Římské náboženství Page 1. Římské náboženství Kněžská kolegia

Transkript

1 Římské náboženství Page 1 Římské náboženství října :44 Kněžská kolegia Existuje celá řada kněžských úřadů kolegií (poměrně specializovaných) Sacerdos kněz K některým problém se vyjadřují příslušníci více kolegií, ale více méně by nic nemělo být záležitostí konkurence Kněžské funkce prodělali značný vývoj, v počtu příslušníků, který se až do císařství zvyšuje Zvyšují se nároky na možnost se stát knězem Komplikují se podmínky nástupu do funkce Minimální požadavky : mužské pohlaví (až na výjimky), římské občanství, nesmí být propuštěnec a ani jeho rodiče nesmí být propuštěnci Tělesná a duševní celistvost Faktické požadavky: Příslušnost k nobilitě (patricijská a plebejská nobilita, někde přímo vyžadován patricijský původ) Státní kněží Definice kněze je problematická Funkce obětníka nestačí (každý dospělý muž by byl knězem vykonává v rámci domácího kultu oběti) Sacerdotes publici Sacerdos publicus AUGUŘI V době vlády Caesara 16 členů Od r. 300 v kolegiu i plebejci (Lex Ogulnia) Zjišťovali božský souhlas se zamýšlenou vojenskou, politickou aktivitou Mínění bohů o činnosti, nikoliv nutně o výsledku Poradci volených římských úředníků, nebo senátorů Vyměřování posvátného prostoru TEMPLUM Např. volební shromáždění se mohlo konat jen v templu Sakrální stavby také jen v templu Každý chrám v zásadě templum > výraz splynul s chrámem Sledování auspicíí znamení Pozorování letu ptáků (auguři jen dohlíželi, práci odváděli volení úředníci) Měli velký vliv, protože v zásadě mohli zrušit jakékoliv politické shromáždění QUIMDECEMVIROVÉ Počet se zvyšoval Příslušníci nobility (od r. 370 plebejci?) V opatrování Sybilské knihy řecky psané texty, referenční rámec k obzvláště neblahým věštbám prodigiím (neblahým úkazům) SEPTEMVIRI EPULONES vznik 176 BC, převzali část úvazku.? Konali hostiny na počest bohů PULMINARIA, LECTISTERNIA Kontrola nad pořádáním her (relativně velké množství) Quattuor amplissima colegia 4 nejvznešenější kolegie (název doložen až z v ranném principátu) PONTIFCUM Pontifex, pontifices (pl.) Vůdce : Pontifex maximus AUGUŘI Augur, augures (pl.) Název odvozen podle počtu členu QUINDECEMVIRI SACRIS FACINDIS 15 mužů vykonávající posvátné obřady Historicky i DECEMVIRI, DOUMVIRI SEPTEMVIRI EPULONES (TRESVIRI ) Sedm konajících hostiny COLLEGIUM PONTIFICUM Stoupá důležitost Počty pontifiků stoupaly (23 až na 1216) Náleží sem další úřady kromě pontificů Rex Sacrorum + Regina Sacrorum (král obětník) Flamines (3 velcí, 12 malých) 6 vestálských pannen Od r. 300 přijímáni i členi plebejské nobility (Lex ogulnia) CP bylo k dispozici senátu jako rádci v náboženské oblasti Senát povolává členy ke konzultaci Správa římského kalendáře Výklad náboženského práva (pohřební právo kde kdo smí být pohřben a jak smí být manipulováno s hroby) Účast na svátcích a rituálech spojených s kalendářem (dohližitelé, odborná pomoc) INDIGITAMENTA vlastnili přesné znění modliteb a slovního doprovodu rituálů (řím. Kladli velký důraz na formálně přesné a správné provedení rituálu) "Předříkávači" Pontifex maximus uděloval pokuty, vestálky mohl trestat i fyzicky Od r. 241 změna výberu pontifika maxima dříve si vybírali kněží mezi sebou, nyní vytvoření COMMITIA PONTIFICI MAXIMI CREANDI Volilo 17 z 35 římských tribun (lidová volba) Úřad pontifica maxima významnou funkcí pozdní republiky Poitificem maximem i Gaius Julius Caesar (kalendář) Od r. 12 BC, zemřel Marcus Lepidu (člen druhého triumvirátu), získává úřas římský císař, až křesťanský císař odmítl nastoupit do úřadu (Grapidianus) Pontifex maximus titul římského biskupa apex FLAMINOVÉ Flamen, flamines (pl.) Flamines maiores (3) Mají na starost pouze jedno konkrétní božství, pravidelná kultická aktivita Flamen dialis (jupiter) Četné zákazy a pravidla chování (viz. Handout) Musel být ženatý (sňatek musel být proveden zvláštním způsobem conffarreratio) Jen patricijové Flamen martialis (mars) Flamen quirinalis Dobře rozpoznatelní na římské ikonografii (čapka, galerus (helma), apex (anténka)) Flamines minores (12) Známe jich jenom 10 HARUSPICOVÉ Haruspex, haruspices (pl.) Etruský původ, kněří zváni senátem z etruských měst jako poradci (vyšší vrstvy haruspiků) Interpretace větných znamení prodigií (hlavně úder blesku a narození defektních lidí i zvířat) Zkoumání vnitřností obětovaných zvířat (našel se model jater), aktéři patřili pravděpodobně k nižším sociálním vrstvám (ti nebyly zváni senátem) Nebyli pokládání za římské kolegium, právní legalizace až za Klaudia (etruskofil) etruská renesance VESTÁLSKÉ PANNY Kult bohyně Vesty Každodenní kultické aktivity (udržování rodinného krbu celého Říma) Vybírány ve věku 6 10 let pontificem maximem, později jen navrhuje a vybírá los Museli být naživu oba rodiče, i děd z otcovy strany Absolvovali tréning, sloužili po dobu 30 let (uchovávat pannenství), pokud došlo k porušení, byly pohřbeny zaživa, svůdce ubit pruty Zvláštní legální status, lišily se od ostatní ženské populace Mohli dědit, disponovat vlastním majetkem Právo provádět oběť Připravovali specifické substance, např. MOLA SALSA (popel z obětovaného nedonošeného telete se solí a krupami) galerus Strukturální poznámka jak někdo mohl stát knězem Neexistovala dědičná vrstva, sice existovaly případy, ale žádný právní nárok potomků Rovné držení kněžských funkcí, jeden člověk jeden úřad Jeden rod jedna funkce v rámci jednoho kolegia Původně kněží nové členy kooptovali 140 BC Lex domicia Prosadil stejné zásady při doplňování kněžských funkcí jako od r. 241 Kněží navrhují kandidáty a losem je zvoleno mezi nimi (tribuny) Co pohled skrze institut křesťanští kněží? Římští kněží se zdají spíš býti náboženskými amatéry Neexistuje noviciát Žádný distinktivní šat (kromě flaminů, ostatní jen senátorský nobilitský šat) Žádný pastorální vztah Rady výhradně v oblasti kultické aktivity a náboženského práva Žádná pravidla určující chování nebo morálku (kromě flaminů) Posty zabírali v zásadě malou část jejich času, často práce na velmi částečný úvazek Aktivně se účastnili politického života Kromě Rex Sacrorum, který má explicitní zákaz politické činnosti (v době republiky, aby nedošlo k obnovení království (teorie)) Stejně tak Flaminové nemohli, protože jim to jejich příkazy a zákazy znemožňovaly V období ranného principátu Symboly kolegií na mincích Kolegia poskytovali možnost iál í k k i

