Rámeček 1: Základní informace o projektu Projekt se skládá ze 2 základních modulů a formulovaných aktivit:

Transkript

1

2 Obsah: Obsah Úvod Představení projektu Cíle projektu O studii Nástroje hodnotící efektivitu managementu veřejné správy Místní Agenda 21 Balanced Scorecard (BSC) Metoda CAF Benchmarking Využívání indikátorů pro hodnocení udržitelného rozvoje Tvorba indikátorů Indikátorové sady Společné evropské indikátory European Common Indicators (ECI) CEROI TISSUE Urban Audit STATUS Indikátory ze Situační zprávy ČR Indikátory malých obcí Indikátory pro hodnocení mikroregionů Tvorba indikátorů mikroregionu Využití indikátorů ve vybraných strategiích mikroregionů a MAS ČR Projekt Výzkum zavádění managementu rozvoje jako zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech Závěr Indikátory použitelné pro konstrukci sady mikroregionů Sada ECI Indikátory pro malé obce Indikátory mikroregionů Použitá literatura Analyzované strategické dokumenty mikroregionů

3 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s. Úvod Mikroregiony jsou sdružením obcí s různou právní formou. Jejich cílem je společný rozvoj území vymezený katastrálním územím jednotlivých členských obcí. Mikroregiony mají formálně ustanoveny volené orgány, které se podílejí na strategickém plánování a realizaci jednotlivých aktivit a projektů. Charakter spolupráce je dán funkčními vazbami a specifikami regionu. Jejím smyslem je především usilování o realizaci politických a ekonomických výhod, iniciace pozitivních růstových trendů či minimalizace dopadů negativních jevů ve vývoji venkovských regionů. V současnosti v ČR působí takto vydefinovaných cca 500 mikroregionů a cca 150 místních akčních skupin. Jejich společný cíl, tj. rozvoj subregionu, je stále více závislý na profesionalizaci managementu. Management je nutné vnímat jako organizační strukturu mikroregionu, zároveň jako metodu, kterou jsou v mikroregionu iniciovány a realizovány aktivity či projekty. Zároveň je nezbytné, aby management průběžně hodnotil svou činnost z hlediska jeho ovlivnění a dopadů na rozvoj území. Ideální a správně fungující management rozvoje mikroregionů plní koordinační, iniciační, strategické a výkonné funkce. Stát i kraje nabízí pomocnou ruku, bez které by rozvoj venkova nebyl možný. Existují programy obnovy venkova, dotace a granty, výhodné úvěry pro začínající podnikatele či programy na podporu mezisektorového sdružování a podpory podnikatelských aktivit na venkově, čímž jsou posilovány způsoby profesionálního zázemí (managementu rozvoje) pro realizaci rozvojových záměrů. Přesto podle hypotézy výzkumu mikroregiony nemají a neznají nástroje pro zkvalitňování managementu rozvoje, navíc ani neexistují "univerzální" nástroje pro srovnávání (benchmarking) práce mikroregionů a místních akčních skupin navzájem. Představení projektu Projekt "Benchmarking venkova - Zkvalitnění managementu mikroregionů jako nástroje řešení regionálních disparit" navazuje na výsledky projektu Centra pro komunitní práci střední Morava WB "Výzkum zavádění managementu rozvoje jako nástroje zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech". Cíle projektu Cíle projektu Benchmarking venkova jsou zkvalitňování a profesionalizace vybraných typů managementu rozvoje mikroregionů, kterými jsou Svazek obcí (DSO), Management mikroregionu prostřednictvím městského úřadu (ORP) a MAS (místní akční skupiny). Zkvalitňování managementu rozvoje mikroregionů bude dosaženo prostřednictvím ekonomické studie možností zvyšování absorpční kapacity či realizace úspor. Dalším cílem projektu je šíření a zavádění indikátorů pro hodnocení efektivity managementu a udržitelného rozvoje mikroregionů do dalších mikroregionů v různých oblastech České republiky. Vytvořenou indikátorovou sadu pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů bude možné používat pro hodnocení úspěšnosti cílů činnosti a aktivit mikroregionů např. pro hodnocení strategií, plánů, managementu atp. Rámeček 1: Základní informace o projektu Projekt se skládá ze 2 základních modulů a formulovaných aktivit: 1. Zkvalitnění - "profesionalizace" jednotlivých typů managementu mikroregionů: a) Prostřednictvím analýzy (vnější a vnitřní) zajištění managementu v mikroregionech v NUTS II střední Morava, střední Čechy a Severozápad analýza současného stavu zajištění managementu rozvoje mikroregionů v jednotlivých regionech soudružnosti. b) Zkvalitnění jednotlivých typů managementu rozvoje v mikroregionech v této části budou v 6 vybraných mikroregionech uplatňovány metodiky pro zkvalitnění managementu rozvoje. c) Testovací fáze - studie efektivity managementu rozvoje mikroregionů. d) Výzkumná zpráva. e) Konference každý rok realizace projektu bude uskutečněna celorepubliková konference, která bude informovat o průběhu projektu, nových trendech v profesionalizaci managementu mikroregionů a regionálního rozvoje 2

4 a bude dávat prostor pro diskusi nad touto tématikou. 2. Implementace indikátorové sady pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů - benchmarking a) Vývoj a zkvalitňování metodiky pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů - rozšíření benchmarkingové sady pro hodnocení mikroregionů, tzv. barometr mikroregionů. b) Vývoj softwarové aplikace pro sledování indikátorů a hodnocení efektivity managementu rozvoje c) Testovací fáze - benchmarking mikroregionů - zavádění a sledování indikátorů v 18 mikroregionech - vždy v 6 mikroregionech v jednotlivých NUTS II (střední Morava, střední Čechy a Severozápad). O studii Tato část studie se zabývá především modulem 2 projektu Benchmarking venkova - Zkvalitnění managementu mikroregionů jako nástroje řešení regionálních disparit, kdy teorie v ní popsaná přispěje k vývoji, testování a implementaci indikátorové sady pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů. Kromě vývoje indikátorové sady, hodnotící efektivitu managementu mikroregionu, je velká pozornost věnována vývoji indikátorů, které budou hodnotit stav a rozvoj celého území mikroregionu z hlediska souladu s principy udržitelného rozvoje 1. Obě tyto skupiny indikátorů by se měly navzájem doplňovat, neboť se předpokládá, že efektivní typ managementu směřuje k fungování a rozvoji mikroregionu a ke zvýšené spokojenosti obyvatel s životem v něm. Jelikož hlavním výstupem této části studie je hodnocení managementu mikroregionů za pomoci indikátorových sad, věnuje se podstatná část studie těmto nástrojům (konkrétně tvorbě indikátorů, základním vlastnostem indikátorů, existujícím sadám a návrhu mikroregionální sady). Aby však výčet nástrojů pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů byl celistvý, jsou v úvodních kapitolách popsány další metody hodnocení managementu, které se uplatňují v podmínkách veřejné správy ČR. Jedná se o následující nástroje a metody: Místní agenda 21 Balanced Scorecard CAF /CAG Benchmarking Závěrečná kapitola naznačuje, jakými směry se může vyvíjet konstrukce indikátorové sady pro hodnocení managementu mikroregionů, a obsahuje rovněž analýzu stávajících strategických materiálů vybraných mikroregionů z pohledu existence programových indikátorů. Nástroje hodnotící efektivitu managementu veřejné správy Místní Agenda 21 Místní Agenda 21 vychází z mezinárodního dokumentu OSN nazvaného Agenda 21, který byl přijat na summitu OSN v Rio de Janeiru v roce Jde o globální strategický a akční plán světového společenství, který stanovuje konkrétní kroky směrem k udržitelnému rozvoji. Místní Agenda 21 (MA21) představuje uskutečňování praktických lokálních projektů ve spolupráci nejširších zájmových skupin, směřujících k trvale udržitelnému rozvoji a udržení kvality života na místní úrovni. Zásadní roli v MA21 hraje místní veřejná správa. Bez její aktivní vůle nemůže místní Agenda 21 jako koncepční proces dlouhodobě fungovat. Veřejná správa - jak úředníci, tak především politici - má prostředky k vytváření prostoru a dobrých podmínek ke spolupráci, dialogu a vzájemné komunikaci. Jelikož se jedná o proces participativní, je nezbytné, aby do procesu byli zapojeni další klíčoví aktéři - neziskové organizace a spolky, podnikatelé, provozovatelé služeb či třeba školská zařízení, zdravotnické instituce a řada dalších subjektů, včetně široké neorganizované veřejnosti. Pro měření kvality procesů MA21 v jednotlivých municipalitách vytvořila Pracovní skupina pro místní Agendu 21 jako poradní orgán Rady vlády pro udržitelný rozvoj jednoduchá kritéria, podle kterých lze dle jejich tvůrců hodnotit úspěšnost MA21. V roce 2006 místní Agendu 21 zařadilo Ministerstvo vnitra mezi oficiální 1 (Trvale) udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální, kulturní i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů. 3

