Z materiálu které mám v soukromém archivu jsem se pokusil sestavit střípky o životě a díle Josefa Bajáka.

Transkript

1

2 Použité materiály Z materiálu které mám v soukromém archivu jsem se pokusil sestavit střípky o životě a díle Josefa Bajáka. 01 Josef Baják náčrt ze života a díla autor Anna Pavelková Josef Baják - výstava Josef Baják katalog pro výstavu Ece Homo katalog k výstavě u příležitosti 100 výročí narození sochaře Josefa Bajáka soukromé materiály v archivu Jiřího Rosmuse Upozornění Chtěl bych touto cestou upozornit případné čtenáře následující knihy, že text včetně fotodokumentace (tato byla srovnána a popsaná za pomocí kamarádů ) jsem zpracoval pomocí skeneru jako nevidomý pro vlastní potřebu a další nevidomé zajímající se o tuto oblast. Proto prosím omluvte případné překlepy a rozdělovací znaménka v řádku, záměnu písmen jako z na s a chyb u některých jmen, originál byl v jiném formátu než je současný proto také případné odvolávky na číslo stránky neodpovídá skutečnosti. Kontrolu neskenovaného textu provádím pouze pomocí hlasového výstupu v počítači. Dále upozorňuji že nemám souhlas autora (ů) o zpracování do této podoby. Zněna formátu atd. Jiří Rosmus

3

4

5 Vlastivědný ústav v Přerově Přerov 1965 Anna Pavelková JOSEF BAJÁK NÁČRT ŽIVOTA A DÍLA katalog výstavy k 60. narozeninám Vydal Městský národní výbor v Přerově a Vlastivědný ústav v Přerově. Redigoval Gustav Vožda, prom. historik. Grafická úprava Josef Ječminek. Náklad 700 kusů. Vytiskl TISK, knižní výroba, n. p., Brno, provoz 4, Přerov, v listopadu Cena Kčs 5, T-08*50810

6 JOSEF BAJÁK vstoupil na uměleckou dráhu v polovině třicátých let po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze. Nyní u příležitosti šedesátých narozenin je naší povinností zhodnotit celých třicet let jeho tvůrčí umělecké práce. Není to snadný úkol, protože umělec ve své tvorbě ještě neřekl poslední slovo a nemůžeme proto vyslovit definitivní charakteristiku díla. Vždyť tvůrčí proces pokračuje dále, před umělcem vyvstávají nové a nové úkoly. Josef Baják se narodil v Přerově 20. února Již jako hoch rád kreslil. Tato záliba jej přivedla do dílny přerovského sochaře Františka Mádla a později také na čas do ateliéru Julia Pelikána a některých sochařských dílen v Čechách a na Moravě, kde získal první odborné znalosti. Odtud jej vedla cesta za uměním jako mnoho našich sochařů na státní sochařskou a kamenickou školu do Hořic. V této škole pod vedením prof. J. V. Suchomela a prof. A. Máry poznal technickou stránku sochařského řemesla a získal tak základy pro svou další práci. Od roku 1931 do roku 1934 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v oddělení prof. Otakara Španiela, od kterého si odnesl znalosti v řešení sochařských problémů trojrozměrnosti a tvarovosti. Otakar Španiel vychoval ve svých žácích nejlepší sochaře portrétisty a celá řada portrétních soch Josefa Bajáka, jak uvidíme později, je svědectvím o získaných schopnostech v této škole. Studia na Akademii v Bajakovi vypěstovala odpovědnost a svědomitost, které dodnes uplatňuje v tvůrčím přístupu. Získal také zkušenosti a cit pro vytváření medailí, které jsou důležitým odvětvím jeho práce, je to jeden z žánrů, v němž dosahuje pozoruhodných úspěchů. Ještě na Akademii vytvořil portrét své matky v šátku, který je portrétem prostým a přirozeným. Již v tomto raném díle vidíme pravý sochařův záměr; pojímat všechny ztvárňující předměty v podstatě realisticky. V roce 1934 se Baják vrací tvořit do svého rodného města Přerova. Jeho první práce se ještě vyznačovaly realismem, vypěstovaným školským vedením. Ve svém díle vychází od klasických forem přejatých od svých učitelů k novému projevu s dobovým zaměřením. Nové problémy pro něj znamenaly do jisté míry rozchod se starým názorově zanikajícím myšlením. Odvracel se od své tvorby a snažil se postupem doby vnikat hlouběji do tvůrčích problémů moderního tvarosloví. Pro poučení navštívil Berlín, Paříž, Remeš, Chartres a v poslední době Londýn. Na těchto cestách se seznámil se sochařstvím antiky, vrcholné gotiky i s moderními pracemi. Návštěva akademií, výstav, galerií a přímý styk s umělci v ateliérech, měla velký vliv na jeho dosavadní tvorbu, ve které se snažil dosáhnout harmonického vyvážení myšlenky a tvaru. Mnoho podnětů dal Bajákovi soudobý vývoj světového sochařství. Usilovně studoval dílo Rodinovo, Maiollovo a Despieuovo. Není třeba zdůrazňovat význam revoluce, kterou v sochařství znamenalo vystoupení těchto umělců. Dali monumentální tvar novým citům člověka, vybudovali sochu na principech, z jejichž novostí pak těžily celé generace mladších autorů. Baják také navázal svým osobitým způsobem na odkaz těchto mistrů, kteří mu byli vzorem, které však nekopíroval. Ve třicátých letech ještě dominovalo dílo Rodinovo, Maiollovo a Despieuovo svými čistými původními úmysly. Svérázným způsobem pochopili tento odkaz právě čeští umělci. Také pro Bajáka bylo toto dílo zdrojem poučení. Rozpoznal jak a čím Rodin obohatil možnosti sochařského výrazu. Světlo a stín, nové kompoziční zákony, modelace povrchu, to jsou objevy, které mají pro moderní sochaře stálou platnost. Před vystaveným souborem plastik, které tvoří přehlídku dosavadního Bajákova díla, vidíme celý umělecký vývoj sochaře. Retrospektivní uspořádání výstavy nám dokumentuje jak se propracovával z realistického období po absolvování akademie až k dílům vyznačujícím se čistě sochařským charakterem, jim/ nechyběl zejména pravý smysl pro plastické hodnoty. Podstatná část spočívá v umění portrétním. Vidíme, že se Baják nespokojuje jen vnějším zpodobením svých modelů, nýbrž jde mu především o jejich produševnění. V jeho portrétech, které jsou konstruktivně pevně stavěny, existuje duch a jiskra života, která oživuje tuto - 1 -

