Institut Václava Klause

Transkript

1 Institut Václava Klause

2 SPOR o amnestii Publikace č. 1/2013

3 Obsah A. Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii... 9 B. Rozhovory a prohlášení prezidenta republiky o amnestii Odpovědi prezidenta na otázky MF Dnes ohledně vyhlášení dílčí amnestie Odpovědi prezidenta na otázky deníku Právo o udělení dílčí amnestie Rozhovor prezidenta pro Český rozhlas o vyhlášení dílčí amnestie Prohlášení prezidenta k politickým reakcím na vyhlášení dílčí amnestie Vydává Institut Václava Klause a Centrum pro ekonomiku a politiku Šárecká 29, Praha 6 cep@cepin.cz Editor: Marek Loužek Sazba: Vladimír Vyskočil KORŠACH Tisk: Glos Semily Vydání první, leden 2013 MK ČR E ISSN ISBN Vyjádření prezidenta republiky k amnestii v Událostech ČT C. Doplňkové texty Milan Knížák: Cokoli Václav Klaus udělá, je špatně Petr Hájek: O nenávistných médiích a zbabělých politicích Tomáš Sokol: Amnestie s otázkou, kterou si nikdo nepoložil Tomáš Jirsa: Prezident má na amnestii ústavní právo Zdeněk Koudelka: Prezidentská amnestie v historickém kontextu.. 43 Pavel Hasenkopf: O amnestii aneb kde se vzala osmiletá lhůta

4 Jiří Payne: Filozofický koncept spravedlnosti Jan Skopeček: Hysterie kolem amnestie je zbytečná Karel Steigerwald: Amnestie a soud Václav Vlk: Tolerujeme neschopný stát Bohumil Doležal: Boje o amnestii Jan Rychetský: Proč Marvanová kope do Klause Jaroslav Kuba: Amnestie, její přínosy a rizika Stanislava Janáčková: Protestuji! Jan Lupoměský: Opakem amnestie je amnestie ústavnosti Petr Suchomel: Amnestie nám uchovává nepochopitelné dobro Martin Stín: Prezident jako hromosvod Zbyšek Pantůček: Až Václav Klaus vstane jako Fénix z popela D. Dopisy občanů k amnestii A Rozhodnutí prezidenta o amnestii 6

5 Prezident republiky Václav Klaus využil v úterý dne 1. ledna 2013 svého práva daného mu Ústavou a u příležitosti dvacátého výročí vzniku samostatné České republiky vyhlásil tuto amnestii: Amnestie prezidenta republiky ze dne Čl. I Prominutí a zahlazení některých nepodmíněných trestů (1) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly pravomocně uloženy před 1. lednem 2013 ve výměře nepřevyšující jeden rok. (2) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly pravomocně uloženy před 1. lednem 2013 a pokud osoba, které byl trest uložen, dosáhla či v roce 2013 má dosáhnout věku 75 let a zároveň jí byl uložen trest ve výměře nepřevyšující 10 let. (3) Na osoby, kterým se promíjí trest podle odst.1 a 2 se hledí, jako by odsouzeny nebyly. Čl. II Zastavení trestního stíhání Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let. Čl. III Zmírnění některých nepodmíněných trestů odnětí svobody (1) Promíjím s podmínkou, že se osoba, které byl trest prominut, nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení, nepodmíněné tresty odnětí svobody uvedené v odstavci 2 a 3 tohoto článku. 9

6 (2) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před 1. lednem 2013, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a zároveň nebyl trest uložen a) za zločin, při němž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, nebo b) za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem, nebo c) osobě, která kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto článku, byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo která byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, pokud se na ni nehledí, jako by odsouzena nebyla. (3) Promíjím nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly pravomocně uloženy před 1. lednem 2013 a pokud byl uložen trest ve výměře nepřevyšující 36 měsíců a zároveň osoba, které byl trest uložen, dosáhla či v roce 2013 má dosáhnout věku 70 let. (4) Jestliže prominutí trestu podle tohoto článku nelze vztáhnout na celou trestnou činnost, za niž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, neužije se ho ani zčásti. (3) Na osoby, kterým se promíjí trest podle odst.1 a 2, se hledí, jako by odsouzeny nebyly. Čl. V Společné ustanovení Trestným činem se též rozumí provinění spáchané mladistvým a trestem též trestní opatření uložené mladistvému. Čl. IV Prominutí dalších trestů (1) Promíjím podmíněně odložené tresty odnětí svobody pravomocně uložené před 1. lednem 2013 osobám, které a) dosáhly či v roce 2013 dosáhnou věk 70 let, b) osobám, kterým byl trest uložen ve výměře nepřevyšující dva roky. (2) Promíjím nevykonané tresty obecně prospěšných prací nebo jejich zbytky a nevykonané tresty domácího vězení nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před 1. lednem

7 B Rozhovory a prohlášení prezidenta republiky o amnestii

8 Odpovědi prezidenta na otázky MF Dnes ohledně vyhlášení dílčí amnestie Vyhlášení amnestie jste ve svém prezidentském úřadě využil poprvé. Co je podle Vás hlavním smyslem tohoto speciálního institutu? Amnestie je nejen článkem našeho ústavního systému, ale i ústavního systému všech známých demokracií. Není správné ji nadužívat, není správné ji dávat očekávatelně a v pravidelných intervalech. Určitě se pomocí ní nemá řešit stav vězeňství. Smysl amnestie je v něčem jiném. Jde o mimořádný krok pro mimořádné chvíle. Při významných příležitostech, jako například při dvacátém výročí vzniku samostatné České republiky, dává průchod jistému druhu velkorysosti pro ty naše občany, kteří se dostali do rozporu se státem, s jeho zákony. Je gestem, které chce dát novou příležitost zvláště těm občanům, kteří hranici zákona sice překročili, ale nepatří mezi recidivisty. Jejich návrat do normálního života k jejich rodinám a blízkým je něčím jako druhou šancí. Řekl bych, že v takovéto podobě je také jistým výrazem smíření a odpuštění jako principu, na nějž bychom uvnitř státu mezi sebou také neměli rezignovat. Kdy jste se pro tento krok rozhodl a co bylo hlavním impulsem? Přeplněnost věznic či něco jiného? K udělení amnestie jsem byl vyzýván po celých 10 let svého prezidentování a pořád jsem to oddaloval s dovětkem, že to snad udělám na závěr svého prezidentského mandátu. Tento čas právě teď nastal. Jsem si dobře vědom toho, že díky amnestiím mého předchůdce tento institut nemá příliš dobré jméno, ale to samo o sobě není důvodem se tohoto institutu, který v našem právním řádu existuje, zbavit. Žádný konkrétní důvod, jako například Vámi zmiňovaná přeplněnost věznic, v tom bezprostředně nebyl. 15