5 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s metody zvyšování kvality ve veřejné správě. Sada kritérií MA21 je členěna do 4 hlavních kategorií kvality (A - D) a zahrnuje také startovací skupinu Zájemci. Každá z těchto kategorií má vlastní kritéria a měřitelné ukazatele, kterými lze hodnotit úroveň procesu MA21 v dané municipalitě (tj. obci/městě/regionu). K postupu do vyšší kategorie je vždy nutné splnit všechna kritéria kategorie předcházející. Kategorie Zájemci má především postihnout zájem obce, města či regionu o proces MA21 jako takový, aniž by u nich zatím docházelo k vytváření jakýchkoliv formálních struktur či procesů. Smyslem přistoupení k této kategorii je být informován o tom, co MA21 vlastně obnáší, o novinkách, příkladech dobré praxe a podobně. Kategorie D vyžaduje realizaci aktivit, založených na principu partnerství, a také vytvoření organizačního zázemí na straně obce, města či regionu (určení někoho, kdo bude oficiálním koordinátorem MA21 může to být úředník, politik či pověřené sdružení občanů). MA21 musí být na této úrovni naplňována konkrétním obsahem, což s sebou přináší komunikační a manažerské postupy, jako je např. aktivní zapojování veřejnosti do oblastí plánování, rozhodování a realizace významných opatření, které se dotýkají života občanů, nebo spolupráce s občanským a podnikatelským sektorem při jejich tvorbě. Kategorie C vyžaduje zejména propracovanější organizační strukturu, hlubší politické zastřešení a vyšší míru aktivní účasti obyvatel na aktivitách MA21. Nedílnou součástí je ustavení oficiálního orgánu samosprávy pro MA21 a schválení oficiálního dokumentu přihlášení se k MA21 v podobě deklarace, charty apod. Významná jsou také pravidelná setkání na veřejném fóru, kde má kterýkoli z občanů dané lokality možnost diskutovat o věcech veřejných. Druhá nejvyšší kategorie B doplňuje předchozí kategorii o řadu významných prvků. Kromě toho, že dílčí koncepce respektují principy udržitelného rozvoje, dochází v této fázi k vytvoření ucelené strategie udržitelného rozvoje daného regionu za účasti expertů, partnerů a samozřejmě veřejnosti. Zastupitelstvo města, obce či regionu v kategorii B by mělo rozhodnout o vhodném systému finanční podpory aktivit MA21 může jít o zdroje vlastní i vnější, z národních i třeba evropských fondů. Municipality v této kategorii sledují svoje směřování k udržitelnému rozvoji pomocí měřitelných indikátorů, které si za účasti občanů definují samy (reflexe konkrétních cílů), nebo vyberou z již existujících sad (například sady společných evropských indikátorů, známé pod zkratkou ECI), může sledovat svoji ekologickou stopu apod. Nejvyšší kategorie A shrnuje všechny předchozí do jednoho vzájemně provázaného celku. Municipalita v této kategorii propojuje jednotlivé oblasti své činnosti, respektující principy udržitelného rozvoje do komplexního procesu strategického řízení. Realizace procesu MA21 je zabezpečována stálým orgánem rady (komise MA21) či zastupitelstva samosprávy. Město, obec či region zavádějí systémy managementu kvality veřejné správy - např. ISO 9000, nebo 14000, či EMAS, a průběžně sleduje a vyhodnocuje uplatňování principů udržitelného rozvoje na základě stanovených ukazatelů. Do procesů MA21 je zapojena i řada mikroregionů, které mají zájem rozvíjet svá území pomocí strategického plánování za účasti veřejnosti. Balanced Scorecard (BSC) Metoda vychází z business sektoru a zabývá se měřením finanční i nefinanční výkonnosti podniků, zvláště pak jejími strategickými předpoklady. Jedná se o soubor nástrojů vytvářejících integrovaný manažerský systém, který zdůrazňuje vzájemnou provázanost hodnotových a naturálních kritérií a na základě sledování a řízení výkonnosti podniku v rámci 4 subsystémů (perspektiva finančních cílů, zákazníků a trhů, podnikových procesů, učení se a růstu, resp. perspektiva zaměstnanců) umožňuje průběžné řízení realizace celkové strategie a zajišťuje i nezbytnou zpětnou vazbu. Metoda se rovněž využívá ve veřejné správě, kdy její řízení se podobá řízení podniku. Pro úspěšné 4

6 Obrázek 1: Kritéria MA21 (Zdroj: CENIA, a efektivní řízení veřejné správy je bezpodmínečně nutné, aby veškeré aktivity, vycházející z jednotlivých strategických dokumentů na různých úrovních (Zastupitelstvo a Rada města, vedení města, vedoucí odborů, pracovníci), vedly jedním směrem. Jinými slovy, aby strategické cíle byly vzájemně usměrňovány, přebytečné rušeny a byly v souladu se strategickým plánem města a jeho vizí. Tuto situaci vystihuje následující obrázek, který ukazuje nesouhlas (vlevo) a souhlas (vpravo) jednotlivých dílčích koncepcí na různých úrovních se strategickým 5

7 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s plánem (silná šipka). Obrázek 2: Požadavek na soulad strategií na různých úrovních řízení města Jádrem metody BSC je soubor vyvážených indikátorů. Před uplatněním metody BSC je třeba si vyjasnit vizi a strategické priority. Úkolem metody není stanovit vizi a strategie, ale zajistit jejich naplnění. Na ně je poté nutné pohlížet ze 4 perspektiv: 1.Občanská (zákaznická) perspektiva 2.Finanční perspektiva 3.Perspektiva interních procesů 4.Perspektiva učení se a růstu Metoda umožní vytvoření přehledné strategické mapy na jedné straně A4. V horní části mapy je vize města. Pro každou prioritu a strategický cíl je nutné stanovit nějaké měřitelné kritérium indikátor s jednoznačnou metodikou. Vzniklou tabulku měřítek pak nazýváme Balanced Scorecard. Více o této metodě se lze dozvědět v odborných publikacích či v příručce ze Vsetína (Udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni. Příručka projektu Středoevropská síť životního prostředí). Metoda CAF CAF představuje zkratku anglického názvu Common Assessment Framework (Společný hodnotící rámec). Jedná se o jednoduchý hodnotící nástroj, jehož cílem je napomoci organizacím ve veřejné správě pochopit a využívat řízení kvality. Předností modelu je možnost identifikovat silné a slabé stránky a navrhnout oblasti zlepšení úřadu, a to prostřednictvím sebehodnocení prováděného vlastními zaměstnanci úřadu. Model CAF byl vytvořen Evropskou nadací pro řízení kvality (EFQM), Akademií ve Speyeru a Evropským institutem pro veřejnou správu (EIPA). Základem modelu CAF je struktura 9 hledisek rozdělených do2 skupin. První skupinu - předpoklady - tvoří 5 kritérií: 1. vedení a řízení, 2. strategie a plánování, 3. řízení lidských zdrojů, 4. partnerství a zdroje, 5. řízení procesů a změn. Druhou skupinu - dosažené výsledky - tvoří zbylá 4 kritéria: 6. výsledky orientované na klienta/občana, 7. výsledky ve vztahu k zaměstnancům, 8. dopad na společnost, 9. klíčové výsledky výkonu. Obrázek 3: Model CAF (Zdroj: K hodnocení se využívá bodová škála, řazená vzestupně podle kvality poskytovaných služeb 0-5 (přičemž 0 neexistuje, nebo je zcela nepodstatný důkaz o přístupu k řešení daného parametru, 5 pak znamená nejlepší, přístup je plánován, uplatňován a přezkoumáván na základě porovnání a zhodnocení se srovnatelnými organizacemi a je zcela začleněn do struktury organizace). Pro úspěch celého projektu je rozhodující získat souhlas vedení organizace. Dalším krokem je vytvoření pracovní skupiny, reprezentující zastoupení všech významných oblastí služeb, které organizace poskytuje. Vhodné je také zapojit zaměstnance z různých stupňů řízení (od manažerů až po řadové zaměstnance). Po vyhodnocení všech kritérií navrhne pracovní skupina managementu organizace tematické skupiny, oblasti činnosti ke zlepšení. Je zcela v kompetenci vedení organizace, jaké priority 6

