St S ř t e ř d e o d v o ě v k ě k

Transkript

1 Středověk

2 Byzantske umeni ˇ Byzanc je označení Západořímské říše od roku 476 (pád Západořímské říše) do roku 1453, kdy podlehla Tureckým nájezdníkům. Byzanc byla v této době nejrozvinutější říší Evropy, hlavní město Konstantinopol (jinak také Byzantion či Cařihrad, dnes Istanbul) bylo politickým i kulturním centrem tehdejší evropské civilizace. Pilířem Βασιλεία των Ρωμαίων [Basileja ton Romajon], tedy Císařství Římského, jak se říše oficiálně jmenovala, bylo křesťanství,, což se promítlo do všech sfér života, především pak do umění. Architektura Byzanc vytvořila vlastní architektonický sloh, takzvaně byzantský. Ten později pronikl v souvislosti s šířením křesťanství ke Slovanům na Blakáně a na Rusi, po dobytí Konstantinopole se v něm shlédli také Turci. Typickými stavbami toho slohu jsou mohutné chrámy s křížovým půdorysem a centrální kopulí. Interiéry bývají zdobeny mramorovými obklady a mozaikami či nástěnými malbami. Hagia Sophia,, chrám Boží moudrosti (púvodně bez minaretů) je první a největší stavbou byzantské architektury. Dlouho to byl největší křesťanský svatostánek, jeho kopule byla až do postavení baziliky sv.petra v Římě se svým rozpětím 41 metrů největší kopulí na světě. Po pádu Konstantinopole byl přebudován na mešitu. Kostel sv.mikuláše, Lakónia Kostel svatých apoštolů, Athény Interiér chrámu

3 ˇstvi Malir Malirstv ir stvi Malířství je v Byzantském umění reprezentováno repr především mozaikami. Byzantští malíři nepoužívali perspektivu; zobrazené postavy jsou strnulé, byly zpodobňovány bez přítomnosti modelů. Za náměty jsou voleni křesťanští svatí, výjevy z Bible nebo panovníci. Objevuje se také ornamentální umění. SOchar SOcharˇstvi stvi Sv. Demetrius, Thessaloniki Byzantské sochařství je stejně jako zbytek byzantského umění ovlivněno především křesťanstvím. Zobrazované postavy jsou opět strnulé, i když do detailu propracované a realistické. Basilika v Orchidě, Makedonie Uzite ˇ umeni ˇ Jan Chrysostomos, Konstantinopol Byzantinci byli velice zruční ve tvorbě tvor drobných detailů a miniatur, dokladem jsou například nejrůznější dovedně vyvedené šperky, jako prsteny a medailony. Svatební prsten, Louvre Medailon sv.demetria, Louvre Ametystový náramek, Řím

4 Karolinská renesance Karel Veliký byl král francké říše. Rozhodl se obnovit Římskou říši a roku 800 se nechal korunovat římským císařem. Rozhodl se obnovit zaniklé římské impérium nejen územně, ale také kulturně. Rozvojem kultury položil základy pro románský sloh. Císař shromažďoval antické knihy, které nechával opisovat, usiloval o rozvoj vzdělanosti, ta byla ale omezena jen na církevní a dvorské kruhy. Ostatních lidí se dotýkaly pouze nařízení spojená s Karlovými vojenskými výboji, společnost se stala feudální císaři byli podřízení šlechtici, členové jeho družiny, kteří byli lenními pány pro všechny ostatní. Se svou družinou se císař neustále stěhoval mezi svými dvory a hrady, nejčastěji pobýval v Cáchách, kde nechal postavit palác a honosnou korunovační kapli, nejvýznamnější stavbou karolinské renesance. Kaple v Cáchách Ve švýcarském St.Gallen vznikl i prototyp pozdějších klášterů, tedy uzavřený komplex tvořený kostelem a rajským dvorem obklopeným budovami konventem. Podpis Karla Velikého Denár Karla Velikého Karel Veliký a Pipin Krátký, stránka z tzv. Fuldských análů

5 Otonská renesance Otonská renesance označuje období římskosaské dynastie Otonů německé říše za vlády v desátém století a na počátku jedenáctého. Vládci přijímali tituly římských císařů a nárokovali dědictví po Karlovcích, zároveň měli velké mocenské ambice v zahraniční politice. Vrchol otonské renesance nastal za vlády Oty III., který chtěl přesunout své sídlo do Říma, kde pro tento účel vystavěl palác na Aventinu (jeden ze sedmi římských pahorů). Basilejské antependium (kryt přední stěny oltářního stolu) Architektura Otonská architektura se vyznačuje především stavbou palácových kaplí a plochostropých bazilik, v nichž se uplatnila střídmá ornamentální výzdoba. Goslarský kostel Kostel v Hildesheimu Ostatní umění Malířská tvorba se vyznačovala kresebnou a plošnou stylizací doprovázenou snahou o výraz, později i o monumentalitu. Vysoké úrovně dosáhlo nástěnné malířství a knižní iluminace ovlivněné byzantským uměním, rozvíjené v klášterních skriptoriích (písařských pracovnách). V sochařství hrály významnou úlohu reliéfy, monumentální figurální tvorba byla spíše vzácnější záležitostí. Vrcholné úrovně dosáhlo umělecké řemeslo, zejména řezba ze slonoviny a zlatnictví. Říšská koruna Relikviář sv.nikodéma Gerův kodex