2 Římské náboženství Page 2 ROZHODUJÍCI SLOVO V NÁBOŽENSKÉ OBLASTI Volení úředníci, velmi často ale i kněží v jedné osobě Rozhodnutí bylo dílem senátu, kněží a volených úředníků, velké personální propojení mezi těmito složkami Římský náboženský systém v tomto ohledu komplikovaný a složitý,ale pružný umožňoval řešení problémů Docházelo k neoficiálním jednáním, dohodám ještě před oficiálním navazovat sociální kontakty mezi nobilitou Kněžská shromáždění hostiny neřešili náboženské problémy, dění se sociálních kontaktů v rámci římské aristokracie Rozhodující slovo má vždy SENÁT

3 Římské náboženství Page října :43 Římský Panteon Polyteistické náboženství Velké množství bohů se specifickými funkcemi Nemají ustálené vlasntosti, často rozhoduje kontext ve kterém se nacházejí Systém nebyl rigidní a ustálený Bohové přicházeli i odcházeli (zapomínalo se na ně) Pojímani jako antropomorfní osoby Racionální bytosti, vyžadující úctu a kult, ale ne ponížení člověka Odráží sociální vztahy uvnitř římské společnosti Pokud lidé poruší své závazky, rozhněvají se a vymáhají nápravu "Vztah patron a klient" Jak se stát římským bohem? V oblasti sacra publica Božstvo musí být uznáno králem, nebo kolektivním rozhodnutím římského lidu a senátu, závazky pak plní všichni římští občané V oblasti sacra privata Leží v libovůli jednotlivce, jen jedinec přijímá závazky Ontologická otázka božství není v antice příliš důležitá Náboženské uctívání člověka člověkem (problém pro chápání moderního člověka) Stěžejní termní PAX DEORUM (DEUM), "smír s bohy" Věštné znamení Platí to i naopak, porušíli bůh své závazky, je mu odepřena úcta Augustus vyřadil Neptuna z průvodu při hrách (přišel před tím o část flotily v bouři) Při předčasné smrti nevlastního syna císaře Tiberia, Germanika bylo to bráno jako nefér jednání ze strany bohů (převracení oltářů, anulování chrámů ) Archeologie tyto názory vyvrací terakotové sochy Hercula a Minervy z r. 530 BC Raný římský panteon : numina nebo antropomorfní bytosti? Podle názorů některých badatelů nebyla původní božstva antropomorfní Uctívání převážně zbožštělé síly neosobní povahy : numina (sg. Numen) Tato teorie má římské kořeny Marcus Terrentius Varro, "staří římané po 170 let od založení Říma, uctívali bohy bez jejich obrazů" (V Augustinovi : O boží obci) Znamená to ale, že božstva nebyla antropomorfní? Klasická studia si někdy myslí, že to římané začali dělat až při otevření svého prostoru řeckému vlivu VELKÝCH BOHŮ Juppiter Neptun Pluto Ceres Vesta Juno Mars Appolo Mercurius Diana Minerva Vulcanus Venus Hercules Bacchus Sol Římská božstva bez řeckých paralel Janus Starobylý bůh, jehož význam klesal Dvě tváře, bůh počátku Měl svůj chrám s pořád otevřenými vraty, zavírala se jen když římský lid nevedl žádnou válku Quirinus : zbožštělý Romulus Pater Indiges : zbožštělý Aeneas Carmenta, Flora, Pomona, Portumnus, Fortuna, atd. Význam upadal ve prospěch velkých bohů 2. Specializovaná římská božstva Dohlížela na jednotlivé činnosti, či cykly Snadným terčem křesťanské kritiky Nicméně je neznáme z jiných textů než z křesťanských Není jisté zda jde o autentická římská božstva, která hrála roli při rituální činnosti Mohlo jít o pokus o systematizaci nauky ze strany některého z pozdně republikánských "starožitníků" Lokální varianty velkých bohů Diana Memorensis Posvátný háj (nemus memoris) v Aricii Na minci z r. 43 BC Obličej Posvátný háj Správce háje : Rex Memorensis Archaická podoba kněžství Mohl se jím stát jen uprchlý otrok, který v souboji zabil svého předchůdce (který byl rovněz uprchlý otrok) 3. Domácí božstva Lares, Larové Lar familiariis : ochránce rodiny Lares Compitales : ochránci rozcestí v jednotlivých římských čtvrtích Jakési "kapličky" na rozcestí Pater familiaris Patera : miska pro úlitbu Sukénky z psí kůže Had : Penates : penáti Pohostitelé? Genius paterfamilias Muž do pasu nahý, v ruce patera (obětní miska) a roh hojnosti Ctěn otroky Manes : manové Duše zemřelých "Dis Manes" Mají božský status a nárok na kult v rámci příslušné rodiny (nárok na menší krvavé oběti) Lemures Opět duše zemřelých Negativní valence, uctívání a vraceni zpět do podsvětí během svátku Lemurií Božstva jednoltivých římských rodu Gens Iuila (Venus, Veiovis) [Caesar] Potitii, Pinarii (Ara Maxima, podle tradice založil Hercules) Dědičný status kněží 4. Importována božstva a) Latinských nebo etruských protivníků Při obléhání Rituál evocatio, božstvu slíbeno přesídlení do Říma Iono z Veii Venuše z hory Eryx (Erycina), během punské války Bohyně římských prostitutek b) přijatá za účelem usmíření prodigií, nebo k vyplnění proroctví v sibylských knihách Aesculapius Apollo Kybele, Mater Magna (aby se podařilo vyhnat cizí vojska z itále, řečeno v sybilských knihách) Z oblasti Pergamonu c) "orientální božstva" Egyptská Isis, Atargatis, Sabazios, Juppiter Heliopolitanus, Juppiter Dolechenus Mithra Nejsou součástí státního kultu Nejsou pokládany za rovnocenné addinitevent(function(){focusmarker();}) 5. zbožštělé ctnosti a ostatní abstrakta Velmi významná pro Řím Pozitivní ctnosti, odrážející ideologii římských elit Virtus, Honos, Fides, Mens, Concordia Byly standardně zobrazovány v podobě mužských, nebo ženských postav V antice jsou politika a náboženství jsou součástí jednoho kontinua Alespoň v oblasti sacra publica Definice božství v ANTICE Velmi nesystematická Relativní nedůležitost ontologických definic Římští císařové měli kult (oltáře, oběti, chrámy, kněží) Tedy IPSO FACTO bohy byli Měli svého flamina po smrti Jestli byly bohy v ontologickém smyslu je nedůležité 6. zbožnělí císařové a císařovny Po smrti jsou divinizování, počínaje Juliem Caesarem Divi (divae) V den výročí jejich smrti se nekonají "zádušní" slavnosti, jejich podobizny jsou neseny v pohřebním průvodu (pompa funebralis) Proces zbožnění je nejasný Consecratio (senát prohlásí zemřelého císaře za boha) To asi nestačilo, někdo musel dosvědčit následující Apotheosa (faktický výstup genia císaře mezi nebeská božstva) Nutnost dokázat faktické svědectví, že se tak stalo Precedent už u Romula Není jasné co je primární a zásadní, "určující Od 2. století už není apotheosa nutná Od 3. století senát nemůže odmítnout consecratio Symbol genia císaře OREL (při pohřbu klec s orlem na vrcholu hranice, orel vylétá jako symbol osvobozené duše) Symbol Juno (genia) císařovny PÁV(ice) Šlo o náboženskou politiku, nebo politické náboženstvi?

