Transkript

1 1

2 2

3 Předmluva a poděkování Milí čtenáři, děkujeme panu profesoru Josefu Tomíčkovi, dlouholetému předsedovi Ještědu, že v hodině dvanácté zachránil historii sboru, neúnavnou korespondencí se zakládajícími členy získával nejstarší údaje a během svého působení i po něm zaznamenával aktuální dění. V letošním jubilejním roce 2007 na žádost řady členů našeho sboru a navzdory zdravotním potížím sepsal tuto brožuru, aby více zájemců mělo možnost nahlédnout do tajemství, jak je vlastně možné udržet spolek v chodu sto let. Velice děkujeme také Jarušce Zvolánkové za shrnutí posledních let činnosti. Gabriela Hradecká 3

4 Sté výročí existence pěveckého sboru J e š t ě d! Krásné výročí! Jak při něm nebilancovat a nevzpomínat! Vítání císaře při otevření živnostenské výstavy v Liberci 1906 Slavnost vítání císaře i pění německého sboru na přihlížející Čechy dost zapůsobilo. Samotná touha po zpěvu však k založení sboru nestačila, musely tu být podmínky k tomu, aby sbor nejen vznikl, ale aby se i po delší dobu udržel. Tyto podmínky v Liberci již vznikaly. Byl to neustálý růst české menšiny v dosud téměř výhradně německém městě a její boj o národní práva, o české školy. Další příznivou okolností bylo narůstající dělnické hnutí bojující o práva politická. V menšinovém hnutí měl vedoucí úlohu spolek Česká beseda a v dělnickém hnutí sociálně demokratická strana. Obojí hnutí se většinou navzájem podporovalo a vítalo vznik každé další organizace. Vznikající Dělnický zpěvácký spolek Ještěd spojoval v sobě cíle obou hnutí. Slavnostní foto Ještědu v roce 1909 Jen vzácně se stává, že může bilancovat sto let svého života sám člověk, ale stejně vzácně má tuto příležitost skupina lidí spojených svými zájmy a činností ve spolek. Jen s obtížemi si vzpomíná stoletý člověk na všecky podrobnosti svého života, zvlášť na ty nejdávnější, a stejně obtížné je nalézt v paměti spolku všecko to, jak kdysi vznikl, čím žil a co během sta let vytvořil. Při vzpomínání nám vytane v paměti spíš jen řada obrázků, které, při překlenutí mezer dějů a věcí již zcela zapomenutých, můžeme sestavit do alba ilustrujícího alespoň v hlavních rysech onu stoletou cestu dějinami. Pokusme se tedy sestavit ze vzpomínek, obrázků i dokumentů album stoleté historie pěveckého sboru, který vznikl nedlouho po začátku dvacátého století v městě Liberci pod svahem hory, jež mu propůjčila svoje jméno. A tu je hned obrázek prvý, nejstarší podobenka sboru Ještěd na jeho cestě k dnešku. Část I. Předválečný Ještěd VZPOMÍNKY ZAKLADATELŮ Jak došlo k založení sboru Ještěd, který se dožívá tak dlouhého věku, kdo byl tím mužem, který v onu památnou chvíli řekl svým přátelům: Založme si pěvecký sbor!? Při hledání okolností vzniku zpěváckého spolku jsme odkázáni na několik vzpomínkových líčení jeho hlavních tvůrců. Z těch zaznamenaných vzpomínek vysvítá, že k tomu došlo za zvláštních okolností, a že to musel být jeden ze sedmi mužů, kteří stáli nejen u zrodu, ale po řadu let tvořili i nosnou páteř tohoto sboru. Nejkonkrétněji to líčí Jaroslav Kittler: V roce 1906 byla slavnost otevření liberecké přehrady a otevření živnostenské výstavy, na kterou zavítal i císař František Josef I. Před radnicí bylo slavné vítání císaře německým pěveckým sborem, řečmi, 4

5 Hostinec U města Norimberka - první zkušebna O valné hromadě je zápis v jednatelské knize od tehdejšího jednatele spolku Vojtěcha Hampla: V neděli 28.července 1907 o desáté hodině ráno zahájil soudruh Vrabec, jeden z prvních činovníků a fedrovatelů tohoto sdružení, ustavující valnou hromadu poukázav v delší řeči na severočeské hnutí dělnické, které až po nynější dobu postrádalo spolku, jenž dělnictvu by dal příležitost v umění zpěváckém se vycvičiti a nejen sobě, nýbrž i širším kruhům příležitost dáti se účastniti na zábavách ušlechtilých, obzvláště nám dělnictvu po denních trampotách velevítaných. JOSEF ČAPEK ( ) autor myšlenky, zakladatel sboru, předseda sboru , člen Červené desítky (více o něm na str. 16) hudbou, a pak vyšel průvod k přehradě. Na náměstí přecpaném lidmi v nacionálních německých krojích jsme se krčili i my, a to Josef Čapek, Jaroslav Šimek, Karel Slezák, Karel Hůla, Emil Velechovský, Václav Černoušek a já. Po odchodu průvodu přišel nápad Josefa Čapka, že bysme si mohli ustavit také zpěvácký spolek, ale dělnický! Ustaven výbor, agitováno v továrnách, dílnách, českých obchodech a odborových organizacích, všude tam, kde pracovali čeští lidé, truhláři, obuvníci, krejčí. Tato událost se vryla do paměti účastníků velmi silně a kromě nepřesnosti v datování otevření přehrady (došlo k tomu dva roky před výstavou) líčí tato vzpomínka situaci zcela věrohodně. Podle slov Jaroslava Kittlera byl tedy původcem myšlenky na založení pěveckého spolku Josef Čapek. Zřejmě tomu tak bylo, neboť to odpovídalo jeho povaze, schopnostem i pozdější úloze, kterou ve spolku hrál. Měl ze všech ostatních nejvíc spolkových zkušeností a organizačního talentu. V odborové organizaci dřevodělníků (tedy námezdně pracujících truhlářů), kterou Čapek vedl, došlo dokonce k pokusu o zřízení pěveckého sboru již o pár roků dříve, jak vzpomíná jiný pamětník Josef Frydrych. Ten pokus ale ještě ztroskotal. A jak vzniklo jméno budoucího zpěváckého spolku? To popisuje vzpomínka Jaroslava Šimka: Jednalo se o tom, jak se má spolek jmenovat a každý měl na mysli návrh svůj a rád by ho prosadil. Až konečně učiněn návrh, aby se spolek jmenoval Ještěd, že je to název nejpřípadnější a má budoucnost. Tak vznikl zatím jen nápad, myšlenka na založení zpěváckého spolku. Ke vzniku skutečně fungujícího sdružení ale bylo ještě daleko. Přejděme tedy k druhému obrázku: Jsme před hostincem U města Norimberka, který tenkrát stál na začátku Rochlické ulice (dnes Třída M. Horákové, budova garáží). Hostinský Huyer tu poskytoval přístřeší sociálně demokratickým organizacím na schůze, na zkoušky dělnického divadla, a od podzimu 1906 i těm, kdo zakládali dělnický zpěvácký spolek. Na první schůzce v říjnu 1906 se jich sešlo osmnáct. Většinou to byli truhláři, ale i obuvník, holič, krejčí. Nejdřív se uvažovalo jen o založení mužského sboru. Ženy se objevily ve spolku až později.. Místnost na zkoušky poskytl zdarma hostinský Huyer. Byla malá, ale začínajícímu sboru stačila. Když po roce přišly do spolku také ženy, musela se hledat místnost větší. 5