8 a časový postup řešení jednotlivých oblastí zvolí. Na úvodní sebehodnocení, přijetí plánu zlepšení a jeho postupnou realizaci je možno navázat dalšími etapami. Užitečná je konfrontace s pohledem externích hodnotitelů z jiných organizací veřejného sektoru. V případě zájmu lze prostřednictvím specializovaných společností dosáhnout určité certifikace. Obdobou CAF je metoda CAG, která je rovněž založena na sebehodnocení výsledků a procesů. Narozdíl od veřejné správy, kde se uplatňuje metoda CAF, je CAG určeno neziskovým organizacím. Benchmarking Jako jiné metody řízení i benchmarking vznikl na základě potřeby v soukromém sektoru. Firma Xerox na konci sedmdesátých let ztrácela trhy v reprografickém průmyslu. Začala tedy porovnávat své parametry výkonu a kvality v jednotlivých oblastech činnosti s japonskou konkurencí, až našla, v čem zaostává, a mohla přijmout opatření ke změně. Použití benchmarkingu se firmě osvědčilo a postupně se tato metoda šířila do dalších společností a posléze i do veřejného sektoru v řadě zemí. V některých zemích se dokonce stala její aplikace pro subjekty veřejné správy povinnou, v jiných dobře funguje jako iniciativa zdola ; obce se dobrovolně porovnávají ve vybraných oblastech činností (Voldánová J., 2004). V roce 2004 byl Vzdělávacím centrem pro veřejnou správu ČR, o.p.s. v rámci Programu na podporu místních správ států Střední Evropy (LGSP CE) proveden projekt "Benchmarking v oblasti rozšířené působnosti obcí III. typu, který byl financován Kanadským urbanistickým institutem (CUI) z prostředků kanadské vlády administrovaných Kanadskou agenturou pro mezinárodní rozvoj (CIDA). Projektu se účastnilo 48 měst a bylo zmapováno celkem 29 agend přenesené působnosti. V jeho průběhu bylo definováno 394 dat a 648 kvantitativních a kvalitativních ukazatelů, které umožňují změřit a porovnávat výkony jednotlivých úřadů. Na každém úřadu byl zpracován akční plán na zvýšení kvality ve vybrané oblasti působnosti, byly definovány příklady dobré praxe. Benchmarking nejsou jen údaje o výkonech nebo nákladech. Získaná data je nutné převést na informace a na základě těchto informací teprve činit závěry. Smyslem benchmarkingu není kopírování ani soupeření, spíše realizace změn potřebných ke zlepšení výkonů. Jakmile jsou stanoveny cílové výkony pro budoucnost, je dalším úkolem zajistit, aby organizace skutečně přijala závazek změnu provést. To vyžaduje neustálé zapojování všech zainteresovaných stran, tedy politiků, vedoucích úředníků, personálu a zákazníků. Pouze tehdy, pokud existuje skutečný závazek věci změnit, bude dosaženo plného přínosu metody benchmarkingu (Voldánová J., 2004). Benchmarkingový cyklus V literatuře lze najít různá označení a dokonce i různý počet jednotlivých fází benchmarkingu. Za nejvýstižnější je často považován cyklus o 7 krocích, používaný benchmarkingovou organizací v kanadském Ontariu (OMBI): 1. Specifikace oblastí benchmarkingu, včetně stanovení cílů 2. Mapování profilu, služeb včetně formulace kvantitativních a kvalitativních ukazatelů 3. Sběr a zpracování dat 4. Porovnávání ukazatelů a identifikace nejlepšího řešení 5. Analýza procesů - porovnávání s nejlepším procesem a identifikace rezerv ve vlastním výkonu 6. Akční plány k zavedení změn a jejich realizace 7. Vyhodnocení procesu a dosažených výsledků Obr. 4: Benchmarkingový cyklus Po skončení cyklu začíná nový, během kterého lze benchmarking uplatnit nejen pro další oblast, ale především porovnávat ukazatele vlastní organizace s údaji za minulé období. Lze si tak ověřit, zda došlo po uplatnění změn ke zlepšení. 7

9 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s Využívání indikátorů pro hodnocení udržitelného rozvoje Indikátory udržitelného rozvoje usnadňují hodnocení pokroku k udržitelnosti, umožňují srovnání s doporučenými hodnotami, legislativními limity, srovnání mezi státy, regiony, městy, umožňují stanovení cílů rozvoje a zhodnocení efektivnosti vynaložených prostředků. Tyto indikátory vycházejí z principů udržitelného rozvoje, mezi které patří kromě ochrany životního prostředí také posílení místní samosprávy, demokracie, rovnoprávnost a sociální rovnost, pokrývání místních potřeb na místní úrovni, ochrana kulturního dědictví, sladění ekonomického rozvoje, čerpání přírodních zdrojů a další. Indikátory jsou měřitelné ukazatele, pomocí nichž můžeme hodnotit stav a vývoj určitého jevu v určitém území. Správně volené indikátory umožňují převádět složité skutečnosti na zjednodušené, ale přesto vypovídající údaje. Konstruují se buď velmi složitými výpočty (například ekonomický indikátor HDP nebo indikátor ekologické stopy), či naopak jednoduše na úrovni obcí a mikroregionů. Cílem sledování indikátorů není shromažďovat složité údaje o jevech na místní úrovni, nýbrž napomoci veřejné správě i veřejnosti v rozhodování a zvyšovat informovanost o dějích na místní úrovni. Využívání indikátorů na místní úrovni není v obcích a mikroregionech ČR příliš obvyklým jevem. Sledování ukazatelů stavu a vývoje mikroregionů včetně přijímaných rozhodnutí si vyžaduje přiměřené hodnotící nástroje. Přes pokrok, který města a regiony České republiky učinily v oblasti strategického plánování a udržitelného rozvoje v období po vstupu ČR do EU, většina z nich dosud systematicky nepracuje s indikátory místního udržitelného rozvoje. Statistické ukazatele jsou využívány pouze izolovaně a nesystematicky. Rámeček 2: Využití indikátorů ve strategických dokumentech krajů a statutárních měst V rámci projektu VaV-SP/4i2/210/07 Monitorování a hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností prostřednictvím Situační zprávy, jehož řešitelem je Centrum pro otázky životního prostředí University Karlovy v Praze, byla provedena analýza strategických materiálů všech 13 krajů a 23 statutárních měst ČR a Hlavního města Prahy. Cílem analýzy bylo zhodnotit využívání indikátorových rámců (skupin indikátorů) pro hodnocení naplňování ve strategiích uvedených cílů a priorit. Z výsledků analýzy krajů vyplývá, že indikátory používá pro hodnocení naplňování cílů určených strategickými rozvojovými dokumenty šest krajů. Jedná se o kraje: Karlovarský, Liberecký, Olomoucký, Pardubický, Ústecký a Zlínský. Nejlépe propracované a rozsáhlé soubory indikátorů mají Karlovarský, Liberecký, Pardubický a Ústecký kraj. Ostatní kraje indikátory nepoužívají a pro hodnocení naplňování cílů svých strategických dokumentů používají výroční zprávy a kontrolní činnost určených garantů. Pasáže dokumentů věnovaných monitorování a hodnocení naplňování cílů jsou často velmi obecné, nekonkrétní. Podobně i na úrovni statutárních měst používá indikátory pro hodnocení naplňování cílů určených strategickými rozvojovými dokumenty devět statutárních měst. Jsou to: Brno, Hradec Králové, Chomutov, Kladno, Liberec, Most, Ostrava, Plzeň a Ústí nad Labem. Žádný rozvojový dokument se nepodařilo nalézt ani získat u čtyř měst: Jihlava, Karlovy Vary, Mladá Boleslav a Teplice. Ostatní statutární města včetně Hl. m. Prahy indikátory nepoužívají a pro hodnocení naplňování cílů svých strategických dokumentů používají výroční zprávy a kontrolní činnost určených garantů. Pasáže dokumentů věnovaných monitorování a hodnocení naplňování cílů jsou stejně jako u krajských rozvojových dokumentů velmi obecné, nekonkrétní. Tvorba indikátorů Indikátory jsou podle Háka a kol. (2007) konstruovány z primárních dat získaných různými metodami monitoringem, statistickým zjišťováním, výpočtem, modelováním apod. Indikátory tak představují empirický model skutečnosti, nikoliv samu skutečnost. Musí však být vědecky a odborně odůvodněny a pořízeny jednoznačnou, tedy opakovatelnou, metodikou. Mají-li být indikátory skutečně použitelné pro 8