7 hmotu. Vyznačují se touhou po přehledném, jednoduchém a úsporném pojetí, které má maximální výrazovou potenci, touhu po tvaru a snahu po názornosti. V podobizně je úkol o to těžší, že musí počítat s individuálními zvláštnostmi zobrazované tváře jakož i s nutným vyjádřením psychiky. Portrétovat znamenalo hledat věčnost na určitém obličeji, onen kus věčnosti, v níž byl účasten běh věcí nesmrtelných. Než začal někoho portrétovat, pozdvihl jej nejprve poněkud z prostoru jeho kotvení a promítl si jej do budoucnosti. Asi tak, jako držíme věc proti nebi, abychom lépe porozuměli jejím očistným, zjednodušeným tvarům. To není to, co nazýváme zkrášlováním, a ani charakterizování není proto vhodným výrazem. Je to více, znamená to oddělit věčné od pomíjejícího, soudit a být spravedlivý." (R. M. Rilke o Rodinovi.) Těmito myšlenkami vyjádřené umělecké krédo prohlubuje Bajákův vrozený sklon k realismu. V portrétech prostých občanů a kulturních osobností našich i cizích vytvořil velkou galerii hlav známých i neznámých". Podivuhodná je šíře jeho zájmů, ale i proniknutí do nejrůznějších charakterů a duchovních světů je hluboké. V jeho galerii jsou vědci, básníci, spisovatelé, malíři, dělníci. Z Bajákových uměleckých zásad vyplýval i jeho tvůrčí přístup. Např. fotografie měla pro něho při portrétování druhotný význam. Za nejdůležitější považoval především pochopení vnitřního napětí zobrazovaného člověka. Snad málokdo tak pročítal Březinu jako Baják v té době, když se chystal modelovat jeho hlavu. Březinovo dílo inspirovalo sochaře, pomáhalo mu pochopit a postihnout do nejmenších podrobností jeho tvář. Podobně přesvědčivý a podmanivý je i portrét E. A. Poea, jeho oblíbeného básníka a spisovatele. Zpodobňuje výraznou tvář, v níž se zračí tvůrčí erudice, symbolika a přemýšlivá vášnivost spojená s bezměrnou fantazií básníka známého Havrana. Je třeba ocenit tuto tvůrčí metodu, někdy zdlouhavou, ale vždy poctivě propracovanou. Jedině proto se mu podařilo postihnout pevné znaky a rysy tváří dávno zapomenutých v minulosti. Podobně tomu bylo i při tvorbě podobizen Přemysla Otakara II., Jana Blahoslava a Karla Staršího ze Žerotína, v nichž silou své intuice a na základě podrobného studia života a duchovního světa těchto mužů zachytil podstatu jejich osobnosti. Neklamně to vyjadřuje charakteristický přízvuk v psychice těchto tváří. Pod jeho dovednýma rukama vznikly dále podoby Paganiniho, houslového virtuosa J. Slavíka, spisovatelky Amálie Vrbové - Jiří Sumín, archeologa Maska, komeniologa Krumpholce, skladatele V. Trojana a dalších. Josef Baják v těchto dílech bere na sebe úkol moderního sochařství vytváření soudobé řeči forem. Bajákovo pojetí se odklání od literárnosti, plané malířskosti a symboličnosti, které hrozily zničit samu podstatu sochařského umění. V duchu těchto snah tvoření vyznačují se hlavně jeho portrétní hlavy. Baják na nich hledá formu pro jedinečný a neopakovatelný život zobrazovaných. Na podobiznách z posledního období, mezi které patří básník Aleš Balcárek, spisovatel Anatole France, Villiam Shakespeare a Paul Cézanne, jsou vidět výsledky všech dosavadních snah. Ukázalo se, že základ, který si do umění přinesl, jej vede neomylně k vyjádření lidského nitra člověka moderními sochařskými prostředky. Za příklad stačí uvést portrét Boženy Němcové. Zobrazuje ženu vítězící silou ducha a charakteru nad malostí a přízemností své doby. Oči této ženy jsou zahleděny jakoby do sebe. Detailně propracovaná tvář, čelo mírně vyklenuté, zdůrazněné lícní kosti, úzké semknuté rty a vlasy hladce sčesané dozadu, zpola zakryté rouškou. Tak si představuje umělec tuto obrozeneckou spisovatelku. Již od počátku své tvorby se umělec zabývá také krásou ženského těla. Námětem známého díla Leda s labutí" se zabýval řadu let. Vytvořil kompozičně skloubenou kouli, tvořenou tělem Ledy a labutě láskou navzájem k sobě připoutaných. Vytvořil také mnoho ženských a dívčích torz a postav. Jeho Dívčí torso" je velmi jednoduchým, ale působivým znázorněním dívčího těla v měkké modelaci linií a tvaru. V těchto dívčích aktech a portrétech vychází z realistického až impresivně zabarveného - 2

