České obecné menšinové školství v německých obcích v soudním okresu Olomouc (magisterská diplomová práce) Ondřej Fišr

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav České obecné menšinové školství v německých obcích v soudním okresu Olomouc (magisterská diplomová práce) Ondřej Fišr Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D. Brno 2013

2 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny vlastnoruční podpis

3 Na tomto místě chci poděkovat mému vedoucímu práce PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph.D., za jeho ochotu, cenné rady, celkové vedení a podporu. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. et. Mgr. Michalu Šimáně za jeho výjimečnou ochotu mi poskytnout rady a cenné informace v otázce menšinového školství. Jako poslední bych chtěl poděkovat pracovníkům Státního okresního archivu v Olomouci za jejich profesionální práci.

4 Obsah Úvod... 2 Literatura a prameny Vývoj školství v Rakousku Uhersku Vznik menšinového školství v Rakousku Uhersku Národnostní poměry v okresu Olomouc v letech České obranné spolky Období Československé republiky Československé školství Struktura školské správy v Československu Proměna obecného školství Československé menšinového školství Politická situace v soudním okresu Olomouc v letech Školství v soudním okresu Olomouc České obecné školy v německých obcích v soudním okresu Olomouc Národnostní spory ve školství v soudním okresu Olomouc České dítě patří do české školy Spory v rámci finančních transakcí týkajících se českých obecných škol Německý kapitál vs. české školy Svévole československých úřadů Přímé útoky na české školy, jejich personál a žáky Závěr Bibliografie a prameny Přílohy... 72

5 Úvod Rád bych vysvětlil, co mě vedlo k napsání diplomové práce na toto téma. Při příchodu na Masarykovu univerzitu jsem měl to štěstí, že jsem navštěvoval seminář Mgr. et Mgr. Michala Šimáně s názvem Dějiny českého školství a pedagogiky. Zde jsem se setkal s problematikou menšinového školství a napsal jsem seminární práci na toto téma, která nesla název Zřízení menšinové české obecné školy v obci Hněvotín v době Rakouska-Uherska. Tím vše začalo. Jelikož jsem se poprvé začal více zabývat československým školstvím, konkrétně v soudním okresu Olomouc, odkud sám pocházím. Zjistil jsem, že sice je známa jedna konkrétní publikace, která se zabývá českými školami v německých obcích v soudním okresu Olomouc, ale ta se zabývá jen vznikem těchto škol a již nepřináší další informace o problémech českého školství a navíc jí chyběl patřičný nadhled. Proto jsem se rozhodl tomuto problému věnovat více. Ve své diplomové práci se tak zaměřuji na téma České obecné menšinové školství v německých obcích v soudním okresu Olomouc Ve své práci se zaobírám celým soudním okresem Olomouc, který se v období první Československé republiky skládal ze dvou politických okresů, a to Olomouc venkov a Olomouc město. Hlavní cílem bylo poznat, popsat a interpretovat nejběžnější spory v rámci českého a německého obecného školství v soudním okresu Olomouc v letech Vedle tohoto cíle se ještě věnuji obecnému školství v soudním okresu Olomouc, a to hlavně vznikem českých obecných škol v 13 německých obcích, které byly při vzniku Československa v roce 1918 samostatné a v nichž podle sčítání počtu obyvatel z roku 1910 se přihlásila většina obyvatel obce k národnosti německé, ale kde též žila nezanedbatelná česká menšina. V práci jsem se záměrně zcela vyhnul německému obecnému školství a dalšímu stupni měšťanských, středoškolských a vysokoškolských škol, a to jak českých tak i německých. Důvodem mého počínání bylo to, že samo téma českých obecných škol, je velmi rozsáhlé a má-li být dobře zpracováno, zaslouží si k němu přistupovat zodpovědně. Ostatní zmiňované stupně škol si dle mého názoru zaslouží svůj vlastní plnohodnotný výzkum. Kromě jiného je mé zaměření dáno také tím, že u německých obecných škol v dotčených obcích se většina školních a také obecních kronik nedochovala do dnešních časů. 2

6 Ve své práci vycházím v drtivé většině z pramenů české provenience. K německým pramenům, pokud se dochovaly, jsem přihlížel pouze okrajově. Kromě faktu, že česky psaných pramenů se k problematice, kterou zkoumám, dochovalo velké množství, a analýza těchto dokumnetů si vyžádala mnoho času, se domnívám, že pohled na tuto problematiku z německé strany si též zaslouží svůj vlastní výzkum, a to zejména z toho důvodu, že není v mých silách a ani v možnostech rozsahu magisterské diplomové práce postihnout tento problém komplexněji. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola se věnuje školství v Rakousku-Uhersku, vzniku menšinového školství a národnostní skladbě soudního okresu Olomouc. Ve druhé kapitole se již zaměřuji čistě jen na Československou republiku. V další kapitole popisuji proměny obecného školství v průběhu existence československého státu. Dále seznamuji s politickou situací v soudním okresu Olomouc a zrodem českých škol v německých obcích v soudním okresu Olomouc. Těmito kapitolami jsem si tak vybudoval jistý rámec, do kterého zasazuji svou poslední a pro tuto práci stěžejní kapitolu, kde se zaměřuji na spory související s českým a německým obecným školstvím. Sleduji zejména ty, které nějakým způsobem znepříjemňovaly život českých obecných škol či jejich personálu, žákům, popřípadě rodičům těchto žáků. Nesleduji přitom, jak by se dalo očekávat, pouze útoky ze strany německého obyvatelstva, ze kterých vznikala valná většina sporů, ale zabývám se i méně známými skutečnostmi jako byl neodůvodněný nátlak československých úřadů či českých spolků na české popřípadě i německé obyvatelstvo ve věci školní docházky apod. Mým záměrem bylo poukázat, že v letech se národnostní boj v otázkách školství nemusel odehrávat pouze v pohraničních oblastech Československa, kde v dané době žila většina německého obyvatelstva, ale i ve většinově českém srdci Moravy. 3