4 Římské náboženství Page 4 yy y g y j Mnoho rudimentárních předpokladů římského náboženství nebylo nikdy zodpovězeno Římský císařský kult v sobě obsahuje obě dimenze : náboženskou i politickou, jde o náboženský fenomén Patří k nejproblematičtějším oblastem studia antického náboženství Příčina : evidentně anachronický pohled na otázku, co je a co není náboženství Badatelé považují fenomén jako politickou věc Dva zdroje obtíží Moderní teze oddělenosti náboženství a politiky Křesťanstvím ovlivněná vize náboženství

5 Římské náboženství Page října :41 Byl jsem na Lutherovi naskenovat od Erendis

6 Římské náboženství Page října :43 Římské rituály, kalendář a svátky Římské n. bylo ritualistické Důraz byl kladen na důsledné vykonávání rituálních aktů, ne na jejich věroučné zdůvodnění Koncept recipročního vztahu Římští bohové výměnou za rituál (kult) zajístí úspěch římského státu a jeho občanů Pod vlivem ananchronicky chápané kategorie náboženswtví však byl tento rys využit ke kritice (neoprávněné) náboženství Formalistické, prázdné, vypočítavé Ritus Způsob, kterým se něco provádí, sami římané znali dva základní způsoby provádění rituálů Romano ritu (capite velato) se zakrytou hlavou Graeco ritu s odkrytou hlavou Oba dva způsoby jsou římské (cf. Peregrina sacra), vnitřní klasifikace římanů Rituál cizího původu : peregrina sacra Sacra Vlastní rituály jako náplň svátku, synonymum s Caerimoniae Caerimoniae Vlastní rituály jako náplň svátků Agent ten kdo koná (subjekt) Act činnost, tj. rituál (predikát) Teorie náboženské rituální kompetence Robert N. McCauley Thomas E. Lawson Pravidla která určují podobu náboženských rituálu, jsou totožná s pravidly, které určují jakoukoli lidskou činnost Náboženský rituál (jako činnost per se) neexistuje To, co čini rituál náboženským, je přítimnost kontraintuitivních činitelů Patient ten, na kterém nebo pro koho se něco koná (objekt) Bringing ritual to mind, Psychological Foundation of Cultural Forms, Cambridge 2002 Důsledek : velká část náboženských aktivit konvečně považovaných za rituály jimi NEJSOU Např. modlitba, pokřižování, jde o pouhé náboženské AKTY Dva "atraktory" (attractor positions) 1) často opakované rituály s neokázalým doprovodem Většinou ritály se speciálním příjemce 2) zřídka vykonávané rituály s okázalým doprovodem Většinou se speciálním činitelem Ke svému přesnou užívají odlišné typy pamětí a mají jinou sociální dynamiku Frekvence je nepřímo uměrná sensorické atrakci. McCauley a Lawson rozeznávají 3 druhy rituálů: 1) Rituály se spoeciálním činitelem Vykovávají je kontraintiuvní činitelé (CPS agents) nebo jejich zástupci Některé vyžadují přípavné činnosti (enabling actions) Jejich smyslem je delegovat moc kontraintuitivního činitele na zástupného činitele Velmi často okázalý doprovod Jejich frekvence je malá Není nutné (a ani možné) je opakovat, jejich účinek je trvalý Příklad KŘEST Knež křtí dítě Kněz je vysvěcen biskupem Biskup je jmenován kardinálem Kardinál jmenován papežem Papež má funkci po Petrovi Petr od Ježíše od kontraintuitivního činitelebžžžžž Další příklad SVATBA Římské rituály a náboženské akty Nejběžnější forma OBĚŤ Oběť krvavá Zvířete Nebyla násilná, byl vyžádán souhlas se zvířetem Zvíře Hostia Akt je imolatio Pohlaví podle příjemce Nejprestižnější oběť je oběť býka Nekrvavá (častá v domácím kultu) Úlitba (libatio) Tekutina na oltář (víno, mléko, voda, olej) Obětní koláče Pálení na oltáři Pálení kadidla 2) Rituály se speciílním příjemcem/nástrojem Příjemcem je kontraintuitivní bytost (CPSbeing) Jejich doprovod je běžný (většinou) Jejich účinek je dočasný Jsou velmi časté Je nutné a možné je opakovat, jejich účinek je dočasný Příklad MŠE Tyto rituály se liší ve frekvenci, se kterou jsou prováděny, v okázalosti jejich doprovodu a v tom, zadli je možné (a nutné) je opakovat Nekrvavé byly často součástí krvavých Oběti byly státní a soukromé Sliby Votum, pl. Vota Stabilní dlouhotrvající projev řím. Religiozity Respektující "reciproční" povahu ř. relig. Smlouva mezi státem, jedince a bohem Jde o podmíněčný kontrakt mezi člověkem a bohem Neníli požadavek naplněn, nevzniká povinnost plnění Druhy slibů Příležitostné Pravidelné Konzul na počátku roku (15.3. od 153 BC) skládal slib kapitolské triádě a bohyni Salus publica (pokud rok bude příznivý, božstva dostanou odměnu) V době císařství ještě za zdraví císařské rodiny Každých 5 let pronášeli slib censoři Profesionální armáda až za ranného principátu ů Votivní dary (exvotos) Jde o dary které byly zasvěceny božstvům jako odměna v

