Listnaté dřeviny našich lesů

Transkript

1 Autochtonní Listnaté dřeviny našich lesů dub zimní Quercus petraea agg. (Matt.) Liebl. Dřevina světlomilná; roste i na stanovištích v létě vysýchavých; nesnáší zaplavovaná území a ani zvýšenou hladinu podzemní vody; roste na kyselých i alkalických půdách; při nedostatku živin a vody roste velmi pomalu a velmi křivolace; má velmi dobrou pařezovou výmladnost historicky se využívalo jako pařeziny; vzhledem k tomu, že je to druh teplomilný nižších poloh, byl ve svém areálu značně redukován lidskou činností odlesnění zemědělské půdy. Kvalitní kmeny bez suků se vysoce cení jako surovina pro dýhy nebo na trámy. Posledních asi 10 let zjistili dendrologové, že tento agregátní druh zahrnuje na našem území: dub jadranský Quercus virgilliana Ten., dub mnohoplodý Quercus polycarpa Schur a dub žlutavý Quercus dalechampii Ten.; rozlišení je obtížné hlavně z důvodů vzájemného křížení; dub letní (křemelák) Quercus robur L. Světlomilný druh (o málo náročnější než dub zimní); je druhem lužních lesů vyžaduje trvalou vhkost, občas i zvýšenou hladinu spodních vod; z oblasti Slavonie je znám tzv. dub slavonský dub pýřitý (d. šípák) Quercus pubescens Willd. Světlomilná, teplomilná dřevina, odolná k suchu lesostepi; u nás se vyskytuje velmi sporadicky Jižní Morava (Pálava, jižní expozice Moravského krasu), Český kras (jižní expozice), Žatecko; patří mezi chráněné rostliny Červená kniha dub cer na světlo méně náročný, než dříve uváděné duby; snáší sucho; je teplomilný nesnáší mrazy; živinově nenáročný na vápencích ustupuje dubu pýřitému; u nás má nejsevernější výskyt od jihu po Hády. buk lesní Fagus sylvatica L. Dřevina snáší i silný zástin - vytlačuje jiné dřeviny; nesnáší půdy mokré a bažinaté, písčité a výrazně jílovité; živinově nenáročný druh (indiferentní); potřebuje dostatek srážek a hlavně v létě musí mít vyšší reltivní vlhkost vzduchu; opad se slepuje do nepropustné krusty, která se špatně rozkládá chybí bylinné patro; citlivý na pozdní mrazy vyžaduje suboceanické klima; je endemitem Evropy; na naše území se dostal v až Atlantiku současně s jedlí bělokorou od jihozápadu poslední vegetační pás; Dřevo má všestranné použití habr obecný Carpinus betulus L. Snáší silný zástin často je až ve spodní etáži porostů; typické jsou tzv. habrové doubravy v nižších a středních pahorkaninách; roste od vysýchavých stanovišť po krátkodobě zaplavované, na půdách kyselých i vápencových; nesnáší rašeliny; v našich lesích je habr obecný považován za nežádoucí dřevinu, protože zamezuje přirozené obnově doubrav; nemá přímý růst a často zavětvuje kmeny odspodu i druhotně; dřevo je velmi tvrdé s vysokým obsahem vody vysychá pomalu; v zahradnictví je druh oblíben nejen kvůli mnoha tvarovatelným kultivarům, ale i pro využití pro husté živé ploty; javor horský (j. klen) Acer pseudoplatanus L. Snáší střední zástin; má nároky na stálou půdní vlhkost (ne převlhčení) a živiny v půdě (hlavně nitráty); vyžaduje též provzdušněné půdy často suťové; nesnáší záplavy a dlouhodobě zaplavená stanoviště; dřevo patří mezi ušlechtilé; javor mléč Acer platanoides L. Snáší stín využívá slabého světla ve spodním patře dokonalým rozložením listů tak, aby se nekryly; dosahuje toho proměnlivou velikostí čepele a délky řapíku (listová mozaika). Má vysolé nároky na vlhkost půdy a vzduch často v luzích. Vyžaduje hluboké hlinité půdy se skeletem provzdušněnost a vysokým obsahem nitrátů. Odolná k marzům. Malé zastoupení v lesích hospodářsky nevýznamná dřevina. Dříve se v Evropě využíval jako zdroj sladké šťávy javorový sirup vytlačen z trhu americkými javory. Mléčná šťáva listů obsahuje kaučuk. Oblíbená dřevina u včelařů.