7 Literatura a prameny Problematika českého obecného menšinového školství je u nás docela dobře popsána v obecných souvislostech. Avšak již schází odborná literatura, která by se tématem zabývala více do hloubky či zkoumala konkrétní problémy, se kterými se menšinové školství muselo vypořádávat. Nejprve se zaměřím na literaturu obecněji zaměřenou, následně přejdu k literatuře a pramenům, které se orientují přímo na problematiku mé diplomové práce. Pro období Rakouska Uherska jsem použil zejména práce Jaroslava Kopáče 1, kterou hodnotím jako velmi přínosnou nejen pro jasný obrázek školství v 2. polovině 19. století, ale také pro události, které ovlivnily i počátky školství Československé republiky. Další práci, kterou ve svém textu využívám je od Jaroslava Koťi 2, která se týká profesionalizace učitelského povolání. Pro dějiny československého školství jsem využil již zmiňovaného Jaroslava Kopáče 3. Další použitá literatura patří Otakaru Kádnerovi 4, který se zabývá jak celým československým školstvím, tak i menšinovým. Jeho práce vydaná v roce 1931 přináší dobový pohled. S tím však může být spojeno jisté nebezpečí v otázce kritického pohledu na danou problematiku. Celkově je ovšem jeho dílo zajisté přínosem. Publikace Tomáše Kaspera a Dany Kasperové 5 podává na celou problematiku pohled z tzv. druhé strany, tedy ze strany německého obyvatelstva a učitelstva na československé školství a tím je velkým přínosem i pro tuto práci. Práce, které se primárně zabývají menšinovým školstvím v Rakousku Uhersku, je práce Jana Měchýře 6 pro české země nebo pro Moravu práce od Toshiaky Kyogoka, která se konkrétně zaměřuje na situaci v Brně. 7 Pro československé dějiny, a to hlavně pro pohraničí, je významná práce Karla Řeháčka 8, která se sice zaobírá oblastí jihozápadu Čech, avšak i pro mě, jak se ukázalo, se stala přínosnou. 1 Kopáč, Jaroslav: Dějiny české školy a pedagogiky Brno 1968, 131 s. 2 Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s Kopáč, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, 224 s. 4 Kádner, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školní. II Díl. Praha 1931, 654 s. 5 Kasper, Tomáš, Kasperová, Dana. Češi, Němci, Židé v Národostním Československu. Pohled na školu a vědu. Liberec 2006, 74 s. 6 Měchýř. J.: České menšinové školství v Čechách In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s Kyogoku, T.: Národní agitace a obecní školství na Moravě na přelomu 19. a 20. Století. Boj o české dítě. In: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě habsburské monarchii Praha 2003, s Řeháček, K.: Česko Německé soužití na jihozápadě Čech v letech In: Acta Univerzitatis Palackianae Olomomucesis. Olomouc 2002, s

8 Práce, které by se přímo dotýkaly mnou sledovaného soudního okresu Olomouc, nebylo mnoho, spíše se zabývají jiným primárním problémem a školství vidí jen jako sekundární téma. Ohledně politického okresu Olomouc město a pro školství jsem využil dvě publikace, které napsal Milan Tichák. 9 Tyto práce však mohou ukázat jen zlomek toho, co se odehrávalo v politickém okresu Olomouc město. Publikace od Vlasty Kauerové 10 se dotýká školství, konkrétně v obce Hněvotín, která ležela v politickém okresu Olomouc venkov. Zásadní práce, kterou jsem našel o soudním okresu Olomouc, a která se zabývá primárně českými školami v německých obcích, je od prvorepublikového starosty města Olomouce Richarda Fischera. 11 Jeho práce se věnuje vzniku škol v soudním okresu Olomouc a je cenným zdrojem informací. Literatura mi však nemohla poskytnout dost podrobné informace o zkoumaném problému mé práce. Ty jsem tak získával z dochovaných pramenů uložených ve Státním okresním archivu Olomouc, který spadá pod Zemský archiv v Opavě. K českým menšinovým školám v soudním okresu Olomouc se dochovalo velké množství pramenů. Jelikož jsem se zaměřoval na česko německé vztahy ve školství, musel jsem projít všechny fondy, které se této problematiky týkaly. Využil jsem Archiv Města Olomouce : Registratura Olomouc / Olomoučtí Němci. Protistátní nálada, Reklamace školních dětí, Místní cihelna Kyselov, stížnosti dělníků na dozorce. Pak dále fond Městský školní výbor Olomouc: Reklamace žáků z německých škol. Dále jako v jediném fondu obranných spolků: Národní jednota pro východní Moravu místní odbor Olomouc Nové Sady se mi podařilo nalézt velmi užitečné informace. Dále fondy škol a obcí Základní devítiletá škola, ročník Véska , Základní devítiletá škola (dále jen ZDŠ), ročník Nedvězí , Národní škola Olomouc Nová ulice , ZDŠ 1 5. ročník Olomouc Nový Svět , Národní škola Olomouc Neředín , Národní škola Hněvotín, ZDŠ ročník Mariánské údolí , Národní škola Nemilany Kyselov , Základní škola, ročník, Olomouc Slavonín, Archív obce Nedvězí (1953), Archiv obce Hněvotína , Archiv obce Mrsklesy , Archiv obce Kyselova , Archiv obce Slavonín Tichák M.: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, 189 s.; Tichák, M.: O osudech městských částí Olomouce. Olomouc 1998, 75 s. 10 Kauerová, V.: Paměti obce Hněvotína. Olomouc, 1998, 47 s. 11 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu ( ). Olomouc 1935, 64 s. 5