7 Římské náboženství Page 7 Tyto sliby byly doprovázeny oběťmi a božstvům přinášeny rovněž jiné dary Slib též činil vojevůdce, který se vydával s vojskem na válečné tažení (za bezpečný návrat, vítězeství) V soukromé oblasti: Sliby za uzdravení Za bezpečný návrat z cest Za ochranu Ver Sacrum ("posvátné jaro"), výjmečný slib pro celý Řím 217 BC v nejkritičtější fázi punských válek (2. válka) Božstvům zasvěcena všechna mláďata která se narodilo toho roku Římané neuznali 212 BC situaci za dobrou, tj. nedošlo k naplnění smlouvy, kterou s Juppiterem uzavřeli K vyplnění došlo 195. BC Následně byla oběť opakována 194. BC (instauratio) Devotio Zvlástní druh slibu, během kterého byla podsvětním božstvům (Tellus, Dis Manes) zasvěcena válečná kořist a nepřátelské vojsko Varianta DEVOTIO DUCIS Kdy konzul zasvětil božstvům sám sebe odměnou za vítězství (obětoval svůj život) 340 BC Decius Mus 295 BC Publius Decius Vojevůdce se pak vrhne do boje a nechá se zabít oběť je pak přijata, když ho někdo zabije Válečná zvyklost italských kménů patrně. Triumf (lat. Triumfus) Oslava vítězství římské brané moci Nejvýznamější den v životě římského politika Právo požádat senát o triufm měl vojevůdce, který bojval suo imperio, zvítězil v bitvě a zabil alespoň 5000 nepřátel Rozhodl senát Táhl v čele průvodu ve voze celým městem až na Capitol, za ním čli jeho vojáci s válečnou kořistí a zajatci Jediný den, kdy armáda může vstoupit do samotného města Jel ve voze a abyl oblečen jako scoha Iova Optima Maxima (nachový plášť vojevůdce v poli, tvář začerveněnou rudou hlinkou, tiára) V konečném důsledku šlo o jednodenní divinizaci Otrok mu šetpal "Memento hominem esse" Velmi okázala slavnost, které se účastnili statisíce lidí Flavius Josefus : nejucelenější popis triumfu Jde o dary, které byly zasvěceny božstvům jako odměna v rámci vyplnění učiněného slibu Votivní náboženství stěžejní součást antické religiozity Dary se lišily v závislosti na sociálním postavení, ale motivy a mentalita zůstavají totožné Šlo o širokou škálu projevů : od stavby chrámu, pořádání her až po dedikaci malých terakotových sošek, nebo děkovných dřevěných /voskových tabulek Byly skladovány v chrámem a pravidělně odklízeny do depotů ("scared rubbish" ) Zvláště typické pro itáli jsou votivní dary v podobě sošek tělesných orgánů v některých léčitelských centrech Nohy, ruce, ale i penisy, ňadra a dělohy Pravděpodobně to před chrámem někdo prodával Z některých pen lze zjistit konkrétní medicinský problem Hry (ludi) Velmi častý doplněk jiných rituálú nebo svátků Dva hlavní typy Ludi scaenici (umělecké hry) Ludi circenses (hry sportovní) Nejznámější ř. hry Ludi Romani, Ludi Plebei (jejich součástí bylo epulum Iovis) Ten kdo pořádal hry rozložil pulminar (lehátka), pojedli před sochou Jupiterea Ludi Megalenses Ludi Seaculares (přibližně jednou za sto let) Předpokládá se, že koncept je etruský a znamená jeden "věk" Až umřou všichni lidé, kteří žili v určitém časovém okamžiku Římané to zkracovali Později se stávají stabilní součástí římského kalendáře a zabírají velký počet dní (135 dní za Marca Aurelia) Gladiátorské hry byly doplňkem, ale ne součástí Původně soukromý charakter funerálních oslav Od r. 263 BC doplňěk oficiálních her Římský kalendář Fasti Slovem kalendář můžeme říci tři věci Rozdělení astronomického roku Občanský (sociální) konstrukt kal. ve fyzické podobě (v Římě a v dalšíc it. Městech např. jako maovaná freska nebo tesaná kamenná stéla) Několik desítek Římský týden : nundinae měl OSM dní označených v kal. Písmeny A až H Sedmidenní týden až od 1. st. AC Řím. Kal. Je velmi schématický Obsahuje velké množství informací Charatker jednoltivých dnů Zároveň zaznamenané významné události Povaha jednoltivých dnů F dies fastus Mohla se konat politická a ekonomická aktivita C dies comitialis, je implicitně jedním z dies fasti, tohoto dne se mohlakonat shromáždění N dies nefastus NP dies nefastus publicu Pro speciální svátky EN dies endotercisus Část politická a ekonoocká Část dnes náboženská aktivita Řím. Kal. Technické parametry Původní republikánský byl solulunární, obsahoval 12 měsíců ( 4 krát 31, 7 krát 29, 1 krát dní Jelikož docházelo k jeho zrychlování v porovnání s reálným oběhem země V 46. BC na popud potifika maxima Gaia Iulia Caesara provedena reforma kalendáře 12 měsíců, 7 krát 31, 4 krát 30, 1 krát dní Tzv. "juliánský kalendář" Gregoriánský řeší čtvrt den Lupercalia (15. února) Jeden příklad za všechny římského svátku Jaký byl jejich význam? Jaký byl jejich původní význam? Máme o něm spoustu informací a přesto to nevíme Věděli to římané? Existoval nějáké původní význam 2 skupiny kněží Luperkové Fabiáni Quinctiales Přípravná oběť kozy Krvavý nůž přejel přes čelo dvou mladíků z významných rodů, krev je umyta chomáčem bavlny namočeným v mléku, mladíci se musí zasmát Oběť psa Obětovaná koza je stažena z kůže, ta je rozřezaná na kus Nazí luperkové běhají po určitém úseku dokola Možné vysvětlení a aitiologie: svátek komemoruje založení Říma královská korunovace (G. Dumezil) ochrana stád před vlky svátek poctě kapitolské vlčice purifikační svátek svátek plodnosti Svátek měl patrně předrepublikánský původ a poslední záznam o jeho slavení pochází z r. 495 AC Pochází z dopis římského biskupa Gelasia I. Otevřený dopis křesťanům, kteří slavili lupercalie Vyčítá jim, že ho slavili špatně

8 Římské náboženství Page listopadu :44 VII. Archaické římské náboženství dobá královská a vznik republiky Tradiční chronologie (na handoutu) 753. BC založení Říma Romulem 509. BC, založení republiky Archeologická perspektiva založení Říma (města) ro roku 625. BC (+10 let) Vydláždění Sacra Via (poblíž Forum Romanum) Stála obydlí na palatinu 600 Curia Hostilia, shromaždiště Senátu Regium, místo pobytu králů Doba královska Jaká je spolehlivost tradiční chronologie? Jaká je přesnost římské historické narace? Byl Řím skutečně založen 753? Romulem? Byl Romulus 1. ze 7 římských králů Byl Tarqinius Superbus, poslední římský král vyhnán 510. BC? Na místě je značná skepse, sami římané měli velmi omezené informace o vlastních dějiných doby královské Valná část narativních dějin raného říma je literární fikcí Scénáře vzniku : Synoikismos politické snejdocení dosud nezávislých osad na římských pahorcíc (Einar Gjerstadt) Přirozené splynutí několika osídlení (H. MullerKarpe, die Stadtwerdung) Římských králů pravděpodobně mnohem více než 7 "kanonická" tradice jich však ve vulgátní verzi římských dějin ponechala pouze sedm Romulus fiktivn postava Řím nebyl založen 753. BC Doba vzniku republiky je však přibližně správná Romulus Badatelský konsensus : je to mytologická fiktivní postava I jeho postavení v římské historiografii dvojznačné Legendární zakladatel héros odráží řeckou koncepci městra založeného na zelené louce "ktisis", Dionýsius z Halikarnássu, Titus Livius Pouze jeden z mnoha "zakladadetelů", podílejících se na vytváření "římské ústavy", ta je kolektivním produktem několika generací (Cato Starší, u Cicerona, De re publica) Tyto dvě verze existují vedle sebe 7 tradičních římských králů dle tradiční chronologie Romulus Numa Pompilius Tullus Hostilius Ancus Marcius Lucius Tarqinius Priscus (etruská dynastie) Servius Tullius Lucius Targuiniius Superbus Tradiční datace je neudržitelná Jejich vláda je příliš dlouhá (34 let) Průmerná doba antické vladaře se pohybuje kolem 15 až 20 let Neodpovídá to archeologickým nálezům Dva způsoby řešené Zkrácení královské doby ( ) Rozdělení králů na předurbání a urbání (první je ten etrusský) Mezi badateli je rozšířeno druhé řešení Řím jako město zakládají etrusští panovníci (Gjerstadt) Toto řešení čelí obrovským problémům, nelze jej potvrdit jak v antickém, tak archeologickém materiálu Vláda Tarquniů dlohá 107 let se příčí biologickým možnostem Deska z Lyonu Mastarna je etruský přepis římského magister Řešení : Posunutí vlády Tarqiniovců do roku 560. BC, což už vypadá přijatelně Existence parelelních dějiny raného Říma Etruské fresky z Vulci (la tomba Francois) Nová chronologie: 625. BC BC, vláda Tarqiniovců 510. BC, vyhnání králům počátek republiky Počet králů : Samotný výraz král je problematický : "král" (rex), navozuje anachronické asociace. Šlo spíše o válečné náčelníky (Arnaldo Momigliano razí termín "condottieri") Caeles a Aulus Vivvenna (Vibenna), Mastarna (Servius Tullius?) Lars Porsenna Dobyvatel Říma po Superba Náčelnící stojí v čele soukromých armád složených z jejich klientů Publius Valerius Publicola Appius Claudius (Attus Clausus) Gnaeus Marcius Coriolanus Fabii (r. 479 soukromá válka proti Veiím) Nápis "Lapis satricanus" Nalezen během vykopávek v chármu bohyně Mater Matuta v Satricum [] iei steterai Popliosio Velsiosio suodales Mamartei Dvě varianty : Pořídili druhové Publia Valeria Martovi Steterunt Publi Valeri sodales Marti Pořídili Publia Velria Martovi druhové Bratrstvo... Povaha římského království Nebylo dědičné Evidentně šlo o elektivní systém Král nesměl pocházet z kruhu římské patricijské nobility Cizinci a plebejové Lidová aklamace a potvrzení patriciji Mezi krály přesto existovali příbuzenské vztahy (skrze manželství) Důležitá role žen v nástupnictví Královna Tanaquil "King maker"? Králové se podobají řeckým tyranům Usilují o vyvolenost, náboženskou potvrzenost Numa ("Hierogamos" s bohyní Egerií) Servius Tulius : Věštný úkaz v době jeho dětství Božský původ (falos, který vyskočil z domácího krbu) Jeho vztahy s bohyní Fortunou (Porta Fenestella) hiergamos Ta k němu přicházela oknem Tanaquil Ištar (bohyně v okně?) Po té co je na Prisca spáchán atentát syny předchozího krále, Servius Tullius přebírá jeho pravomoce "dočasně", to zařizuje lstivě Tanaquil Rex sacrorum Král obětník Po vyhnání králůu, vytvořena nová kněžská role Rex sacrorum (podle Livia), podřízená pontifikovi V období republiky šlo již o značně obskurní postavau Nemohl se účastnit politického života 24. února : regifugium (králův útěk) Podle Festa je král nejvýznamější? Pontifikální revoluce? Konvenčním vysvětlením této situace je, že úřad Rex sacrorum byl sice vytvořen na počátku republiky, a podřízenost pontifikovi je produkt historického vývoje