6 KAREL HAAK ( ) první dirigent sboru Narodil se v rodině kožešníka v Brandýse n.l. Studoval na konzervatoři v Praze hru na lesní roh a kompozici. Hrál v orchestru opery v Záhřebu a ve Varšavě, kde se také oženil. Odtud odešel do opery v Petrohradě. Jako vynikající hráč byl brzy vybrán do funkce kapelníka vojenské hudby cara Alexandra III. a v tomto postavení doprovázel cara na jeho oficiálních cestách. Později, už v Liberci, nejednou ukazoval. Haak svým přátelům prsten, který prý dostal od cara jako poděkování za své služby. Roku 1905 se vrátil s rodinou do Čech a usadil se v Liberci ve Frýdlantské ulici, kde si zřídil školu hudby a zpěvu. Karel Haak byl velice schopným sbormistrem a díky jemu získal sbor Ještěd dost brzy slušnou pěveckou úroveň. Jeho pracovní metody byly dost tvrdé a jednání někdy málo vybíravé, ale výsledky jeho práce byly dobré. Sám zkomponoval některé sborové skladby. Program prvního slavnostního koncertu v Prátru dne 28. července 1907 K. Haak: Heslo F. Wilhar: Junácká J. Zajc: Plavci H. Pfeil: V cizině Národní píseň Fleger: Zrazený Nezn.: Korálky Marseillaisa (upr. K. Bendl) Pro začínající sbor je vždy nejobtížnější otázkou získat zručného sbormistra. Tento vznikající sbor měl štěstí, že v předcházejícím roce přišel do Liberce člověk, bez něhož by sbor asi těžko vznikl. Byl jím učitel hudby a zpěvu Karel Haak. Ten měl za sebou pestré životní osudy, při nichž získal velké zkušenosti s praktickým provozováním hudby, a ty začal uplatňovat v místě, kde se trvale usadil, tedy v Liberci. Již v roce 1905 se stal sbormistrem pěveckého odboru spolku Česká beseda, a na podzim 1906 svolil k tomu, že bude nacvičovat skladby též se začínajícím sborem Ještěd. Získat úřední povolení k činnosti a schválení stanov spolku bylo úkolem neméně obtížným. Německá správa města, tehdy velice nacionálně orientovaná, kladla všem českým spolkům všemožné překážky a hlavně se snažila bránit vzniku spolků nových, ale pod tlakem národnostního boje v celé zemi musela povolení k založení spolku vydat. Hlavní záležitostí byly tedy se zdarem splněny a sbor se pilně připravoval na slavnostní zahájení. SLAVNOST ZALOŽENÍ ZPĚVÁCKÉHO SPOLKU JEŠTĚD I když spolek žil a pracoval již od října 1906, za vznik Dělnického zpěváckého spolku Ještěd považujeme jeho oficiální založení na první valné hromadě, a tu je obrázek oné slavnosti, jež se konala v neděli 28. července 1907 v hostinci Prátr (to je dnešní Malé divadlo F. X. Šaldy) a je popsána jednatelem spolku Vojtěchem Hamplem v prvním zápisu do jednatelské knihy. V ten památný den měl sbor před sebou dvě významné akce, a to dopolední valnou hromadu a odpoledne první slavnostní koncert pokračující pak večerní taneční zábavou. Tak skončil pro náš zpěvácký spolek Ještěd první den, kdy jsme se osmělili vystoupit na veřejnost a zajisté všem přítomným ostane v blahé paměti. Na nás soudruzích však záleží, bychom s veškerou vervou, nám dělníkům danou, se přičiňovali, by podnik tento vzkvétal a časem stal se hluboko sahajícím činitelem a fedrovatelem dělnických snah na poli umění a krásy, pročež každý jednotlivec konej své povinnosti. To byl závěr prvního zápisu v jednatelské knize. Vane z něj zakladatelské nadšení oné počáteční hrstky zpěváků, kteří poprvé a s rozechvěním nastoupili před posluchače pevně rozhodnuti dovést sbor Ještěd co nejdál. 6

7 Na ustavující valné hromadě bylo zvoleno první vedení spolku v čele s předsedou Karlem Hůlou, místopředsedou Jaroslavem Šimkem, jednatelem Vojtěchem Hamplem a pokladníkem Františkem Gregorem. Josef Čapek, který byl iniciátorem a pak i duší spolku, ve vedení zatím nebyl, protože byl ještě významněji činný v odborovém hnutí dělníků. Jeho slovo mělo však ve spolku již od počátku velkou váhu. KAREL HŮLA (1874 -?) první předseda sboru Pocházel z Týnce n.l., vyučil se obuvníkem, tovaryšil ve Vídni, kde poznal i sociálně demokratické hnutí. Trvale se usídlil v Liberci. Stal se ochotnickým hercem Dělnického divadla, kde se seznámil s Josefem Čapkem a pracoval s ním v oborech dřevodělníků. Šest let vedl spolek Ještěd a stále při tom pracoval i v odborech. Po válce se stal tajemníkem všeodborového sekretariátu v Liberci. V Ještědu zpíval až do roku 1927 Program dalšího zábavního koncertu Ještědu K. Haak: Heslo I. Zajc: Kola, výletní pochod K. Kreutzer: Večerní J. Malát: Mám tě rád, tenor sólo J. Šváb: Výlet kmotra Buchty, kuplet M. Hornof: Při měsíčku L. Procházka: Kovářská nezn.: Moskva, tenor sólo J. Šváb: Italští umělci, kuplet A. Dvořák: Přípověď lásky F. Musil: Slovanský pochod E. Krásnohorská: Chodská, melodram F. Šmíd: Vdovec, kuplet Zkouška dostaveníčka, scénka J. Scheu: Píseň práce JAKÝ BYL A JAK PRACOVAL JEŠTĚD Dělnický zpěvácký spolek Ještěd pro Liberec a okolí byl tedy založen a mohl začít pravidelně pracovat. A nás teď zajímá: jaká byla tehdy jeho práce? Je srovnatelná s tou dnešní? Na tuto otázku nám může odpovědět již podoba druhého koncertu 1. ledna Jeho pojmenování jako koncertní zábava napovídá, že tu rozdíl je. V programu byly vedle osmi sborových skladeb uvedeny ještě dvě sólové písně, melodram s recitací, tři kabaretní výstupy a divadelní fraška. Obdobné to bylo i v koncertech následujících (někdy se jim říkalo též akademie). Spolek tedy pojímal svoje kulturní poslání trochu šíře a chtěl poskytnout posluchačům kromě požitku ze sborového zpěvu i zábavu v té podobě, jak ji měli tehdy prostí lidé rádi. Koncerty často končívaly taneční zábavou, nebo byl podnik přímo koncipován jako domácí zábava. Programy tedy byly pestřejší, zvlášť když od roku 1908 se stávaly členkami spolku i ženy a měly v něm svůj ženský sbor. Občas se oba sbory spojovaly ve sbor smíšený. Sborové skladby nebyly na počátku příliš náročné. Kromě starších, často vlastenecky laděných sborů to byly i skladby novější, např. Dvořákovy, či populární skladby zahraniční (německé skladby v českém překladu či skladby chorvatského skladatele Ivana Zajce). Protože byl Ještěd spolkem dělnickým, zpíval také sbory dělnické. Skladby se cvičily pro jedno vystoupení, na další koncert se cvičily skladby nové, kmenový repertoár na počátku neexistoval, s tím se začalo až později, kdy už měl Ještěd připravené náročnější sbory Smetanovy a Foersterovy, a bylo by nerozumné odložit je a tím znehodnotit náročnou práci při jejich nacvičování. O úrovni sborového zpěvu se můžeme jen dohadovat dle toho, na jak náročné skladby si sbormistr a tedy i zpěváci troufli. Odborně fundované posudky z prvních let činnosti nejsou, současné noviny (na 7