9 Vycházel jste z konkrétní právní analýzy, která by určila, na které trestné činy a které stíhané osoby by bylo vhodné amnestii vztáhnout? Určitě ne. Šlo mi mohu-li to tak nazvat o makroamnestii, tedy o něco, co není založeno na detailu. Deset let jsem se trápil s milostmi, což jsou individuální zásahy do života konkrétního člověka, který provedl ten či onen trestný čin. Milostí jsem udělil do dnešního dne 438 (pro srovnání, můj předchůdce jich udělil 1948, tedy více než čtyřikrát tolik). Amnestie je něco neindividuálního. Primárně jsem vycházel z velikosti trestu (měřeno jeho délkou), sekundárně z několika doplňkových atributů (věk vězně, typ trestného činu, recidiva). V žádném případě nešlo a nemohlo jít o jednotlivce. Myslím, že by bylo naprostou chybou, kdybych znal konkrétní případy a podle toho rozhodoval. Ani jeden konkrétní případ jsem neměl na mysli a nezkoumal jsem ho. Amnestie se podle informací ministerstva spravedlnosti vztáhne na zhruba šest tisíc vězňů, což je zhruba čtvrtina všech. Byl i tento údaj pro Vás při vyhlášení milostí určující? Neměl jsem v úmyslu udělat amnestii jako pouhé formální gesto, které se nikoho nedotkne. O rozsahu amnestie jsem zhruba věděl, ale přesná čísla nikdo neznal, ani ministerstvo spravedlnosti. Je tam řada vzájemně se křížících podmínek, jejichž celkový efekt nebyl a nemůže být známý dopředu. Věděl jsem o paralelní amnestii ke stejnému datu, ke stejnému výročí dvaceti let vzniku samostatného Slovenska, kterou udělil prezident Gašparovič. Jeho amnestie je menší, ale není od něho amnestií první. V mém případě je to amnestie první. Někteří experti a soudci jsou rozsahem amnestie zaskočeni. Například soudce Kamil Kydalka, který se zabýval případem H-Systému, rovnou říká: Amnestie nic dobrého nepřinese. Propustí se bagatelní přestupci zákona, kteří ale občanům jejich život nejvíce ztěžují drobní zlodějíčci i neplatiči výživného. Bohužel se to ale týká i různých mediálních kauz ve vztahu ke korupci či závažných zločinů hospodářských. Očekával jste kritiku, kterou Váš krok v tomto směru přinese? Že bude taková věc jako amnestie kritizována, bylo očekávatelné. Nekritizovatelná by byla jen neamnestie, ale i v tomto případě jsem byl dlouhá léta kritizován za to, že jsem žádnou amnestii neudělil. Nevím, jestli si pan soudce Kydalka přečetl znění mnou vyhlášené amnestie, ale je-li například amnestován trest odnětí svobody ve výměře nepřevyšující jeden rok, pak je naprosto jasné, že se to netýká ani žádných závažných zločinů hospodářských, ani různých slavných mediálních kauz ve vztahu ke korupci. Zrovna tak jsem velmi váhal, mají-li být prominuty tresty odnětí svobody, pokud jde o člověka ve věku nad 75 let a zároveň mu nebyl uložen trest ve výměře převyšující deset let. Dlouze jsem váhal nad věkem 75 let (všichni ti, se kterými jsem se radil, mi navrhovali spíše méně), ale jeho vyvážení tím, že to zároveň nesměl být trest ve výměře převyšující deset let, se mi nakonec zdálo jako rozumné. A tak bych mohl rozpitvávat celé znění amnestie. Na závažnější hospodářské delikty se amnestie vztahuje v případě, že se trestní řízení neúměrně vleklo déle než osm let, to je případ i manažerů zkrachovalé Union banky. Kde je podle Vás příčina toho, že český stát neumí v době mnohem kratší než osm let dojít k pravomocnému rozsudku? Je podle Vás možné s tímto neutěšeným stavem něco udělat, aby nebylo nutné využívat institutu amnestie? Znovu opakuji, že jsem při rozhodování o amnestii nezkoumal žádné konkrétní případy. Vy zmiňujete zcela nahodile případ zkrachovalé Union banky, o kterém nic konkrétního nevím a ani si nejsem vědom, čeho se to týkalo. V současném evropském soudnictví se velmi diskutuje tzv. přiměřená a nepřiměřená délka řízení. S odvoláním na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva se za nepřiměřenou délku řízení považuje doba přesahující 6 let. Tento časový úsek jsem si já v žádném případě nevymyslel. Zdál se mi krátký, a proto jsem do textu amnestie místo čísla 6 dal svým vlastním rozhodnutím číslo 8. Souhlasím s Vámi, že se tato věc pro budoucno nedá vyřešit touto amnestií. To musí vyřešit stát, Česká republika, která musí zajistit, aby trestní řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Trvá-li řízení osm a více let, nelze už mluvit o spravedlnosti. Mizí svědkové, čas přetváří lidskou paměť, atd. V průběhu deseti let udělování milostí jsem se znovu a znovu setkával s případy, které trvají ne 6 nebo 8 a dokonce ani ne 10 let, nýbrž 16 17