10 rozhodovací proces, musí splňovat řadu kritérií, jako např. významnost (mj. vztah jednak k principům a cílům udržitelného rozvoje, jednak k cílům příslušné strategie mikroregionu), důvěryhodnost (tedy správnost konceptu či teorie, celé metodiky, dat atd.), reprezentativnost, možnost získání dat, příznivý poměr náklady/užitek, průhlednost, načasování, pochopitelnost a další. Kritéria jsou známá na teoretické úrovni, dosud však chybí hlubší rozpracování, a především aplikace kritérií pro hodnocení indikátorů životního prostředí či udržitelného rozvoje. Aby byly indikátory použitelné pro rozhodovací proces, musí být vědecky odůvodněny a pořízeny jednoznačnou metodikou. Zkušenosti z oblasti veřejné politiky také naznačují řadu dalších kritérií důležitých pro úspěšné indikátory. Mezi ně patří (Hák a kol. 2007): Významnost. Indikátory musí být významné v dané souvislosti. Mluvíme o životním prostředí a udržitelném rozvoji (nebo v tomto případě o environmentální udržitelnosti) a z tohoto hlediska může mít význam velké množství údajů. Tím důležitější je si vždy položit otázku, jaký význam sledování daných dat nebo konstruování daných indikátorů může mít. Tento význam může být buď specifický pro danou složku prostředí či jiný daný jev, jako je například stav ovzduší, nebo může mít význam v širokém kontextu udržitelného rozvoje a celkového rozvoje společnosti Správnost (teorie, koncept). Indikátory musí být správné, přičemž správnost je nutno definovat nejméně ve dvou rovinách: koncept (paradigma, teorie) i metodika, které indikátor používá, musí být správné z vědeckého hlediska. Například v případě hodnocení biodiverzity je třeba zdůvodnit, zda měřit velikost chráněných území, počet ohrožených nebo počet všech druhů apod., a jak správně metodicky monitoring provádět. Obdobně pro hodnocení dopadů znečištěného ovzduší na lidské zdraví musí odborníci stanovit koncentrace jak velkých prachových částic měřit (PM1; PM2,5; PM10) a dále jak je měřit (v jakých intervalech, jakými přístroji, s jakou chybou apod.). Správnost (metoda konstrukce). Indikátory nesmí být zatíženy významnějšími chybami. Chyby přitom vznikají ve všech fázích získávání a zpracování dat, počínaje nesprávným odběrem vzorků, jejich poškozením při uchovávání, nesprávnými analýzami či měřením a nesprávnými postupy při zpracování dat konče. Ve většině případů nejsou data naprosto správná. Reprezentativnost. Musí být zřejmé, jaký předmět nebo jev daný indikátor nebo určitá data reprezentují. Musí být zvoleno vhodné geografické měřítko, případně vhodné časové rozložení měření či odebírání vzorků, jejichž analýzy jsou podkladem pro indikátory. Jestliže je například předmětem zájmu hodnocení efektivity managementu, musí být jasné, kde vstupní údaje z jakých formulářů brát. Jedinečnost. Získané údaje mají být jedinečné, nemají být redundantní, opakované, dublovat nějaké již existující informace. Každý indikátor má mít svou specifičnost a originalitu a nesmí opakovat to, co již je známo odjinud. Měřitelnost, možnost získání dat. Získávání podkladových údajů musí být technicky možné. Technická stránka měření a odebírání vzorků je jednou z klíčových záležitostí, které je nutno věnovat pozornost při konstrukci monitorovacích systémů a plánování měřících programů. Pokud jde o indikátory získávané ze statistických údajů, je samozřejmým požadavkem, aby tato data vůbec existovala, nebo je bylo možné snadno získat. Náklady a užitek. Pořízení, zpracování a poskytování jakýchkoliv informací stojí vždy nějaké náklady. Pořizování dat, provoz monitorovacích systémů a provoz informačních systémů je obvykle záležitostí velmi nákladnou. V mnoha případech se tyto náklady nesrovnávají s užitky, které informační systémy, data nebo indikátory poskytují. Požadavek na úměrnost nákladů a užitků je jeden ze základních, ale často přehlížených. 9

11 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s 2 Benchmarking (z angl. benchmark = nivelační značka) je trvalý proces poměřování produktů, služeb nebo činností s největšími konkurenty, nebo s těmi, kteří jsou ve svém oboru považováni za nejlepší. Pojem benchmarking je používán k označení procesu vytyčování či popisování úrovně výkonů, činností, dosahované kvality apod. Porovnáváním vlastní výkonnosti s ostatními se nacházejí podněty ke zlepšení vlastní činnosti. Spolehlivost. Data musí být prověřována co do své spolehlivosti, potvrzována několika nezávislými měřeními, případně výsledky získanými zásadně různými metodami. Srovnatelnost. Většina postupů měření, vzorkování, statistických šetření je standardizována. Tato standardizace, často daná mezinárodně uznávanými normami, zaručuje srovnatelnost dat v mezinárodním měřítku a v dlouhém časovém období. Předpokladem pro srovnatelnost je správnost a spolehlivost údajů. Průhlednost. Postup získávání dat a indikátorů musí být transparentní. Musí být jasné, jaké metody byly použity, jak se prováděly výpočty a podobně. Dokonalá průhlednost získání údajů a indikátorů může do velké míry zajistit jejich věrohodnost, i když správnost dat, jejich spolehlivost ani srovnatelnost nebývá z různých důvodů na příliš vysoké úrovni. Jestliže však je dobře znám postup, jakým byla data získána, mohou být tyto údaje alespoň omezeně užitečné a použitelné. Pochopitelnost. Veškerá data i indikátory předpokládají vždy nějakého uživatele nebo zájemce. Předpokladem jakéhokoliv využití údajů je jejich jasná pochopitelnost, jednoznačnost a srozumitelná prezentace. Výpovědní schopnost. Žádná data, a tím méně indikátory, nemají smysl samy o sobě, nýbrž jen v určitém kontextu a souvislostech. O něčem vypovídají, je možno je určitým způsobem interpretovat. Možnost interpretace je důležitým kritériem při posuzování jakýchkoliv dat a zejména indikátorů. Načasování. Data a indikátory mají jen výjimečně nadčasový význam. Většinou je velmi důležité, aby byly k dispozici ve správný čas. Důležitou roli hraje rychlost a včasnost (dokonce je možné získávat informace v reálném čase - on-line). Využitelnost. Smyslem jakýchkoliv informací, a to se týká indikátorů v plné míře, nejsou informace samy o sobě, nýbrž jejich užití. Informace jsou určitým zbožím, které má cenu jedině tehdy, je-li o ně zájem. Některá data a informace však mohou získat na významu až po určité době, například jestliže jsou k dispozici dlouhé časové řady, nebo při dostatečném množství dat pokrývajících širokou geografickou oblast. Indikátory ex-ante a ex-post Indikátory je možné používat pro hodnocení úspěšnosti cílů činnosti a aktivit, např. pro hodnocení přijatých strategií, plánů, managementu atp. Druhý způsob využití indikátorů spočívá v popisu toho, kam směřujeme. V prvním případě mluvíme o tzv. programových, výkonnostních nebo normativních indikátorech, které je nutné sledovat ex ante. V případě těchto indikátorů je možné stanovit cílové hodnoty sledovaných jevů (například pro strategický cíl: snížit koncentrace nitrátů v povrchových vodách na 30 mg/l ). Druhá skupina se nazývá skupinou deskriptivních indikátorů, neboli indikátorů performance (výkonu). Tyto indikátory se obvykle stanovují ex post a neumožňují stanovat vzdálenost od cíle. Pro přiblížení je možné opět využít koncentraci nitrátů v povrchových vodách jako indikátoru kvality povrchových vod a jeho vývoje v posledních několika letech. Indikátory dle Háka (2007) informují o významných skutečnostech udržitelnosti několika způsoby, které mohou být pro hodnocení použity: pokud je stanoven přímý cíl, indikátory informují o dosažení přiblížení nebo vzdálení daného cíle; pokud není explicitní cíl stanoven, může být nahrazen zkušeností států (měst, podniků atd., podle sledované úrovně), se kterou lze dosaženou úroveň srovnávat (spotřeba pesticidů, očekávaná délka života apod.) - tzv. benchmarking 2 ; v případě existence dat a konstrukce indikátorů stejnou metodikou po delší časové období lze získat časové řady. Hodnocení pak lze dopl- 10