8 V Ještědském obzoru, místním sociálnědemokratickém tisku, se můžeme také dočíst o různých překážkách tehdejších úřadů, které znesnadňovaly činnost Ještědu. Na podzim 1907 chtěli členové spolku hrát v Prátru divadlo, v čemž jim hromada policajtů vedená policejním komisařem Nečáskem zabraňovala. (Ještědský obzor, 1907, čís. 6, str. 3) Další zásah policie byl roku 1910, kdy zpěvácký spolek Ještěd projektoval domácí zábavu v Prátru. Půjde-li to tak dále - dodává pisatel - dočkáme se toho, že budeme smět pořádat koncerty, kde se nesmí hrát, nahlas mluvit a kde se pořadatelé zaváží, že na koncert mají přístup jen - liberečtí policajti. (Ještědský obzor, 1910, čís 26, str. 4) Historka z přijímání nových členů Po horlivé agitaci hlásili se do sboru i ti, kdo jen trochu něco zazpívali. Byl mezi nimi jeden muž jménem Š. Spolu s dalšími stál v hostinci U města Norimberka v půlkruhu adeptů na přijetí do sboru Ještěd. Sbormistr Haak hrábl do klavíru, zahrál melodii, ale z půlkruhu se ozval jen jakýsi ševel. Haak s tím nebyl spokojen: Tohle nic není, toto není zpěv! Spusťte z plných plic! Pozor! Ráz.. dva.. Tentokrát to nebyl ševel, ale řev šelem. Haak vyskočil od klavíru a zakřičel jako na regiment vojáků: Dost! Je to falešně! Příšerně falešně. Jeho oči probodávaly v půlkruhu jednoho po druhém a zastavily se u muže jménem Š. A vy, vy vůbec mlčte Velké zábavní koncerty Ještědu II. koncert v Národním domě České Besedy (dále ND) III. koncert v ND příklad liberecký Ještědský obzor) neměl odborníky na posuzování hudební úrovně vystoupení. Jistou zárukou dobré a rostoucí úrovně tu byla osobnost sbormistra Karla Haaka. Haak byl dostatečně náročný a přísný sbormistr, jak o tom svědčí některé historky, které se o něm zachovaly. V programu byla skoro vždy také recitace. Prvním recitátorem byl jednatel spolku Vojtěch Hampel, později si Ještěd zval profesionální umělce. K recitaci se vybíraly básně s obsahem sociálně zaměřeným z tvorby Nerudovy, Čechovy, ale i polemicky nabroušené verše Antonína Sovy proti nacionálním projevům Theodora Mommsena. V roce 1910 zorganizoval Ještěd i recitační večer Julia Poláčka z Prahy, na kterém recitoval verše J. Nerudy, P. Bezruče, J. S. Machara, S.K. Neumanna a Fr. Šrámka. V oddechové části vystoupení sboru zařazovali tvůrci programu oblíbené kabaretní kuplety a humorné scénky, většinou z tvorby populárního kabaretiéra Josefa Švába Malostranského nebo A. Tichého. Protože je předváděli zkušení ochotničtí herci, kteří působili kromě v Ještědu také v dělnickém divadle, měly velký úspěch u prostého publika a sbor se brzy stával známým nejen v Liberci, ale též v okolních vesnicích. Spolek nato reagoval tím, že ustavil zvláštní skupinu provozovatelů zábavy Červenou desítku, složenou ze šesti mužů a čtyř žen, která od roku 1913 připravovala samostatné zábavní programy. Řídil je Karel Slezák, který platil ve spolku za nejzkušenějšího divadelníka a režiséra. Víc než dvacet zábavních koncertů či akademií uvedl Ještěd od roku 1907 do počátku první světové války v roce K tomu je třeba přičíst sérii kabaretů Červené desítky a to nejen v Liberci, ale i v okolí, kam se popularita sboru začala šířit K těmto hudebně zábavním vystoupením se družily ještě taneční zábavy a společné letní vycházky se zpěvem mířící většinou do české Šámalovy restaurace na Rašovce. Ještěd vystupoval s dělnickými písněmi také na politických akcích sociálně demokratické strany a odborů. Pozoruhodné je to, že tento mladý, ale od počátku čiperný spolek získal brzy ohlas i v širším okolí. Nejen v Doubí, Heřmanicích, ale i v Jablonci a v Hrádku znali brzy Ještěd a zvali ho k vystoupením. Již v roce 1909 pozvala ho také sociálně demokratická organizace v Nové Pace a po velkém úspěchu tam směřoval sbor o rok později znovu. Podobně tomu bylo i s dalším městem, s Varnsdorfem. Tamní menšinový spolek pozval Ještěd v roce 1910, ale protože tamní německý hejtman 8

9 IV. koncert v ND V. koncert v ND VI. koncert v ND VII. koncert v ND VIII. koncert v ND IX. koncert v ND X. koncert v ND XI. koncert v ND XII. koncert v ND XIII. koncert v ND Koncert v Petavě Koncert ve Varnsdorfu XIV. koncert ND Kabaret Červené desítky (dále ČD) Kabaret ČD v Jablonci Kabaret ČD v Hrádku n.n XVIII. koncert ND XIX. koncert v ND XX. koncert v ND Kabaret ČD v ND Kabaret ČD v Hrádku n.n Kabaret ČD v Doubí Kabaret ČD v Jablonci Zpěv. akademie v ND Červená desítka Pořad Červené desítky J. Šváb: Od smíchu hlava nebolí, kuplet Ratolíska: My jsme Domažlice, duo J. Šváb: Už nemusím do školy, kuplet A. Tichý: Lidová píseň, kuplet A. Tichý: Pecka, kuplet J. Košťálek: Treperendy, duo A. Tichý: Domovnice, kuplet J. Šváb: Staří mládenci, duo A. Tichý: Nebezpečné stáří, kuplet vystoupení nepovolil, zájezd se uskutečnil až o dva roky později. Vystoupení v osmi mimolibereckých místech dokazuje, že sbor Ještěd se stal záhy tělesem dosti známým a pro svůj atraktivní program i populárním. Velice hezký obrázek představuje český pěvecký sbor Ještěd na návštěvě u českého ochotnického spolku v sousedním Německu. Dramatický spolek J. K. Tyl v Petavě (příměstské obci Žitavy), pozval Ještěd v květnu 1912 a liberecký sbor tam měl mimořádný úspěch. Snad nejintenzivněji pracoval Ještěd v roce Měsíc co měsíc měl vystoupení nejen v Liberci, ale i v okolí. Lidé se chtěli bavit a veselit, jako by podvědomě tušili, že brzy bude zábavě konec a přijdou doby zlé a půjde o život. A následují obrázky, jež patří k nejpůsobivějším obrázky ze čtyř válečných let. JEŠTĚD ZA PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY Světová válka činnost spolku velice poznamenala. Většina činných mužů odešla na frontu a zbylých osm nevojáků a ženy mohli jen stěží v práci pokračovat. Přesto se o to pokusili. Sbormistr Haak do války nešel, Josef Čapek také nebyl povolán. Po roční přestávce se tedy zbytek Ještědu pustil do přípravy tradičního novoročního koncertu. Podmínky práce se ale velmi rychle zhoršovaly. Zkoušelo se v Matiční škole, kde se po zastavení školní výuky netopilo. Zpívalo se při petrolejce nebo jen při svíčce, a v zimě si nosili zpěváci v kapsách pár kousků uhlí, aby si mohli zatopit. Tak vznikal jediný válečný koncert na Nový rok Ještědští zpěváci-vojáci přípravy živě sledovali. Svědčí o tom řada dopisnic z fronty. Jejich starosti před koncertem i radost z úspěchu po něm je znamením toho, že v Ještědu se už vytvořila skvělá parta lidí držících za všech okolností pohromadě, radujících se z úspěchů a ochotných cokoliv pro ten úspěch udělat a obětovat. Koncert dopadl tedy nad očekávání dobře, přesto měl ale pro činnost spolku osudový význam. Nedlouho po něm došlo k rozchodu spolku se sbormistrem Karlem Haakem. Stalo se tak pro spor o honorář za novoroční koncert, který sbormistr tvrdě vyžadoval, kdežto spolek chtěl tento obnos převést na splátku dluhu, který Haak u spolku měl. Navíc požadovaný honorář bez dohody se spolkem zvýšil. Svou úlohu tu sehrálo i zraněné sebevědomí sbormistra, který pro finanční potíže se proměnil z vládce sboru v dlužníka. Haak odmítl všechny pokusy sboru o smír a na sbormistrovskou 9