8 sochařského projevu a vyjadřuje ve svém díle citově a duchovně obohacený obraz viděné skutečnosti. Pozorujeme to u aktů Dívka a pramen, Dívka s draperií, Toaleta. Poeticky působí také měkce modelovaná dívčí hlavička Jaro s věneč kem květů ve vlasech a portrét Lény s rukou podpírající si tvář. Také jeho Mateřství z posledního období se vy značuje neobyčejným kouzlem v podání. Sedící mat ka drží v klíně děcko. Socha nemá detailů a tím právě podtrhuje onu myšlenku díla, lásku ženy-matky k dítěti, jemuž dala život. Sochař Baják se také zabýval studiem prehistoric kého umění. Inspirován jeho zvláštním kouzlem vy tvořil malou plastiku Předmostská Venuše. Jde v podstatě o rekapitulaci díla tohoto námětu tech nickými prostředky, jež neměl pravěký člověk k dispozici. Z posledního období je známé dílko Lotova žena, které je vytvořeno pod dojmem zkázy Hirošimy. Zobrazuje ženu, která se proměňuje v solný sloup, když se před jejími zraky odehrává úděsné divadlo zániku a zkázy města. Podobný námět řeší i jeho plastika Okupace Postava ženy s ru kou založenou za hlavou znázorňuje tragické po stavení naší vlasti trýzněné můrou fašismu. Je dů kazem sochařova vášnivého boje za mír. Protějškem k ní je plastika Na obranu. Umělec tu vytvořil jednoduchým expresivním podáním ženu bojovně vztyčenou a kráčející k boji za mír a svobodu. Při svém tvůrčím procesu se Baják neuzavírá expe rimentům, jak ostatně pozorujeme na rozličném přístupu k jednotlivým námětům. Je umělcem, kte rý nelpí na určitém způsobu vyjádření ve hmotě, ale zpracovává ji podle povahy modelovaného před mětu. Vidíme to na dvojím pojetí hudebních ná mětů Dívka s kytarou a Hráč na čelo. Zatímco první je vedeno měkkou linií, druhé svými výraz nými tahy působí vášnivě až expresivně. Jeho dílo má vždy pevné plastické formy modelované jednoduchými výrazovými prostředky. Každá část jeho díla je však pečlivě promyšlena, jak říká Charles Despieu i ta nejmenší část povrchu sochy musí mít svůj vlastní život. Jednou muselo spočinout oko sochaře na ní, jednou muselo odhalit její skutečnou formu, jednou se musela jeho ruka zabývat jen jí samotnou. Na dobré plastice je každý čtverečný mi limetr výrazem vůle: myslím umělecké vůle. Nemůžeme opomenout ani medailérskou část tvorby. Bajáka. Dosahuje v ní zvláště velkých úspěchů. Pochází ze školy prof. Otakara Španiela, kterému patří vedoucí místo v moderním evropském medailérství. V roce 1958 vzniká bronzová medaile J. A. Komen ského ražená v Kremnici. Na aversu je portrét J. A. Komenského. Na reversu je pohled na Přerov z roku 1593 podle rytiny, objevené Floriánem Zapletalem v Paprockého Dějinách Moravy. Tato malá rytina o velikosti pouhých 2,5x4 cm byla pomůckou při tvorbě medaile a také při převádění z plochy do reliéfní trojrozměrnosti na plaketu Starého Přero va. Plaketa, umístěná na hradbách náměstí Na Mar ku byla odhalena v roce Připomíná místo, kde stávala českobratrská škola, v níž učil Komenský. V roce 1964 vytvořil Baják pro MěstNV v Přerově bronzovou medaili se dvěma náměty. Avers před stavuje přerovské povstání 1945 a 20. výročí osvo bození ČSSR. Znázorňuje muže, jdoucího do boje za svobodu své vlasti. Na reversu je pohled na sou časný Přerov, v jeho popředí slévač symbolizující průmysl města. Toto město není pojato panorama ticky, nýbrž v umělecké zkratce, z jednotícího ab straktního pohledu. Postava slévače rozděluje město na dvě části. Levá strana znázorňuje historický Přerov se zámkem, pravá strana průmyslové závody se školami. Obdivuhodně je vyjádřen prostor, je vlastně vidět trojrozměrnost budov a rozdíly v umístění v jednotlivých plánech, i když tyto rozdíly tvoří desetiny milimetru. Touto jemnou odstupňovaností dosáhl sochař velkou prostorovou hloubku. Překvapuje také měkká modelace i když jde o geometrické tvary. Motiv povstání stejně jako kompozice budovaného města svědčí o zralém mistrovství v tomto oboru