12 nit analýzou trendu - za udržitelný považujeme stav, kdy úroveň znečištění bude stabilní nebo klesající; zásoby obnovitelných zdrojů jsou stabilní nebo rostoucí (to znamená, že nejsou využívány vyšší rychlostí, než mohou být nahrazeny); cena neobnovitelných zdrojů bude stabilní nebo rostoucí (a tak podporující jejich šetrné využívání a investice do alternativních zdrojů), atd. Takové hodnocení však nebývá dostatečné. Navíc bývá obtížné hodnocení je 3% meziroční změna velká nebo malá? Podrobnější hodnocení je nutné vždy dělat v širším kontextu datovém (informačním), časovém i prostorovém. Z hlediska jednoznačnosti interpretace a hodnocení indikátorů je výhodou, pokud k indikátoru existuje nějaký cíl. Výsledek dosažená hodnota indikátoru je potom vztažen k cílové hodnotě, které má být dosaženo v určitém časovém období. Těmito referenčními hodnotami mohou být: nejvyšší přípustné hodnoty tento generický termín zahrnuje nejrůznější měkké limity a standardy (měkké i tvrdé cíle závazky vyplývající z mezinárodních úmluv, limity ve směrnicích EU, nejvyšší přípustné dávky uzákoněné v národní legislativě, údaje ve strategických plánech atd.). referenční hodnoty udržitelnosti 3. Uvedené druhy cílů je třeba zásadně rozlišovat. Různé limity a prahové hodnoty jsou sice založeny na vědeckých poznatcích, v konečné fázi však vznikají v rámci společenského rozhodovacího procesu. Jsou to tudíž účelově (politicky) stanovené hodnoty. Přesto nelze říci, že by tyto různé normy a cílové zátěže byly stanoveny libovolně. Vždy se vychází z nejlepších dostupných znalostí, na jejichž základě se dá s jistou pravděpodobností stanovit míra rizika. Podstatné však je, že dosažení určitých cílových hodnot ještě nemusí znamenat dosažení udržitelného stavu. Přesto je jejich použití častější než použití referenčních hodnot udržitelnosti. Referenční hodnoty udržitelnosti lze aplikovat v případě některých environmentálních (čerpání obnovitelných zdrojů) nebo demografických (míra porodnosti) indikátorů, kdy lze stanovit velikost tzv. udržitelného výnosu nebo udržitelnou míru reprodukce populace. Úspěšným příkladem je metoda kritických zátěží, která umožňuje stanovení velikosti kritických zátěží kyselou atmosférickou depozicí, eutrofizujícími sloučeninami nebo kovy. Pro většinu indikátorů však tyto referenční hodnoty udržitelnosti stanovit nelze: obsahují tedy buďto společensky definované cíle, nebo v horším případě cíle žádné. Ve všech případech je nutná pečlivá interpretace výsledků, která by měla zahrnovat i hodnocení dalších souvisejících indikátorů, specifických jevů nebo podmínek, které mohou způsobit místní nebo epizodní výchylky trendů apod. Zásadně je třeba brát do úvahy širší kontext a hodnotit celý soubor jako celek. Indikátorové sady V podmínkách měst a mikroregionů se nevyužívá indikátorů jednotlivých, ale jejich seskupení (tzv. indikátorových sad či indikátorových rámců). Tyto indikátorové rámce poskytují jako celek ojedinělou možnost hodnocení celých komplexů jevů ve sledovaném území. V Evropě existují různé indikátorové rámce pro hodnocení rozvoje měst a obcí (Společné evropské indikátory ECI, Indikátory sady TISSUE, STATUS, CEROI apod.), které se začínají uplatňovat i v podmínkách tuzemských 4. Na úrovni mikroregionální je využití již vytvořených sad obtížnější, neboť mikroregony netvoří jasnou územní strukturu. Společné evropské indikátory European Common Indicators (ECI) V roce 1999 byla díky iniciativě Evropské komise GŘ Životní prostředí a v návaznosti na Tématickou strategii o městském životním prostředí EU vyvinuta sada deseti Společných evropských indikátorů (z anglického European Common Indicators - ECI), jejichž cílem je monitorování environmentální udržitelnosti na místní úrovni. Z původních 18 témat a více než 100 indikátorů bylo na základě spolupráce s desítkou evropských samospráv vybráno 10 tematických indikátorů, později rozšířených o ukazatel Ekologické stopy (Ecological Footprint). V návaznosti na teoretickou přípravu následovala testovací fáze ve více než 160 evropských místních samosprávách, oficiálně zahájená v roce 2000 na III. Evropské konferen- 3 Databázi referenčních hodnot udržitelnosti (sustainability reference values, SRV) STAR provozuje Evropská environmentální agentura 4 Indikátory ze sady ECI pomáhá městům a mikroregionům ČR sledovat Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR). 11

13 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s ci o udržitelných městech v německém Hannoveru a trvající do roku Po ukončení testování projektu se Evropská komise již aktivně nezasazovala o sledování ukazatelů ECI a nechávala jejich další sledování na iniciativě místních samospráv. Z tohoto důvodu byla v České republice zahájena v roce 2002 činnost platformy Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj (v roce 2005 transformována ze sdružení 3 nestátních neziskových organizací na občanské sdružení), která si předsevzala zavádění Společných evropských indikátorů na místní úrovni v českých a moravských městech. Obecná metodika pro evropská města, která byla výstupem projektu, prošla z důvodu snadnějšího uplatnění v České republice částečnou modifikací. Stejně tak byla pozměněna i původní sada indikátorů, kdy byly ze sady vyjmuty 2 ukazatele, které se ukázaly jako nejen špatně měřitelné v českých podmínkách, ale ani nebyly samosprávami považovány za prioritní. Konkrétně se jednalo o vyjmutí indikátorů B.7 Udržitelné řízení samosprávy a místního podnikání a B.10 Výrobky propagující udržitelnost, které byly nahrazeny v případě B.7 indikátorem Nezaměstnanost a v případě B.10 Ekologickou stopou. Konečná podoba sady, která byla z důvodu výše zmíněné modifikace přejmenována na indikátory ECI/TIMUR, je následující: Spokojenost obyvatel s místním společenstvím Místní příspěvek ke globálním změnám klimatu Mobilita a místní přeprava cestujících Dostupnost veřejných prostranství a služeb Kvalita místního ovzduší Cesty dětí do škol a zpět Nezaměstnanost Zatížení obyvatel hlukem Udržitelné využívání území Ekologická stopa CEROI Zkratka CEROI znamená Cities Environment Reports on the Internet. Jedná se o globální iniciativu, u jejíhož zrodu stálo několik významných mezivládních a mezinárodních organizací: UNEP, UNCHS/Habitat, Evropská environmentální agentura (EEA), projekt Zdravých měst WHO a ICLEI. Projekt CEROI ve své pilotní podobě reagoval na kapitolu 40 Agendy 21, která se týká informací pro rozhodování. Cílem projektu bylo propojit města a sdílet jejich environmentální informace prostřednictvím srozumitelných, dobře strukturovaných indikátorů. Pilotní fáze projektu proběhla v letech a zapojilo se do ní 25 měst, např. Adelaide, Kapské Město, Ženeva, Mexico City, Košice a Praha. Po pilotní fázi následovala fáze implementační, která začala v roce Jejím cílem mělo být rozšíření počtu měst zapojených do této iniciativy a prohloubení analýz a městského reportingu. Osud implementační fáze a budoucnost iniciativy (po vyčerpání finančních prostředků na pilotní fázi) není zřejmý - oficiální webové stránky iniciativy byly naposledy aktualizovány v roce Hlavním nástrojem pro porovnávání a standardizaci zpráv o stavu životního prostředí měst zapojených do CEROI se stala sada 29 titulkových indikátorů (tzv. hlavní sada). Při jejím sestavování byly využity indikátory navržené v rámci již existujících aktivit ECI, EEA, EF (European Foundation), ICLEI a UNCHS. Z těchto sad bylo převzato celkem 25 indikátorů, 4 byly navrženy nově. Podrobná sada CEROI indikátorů obsahuje celkem 90 indikátorů 5. V roce 1998 se do projektu CEROI zapojila také Praha. Výsledky sledovaných titulkových indikátorů pravidelně zveřejňuje prostřednictvím pravidelných ročenek Praha životní prostředí 6 ana internetu. Poslední ročenka obsahuje data z roku Sada indikátorů udržitelného rozvoje hl. m. Prahy zohledňuje především environmentální indikátory ze sady CEROI a dále obsahuje vybrané indikátory koncepčních dokumentů Prahy (např. v oblasti environmentální výchovy, odpadů, energetické koncepce aj). Pro většinu z těchto indikátorů nejsou prostřednictvím koncepčních dokumentů a politického dialogu 12

