Turistické kluby. Klub přátel Orientu

Transkript

1 Turistické kluby Mezi členy turistických klubů potkáváme dvě výrazné skupiny turistů, trampy a učitele. Takovéto kluby pořádaly organizované výpravy téměř po celém světě. Podařilo se mi nalézt dva, které ve 30. letech 20. století pravidelně jezdily do Egypta. 1 V letech působil v Praze Klub přátel Orientu a v letech (s určitostí nelze říct, zda existoval i poté) Klub pro studijní cesty. Jednalo se v podstatě o cestovní kanceláře, jen v jiné zákonné formě. Mnoho lidí se do klubu hlásilo až těsně před cestou, neboť členství bylo podmínkou pro účast. Klub přátel Orientu Ustavující valná hromada Klubu přátel Orientu se konala dne 5. dubna Předsedou klubu byl zvolen Vladimír Kraus, který byl hybnou silou celého podniku. Nejstarší mnou objevený itinerář tzv. Velké cesty Orientem zahrnuje Turecko, Sýrii, Palestinu, Egypt a Řecko. Jednalo se o cestu plánovanou na 5 týdnů a při počtu 20 osob by vyšla na 6500 kč. V Káhiře byla naplánovaná prohlídka celého města včetně Egyptského muzea, kde byla zvláště zdůrazněna výstava pokladu z Tutanchamonova hrobu, a zoologické zahrady. Z významných archeologických lokalit navštívili Memfidu, Sakkáru, Gízu, oba Thébské břehy, Asuán a cestou zpět Alexandrii. Jednalo se výborný výběr důležitých památek starověkého Egypta, který cestovní kanceláře upřednostňují i dnes. Lze to vysvětlit jistě i tím, že V. Kraus ve 30. letech studoval egyptologii. 2 Velmi zajímavý je podobný leták z téhož roku nazvaný Výprava do Dálného východu výstavní lodí za účelem oživení našeho vývozu a získání nových odbytišť pro čsl. výrobky. Loď projížděla Suezským průplavem, kde měla též několik dnů kotvit. Otázkou ovšem zůstává, jestli se cesta vůbec uskutečnila a pokud ano, kolik lidí na její palubě mělo zájem o rozvoj československo-egyptských hospodářských styků. 1 Archiv hlavního města Prahy, Pražské spolky, (XXII-1807), Klub přátel Orientu. Vydával časopis Oása, roč. I roč. III Předsedou klubu byl Vladimír Kraus, místopředsedou advokát Josef Bouzek, dalšími členy byli úředník magistrátu Josef Mőlzer, asistent ČVUT O. Blažek, studující J. Škeřík, F. Schlőgel, V. Schlőgelová-Horská a cestovatel a žurnalista Viktor Mussik. V roce 1935 se místopředsedou stává profesor J. V. Zelenka a jednatelem Alois Brikcius. Stanovy účel spolku: Úkolem spolku je studium života, kultury a historie orientálních národů, pořádání studijních výprav, přednášek se světelnými obrazy a přátelských večírků, poskytování informací hostům z Orientu, navazování styků s význačnými osobami orientálních zemí za účelem korespondenčním a odebírání časopisů a knih. 2 ANM, Pozůstalost Jaroslava Petrboka, leták-režijní zájezdy do Orientu v roce 1933.

