ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V PRAZE V LETECH

Transkript

1 ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM V PRAZE V LETECH Zdeněk Dragoun a kolektiv Archeologický výzkum v Praze v uvedených letech probíhal jednak ve znamení dokončování velkých výzkumů uplynulého období (Náměstí Republiky a Karmelitská ulice), jednak dalšími překvapivými objevy v historickém jádru. Rozsahem nevelká, nálezy ovšem výjimečná byla akce v areálu Matematicko fyzikální fakulty UK v bývalém jezuitském profesním domě u sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, kde byla odkryta loď rotundy sv. Václava včetně torza podlahy z románských reliéfních dlaždic. Náročná nálezová situace dovoluje uvažovat o existenci starší zděné fáze kostela případně o delší tradici zdejšího kultovního místa. Výjimečná je v této souvislosti i skutečnost, že zájemce o detailnější informace je možné odkázat na předběžnou publikaci výsledků výzkumu (Jarmila Čiháková - Martin Müller, Zpráva o nálezu rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze. Zprávy památkové péče 66, 2006, ). Odkryté torzo stavby bude prezentováno veřejnosti, podobně jako již je torzo gotického presbytáře kostela sv. Máří Magdalény v Karmelitské ulici v areálu hotelu Mandarin. Druhým rozsáhlým výzkumem bylo zkoumání areálu v ulici Na Slupi na samém okraji pražského historického jádra v přímém dotyku s hradbou Nového Města pražského. Kromě celkem očekávaných projevů raně středověkého osídlení ve vyšehradském podhradí, byť s celkem překvapivými doklady neželezné metalurgické produkce a snad i tavby stříbra byly odkryty na terase na nivou Botiče nečekané funerální lokality nevelká laténská (7 hrobů) a část patrně větší raně středověké. Upozornit je rovněž na místě na výzkum v Týnské uličce, který přinesl další odkrytí nevelkých pozůstatků románské obytné architektury (ať již se jedná o kvádříkovou zeď domu nebo ohradní zeď areálu). Nový pohled na vývoj osídlení a zástavby v kontaktu s břehem Vltavy přinesl výzkum v Novomlýnské ulici, ze Štěpánské ulice na Novém Městě pak pochází archeologicky odkrytý skutečný poklad více než mincí 15. století. Na samých hranicích Velké Prahy a na samém konci sledovaného období (říjen prosinec 2006) dovolila unikátně mírná zima překvapivé odhalení velmi dobře zachovaných reliktů třeboradické tvrze, jejíž přítomnost v této části katastru neavizovaly žádné terénní prvky. Po dlouhém období neproběhla rozsáhlejší stavební akce, provázená archeologickým výzkumem, na Vyšehradě. Ani v dalších letech se zřejmě neubráníme přelévání informací o zahájených výzkumech do dalšího dvouletého období. Zjišťovací sondy tak byly již realizovány v areálu chystaného hotelu, zasahujícího do kláštera malostranských augustiniánů u sv. Tomáše, hlavní sezóny proběhne již v roce Výzkum byl měl přinést důležité informace vztahující se k malostranskému přemyslovskému opevnění a jeho odkryté pozůstatky by rovněž měly zůstat zachovány, případně prezentovány veřejnosti. Změn, vrcholících v roce 2006, doznala i organizace archeologické práce v Praze. Stále vzrůstá počet nestátních archeologických organizací, vesměs ve formě obecně prospěšných společností, které získávají oprávnění k provádění archeologických výzkumů v pražském teritoriu, ať již jsou speciálně pro činnost v Praze zakládány nebo sem svoji aktivitu rozšiřují. Vedle již několik let působícího Archeosu začíná tak v Praze působit Západočeský institut památek (ZIP), nově vznikly společnosti Labrys a ArcheoPro. Poslední dvě jmenované pracují v součinnosti s Muzeem hlavního města Prahy, které své terénní aktivity výrazně omezilo ve prospěch činností muzejních, tedy především inventarizace a