9 1945, ZDŠ Nedvězí 1 5. ročník, Archiv obce Velká Bystřice, ZDŠ roční Slavonín, Národní škola Olomouc, Nová Ulice V těchto fondech, se nachází pro zkoumanou problematiku školní kroniky, konferenční protokoly škol, úřední protokoly, úřední zápisy, korespondence obecní kroniky. Chybí pouze dvě školní kroniky, a to z Mrskles a Hrubé Vody. S obecními kronikami je situace složitější, dochovaly se jen tři, a to Obecní kronika obce Hněvotín a pak obecní kronika Slavonín a Nedvězí, která má z období Československé republiky jen jednu stranu. Obecně při detailnější studiu pramenů jsem narážel na to, že některé školní kroniky byly poškozené vytržením stránek. Nejčastěji z období školního roku 1938/1939, což zajisté má souvislost s politickými událostmi. Například ve školní kronice Nemilany byly informace odstraněny nějakou chemikálií. 12 Kromě toho se jako problematické ukázalo to, že školní kroniky sice začínají rokem svého vzniku, ale jsou podle údajů dopisovány po delší době. Občas za neznámých okolnosti končí svůj zápis ze dne na den bez jakýchkoliv zjevných příčin (například uprostřed roku 1932 apod.). 13 Při práci s prameny jsem využíval metod typických pro historický výzkum. Zejména jsem vycházel z metody přímě a nepřímé a historicko-srovnávací, tak jak je popisují ve své práci Zwettler, Vaculík a Čapka Olomouc: fond O5-40. NAD 876. Národní škola Nemilany /Kronika školy v Nemilanech Kyselově, Nemilany 1933, s SOkA Olomouc: fond NAD 886. ZDŠ, ročník Véska/Školní kronika. Véska 1932, 28 s. 14 Zwettler, O. Vaculík, J. Čapka F.: Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce. Brno 1996, s. 85 a

10 svou. 18 Před vydáním ústavy byl v dubnu 1867 projednáván zákon o vztahu škol 1. Vývoj školství v Rakousku Uhersku Říjnový diplom vydaný v roce 1860 přinesl vyřešení otázky českého jazyka na českých školách a znamenal velkou kulturní, politickou a hospodářskou aktivitu vydávání českých novin a časopisů, rozvoj spolkové činnosti (pěvecký spolek Hlahol, tělocvičná jednota Sokol, učitelské jednoty Komenský, nebo Budeč). 15 O šest let později bylo zemským zákonem uznáno, že čeština a němčina jsou jazyky rovnocenné a na školách národních a středních se staly jazyky vyučovacími s tím, že jeden jazyk bude vyučovacím a druhý bude nepovinným vyučovacím předmětem. Tímto zákonem byly v podstatě zrušeny dvojjazyčné školy. 16 Uznání rovnoprávnosti znamenal velký úspěch české politické reprezentace. Tento návrh předložili čeští politici, kam patřil i Josef Wenig, už v roce 1861 při prvním zasedání zemského sněmu, avšak na pořad jednání se dostal až o tři roky později a přijat byl až v druhém kole jednání, neboť zejména němečtí poslanci tento návrh odmítali. V platnost vešel za další dva roky, ale Němci proti tomuto zákonu protestovali a nechtěli se s ním smířit. K zásadním změnám v českém školství došlo v druhé polovině 60. let 19. století. Dne 21. prosince 1867 byla uzákoněna tzv. prosincová ústava, která se stala reakcí na rakousko uherského vyrovnání. Ministerským předsedou byl zvolen kníže Karel Auersperg a v jeho vládě se stal ministrem kultu a vyučování pražský rodák Leopold Hasner. Auerspergův kabinet byl také nazýván občanským, neboť se v ní uplatňovali především členové německé velkoburžoazie. Důležitou částí ústavy byly především články státního základního zákona číslo 142 o všeobecných právech státních občanů pro království a země v říšské radě zastoupené. Podle článku 19 tohoto zákona 17 Všechny národové ve státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitelné právo chovati a vzdělávati národnost i řeč k církvi, neboť sněmovna učinila několik změn. 15 Váňová, R., Rýdl, K., Valenta, J.: Výchova a vzdělání v českých dějinách. Díl 4., Sv. 1., Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem (obecné školství ), (střední školství a učitelské vzdělání ). Praha 1992, s Tamtéž, s Plné znění zákona viz Reichgesetzblatt für Kaiserthums Oesterreich. Wien: K. k. Hofund Staatsdruckerei, 1867, s Schelle, K. aj: Praktikum z českých právních dějin. Pelhřimov 2006, s

11 V roce 1868, dne 25. května, byl vydán zákon, který upravoval vztah škol k církvi. 19 Byly tak zcela provedeny zásady obsažené již v prosincové ústavě, zdůrazňující vrchní řízení a dozor státu nad školstvím a výchovou a omezující církevní vliv na vyučování náboženství a náboženská cvičení. Veřejné školy byly zpřístupněny dětem všech občanů bez ohledu na vyznání. Schvalování učebnic mimo učebnic náboženství patřilo jen školské správě. 20 K této správě byly v každém království a v každé zemi zřízeny podle 10 tohoto zákona nové instituce: Školní zemská rada, Školní okresní rada a Školní rada místní. 21 Nový školský zákon přijatý 14. května 1869 je také znám pod jménem Hasnerův. Kromě ministra jsou za autory považováni Adolf Beer, dvorní rada, a sekční šéf Julius Antonín Glaser. Skládal se ze tří částí. Tou nejrozsáhlejší byla první část, která pojednávala o školách veřejných, jenž je pro naši problematiku nejdůležitější. Druhá část se zabývá o ustanoveních soukromých učilišť a třetí díl obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná. Tento zákon zavedl povinnou školní docházku od šesti do čtrnácti let a zřídil státní osmitřídní obecnou školu na vesnicích a tříletou školu měšťanskou ve městech jako pokračování po pěti letech školní docházky. Zákon z roku 1870 upravoval zakládání, vydržování a návštěvu veřejných škol. Tím byla splněna požadovaná podmínka, aby si jednotlivé země určily podrobnosti organizace školství samy. 22 Téhož roku byl v srpnu vydán novým ministrem kultu a vyučování Karlem Stremayrem Školní a vyučovací řád, který předpisy upravoval vyučování, navštěvování, propouštění ze školy a školní kázeň (tělesné tresty byly nepřípustné), dále se zde jednalo o povinnostech učitelů, rozdělení žactva na třídy a oddělení apod. 23 V roce 1882 byl říšský školní zákon doplněn o novelu, jejiž autorem byl ministr vyučování baron Siegmund Conrad z Eybesfeldu. Ta byla přijata následujícího roku Zákon, daný dne 25. května 1868, jímžto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi, viz Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, s Kopáč, J.: Dějiny českého školství a pedagogiky Brno 1968, s Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník Praha 1869, s Plné znění zákona viz: Zákonník zemský království Českého. Ročník Praha: Místodržitelská tiskárna, 1870, s Kopáč, J.: Dějiny českého školství a pedagogiky Brno 1968, s Zákon, daný dne 2. května 1883, kterýmž se mění některá ustanovení zákona ze dne 14. května 1869; plné znění viz Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883, s