10 let 20. Ve znění amnestie jsem však velmi vědomě přidal podmínku, že se amnestie netýká případů trestního stíhání proti uprchlému. Můžeme očekávat i u příležitosti Vašeho ukončení prezidentského mandátu letos v březnu nějaký podobný krok, byť v nesrovnatelně menším rozsahu, tedy udělení poslední série milostí? Už teď mám na stole 400 nových žádostí o milost, a protože jich měsíčně přichází zhruba 200 až 300, milosti budu ještě minimálně jednou udělovat. Jiří Kubík, MF Dnes, 3. ledna 2013 Odpovědi prezidenta na otázky deníku Právo o udělení dílčí amnestie Vaše amnestie vyvolala vlnu negativních reakcí. Byl jste překvapen její razancí? Razancí negativních reakcí jsem překvapen byl. Ve svých projevech a rozhovorech již delší dobu mluvím o narůstající agresivitě a ztrátě rozumné komunikace v naší zemi, ale to, co se děje teď, je už příliš. Kritika je navíc vedena apriorně a politicky, nikoli věcně. O jednotlivých větách amnestie diskutováno není, ve všeobecné vřavě zcela zanikla hlavní věc amnestie prominutí nepodmíněných trestů do jednoho roku vězení. O jakých vrazích a tunelářích se pořád mluví? Ti by měli trest vězení do jednoho roku? V těchto dnech o tom běžný člověk ani nemá sebemenší možnost v klidu přemýšlet. Přebírá atmosféru, náladu a hysterii šířící se z televizí a dalších médií. Tuto vlnu samozřejmě vyvolala média v tomto smyslu zase naopak překvapen nejsem. Amnestií jste pomohl tisícům lidí a jejich rodinám, ale není je moc slyšet. Děkují Vám? Mnozí ano, jiní mlčí zastrašeni agresivitou útoku médií. Amnestovaní lidé jsou rozptýlenou, neorganizovanou skupinou, která se neumí a nemůže sejít a vydat společné prohlášení. Nemají přístup do médií, ti na druhé straně ho mají. Dostávám od řady z nich tiché, pokorné maily, že se poučili a že to berou jako životní šanci. Něco takového povrchní křiklouni a kritikové amnestie vědět nechtějí, protože to nepotřebují. Nad amnestií jste zřejmě dlouho přemýšlel. Litujete teď toho, že jste k ní přistoupil? Rozhodně nelituji. Jsem přesvědčen, že šlo o správné rozhodnutí a že se to jako už tolikrát v minulosti po nějakém čase, až vychlad

11 nou horké hlavy, ukáže. Podstatou každé amnestie je výraz jisté velkorysosti. Je dáním šance vrátit se k normálnímu životu pro ty, kteří pochybili. Je jistým odpuštěním těm, kteří nespáchali žádné velké zločiny či nebyli v posledních letech opakovaně trestáni. Jsem přesvědčen, že drtivá většina amnestovaných a zejména jejich rodin, protože uvězněním člověka nesmírně trpí celé rodiny to přesně takto chápe. Jsem rád, že takto zareagoval na amnestii i pan kardinál Duka, což oceňuji, protože to vyžadovalo nemalou odvahu. Ostatní buď mlčí, nebo se chtějí svézt na vlně emocí. Nesmírně si cením každého, kdo zachoval chladný rozum a nebál se této smršti postavit. Není jich mnoho, ale jsou. Amnestie se ukázala jako riskantní krok. Co Vás vedlo k tomu, že jste k ní přistoupil? Jednak je jistou tradicí, jednak k ní dalo příležitost významné výročí naší země. Ta tradice sahá až k T. G. Masarykovi, který také udělil amnestii před svým odchodem z úřadu v roce Dvacetiletí existence České republiky pak toto mé odhodlání posílilo. Mé rozhodnutí o amnestii bylo však hlavně důsledkem deseti let mého pečlivého a trpělivého zabývání se individuálními žádostmi o milost. Za těchto 10 let jsem takových žádostí dostal více než Jejich čtením a posuzováním jsem trávil mnoho hodin a dní. Každý individuální případ jsem probíral zleva, zprava, shora, zdola. Znamenalo to uvědomování si tisíců lidských osudů a dramat. Formulování si tisíců otazníků nad zvoleným trestem. Uvědomování si nešťastných souvislostí s tresty spojenými. Občas i nemalé rozpaky nad rozhodnutím soudů. Přesto bylo zásadním aspektem mého udělování milostí pouze 438 případů za 10 let nepolemizování s rozsudkem. Bral jsem v úvahu především mimosoudní aspekty věcí, zdravotní, rodinné, sociální, prostě ty, které nemůže soud a právo dostatečně zhodnotit. Amnestie je opak milosti. Nezná a nesmí znát žádnou konkrétnost. Nesmí být ušita pro někoho či proti někomu. Co říkáte na výtky, že jste amnestií pomohl konkrétním lidem? To rezolutně odmítám a uráží mě to. Při amnestii jsem před očima neměl žádnou konkrétní osobu. Žádnou. Neměl jsem jí a nesměl jsem jí mít. Přiznám se, že některé v médiích zmiňované kauzy překvapily i mne. Řadu let jsem o nich neslyšel a úplně jsem zapomněl, že existují. Což je mimo jiné způsobeno zcela nepřijatelnou délkou vyšetřování a soudního řízení v naší zemi, a to v převážné většině případů není způsobeno trestanými. Uprchli-li před trestem, amnestie se na ně nevztahuje. Ale počkejme si, jak soudy vyhodnotí, zda vůči nim amnestie platí či nikoliv. Já to nevím a nesmím vědět. Objevily se i názory, že jste amnestií pomohl vrahům a tunelářům. Jak se k těmto názorům stavíte? Nikdo takový amnestován nebyl. To je mediální zkratka. Opakuji, že trest byl prominut lidem, kteří měli trest vězení do jednoho roku! A k tomu ještě některým vězňům, kteří dosáhli věku 75 let a neměli trest přesahující 10 let vězení. Žádný vrah v této kategorii být nemohl. Totéž platí i pro ty, kteří jsou v lidové mluvě a jako politická nálepka označováni za tuneláře. Odsouzen u nás nebyl a nemohl být nikdo proto, že je tunelář, ale proto, že se dopustil toho či onoho konkrétního trestného činu. Nenadávejme si vzájemně slovem tunelář, nikam to nevede. Žádnému odsouzenému za velké hospodářské delikty jsem amnestii neudělil. Zastavil jsem stíhání těch, kterým po dlouhá léta spravedlnost žádnou vinu pravomocně nedokázala, a proto se na ně hledí jako na nevinné. To je velký a zásadní rozdíl. Byl za amnestií ještě nějaký motiv? Například, že soudy soudí příliš přísně a naše věznice jsou proto tak přeplněné? Všechno ostatní je druhotné. Přeplněnost našich věznic není příčina, ale následek toho, že máme jeden z nejvyšších počtů vězňů v Evropě. Neřekl bych a teď reaguji na své zkušenosti s obrovským počtem žádostí o milost že naše soudy soudí extrémně přísně. Spíše při snaze respektovat náš komplikovaný a málo vyvážený trestní řád soudí zvláště v bagatelních trestných činech způsobem, kterým si věc ulehčí a pošlou člověka do vězení. Výchovný aspekt takového trestu či předcházení budoucím trestným činům a přečinům, se tím ztrácí. Ale to by bylo na jinou vážnou debatu

