály jsou k dispozici na nebo na Pravidla obsahují standard etického chování pro firmy přímého prodeje a pro přímé prodejce. Národní asociace mohou v Pravidlech provést změny, pokud zachovají jejich podstatu nebo pokud to je vyţadováno zákonem. Je doporučeno pouţívání Pravidel jako standard sektoru přímého prodeje

175 9. PŘÍLOHY 9.1. KONTAKTNÍ ADRESY DŮLEŢITÝCH SUBJEKTŮ PRO OBOR ŢIVNOSTI Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky Těšnov č. 5, Praha 1 tel.: fax: socr@socr.cz ADMAZ Asociace direct marketingu a zásilkového obchodu Paříkova 362/3; Praha 9 tel.: fax: info@admaz.cz Asociace textilního - oděvního - koţedělného průmyslu - ATOK Slezská 13, Praha 2 tel.: fax: atok@atok.cz Česká obuvnická a koţedělná asociace Tř. T. Bati 4, Zlín tel.: coka@leatherindustry.cz Asociace Osobního Prodeje - AOP C/O Amway ČR spol s. r. o. Nad Kazankou 29, Praha 7 tel.: fax.: info@osobniprodej.cz

176 SOTEX - Sdruţení pro označování textilu, oděvů a koţedělných výrobků Václavská č. 6, Brno tel.: fax: dotec@sotex.cz Textilní zkušební ústav Brno Václavská č. 6, Brno tel.: fax: info@tzu.cz Úřad pro ochranu osobních údajů pplk. Sochora 27, Praha 7 tel.: fax: info@uoou.cz Poznámka: Část informací v kapitole Vybraná odborná problematika maloobchodu se smíšeným zboţím byla převzata z odborné publikace Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR: Příručka správné hygienické praxe autor: Qualiment, pobočka České potravinářské společnosti