12 Tato novela znamenala jistý ústup od svobodného vývoje rakouského obecného školství. 25 Tyto změny mohly způsobit učiteli jisté problémy, neboť mohl být pronásledován nejen za překročení svých školních povinností, ale i za činnost mimo školu, kam mohla patřit politická nebo náboženská aktivita. 26 Novelizace zákona z roku 1869 přinesla úpravu postavení učitelských ústavů. Bylo omezeno učivo v pedagogice a všeobecně vzdělávacích předmětech na úkor výuky náboženství, hry na klavír a na varhany. Počet hodin metodik se zvýšil, ale nikoli jejich kvalita Vznik menšinového školství v Rakousku Uhersku V roce 1869 byl vydán již zmiňovaný zákon č. 62 ř. z., kde bylo v 62 upraveno, že o obecné školy se mají se starat obce. 28 O žádostech rozhodovala zemská školní rada a pro vyhovění žádosti bylo také důležité splnit 59, kde bylo ustanoveno, že obecná škola má být zřízena všude tam, kde v místech položených v okruhu jedné hodiny do vzdálenosti 4 km bylo podle pětiletého průměru nejméně 40 dětí školou povinných. 29 Zemský zákon ze dne pak tento paragraf upravil 1, 30 ve kterém okruh jedné hodiny byl nahrazen okruhem jedné míle, což znamenalo: Jestliže občané kterékoliv obce v zemi prokázali, že v okruhu přibližně čtyř kilometrů je čtyřicet dětí, které nemohou navštěvovat školu s mateřským vyučovacím jazykem, je obec povinována tuto školu pro ně zřídit. 31 Formou úředních výslechů žadatelů se pak tyto požadavky dokazovaly. Pokud byly splněny, začalo se s výběrem příhodného místa pro budovu školy. Takové vhodné místo muselo odpovídat zemskému zákonu ze dne , přesněji V něm bylo uvedeno, že školní budova může být umístěna na suché místo, které není rušeno hlukem z okolí a je zdravotně nezávadné. Po tom, co 25 Kádner, O: Školství v republice Československé. In: Československá vlastivěda. Díl X. Osvěta. Praha 1931, s Koťa, J: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s Kopáč, J.: Dějiny českého školství a pedagogiky Brno 1968, s Buzek, K.: Nedůležitější zákony a nařízení o národním školství pro zemi Moravskoslezskou. Praha 1938, s Tamtéž, s Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník Praha 1869, s Měchýř, J.: České menšinové školství v Čechách In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník Praha 1869, s

13 byla budova postavena, následovala kolaudace budovy a pak se mohlo začít se samotnou výukou. Češi museli čelit řadě překážek, které bránily tomu už jen školu zřídit. V čele obecních rad stáli hlavně Němci a ti snahy českých občanů o zřízení české školy sledovali se značným opovržením. Proto Němci v těchto případech například využívali zkreslených údajů ze sčítání obyvatelstva jako jednu z příčin, proč nemůže být česká škola zřízena. 33 Jádro těchto problémů spočívalo v tom, že o zřízení školy menšinové rozhodovaly instituce (obecní zastupitelstva aj.), ovládané představiteli většiny. Ti vesměs zřízení jinojazyčné školy považovali za ohrožení svých národních práv (nadvládu), za rušení své národní državy. Také z české strany by došlo k nekulturnímu chování, pokud by k tomu měla možnost, což neměla. Představitelé jazykové většiny se proti zřízení menšinové školy bránili všemi možnými prostředky. Některé z nich poskytovali ne dosti ucelené zákonodárství. Například nárok na zřízení veřejné národnostní (menšinové) školy nevznikal ze zákona automaticky. Musela se podat žádost zemské školské radě a nárok musel být prokázán. To byl často nelehký úkol, jelikož o to mohli požádat rodiče dětí. Tito rodiče byli často zastrašováni nejen obecním úřadem v dané obci, ale také od místní jazykové většiny v obci a v nejhorším případě přicházel nátlak ze strany zaměstnavatelů Národnostní poměry v okresu Olomouc v letech Národnostně soudní okres Olomouc byl převážně český, pouze ve městě Olomouc a v několika obcích ležících jihozápadně v těsné blízkosti města žila německá menšina. Německé obyvatelstvo mělo také obce v severovýchodním cípu okresu, kde sousedil okres Olomouc s německým okresem Šternberk. 35 Pokud se zaměříme na politický okres Olomouc město, tvořený vlastním městem Olomouc, zjistíme, že toto město mělo do roku 1918 německý ráz. Národnostní obrat ve složení obyvatelstva zaznamenalo až mimořádné sčítání lidu, jež proběhlo 1. března 1919 a od kterého víme, že české obyvatelstvo mělo lehkou většinu nad německým. Bylo napočítáno 9772 Čechů, 8089 Němců a 1010 obyvatel židovské 33 Doležal, J.: Z boje o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec 1964, s Měchýř, J.: České menšinové školství v Čechách In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s SOkA Olomouc: fond: M1 29. Inventář. Okresní úřad Olomouc venkov , Olomouc 1970, s