12 Proč jste se rozhodl zastavit trestní řízení i ve známých kauzách, které se vlečou více než osm let? Opakuji, že mi nešlo o žádné konkrétní známé kauzy. Šlo o zkušenost spojenou se studiem žádostí o milost, kde jsou případy vlekoucí se až dvacet let. Absurdita toho je více než zřejmá. K číslu osm jsem se dostal během porad s odborníky. Příliš dlouhé řízení je podle různých dokumentů Rady Evropy v rozporu s právem na spravedlivý soud. Je o tom velká literatura a mnoho odkazů. Některé lze nalézt i v judikatuře našeho Ústavního soudu. Například v nálezu 2859/09, pod kterým je podepsána doktorka Wagnerová. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (kterou jsme jako Česká republika podepsali) zakotvuje právo být souzen v přiměřené lhůtě (čl. 6), naše Listina základních práv a svobod také (čl. 38). Judikatura Evropského soudu pro lidská práva přiznala již ve stovkách případů odškodnění těm, které stát po léta neodsoudil. Jsem přesvědčen, že bychom jako český stát nevydělali nic na tom, kdybychom obviněným (nikoli odsouzeným) platili odškodnění za nekonečně se vlekoucí soudní řízení. Jednou věcí je termín spravedlivý soud. Druhou věcí zapomínání, nepřesvědčivost svědeckých výpovědí po tak dlouhé době, atd. Vím, že se v realitě nesoudí, jako to dělá v knížkách či filmech Perry Mason, ale jisté hranice být musí. Pro někoho je to 6 let, pro mne, při vědomí české reality, o dva roky více. Amnestie je vzkazem prezidenta celé společnosti. Neřekl bych, že jde jen o soucit, ale i o jistou velkorysost k našim spoluobčanům, která čas od času musí být projevena. Miroslav Benč, Právo, 7. ledna 2013 Kdybyste stál znovu před otázkou, zda přistoupit k amnestii. Rozhodl byste se stejně? Je dobře, že po patnácti letech přišla tato dílčí amnestie. Že je zneužívána mými soupeři v médiích i politice k útokům na mne, její smysl a účinek samozřejmě oslabuje. Že si s ní někdo aktuálně pomáhá v prezidentské kampani, je smutné, nedůstojné, ale nakonec pochopitelné. Sám bych to ale nikdy neudělal. Je tato amnestie výrazem soucitu se zločinci? Žádná amnestie ani milost se netýká svatých, ale pouze těch, kteří se provinili proti našim zákonům nebo jsou z toho obviněni. Ne každý z nich je však zločincem s velkým Z. Dejme si pozor na používaná slova

13 Rozhovor prezidenta pro Český rozhlas o vyhlášení dílčí amnestie Provedení amnestie je podmíněné spolupodpisem předsedy vlády. Považujete premiérovu kontrasignaci za víceméně formální akt, anebo jste o rozsahu amnestie vedli s Petrem Nečasem zevrubný rozhovor? Já to považuji za akt vážný. Kontrasignace je částí našeho právního systému, takže formální akt to určitě není. Myslím ale, že teď opravdu nejde o to, jak dlouhý byl náš rozhovor s premiérem Nečasem na toto téma. Myslím, že jde daleko více o podstatu věci a mám strach, že právě ta se poztrácela. Křik, který moji političtí odpůrci vyvolali, a mediální bombardování veřejnosti, které následovalo, vedlo k tomu, že to úplně vymazalo podstatu amnestie, i to, koho a čeho se amnestie týkala a jaký je její vlastní smysl. Proto bych každému moc doporučoval, aby si znění amnestie v klidu přečetl, jinak se nikam nedostaneme. Chtěl bych zdůraznit, že amnestie je dání šance, chcete-li druhé šance, řadě lidí, kteří nejsou zločinci s velkým Z. Je to jistý akt smíření, akt velkorysosti a doufám, že tak to všichni rozumní lidé chápou. Za předpokladu, že se nad tím opravdu zamysleli. Největší rozruch vyvolal druhý, aboliční, článek vyhlášené amnestie. Jím zastavujete trestní stíhání osob ve sporech, které trvají déle než 8 let a kde je trestní sazba do 10 let. Trestní řád, na rozdíl od občanských soudních sporů, dává ale obžalovanému dalekosáhlé možnosti, jak projednávání svého případu prodlužovat. Připouštíte, že proto se vašeho dobrodiní mohou dočkat i ti, kteří si jej nezaslouží, mají třeba dost peněz na dobrého advokáta a umějí v tom chodit? Neřekl bych, že to tak je. Každý obžalovaný občan určitě chce mít dobrého advokáta, ale my občané si také přejeme, abychom měli dobré soudce a dobře fungující, kvalitní soudní systém. Ta protihra dobrého advokáta a dobrého soudce, o tom amnestie opravdu není. Jsem i nadále přesvědčen, že celé mé rozhodnutí o amnestii i tato jeho část byla správná. Moje velká zkušenost je posuzování žádostí o milost. Za uplynulých deset let jsem se jim věnoval nekonečným způsobem. Dostal jsem více než žádostí a milostí jsem udělil 438. V podstatě čtvrtinu toho, co můj předchůdce ve funkci. Při posuzování žádostí o milost jsem se opakovaně setkával se zoufalými dopisy lidí, jejichž řízení se vleklo deset, dvanáct, patnáct i dvacet let, což je naprosto nepřijatelné. Musím říci, že při studování literatury na toto téma jsem zjistil, že se za víceméně přiměřenou délku trvání celého soudního řízení považuje zhruba 6 let. Tak je to také posuzováno v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Já jsem k těm šesti letům přidal ještě dva na osm let. Navíc bych zdůraznil to, co Vy jste správně připomněla, že to také bylo omezeno jistou velikostí trestu do deseti let. Vy jste řekla, že trestní řád dává obžalovanému určité možnosti, jak jednání prodlužovat. Určité možnosti dává. Ale já bych k tomu dodal snad jedině to, že moje amnestie byla i výzvou všem těm, kteří to mohou ovlivnit, aby zbytečné prodlužování tohoto posuzování trestných činů neexistovalo. Abychom náš systém v tomto smyslu změnili. Doufám, že to teď někoho trkne a začne se tím zabývat. Včera na Zlínsku a pak i v některých jiných krajích začali v některých obecních úřadech a školách odstraňovat vaše fotografie, symbolizující vrcholnou instituci státu, jíž prezident republiky nepochybně je. Prý už se k protestu připojilo na 500 starostů. Nestojí to už za hlubší zamyšlení? Samozřejmě to vede k zamyšlení, ale řekl bych hlavně k zamyšlení nad tím, jaká existuje obrovská schopnost několika jedinců zmanipulovat veřejné mínění. To je něco, co cítím jako dominantní. Vím, že toto rozpoutal jeden starosta, poslanec za TOP 09, který vždy a všechno, co jsem kdy udělal, zásadním způsobem kritizoval. Je smutné, jaká je moc jedince nebo několika jedinců. Samozřejmě mě trápí to, co se děje. Vidím různé publikované průzkumy veřejného mínění, ale já jim nevěřím. Ty průzkumy by měly vypovídací smysl, kdyby byly udělány před touto obří manipulací médií. Ony už vypovídají jen o tom, jak úspěšná tato mediální manipulace je. A to myslím není smyslem těchto průzkumů. 25