10 J. Šváb: Svatba v Hroudovicích, kuplet Kamenský: Zázračné dítě, fraška Karel Hůla píše z haličské fronty Pořád čekám, že mně budete psát, jak se vám vydařil koncert na Nový rok a nemůžu se dočkat. Jakpak to dopadlo? Máte ještě nějaké zpěváky mužského pohlaví? Teď to bude smutné, když musí i staří narukovat. Já jsem dosud zdráv, ale máme zde moc špatné počasí, pořád prší a bláta je až po kolena. 9.ledna 1916 Spor s dirigentem Haakem Hlavní vinu na sporu měla válka. Během ní poklesl počet žáků Haakovy hudební školy na minimum. Haak tím přišel o základní zdroj peněžních prostředků pro sebe a svoji rodinu. Začal si peníze vypůjčovat, a to i od sboru Ještěd. Dluh narůstal a Ještěd sám se dostal do tísně (Čapek musel vystavit směnku, aby mohl Haakovi půjčit). Sbormistr dluh nejen nesplácel, ale ještě zvyšoval požadavek na honorář. Ještěd převedl honorář za novoroční koncert na splátku dluhu, což Haak odmítl. Obě strany byly k svému postoji dohnány válkou. Haakovi lze vyčítat jen neústupnost při smírčím řízení sporu. Karel Haak se pak věnoval řízení jiných sborů, ale z finančních potíží se již nedostal. Zbytek života strávil v městském chudobinci, kde roku 1937 zemřel. Sbor si byl vědom, že vděčí Haakovi za dobrý pěvecký základ, první úspěchy i za odolnost, kterou pod jeho vedením získal, a proto k němu choval úctu i po těch nepříjemných událostech při jeho rezignaci. funkci rezignoval. Muži na frontách toto jeho jednání kritizovali. Karel Slezák napsal, že nebude-li nikoho jiného a on se zdráv domů vrátí, sám se té funkce ujme. Solidarita mužů v poli posilovala zpěváky doma a sbor nastalou krizi přežil, i když s velkými potížemi. V této chvíli se znovu zvýraznil zakladatelský význam osoby Josefa Čapka, který od roku 1913 po rezignaci Karla Hůly převzal funkci předsedy spolku. Po neúnavném úsilí objevil náhradu za Karla Haaka. Byl jím nejdřív poddůstojník 44. pluku Fischer a po jeho přeložení k jiné posádce nacvičoval se sborem Ještěd bývalý plukovní tambor, nyní poštovní úředník Alois Janda. S tímto sbormistrem, který v mrazivém chladu a světle svíčky postavené na obráceném lavoru přehrával na housle zbývajícím zpěvákům melodie skladeb, dočkal se sbor 28. října 1918 vyhlášení československého státu a brzy nato i konce války. To byly tedy první obrázky z příběhu o vzniku a počáteční činnosti pěveckého sboru Ještěd. Ten příběh měl již teď podobu dramatu. Měl efektní předehru císařského vítání a veselý úvodní akt prvních úspěchů. Nechyběla tu dramatická zápletka válečného konfliktu a krizový prvek sporu s dirigentem. Dá se očekávat, že druhý akt bude neméně dramatický. PRVNÍ POVALEČNÁ LÉTA Válka skončila, členové sboru se vraceli z bojišť a těšili se na schůzky s kamarády a pokračování v práci ve spolku, ale skutečnost byla jiná. Ve městě se bojovalo. Němečtí nacionalisté odmítali včlenit Liberec s okolím do vznikajícího československého státu a sáhli proto i ke zbraním. Jejich separatistickou aktivitu sice překazila armáda, ale mladý stát si tím Němce nenaklonil. Město zůstalo převážně německé a postavení české menšiny se zlepšilo jen dost málo. Zpěvácký spolek Ještěd pokračoval tedy v práci v roli menšinového spolku, i když přece jen za trochu lepších podmínek. Přátelský večer na Nový rok 1919 měl naznačit, že se bude pokračovat ve stejném stylu jako do roku 1914, tedy formou pestrých programů. Jenomže válkou se svět hodně změnil. Měnilo se myšlení lidí, vkus, názory na zábavu, a to se muselo odrazit i v činnosti každého spolku. Změny opravdu nastaly dost brzy i v Ještědu. Spolek se přestěhoval z hostince U města Norimberka do Národního domu spolku Česká beseda. Zde Ještěd pravidelně vystupoval již dříve, a teď se tu 10

11 Antonín Koros píše z haličské fronty Byl jsem potěšen zprávou, že se vám v tak vážné době nad míru neočekávaně vydařil koncert. Jak vidět láska k Ještědu ani v této době mezi obecenstvem neochabla. Žel, že nemohl jsem spolupůsobit No, nevadí. Myšlenky a duch můj byl ten večer stejně v Besedě. 10. ledna 1916 První podniky Ještědu v ČSR Přátelský večer Sousedská merenda v národních krojích Valná hromada rozhodla provést operu V studni Premiéra opery V studni Repríza opery V studni Hudebně zpěvní koncert, Nár. dům (dále ND) Kabaret ČD v Hodkovicích Vilém Blodek: V studni Národní dům Před začátkem opery zazpíval sbor českou, moravskou a slovenskou lidovou píseň. Obsazení: Lidunka Anabela Šormová Vojtěch Emil Mátl Veruna Františka Kvapilová Janek Jaroslav Vinš Orchestr Národní obrany Režie Karel Slezák Referát o provedení opery O celkovém provedení lze se vyjádřit s plným uznáním, neboť pro zpěváky, kteří vstoupili do spolku sice s horoucím nadšením, ale bez hudební průpravy, nastudovati operu je práce obrovská, kterou oceniti dovede jenom znalec. Ale schopností a píle sbormistra konaly i zkoušky a schůze spolku. Vedle této změny, jež byla spíše formální, měl nastat důležitější obrat v náplni práce spolku. Impuls k tomu se objevil na valné hromadě spolku v lednu 1919, při níž zpěvák a divadelník Karel Slezák vystoupil s překvapujícím návrhem inscenovat v Národním domě operu Viléma Blodka V studni. Ten nápad nebyl podnícen jenom novým působištěm, ale odpovídal všeobecné euforii českých lidí po vzniku samostatného státu. Pro sbor Ještěd byla v tom návrhu navíc veliká výzva. Stačí spolek, který si již vydobyl určité renomé, na úkol, na nějž si většina podobných sborů netroufne, ale který by sbor při úspěchu posunul zase o kousek výš? Karel Slezák byl svou profesí sice pouhý řemeslník, truhlář, ale byl to člověk velmi inteligentní, schopný, a také dost ambiciózní. Na podporu tohoto nápadu měl připraveno dost argumentů, s nimiž se mu podařilo nápad nejen prosadit, ale později též strhnout spolek k nadšené práci při jeho realizaci. Tak se nám tu objevuje obrázek zcela nečekaný a velmi zajímavý: spolek prostých dělníků se chystá zvládnout oblast hudby, která je běžně považována za doménu profesionálů. Hlavní otázkou a podmínkou úspěchu byl samozřejmě sbormistr. Náhradní dirigent Janda by na takový úkol nestačil, ale Slezák měl vyhlédnutého jiného muže, učitele Jana Šorejse, který po válce v Liberci nastoupil do školní služby. Ten projekt přijal a stal se novým sbormistrem Ještědu.. Během pouhých čtyř měsíců se mu podařilo Blodkovu operu s Ještědem nacvičit. K dispozici měl přitom kromě členů Ještědu jedinou školenou zpěvačku Anabelu Šormovou na roli Lidunky. Šormová nebyla profesionální pěvkyní, školila se ve zpěvu jen ze soukromého zájmu o zpěv. Teprve později se stala také členkou spolku a sboru Ještěd. Problém operního orchestru vyřešila dohoda s vojenskou hudbou 44. pěšího pluku v Liberci, která nebyla jenom dechovkou, ale měla i koncertní program. To však přineslo jeden problém: Šorejs jako nevoják nemohl řídit vojenský orchestr. A tak, ačkoliv operu nacvičil, k dirigentskému pultu při provedení se postavil plukovní dirigent. 8. června 1919 čekal vyprodaný sál Národního domu na výsledek čtyřměsíční práce sboru Ještěd. A návštěvníci byli příjemně překvapeni dobrou úrovní opery, takže druhé představení o den později bylo stejně vyprodané a stejně aplaudované jako premiéra. 11