14 národnosti. Po sčítání obyvatel v dubnu 1919 se k Olomouci připojilo 13 obcí a vznikla tzv. Velká Olomouc. Tento vznik znamenal pro město i přírůstek nového obyvatelstva z připojených obcí, přičemž složení obyvatel nebylo jednotné, v některých obcích převládali Češi (Hodolany, Bělidla, Černovír, Hejčín, Chválkovice, Lazce, Řepčín) v jiných Němci (Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět, Neředín, Pavlovičky a Povel). 36 Při zjišťování údajů o stavu populace a národnostního rozložení jsem vycházel z výsledků tří úředních sčítání lidu (1910, 1921 a 1930) a jednoho mimořádného (1919). 37 V době Rakouska Uherska docházelo k nátlaku sčítacích komisařů a nejinak se toho dělo i při sčítání v roce 1910, kdy byli místní obyvatelé tlačeni k tomu, aby se přihlásili k německé národnosti. 38 Podobné situace, ale v opačném směru se odehrály při sčítání z roku 1921 z české strany, kdy bylo německé obyvatelstvo přesvědčováno a upláceno pro přihlášení se k československému národu. Emanuel Rádl ve své knize uvádí: Nepokládám úřední sčítání lidu z roku 1921 za spolehlivé, ale dovedu odhadnouti, jaký praktický dosah měly praktiky, které se při něm dály. Bylo to příliš krátce po válce a válečné rozčílení, jakož i snaha, ukázati cizině, že máme Němců a Maďarů co nejméně, velice působily. Nemám zvláště úsudky, jaký dosah měl nátlak sčítacích komisařů, na který si stěžovaly osoby velmi rozvážné. 39 Složení obyvatel v soudním okresu Olomouc a v jeho jednotlivých částech vypadalo po jednotlivých sčítáních následovně: SOkA Olomouc: fond M I I. Inventář. Archív Města Olomouce Olomouc 1973, s Problém zde působí dlouhý interval mezi sčítáními z roku 1910 a 1921, bližší oficiální údaje o složení obyvatelstva by mi poskytly lepší představu o jeho vývoji a proměnách. 38 Měchýř, J.: České menšinové školství v Čechách In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 67; nebo Šimáně, M.: České obecné menšinové školství v okrese Ústí nad Labem v období Československé republiky ( ). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2010, vedoucí práce PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D., s Rádl, E.: Válka Čechů s Němci. Praha 1928, s V Příloze 1 je odkazováno na dalších 14 tabulek s počty obyvatel jednotlivých německých obcí v letech 1910, 1921,

15 Tabulka 1) Soupis obyvatelstva Soudní okres Olomouc Politický okres Olomouc - město Politický okres Olomouc venkov Tabulka 2) Národnostní složení 44 s.o. Olomouc p.o.o. město p.o.o. venkov Čes. Něm. Žid. Jiné Cizí Čes. Něm. Žid. Jiné Cizí Čes. Něm. Žid. Jiné Cizí České obranné spolky Představovaly do roku 1918 pro české menšiny základní ochranný pilíř proti německému školství a kultuře, které měly jediný cíl udělat z Čechů Němce. 45 Češi se spolkovou činností byli o krok napřed před Němci, to vyplývalo také tím, že právě Češi potřebovali spolky k ochraně národních hodnot a oni byli politickými a kulturními okolnosti utlačováni. Založení Československé republiky jim vzalo bývalý význam, ale vliv, který měly na etnické složení obyvatel promíšených oblastí, trval dál i za tzv. první republiky. 46 Matěj Spurný význam obranných jednot charakterizuje slovy: Jedním z nejpozoruhodnějších výkonů první republiky zřejmě byla vitalita tehdejší občanské společnosti. Jestliže se u nás na počátku 21. století v mnoha místech cosi jako občanská společnost opět rodí, obnovuje a snad i rozvíjí, je její struktura přece jen výrazně odlišná od dob před 70. lety. Spolků a organizací za nejrůznější, často i dost obskurní cíle, je sice stále více, většinou se však jedná o několik zapálených jednotlivců, kteří 41 Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech , Sv. 3, Ostrava 1972, s Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1924, s Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1935, s Údaje p. o. O. venkov Cizí podle Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech , Sv. 3, Ostrava 1972, s. 30.; Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1924, s. 63.; Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1935, s Rádl, E.: Válka Čechů s Němci, Praha 1928, s Tamtéž, s

16 s velkou námahou shání prostředky na uspořádání výstavy, hudebních, slavností, seminářů či vydání časopisu. Výjimkou snad tvoří některé vlivnější ekonomické iniciativy. Společnost, s níž se v českých zemích setkáváme po roce 1918, se však právě v míře angažovanosti širokých skupin obyvatelstva od našeho světa liší snad vůbec nejvíc. Je společnost masových organizací, které mají vliv na život v obcích, v celých regionech, ale často i na rozhodnutí vlády a parlamentu. Jisté je dobré nezapomínat na to, že ona bohatá a pestrá občanská společnost se u nás rozvinula již v 19. století. 47 Hlavní dvě české obranné jednoty, které ve zmiňovaných obcích působily a měly vliv na české školství, byly Ústřední Matice školská a Národní jednota. Původ národních obran můžeme nalézt v 80. let 19. století, kdy v dozvucích nacionalismu národního obrození bránily pronikání německého a maďarského kulturně sociálního proudu mezi Čechy a Slováky, podněcovaly národnostní aktivity a v obecné rovině bojovaly proti všemu, co nebylo české. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie se jejich zaměření proměnilo. Bránily český živel, respektive české enklávy v národnostně německém území. Výrazy obraná jednota nebo obranný spolek měly za úkol mobilizovat síly proti útoku zvenčí. Jinak myšleno jako obrana v rámci nacionálních útoků ze strany jiného etnika. Tento název používali všechny jak české, tak i německé spolky. Avšak výraz obranný na české straně měl do jisté míry větší opodstatnění jak z historického, tak i chronologického pohledu. Pokud se zaměřím na české spolky, zjistíme, že se již nedá od vzniku ČSR bavit o obrané politice spolků, jelikož od roku 1921 až do roku 1930 klesl počet německých státních úředníků asi na polovinu ve srovnání s předchozím obdobím a také školství vykazuje, že v zemi moravskoslezské klesl počet žáku v německých obecných školách o 21% a v českých obecných školách o 13%. Je ovšem pravda, že hranice mezi obranou a útokem nejsou vždy přesně definovatelné. Je otázkou, kam by se měly zařadit například vánoční besídky, které se dělily na obou stranách. Například zda dítě dostávalo nějaký dárek od vlasteneckých společností nebo jednotlivců (ošacení, učebnice, boty, sladkosti). 48 První celorepublikovou působnost měl spolek Ústřední matice školská, založený roku 1880, který před válkou byl nejpopulárnějším českým vlasteneckým spolkem. Jejím prvním předsedou se stal František Ladislav Rieger. Ve stanovách z roku 1882 se 47 Spurný, M.: V zájmu národa a jeho dětí. Z bojů o české menšinové školství mezi dvěma světovými válkami. In: Časopis národního muzea, roč. 173, díl s Tamtéž, s