14 Jste politik, který většinou nepodléhal momentálním náladám veřejnosti, průzkumům veřejného mínění, žebříčkům popularity. Když vidíte řadu nesouhlasných reakcí s vámi vyhlášenou částečnou amnestií, trváte na tom, že do konce funkčního období udělíte další milosti? Zmiňovat milosti v souvislosti s amnestií je nepochopení podstaty věci. Milost je individuální akt a individuální věc, amnestie nikoliv. Při milosti vidíte konkrétního člověka, při amnestii netušíte, o jakého člověka se jedná. Porovnávat tyto dvě věci (což myslím nešťastně udělala MF Dnes minulý čtvrtek) je opravdu mimo podstatu. Také rozsah těchto věcí je zcela nesouměřitelný. Když se někdo upřímně ptá na milosti, tak musím říci, že dnes leží na mém stole více než 400 žádostí o milost. A protože chodí zhruba nových žádostí měsíčně, tak myslím, že v momentě, kdy budu končit svůj prezidentský úřad, jich bude tak 800. A já mám povinnost na tyto milosti odpovědět. Takže to je úplně jiná story a úplně jiná věc a já bych to s amnestií nespojoval. Jestli z těch očekávaných 800 milostí udělím jednu, tři, pět, sedm, nevím. Ale to s tím, o co dnes jde, opravdu vůbec nesouvisí. Řekl jste si někdy v posledních hodinách třeba jen sám pro sebe takhle jsem si závěr prezidentování nepředstavoval? A řekl byste to, když tak nahlas? To jsem si samozřejmě řekl a takto jsem si ho opravdu v žádném případě nepředstavoval. Ale není možné, abych podléhal nějaké panice. Až se přelije tato jednorázová vlna (a myslím, že všechny takové vlny jsou velmi krátkodobé), tak věřím, že mnozí lidé začnou v klidu přemýšlet a dojdou k jiným závěrům, než které slyšíme dnes. Jeden novinář na nějakém internetovém serveru dnes moc hezky napsal, že dříve, než se necháme strhnout k silným výrokům, teď cituji, stojí za to počítat do deseti. Já bych všechny moc prosil právě o to počítání alespoň do deseti. Václava Marešová, Český rozhlas 1 Radiožurnál, 8. ledna 2013 Prohlášení prezidenta k politickým reakcím na vyhlášení dílčí amnestie Laciná, jednostranná a lživá kampaň médií a politiků v médiích k amnestii, kterou jsem udělil k dvacetiletí České republiky, je ve své podstatě pokračováním toho, co dobře znám. Není to kampaň proti samotné amnestii. Je to kampaň proti mně, proti hodnotám, které představuji a zastávám a které více než dvacet let v politice prosazuji. Nejde v ní ani o odsouzené, ani o propouštěné, ani o takzvané tuneláře, ani o oběti trestné činnosti. Jejím smyslem je útočit na mě osobně právě nyní, před skončením mé prezidentské funkce. Je výrazem obavy mých politických soupeřů z mého dalšího veřejného působení. Vůbec se nedivím, že se při tak masívní kampani nechala nemalá část veřejnosti zmanipulovat a věří tomu, co je jí z médií vnucováno. Tím více si cením těch a jejich počet v posledních dnech a hodinách výrazně narůstá kteří se zmanipulovat nedali, používají svou hlavu a vyjadřují mi podporu. Spoléhám na ně, na jejich rozum, jejich samostatné myšlení a statečnost a nesmírně jim za jejich postoj děkuji. Spoléhám na všechny, kteří jsou schopni mediální manipulaci prohlédnout. Také oni se mohou spolehnout, že od svých názorů a postojů ani v budoucnu neustoupím a zastrašit se nenechám. Nic nekončí. Před patnácti lety jsem v podobné situaci řekl větu jedeme dál. Ta platí i dnes. Václav Klaus, Česká televize, 8. ledna

15 Vyjádření prezidenta republiky k amnestii v Událostech ČT Zítřejší akce v Poslanecké sněmovně není o amnestii. To je zneužití této vážné a zodpovědné věci k politické hře. Je to využití amnestie a té hysterické vlny, která se kolem ní vytvořila, k řešení úplně jiných politických témat. V daném případě k standardnímu souboji opozice vůči vládě. Filozofie amnestie vznikala několik let, a protože myslím, že se debata svádí k úplně vedlejším detailům, tak mi dovolte, abych tři základní body filozofie této amnestie řekl. První věc byla prominout nízké tresty za ne velké trestné činy. Navíc jsem přesvědčen, že se jednalo o tresty, které by v řadě evropských zemí nevedly k uvěznění člověka. My jsme to dělali, a proto jsme měli tak nadměrně velký počet vězňů ve věznicích. Druhý bod vše vycházelo z mých deseti let zkušeností s milostmi propustit z vězení lidi vězněné nad určitou věkovou hranici. Myslím, že těch 75 let bylo zvoleno správně. Třetí základní filozofický prvek amnestie byl zastavit nekonečně se vlekoucí trestní řízení, která naše soudy nebyly schopny vyřešit ve smysluplné době. Vytahovat jednotlivé případy lidí, které vůbec neznám a ani by mě nenapadlo, že do této kategorie mohli zapadat, je nesmyslné. Není pravda, že jsem dal amnestii tomu či onomu konkrétnímu člověku. Dal jsem ji skupině lidí s jistým typem trestu. Každému znovu říkám, že i tam byla hranice deset let vězení. Největší násilné, hospodářské či majetkové trestné činy se do těchto deseti let nevejdou. Je ještě jedna další hranice, na co se amnestie nevztahuje když se někdo skrýval, když utíkal, když zmizel kamsi do světa. C Doplňkové texty Václav Klaus, Události Česká televize, 16. ledna