14 Tabulka 1: CEROI titulkové indikátory CEROI titulkové indikátory 1 Přístup k pitné vodě 2 Emise do ovzduší 3 Kvalita ovzduší 4 Ekonomický produkt města (HNP) 5 Spotřeba energie 6 Plochy zeleně 7 Zdravotní péče 8 Ceny bydlení 9 Kojenecká úmrtnost 10 Investice do ploch zeleně 11 Investice do vodovodů 12 Organizace používající environmentální audit 13 Účast na rozhodování 14 Účast na volbách 15 Domácnosti žijící v chudobě 16 Hustota populace 17 Populační růst 18 Přítomnost procesu MA21 19 Cena vodného 20 Kvalita pitné vody 21 Recyklace 22 Podíl nájem/příjmy 23 Bezpečnost 24 Školní docházka 25 Způsoby dopravy 26 Délka cestování 27 Produkce odpadů 28 Čištění odpadních vod 29 Spotřeba vody zvoleny cílové hodnoty. Pražské indikátory tedy postrádají váhu v rozhodovacím procesu, mají spíše informační hodnotu. To odpovídá nepříznivé situaci malému využití měřitelných indikátorů v ostatních krajích a statutárních městech ČR. TISSUE TISSUE (Trends and Indicators for Monitoring the EU Thematic Strategy on Sustainable Development of Urban Environment) 7 je sadou indikátorů navázaných na Tématickou strategii EU o městském životním prostředí. Projekt probíhající v letech byl financován v rámci 6. výzkumného programu EU, hlavním nositelem byla finská organizace VTT (Valtion Teknillinen Tutkimuskeskus). Na projektu se podílel jako partner i Český ekologický ústav (dnes CENIA). Cílem projekt bylo: Analyzovat poptávku a definovat vhodné trendy a indikátory charakterizující pokrok směrem k udržitelnému rozvoji měst v oblasti životního prostředí. Provést podrobnou analýzu existujících indikátorových sad na místní úrovni. Definovat strukturu nutnou pro vytvoření harmonizované sady nebo sub-sady indikátorů. Shromáždit data pro indikátory a strukturovat je do databáze. V rámci projektu byly vytvořeny 2 tzv. hlavní či klíčové ( core ) sady indikátorů - TISSUE CORE 1 indikátory a TISSUE CORE 2 indikátory. V prvním případě jde o indikátory využitelné pro monitorování městské udržitelnosti a městského životního prostředí v krátkém časovém horizontu, v druhém případě ve středně až dlouhodobém časovém horizontu. Limitujícím faktorem pro monitoring TISSUE CORE 2 indikátorů je nedostatek měřitelných dat v současné době. Tématicky se indikátory obou sad TISSUE vztahují k jednotlivým oblastem

15 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s 8 /eurostat 9 /portal/page?_pageid=1996, &_dad=portal& _schema=portal&screen= welcomeref&open= /&product=eu_master _urban_audit&depth= regional_policy/urban2/ urban/audit/src/ intro.html Tématické strategie EU o městském životním prostředí: Udržitelná městská doprava Udržitelný městský design Udržitelná městská výstavba Udržitelný městský management Udržitelné městské životní prostředí Součástí výstupů projektu a jeho webových stránek je podrobná databáze existujících indikátorových sad na místní úrovni (tzv. TISSUE Browser - V této databázi je zahrnuto celkem 57 indikátorových sad, z toho 3 navržené na mezinárodní úrovni, 13 na evropské úrovni, 18 na národní úrovni a 23 na regionální či místní úrovni. Z hlediska využívání indikátorových sad na národní úrovni jsou nejčastěji uváděny následující země - Velká Británie, Itálie, Francie, Španělsko, Nizozemí, Německo a Finsko. Naopak nejméně aktivit bylo konstatováno v nových členských zemích EU. Součástí databáze jsou i metodické listy všech indikátorů relevantních z hlediska Tématické strategie. Urban Audit Iniciátorem Urban Audit (Městského auditu) bylo GŘ Regionální politika v roce Pilotní fáze probíhala v letech Cílem bylo porovnání životních podmínek v 258 velkých a středně velkých městech 27 zemí EU. Na sběru dat se podílel a iniciativu metodicky zaštiťoval Eurostat 8, data Městského auditu byla dostupná na stránkách New Cronos 9. Cílem iniciativy bylo mj. poskytnout zástupcům samospráv měst srovnatelné a komplexní údaje o územních jednotkách, které spravují. Data z Městského auditu byla mj. využita při přípravě národních strategických referenčních rámců. Výsledky a metodika byly publikovány ve 3 publikacích (Volume I Overview and comparative section, Volume II Summary results for each city a Volume III The manual). Všechny jsou k dispozici v elektronické podobě 10. V roce 2007 byla vydána rozšířená studie State of European Cities Report (ECITEC Research and Consulting, Ltd., 2007), která obsahuje hlubší komentář a srovnání dat zjištěných v rámci Městského auditu. Tabulka 2: TISSUE Core 1 indikátory TISSUE Core 1 indikátory 1. Nároky na osobní dopravu 2. Rozdělení osobní dopravy podle způsobu (cesty) 3. Infrastruktura pro pěší a kola 4. Bezpečnost dopravy 5. Hustota osídlení 6. Rozvoj v brownfields a na zelené louce 7. Dostupnost veřejných prostranství 8. Dostupnost zastávek veřejné dopravy 9. Energetická spotřeba v budovách 10. Podíl "udržitelných" budov 11. Odpad ze staveb a demolicí 12. Přijetí EMS 13. Podíl podniků a organizací s certifikovaným systémem řízení 14. Spokojenost občanů se stavem ŽP 15. Spotřeba vody 16. Kvalita pitné vody - soulad s normami 17. Městské odpadní vody - soulad s normami 18. Indikátory kvality ovzduší 19. Indikátory hluku, podíl populace vystavený nadměrnému hluku 20. Indikátory komunálního odpadu 21. Emise skleníkových plynů 22. Objem nákladní dopravy Výsledky jsou nyní k dispozici za léta 1991, 1996 a Výsledky za rok 2006 měly být publikovány v roce 2007, v době finalizace této zprávy zatím nebyly k dispozici. Audit zahrnuje za každé město téměř 300 ukazatelů, které charakterizují následující oblasti: Obyvatelstvo Sociální aspekty Ekonomické aspekty Zapojení občanů Vzdělávání a doškolování Životní prostředí Doprava a cestování Informační společnost Kultura a rekreace 14

16 Tabulka 3: TISSUE Core 2 indikátory TISSUE Core 2 indikátory 1. Objem nákladní dopravy 2. Rozdělení osobní dopravy podle způsobu (kilometry) 3. Kvalita hromadné dopravy 4. Zábor ploch/konzumace prostoru 5. Dostupnost základních služeb Tabulka 4: Městský audit Titulkové indikátory Urban Audit 1. Celkový počet obyvatel 2. Celková roční změna populace za posledních 5 let 3. Občané zemí EU jako % celkové populace 4. Občané zemí mimo EU jako % celkové populace 5. Průměrná velikost domácností 6. Podíl domácností o 1 členu Hustota obyvatel a pracovních míst Poměr zaměstnání a bydlení (atraktivita) 7. Podíl domácností s 1 rodičem samoživitelem 8. Průměrná cena za m2 bytu 9. Průměrná cena za m2 domu 8. Nekvalitní bydlení 9. Zábor půdy Zapojení občanů do aktivit orientovaných na ŽP a UR Přijetí integrovaných územních plánů (ŽP, doprava, land use) Právní rámec pro zapojení veřejnosti Kvalita ovzduší - expozice obyvatel PM10 a O3 14. Spotřeba obnovitelné energie 15. Intenzita využívání energie v dopravě 16. Městská biodiverzita V souboru City Profiles je každá tato skupina reprezentována 1 7 ukazateli. Pouze jedním ukazatelem je reprezentována skupina zapojení občanů ; jde o podíl hlasujících z počtu zaregistrovaných voličů v městských volbách. Ve skupině sociálních aspektů jsou např. indikátory průměrných cen domů a bytů, bydlení ve vlastních a v sociálních bytech, ukazatel kriminality apod. Životní prostředí je charakterizováno mimo jiné hodnotami znečištění, rozsahem veřejně přístupné zeleně a hustotou obyvatelstva. V České republice bylo do Městského auditu zahrnuto 5 největších měst (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Ústí nad Labem). Audit neobsahuje jen výsledky za město jako celek. Mnohé ze zmíněných ukazatelů jsou prezentovány i za městské okrsky (sub-city districts, v Praze např. 10. Podíl domácností žijících v nemovitostech v osobním vlastnictví 11. Podíl domácností žijících v sociálním bydlení 12. Průměrná obytná plocha v m2 na osobu 13. Věk dožití při narození pro muže a ženy 14. Počet zaznamenaných kriminálních činů na 1000 obyvatel 15. Míra nezaměstnanosti 16. Míra nezaměstnanosti žen 17. Míra zaměstnanosti 18. Podíl ekonomicky aktivních obyvatel 19. HDP na hlavu 20. Medián disponibilního příjmu domácnosti 21. Podíl domácností s polovičním příjmem, než je průměrný národní příjem domácnosti 22. Účast na místních volbách 23. Počet zařízení pro děti ve věku 0-4 roky na 1000 obyvatel 24. Podíl obyvatel se sekundárním vzděláním (SŠ) 25. Podíl obyvatel s terciárním vzděláním (VŠ) 26. Letní smog - počet dní kdy ozón překročí 120μg/m3 27. Počet dní, kdy koncentrace PM10 překročí μg/m3 28. Množství tuhých odpadů (komunálního i komerčního) na hlavu a rok 29. Podíl skládkovaných tuhých odpadů 30. Plochy zeleně s veřejným přístupem 31. Hustota obyvatel 32. Podíl cest do práce autem 33. Průměrná délka cesty do práce 15