12 Šorejse přemohly všechny potíže a úspěch díla budiž mu nejlepší odměnou. Výkony sólistů byly vzorné. Paní Šormová v Lidunce překonala krásným přednesem a procítěnou hrou vše, co zde dosud od ochotníků bylo podáno. Ještědský obzor Pisatel referátu kritizoval pouze nepřesné nástupy sboristů. Po pouhých třech zkouškách s orchestrem to bylo omluvitelné a v repríze k tomu už nedocházelo. Další podniky sboru Ještěd Kabaret ČD v ND Vystoupení v Hrádku nn Pěvecko-hudební akademie v ND Premiéra opery Kouzelná hlína Repríza opery Kouz. hlína Velký koncert Na střelnici Pěvecká akademie v Tanvaldu Pěvecká akademie v Doubravě Koncert pro spolek Freisinn (viz vzpomínka níže) Program akademie v Tanvaldu K. Haak: Buďme svoji B. Smetana: Věno J.B.Foerster: Česká píseň A. Thomas: Hymna Slovanů V. Blodek: Sbor z opery V studni H. Jungst: Z jihoslovanských dědin B. Vendler: Kytice písní troubských Vzpomínka Jaroslava Šimka Úspěch se tedy dostavil a opera V studni se tím stala jakousi křižovatkou či rozcestím, na němž se mělo rozhodnout, po jaké cestě se půjde dál. Vrátí se spolek zase k dosavadním úspěšným pestrým programům s kuplety a fraškami vedle sborového zpěvu, nebo se sbor vydá k závažnější a tím i náročnější hudební tvorbě? Jaké další obrázky přibudou do alba? Částečnou odpověď na to dal již velký podzimní koncert. Ten měl tři části. V prvé zpíval sbor Foersterovu Českou píseň, Thomasovu Hymnu Slovanů a Haakův sbor Buďme svoji, tedy skladby už dosti náročné. Druhou část vyplnil ještědský sbor tamburašů, který vznikl těsně před válkou a po jediném vystoupení zase zanikl. Třetí díl byl recitační. Scénicky a v krojích bylo provedeno Čechovo dílo Ve stínu lípy a balada Šumařovo dítě. S kabarety Červené desítky se sice ještě docela neskončilo, neboť v roce 1919 hostovala v Hodkovicích a také nový rok 1920 se vítal v Národním domě kabaretem, ale poznatek z inscenace opery, že Ještěd stačí na vyšší úkoly, zůstal již trvale v povědomí všech členů spolku. Bylo by jistě vhodné uvést nějaké podrobnější zprávy o práci nového sbormistra Šorejse. Jeho úspěch s Blodkovou operou by si to jistě zasloužil. Bohužel, o tomto muži se v paměti sboru nezachovalo žádné konkrétní psané svědectví, ani podobizna, nic co by nám dnes mohlo tohoto muže přiblížit. Vystavěl si však trvalý pomník svým sbormistrovským dílem. Že za jeho vedení měl sbor Ještěd už velmi dobrou úroveň, máme jednu zaznamenanou zprávu. Je to vzpomínka Jaroslava Šimka na jedno z vystoupení té doby v hostinci Na střelnici, kde Ještěd hostoval na silvestrovské zábavě německého zpěváckého spolku Freisinn. Porovnání vystoupení hostitelského a hostujícího sboru, jak je provedl a popsal přímý účastník Jaroslav Šimek, je zajímavé (viz vedle). Na nově nastoupené cestě se o rok později chystal spolek Ještěd a Jan Šorejs postavit další pomníček. I když to měla být zase opera, sáhli tentokrát ještědští po díle podstatně méně náročném a kvalitním. Byla to prostoduchá fraška s názvem Kouzelná hlína, a jejím autorem byl ředitel mělnického zpěváckého spolku Antonín Valenta. Ale vystoupení opravdu náročné s repertoárem na úrovni a v prostředí mimořádném mělo potkat spolek Ještěd velice brzy. Odehrávalo se v Praze, doprovázely ho mimořádné okolnosti a proto vyprávění o něm nazveme: 12

13 na vystoupení Koncert ukázal, kam se může členstvo povznést svědomitým a pilným nastudováním sborů. Sál na střelnici byl lidmi zcela přeplněn. Když měl koncert začít ozval se zvonek a na otevřené jeviště se začali trousit členové německého spolku Freisinn. Bylo jich asi dvacet. Nato přinesli pořadatelé stupínek, dirigentův pult s partiturou a všem zpěvákům se rozdávaly noty. Všechny ty zdlouhavé přípravy se děly před očima diváků. Konečně se dostavil i jejich sbormistr a slečna u piána uhodila akord, který sbormistr pro jistotu všem do uší znovu zopakoval. Zpěváci zazpívali s chutí asi tři sbory a bylo vidět, že nastudování se věnovala jistá péče. Po jejich uvítacím vystoupení pořadatelé vše odnesli a jeviště zůstalo prázdné. Za několik minut jsme měli nastoupit my. Předem jsme si dali spustit oponu, abychom se mohli připravit. A již jsme stáli v černých šatech, a když se zvedla opona, bylo to jako když se rozsvítí stovky žárovek, tak nám svítily oči. Divákům jsme četli na tváři otázky: Co je to za lidi na jevišti? Zpěváci to nejsou, nemají noty a také dirigenta nemají. Než si to srovnali v hlavě, objevil se náš dirigent, postavil se před nás, zazněl akordeon a náš zpěv se nesl do sálu a otevřeným oknem ven do přírody. Po každém čísle nebral konce burácející potlesk a některé sbory musely být opakovány. Recenze pražského koncertu v tisku Koncert vynikal nejen volbou programovou, ale i volbou neprodukčních těles. Účinkovalo České Trio, které nedávno prorazilo v Itálii a pomohlo české hudbě za hranice, pěvecký sbor Typografia, známý jako DRAMA PRAŽSKÉHO KONCERTU Tu je tedy obrázek sboru Ještěd, který se náhle ocitá v situaci nečekané a nebezpečné, obrázek velmi důležitý. Spolek Ještěd byl sice založen pro činnost v Liberci a okolí, ale věděli o něm i lidé v Hrádku, Jablonci, Tanvaldu, Nové Pace i Varnsdorfu, ba i za hranicemi v Petavě. Myšlenka, že by se Ještěd mohl podívat ještě dál, třeba i do Prahy, rodila se zvolna po několik let. Jejím autorem byl snad opět Josef Čapek. Po úvodní představě pouhého společného výletu se objevily náznaky možného pěveckého vystoupení v Praze na Dělnické olympiádě v roce 1921, ale ty naděje se brzy ukázaly jako klamné. Až teprve v listopadu tohoto roku přišlo sboru Ještěd znenadání pozvání od Dělnické akademie v Praze na vystoupení dokonce ve Smetanově síni. I když toto hudebně posvátné místo také nevyšlo, pozvání zůstávalo a bylo převedeno na koncert v rámci všeodborového sjezdu na leden roku 1922, a to v koncertní síni holešovické Domoviny. Na přípravu tohoto koncertu měl Ještěd dva a půl měsíce, koncert se měl konat 22. ledna Výkon sboru musel mít dobrou úroveň, protože partnery Ještědu měla být vynikající hudební tělesa: Typografia, jeden z nejlepších českých pěveckých sborů a České trio, reprezentační těleso české komorní hudby. Ještěd k nim byl přidružen proto, že byl souborem dělnickým a reprezentoval tedy na koncertu pro všeodborový sjezd dělnickou kulturu. Ještědští zpěváci s Janem Šorejsem se dali opět do horečné práce. Necvičili nové skladby, jen zdokonalovali skladby, které sbor již nějaký čas zpíval. I tak bylo na čem pracovat a byly tu ještě dříve sjednané podniky, které se nemohly odložit. Sbor pracoval na přípravě jako v horečce, zvlášť když v lednu přepadla Liberec chřipková epidemie a zpěváků začalo ubývat. Nejhorší rána však přišla tři dny před cestou do Prahy. Předseda Čapek oznámil sboru, že pan učitel Šorejs vážně onemocněl a nemůže sbor v Praze řídit. Navrhl ale, že zajde za jistým panem Mühlfaitem, který prý má nějaké zkušenosti s dirigováním a pokusí se ho získat pro záskok za učitele Šorejse. Byla to sice naděje nepatrná, ale pan Mühlfait se nakonec uvolil tu těžkou úlohu na sebe vzít. Slavnostní večer ve Foersterově síni Domoviny v Holešovicích zahájil člen činohry Národního divadla Jaroslav Hurt recitací básně z Písní otroka od Svatopluka Čecha. Za ním nastoupil mužský sbor Ještědu se Smetanovým Věnem, a po něm s jednou komorní 13