9 Celá Bajákova tvorba je svou podstatou organická. Vychází ze života, je realistická, ale nikoliv staticky popisná. Obráží skutečnost obohacenou o životní pocit tvůrce a duchovní napětí své doby. V posledních letech byl přinucen okolnostmi podstoupit zápas s mnohými, ne právě uměleckými nesnázemi. Avšak přes prožité potíže je dnes možno říci, že svými nejlepšími díly se Josef Baják čestně zařadil v dobový obraz českého moderního sochařství. Vy lidé nedovedete o ničem mluvit, aniž byste nerozhodovali: to je Sílené, to je rozumné, to ]e dobré, to je špatné. A proč? Zkoumali jste již až do detailu motivy nějakého činu? Vité, co jej způsobilo a proč byl nevyhnutelný? Kdybyste to věděli, nesoudili byste tak rychle a někdy křivě. J. W. Goethe. Tento filosof z Výmaru roku 1786 při prohlídce numismatické sbírky prince Torremuza v Palermu poznamenal: Jediná přihrádka s medailemi je věčné jaro, kvítek a ovoce umění Co je vlastně medaile? Otázka by se mohla zdát zbytečnou, kdyby dnes v této hodině, která neplyne mechanicky, nýbrž přináší pro každého naléhavé svědectví přítomnosti, se nám medaile nepředstavovala jako nositelka něčeho odlišného. Svou odlišností chce nám říci něco, co převyšuje známé představy a probouzí nové rezonance ve variaci skutečnosti. Medaile toť jistě tradice. Ale tradice bez života je předmětem, pouhou formulí. Pro umělecký svět, kde medaile je doma, platí zákon, že v umění je někdy to co není tradicí, plagiátem. Medaile, která zahájila svou pouť se skvělou vitalitou, ztratila tento zdroj tradice a tím mnohdy a mnohde upadla do formálního suchopáru. Jestliže dnes nás medaile znovu zajímá a vyžaduje si našeho širšího zájmu, je to tím, že umělec nepodléhá tak často připomínkám objednavatele, obvykle komerčním, ale tvoří vlastními vyjadřovacími prostředky, citem a osobním názorem. Dnes je medaile uměleckým dílem. To znamená především tu skutečnost, že na žebříčku hodnot prvků medailí vlastních, zaujímá nejvyšší místo prvek estetický. Dokazují to právě Bajákovy medaile. Jak se medaile Mistra Josefa Bajáka vtělují do dnešního umění, jak obnovuje touhy, které ji oživují v dobách jejího největšího lesku, jak je přenáší na měřítko dnešní citlivosti, to můžeme vidět výmluvně na výstavě. Toto osobité pojetí umělcovo harmonizuje na jedné straně se svým konkrétním cílem, na straně druhé rozšiřuje její výrazové možnosti. Uvedenou skutečnost v jeho tvorbě můžeme velmi kladně posoudit nejen v Přerově, ale i ve sbírkách zahraničních. Bajákovy medaile jsou uloženy v Ermitáži v Leningradě, ve Vídeňské Bundessamlung der Medaillen. Setkal jsem se s nimi i v italské Mantově a viděl je dokonce ve Španělsku, v muzeu v Barceloně a ve sbírkách v Leridě. To vše jsou nadmíru potěšitelná fakta, která činí z Josefa Bajáka pokračovatele vysoké úrovně československého medailérství. Dr. Otto Herber