9 Římské náboženství Page 9 Zázračné početí (Romulus, Servius, král caeculus, zakladatel Praeneste, cf. Alexandr Makedonský, Scipio Africanus) Tradice je zmatená a překrytá pozdější racionalizací, nicméně náboženská dimenze království je v ní patrná Kněžské funkce v období královském Flaminové hráli za králů důležitější roli než v republice Jiný typ kněžství? Museli být inaugurování za přítomnosti augura, museli být potvrzeni přítmo božstvem Museli být oddání sňatkem confarreatio Museli být patricijové Rituály se zvláštním činitelem ("special agent rituals")? Kněží vybráni přímo bohy (oproti republice) Residua "charismatického" kněžství Augur Attus Navius a jeho spor s králem Tarquiniem Augur který přeřizl kámen břitvou Residua dědičných držení kněžských úřadů V r přechází kontrola do rukou státu FETIALES V archaické době důležití Dohlížení nad uzavíráním smluv Ius fetiale Náboženské vyhlašování válek a ukončování válek Římané vedli jen "spravedlivé války" bellum iustum Fungovali ve dvojicích Jeden se jmenoval pater patratus Druhý verbenarius Hlava ověnčená věncem z posvátných rostlin, které rostly na kapitolu (Verbenae, sagmina) Házeli posvátná kopí na území nepřítele SALII 2 skupiny po 12 (Palatini a collini) Pouze patricijové, byli inaugurováni Rituální tance (březen, říjen, začátek a konec válečné sezóny) a zpěvy (Carmina Saliaria velmi archaické texty, kterým nerozumíme, ani nikdo v pozdní republice) Vlastnili ancilia 8 štítů Jeden spadl z nebe za krále Numy Alternativní řešení : T. J. Cornell : Kněžský úřad vznikl už v královské době Duální království Rex sacrorum Magister populi K rozdělení došlo v okamžiku svržení starého krále tak, že byl odstraněn ad sacra Kalendář Nejstarší svátky součástí tzv. "Numova kalendáře" Lupercalia, Parila, Robigalia, Fordicidia Ve skutečnosti nevíme Zdá se, že mají základ v archetypu, ale nevíme jak byl starý Feriae Latinae Jeden ze svátků feria conceptivae (svátek bez pevnéh data) Archaické kořeny: svátek Latinské ligy, pro latiny, dočasné ukončení válek Místo : Mons Alabnus poblíž Říma (Monte Cavo) Oběť čisté jalovice (Jupiter Latiaris), její masi rozdělují přítomní Latinská liga rozpuštěná v roce 338. BC, feriae latinae se dostávají pod římskou kontrolu Slavili se na jaře, před odchodem konzula do války, musel se jich účastnit "malý triumf" varianta k římskému triumfu Archaické římské náboženství Geroges Dumézil Komplexnír rekonstrukce není možná, ale.. Trojský kůň, zadní vrátka : společná indoevropská ideologie ("trojiční ideologie") Komparace s jinými indoevropskými národy Rozdělení společenské a náboženské sféry na tři oblasti Nábožensko právní Vojenské Hospodářské Dumézil : 3 flámenové, Jupiter, Mars, Quirinus Ambiciózní a jedinečný výkon na poli komparativní religionistiky Nicméně je to z valné části neprůkazné a zcela fiktivní Dumezilova trojfunkční ideologie Lavinium Náboženské centrum latinů (dnešní Pratica di Mare) Aneas zde byl uctíván jako Jupiter Indiges a nacházele se zde jeho mohyla (hrobka) Římané sdíleli kult mnoha božstev právě s Laviniem Volení úředníci z tradice odcházeli do Lavinia a obětovali tam Vestě a Penátům Soudí se, že mnoho božstev bylo přijato skrze Lavinium 13 oltářů Kovová destička z Lavinia ( 550 BC) Dedikace dioskurům (Castorovi a Polovi)