14 jedno z našich nejlepších těles a účinkoval i nejlepší dělnický zpěvácký spolek Ještěd z Liberce. Předem nutno podotknouti, že sbormistr tohoto sboru, pan Šorejs, dva dny před koncertem musel ulehnout a sbor narychlo převzal sbormistr jiného spolku v Liberci. I vedle tak mocné konkurence sboru Typografia liberečtí uhájili se skvěle. Lahodností a zvukovou vyrovnaností těší se obzvláště ženský sbor, který i v těch nejexponovanějších místech bezvadně ladil, a co zvlášť překvapovalo, že nikde nebylo známky po forsírování a ostrém zvuku, jemuž se někdy ani nejvyspělejší tělesa neubrání. Provedení ženských sborů bylo dokonalé po všech stránkách. Mužský sbor Ještědu nemá sic již té kvality hlasové, ale přesto si vedl znamenitě. Největšího účinku dosáhl Ještěd ve sborech smíšených, které zněly zdravě a jásavě a přinesly celému sboru zaslouženou pochvalu obecenstva. Bylo by jistě po zásluze oceniti sbormistra Šorejse, který nemohl sbor říditi, přesto jevil se svým duchem a prací v provedených sborech. Jeho nástupci, panu Mühlfaitovi, nutno kvitovati plné uznání za nevšední obětavost, s jakou se ujal dočasně osiřelého sboru. Má pevnou ruku a značnou zručnost sbormistrovskou. Dojem, který Ještěd zájezdem do Prahy zanechal, je vskutku nejpříznivější a dokonce v porovnání s pražskými dělnickými sbory i poučný. Možno-li v Liberci postavit sbor takových předností, proč ne v Praze, kde žije o několik tisíc dělníků víc? Či budou to vždy provinciální města, která půjdou v kultuře v první řadě? Zatím Ještěd z Liberce třímá prapor vítězství dělnické kultury. Právo lidu skladbou České trio. Ženský sbor Ještědu zazpíval Smetanovy Vlaštovičky, Dvořákovu Zajatou a Vendlerovu Vyběravou, a první půli koncertu zakončila Typografia Vomáčkovým sborem Výkřiky. Druhou polovinu zahájili pražští zpěváci třemi lidovými písněmi, České trio zahrálo skladbu Vítězslava Nováka a koncert uzavřel smíšený sbor Ještědu Kyticí písní troubských. Liberecký Ještěd obstál v tomto náročném vystoupení velice dobře, jak dosvědčuje článek odborné kritiky v deníku Právo lidu a své uznání mu vyslovil i sám Josef Bohuslav Foerster, který byl mezi posluchači koncertu. Hrdinou dne se vedle samotných zpěváků stal i František Mühlfait, kterému mistr Foerster rovněž osobně pogratuloval. Šťastný výsledek pražského koncertu pozvedl velice sebevědomí celého sboru, a tak se hned po návratu z Prahy vyrojilo mnoho plánů do budoucna. Přicházela také lákavá pozvání na vystoupení ze všech stran. Nic z toho se však nemohlo uskutečnit bez Jana Šorejse, a ten byl stále nemocen. Byl to člověk tělesně křehký a zdravotně labilní. Z nabídek na hostování přijal Ještěd pouze pozvání na druhý koncert v Petavě u Žitavy, kam se sborem a s pražským pěveckým programem odjel František Mühlfait. Sbormistrovský problém se vyřešil až na podzim roku 1922, kdy byl pan učitel Šorejs služebně přeložen z Liberce do Jablonce a svou práci v Ještědu definitivně ukončil. Pro Ještěd to byla velká ztráta, protože odešel ze sboru muž, který ho chtěl a uměl řídit k vyšším cílům. Je nepochybné, že to mělo vliv na další cestu sboru. Došlo na ní opět ke zlomu v programové orientaci a následně v boji o ní i k ohrožení existence Ještědu, takže nás čeká obrázek neradostný, nepěkný, s dějem nežádoucím a nebezpečným. PRVNÍ VELKÁ KRIZE SBORU Po odchodu Jana Šorejse zůstal František Mühlfait sbormistrem již natrvalo. V občanském životě byl trafikantem, k hudbě se dostal ve vojenské kapele, v řízení sboru byl spíše jen zručným praktikem a vyšší cíle pro sbor neměl. Zpěvákům to nevadilo, byli to většinou také jen prostí lidé s tendencí hledat ve sborovém zpívání spíš zdroj zábavy. A tak se sbor s novým vedením začal znovu odklánět od koncertního pódia k divadelním prknům. Nikoliv k opeře, na níž by si pan Mühlfait asi netroufl, ale k operetě. Vybral ji sám Josef Čapek a patřila k těm 14

15 Další události sboru Ještěd do přerušení Kabaret ČD v Nár. domě (dále ND) Koncert v Praze Koncert v Petavě Koncert Na střelnici Akademie v ND Premiéra operety Loutka I. repríza Loutky v ND II. repríza Loutky v ND Návrh na Dalibora Repríza Loutky, Doubí Repríza Loutky, Doubí Kabaret v ND Akademie v Chrastavě Rezignace sbormistra Valná hromada, Čapek navrhuje přerušení činnosti Proč se Ještěd pokoušel o uvádění oper V Liberci až do roku 1924 nebylo možné spatřit české profesionálně provedené operní představení. V budově divadla se hrálo jen německy. Teprve od roku 1924 se občas budova divadla pronajímala českým zájezdovým souborům, nejčastěji olomouckému divadlu. Roku 1924 se v Liberci poprvé hrála česky Prodaná nevěsta. Ještěd se tedy snažil svými skrovnými silami nahradit tento nedostatek v kulturním životě české menšiny. Kdyby byl místo po Daliboru sáhnul po Prodané nevěstě, možná by uspěl. náročnějším. Její autor Edmond Audran ji nazval Loutka. Na přípravě se vedle sbormistra podílel opět Karel Slezák, který měl v rukou režii představení. Po premiéře na Nový rok 1923 měla ještě čtyři reprízy a členové Ještědu ji považovali za mimořádnou událost, protože měla velký ohlas u publika. V době úspěšných představení operety Loutka na jevišti Národního domu začaly chladnout až dosud dobré vztahy Ještědu a České besedy. Tento spolek měl také svůj dramatický odbor a Ještěd mu svými úspěchy nejen konkuroval, ale častým používáním jeviště i překážel v činnosti. Česká beseda začala odmítat žádosti o zapůjčení jeviště a otazník se vznášel i nad místností pro pěvecké zkoušky. Proto Ještěd sehrál dvě poslední reprízy v Dělnickém domě v Doubí. Úspěch operety podnítil spolek k dalšímu podobnému cíli a již se mluvilo o Straussově Cikánském baronu, když tu Karel Slezák v říjnu 1923 předložil sboru stejně překvapivý návrh jako před čtyřmi lety, a to provést na jaře 1924 ke stému výročí narození Bedřicha Smetany jeho operu Dalibor. Již od počátku bylo sice zřejmé, že Slezák svým návrhem tentokrát přestřelil, přesto on z prestižních důvodů na něm trval, a tak se po novoročním tradičním kabaretu rozhořel v Ještědu zápas o Dalibora. Námitky k němu měl sbormistr Mühlfait a brzy nato začali vracet svěřené role někteří sólisté, kteří si nevěřili. Na roli Milady rezignovala i opora sboru Anabela Šormová. Když pak v dubnu 1924 podal demisi na sbormistrovskou funkci František Mühlfait, bylo jasné, že je v sázce další osud Ještědu jako spolku. Ve sboru byly dva tábory, rozděleno bylo i samotné jádro prvních zakladatelů. Pokusy nalézt náhradu za Mühlfaita ztroskotávaly. Tak boj o Dalibora, v němž Karel Slezák hrál hlavní roli, postupně ochromil činnost sboru Ještěd nejen na zbytek roku 1924, ale v květnu 1925 vystoupil na valné hromadě spolku Josef Čapek s návrhem přerušit dočasně činnost sboru do té doby, nežli se najde nový sbormistr. Sbor tedy přestal pracovat a řada členů z něj v následných dvou letech i vystoupila. Na konec vystoupil z Ještědu i Karel Slezák. Ještědu hrozil zánik, jestli se nepodaří nalézt včas osobu nového sbormistra. Řada členů o tom již vážně pochybovala. Jediným, kdo neochvějně věřil v budoucnost sboru, byl jeho předseda Josef Čapek. Je tedy na místě zařadit obrázek, jenž patří k nejsympatičtějším a s ním i pár bližších údajů o člověku, jemuž Ještěd vděčí nejen za svůj zrod, ale i za udržení své existence v době první krize. 15