2 katalogizace archeologických sbírek. Rovněž vzhledem ke změnám ve vedení Ústavu archeologické památkové péče středních Čech i základních podmínek jeho činnosti bude zřejmě nutné nově definovat rozsahy a oblasti činnosti jednotlivých archeologických organizací v rámci Prahy. Přes každoročně očekávaný pokles stavebních aktivit a tedy i je provázejících archeologických výzkumů se tento nedostavuje. Počet výzkumů v jednotlivých částech pražského historického jádra sice kolísá, ale nikoli v širokém rozpětí a sledování počtu akcí nevykazuje stále ještě sledovatelný posun od centra do okrajovějších částí. Uvidíme, jak se tento trend bude vyvíjet nadále. Zdeněk Dragoun PRAHA 1 - PRAŽSKÝ HRAD Bažantnice Výzkum v prostoru Bažantnice na severním předpolí Hradu byl proveden v červenci - srpnu 2006 v ploše projektovaného parkoviště (č. parc. 433/2). Celkem bylo prozkoumáno 24 sond o rozměrech 2 x 2 m.výzkumem byly zachyceny navážkové horizonty datovatelné nejhlouběji do novověkého období, které vyrovnávaly sklon podloží na sever a západ. Nejdůležitějším dochovaným objektem byla do podloží zahloubená hrobová jáma, která je datovatelná keramikou ve výplni do období kultury se šňůrovou keramikou. Podařilo se také identifikovat část vybavení hospodářského areálu známého z písemných pramenů: odtok vody z rudolfínského rybníka nacházejícího se západně od zkoumané plochy ve formě žlábkových objektů; dřevěný vodovod; žlábky menších rozměrů, které je možné hypoteticky spojit s doklady o existenci vinic v této oblasti ve středověku a začátkem novověku. Katarína Chlustíková Josef Matiášek, ARÚ AV ČR Jižní křídlo V roce 2006 proběhla výměna topného kanálu v nepodsklepeném suterénu jižního křídla (místnosti Archivu Pražského hradu). Liniový výkop vedl podél jižní obvodové zdi budovy, v pásu mezi románskou a předpokládanou gotickou hradbou jižního opevnění Hradu. Zemní práce omezené pouze na rozšíření starého výkopu narušily převážně souvrství násypů uložených zároveň s budováním jižního křídla (kolem r. 1643). Nástup starších archeologických sekvencí, jichž se výzkum okrajově dotkl, zahájil upravený povrch terénu parkánu (ušlapaná hliněná vrstva, místy zalitá maltou) zakrývající souvrství navážek ze 16. století. Objev torza podlahy ze čtvercových nepolévaných dlaždic v jedné ze sond bychom mohli dát do spojitosti s blízkým nálezem nároží neznámého zděného objektu s dochovanou vnitřní omítkou. Podobná, zatím nedatovaná architektura nalézající se při gotické hradbě byla již dříve odkryta v jižních zahradách Pražského hradu. Průběh gotické parkánové hradby nebyl uspokojivě ověřen. Zdokumentována byla také půlkruhová věžice při románské hradbě v západní části prostoru, která byla během stavby zpřístupněna. Iva Herichová, ARÚ AV ČR Vikářská ulice čp 39/IV - Vikárka V souvislosti s rekonstrukcí restauračního komplexu došlo během ledna a února 2006 k záchrannému výzkumu. Většina zemních prací se pohybovala v terénech zničených během rekonstrukce na počátku 70. let 20. století. V některých případech stavba pokládala inženýrské sítě těsně nad povrch nerecentních terénů. Ve východní části traktu byla pod omítkou znovu odhalena dosud funkční románská zeď, která byla následně restaurována. V suterénních prostorách byla vykopána sonda o půdorysných rozměrech 2,3 x 1,55 m a

3 hloubce 2 m. Na samotném dnu pod vrstvou novověkých a raně novověkých suťových zavážek se objevila původní valounová renesanční dlažba sklepení. Josef Matiášek, ARÚ AV ČR PRAHA 1 - HRADČANY Hradčanské náměstí čp. 186/IV Salmovský palác V roce 2005 pokračoval výzkum v souvislosti s rekonstrukcí Schwarzenberského paláce (čp. 185/IV) a Salmovského paláce pro potřeby Národní galerie. Kontroverzní projekt zřízení zahloubeného suterénu pod dvorem mezi oběma paláci vedl k vyhloubení 4 zjišťovacích sond (každá o rozměrech 3 x 3 m) s cílem ověřit předpokládanou existenci cenných archeologických terénů. Podložím ve všech sondách jsou zjílovatělé svahoviny (v hloubce asi 1 m), na které nasedá původní půdní horizont o mocnosti až 50 cm. Nejlépe se uchoval v sondě situované bezprostředně u ohradní zdi, oddělující