10 Římské náboženství Page listopadu :51 r. 367 LEGES LICINIAE Konzulát je toevřen členům plebejské nobility r. 339 LEX OVINIA Senát se stává permanentním tělěsem, členy se stávají ti, co zastávali nějáký státní úřad r. 300 LEX OGULNIA Plebejcům se otevírají kolegia pontifiků a augurů r. 287 LEX HORTENSIA Plebiscites mají váhu zákona... definitvní vznik "dobré" "smíšené ústavy" Konzulové Senát Lidové zákony Typicky republikánské politické a náboženské instituce dostávají svou podobu až ve 4. století BC Dlouholeté kontroverze mezi plebeji a patriciji vyústily v tzv. plebejskopatricijské vyrování Tyto spory měly i náboženskou dimenzi (členství v kněžských kolégií, podílení se na státním kultu a tak i politické moci) PATRICIJOVÉ Krátce po vzniku republiky usilovali o to, aby se stali uzavřenou společenskou vrstvou s výsadním přístupem knáboženské oblasti Toto právo se promítalo i do politické oblasti a stalo se jedním z argumentů, proč plebejci nemůžou zastávat nejvyšší politické posty Zdá se, že právo seldovat auspicia, náleželo patricijům jako sociální skupině a bylo pouze delefován na zvoleného úředníkaúředníky V případě jejich smrti nastalo tzv. interregnum a auspicia se za této situace "vrátila k otcům" (auspicia ad patres redierunt) PLEBEJCI I plebejové ve svém politickém boji hráli na náboženskou strunu Usilovali o alternativní přístup k náboženské moci Instituce tribuna lidu (tribunus plebis) měla náboženskou sankci byl neodvolatelný, měl právo vetovat legislativu a kdokoli se na něm dopustil násilí, stal se sacer (jeho život propadl bohům) Zpočátku měli nárok na tuto funkce pouze plebejci Později i "adoptovaní" patricijové (Publius Colius Pulcher) Plebejci se rovněž shromažďovali kolem chrámu bohyně Cerery (kde se nacházel plebejský archiv) Konali rovněž své vlastní hry : ludi plebei. Zpočátku příležitostná slavnost se stala každoroční (od r. 220 BC) Epula iovis Auspicia Auguria prodigia Bohové Lidé Sacra Ceremonia Římské náboženství : změny a kontinuity 264 BC, Řím je jediným pánem Itálie 241 BC, po vítězství nad Karágem v první punské válce, se Řím stává velmocí v západním Středomoří Získává zahraniční území Má to důsledky pro jeho náboženství : je mnohem více otevřen "cizím" náboženským vlivům Je vystaven velmi silné helenizační vlně (především od počátku 2. století BC).. Což představuje určitý problém pro tradici, která sama sebe pokládá za konzervativní Lpění na precizním vykonáváním rituálů Justin Barret Přímá úměra ritualismu v tom jaké vlastnosti jsou připisovány bohům Vševědoucnost boží zmenšuje význam forem rituáu a jejich přesného dodržování Pokud mají bohové naopak omezený přístup ke strategickým informacím (což římští bohové mají nejsou všemohoucí) je nutné dodržovat formu do písmene Jen tak bohové poznají, co po nich lidé chtějí Náboženská inovace : rozdílná řešení Přístupk k n. i. se liší případ od případu r. 228 BC pohřbení dvou párů : Galů a Řeků na Forum Boairium, nový typ náboženského obřadu, je uplatněno ještě dvakrát ( r. 216, 114 BC) r. 212 BC Carmina Marciana se stávají součástí sibylských knih (římské inspirované proroctví?) r. 205 (4), v Říme přijata maloasijská bohyně Mater Magna, přestože některé její rysy měla problematické rysy (katrace kněží, jiný typ rituálu) Jsou ale učiněny i pokusy o potlačení náboženských aktivit, které římský senát označil jako nebezpečné Snaha o potlačení cizích superstitiones (Titus Livus, 2. období punských válek) Opakované vyhánění filosofů a později i astrologů (a mágů) z Říma r. 186 senát rozhodně vystupuje proti bakchanáliím, omezení Bakchova kultu po celé Itálii, perzekuce a popravy r. 181 nález hrobky krále Numy s knihami (na plátně), byly spáleny jako pythagorejské Především zásah proti bakchanáliím je zajímavý příspěvěk k pochopení římské religiozity Potlačení bakchanálií 186 BC Titus Livisu (kniha ) Problem : jeho líčení je zčásti literární fikcí (antická telenovela o bezelstném mladíkovi Aebutiovi a otrokyni Hispale s dobrým srdcem) Náhlá hrozba v podobě "náhodného" odhlaneí bakchanáálií neodpovídá realitě (cf. Plautovy komedie) Bakchanál : border, "co je to tady za bakchanál..." Podle TL se kult dostal do Říma z Campanie (oblast Velkého Řecka) Muži a ženy slavili svátky společně. Údajně docházelo k nemravnému chování, vraždy, vydírání, rozvracení doin, falšování závětí (cf. "sektobijská rétorika") Senatus consultum de bacchanalinus Vlivem šťastné souhry okolností máme k dispozici senatus consultum, které se tohoto případu týkalo Bronzová deska (cca. 30 x 30 cm) s nápisem, určena pro ager Teuranus v dnešní Kalábrii V hrubých rysech potvrzuje i liviovské líčení Bachkanálie jiný pohled Na rozdíl od liviovské narace senatus consultum neobsahuje žádnou invektivu proti nemravnosti Zdá se, že hlavním motivem k zásahu, byla existence vznikající náboženské komunity, která byla nezávislá na strukturách měststkého státu a mimo kontrolu senátu "Společnost čítá již značné mnosžství lidí, je to už skoro druhý národ, jsou mezi nimi i někteří vznešení muži a ženy." (Livius) Hlavní příčinou zásahu byla snaha omezit existenci nezávislách náboženských komunit Potvrzují i informace ze senatus consultum Žádná společenská pokladna Kult není zakázán, je povolen je za určitých podmínek tj. OMEZENÍ aktivit Obřadů se může zúčastnit pouze omezený počet lidí (ne více jak 5 mužů a žen) V pěti se nedala udělat závěť Nesmí se mezi sebou zavázat přísahou Nesmí slavit svátky v tajnosti, ale pouze se svolením senátu Obvinění z nemorálnosti tvoří spíše "povinný kolorit" Potlačení mělo i politickou konotaci:

11 Římské náboženství Page 11 Diskreditace některých rodin římské nobility Zásah do náboženských práv římských spojenců (prosazení mocenského vlivu) Římské náboženství a individualita Další anachronismus, který velmi negativně ovlivňuje studium římského náboženství, je jiné chápání individua. Antika nezná pozitivní ocenění jedince ajeho svobody činit rozhodnutí Individualita představuje problém spíše aspekt "vykořenění" a "ztracenosti" v nebezpečném nestálém světě Nejde o to, že by neexistovala "osobní" náboženská volba, ta je však uskutečňována v rámci obecných forem Jedním z důsledků tohoto stavu je neexistence náboženských komunit nezávislých na ostatních strukturách městského státu Ty jsou až produktem pozdní antiky, resp. Jsou úspěšné až v pozdní antice Náboženství člověka jako "individuální" příklon k některé tradici tak může vytvářet individuální identitu člověka V republikánském Římě je toto velmi nepravděpodobné, "náboženství polis" je schopné všechny náboženské rpoudy intergrovat, tyto komunity vznikají až s jeho oslabením v pozdní antice Problémy: Bakchanálie, minimálně na tento typ komunity poukazují Publius Cornelisu Scipio (Africanus) Návštěvy Kapitolu; před bitvou se radí s Iovem Neobvyklý prvek antické religiozity Má vidění ve snu tj. mohli existovat i formy náboženskosti, které nespadají do obecné formy religiozity Úpadek římského náboženství v období pozdní republiky Tato vize v badatelském prostředí velmi rozšířená, čelí obrovským metodologickým problémům Jakým způsobem interpretovat náboženskou změnu? Značná část významných badatelů byla ovlivněna křesťanským protestantským kontextem (náboženství jako věčné, neměnné zjevení) Otázka : existuje vůbec nějáká náboženská tradice, která se nemění? Krize politická nebo náboženská? je zcela nesporné, že v 1. st. BC se římský politický systém nacházel v krizi Přestože byly pokusy o jeho záchranu, došlo ke konečnému zhroucení Objevili se příliš mocní jedinci, kteří odmítli respektovat autoritu senátu Tato krize se zákonitě promítla i do náboženské oblasti, ale do SACRA PUBLICA Krize náboženství a prameny Problémy: Prameny, které nás informují o dění v období pozdní republiky, pocházejí od současníků Vyšší míra naléhavosti a barvitosti Kontroverze tedy možná nebyly ničím novým Náboženství a politický boj Náboženství se stalo jedním z prostředků politického boje Bibulus pozorující nebesa Cicero a chrám bohyně Libertas Publius Ciodius Pulcher a skandál během svátku bohyně Bona Dea (že měl svést Caesarovu manželku) Tezeo krizi římského náboženství je produktem samotné antiky Jako taková má ideologické konotace Snaha vysvětlit příčiny politické krize Poskytuje ospravedlnění některých politických rozhodnutí (Augustus) Úpadek náboženství? Přestava o úpadku má několik příčin Dochází k filosofické reflexi vlastní náboženské tradice, což vede k nesamozřejmění náboženství Díky studiu historických pramenů a jejich systemtickým porovnáváním si někteří římané (varro) uvědomili, že se jejich nb. Tradice mění, přirozený jev je vydáván za důkaz úpadku : důsledek literární fixace náboženské tradice Římané vešli do kontaktu s mnoha cizími civilizacemi, řím se stal "metropolí" v pravém slova smyslu Drastický nárůst náboženských možností Vznikají nové kategorie : magia A staré dostávají nový význam (superstitio, sacerdos) Pohromy v politckém životě jsou vysvětlovány jako trest bohů Polyteistická tradice, která nemá soubor posvátných textů a jejich profesionální vykladače je z povahy věci velmi proměnlivá Řešení ad hoc problémů a situací vedek tmu, že se mnozí bohové a svátky nebo instituce Úpadek tradic tři příklady Zánik kolegia fetialů Tradiční vyhlašování války stává nemožným Je řešeno v období války s Pyrrhem, ale evidentně neúspěšné Zajatec dostal pozemek v římě na které se házelo kopí Kolegium obnovuje až Augustus Vyhlásil válku Antoniovi a Kleopatře Zánik vojenských auspícií Sledovat může jen úředník držící imperium V období pozdní republiky však války vedou prokonzulové nebo pověření velitelé, kteří nemají imperium Auspicia jsou nahrazena zkoumáním jater haruspiky Zánik státních prodígií Prodigia byly mimořádné úkazy a jevy, které měly charakter věštného znamení Signalizovaly porušení PAX DEORUM, které by mohlo vyústit v závažnou pohromu Musela být usmířena, hlavní roli v tom hrál římský senát Na konci republiky tato praxe mizí