16 JOSEF ČAPEK ( ) zakladatel, předseda sboru (viz též vedle v textu) Tovaryšský vandr Josefa Čapka po vyučení z Liberce do Prahy, z Prahy do Vídně, z Vídně do Uher, Chorvatska a severní Itálie, z Vídně do Drážďan, z Drážďan do Hamburku Činnost po návratu Členem dělnického vzdělávacího a podpůrného spolku Dobročin, členem dělnického spolku Mírumil Funkce za Rakouska-Uherska předseda odborové organizace dřevodělníků, ředitel dělnického konzumního družstva, organizátor stávky dřevařských dělníků v roce 1911 předseda zpěv. spolku Ještěd, Červené desítky spoluzakladatel dělnických novin Ještědský obzor Funkce v ČSR řídil okresní výbor v prosinci 1918 a českou správu města, člen měst. zastupitelstva v Lib., člen městské rady v Liberci, předseda okresní péče o mládež, člen představenstva Dělnické záložny, člen představenstva Svazu čsl. výrobních družstev, člen dozorčí rady Velkonákupní společnosti, člen správy lidového domu, člen kuratoria hudební školy v Liberci Funkce v ČSR po 2. sv. válce předseda revolučního národního výboru první primátor města Liberce první čestný občan Liberce ZÁCHRANNÁ AKCE JOSEFA ČAPKA Když se spolek Ještěd v Liberci zakládal, měl Josef Čapek 38 let a byl v plném rozkvětu svých sil. Z jeho tváře vyzařovala přirozená inteligence, vyrovnanost a rozhodnost. Navíc měl i to, čemu dnes říkáme charisma čili schopnost působit v dobrém smyslu na své okolí. Narodil se 21. ledna 1869 v Bošíně u Nymburka v nezámožné rodině formana a vydal se do Liberce naučit se němčině a truhlářskému řemeslu. Po vyučení šel na tovaryšský vandr a po něm se vrátil do Liberce, zde se usadil a založil rodinu. Na vandru se setkal s dělnickým hnutím a socialistickými myšlenkami, a tak po návratu se stal členem prvních dělnických spolků libereckých Čechů a později i odborových organizací dřevodělníků. Tyto spolky v něm objevily dobrého organizátora a mluvčího, takže se brzy stal odborovým pracovníkem. Čapek se však neomezil jen na činnost odborářskou, ale vyvažoval ji bohatými zájmy kulturními, a ty ho přivedly i ke sborovému zpěvu a k myšlence na založení dělnického zpěváckého spolku. Vedení v Ještědu však přenechal příteli Karlu Hůlovi, protože v té době byl u zrodu dalšího kulturního činitele české menšiny, a to časopisu Ještědský obzor. Kormidla ve zpěváckém spolku se ujal až po Hůlově rezignaci. Od počátku měl však Čapek v Ještědu rozhodující slovo, a díky jeho bohatě disponované osobnosti bylo to slovo Ještědu vždy ku prospěchu. Jen v otázce Dalibora nedokázal včas zabrzdit vliv Karla Slezáka, a tak došlo ke vzniku kritické situace, v níž se ocitl Ještěd po odchodu Františka Mühlfaita ze sbormistrovské funkce. Čapek věnoval velmi mnoho úsilí do hledání vhodné náhrady, ale situace v Liberci v té době byla taková, že opravdu bylo těžké vhodnou osobnost objevit. Mezi oslovenými byl znova i jablonecký pan učitel Šorejs. Až teprve podzim roku 1926 a počátek školního roku na liberecké hudební škole přinesl první náznak naděje na úspěch. Na tuto školu nastoupil mladý absolvent pražské konzervatoře Jiří Včelák. K hudební škole měl blízko i Josef Čapek, který byl členem kuratoria, které hudební školu spravovalo. Čapek dokázal rozpoznávat typy lidí a jejich potenciální možnosti působení. Ve Včelákovi objevil nejen člověka zapáleného pro hudbu, ale i iniciativního podnikavce, který po několika týdnech pobytu ve městě už založil pěvecký souborek ze svých žáků při okresní osvětové radě. Čapek vytušil, že je tu osoba vhodná i pro pěvecký sbor Ještěd a začal s ním jednat. A výsledek jednání? 16

17 Výsledkem byl 3. leden Toto datum je pro Ještěd téměř stejně důležité jako 28. červenec V tento den oznámil Josef Čapek na členské schůzi, že v nastávajícím týdnu pan učitel Jiří Včelák zahájí pěvecké zkoušky Ještědu jako jeho nový sbormistr. A tak se i stalo, velká krize sboru byla překonána. Díky Josefu Čapkovi se Ještěd znovu zrodil. Stalo se tak v hodině dvanácté, neboť ještě v předcházejícím měsíci se někteří skeptičtí členové odhlašovali a sbor hodně prořídl. Zůstali v něm však ti nejvěrnější a tedy i nejcennější. Tak můžeme do historického alba Ještědu zařadit obrázek hřejivě radostný a potěšující. OBRAZ NOVÉHO VZESTUPU SBORU JIŘÍ VČELÁK ( ) sbormistr Narodil se roku 1904 v Praze v úřednické rodině. Po matce zdědil umělecké sklony. Záhy osiřel a žil u strýce. Studoval dějepis na filosofické fakultě UK v Praze a soukromě varhany u K. Douši. Ze studia sběhl na konzervatoř na varhany a sbormistrování. Po státní zkoušce 1925 nastoupil do hudební školy v Duchcově a v roce 1926 v Liberci, kde působil do roku Odtud odešel na místo ředitele hudební školy ve Slaném a po válce se stal profesorem konzervatoře v Praze. Po tragické smrti syna (zemřel při výkonu vojenské služby) se věnoval chrámové hudbě v kostele p. Marie Sněžné v Praze, ale roku 1959 byl za to odvolán z místa na konzervatoři. Předseda Čapek našel sboru Ještěd člověka mimořádně dobrého. Jiří Včelák je velice zajímavá sbormistrovská postava. V dějinách sboru patří k osobnostem nejcennějším. Spolek mu vděčil nejen za svou záchranu, ale i za novou pěveckou kvalitu, za novou a kvalitní programovou náplň a také za novou podobu. Ta podoba měla však jednu výraznou vadu na kráse, vzhledem k členské situaci, jež se za přerušení činnosti vytvořila, bylo možno obnovit činnost jenom mužského sboru. Ženská složka měla začít s prací později, k tomu však zase z jiných důvodů už nedošlo, takže dalších jedenáct let měl Ještěd podobu sboru mužského. Včelák mu od samého počátku vtiskoval také novou tvář. Ještěd pod jeho vedením definitivně ztrácel svůj dřívější pěvecko-zábavní charakter a měnil se v soubor klasického typu. Je s podivem, jak to tento teprve třiadvacetiletý mladík dokázal s chlapy, kterým bylo kolem šedesátky. Zřejmě je nakazil svým nadšením, s nímž se sám vrhal do všemožné činnosti a měl v sobě rovněž ono vzácné charisma, které je pro dosažení mimořádného úspěchu nezbytné.. Včelák převzal z minulých let jenom několik klasických sborů a dělnických písní a po klasické repertoárové cestě chtěl dále pokračovat. Smetana, Foerster, Křížkovský, ale brzy také Suk a Dvořák, to byli autoři zdobící program příštích koncertů a vystoupení. Během jediného roku se Ještěd docela změnil, jak to dokazuje program jarního koncertu A ještě týž rok na podzim je tu také první mimořádná sborová událost: Ještěd zpívá Dvořákovu kantátu Svatební košile. Tak rychlý vzestup pěveckého 17

18 Další z vystoupení s J. Včelákem Koncert v Hrádku n.n A. Dvořák: Svatební košile Koncert v Zásadě Koncert v Kam. Šenově Foerstrův koncert Umělecká akademie v Chrastavě Akademie v H. Růžodole Koncert v Přepeřích Koncert k naroz. TGM Koncert v Novém Boru Program koncertu k narozeninám TGM Lidové: Teče voda, teče, Ach, synku F.Šrámek: Raport voiceband P.Křička: Medynia Glogovská v.-band K.Bendl: 3 śola J. Brejla P. Křížkovský: Odvedeného prosba Lidová (Spilka): Koupím já si J.B.Foerster: Skřivánkovi V. Novák: Kyjov J. Wolker: Balada o námořníku v.-band Lidová (Novák): Už sa fašang kráci Lidová (Novák): Ty nitranské hodiny Lidová (Novák): Štidiry, štidiry Lidová (Malát): Což se mě má milá Lidová (Malát): Zadudej, dudáčku Lidová (Pokorný): Skleničko ty skleněná Lidová (Pokorný): Dobrú noc Ještěd s A. Dolinským 1937 sboru lze vidět jen zřídka. Včelák během necelého roku měl sbor již zcela ve svých rukou a jeho členové byli ochotní jít po jím vytyčené cestě s nadšením. Provedení Dvořákovy kantáty vyžadovalo ovšem také ženský sbor. Obstaraly ho ženy z osvětového sboru a s nimi přišly zpívat i bývalé členky Ještědu. Ten koncert byl posledním meziválečným vystoupením, kdy se mluvilo o ženách Ještědu. Jiří Včelák, jako ostatně každý mladý člověk, byl nakloněn přijímání všemožných nových podnětů. Tak ho okouzlila novinka sborové reprodukční techniky, kterou začal velmi úspěšně uplatňovat ve svém pražském divadle E. F. Burian. Říkalo se jí voice-band, což by se dalo česky vyjádřit jako hlasový orchestr. Byla to originální forma sborové recitace; při níž se používaly lidské hlasy jako hudební nástroje. Včelák okamžitě začal tuto techniku zkoušet také v Ještědu a své výsledky předvedl na koncertu k narozeninám TGM v březnu Nová reprodukční technika se ale nevžila, ani v Praze ani v Liberci, a zůstalo jen u tohoto jednoho pokusu. Jiří Včelák přímo překypoval činností a projekty. Jeho plán aktivit na sezónu dosvědčuje, že kromě zpěvu mířil s Ještědem opět na pole múzy Thálie (Švanda dudák, hra se zpěvy, Ďáblice hra pro 3 osoby, Škroupova opera Dráteník, Smetanův večer, hra K. Čapka R.U.R.). Úspěšný rozběh sboru Ještěd byl však náhle přerušen. Jiřímu Včelákovi bylo nabídnuto místo ředitele hudební školy ve Slaném a nadějný sbormistr Ještědu v létě roku 1933 z Liberce odešel. NOVÁ DOBA STAROSTÍ Ještěd se po odchodu Jiřího Včeláka ocitl v podobné situaci jako v roce 1924 po odchodu Františka Mühlfaita. Tentokrát však netrvalo hledání náhrady tak dlouho. Koncem roku 1933 přišel do Liberce nový přednosta finanční správy, vládní rada Filipovský. Ten měl nějaké zkušenosti s řízením sborového zpěvu, a měl v sobě také dost odvahy přijmout nabídku opuštěného sboru a postavit se před zpěváky zpívající náročný program. Pan vládní rada k dalšímu rozvoji Ještědu mnoho nepřispěl. Jeho éra trvala naštěstí jen dva a půl roku. 1. února 1936 přišel na hudební školu mladý absolvent konzervatoře (podobně jako před ním Jiří Včelák) Antonín Dolinský, který měl předpoklady k dobrému působení ve sboru Ještěd. Řízení sborového 18