17 definovala jako obranný spolek, jehož cílem bylo zřizování, udržování a podpora škol českých v zemích rakouských. 49 Tyto snahy byly převážně patrny v oblastech, kde pro nedostatek dětí nemohla vzniknout veřejná škola. Před rozpadem Rakousko-Uherska, razila Ústřední matice školská heslo, že dítě má být vyučováno ve svém mateřském jazyce. Na rozdíl od Schulveirenu přijímala zprvu do svých škol výhradně děti české, po skončení války i děti německé. Také se změnila politika. Československý národ, který získal po zániku Rakouska-Uherska na našem území primární postavení, mohl své národnostní snahy cílit i do dříve německých oblastí. Právě v těchto snahách sehrály obranné spolky významnou roli. V oběžníku Ústřední matice školské byl v roce 1924 uveřejněn text: Nastává v roce 1924 Ústřední matici školské jeden z největších hraničářských problémů, aby budovala naše nejpevnější tvrze národní a osvětové na obranu a znovu dobytí území, nám v staletých zápasech urvaných. 50 Zásadní význam pro změnu jejího fungování měl zákon z 3. dubna 1919 č. 189/1919 Sb. O školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích. Dle jeho nařízení dochází k masovému zestátnění matičních škol a s tím automaticky k předání pravomocí a zodpovědnosti za fungování těchto škol pod pravomoci státu. To představovalo pro Ústřední matici českou jistou úlevu (hlavně finanční). Její nová úloha spočívala v širší matiční činnosti. Zabývala se zřizováním a udržováním mateřských škol a opatrovnictvím a dohlížela na vyšší vzdělávání absolventů českých obecných škol. Pravidelně přispívala na dojíždění žáků, na jejich stravování, na školní pomůcky a podílela se na výstavbě, rekonstrukci a vybavováním školních budov pro české děti v národnostně německém prostředí. 51 Mezi léty 1924 až 1930 se přímo podílela na vybudování 77 škol ve smíšených regionech. 52 Druhou významnou obrannou organizací byla Národní jednota. Její struktura byla členěné dle oblastí: Národní jednota pošumavská, Národní jednota severočeská, Národní jednota jihozápadní, Národní jednota východomoravská, Matice opavská a Československá jednota, která se především zaměřovala na Slovensko. Pro mou práci je důležitá Národní jednota východomoravská. Byla založena roku 1885 a její hlavní činností byla práce národní, duševní a hmotné zvelebení českého živlu na severu Moravy. Jmenovitě ve smíšených oblastech olomoucké, šternberské, šumperské, 49 Knápková, P.: České versus německé ochranné spolky. In: Acta uniteversitatis Palackianae Olomoucensis, Facultas philosophica Moravica , s Tamtéž, s Řeháček, K.: Ústřední matice školská v letech Praha 2007, s Tamtéž, s

18 zábřežské, litovelské, hranické, berounské, rýmařovské, novojičínské a moravsko ostravské oblasti, na poli školském, osvětovém, budovatelském, sociálním a hospodářském. 53 V roce 1923 čítala Národní Jednota východomoravská na členů. A od roku 1918 do roku 1923 připravila zřízení 65 obecných menšinových škol, v 80 smíšených obcí založila lidové menšinové knihovny. 54 Dále pod její činnost spadalo zabezpečování finančních prostředků formou půjček pro české rodiny, které se chtěly usídlit v německých obcích a rozmnožit tak českou menšinu (stavba domu, koupě pozemku atp.) Národní jednoty a matice v Československé republice. Praha 1925, s Tamtéž, s Její zajmavou činností bylo zprostředkovávání koupí domů pro české osadníky. Vlastnímu prodeji domů předcházelo jejich odkoupení od německého obyvatelstva, německému obyvatelstvu v oblasti se však zpět domy neprodávaly. Důsledkem takovéhoto jednání bylo zvyšování napětí mezi Čechy a Němci. Fischer, R.: 50. Let Národní jednoty v Olomouci. Kronika IV. Díl , Olomouc 1935, s

19 2. Období Československé republiky Nejdůležitějším dnem v moderních dějinách českého a slovenského národa se stal 28. říjen roku 1918, kdy se uskutečnilo v Praze vyhlášení samostatného československého státu Národním výborem. 56 Československý stát, jenž vznikl díky rozpadu Rakousko Uherské monarchie a jeho hranice byli potvrzeny mírovými smlouvami v Saint Germain en Laye a Trianonu, se dostal do složité situace, kdy jedna třetina obyvatel odmítala nový stát 57 (zejména Němci a Maďaři) 58. Na druhé straně tu byli dvě třetiny obyvatel (Češi a Slováci), kterým se splnil jejich sen o svém státě. Za těchto okolností bylo krajně obtížné, aby se tyto dvě skupiny spolu dohodly na fungování a uspořádání nového státu. 59 Mezi základní zákony vydané národním výborem byl též tento den schválen v plénu Národního výboru v Praze narychlo připravený zákon č. 11/1918 Sb. z. a. n. z 28. října 1918 o zřízení samostatného československého státu, který nechával dodatečně v platnosti veškeré zemské a říšské zákony a nařízení (tzv. recepční zákon). Tento zákon připravil Alois Rašín. Přijetí tohoto zákona bylo opodstatněnou záležitostí. Bez něho by totiž, jak poukazuje ve svém spise Novák, mohlo docházet k různým zmatkům apod. 60 Jak píše Grycová, platností tohoto zákona byly uplatněny kromě zákonů rakousko-uherských i zákony říšskoněmecké a zemské zákony dolnorakouské. To bylo zapříčiněno připojením Hlučínska a Valticka k československému státu. 61 Další zákon, který byl projednáván a schválen Národním výborem při jeho posledním zasedání byl zákon č. 37/198 Sb. z. n. Byl projednávám dne 13. listopadu 1918 a o den později i schválen. Národní výbor se na jeho základě změnil na jednokomorové Národní shromáždění, nazývané též Revolučním Národním shromážděním (RNS). Rozšířil se na 256 členů, přičemž klíč, podle kterého byli voleni zastupitelé, byl dán výsledkem voleb do Říšské rady z roku Od roku 1919 se jejich počet zvýšil na 270 poslanců. Noví poslanci byli všichni 56 Schelle, Karel: Organizace Československého státu v meziválečném období ( ). Praha 2006, s Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s V ČSR se k národnosti československé hlásilo 61 % populace, Němci tvořili 28 % a Maďaři 8 %. Pernes, J.: Česko německé soužití ve společném státě v 19. a 20. století, s Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s Novák, Karel: Výbor zákonů a nařízení školních republiky československé. Praha 1923, s Grycová, V.: Materiály k problematice státní správy a státní politiky v oblasti školství v prvních letech Československé republiky ( ). Praha 1990, s