dvůr od Hradčanského náměstí. Na půdní horizont nasedá sídlištní souvrství o mocnosti až 30 cm, datovatelné do 10. století (starší varianty keramiky s kalichovitou profilací okraje). Jeho součástí jsou čtyři jámy neurčitelné primární funkce a jedna pec. V sousedství pece byl registrován trám dřevěné stavby a nelze jednoznačně určit, zda se pec nacházela v interiéru nebo mimo zmíněnou stavbu. Doklady dalšího vývoje jsou dochovány nerovnoměrně. V jedné ze sond byl zjištěn fragment souvrství ze 13. století, do něhož se zahluboval objekt, jehož jediná dochovaná stěna byla obložena kamennou plentou. Následovaly úrovně úprav povrchu v podobě štětování ze 16. století nebo valounové dlažby, zřízené po postavení Salmovského paláce po roce Složitější situace byla zjištěna hlouběji na parcele. Na podloží, pravděpodobně uměle snížené, nasedalo souvrství smetištích a odpadových vrstev s nálezy století, prokládaných úpravami povrchu v podobě různě kvalitních štětů. Do souvrství byl zahlouben základ zdi, nejspíš průčelní stěna stavby, orientovaná do Hradčanského náměstí. Zdivo vykazovalo nejméně tři fáze. Stavba pravděpodobně zanikla v souvislosti s požárem v roce Následující vývoj je již spojen s existencí Salmovského paláce. Zjišťovací sondáž potvrdila existenci významných archeologických terénů. V dalším jednání s investorem se podařilo na základě této skutečnosti rozsah projektovaného suterénu výrazně omezit. V roce 2006 pokračovaly archeologické práce v areálu paláce záchranným výzkumem v ploše strojovny chlazení, umístěné v zahradě ve svahu na jižní straně paláce (tj. nad ulici Ke Hradu). Podložím je v uvedeném místě skála, svažující se směrem k jihu (u základu Salmovského paláce v hloubce 1,3 m od současného povrchu, u jižního konce sondy v hloubce 3,3 m od současného povrchu, tj. v intervalu 251,0-248,67 m n.m.). Na podloží bylo zjištěno sídlištní (smetištní) souvrství a destrukce opukových kamenů, datované do století. Do tohoto souvrství byla založena zeď z opukových kamenů na maltu ve směru sever-jih, která byla stratigraficky starší než základ Salmovského paláce. Na jižní konec této zdi navazovalo zdivo ve směru východ-západ, také z opukových kamenů na maltu, které směřovalo k jihovýchodnímu nároží sousedního Schwarzenberského paláce. Nejpravděpodobněji se jedná o ohradní zeď zadní (jižní) části pozemku jednoho z domů, stojících na místě Salmovského paláce. Z celkové dispozice je zřejmé, že parcely těchto staveb končily v úrovni jižního průčelí Schwarzenberského paláce. Další vývoj je již spojen s existencí Salmovského paláce (tj. po roce 1810) a zahradní úpravou prostoru, charakterizovanou navážkou zahradní zeminy. Do ní byla částečně zahloubena stavba, využívající obě výše uvedené zdi. V jihozápadní rohu této stavby stálo otopné zařízení (pec?) z cihel se dvěma kanálky na odvod spalin (?), jeden směrem k západu a druhý směrem k východu. Tato zahradní stavba ještě v 19. století zanikla a nahradily jí

4 nejméně dvě úrovně parkových úprav (fragmenty cestiček a záhonových obrub z století úroveň povrchu 251,6-252,2 m n.m.). Podél jižní zdi zahrady byl vydlážděn odvodňovací rigol. Jan Frolík, ARÚ AV ČR Loretánská ulice čp. 180/IV a 314/IV - Trauttmansdorffský palác Rozsáhlý areál paláce má být podroben rekonstrukci, jejíž součástí má být také zřízení rozsáhlého zázemí v nově hloubených suterénech. Za účelem získání základní představy o kvalitě a míře dochování archeologických terénu bylo v říjnu a listopadu 2006 položeno celkem 10 zjišťovacích sond (4 na východním nádvoří, 5 na západním nádvoří a 1 na severním nádvoří). V sondě v severozápadním rohu východního nádvoří byla jako nejníže zjištěná situace zkoumána zdiva stavby, ohořelé při požáru v r Po tomto požáru byla stavba znovu omítnuta a používána. Vlastní interiér se nacházel pod stojícím křídlem paláce. Po zániku stavby (17. stol.?) byla zdiva protnuta cihlovou kanalizační