19 Některá vystoupení z let (se sbormistrem Filipovským) Pocta Smetany a Dvořáka Foerstrův večer k 75. narozeninám (s Antonínem Dolinským) Koncert skladeb V.B. Aima Jubilejní koncert Ještědu Koncert k narozeninám E. Beneše (poslední vystoupení Dělnického zpěváckého spolku Ještěd ) Úloha J. Čapka při osvobozování Liberce roku 1945 Josef Čapek přečkal válku v Liberci, kde pomohl mnoha českým lidem, a byl též vyslýchán gestapem. Roku 1944 měl spojení s protiněmeckým odbojem na Mnichovohradišťsku. V květnu 1945 jako předseda revolučního národního výboru byl hlavním vyjednavačem české delegace se zástupcem Henleinovým o předání správy oblasti do českých rukou a stejného jednání s libereckou radnicí. Tím byl Liberec osvobozen bez boje. Čapek stanul v čele svobodného Liberce a jmenován prvním čestným občanem. zpěvu studoval a za jeho znalosti a schopnosti se zaručoval jeho učitel V. B. Aim, vynikající sbormistr pražské Typografie. Že se očekávání bohužel nesplnilo, nebylo vinou mladého sbormistra, ale důsledkem politického vývoje událostí v druhé polovině třicátých let. Antonín Dolinský byl dirigentem Ještědu rovněž jen dva a půl roku a vrcholem jeho krátké práce byl jubilejní koncert ke třicátému výročí sboru Ještěd koncem roku Dělnický zpěvácký spolek se na něm loučil s libereckými posluchači a příznivci symbolicky Smetanovou Českou písní. Ještěd sice ještě po koncertu nějaký čas posiloval svou činností nerovný zápas české menšiny se zfanatizovanými německými nacionalisty, ale příval tragických událostí se už nedal zastavit. Poslední koncert Ještědu se konal , tedy druhý den po vyhlášení částečné mobilizace a obsazování pohraničních pevností. A pak už na šest let česká píseň v Liberci umlkla. V chaosu, který nastal rozbitím československé republiky a německým záborem pohraničí, jediným úspěchem Ještědu byla záchrana spolkového archivu, který byl včas převezen do nedalekého Turnova. Dělnický zpěvácký spolek Ještěd přestal existovat. Většina jeho členů z města odešla. A pak přišla válka se všemi negativními důsledky a v ní bývalí zpěváci místo zpěvu řešili každodenní starosti o přežití. Uzavřelo se tedy album obrázků z dějin Dělnického zpěváckého spolku Ještěd. Ale šťastným řízením osudu a dějinné spravedlnosti je tu album druhé, které je sice vázáno v deskách jiného dekoru, ale hlavní titul je stejný, JEŠTĚD. I v tomto albu naleznete mnoho zajímavých, potěšujících, radostných, ale i dramatických obrázků a vzpomínek. Třeba hned na prvním listu.. Část II. Poválečný Ještěd POVÁLEČNÉ PĚVECKÉ VZKŘÍŠENÍ SBORU Sbor s K. Veigertem 1947 Touha vyjádřit zpěvem radostný pocit z osvobození naší země a založit proto pěvecký spolek se v euforii poválečných dnů dala očekávat a objevila se velice záhy. Otcem této myšlenky byl zřejmě opět Josef Čapek, ale 19

20 KAREL VEIGERT ( ) Narodil se v Dušníkách u Prahy v učitelské rodině. S hudbou se setkával od dětství a chtěl se jí věnovat trvale. Rodiče ho ale přiměli ke studiu práva. Hudbu studoval soukromě a stal se členem pražského sboru Hlahol. Od roku 1939 byl zaměstnán na okresním úřadě v Kolíně n.l. a stal se sbormistrem mužského a ženského sboru. Zde se seznámil se dvěma členy Ještědu a dal se jimi získat pro přesídlení do Liberce. Sám o tom napsal: Byl to sborový zpěv, který u mě rozhodl, že jsem se hned v květnu 1945 hlásil do Liberce a přišel tam již 14. července. Byl sbormistrem náročným a položil sboru dobré základy. Veigert v roce 1948 brzy poznal, že není u stranických orgánů a státní moci dobře zapsán a sám v roce 1949 ze sboru Ještěd odešel. Jeho činnost ale sledoval a ovlivňoval svými odbornými články v tisku. Zkouška 1946 protože on sám byl v ten převratný čas horečně činný jako hlavní osoba politického dění v Liberci, nositelem této myšlenky se nyní stal jeho syn Jaroslav, který během války žil a pracoval v Kolíně nad Labem. Jaroslav Čapek se hned po válce vrátil do Liberce. Spolu s kamarádem Antonínem Krejčou se stali krystalizačním jádrem základní buňky, z níž se v krátké době z předválečných zpěváků a nově příchozích osídlenců vylidněného města vytvořil životaschopný útvar nového pěveckého sboru. Protože jeho čtvrtinu tvořili muži bývalého dělnického zpěváckého spolku Ještěd, bylo zcela přirozené, že tento nový sbor se považoval za pokračovatele onoho sboru předválečného a přijal tedy i jeho jméno. Ovšem organizační základ musel být vybudován znovu, starý dělnický spolek právnicky válkou skončil. Jaroslav Čapek, který přemýšlel o obnově Ještědu již v závěru války v Kolíně, měl pro chystaný nový sbor Ještěd připraveného dokonce i sbormistra. Během válečných let se sešel v Kolíně n. L. s mladým advokátem Karlem Veigertem, který víc než k advokacii inklinoval k hudbě, a to především ke sborovému zpěvu, a v Kolíně ho úspěšně jako dirigent pěstoval. Veigert Čapkovi slíbil, že v případě, že se mu podaří nalézt v Liberci právnické zaměstnání, přijme i nabízené místo sbormistra v chystaném sboru. Veigert skutečně dostal místo v okresním národním výboru v Liberci, a tak se mohl stát i prvním sbormistrem poválečného sboru Ještěd. Jen s malým zpožděním se vedle jádra mužského sboru začalo formovat i jádro sboru ženského. Centrálním tělískem tohoto jádra byla sbormistryně, učitelka hry na klavír na liberecké hudební škole Marie lglová. Tato mladá žena působila v Liberci již před válkou, v době války odešla s manželem a synem do Chrudimi a odtud do Čáslavi, kde založila dětský sbor a získala s ním první praktické zkušenosti s dirigováním. Po válce se Iglova rodina vrátila do Liberce, Marie znovu nastoupila jako učitelka hry na klavír do hudební školy, poválečné vzrušené nálady využila k založení jádra ženského sboru a hned na to i sboru dětského. Nabídku spojit oba své sbory se vznikajícím sborem mužským ráda přijala, protože jí ušetřila organizační starosti. Tak bylo na podzim roku 1945 na společné schůzi založeno Pěvecké sdružení Ještěd se třemi (a započítáme-li i smíšený sbor pak čtyřmi) složkami a s počtem půldruhého sta členů. Nový pěvecký kolektiv se lišil od předválečného 20