17 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s 11 Košíře, Karlín-Libeň apod.). Praha je rozdělena do 47 okrsků. Profily měst jako celku přinášejí informaci o nejnižší a nejvyšší hodnotě v souboru okrsků pro každý z ukazatelů. Jinou cennou informací jsou hodnoty za celou městskou aglomeraci (Larger Urban Zone LUZ). Názornou informaci poskytuje hodnota poměru hodnoty za vlastní město a hodnoty za LUZ. V Praze je tento poměr např. pro počet obyvatel 1 : 1,166, takže LUZ má o 16,6 % více obyvatel než vlastní město. Pro HDP na hlavu je naopak roven 1 : 0,74. HDP na hlavu je tedy ve městě o třetinu vyšší než v celé aglomeraci. Naproti tomu téměř shodné jsou v obou celcích ukazatele středního (mediánového) příjmu, podílu obyvatel se středním vzděláním, míry ekonomické aktivity apod. Průměrná délka cesty do práce Další metodou prezentace indikátorů v rámci Městského auditu je vyznačení polohy hodnoty ukazatele podle kvintilů z celého souboru ukazatelů za evropská města. Jak se ukazuje, Praha patří do dolních 20 % hodnot v celkové nezaměstnanosti i v nezaměstnanosti žen, ale také v obytné ploše na obyvatele, ve středním disponibilním příjmu na domácnost, ve volební účasti a v podílu osob cestujících do práce autem. V nejvyšší pětině měst se Praha naopak objevuje v ukazatelích zaměstnanosti a aktivity, v podílu osob se středním vzděláním, v rozsahu přístupné zeleně, ale také v podílu neúplných rodinných domácností a ve znečištění ovzduší. STATUS STATUS (Sustainability Tools and Targets for the Urban Thematic Strategy) byl projekt financovaný v rámci 6. výzkumného programu EU a probíhal v letech Cílem projektu bylo: Zpracovat přehled existujících nástrojů pro hodnocení pokroku směrem k udržitelnosti měst. Zhodnotit současné cíle městské udržitelnosti a indikátorové sady. Vyvinout ve spolupráci s místními úřady on-line nástroj - benchmarkingovou sadu cílových hodnot indikátorů. Vypracovat pro tento nástroj metodiku k usnadnění monitoringu udržitelnosti měst. Projekt navázal na Tématickou strategii městského životního prostředí EU a reagoval na potřebu měřitelnosti pokroku měst vzhledem k jejím cílům. Stránky on-line nástroje 11, vzniklého díky projektu STATUS, obsahují i českou jazykovou mutaci. Po registraci je pomocí tohoto nástroje možné stanovovat cílové hodnoty daných indikátorů. Pro každý ukazatel, obsažený v nástroji, je určena jednotka měření a orientační cíl. Každý orgán místní správy si může stanovit vlastní cílové hodnoty podle místní situace a může zadat příslušné výchozí údaje. Povědomí o tomto nástroji však zůstává na místní úrovni v ČR minimální, ne-li nulové. V sousední Slovenské republice byla sady indikátorů STATUS zveřejněna v publikaci Udržateľný rozvoj miest v Slovenskej republike (Mederly, P. Hudekova, Z., REC Slovakia, Bratislava 2006) a částečně zohledněna při konstrukci indikátorů udržitelného rozvoje slovenských měst, které jsou v této publikaci obsaženy. Indikátory ze Situační zprávy ČR Základní indikátorový rámec udržitelného rozvoje České republiky vychází ze schválené Strategie udržitelného rozvoje ČR (SUR ČR) a je popsán v Situační zprávě SUR ČR (RVUR, 2006). Situační zpráva byla vypracována na základě usnesení vlády ČR. Účelem této zprávy je zmapovat, jak se daří plnit výzvy a cíle uvedené v SUR ČR. Zpráva má tedy za úkol zejména informovat politiky a veřejnost o stavu a vývoji České republiky v oblasti udržitelného rozvoje. Je založena na souboru indikátorů, které vycházejí ze 3 pilířů SUR ČR (ekonomický, environmentální a sociální) a jsou doplněny 3 dalšími oblastmi uvedenými ve Strategii (výzkum a vývoj, vzdělávání; evropský a mezinárodní kontext; správa věcí veřejných). Indikátory ze situační zprávy SUR ČR 1.HDP na osobu 2.Podíl vládního deficitu/přebytku na HDP a podíl vládního dluhu na HDP 3.Podíl běžného účtu platební bilance na HDP 4.Produktivita práce 5.Přepravní náročnost v dopravě 6.Energetická náročnost HDP 7.Spotřeba primárních energetických zdrojů 16

18 8.Podíl energie z obnovitelných zdrojů 9.II.A. Emise CO2 ekvivalentní na obyvatele 10.II.B Emise CO2 ekvivalentní na jednotku HDP 11.II.C Materiálová spotřeba 12.II.D Materiálové využití odpadu 13.II.E Spotřeba základních živin v minerálních hnojivech 14.II. F. Spotřeba přípravků na ochranu rostlin 15.II.G Index běžných druhů volně žijících ptáků 16.II.H Index defoliace 17.II.I Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy 18.II.J Výdaje na ochranu životního prostředí a veřejné výdaje na ochranu životního prostředí 19.III.A Očekávaná délka života 20.III.B Míra úmrtnosti 21.III.C Obecná míra nezaměstnanosti 22.III.D Registrovaná míra nezaměstnanosti 23.III.E Míra zaměstnanosti starších pracovníků 24.III.F Regionální rozptyl zaměstnanosti 25.III.G Populace žijící pod hranicí chudoby před a po sociálních transferech 26.IV.A Nejvyšší dosažené vzdělání 27.IV.B Výdaje na výzkum a vývoj 28.IV.C Přístup k internetu 29.V.A Celková zahraniční rozvojová spolupráce 30.VI.A Index vnímání korupce 31.VI.B Dostupnost veřejných služeb kultury 32.VI.C Průměrná délka soudního řízení 33.VI.D Pokrytí území ČR schválenou územně plánovací dokumentací obcí 34.VI.E Občanská společnost Situační zpráva SUR ČR je každoročně aktualizována a jednotlivé indikátory v ní obsažené jsou upravovány. Menším nedostatkem je celistvá přenositelnost indikátorové sady na jiné úrovně (kraje, okresy, mikroregiony či obce). Jistým náznakem je snaha Českého statistického úřadu převzít tuto sadu a využít ji při hodnocení udržitelnosti krajů ČR (ČSÚ, 2007). Při tvorbě indikátorového rámce využitelného na krajských úrovních bylo třeba vzít v úvahu, že ne všechny indikátory jsou dostupné na krajské úrovni. V tomto případě byly vybrány náhradní indikátory blízké původním. Několik indikátorů vhodnou náhradu nemá a příslušná oblast není v publikaci řešena (např. index vnímání korupce, spotřeba primárních energetických zdrojů, index běžných druhů volně žijících ptáků, index zavlečených druhů rostlin, spotřeba pesticidů). Byla dodržována zásada, aby data pro výpočet indikátorů byla získána z pravidelných statistických zjišťování či jiných zdrojů, poskytujících pravidelně hodnověrné údaje v časové řadě. Vybrané indikátory v této kapitole tvoří vyvážený soubor, který charakterizuje úroveň udržitelnosti v jednotlivých krajích. Dalšího obdobného úkolu se zhostil tým v čele se zástupci Centra pro otázky životního prostředí University Karlovy v Praze, který realizuje vědecký záměr (VaV-SP/4i2/210/07 Monitorování a hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností prostřednictvím Situační zprávy). Jeho součástí je příprava a testování indikátorů, vycházející ze Situační zprávy v podmínkách měst a regionů ČR. Indikátory malých obcí V průběhu let 2006 a 2007 pracovaly dvě organizace na vytvoření indikátorového rámce pro malé obce. Vedla je k tomu snaha o definování možnosti hodnocení udržitelnosti rozvoje i v těch nejmenších obcích České republiky. Jako pilotní municipality byly do hodnocení zahrnuty obce Středočeského a v druhé fázi Ústeckého kraje. I když se jednalo o dva rozdílné projekty, lze díky obsahové a personální provázanosti hovořit o jedné aktivitě. Výstupem jsou dvě publikace. Druhá z nich s názvem Manuál zpracování a využití sady indikátorů rozvoje pro malé obce obsahuje ucelený návrh indikátorů pro malé obce. Sada titulkových indikátorů rozvoje pro malé obce a města byla navržena za účelem charakterizovat jednotnou formou stav malých obcí a měst pro jejich občany, úředníky a politiky a monitorovat případné změny. Navržená sada indikátorů respektuje ekonomickou, sociální i environmentální oblast a oblast správy věcí veřejných a jejím vyhodnocením lze dostat základní odpověď, jaký je rozvoj obce či města a kam směřuje. Jedná se primárně o sadu skupiny A, tedy indikátory hodnotící stav a vývoj obce. Sada indikátorů však byla konstruovaná tak, aby hodnota řady z nich byla alespoň částečně ovlivnitelná ze strany malých obcí a měst. 17