12 Římské náboženství Page 12 Příčiny Konvenční vysvětlení je, že už prodigiím nikdo nevěří Úpadek náboženství, filosofická kritika, politická manipulace a ztráta kredibility Věrohodnější vysvětlení : S růstem moci významných jedinců se prodiígia soustředí na osoby a nazývajjí se OMINA Stát je reprezentován císařem a veškerá prodigia (státní) se týkají jeho osoby Instituce jejich usmiřování je v nových politických poměrech zbytečná (instituce, ne prodigia jako taková)

13 Římské náboženství Page prosince :41 Římské náboženství a vznik císařství 27. BC, vznik principátu, Theodor Mommsen (diarchia) 68. AC končí iulskoklaudijkksý dynastie Neronem 96. AC konec flaviovské dynastie (zavraždění Domitiana) AC Trainus, největší územní rozmach, dobití Dácie AC druhá židovská válka, Bar Kochbovo povstání AC císař Marcus Aurelius, markomanské války (Římané pronikají až na Moravu) AC zavražděn Commodus, konec antoninské dynastie Vznik principátu Je reací na vleklou polotickou krizi (říše příliš velká, rozáshlá, složitá) Po formální stránce republika stále existuje i její institutec Císař Augustus vypracoval důmyslný systém "královské vlády", která se maskuje "kolektivním souhlasem" senátem (primus inter pares) Faktická moc v rukou jediného člověka, jeho rodiny Mnoho náboženských pravomocí senátu přechází do rukou císaře Návrh nových kandidátu na členství v kněžských kolégiích Senát je schvaluje Správa kalendáře, vyhlašování svátků a pořádání her. Imperator Caesar Divi Filius Augustus *63. BC ve Velitrách jako Gaius Octavianus, jezdeckého původu Adoptivní syn Gaia Iulia Caesara Po sérii bojů v občanských válkách získal v roce 30 BC prakticky neomezenou moc (porazil Marta Antonia s Kleopatrou) 27. BC, "diarchie" "komplikovaná osobnost" Byl pouze jezdeckého původu, důležitým prvkem je stylizace do vyvoleného bohy Syn Apollóna Jeho narození a dětství i mládí provází řada znamení (omina imperii) Postupem času získává členství ve všech kněžksých kolégiích náležejících mezi quattuor amplissima V r. 12 BC, po smrti Marca Lepida, se stává pontificem maximem, náboženské reformy Jeho dům se stává součástí Appolónova chrámu, přenáší sem sibylské knihy "obnovuje" staré republikánské náboženské zřízení, jedna z apologií pro jeho politické činy Octavianus Augustus Res gestae Toto zapojení náboženských motivů do politické propagandy a apologie se prolíná celým životopisem c. augusta Toto dílo se dochovalo v opisu na zv. Monumentum Ancyranum (z dnešní Ankary v Turecku) Dvě zajímavé pasáže, kteroé operují s konceptem všeobecného úpadku před jeho nástupem k moci "Mnohými zákony, které jsem sám anvrhl, jsem vzkřísil mnohé vzorné obyčeje předků, vytrácejí se už z našeho století a sám jsem předal potomstvu vmomnoha věceh vzory k následování" "Dvaaosmdesát svatyň bohujsem v Městě opravil z pověření senátu, když jsem byl pošesté konzulem, neopominuv žádnou, která toho času potřebovala opravdu." Cisař Augustus se vědomě stavěl do role obnovitele starých náboženských tradic Obnova chrámů, výstavba nových chrámů (Apollonův chrám na Palatinu, chrám zbožnělého Julia, chrám Marta Mstitele Mars Ultor) Post flamina Dialis znovu obsazen r 11 BC, po 76 letech Obnovil několik zaniklých kněžských kolégií : fetiales, fratres Arvales, sodales Titi Obnovil kult Lares Compitales, tentokrát přejmenovaný na Lares augustales, 12 BC Larové jeho domu Uzvařel bránu chármu boha Jana Na znamená obnoveného míru Slavení stoletních her (ludi saeculares) r. 17 BC Ve svém domě zasvětil oltář bohyni Vestě, 12 BC Krb císaře Augusta je krb celého Říma Počátky císařského kultu Pevných kontur začíná nabývat "císařský kult" nebo spíše uctívání římských císařů Augustus se těmto poctám nebránil, avšak mimo oficiální státní kult Relativně převratná novinka uctívání člověka člověkem K tomuto jevu nicméně docházelo i za republiky Otroci patrně běžně uctívali genia svého pána jako božstvo Spotánní oběti konané některým příslušníkům římské nobility (bratři Gracchové, Marius Gratidianus, Gaius Marius) Některým římským vojevůdcům byly uděleny božské pocty (Gaius Flaminius, Lucius Cornelius Sulla, Gnaeu Pompeius Magnus) Císařům udělovány božské pocty Caelestes honores Summi honores Divini honores V podobě krvavých i nekrvavých obětí, dedikací předmětů, činění slibů Po smrti císaře následuje apoteosa consecratio jejich "zboženění", přesný systém je nejasný Mají nárok na postavení a dedikaci chrámů a dostávají vlastního kněze, který pečuje o jejich kult: flamina Proměna náboženské situace Vznik náboženských skupin, které jsou schopny konstituovat identitu jedince ("znesamozřejmění náboženství") Masivní nárůst náboženské nábídky Prosazují se "mysterijní", "orientální" kulty Alternativní náboženští specialisté : magoi, mathematici Náboženská kolegia (voluntary association) dobrovolná sdružení obyvatel římského světa, většinou na profesní, lokální nebo etnické bázi Náboženská kolegia Nezaměňovat s "státními kněžskými kolegii" Soustředěny kolem kultu některého z božstev (dodržování "stanov" je zaručeno "dohledem" božstva) Společný majete, vnitřní hierarchie, prostor pro konání hostin a setkání SCHOLA Pravidelný členský poplatek Činnost: Vzájemná výpomoc Zajištění pohřbu pro své členy(někdy přímo nazývána collegia funeratica prohřební bratrstva) Některá kolegia mohla sloužit jako nátlakové politické organizace Pokusy o legislativní řízení pro fungování těchto kolegií Snahy o potlačení neúčinné Řím jako město úvod do demografie Na antické poměry velmi výjmečné město Počet obyvatel Augustovský řím měl bez problémů milion obyvatel