2 V Severní Americe se stal tento zde introdukovaný druh invazním. javor babyka Acer campestre L. Ze všech našich javorů nejvíce toleruje zástin v porostech je téměř vždy dřevinou nižších pater; vyžaduje živinově bohaté půdy i zasolené; ve vztahu k vlhkosti existují 2 ekotypy suchomilný, rostoucí na lesostapích a vlhkomilný, rostoucí v lužních lesích; snáší mrazy mimo extrémních, snáší letní vedro a sucho; odolává znečištění městského ovzduší; v hospodářských lesích nemá význam; je významným krajinotvorným prvkem biokoridorů a lesních remízů; dřevo je výborně ohýbatelné, což mělo význam využití v kolářství, sousružnictví a truhlářství. jilm horský Ulmus glabra Hudson (U. montana With., U. scabra Mill.) snáší silný zástin; má značné nároky na vláhu prameniště nebo blízkost spodní vody; nesnáší letní sucho; živinově náročný na báze i nitráty; půdy vyžaduje hluboké hlinité skeletovité; nesnáší holomrazy; dřevo je vysoce hodnoceno jilm habrolistý Ulmus minor Mill. (U. carpinifolia Ruppert ex Suckow) snáší zástin vytváří listovou mozaiku; ve stáří je však dřevinou polostinnou; stejně jako javor babyka vytváří ve vztahu k vlhosti 2 ekotypy lesostepní a lužní. Období velkého sucha řeší i shozením listů v létě - stav klidu a následně pak vytvoří 2 letokruhy za 1 rok. Je náročný na minerální živiny báze. Také vyhledává stanoviště s vyšším obsahem nitrátů. Snáší však i půdy zasolené. Silné mrazy nesnáší vznikají mrazové trhliny s následkem vytváření korkových lišt. Na druhé straně je výskyt korkových lišt častější při sušších a teplejších stanovištích. Kvete velmi záhy na jaře před olistěním. Listy raší později až při zrání plodů. Lesostepní ekotyp nejvíce utrpěl grafiózou a tak se stává tento druh vzácným. jilm vaz Ulmus laevis Pall. Stejně jako předcházející u nás domácí jilmy i tento v mládí snáší zastínění. Opět vytváří 2 vlhkostně rozdílné ekotypy lesostepní a lužní. Na minerální živiny a dusičnany v půdě je náročný. Grafióza tento druh až tolik nedecimuje a tak narostlo jeho rozšíření na úkor jilmu habrolistého. Dřevo je vysoce ceněno pro svoji velmi dekorativní kresbu. jeřáb ptačí Sorbus aucuparia L. Světlomilná dřevina, v mládí snášející polostín; patří mezi tzv. pionýrské dřeviny hlavně v horách; roste na živinově různých stanovištích, ale nejlépe se daří na kyselých půdách; vlhkostně je indiferentní roste na suchých i mokrých stanovištích. Nesnáší zasolení; snáší horko i mrazy. Není poškozován časnými i pozdními mrazy. Trpí loupáním zvěří. jeřáb muk Sorbus aria Crantz v mládí snáší velký stín, později nároky na světlo narůstají; roste na stanovištích vysýchavých lesostepních; vyžaduje minerálně živné podklady vápenec, čedič, andezit; vyhýbá se půdám s vyšším obsahem nitrátů; snáší mrazy; Dnes je chráněným druhem; dřevo je pevné využívané v kolářství a řezbářství; na trhu je drahé jeřáb břek Sorbus torminalis (L.) Crantz stín snášející dřevina; později nároky na světlo stoupají; roste na stanovištích s minimem srážek lesostepi; živinově náročný na báze; mrazem není poškozená; dnes je chráněným druhem; dřevo se dříve využívalo pro řeznické špalky pro svoji tvrdost a houževnatost; lípa malolistá (l. srdčitá) Tilia cordata Mill. snáší zástin většinou ve spodních patrech porostů; vyžaduje alespoň slabou vlhkost; vyšší vlhkost vzduchu; živinově vyhledává minerálně bohatší stanoviště a nitráty; půdy hluboké hlinité dobře provzdušněné; snáší střední znečištění ovzduší, ale ne příliš prašnost; lípa velkolistá Tilia platyphyllos Scop. Snáší zastínění, ale méně, než lípa malolistá; vyhledává hluboké minerálně živné půdy; lesostepní ekotyp snáší sucho pouze pokud je podklad minerálně velmi živný vápence, čediče, andezity;