10 PŘEHLED VÝSTAV DĚL JOSEFA BAJÁKA Souborná výstava ve Valašském Meziříčí 1935 Souborná výstava v Přerově 1936 a 1940 Souborná výstava v Náměšti na Hané 1940 Výstava děl ze stavby socialismu Olomouckého kraje Olomouc 1952 Mezinárodní výstava medailí v Paříži 1952 Výtvarná úroda Praha 1950 Výstava přerovských výtvarníků 1953 Výstava moravských krajských středisek SČSVU Ostrava 1954 Souborná výstava v krajské galerii Olomouc 1957 Souborná výstava v muzeu v Prostějově 1957 Výstava Česká soudobá medaile a plaketa Praha 15 let výtvarného umění 1960 Olomouc Obeslal všechny členské výstavy SVUM v Hodoníně, několik Zlínských salonů, výstavy Bloku moravských výtvarníků v Brně, všechny členské výstavy krajského střediska Svazu čs. výtvarných umělců v Olomouci a výstavy moravských středisek v Brně a Ostravě. Jeho díla patřila mezi exponáty výstavy výtvarného umění ve všech moravských městech. DÍLA VYTVOŘENÁ PRO RODNÉ MĚSTO PŘEROV 1. Pamětní deska hud. skladatele J. Čapky Drahlovského, bronz 1936, Jateční ulice, Přerov. 2. Pamětní deska dr. V. Skaláka, bronz, 1947, Riegrova ulice, Přerov. 3. Pamětní deska komeniologa J. Krumpholce, bronz, 1950, ZDŠ Za mlýnem, Přerov. 4. Pamětní deska Fr. Slaměníka, bronz, 1957, ZDŠ Palackého ulice, Přerov. 5. Pamětní deska prof. Petřivalského, bronz, 1946, Vinary. 6. Plaketa starého Přerova, bronz, 1960, Na Marku, Přerov. 7. Putovní cena Sportovního klubu Přerov, Okřídlené vítězství, bronz, Reliéf Práce a věda", kámen, 1955, délka 5 m, Výzkumný ústav Meopty, Přerov. 9. Pomník umučeným zaměstnancům Meopty, 1946, hlavní budova Meopty. 10. Pamětní deska obětem nacismu, 1949, SVVŠ Komenského ulice, Přerov. 11. Pamětní deska a volná bronzová plastika obětem nacismu, Elektrárna, Přerov. 12. Reliéf Vlast učí svou mládež", kámen, ZDŠ Jeremenkova ulice, Přerov. 13. Socha rudoarmejce, 1956, Jeremenkova ulice, Přerov. 14. Deset domovních znamení s náměty zvířat, sídliště Meopty, Přerov. 15. Dva reliéfy Zedník" a Tesař", na budově býv. Moravostavu, Přerov. 16. Hlava presidenta Kl. Gottwalda na budově Klubu dopravy a spojů (býv. Spolkový dům), Přerov. 17. Julius Fučík, kámen, 1951, Palackého ulice, Přerov. 18. Pamětní deska ppl. A. Kokojana, bronz, 1948, Kazeto, Přerov. 19. Putovní cena pro brance, bronzový štít, Odznak pro oslavy branců, Znak města Přerova pro Městský dům, pál. hlína, Bedřich Smetana, reliéf, bronz, pro MNV Přerov

11 23. Hornická tragédie, sádra, pro MNV Přerov. 24. J. Fučík, reliéf, bronz, SZTŠ Přerov. 25. Znak města Přerova, kámen, 1955, ZDŠ Jeremenkova ulice, Přerov. 26. Medaile J. A. Komenského, oboustranná, ražená v Kremnici. 27. Plaketa Přerovské strojírny", ražená v Kremnici. 28. Medaile 20. let přerovského povstání, oboustranná plaketa, bronz, ražená v Kremnici. 29. Odznak budovatele Přerova, pro MNV, bronzový, stříbrný, zlatý. PRÁCE V MUZEU J. A. KOMENSKÉHO Poprsí Fr. Slaměníka, patinovaná sádra Poprsí komeniologa Krumpholce, pál. hlína Poprsí entomologa L. Hudečka, pál. hlína Hlava archeologa J. Teličky, pál. hlína Poprsí archeologa J. K. Maska, pat. sádra Poprsí Přemysla Otakara II., pat. sádra Poprsí Viléma z Pernštejna, pat. sádra Poprsí J. A. Komenského, pat. sádra Poprsí J. Blahoslava, pat. sádra Poprsí Karla st. ze Žerotína, pat. sádra Medaile KPU, Vítězství, bronz, 1945 Maryčka Magdonova, pat. sádra Studie B. Němcové, pat. sádra Česající se žena, pat. sádra Horníci, pat. Sádra DÍLA NA PŘEROVSKÉM HŘBITOVĚ Hlava matky, mramor Život uniká, kámen, náhrobek rodiny dr. J. L. Hlava V. M., reliéf, bronz Náhrobní plaketa, bronz Konec cesty, drobná plastika, bronz Huká muže držíc! trnovou korunu, bronz Ruce, bronz - 6 -

12 SOUPIS PRACÍ JOSEFA BAJÁKA Z LET Akt ženy v životni velikosti, sádra 2. Akt muže, v 1 m, sádra 3. Portrét K., sádra 4. Třináctiletá, živ. vel., sádra 5. Hlava matky, mramor Portrét A. B., sádra 2. Portrét V. M., reliéf, bronz Česající se dívka, 50 cm, pál. hlína 2. Běžec u startu, v 35 cm, sádra 3. Portrét A. B., sádra 4. Urna s bronzovým reliéfem pro M. T. 5. Leda s labutí, reliéf, sádra 6. Portrét M. T., pál. hlína 7. Portrét A. P., pál. hlína 8. Portrét J. Š., pál. hlína 9. Portrét Z. L., pál. hlína 10. Pamětní deska J. Č. Drahlovského, bronz a mramor 11. Portrét F. Ch., mramor 12. Oltářní dvířka pro monstranci, zlacený bronz 13. Reliéf Rozhlas", sádra Putovní cena pro brance, bronzový štít 2. Odznak pro oslavy branců, bronz a stříbro 3. Jan Gayer, reliéf, pál. hlína 4. Leda s labutí, mramor 5. Dívka s drapérií, mramor 6. Portrét pí. J., mramor Hornická tragédie, pál. hlína 2. Odpočinek dělníka, sádra 3. Mateřství, sádra 4. Hlava Ch. M., pál. hlína Karel st. ze Zerotína, sádra 2. Ludvík van Beethoven, hlava, sádra 3. Michelangelo, hlava, sádra 4. Portrét pí. S., pál. hlína 5. Portrét sestry A. B., pál. hlína 6. Horník, 40 cm, sádra 7. Portrét J. Krumpholce, pál. hlína 8. Hlava Fr. Slaměníka, sádra 9. Hrnčíři, reliéf, pál. hlína 10. Portrét H. L., pál. Hlína - 7 -