20 ze Slovenska. V případě slovenských členů pak byl zcela libovolný. Revoluční Národní shromáždění zasedalo až do dubna Zástupci národnostních menšin v RNS nebyli, v té době odmítali existenci nového státu i účast v jeho orgánech. Musíme si však připustit, že čeští politici o jejich účast nestáli a byli rádi, že jeho činnost bojkotují. 63 Zákon č. 11/1918 Sb. z. n. hovoří jménem československého národa a RNS jeho jménem, jako státního národa, vystupovalo. Maďaři a hlavně Němci byli považováni za národnostní menšinu, i když jich bylo více než Slováků. Opomenutí všech národnostních menšin bylo také způsobeno z obav z obstrukcí a nemožností dosažení potřebné většiny k přijetí zejména ústavních zákonů. Z ústavněprávního hlediska nedošlo ihned po vzniku ČSR k žádným změnám v postavení menšin. Jejich práva byla i nadále zaručena čl. 19, zákona o všeobecných občanských právech z prosince 1867 (z. č. 142/1867), který upravoval práva národních kmenů, jak popisuje Rádl. 64 Nový stát si vytvořil ideu, kterou je možno charakterizovat čtyřmi základními principy: republikánství, sociální radikalismus, antikatolicismus a odluka církve od státu a čechoslovakismus spojený s československým nacionalismem. 65 Dále se budu zabývat čechoslovakismem a československým nacionalismem, jelikož je nejblíže tématu mé práce. Československý stát nevznikl jako národnostní stát, byť se tak prezentoval. Stát byl tvořen mnoha národy: Čechů, Slováků, Němců, Maďarů, Rusínů a Poláků. 66 Idea čechoslovakismu, zakládající se na tom, že Češi a Slováci jsou jeden národ a to československý, který je dominantní v novém státě kvantitativně a kvalitativně, řešila problém nerovnováhy mezi jednotlivými národnostními skupinami. Z Němců, druhých nejvíce zastoupených v ČSR, byla vznikem československého národa vytvořena menšina. Čechoslovakismus se projevoval v rovině lokální územní expanze (Podkarpatská Rus a Slezsko) a v rovině vztahu především k německé a maďarské menšině. Nemůžeme tento nacionalismus porovnávat se sousedními státy, které byli přehnaně agresivní a xenofobní Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s Balík. S., a kol.: Politický systém českých zemí Brno 2007, s Rádl, E.: Válka Čechů s Němci, Praha 1928, s Balík, S., a kol.: Politický systém českých zemí Brno 2007, s Tamtéž, s Tamtéž, s

21 Na tomto místě se zaměřím na německou národnostní menšinu. Tato národnostní menšina tvořila téměř 25% obyvatel celé Československé republiky. Nejvíce se soustředila v historických zemích, tj. Čechy, Morava a Slezsko. Němci byli i na Slovensku, kde tvořili zhruba 5% populace s počtem lidí, a také byli na Podkarpatské Rusi, kde tvořili 1,7% z celkového počtu obyvatel, asi lidí. 68 Po převratu se německý národ bouřil jen ojediněle, ale jejich odpor byl slabý. Sudetští Němci se sice považovali za součást německého národa, ale tápali, zda se připojit k Rakousku či Německu. Němci z říše totiž o české Němce projevovali jen malý zájem, do značné míry za to nesla vinu nevyvážená politická situace panující v Rakousku i Německu. Od té doby si Němci rychle zvykli na nový stav věci; prakticky uznávali tento stát, ale neuznávali jeho ústavu, žádali, aby Československo se stalo národnostním státem po vzoru Švýcarska. 69 Ještě dál se dostala německá skupina tvořena sympatizanty německých agrárníků a křesťanských socialistů, ti uznávali ústavu s podmínkou, že v budoucí době se změní. Za svůj cíl si vytkli národnostní stát a kulturní autonomii ve státě. Což mělo kladný ohlas u Němců žijící v ČSR. 70 Situace se změnila po nástupu světové hospodářské krize a souvislosti s agitací nacionálních socialistů po 30. lednu Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s Rádl, E.: Válka Čechů s Němci. Praha 1928 s Tamtéž, s Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s

22 3. Československé školství Po vzniku Československého státu dochází, jak již bylo řečeno výše, k ponechávání celého právního řádu z dob Rakouska-Uherska. 72 To znamenalo, že i školství se prozatím řídilo zákony Rakouska Uherska. Jak píše Kádner 73, školství se opíralo o základní zákon říšský z r. 1869, doplněný později školskou novelou z roku 1883, jakož i o příslušná nařízení bývalého vídeňského ministerstva a na Slovensku byl základní zákonem školský zákon z r. 1868, doplněn zákonem z r Proto bylo nutno celou soustavu unifikovat. 74 Pro Moravu se upravuje zákon ze dne 27. listopadu 1905, č. 4, z. z. pro r. 1906, na základě Moravského vyrovnání z roku 1905, známého také pod názvem Moravský pakt. Pro naši záležitost je nejzajímavější 20 a z něho výňatek Do škol obecných smějí zpravidla přijímány býti toliko dítky, jež jsou vyučovací řeči mocny. 75 Což již bylo uvedeno dříve v původním zákonu, tudíž k žádné změně nedošlo. Nejvyšší správní úřady zřídily Národní výbor zákonem z 2. listopadu 1918, č. 2/1918 Sb. 76 Tímto zákonem vzniklo prvních 12 úřadů nazývaných úřady pro správu. Zakrátko však bylo toto označení nahrazeno názvem ministerstva. Tímto zákonem tak vzniklo i Ministerstvo školství a národní osvěty. 77 Ministerstvo školství a národní osvěty mělo působnost ve všech školních záležitostech kromě jediné, a to zemědělského školství, které patřilo pod ministerstvo zemědělství. Dále příslušely do jeho působnosti osvětové věci a záležitosti umění. 78 Ministerstvo bylo rozděleno na prezidium a osm (později 7) odborů. 79 Prvním ministrem školství a národní osvěty byl od 14. listopadu 1918 Gustav Habrman a tajemníkem ministerstva se stal prof. Dr. František Drtina. Dalším ministrem školství a národní osvěty byl zvolen od 15. září 1920 do 26. září 1921 PhDr. Josef Šusta. Za 73 Kádner, O.: Vývoj a dnešní soustava školní. II Díl. Praha 1931, s Tamtéž, s Kalabis, E.: Moravský pakt. Stručný výklad a posudek reforem usnesených po dohodě s Němci sněmem moravským listopadu r Praha 1906, s Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha s Janák, J., Hledíková, Z. Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha 2005, s Tamtéž, s Kádner uvádí 6, v publikaci: Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s. 5, se dozvídáme, že ministerstvo bylo při svém vzniku rozděleno na prezidium a 7 odborů: odbor I. Vysokoškolský, II. Středoškolský, III. Pro školy odborné, IV. Pro školy obecné, V. Pro národní osvětu, VI. slovenský, VII pro kulturu. Jak se můžeme dočíst na straně 6, dochází 12. července 1919 k vnitřní reorganizaci ministerstva a již vzniká 8 odborů a v červenci vzniká 9. odbor legislativní. Ten je však v dubnu 1921 zrušen. 19