3 bříza bělokorá Betula pendula Roth. (B. alba L.) silně světlomilná dřevina; typický pionýrský druh sukcesí; u nás čisté břízové porosty jsou znakem antropické činnosti; snáší sucho i mokro; živinově též indiferentní chudé písčité půdy i živinově bohaté; všechny části dřeviny mají všestranné použití; bříza pýřitá Betula pubescens Ehrh. Světlomilný druh neprospívá v zástinu; hladina spodní vody při povrchu udržuje druh i při nedostatku srážek; nesnáší však záplavy pohyblivé vody; živinově nenáročný druh nejčastěji roste na rašeliništích a slatiništích. bříza karpatská Betula carpatica W et. R. Silně světlomilný druh, vyžadující volnou plochu; živinově nenáročný roste na kyselých půdách, často se surovým humusem; potřebuje hodně vlhkosti srážek; toleruje krátkou vegetační dobu; roste v místech lavinových cest a to i hluboko pod hranicí lesa; perspektivní pro zalesňování v horách; bříza trpasličí Betula nana L. krajně světlomilný druh, vyžadující otevřené prostranství; snese vodu trvale na půdním povrchu často roste na hlubokých vrstvách čisté rašeliny; má velmi krátkou vegetační dobu; u nás je glaciálním reliktem druh vyskytující se hojně na našem území v době ledové. hloh jednosemenný Crataegus monogyna Jacq. druh světlých listnatých lesů spíše lesních lemů, křovinaté stráně, pastviny (ostny!), meze, náspy atd.; světlomilná a teplomilná dřevina; nejčastěji keřovitá; odolná k suchu; vyžaduje půdy minerálně bohaté neutrální až bazické; v rámci rodu dochází k častému křížení; hloh obecný Crataegus laevigata (Poiret) DC. Polostinný až slunný druh; roste v lesních lemech, lužních lesích, pobřežních křovinách; vyžaduje pouze svěží vlhkost nesnáší sucho a mokro; živinově je středně náročný na minerální živiny; dřevo tvrdé, bez jádra; největší použití je spíše ve farmacii; hrušeň planá (h. polnička) Pyrus paraster L. světlomilný druh lesní lemy, meze, pastviny (trny!); snáší sucho; živinově vyžaduje minerálně bohaté půdy; nesnáší dlouhodobé větší mrazy; dřevo se s oblibou používá v řezbářství; také kvalitní nábytek, pravítka příložníky; nejdražší pracovna nábytek a obložení ve Zlíně (Baťovy závody); jabloň lesní Malus sylvestris Mill. Světlomilmá dřevina, snášející slabé zastínění; snáší krátkodobé sucho; živinově se vyskytuje ma minerálně bhatších půdách; roste ale i na slabě kyselých; druh je odolný proti mrazu; snáší kouřové plyny a roste dobře v městském prostředí; dřevo je tmavé, pevné a tvrdé nachází tudíž uplatnění stolařství a řezbářství. jasan úzkolistý Fraxinus angustifolia Vahl. V mládí stínomilný, později světlomilný; vyžaduje vysokou hladinu spodní vody a dobře snáší záplavy; roste na hlubokých půdách obohacených náplavami; je citlivý na silné mrazy, které způsobují dlouhé podélné praskliny na kmeni; dřevo patří mezi tzv. cenné listnáče; je tvrdé a pevné, ale ne jako dubové. jasan ztepilý Fraxinus excelsior L. V mládí vyžaduje zastínění, v dospělosti je světlomilný; rozlišují se 3 ekotypy: lužní, horský a vápencový. Nároky na vláhu se podle toho značně liší lužní a horský vyžadují dostatek vlhkosti po celý rok; vápencový ekotyp je přizpůsoben nedostatku vláhy. Stagnující vodu nesnáší a záplavy vydrží jen krátkodobé; Živinově vyhledává hluboké půdy minerálně bohaté a obohacené nitráty; nesnáší zasolené a rašelinné půdy; Na klimatické výkyvy je citlivý nesnáší silné mrazy a je poškozován mrazy pozdními; dřevo je nejvíce vyhledáváno v nábytkářství; jinak má dost všestranné použití dřevo tvrdé a houževnaté. olše lepkavá Alnus glutinosa Gaertn.