štolou (18. stol.). Mladší dlažba pochází z doby úpravy objektu na donucovací pracovnu, tj. po r V sondě nebylo dosaženo geologické podloží. Sonda uprostřed východního nádvoří zjistila část suterénu se zdmi ohořelými při požáru Na podlaze bylo dokumentováno ohniště a dvě jamky po kůlech. Stavba byla opravena, ale zanikla během pokročilého 16. století. Další úrovně souvisí s úpravami nádvoří v století a překryla je vrstva stavební destrukce, která vznikla při úpravě objektu po roce Do téže doby patří i dlažba, která stratigrafii uzavírá. V sondě nebylo dosaženo geologické podloží. V sondě severně od předchozí byly do hloubky cca 2 m dokumentovány stavební destrukce z úpravy objektu po r Destrukce překryla cihlový kanálek pro dřevěné vodovodní potrubí a úpravu plochy nádvoří ve formě nekvalitního štětování z přelomu 16. a 17. století. V sondě nebylo dosaženo geologické podloží. Sonda v zahloubené části východního nádvoří zjistila v hloubce 1,3 m zjílovatělé podloží, pravděpodobně uměle upravené či snížené, na které nasedaly raně středověké vrstvy o mocnosti cca 0,5 m. Další vývoj charakterizují dvě úrovně valounových dlažeb z období století a zbytek zděného trativodu. Další zásah představovala cihlová kanalizační štola z 18. století, velmi pravděpodobně totožná se štolou ze sondy v severozápadním rohu nádvoří. Výkop pro štolu a současný povrch tvořila valounová dlažba z úprav po roce Sonda na západním nádvoří u východní nádvorní zdi zachytila ve spodní části souvrství vrstvy planýrek, předběžně datované do století s hojnou příměsí raně středověkého materiálu ( století). Překrývalo je souvrství stavebních destrukcí (po r. 1830), do nichž bylo zahloubeno zdivo křídla, lemujícího nádvoří z východní strany. Stratigrafii uzavírá valounová dlažby (datovaná po r. 1830). Geologické podloží nebylo dosaženo. Sonda uprostřed západního nádvoří obsahovala. převážně vrstvy planýrek stejného charakteru jako v sondě předchozí. Překrývala je valounová dlažba komunikace ve směru východ-západ. Následovalo souvrství planýrek z doby po r. 1830, uzavřené shora stejně starou valounovou dlažbou. Geologické podloží nebylo dosaženo. V sondě uprostřed západního nádvoří tvořila podloží zjílovatělá skála v hloubce cca 1,6 m od povrchu. Nasedala na něj mohutná destrukce z opukových kamenů a jílu (10. a 11. století). Porušena byla hlubokým objektem, vyplněným vrstvami planýrek (podobných planýrkám v předchozích sondách). Do nich byl zapuštěn pilíř z opuky a cihel, zděný na maltu, kterému výškově odpovídala valounová dlažba. Podle porovnání s plánem z r se jedná o část zaniklé zahradní architektury. Horní část stratigrafie tvoří planýrky z doby po r a stejně stará valounová dlažba.

5 Další sonda byla vyměřena na západním nádvoří, v rohu mezi východním křídlem Trauttmansdorffského paláce a křídlem s kaplí. V jižní části sondy bylo zjištěno zjílovatělé podloží v hloubce cca 0,4 m pod současným povrchem. V severní části sondy bylo registrováno několik úrovní nádvoří z období století. Stratigrafii uzavírala zčásti dochovaná dlažba z doby po r a novodobá jáma ( století?). V sondě v zákoutí mezi jižním křídlem paláce a přilehlou přístavbou ve směru sever-jih se zjílovitělé podloží nacházelo bezprostředně pod dlažbou z r Do něj byl zahlouben jámový objekt nejasného účelu ze století. V této sondě je zřetelné, že terén byl druhotně snížen při úpravách po roce Poslední sonda na severním dvorku zastihla jako nejstarší vrstvy terény ze 16. století, překryté dlažbou z keramických dlaždic (pravděpodobně interiér stavby). Keramická dlažba byla porušena pilířem, s nímž souvisí valounová dlažba (součást zahradní úpravy?).vše překrývala planýrka z doby po r. 1830, překrytá nejprve dlažbou z cihel a kamenů. Souvrství uzavíraly planýrky z století. V sondě nebylo dosaženo geologické podloží. Sondáž zjistila, že základní etapy osídlení náleží století, úpravám po r a po r