14 Římské náboženství Page 14 Vysoká hustota osídlení v obytních čtvrtích na jeden hektar, patrně méně na km čtvereční Zákaz stavět budovy vyšší jak 20 metrů (soukromé budovy) Časté zřícení budovy, požáry Úzké ulice, minimální zákonná šířka 2,9 metru, v praxi nefunguje, většinou nevydlážděné Několikapatrové budovy (bez kamen, krbů, bez skel v oknech) Bez kanalizace (technický problém) Cloaca maxima jen v oblasti městského centra Obtížný přístup k vodě (špatná distribuce) Obttížné uchovávání potravin Vysoká úmrtnost se znatelnou špičkou mezi červnem a září Existence četných epidemí TBC Malárie Patrně rovněž neštovice, černý kašel, spalničky Neexistence sociální sítě, městská správa zabezpečuje pouze nejnutnější funkce Existence dalších sociopatologických jevů: Vysoká míra kriminality Časté pouliční násilnosti Prostituce, odkládaní dětí atd. Řím je parazitické město spotřebovává více, než je schopné vyprodukovat Není schopné obnovovat svou populaci, je závislé na přílivu nových přistěhovalců (cca za rok) přesto jde o atraktivní místo k životu Mysterijní kulty Představují velmi starý typ religiozity (eleusiny) V Říme se výrazně prosazují až v období císařství Předtím čelí pokusům o jejich potlačení (186 BC, bakchanálie) Hlavní zástupci Isidina mystéria (Saraphis) Kult bohyně velké matky Magna Mater a Attis Mithrova mystéria Sabazios, Dionýsios Kulty syrských Baalů (Heliopolitanus, Dolichenus) Podle dřívějších názorů tvořily hlavní proud náboženského života pozdní antiky (Franz Cumont, Richard Rietzenstein) Předpoklad, že tyto kulty představovaly jiný (vyšší) typ religiozity (důraz na náboženský cit, morálku, spásu) Tyto předpoklady jsou problematické, stejně jako kategorie "orientálních kultů" Co je to ORIENT Jiný typ religiozity Jen částečně, jde o doplněk, nikoli kompletní nahrazení soudobé religiozity, spása v pojetí "orientálních" kultů je odlišná od spásy v "kristovských" variantách křesťanství Hlavní proud náboženského života Podle epigrafických nápisů mají orientální božstva jen 10 procent Zcela bezkonkureční postavení JUPITERA

15 Římské náboženství Page prosince :53 Náboženská změna v období principátu Teorie o všeobecné krizi římského náboženství v období pozdní republiky nelze přijmout Zdroje které o krizi vypovídají jsou z velké části tendenční Apolegetická tendence vysvětlovat určité politické zásahy jako zásahy nutné Nicméně ke změnám dochází Kulty "oreintálních" božstev alespo%n částečně nabízí jiný typ religiozity více zaměřený na "prožitek" Je to ale nadstavba těchto kultů, která má mysterijní podobu Tato božstva se ale moc neliší od standardních římských božstev Stále VOTIVNÍ NÁBOŽENSTVÍ Jak tuto změnu vysvětlit? Rozdílná povaha pramenů? Kulty existovaly i před tím, ale zdroje o nich mlčí a nebo kulty byly úspěšně potlačeny hraje jistě svou roli, přesto tímto způsobem nelze zodpovědět mnoho otázek Změna v charakteru rituální činnosti Prostor k interpretaci změn nabízí pohled na typologii rituální činnost R. McCauley Thomas E. Lawson teorie rituální kompetence AGENT ACT PATIENT Někde sem vstupuje kontraintuitivní, nebo nadliský činitel Rituály se speciálním činitelem nástrojem příjemcem V prostoru státního kultu neexistují žádné rituály se "speciálním činitelem" Veškerá rituální činnost se odehrává se "speciálním příjemcem" (oběti) Snad divinace jako rituál se speciálním nástrojem Zasvěcení do některého z mysterijních kultů lze pokládat za rituál se speciálním činitelem Zasvěcenec se dostává do "úzkého" kontaktu s božstvem což vede k trvalému proměnění jeho statutu Okázalé a smysly vzrušující rituály (např. taurobolium Magna Mater sprcha v býčí krvy, nebo iniciace v mithraismu) Existovaly vůbec někdy v Římě rituály se spec. Činitelem? V ranné republice, královstvím K inaguraci přítomnost augura nutná, je třeba boží souhlas Spekulace Harvey Whitehousova teorie dvou protikladných způsobů v náboženskosti Nejpropracovanšjí teorie o tom, do jaké míry bude podoba rituální činnosti ovlivňovat podobu náboženství, předložil britksý antropolog Harvey Whitehouse a) obrazivý způsob náboženskosti (imagistic mode of religiosity) b) doktrinální způsob náboženskosti (doctrinal mode of religiosity) Podle W. je nutné pro přežití splnit dva minimální požadavky Musí být zapamatovalné (rituál, mýtus, tradice )

16 Římské náboženství Page 16 Musí být dostatečně mutivující (dostatečně vysoký inferenční potenciál) Dva protikladné způsoby náboženskosti Pouzívají rozdíálně techniky k naplnění minimálních podmínek I rozdílné typy paměti Římské náboženství : doktrinální náboženská tradice Často se opakující rituály, malá emoční zaiteresovatelnost Aby se neomrzelo, komponování obrazivých prvků Mysterijní kulty tvořily jakousi "motivační vzpruhu" v celkově dontrinálním náboženském prostředí CHRONOLOGIE Závěr Řm nesourodý a komplikovaný útvar Bezmála 1000 let řm "jiný" typ religiozity Votivní mentalita "jiné" priority, světské cíle, pozemská prosperita Sacra publica, sacra privata Kněží Velké množství, specializované funkce Jsou slučitelné s politickou aktivitou Jiný typ "státního úřadu" čestná funkce (symbolický kapitál) Nevykonávají většinu obětí i když se jich účastní Oběti vykonávají zvolení úředníci, kněží mají dohled, nebo radí Poradní funkce Bohové Polyteismus Chápání jako antropomorfní bytosti Normální bohové Zboštělé ctnosti Zbožnění císařové Mocní, ale ne všemohoucí a vševědoucí Chrámy a sakrální prostory Řmn je L O K A T I V N Í (důraz namísto) Pomerium Chrám Oltář se nachází před chrámem Místo, kde přebývá božstvo Rituály Řmn ritualistické Vágní premisy : božský mír, prosperita Základní prvek : oběť Votivní náboženství (něco za něco)

17 Římské náboženství Page 17