16 Cokoli Václav Klaus udělá, je špatně Milan Knížák výtvarník Prezident republiky ve svém novoročním projevu hovořil o příkopu, který existuje mezi vládou a opozicí, a jeho slova se neustále potvrzují. Jím vyhlášená amnestie, která je chytře a užitečně nastavena, je nám prezentována opozičními politiky a tiskem téměř jako velezrada. Je jasné, že mezi 7000 propuštěnými se určitě najde několik desítek případů, které by nemusely být amnestovány, ale něco takového nelze nikdy vyloučit. I ten sebelepší zákon, i to sebelepší nařízení užitečné pro společnost může nějakému jednotlivci ublížit. Svět není černobílý a veškerá plošná nařízení mají svá slabá místa s tím inteligentní společnost samozřejmě počítá. Strach, který opozice a jí sloužící média pociťují z návratu Václava Klause do možného politického života, se úměrně s blízkostí k tomuto kroku mění v hysterii. Klausův novoroční projev byl nejsilnějším projevem, který kdy u nás prezident měl. Samozřejmě nemohu zapomenout na řeč Václava Havla na Nový rok 1990, ale to byla doba mohutných změn, absolutní euforie a velké radosti. Klausův poslední projev, který přichází v době, kdy situace ve světě i ve státě je prosta optimismu, přesto patří k vrcholným analýzám (samozřejmě úměrně k rozsahu) současného stavu. Výčitky typu, že v projevu chybí jasné návody, jak situaci řešit, jsou směšné. Není jasných návodů. Nepřijdou zázračné změny. Klausova výzva k obrodě našich vlastních životů má hluboký smysl. Současný jihokorejský myslitel Ahae říká, že člověk je zodpovědný především za své bezprostřední okolí. To považuji za velmi moudré. Těžko ovlivníme krizi v Americe, tání či mrznutí ledovců na pólech či mýcení brazilských pralesů, ale ovlivněním svého vlastního života a toho, čeho se můžeme přímo dotknout, pomůžeme vybudovat kva- 31

17 litní životní prostředí kolem sebe, a právě tím, jak říkal Jan Patočka, ovlivnit celý svět, poněvadž každý náš čin má odezvu všude. Prací na sobě a na svém vlastním životě uděláme pro svět nejvíc. Projekty světového sociálního inženýrství, prázdná ekohesla a křiklavé demonstrace nic změnit nemohou, a když, tak jen k horšímu. Na to všechno Václav Klaus ve svém novoročním projevu upozornil. Je třeba jen ho číst pozorně, s úctou a pokorou, poněvadž bez vzájemné úcty a pokory k životu nelze vyřešit žádný společenský problém. Dnes je zvykem říkat, že v demokracii má každý svá, téměř nekonečná práva, že hulvátství a sprostota k demokracii patří. Protestuji! Bez výše zmíněné úcty a pokory, a z toho vyplývající slušnosti žádná demokracie neexistuje. A společnost, která se mění v žumpu, je nejvíc náchylná k tomu, aby se změnila v diktaturu, poněvadž ztrácí obranné mechanismy. Právo, 4. ledna 2013 O nenávistných médiích a zbabělých politicích Rozhovor Parlamentních listů s Petrem Hájkem Prezident Klaus vzbudil svou amnestií řadu negativních reakcí, jak osobností někdy i Václavu Klausovi blízkých, tak i médií. Co na ně říkáte? Pokud byste pořadí obrátil, hned by se ozřejmila i odpověď. Média vyvolala kolem této spíše průměrné než rozsáhlé amnestie hysterii a řada veřejně známých osobností se toho polekala. Rychle spěchali zařadit se do houfu, aby na ně náhodou nefouklo. Mužných politiků, jako je ministr spravedlnosti Pavel Blažek, není mnoho. A Václav Klaus je po celých dvacet let na špici politického pelotonu a je zvyklý, že tam fouká. Někdy i mediální vichry a smrště. Mediální mainstream je v tomhle pokud jde o Václava Klause stále stejný, a proto předvídatelný. Počítali jsme s tím. Měří a měřila média při hodnocení prezidentských amnestií Václavu Havlovi a Václavu Klausovi stejným metrem? Jak by mohla? Hlavní mediální proud je z definice levičácký, hraje tedy s nejnižšími pudy a vášněmi. Vzbuzováním nenávisti k politikům, systému stranické parlamentní demokracie a těm, kdo ji obhajují, chce manipulovat a vládnout. V tom jim byl bývalý prezident partnerem a vůdcem. Nyní odchází z vězení jen asi čtvrtina vězňů, proti počtům, které amnestoval Václav Havel. A jde o bagatelní trestné činy, nikoli násilné a ještě k tomu nesmí jít o recidivisty. Co je to proti několika exprezidentovým amnestiím? A všimněte si v médiích se hovoří nanejvýš o té jeho první. Ty ostatní už probíhaly pod mediální ochranou oponou, takže většina lidí dnes ani neví, že jich udělil více. Václav Klaus býval vždy spíše kritikem amnestií. Nešel nyní trochu proti tomu, co říkal dříve? Byl kritikem příliš častých amnestií, propouštění lidí, kteří se dopustili násilí či recidivistů, nikoli institutu amnestie jako takové. Když nastupo