19 Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s Tabulka 5: Indikátory STATUS Téma/indikátor 1. Správa věcí veřejných 1.1. Budování kapacity Podíl pracovníků místní správy, kteří absolvovali školení v oblasti udržitelného rozvoje Existence stálého programu na zvyšování povědomí o udržitelném rozvoji ve školách Existence mezioborové pracovní skupiny pro udržitelný rozvoj 1.2. Zapojení Podíl závazných plánovacích procesů se zapojením zúčastněných před vytvořením pracovní verze plánu Existence strategie a s ní souvisejících aktivit pro zapojení těžko přístupných skupin do místního rozhodovacího procesu 1.3. Průhlednost Podíl veřejně přístupných dokumentů městské správy zveřejněných na internetu Podíl obyvatel pravidelně informovaných o činnosti místní správy v oblasti životního prostředí 2. Udržitelná místní správa 2.1. Začlenění životního prostředí do ostatních plánů Přijetí plánu environmentálního managementu města Procento všech statutárních plánů, které podléhají environmentálnímu hodnocení 2.2. Přijetí systémů environmentálního managementu Počet odborů místní správy s certifikovanými systémy environmentálního managementu (ISO14001/EMAS nebo jiný národní systém) Počet soukromých společností se sídlem v obci s certifikovanými systémy environmentálního managementu (ISO14001/EMAS) 3. Přírodní prostředí 3.1. Kvalita vody Podíl řek klasifikovaných alespoň jako dobré (podle klasifikace Evropské unie) Dodržování norem EU pro čištění odpadních vod Podíl obyvatelstva napojeného na čistírnu odpadních vod 3.2. Biodiverzita Místní trend v oblasti ohrožených/chráněných druhů v Evropské unii Trend z hlediska místně příslušných druhů a stanovišť (ptáci/stromy/ostatní druhy) 3.3. Kvalita ovzduší Počet dnů za rok, kdy byl překročen limit ES pro PM10 (denní průměr) Počet dnů za rok, kdy byla překročena cílová hodnota/dlouhodobý cíl ES pro ozón (průměr za 8 hodin) Roční průměrná koncentrace NO Roční střední koncentrace PM10 4. Udržitelná spotřeba 4.1. Odpady Množství odpadu na osobu Podíl celkového/biologicky rozložitelného odpadu uloženého na skládku Podíl komunálního odpadu sváženého odděleně 4.2. Trvale udržitelné zásobování Podíl potravin nakupovaných orgánem místní správy, které mají certifikaci ES jako výrobky ekologického zemědělství 4.3. Spotřeba vody Podíl městských vodovodních přípojek s měřenou spotřebou vody Spotřeba domácností Ztráty vody v rozvodech 5. Plánování a plány rozvoje 5.1. Znovuvyužití pozemků Podíl nové výstavby v zanedbaných, devastovaných nebo nevyužívaných oblastech (brownfields) 5.2. Dostupnost základních veřejných služeb Obyvatelstvo žijící ve vzdálenosti do 300 metrů od základních veřejných služeb 5.3. Udržitelný městský plán Hustota obyvatel v nové zástavbě 5.4. Udržitelná městská výstavba Nová výstavba a renovace hodnocená z hlediska environmentální udržitelnosti Energetická spotřeba městských budov na metr čtvereční 18

20 6. Udržitelná doprava 6.1. Dopravní infrastruktura Délka vyhrazených pruhů pro cyklisty Podíl obyvatel žijících ve vzdálenosti do 300 m od veřejné hromadné dopravy s hodinovými (nebo častějšími) intervaly 6.2. Využití dopravy Podíl všech cest do 5 km s využitím soukromých automobilů 6.3. Vozidla s nízkými emisemi Podíl veřejné dopravy klasifikované jako doprava s nízkými emisemi 7. Zdraví 7.1. Přiměřené bydlení Podíl obydlí klasifikovaných jakožto adekvátních nebo na přiměřené úrovni 7.2. Přístup k zeleným plochám Podíl obyvatelstva s přístupem k veřejným otevřeným prostranstvím ve vzdálenosti do 300 m 7.3. Hlučnost Podíl obyvatelstva vystaveného hodnotám hluku Lden nad 45 db(a) Podíl obyvatelstva vystaveného hodnotám hluku Lnight nad 45 db(a) 7.4. Bezpečnost dopravy Počet úmrtí chodců a cyklistů v důsledku dopravních nehod/rok/1 000 obyvatel Počet smrtelných nehod řidičů a spolucestujících/rok/1 000 automobilů 8. Aktivní a udržitelná místní ekonomika 8.1. Podpora a rozvoj místní zaměstnanosti Procento žáků v obci, kteří předčasně ukončili školní docházku Procento obyvatel v produktivním věku zaměstnaných v místě Podíl dětí předškolního věku, pro které zajišťuje péči orgán místní správy Existence strategie pro sociální a komunální podniky Procento nově vznikajících podniků v místě za rok Existence pravidelných fór mezi orgány místní samosprávy a zástupci místních podniků na téma otázek místního významu 8.2. Podpora trhů s vysoce kvalitními místními a regionálními výrobky Existence koordinátora pro farmářské trhy v orgánu místní správy 8.3. Podpora udržitelného místního cestovního ruchu Existence místní strategie pro udržitelný cestovní ruch 9. Sociální rovnost a spravedlnost 9.1. Chudoba Místní úroveň nezaměstnanosti v % Podíl domácností závislých na sociální podpoře Poměr výdělků prvního a pátého kvintilu 9.2. Sociální začlenění a rovnost pohlaví Podíl žen v místních vedoucích funkcích Nezaměstnanost žen v porovnání s nezaměstnaností mužů Počet lidí bez domova Míra gramotnosti (%) mezi obyvatelstvem nad 15 let 9.3. Bezpečí/bezpečnost Celkový počet zaznamenaných trestných činů na obyvatel za rok Procento místních obyvatel, kteří se cítí bezpečně při pobytu venku během dne/po setmění Cesty dětí do školy a ze školy (ECI) 10. Globální odpovědnost Emise skleníkových plynů Celkové ekvivalentní emise CO2 na jednoho obyvatele Celková spotřeba elektřiny na jednoho obyvatele Obnovitelná energie Podíl spotřeby energie pocházející z obnovitelných zdrojů Instalovaná kapacita pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů 19