2 Velká cesta Orientem se pro velký ohlas konala i v letech 1934 a 1935, kdy proběhla na jaře i v létě. V létě byly totiž levnější lístky na loď i ubytování a navíc velké procento účastníků tvořili učitelé, profesoři, studenti a úředníci, kteří měli v této době prázdniny nebo možnost vybrat si dovolenou. V časopise Oása byly uveřejňovány podrobné itineráře jednotlivých cest a jednou týdně se v pražské kavárně Louvre 3 konalo setkání zájemců. Celkové náklady na takovou výpravu činily přibližně 6500 kč a pro důvěryhodné osoby byl dokonce zajišťován úvěr. Cestovatelské spolky byly trnem v oku mnoha československým cestovním kancelářím. Staly se pro ně nepříjemným konkurentem a z různých narážek v archivu můžeme soudit, že se proti nim začaly více či méně legální cestou ohrazovat. Již v roce 1931 dostal V. Kraus pokutu s odůvodněním, že provozuje cestovní kancelář, avšak bez živnostenského oprávnění. 4 Je samozřejmě otázkou, nakolik to byla pravda a nakolik se o toto nařčení zasadily cestovní kanceláře. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že každý účastník výpravy musel být členem spolku a velmi často se přihlašovali až těsně před výpravou. Navíc 10% z ceny zájezdu připadlo spolku, takže to bylo ziskové. Je ovšem samozřejmé, že nějaký obnos stála cesta průvodce a určité výdaje navíc vznikaly i během cesty. Po výpravách v roce 1935 si též stěžovali jejich účastníci na nedodržení trasy, cestovního pohodlí, časového rozvržení, ale i na jízdu starými autokary atd. 5 Zemský úřad v Praze nakonec spolek rozpustil nařízením č. 3146/2. 6 Klub pro studijní cesty Ustavující valná hromada Klubu pro studijní cesty 7 se konala v Praze dne 8. listopadu Předsedou byl zvolen Jan Moučka. Klub byl založen hlavně z praktických důvodů, aby 3 Jednalo se o kavárnu Louvre na Národní třídě v Praze I., dnes opět v provozu. 4 Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub přátel Orientu (XXII 1807). Magistrát hlavního města Prahy, v Praze dne 26. listopadu 1936, č. j. II A 79936/36. Spis pro Policejní ředitelství v Praze. 5 Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub přátel Orientu (XXII 1807), Policejní úřad, v Praze dne 9. července 1935, č. j /1, add 19 ai Spis pro zemské ředitelství. 6 Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub přátel Orientu (XXII 1807). Magistrát hlavního města Prahy, v Praze dne 26. listopadu 1936, č. j. II A 79936/36. Spis pro Policejní ředitelství v Praze. 7 Archiv hlavního města Prahy, Pražské spolky, 5186 (IX-886), Klub pro studijní cesty. Vydával časopis Studijní cesta, který se nachází v již zmíněné pozůstalosti J. Petrboka pro roky 1934 (roč. 1) a 1935 (roč. 2). Předsedou klubu byl Jan Moučka, další členy předsednictva tvořili grafik Ota Šlapák, Karel Moučka a Emil Šlapák. Stanovy-účel spolku: Úkolem spolku jest studium života, kultury a historie cizích národů. Účelu toho dosáhne spolek pořádáním výprav v tuzemsku a v zahraničí, přednášek se světelnými obrazy a přátelských večírků. Poskytováním informací hostům z ciziny a navazováním styků s význačnými osobami cizích zemí za účelem korespondence. Vydáváním a odebíráním cestopisných časopisů a knih. Domnívám se že stanovy a možná i více přebrali od Klubu přátel Orientu.

3 vzniklo společenské středisko pro lepší organizaci výprav, které probíhaly od roku Z letáku pro rok 1934 máme doložen tzv. Zájezd Levantem, který se konal během července a srpna roku 1934 a zahrnoval trasu přes Bulharsko, Turecko, Řecko, Sýrii a Palestinu do Egypta. 8 V časopise Studijní cesta je podobná výprava podrobně rozepsána. Trasa vedla přes Palestinu a Sýrii do Egypta a odtud přes Turecko, Rhodos, Řecko a Itálii zpět. Plán prohlídky egyptských památek byl poněkud užší než u Klubu přátel Orientu, neboť okruh Egyptem zahrnoval pouze Alexandrii a okolí Káhiry. I na tento klub si účastníci výprav stěžovali pro nedodržení stanovených podmínek Pan Moučka se na Policejním ředitelství velmi tvrdě hájil: Moučka tvrdí, že již několik let jezdí se skupinou svých přátel do ciziny a že při jejich cestách byly jim kladeny všemožné překážky se strany cestovních, našich i cizích, kanceláří a jako doklad uvedl cestovní kancelář Katajar, která chtěla znemožniti cestu do Palestiny udáním, že Moučka hodlá tam tajně dopravovati emigranty. 9 V srpnu 1935 si na ně zase stěžovala cestovní kancelář Balkán, že výprava udělala ve Varně dluhy za leva a ujela. 10 O dva měsíce později dostal pan Moučka pokutu 500 korun za neoprávněné provozování cestovní kanceláře. 11 Je zajímavé, že oba kluby řešily podobná nařčení. Otázkou stále zůstává, zda šlo o provokaci cestovních kanceláří, které se snažily zbavit svých konkurentů. Že se nejednalo o nějaké ojedinělé výpravy, ukazuje zmínka z dokumentů Policejního ředitelství, kde je doloženo jen pro rok 1935 deset výprav, jichž se zúčastnilo 450 lidí. 12 Tyto spolky neposkytovaly na svých cestách takový komfort jako některé cestovní kanceláře, ale vzhledem ke svým příznivým cenám a výběru doby odjezdu byly populární zvláště u lidí zaměstnaných ve školství a u studentů a úředníků. Inzerce a propagace klubů 8 Archiv Národního muzea, Pozůstalost Jaroslava Petrboka, Leták-Zájezd Levantem ze dne 10. května Účelem zájezdu jest umožnit i prostředně situovaným členům jedinečně zajímavou turistiku v Levantě. Zájezd jest hospodárně a vhodně uspořádán se zřetelem na časové a finanční poměry členů a jest organisován tak, aby byl zajištěn dobrý cestovní standart. 9 Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub pro studijní cesty 5186 (IX 886). MZV, v Praze dne 9. listopadu 1934, pro Policejní ředitelství v Praze. 10 Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub pro studijní cesty 5186 (IX 886). Úřad státního zastupitelství, č. j , v Praze dne 14. září 1935, pro Policejní ředitelství v Praze. 11 Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub pro studijní cesty 5186 (IX 886). Protokol ze dne 15. října Pro I. oddělení Policejního ředitelství v Praze. 12 Archiv hl. m. Prahy, Pražské spolky, Klub pro studijní cesty 5186 (IX 886). Protokol ze dne 15. října Pro I. oddělení Policejního ředitelství v Praze.