4 Dřevina náročná na světlo; má maximální nároky na vlhkost roste i na stanovištích s hladinou spodní vody na povrchu; v době vegetačního klidu nevadí dlouhodobé záplavy ve vegetační době snese záplavy max. 14 dní; nesnáší stagnující vodu, proudící nevadí; živinově nesnáší kyselé půdy; živinově je náročný hlavně na nitráty; vytváří vzdušné kořeny; kvůli vysokému obsahu tříslovin se dřeve nesesychá a využívá se při vodních stavbách. olše šedá Alnus incana Moench. Světlomilná dřevina; velmi přizpůsobivá k potřebám vody snáší záplavy i kolísání hladiny spodní vody; roste na naplaveninách horských bystřin; živinově je nenáročný pouze na kyslých půdách roste pomalu; druh je odolný k mrazům a vystačí s krátkým vegetačním obdobím; Využívá se jako meliorační zalesňovací dřevina u horských potoků; dřevo se využívá v řezbářství. topol bílý (t. linda) Populus alba L. světlomilný druh; mladé rostliny snášejí slabší zastínění; ve vztahu k vlhkosti se rozlišují 2 ekotypy (+ bohužel i jejich přechody) lužní a stepní. Lužní vyžaduje snadno přístupnou vodu, stepní (dokonce i polopouštní) zase je adaptován na nedostatek vody; široká škála je i nároků na živiny minimum i maximum. Lužní vyžaduje živin hodně; stepní méně polopouštní minimum nebo dokonce i zasolení; Dá se počítat k pionýrským druhům na obnažených půcách; dřevo je měkké, málo trvanlivé; kmeny jsou však pružné a odolávají větrům větrolamy. topol černý Populus nigra L. světlomilná dřevina nesnáší zastínění i v mládí; vyžaduje vlhké půdy voda nemusí být blízko povrchu, protože kořeny pronikají hluboko; voda musí být pohyblivá stagnující nesnáší; při záplavách vydrží pod vodou až 50 dní; kořeny mimo hloubky zasahují i daleko za obvod koruny; živinově je indiferentní, ale roste spíše na půdách živinově bohatších; snáší znečištění ovzduší ve městech, ale nevýhodou těchto výsadeb jsou postranní kořeny, které vzdouvají chodníky a boří zídky; nápadným projevem jsou hálky na řapíku způsobené mšicí; čistý druh je dnes velmi těžko zjistitelný, protože byl využit ke křížení s topoly americkými Populus euroamericana s následným klonováním, kdy se dost znaků původního druhu zachovalo. Tito naklonovaní jedinci se s původním druhem v přírodě běžně kříží čímž je porušena linie původního druhu. topol osika (osika obecná) Populus tremula L. velmi světlomilná dřeviny k uchycení a vyklíčení potřebuje holou plochu; má širokou škálu tolerance k vlhkosti od mokrých, po suchá stanoviště v obou extrémech pak roste jako keř; nesnáší záplavy; živinově je indiferentní roste na stanovištích od živinově až extrémních po úplně chudá; snáší časné i pozdní mrazy; toleruje znečištěné ovzduší měst a průmyslových oblastí; myslivci je druh ceněn jako výborné krmivo pro zvěř; dřevo je měkké, snadno opracovatelné, nejčastěji využívané pro výrobu sirek topol šedý Populus x canescens (Aiton) J.E.Smith je přírodním křížencem topulu bílého a osiky. Znaky obou druhů jsou v RŮZNÉM stupni viditelné na těchto jedincích, tzn. Že někteří jedinci mají více zřetelné znaky buď topolu bílého nebo topolu osiky. - je světlomilnou dřevinou, ale v mládí snáší slabý zástin; nejčastěji roste na aluviích řek půdy kypré, vlhké. Živinově je indiferentní, ale oproti