18 val poprvé do úřadu prezidenta, od poslední Havlovy amnestie uplynulo pět let. Dnes je to již patnáct. A myslím, že dvacáté výročí existence samostatné České republiky bylo dobré a správné dekorovat nevelkým gestem velkorysosti a občanského smíření s těmi, kdo jednou přešlápli. Dát jim druhou šanci. Nemluvě o tom, že u nás posílají soudy do vězení lidi za činy, za něž by ve většině civilizovaných zemí za mřížemi neskončili. Jenže největší kritiku vyvolalo omilostnění pachatelů rozsáhlých hospodářských kauz, které se táhnou již mnoho let... Moment, moment, to je právě to, o čem jsme hovořili na začátku. To jsou ty klasické manipulace uváděné novinovými titulky jako Miliardové tunely teď budou čisté, nebo Bez trestu navždy i miliardové kauzy a podobně. Tak za prvé: prezident zastavil stíhání osob, jejichž kauzy se táhnou osm, deset i dvanáct let. Také proto, že parlament hlasy levice i pravice včetně pánů Zaorálků či Tejců přistoupil k výjimečně racionální evropské normě, že procesy, které soud neukončí do šesti let, už nemohou být spravedlivě rozsouzeny. Na to teď tito nejhlasitější křiklouni a jejich mediální spojenci jako zázrakem zapomněli. Normálně by prezidenta skandalizovali, že v posvátné evropské normě svévolně tuto hranici ještě o dva roky zvýšil. Jenže to nic nemění na tom... A za druhé: Zatím není jasné, zda populární jména řady léta mediálně lynčovaných podezřelých do amnestie vůbec spadají. To my netušíme a netuší to nikdo. Jde zatím jen o čisté konstrukce mediálních výrobců nenávisti. Nikdo nemá spisy obviněných, rozhodnou až soudy. A za třetí na rozdíl od mediálních popravčích čet nikdo neřekl, že ti lidé něco spáchali. Dokud o nich není pravomocně rozhodnuto, jsou přece nevinní. Je problém soudů, že ani po tak neskutečné době se na jejich vině či nevině nedokázaly shodnout. Se všemi těmi odposlechy a další neskutečnou sledovací technikou jim zatím vinu nikdo pravomocně neprokázal. Jak vtipně poznamenal jeden kolega, pokud budou osvobozeni či amnestováni, nikdo by se nemohl divit, kdyby zažalovali média za mnohamiliónové újmy. Nebo řekněme nahlas, že presumpci neviny jsme již vzdali spolu s poslaneckou imunitou a dalšími znaky demokratického státu, protože nadále o vině a nevině rozhoduje mediokracie. A zbabělí politici, kteří si to nechtějí s médii rozházet, na to ochotně kývají. Jako Karel Schwarzenberg, který nejprve amnestii přivítal, ale posléze otočil? K tomu se raději nebudu ani vyjadřovat. Ale i Miloš Zeman rychle přispěchal s vyjádřením, mohu-li věřit mediálním zprávám, že prý nesouhlasí s tím, aby tuneláři unikli zaslouženému trestu. Ať dá jediný příklad, jediné jméno, kterého odsouzeného tuneláře amnestie propouš tí z vězení! Nikdo takový neexistuje! Připadají vám některé kritiky oprávněné, či alespoň konstruktivně slušně kritické? Oprávněné nejsou žádné. Každá amnestie ze své podstaty dělá nějakou obecnou čáru, aniž zkoumá jednotlivé případy. A pokrokové úvahy některých našich mudrců-novinářů, že by se proto tento institut měl zrušit nejen u nás, ale i všude ve světě jsou stejné povahy, jako zmíněná poslanecká imunita. Nacismus se chopil v Německu moci parlamentní cestou právě tím, že omezil imunitu zákonodárců. Zbabělost politiků, kteří na tuto zrůdnost kývají, míří do stejného bodu. Nebude-li obviněný občan pokládán za nevinného, dokud o jeho vině v přiměřené době nerozhodne nezávislý soud, nelze mluvit o hledání spravedlnosti. Sem mířilo ustanovení amnestie o zastavení trestních stíhání dlouholetých obviněných, pokud se spravedlnosti nevyhýbali třeba útěkem. Jaké vám chodí ohlasy na Hrad? Dostal jste i vy osobně jako prezidentův blízký spolupracovník nějaké dopisy či y? Je to jako obvykle při velkých mediálních tsunami. Vedle vážně míněných otázek a názorů rozumných lidí přicházejí maily opsané z úvodníků novin nebo ze skandálních televizních výroků paní Drtinové a spol. Ale houstne to. Už mi někdo i napsal rozluč se s dětmi. Odepsal jsem po pravdě předávám policii. Následovala omluva, že to nepatřilo mně, že to byl omyl a tak dále. Ti lidé za to většinou nemohou. Pokud vynechám čtyřprocentní menšinu psychopatů, kteří byli, jsou a budou, jde o oběti mediálního násilí na jejich duši. Modlím se za ně

19 Vyjádřil postupu prezidenta i někdo podporu? Jistě. Dokonce i v novinách či na webech se občas někdo rozumný najde. Hrdinové všedních dnů. Když odhlédneme od samotné podstaty udělených milostí a jejich správnosti či nesprávnosti, nebyla to přece jen z jakéhosi marketingo-politického hlediska chyba? Nemůže to zastínit, ať už oprávněně či neoprávněně, deset let působení Václava Klause na Hradě? Nemůže ho tato věc, ať oprávněně či neoprávněně, poškodit při jeho dalším budoucím působení ve veřejné debatě v České republice? Takhle nelze v tak vážných souvislostech uvažovat. Václav Klaus to alespoň neuměl po celou dobu, co je na špici již zmíněného pelotonu a určitě se zbabělosti nebude učit. Je to jako u většiny případů, kdy po něm média jela, skandalizovala ho, zesměšňovala a tak dále, aby později občané pochopili, že měl ve svých názorech a činech obvykle pravdu. Tak to bude i s touto amnestií. Začne to třeba tím, že se někomu donese, že z našich daní denně opakuji denně neplatíme nejméně šest miliónů na životní potřeby bagatelně odsouzených. A pak to půjde dál. Všechno je pořád stejné, jen kulisy se mění. Nemyslíte si, že měl prezident také třeba hned své důvody pro ty jednotlivé parametry amnestie vysvětlit? Neměl například argument neúměrně dlouhého stíhání některých osob a judikaturu Evropského soudního dvora připouštějící lhůtu do šesti let zvednout dříve, aby to celé nepřišlo trochu jako blesk z čistého nebe? To opravdu nešlo. Amnestie je až do vyhlášení v utajeném režimu a to velmi důvodně. Pokud by se její příprava prozradila, v absurdně přeplněných věznicích by neklid z očekávání mohl přerůst i ve vzpoury. Takových příkladů je mnoho. Pokládám za největší zázrak, že se celá složitá příprava amnestie podařila utajit. Hans Štembera, Parlamentní listy Amnestie s otázkou, kterou si nikdo nepoložil Tomáš Sokol advokát Seznamy VIP výherců prezidentské amnestie, jimiž média přetékají, mají nepochybně svojí logiku a zcela určitě jsou legitimní. Jen mám trochu podezření, že za řadou bouřlivých reakcí na ně a amnestii vůbec stojí poctivá česká závist, která nevidí ráda, když někdo dostane něco zadarmo. I kdyby to třeba měla být žloutenka. A určitě nejsou ty seznamy objektivní, pokud jde o celkový obraz a faktický dopad amnestie. O respektu k presumpci neviny ani nemluvě. Čímž na druhou stranu nijak nechci zpochybňovat právo na výhrady těch, kteří, zejména ve vztahu k zastavení trestního řízení ve věcech starších osmi let, vyjadřují kultivovanou formou své pochybnosti. To, co ale v téhle kakofonii akceptovatelné kritiky a více či méně špatně skrývané závisti chybí, je druhá strana mince. Možná je to logické, že ve společnosti, která primárně staví na přední místa hodnotového žebříčku to, co se dá nějakým způsobem kvantifikovat, objemově vyjádřit, případně rovnou odnést, jsou takové hodnoty jako spravedlivý proces nebo zmíněná presumpce neviny jen slova. V lepším případě bez obsahu a významu, v horším sprostá. Kde ale jsou všichni ti lidumilové, co se rozbrečí nad kdejakým dlužníkem, který si navypůjčoval peníze, dobrovolně je vracet nechce a teď mu exekvují to, co si z těch peněz pořídil? Když jde o to drbat za ušima někoho, kdo si plete půjčku s darem, není pro ně kam plivnout. Popravdě, od salonních bojovníků za práva utlačovaných nic pořádného nikdy nepošlo. Ale zaráží mne, že ani nikdo jiný, poctivější, si nepoložil jednu jedinou otázku. Totiž zda někdo z těch, na které dopadá amnestie z důvodu délky řízení, a do kterých teď mydlí skoro každý, kdo má v zadku díru, není náhodou, opravdu čistě náhodou, nevinný. Přitom už jenom fakt, že se trestní řízení táhne osm, někdy i víc let, by mohl vést minimálně k velmi zdvořilým pochybnostem o jeho důvod