23 prvních dvou ministrů byly vydány jedny z nejdůležitějších školních zákonů. 80 Jednalo se hlavně o dva nejdůležitější zákony, a to již výše zmiňovaný zákon z 3. dubna 1919, č. 189/1919 Sb. Z. a. n., o školách národnostních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích, 81 a zákon z 9. dubna 1920, č. 295/1920 Sb. z. a. n. o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích. 82 Tyto zákony upravovaly podobu národních škol 83 a soukromých vzdělávacích ústavů. K nim náležel ještě zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 292/1920 Sb. z. a. n., jimž se upravuje správa školství. 84 To mělo za následek, že se od 1. ledna 1921, kdy tento zákon nabývá platnost, stalo ministerstvo školství a národní osvěty jedinou instancí pro menšinové školství Struktura školské správy v Československu V novém státní zřízením bylo nutno vytvořit jednotící školský zákon, aby se sjednotilo školství v celém Československu. To měl vyřešit nový zákon, který měl mít platnost na celém území Československé republiky, zákon ze dne 29. února 1920, č. 126, který měl zavádět župní a okresní úřady. 86 Ten se však kladného přijeti v českých zemích nedočkal, a to především ze strany nacionalistů. Proto tato reforma byla provedena jen na Slovensku. 87 Nakonec pokus o reformu selhal a v roce 1927 se vrátilo zemské zřízení. 88 Tento zákon ponechával jen některá ustanovení zákona č Stát byl rozdělen podle nového zákona na čtyři země: českou, moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatskou. Byly ponechány zemské školní rady a okresní školní výbory. Jedinou výraznější změnou se staly specifické kompetence místních školních výborů pro věci menšinové. 89 V systému školských úřadů působících v oboru ministerstva a národní osvěty nastaly některé změny. Od roku 1920 byly nově organizovány místní školní rady, zřizovaly se v každé obci, kde byla škola jako veřejný úřad. Skládala se z předsedy 80 Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s Obecných, občanských neboli měšťanských a také menšinových škol. 84 Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s Zákon ze dne 29. února, č. 126/1920 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s Beneš, Z., a kol.: Rozumět dějinám. Pardubice 2002, s Zákon ze dne 14. Července 1927č. 125/1927 Sb. z. a n., o organizaci politické správy viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1928, s Kádner, O.: Vývoj a dnešní soustava školní. II Díl. Praha 1931, s

24 (předsedu a jeho náměstka volila místní školní rada ze svých řad), ze zástupců školy, které volila konference učitelstva a ze zástupců školní obce, tyto zástupce volilo obecní zastupitelstvo. Funkční období bylo na 4 roky a přímý dohled na činnosti měli okresní a zemští školní inspektoři. 90 Pro menšinové školy byly nově zřízeny místní školní výbory jako pomocné orgány ministerstva 91 podle vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1920, č Složení bylo obdobné jak u místních školních rad, působnost byla velmi omezena vzhledem k tomu, že veškeré náklady na menšinové školy hradil přímo stát z prostředků ministerstva školství. 93 Okresní školní výbory vznikly vládním nařízením 6. listopadu 1920 č. 608, kdy se přetvořily z okresních školních rad. 94 Okresní školní výbory spravovaly národní školství ve školních okresech, na které byly rozděleny Čechy, Morava a Slezsko a které zahrnovaly zpravidla všechny školní obce, jejíž školy ležely v témž politickém okresu. V Čechách a na Moravě se dělily národnostně smíšené okresy na dva školní okresy, český a německý. Jestliže v některém politickém okresu se nacházelo málo škol národních menšinových, přidělovaly se tyto školy a jejich školní obce k nejbližšímu školnímu okresu svého jazyka. Praha, Liberec, Brno, Jihlava, Olomouc, Znojmo, Uherské Hradiště, Kroměříž, Opava a Frýdek tvořily pro sebe zvláštní okresy městské. Předsedou okresního školního výboru byl náčelník okresní správy politické, předsedou městského školního výboru starosta města. Členy byli: okresní školní inspektoři, dva až čtyři zástupci učitelstva a čtyři až osm zástupců občanů. Zástupce učitelů a občanů jmenoval předseda zemské školní rady, vyslechl návrhy jednak učitelských organizací a jednak orgánů politických strana v okresu. Sborové schůze projednávaly věci, o nichž se mělo rozhodovat nebo podat kladné vyřízení či návrh. Ostatní věci vyřizoval předseda za pomoci členů Janák J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s Tamtéž, s Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 605/1920 Sb. z. a n., o místních radách školských a o místních výborech školských (pro školy menšinové) viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s Janák J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s Buzek, K.: Nejdůležitější zákony a nařízení o národním školství pro zemi Moravskoslezskou. Praha 1938, s. 48.; Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n., o zrušení okresních rad školních a zřízení okresních výbor školních. 95 Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s