13 Portrét J. K., pál. hlína 2. Portrét pí. A. K., pál. hlína 3. Portrét J. B., pál. hlína 4. Raněný kůň, pál. hlína 5. Mateřství, reliéf, sádra 6. Portrét dr. J. L., pál. hlína 7. Portrét komeniologa Jos. Krumpholce, pál. hlína 8. Portrét malíře A. Kubáta, pál. hlína 9. Kladení do hrobu, reliéf, sádra 10. Portrét K. Z., pál. hlína 11. Ležící dívčí akt, pál. hlína 12. Po koupeli, mramor Reliéf P. Marie (U kapličky), kámen 2. Portrét K. L., pál. hlína 3. Portrét entomologa L. Hudečka, pál. hlína 4. Portrét pí. M. S. 5. Portrét H. K., pál. hlína 6. Portrét K. J., pál. hlína 7. Amor s lukem, živ. velikost, kámen 8. Okřídlené Vítězství (Velká cena města Přerova), bronz 9. Znak města Přerova pro Městský dům, pál. hlína 10. Prométheus reliéf, pál. hlína Soud Paridův, zničeno 2. Hlava archeologa J. Teličky, pál. hlína 3. Plastika koně ve čtvrt, velikosti, sádra 4. Pí. Kociánová, mramor 5. Dělník (náhrobek), kámen 6. Mladý faun, kámen 7. Hlava sv. Václava, sádra 8. Hlava sochaře A. Rodina Sv. Antonín, nadživ. velikost, kámen 2. Portrét O. H., pál. hlína 3. Hlava Huberta Sekery, pál. hlína 4. Hlava Josefa Beni, pál. hlína 5. Hlava básníka S. Mallarmea, sádra Dante Alighieri, bronz 2. Poezie, sádra 3. Portrét V. K., sádra 4. L. van Beethoven, hlava, sádra Poprsí knížete Václava, sádra 2. B. Smetana, reliéf, bronz 3. Portrét J. B., sádra 4. Portrét F. P., sádra - 8 -

14 5. Medaile KPU (Vítězství 1945) 6. Památník války , bronzové reliéfy, Rokytnice Hlava dívky, sádra 2. Náhrobek obětem fašismu přerovské Meopty 3. Portrét I. a L. S., reliéf, bronz 4. Portrét T. a M., reliéf, sádra 5. Pamětní deska prof. dr. J. Petřivalského, bronz 6. Portrét malíře Rich. Uherka, sádra 7. Poprsí umučeného ppi. Hynka Kokojana, bronz 8. Portrét básníka Otakara Březiny, bronz (maj. M. Praha) 9. Hlava básníka P. Verlaina 10. Památník umučeným elektrárny v Přerově 11. Horníci, sádra 12. Vladimír Mazal, reliéf, bronz Pamětní deska dr. Václava Skaláka, bronz 2. Hlava matky, vosk 3. Sedící pelikán, glasovaná hlína 4. Maryčka Magdonova, zničeno 5. Portrét dr. L. P., sádra 6. Portrét F. L., sádra 7. Božena Němcová, malá studie, sádra Přemysl Otakar II., poprsí, sádra 2. Vilém z Pernštejna, poprsí, sádra 3. J. A. Komenský, poprsí, sádra 4. Jan Blahoslav, poprsí, sádra 5. Sv. Václav v nadživotní velikosti, kámen 6. Sv. Ludmila v nadživotní velikosti, kámen 7. Památník u Kazeta, bronz (sochařská výzdoba, bronz) na památníku v Kazetě 8. Hlava básníka S. Jesenina, sádra 9. E. A. Poe, hlava, sádra 10. Hlava archeologa K. J. Maska, sádra 11. Kaunicovy koleje, sádra Pamětní deska obětem fašismu v SVVŠ 2. Portrét malíře A. Mervarta, sádra 3. Frederic Chopin, medaile, bronz 4. Republika, hlava, bronz 5. Návrh na pomník Osvobození, sádra 3,20 m Pamětní deska dr. B. Šmerala na rodném domě v Třebíči, bronz 2. Portrét O. S., sádra 3. Portrét malíře J. Zamazala, sádra 4. Portrét hud. skladatele V. Trojana, sádra 5. Plonýrka 6. Jan Hus, hlava, sádra - 9 -