topolu bílému snáší i půdy kyselejší. Nesnáší půdy rašelinné. Snáší znečištěné ovzduší měst i průmyslových areálů. Je to rychlerostoucí dřevina a využívá se v lesních ochraných pásech větrolamech a jako ochrana proti půdní erozi. Kvůli vysoké kořenové výmladnosti se máo využívá ve výsadbách parků. třešeň ptačí Cerasus avium (L.) Moench. (Prunus avium L.) světlomilný druh, snášející jen slabý zástin; zastíněné části koruny nekvetou, chřadnou a usychají; je druhem citlivým na půdní vlhkost nesnáší půdy vysýchavé a nevydrží zabahnění a záplavy; vyžaduje živinově bohatší půdy nejraději vápenaté velmi kyselé nebo zrašelinělé půdy nesnáší; u nás bývá poškozován mrazem; snáší znečištěné ovzduší; často se ve volné přírodě vyskytují zpanělé vyšlechtěné druhy; dřevo je vzácné, červené, pevné je žádané a velmi ceněné; vrba bílá Salix alba L. obecně platí pro všechny vrby, že se při výskytu několika druhů tohoto rodu v bližších lokalitách se navzájem několikanásobně kříží, tzn. všechny přítomné druhy navzájem;

5 silně světlomilný druh, snášející jen slabý boční zástin; kolísavá hladina vody druhu nevadí snáší dlouhotrvající záplavy během vegetačního období až 60 dní; nejlépe roste na hlubokých hlinitých půdách; snáší slabé zasolení; bývá poškozována pozdními mrazy vyžaduje dlouhou vegetační dobu; dřevo je měkké, ale lepší kvality než topolové. vrba jíva Salix caprea L. na světlo náročný druh, schopný snášet jen slabé zastínění; patří mezi tzv. pionýrské druhy na holých stanovištích (např. paseky); špatně se přizpůsobuje nadbytečnému množství vody v půdě; vydrží pohyblivou vodu a jen dočasné zamokření; živinově je druh naprosto indiferentní; odolává extrémním klimatickým vlivům; odolává městskému i průmyslovému prostředí; dřevo se využívá max. jako palivo; druh je však vysoce hodnocen včelaři, protože jehnědy kvetou velmi záhy na jaře; vrba křehká Salix fragilis L. silně světlomilná dřevina, nesnášející ani slabý boční zástin; snese bez následků krátkodobé záplavy během vegetační doby; vyrovná se s kolísáním hladiny spodní vody a přečká i trvalý pokles hladiny vody po melioracích; nesnáší stojatou vodu a s tím špatné provzdušnění půdy; vyhledává hlavně proudící vodu; k živinám je indiferentní; snáší klimatické výkyvy i pozdní mrazy; dřevo se nijak nevyužívá; poskytuje dobrou včelí pastvu v chladných oblastech, protože bohatě kvete i za nepříznivých podmínek. trnovník akát Robinia pseudoacacia L. snáší sucho i vlhko; nesnáší záplavy a trvalé zamokření; živinově indiferentní; je to druh invazní vytlačuje původní rostlinná společenstva (hlavně stepní a lesostepní); mění půdní chemismus tím, že kořeny mají mykorhizní organismy, které mění vzdušný dusík na nitráty; tyto jsou pak nově dodány do půdy; druh je jedovatý: květy obsahují neznámý alkaloid a ricinu podobné toxalbuminy robin a fasin. Robin způsobuje jako ricin shlukování červených krvinek. Dále se zjistil sinigrin, robinin, amygdalin, hodně tříslovin, kyselina glykosyringová a silice; otrava trnovníkem se projevuje kolikovými bolesmi; bez lékařského dohledu se užívání akátových drog ve větších dávkách nedoporučuje; dřevo je tvrdé a trvanlivé nejlépe využitelné na kůly vinic velmi pomalu podléhá