Základní výškové rozdělení, tj. vytvoření víceméně rovné plochy, převyšující v severní části okolní terén o výšku jednoho podlaží, je již dílem renesance. Přestavba po roce 1830 dosažené úrovně víceméně respektovala, terén byl snížen pouze v samotném objektu paláce (jižní část areálu). Zjišťovací sondáž prokázala, že bude nezbytné usilovat o minimalizaci stavebních zásahů pod úroveň stávajících terénů. Jan Frolík, ARÚ AV ČR Loretánská ulice čp. 181/IV - Martinický palác V roce 2005 proběhl výzkum v souvislosti s budováním odvlhčovacího kanálu podél vnější strany obvodového zdiva jihozápadního nároží objektu čp. 68/IV. Výkop o celkové délce téměř 30 m probíhal jak v otevřených nádvorních, tak v zastavěných částech areálu. Sondáž byla ukončena v požadované úrovni 4 m pod současným povrchem. Intaktní podloží tvořil půdní typ vyvinutý na sprašových hlínách. Jeho povrch mírně se sklánějící k severovýchodu byl zastižen v rozmezí 258,20 258,55 m n.m. V celé skrývané ploše bylo zjištěno raně středověké osídlení doložené objekty zahloubenými do podloží a 0,15 m mocnou sídlištní vrstvou, která je překrývala. Odkrytou situaci můžeme zařadit do nejmladšího období raného středověku, výplň některých objektů obsahovala nepočetný keramický materiál středohradištního období. Ze sídlištních objektů obytného či výrobního charakteru byly zdokumentovány části tří větších jam, kůlové jámy a jamky v jistém půdorysném uspořádání a dvě ohniště. Z vrstev výplně objektů ze sklonku raného středověku bylo vyzdviženo několik fragmentů železné strusky. Odkrytá nálezová situace vypovídá o tom, že na přelomu raného a vrcholného středověku byla plocha intenzivně využívaná. Sídlištní vrstva překrývající zahloubené objekty ve východní části zkoumaného prostoru již obsahovala zlomky keramiky počátku vrcholného středověku. Do tohoto období klademe vznik prvních kamenných objektů vybudovaných na městišti čp. 68/IV, jejichž fragmenty byly také během výzkumu odkryty. Některé z nich jsou součástí stojící architektury. Nejstarším zděným objektem je opukové zdivo severojižního směru, které rozdělovalo zkoumaný prostor na dvě samostatně se vyvíjející části. Po východní straně zdi se během středověku uložilo cca 0,7 m mocné souvrství ukončené kamennou dlažbou. Dlažba byla porušena novější zástavbou představovanou dvojicí pravoúhle provázaných zdí, které spolu se starší uzavíraly místnost. Stavba byla poškozena požárem (1541 nebo 1606), jehož stopy se dochovaly na samotném zdivu. Obnova místnosti byla spojená s omítnutím stěn a položením

6 nové podlahy. V souvislosti se stavbou paláce a celkovým zvýšením venkovního terénu byla místnost pravděpodobně v 1. polovině 18. stol. zčásti zasypána. V západní části zkoumané plochy bylo raně středověké souvrství zakonzervováno štětováním, doprovázeném již vrcholně středověkými nálezy. Nepřerušený sled několikanásobně obnovovaných štětů zde pokračoval až do novověku. Zakončen byl kvalitní křemencovou dlažbou, která zde existovala pravděpodobně až do požáru r Nejmladší sledovaný stratigrafický komplex představuje až 2 m mocné souvrství novověkých navážek. Sekvence je charakteristická střídáním výrazně smetištních vrstev se stavebním odpadem. Vrstvičky se zvýšeným obsahem zuhelnatělého dřeva zůstaly záznamem o dvou požárech, které postihly Hradčany v letech 1541 a Novověké souvrství vydalo bohatý soubor nálezů, z nichž vynikají zejména drobné předměty osobní potřeby (šperky, kovové součásti oděvu, knižní kování, spony, přezky, pomůcky k textilní výrobě, kostěný hřeben, kapesní sluneční hodiny, kamenný kadlub, hrací kuličky, asi 20 mincí, aj.). Nárůst terénu byl ukončen s výstavbou paláce kolem r Iva Herichová, ARÚ AV ČR Loretánské náměstí čp. 102/IV Hlavním přínosem záchranného výzkumu probíhajícího v souvislosti s rekonstrukcí objektu v letech bylo prokázání raně středověkého osídlení v jižní části hlavního nádvoří a získání severojižního