20 nosti. Kolektivní absence ochoty alespoň akademicky uvažovat o možné nevině sprostého podezřelého, jehož vina zatím prokázána nebyla, je dokladem většinového vztahu k trestnímu právu a trestnímu procesu. Pokud se otevřeně hovoří o ziscích těch, kteří nepůjdou do kriminálu, ač nebýt amnestie, by tam zaručeně skončili, a na druhé straně o poškozených, kterým nebudou nahrazeny jejich újmy, je to jasný doklad uvažování v dimenzích presumpce viny. Což je přesný opak toho, na čem je trestní proces postaven. Ale o tom dnes raději nemluvit. Amnestie přeci zasáhla jasné pachatele, pročež je třeba se jmenovitě nad nimi horšit. A samozřejmě i nad amnestií. Rozhodně si nemyslím, že všichni, kteří díky amnestii ujdou soudu jen proto, že se jejich věc táhla, jsou nevinné oběti. Jen se podivuji nad tím, že nikoho nenapadne ani pochybnost o vině byť i jen jediného z nich. Kromě kraválu o uniklých zločincích jsem neregistroval třeba jen drobnou úvahu o tom, jak asi musí být někomu, kdo je dlouhá léta trestně stíhán, ačkoliv je nevinný. Jak mu je, když přijde o práci, protože třeba bankovního úředníka, naprosto nesmyslně stíhaného, jen stěží někdo zaměstná na slušném postu. A to i když mu každý po straně řekne, že o jeho nevině a o tom, že celá trestní věc je blbost, ani na vteřinu nepochybuje. Potěšilo by i osamělé zamyšlení nad tím, jak je takovému nevinnému člověku a jeho rodině, když jediná životní perspektiva na léta dopředu, kterou si mohou dopřát, je termín dalšího kola soudního řízení. Nezaregistroval jsem ani pokus představit si, jak se žije nevinnému v atmosféře, v níž tón veřejného mínění, pokud jde o trestní kauzy, vesměs udávají potomci těch, co měli odjakživa předplacené první řady sedadel na šibeničním vrchu. Zaráží mě, že nikdo nechce připustit možnost omylu i na straně těch, kdo vyšetřují a soudí. Třeba jen na základě prostého faktu, že Nejvyšší soud ČR nebo Ústavní soud krom jiného občas ruší i pravomocné rozsudky natvrdo. Možná je to tím, že jen málokdo dostane do ruky obvinění s naprosto nereálnými popisy jednání, k jakému snad ani nemohlo dojít, a pokud ano, tak zase nemohlo být trestným činem. A možná ti mlčící nemohli sledovat vyšetřování, která se táhnou léta, protože je-li věc špatně skutkově založena, je dost obtížné ji vyšetřovat, neviděli spisy obsahující důkazní makulaturu, které přecházejí z jednoho vyšetřujícího policisty na druhého, přičemž vždy ten další zvedá oči v sloup a říká, že s takovou prasárnou nechce mít nic společného. Spisy končící na státním zastupitelství, které pak které zdlouhavě bádá, jak zpracovat obžalobu, aby alespoň přežila její předběžné projednání soudem. A nejspíš si tihle poslední spravedliví ani nedokáží představit, s jakými komentáři soudy tenhle věcný i právní šrot vracejí zpátky státnímu zastupitelství k došetření. Začasté ale jen s tím efektem, že se řízení protáhne, protože o pár měsíců později jim to nadřízený soud hodí na hlavu, protože dle naší současné praxe, i když existují důvodné pochybnosti o vině, vyjádřit je může pouze soud a nikoliv státní zastupitelství tím, že by trestní stíhání zastavilo. Zatím se taky žádného z těch heroldů pouliční spravedlnosti neviděl prosedět léta v soudní síni u stále stejné soudní tahanice, kdy nechodí svědci, a znalci si v závěrech odporují, padající zprošťující nebo odsuzující rozsudky, které jsou o rok později rušeny odvolacím, případně dovolacím soudem a řízení se musí opakovat, protože se z různých důvodů změnili soudci nebo přísedící. A u toho všeho už obžalovaní obvykle jen statují, zatímco pod okny soudu skučí lůza o tom, že řízení protahují drazí obhájci, všechno je zaplacené, protože justice je cinklá. Stačí se přeci podávat na tu babu s hadrem přes ksicht. Znovu připomínám, že nechci generalizovat, ale podle mých profesních zkušeností, s nimiž se nejspíš zdrcující většina těch, co se dole pod poslední řádek názorově vyzvrací, srovnávat nemůže, se takové věci dějí víc, než je záhodno. Čehož si nikdo programově nevšímá, neboť spravedlnost je, když obžalovaný pevně visí. A tak ani nikdo nechce vidět formální zisk amnestie, spočívajícího v tom, že po létech nejrůznějších tahanic, které sdostatek vyčerpají i případného pachatele, natož pak nevinného, budou některá trestní řízení zastavena. Podle toho, co řekla šéfka Vrchního státního zastupitelství v Praze, v jejím rajónu jde o třináct kousků. Slovy třináct. Tedy porci, kterou bych považoval za zcela zanedbatelnou. Pokud ovšem odhlédnu od toho, že žiju ve státě, kde chcípne-li koza mě, je věcí boží spravedlnosti, aby chcípla též sousedovi. Nicméně, snad i pro ty hodně rozezlené bych mohl mít i dobrou zprávu U soudních ležáků osm a více let starých lze předpokládat, že nejméně polovina z nich, spíše více, by stejně skončila ve ztracenu, tedy buď vůbec zproštěním anebo tresty, které k němu nemají daleko