15 7. Torso svářeče 8. Portrét otce 9. Pamětní deska J. Krumpholce, bronz 10. Básník Vladislav Vančura, poprsí, sádra Svářeč, torso, sádra 2. Portrét V. K., sádra 3. Portrét malíře Hilara Václavka, mramor 4. Portrét M. K., skica, sádra 5. Portrét M. C, sádra 6. Hlava houslového virtuosa J. Kubelíka, sádra 7. Camil Corot hlava, sádra 8. Medaile K. H. Máchy 9. Medaile B. Němcová 10. Medaile J. A. Komenského, bronz, ražená v Kremnici 11. J. Fučík, poprsí, kámen 12. Portrét J. K., reliéf, bronz Pět hlav pracujících hranické cementárny 2. Poprsí Z. V Poprsí G. Verdiho, drobná plastika, sádra 4. Ecce Homo, plaketa 5. Poprsí Jaroslava Haška 6. Nicolo Paganini, hlava, sádra 7. Josef Slavík, poprsí, bronz 8. Jiří Sumín, hlava, bronz 9. Goya, drobná plastika, sádra 10. V. van Gogh, poprsí, pál. hlína Sedící žena, plaketa 2. W. Shakespeare, hlava, sádra 3. Tizian, hlava, sádra 4. Torso dívky, sádra Portrét dirigenta PSMU prof. J. Šoupala, sádra 2. Ležící koníček, sádra 3. Portrét J. K., sádra Agronomka, v. 80 cm, sádra let osvobození Šumperska, medaile ražená v Kremnici 3. Práce a věda, reliéf pro budovu Výzkumného ústavu Meopty (kámen) 4. Zedník a Tesař, dva reliéfy pro budovu Moravostavu 5. Znak Přerova, kámen, umístěno na SVVŠ v Přerově Pegas, reliéf pro náhrobek 2. Valašská rodina, návrh na pomník, sádra 3. Portrét V. H., sádra 4. Žena s paletou, návrh na náhrobek, sádra 5. Pocta malíři J. Smítalovi, kámen, náhrobek 6. Reliéf pionýrů, ZDS Jeremenkova ulice

16 7. Hlava Alberta Einsteina, sádra 8. Rudoarmejec, pomník před ZDŠ Jeremenkova ulice 9. Portrét paní V. K., sádra 10. Portrét pí. M. B., sádra Mateřství, sádra 2. Plaketa Přerovské strojírny", ražená v Kremnici, bronz 3. Svantovít, drobná plastika, sádra 4. Pamětní deska Fr. Slaměníka, ZDŠ Palackého ulice 5. Opřená dívka, výška 70 cm, sádra 6. Božena Němcová, poprsí, sádra 7. Studie podobizny Fr. Rasche, sádra 8. Poprsí námořníka Fr. Rasche, Památník osvobození, Praha 9. Domovní znamení, 10 reliéfů v sídlišti Meopty J. A. Komenský, kámen, 4 metry vysoký, Mohelnice 2. J. A. Komenský, Bohuňovice 3. J, A. Komenský, celá postava, majetek autora 4. Hlava starce I. K., sádra 5. Portrét B. B., sádra 6. Portrét L. T., sádra 7. Pomník pres. K. Gottwalda, velikost 6 metrů, Šumperk 8. Josef Mánes, celá postava, sádra 9. Lotova žena proměňující se v solný sloup, sádra 10. Věčný Idol, sádra Plaketa starého Přerova ze 16. století, bronz, náměstí Na Marku 2. Návrh na odznak B. P. 3. Rozloučení krasojezdkyně, sádra 4. Předmostská Venuše, sádra 5. Spartakus 6. Schoulená dívka, sádra, pro ZDŠ v Hor. Moštěnici 7. Portrét J. R., sádra 8. Adam a Eva, sádra 9. Paul Cézanne, sádra 10. Jan Zižka z Trocnova, drobná plastika, sádra 11. Portrét pí. C. M., sádra 12. Dante Alighieri, drobná plastika, sádra 13. Sochař E. A. Bourdelle, hlava, sádra 14. Hlava děvčátka v šátku Šelma, plastika, sádra 2. Umírající lev, sádra «3. Medvídek, plastika pro Jesle u Meopty 4. Labuť, plastika pro jesle u Meopty 5. Portrét dr. B. C, sádra 6. Soutěž muzea AI. Jiráska Studie návrhu na reliéf pro obřadní síň přerovského hřbitova, sádra 2. Pamětní deska přes. K. Gottwalda na KDS, Trávník, Přerov, žula a bronz 3. Návrhy na výzdobu náměstí v Přerově, sádra