4 Jedním z důkazů, že se u těchto klubů nejedná jen o cestování uzavřené skupiny lidí, byl způsob inzerce jejich výprav. Vylepování plakátů na nárožích a inzerce v denním tisku s pevně stanovenými cenami, jež nepřekračovaly ceny cestovních kanceláří, se opravdu nedá považovat za zájezd pro přesný okruh lidí vymezený členstvím v klubu. Dalším způsobem propagace těchto zájezdů byla inzerce v jejich vlastních časopisech. Jak již bylo zmíněno, Klub přátel Orientu vydával vlastní časopis Oása a i když vyšlo je několik čísel, má pro tento výzkum obrovskou cenu. V letech vyšly čtyři ročníky tohoto periodika. Každé číslo obsahuje populárně naučné medailony z cizích zemí, rozvrhy přednášek pořádaných Klubem přátel Orientu a Orientálního ústavu, recenze na nově vydané knižní tituly týkající se orientálních témat. Obsahuje též důkladný popis jednotlivých cest, které klub pořádal a jež jsou doplněny přesnými instrukcemi ohledně placení a informačních schůzek, na nichž se účastníci mohli dozvědět všechny podrobnosti a seznámit se s vůdci a celou společností. Klub pro studijní cesty vydával útlou brožuru týkající se pouze propagovaných zájezdů a pravděpodobně byla zasílána jen členům či předplatitelům na dobírku. Zájezd Levantem máme doložen pro rok 1934 a Velká cesta Orientem pořádaná Klubem přátel Orientu První otázkou by samozřejmě mělo být, proč vůbec lidé cestovali ve větší skupině, proč si nevybrali cestovní kancelář, nebo proč necestovali sami. Cestovní kanceláře byly o něco dražší a navíc jejich program daleko více svazoval. Klub umožňoval svým členům zdržet se delší dobu na jednom místě a později se opět k výpravě připojit, nebo absolvovat část cesty v lepší třídě na železnici či lodi. Také doba pro cestování byla, jak již zmíněno, vybírána tak, aby to lépe vyhovovalo středním vrstvám společnosti, učitelům, profesorům, studentům, úředníkům či žurnalistům, kteří si dovolenou mohli vybrat většinou jen v létě. Klub též nabízel velmi benevolentní placení. Na přání z řad členstva zavádíme možnost zapraviti částku na cestu splátkami předem i pozadu složenkami Klubu. Osobám hodným důvěry bude opatřen na cestu úvěr u peněžního ústavu. Myslím, že tyto nabídky byly pro mnohé při výběru zájezdu rozhodující. Také doba byla dobře zajištěným výpravám nakloněna poněkud více než jednotlivcům a Klub přátel Orientu toho dostatečně využíval pro svou propagaci. Víme dnes všichni, jak obtížné jest cestovati do ciziny; Národní banka číhá ostražitě na každého, kdo podobný úmysl projevuje, a snaží se potlačiti jej v zárodku. Máte 99% pravděpodobnost, že Vaše snaha, viděti a prožíti něco za své vlastní peníze, bude úředně udušena.

5 Byli byste však přílišnými optimisty, kdybyste se domnívali, že prošedše kolem Scylly, nezarazí vás Charybda. Tak na příklad Palestina. Aby zamezila úžasný příliv emigrantů, učinila nové opatření a žádá složení kauce Kč 7500 před cestou, nežli vydá povolení ke vstupu, byť se jednalo o turisty. [ ] Leč, nezoufejte! Ještě jsme zde my, kteří požíváme takové důvěry během let získané, jak u našich vysokých úřadů, tak i u zahraničních, že vás zbavíme těchto starostí, které by vám kalily radost z cest a nepřehledného množství dojmů na nich získané. Výprava vedená přes Turecko, Sýrii, Palestinu, Egypt a Řecko trvala přibližně 30 dnů a její cena se pohybovala okolo 6000 korun, přičemž nejnižší počet účastníků byl 25 osob. V cenách byla obsažena vydání spojená s cestou, jako víza, pojištění proti okradení a úrazu, jízdné, noclehy, strava, spropitné, výlety v programu a vstupy. Konala se v dubnu a v červnu, kdy byly pro velmi teplé počasí ceny hotelů a služeb podstatně levnější a mohli si dovolit cestovat podstatně luxusněji než v sezóně. Na železnici byla využívána II. a III. třída, na lodi II. třída s lůžkem a stravou a v Syrii a v Palestině byly na jednotlivé úseky cesty najímány autokary. Bydlelo se v hotelech a v ceně byla zahrnuta též strava. Výpravu z roku 1934 velmi barvitě popsala Emílie Jahnová v knize Do Orientu, která byla samozřejmě k dostání v kanceláři klubu. Jistě nešlo o reklamu psanou na zakázku, ale po jejím přečtení to čtenáře určitě na Blízký východ táhlo o něco více.