hnilobám. javor jasanolistý (javorovec jasanolistý) Acer negundo L. (Negundo aceroides Moench.) poloslunný druh; živinově nenáročný, ale spíše se vyskytuje na živinově minerálně bohaých a nitrofilních stanovištích; nesnáší mokré a zamokřené půdy; je odolný k suchu; vysazoval se ve větrolamech a odtud nekontrolovaně zplaňuje hlavně v nižších teplejších polohách. dřevo se u nás používá většinou jako palivo, výjimečně v řezbářství. pajasan žlaznatý Ailanthus altissima (Mill.) Swingle (A. glandulosa Desf.) je světlomilým druhem; snáší sucho; není náročný na půdu jak živinově, tak i na hloubku; odolává průmyslovémi i městskému znečištění proto byl vysazován v městsky exponovaných lokalitách; díky vysoké plodnosti se invazivně šíří už i do okrajů lesů klimaticky teplých oblastí, ořešák černý Juglans nigra L. polostinný druh v mládí snáší zastínění; vyžaduje stále vlhké půdy, vydrží krátkodobé záplavy nesnáší stojatou vodu; živinově je náročný na nitráty v půdě; je teplomilný; netoleruje větší mrazy případné mrazové trhliny; poskytuje cenné dřevo; u nás se vysazuje v jihomoravských luzích. jírovec maďal (kaštan koňský) Aesculus hippocastanum L. dává přednost slunným místům, ale nevadí mu ani zastínění; u nás má rád hluboké, těžké půdy, které mají ale i dostatečnou vlhkost; v domovině vyhledává minerálně bohatí stanoviště, hlavně bázemi; je zde druhem středních až submintánních poloh v případě, že roste na plytkých půdách, musí být stanoviště klimaticky dostatečně vlhké, aby půda dlouhodoběji nevyschla; Od roku 1986 je napadena téměř celá evropská populace malým nenápadným motýlkem klíněnkou jírovcovou (Carmeraria ohridella). Její housenky vyžírají pletiva, a proto listy velmi brzy rezavějí. Důležité je tedy, abychom každý rok hrabali toto napadené listí a pálili jej, tak jedině zabráníme zimujícím housenkám dospět. Jedná se sice o nepůvodní druh, ale klíněnka už napadá i naše původní dřeviny jako jsou lípy, duby atd. Ve své domovině (na Balkáně) je, díky nalezené původní populaci a zkamenělinám, třetihorním reliktem. U nás se většinou vysazuje v parcích a stromořadích, ale i v lesích, pro možnost přímého krmení zvěře opad plodů.

6 dub červený Quercus rubra L. (Q. borealis Michx.) je polostinný až poloslunný; nesnáší sucho, mokro a zaplavování; vyžaduje půdy stále čerstvě vlhké, hlubší a dobře provzdušněné; živinově je nenáročný roste i kyselých půdách, ale nejraději na živinově minerálně bohaých; nesnáší velké mrazy mrazové praskliny na kmeni; v lesích se vysazuje pro svůj přímější růst kmenů a dobrou produkci (srovnatelnou s domácími duby); dřevo je však trochu měkčí; v parcích a stromořadích je vysazován kvůli podzimní dekorativnosti svým zbarvením listů. jasan pensylvánský Fraxinus pennsylvanica Marshall dvoudomý strom; druh vyžadující vlhké až hodně vlhké půdy, živinově bohaté bazickými minerály a organickými naplaveninami; je druhem slunným i stinným; odolává znečištění městského ovzduší z těchto důvodů byl k nám introdukován do parků; později bylo zjištěno, že roste rychleji a tím pádem má i větší produkci v lužních lesích než domácí jasan ztepilý a úzkolistý, začal se vysazovat i v lužních lesích LS Strážnice a LZ Židlochovice tj. Dyjský a moravský luh.