17 4. Fr. Ondříček medaile 5. Reliéf na hudební námět pro kavárnu v Přerově, nereal., sádra 6. Náhrobek M. B. 7. L. van Beethoven, reliéf, sádra 8. Mořská panna, sádra 9. Poprsí básníka Aleše Balcárka, sádra Hráč na cello, sádra 2. Země, sádra 3. Hlava P. Gauguina, sádra 4. Mateřství, sádra 5. Portrét historika Floriana Zapletala Portrét dr. Jindřicha Šámala z Prahy, sádra 2. Ležící žena, reliéf, sádra 3. Námořník a žena s vějířem, sádra Dvacet let přerovského povstání, medaile ražená v Kremnici, bronz, avers 2. Soudobý Přerov, medaile ražená v Kremnici, bronz, revers 3. Spící pes, sádra 4. Jaro, dívčí postava, v. 85 cm, sádra 5. Dívčí torso, v. 75 cm, sádra 6. In memoriam M. T., reliéf pro náhrobek, sádra 7. Portrét dr. Karla Vrby 8. Okupace , v. 90 cm, sádra 9. Děvčátko s kytarou, v. 65 cm, sádra 10. Šelma požírající ptáka, sádra 11. Zasněná hlava, sádra 12. Dělník při práci, v. 90 cm, sádra Maryčka Magdonova, sádra 2. Hlava ženy, v. 50 cm, sádra 3. Portrét B. B., sádra 4. Zena s drapérií, v. 1 m, sádra 5. Hlava muže Mateřství, sádra 7. Pegas medaile Mimo naše hranice jsou ve veřejném i soukromém majetku díla Josefa Bajáka v těchto státech: Polsko, Bulharsko, Maďarsko, NDR, NSR, Anglie, Irsko, Rakousko, Švýcarsko, Švédsko, Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, SSSR, Čína, Ghana, Indonésie, Kuba, Argentina, Korea

18 01 Božena Němcová 02 Básník Aleš Balcárek 03 Spisovatel Anatole Feance 04 W. Shakespeare 05 Dívka s kytarou 06 Hráč na cello 07 Hlava básníka 08 Okupace Na obranu 10 Předmostenská Venuše 11 Lenla 12 Spící pes 13 Mateřství 14 Torso dívky 15 Dívčí hlava 16 Torso 17 Adam a Eva 18 Lotova žena 19 malíř P Cezane Foto příloha

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41 Retrospektivní výstava bývá příležitostí nejen k hodnocení dosavadního díla autorova, ale zároveň i k zamyšlení nad jeho zařazením v současném uměleckém dění. Josef Baják vystavuje výběr svých prací nejen z posledních deseti let, ale také průřez celým svým sochařským dílem. Je to dílo přes zdánlivou různorodost podivuhodně ucelené, mající svou logiku vývoje a vnitřní napětí v dialektice reality a jejího přepisu v nové skutečnosti umění. Josef Baják se narodil v Přerově. Záliba v kreslení jej přivedla do dílny sochaře Fr, Mádla a později do atelieru J. Pelikána. Odtud jej vedla cesta za uměním jako mnoho našich sochařů na sochařskou a kamenickou školu do Hořic, kde získal základy pro další práci. V letech studoval na Akademii výtv. umění v Praze u prof. Otakara Španiela, který ze svých žáků vychoval nejlepší sochaře portrétisty. Celá řada portrétních soch Josefa Bajáka je svědectvím o získaných schopnostech v této škole. Studia na Akademii v Bajákovi vypěstovala odpovědnost a svědomitost, kterou dodnes uplatňuje v tvůrčím přístupu. Získal také zkušenosti a cit pro vytváření medailí, které jsou důležitým odvětvím jeho práce. Od roku 1934, kdy se vrátil ze studií do Přerova, zde žije a tvoří. V současné době je jediným sochařem v Přerově. Pro své rodné město vytvořil desítky plastik, plaket a medailí, které jsou buď realizovány ve městě samotném, na přerovském hřbitově, nebo uloženy ve sbírkách Muzea J. A. Komenského. Podstatnou část tvorby Josefa Bajáka tvoří portréty, ve kterých hledá absolutní formu pro jedinečný a neopakovatelný život zobrazovaných osobností. Stanul na hranici možností zobecňujícího tvaru a sochařské abstrakce a dařilo se mu vymodelovat hlavy, v nichž jedinečnost portrétovaného je převedena na prapůvodní syntetický tvar. Při hodnocení díla nelze opomenout medailerskou část tvorby v níž dosahuje velkých úspěchů. Je žákem Otakara Španiela, kterému patří vedoucí místo v evropském medailérství. K nejlepším z medailí patří beze sporu medaile J. A. Komenského a medaile, jejíž avers představuje Přerovské povstání 1945 a revers je věnován 20. výročí osvobození ČSSR. Na reversu je zobrazeno město Přerov z abstraktního pohledu na starou a novou část města se závody a sídlišti. Obdivuhodně je vyjádřen prostor, je vidět trojrozměrnost budov a rozdíly v umístění v jednotlivých plánech, i když tyto rozdíly tvoří desetiny milimetru. Touto jemnou odstupňovaností dosáhl sochař velkou prostorovou hloubku. Motiv povstání, stejně jako kompozice budovaného města, svědčí o zralém mistrovství v tomto oboru. Tvorba Josefa Bajáka je na jedné straně svědectvím jeho umělecké zralosti, na druhé straně však neztrácí ze svého tvořivého napětí, pramenícího z hledání nových jistot, z neustálého neklidu moderního člověka, který vědomě opouští dobytá území tvorby, aby nacházel možnosti nových objevů. Na závěr je tedy možno říci, že se svými nejlepšími díly Josef Baják čestně zařadil v dobový obraz českého moderního sochařství. Anna Pavelková, prom. historická umění