řezu ostrožnou v sousedství Loretánského náměstí. Na základě propojení řezů na hlavním nádvoří a severním dvorku lze rekonstruovat sklon podloží: 272,75 273,00 m n. m. v jižní části hlavního nádvoří; 270,00 m n. m. na severním dvorku. Nejstarší raně středověký horizont s 2 kůlovými jamkami byl překryt horizontem o síle max. 20 cm tvořeným kyprými vrstvami. Jedna z nich obsahovala železný předmět, několik zlomků keramiky (okraje s vnitřní prožlabenou linií, hřebenová i jednoduchá rytá výzdoba) a zvířecích kostí. Uvedený soubor je možno rámcově datovat do 10. století, snad spíše do jeho 1. poloviny. Celou situaci překrývá 40 cm mocná zelenošedá vrstva, která se vyznačovala značnou homogenitou a ulehlostí. Ojedinělé nevýrazné zlomky keramiky pocházejí z doby hradištní. Za pozornost stojí naprostá absence keramiky s kalichovitou či zduřelou profilací okraje, která se nevyskytla ani v podobě sekundárně přemístěných nálezů. Raně středověké situace byly na hlavním nádvoří převrstveny novověkými navážkami. Na severním dvorku bylo dokumentováno novověké opukovo-cihlové zdivo a zdivo kanálku ve směru západ-východ, dochovaný výsek původní dlažby před vstupem do sklepů pod východním křídlem objektu a z opuky zděná studna, dodatečně zaklenutá cihlovou klenbou. Ve výkopu při západní fasádě objektu orientované do Loretánského náměstí byly zjištěny pouze navážky s novověkými až subrecentními nálezy. Kateřina Tomková, ARÚ AV ČR Kapucínská čp. 79/IV V souvislosti s plánovanou rekonstrukcí barokního domu u Zlatého žaludu, včetně přilehlého dvora a zahrady, byl v srpnu a září 2006 proveden zjišťovací výzkum. V místě dvora byly terény odstraněny patrně již při stavbě samotné budovy (úroveň dvora je o cca 3 m níže než zahrada), v sondě zde položené se proto nacházely pouze mělké recentní zásahy ležící přímo na podloží. V sondě v zahradě se po odstranění zahradních horizontů objevilo několik zavážkových vrstev, z nichž jedna pocházela pravděpodobně z destrukce některého honosného renesančního hradčanského paláce (kusy sgrafitové omítky, zlomky mramorového obložení atd.). U dna při východním profilu se nacházel zbytek sprašové návěje. V raně novověkém objektu, který návěj porušoval, byla přítomna raně středověká keramika. Josef Matiášek, ARÚ AV ČR

7 Úvoz čp. 163/IV V rámci plánované rekonstrukce nevelkého renesančního domu byly provedeny na dvorku a v přízemí domu tři sondy, které umožnily nahlédnout do terénních situací lokality. Výzkum doložil, že stávající dům byl (v souladu s písemnými prameny) někdy okolo poloviny 16. století postaven přímo na skalní podloží s tím, že jeho zdi byly založeny do nehlubokých výkopů. Při výstavbě domu byly terén upraven tak, že byla odstraněna vrstva svahové hlíny i svrchní poloha zvětralé skály. Středověké situace in situ zachyceny nebyly. K jejich odstranění došlo nejpozději stavbě dnešního domu. Nalezeno bylo pouze několik vrcholně středověkých keramických zlomků v druhotném uložení. V zadní části domu byl objeven systém minimálně 18 m dlouhých chodeb ve formě štol vysekaných do skalního podloží a následně obezděných cihlami formátu 27 x 13,5 x 6 cm. Šířka chodeb byla okolo 0,8 m a výška až 1,9 m. Směřovaly k severu až k severovýchodu. Tomasz Cymbalak - Jan Havrda, NPÚ HMP PRAHA 1 - MALÁ STRANA Jánská ulice čp. 317/III Při rozsáhlé rekonstrukci domu byl prováděn od srpna 2005 do dubna 2006 výzkum,l vyvolaný výkopy pro nové inženýrské sítě na dvoře budovy, výkopy pro statické zajištění některých zdí domu, snížením úrovně podlah v přízemních místnostech v jihozápadním traktu a vyhloubením jedné nové suterénní prostory v tomto traktu. Při hloubení sklepní prostory pod východní místností jižního křídla domu byly dokumentovány novověké a pozdně středověké navážky mocné až 2,6 m (227,50 podlaha přízemí; 224,90 m n. m. báze souvrství novověkých navážek), tvořené heterogenními kamenitohlinitými vrstvami o mocnostech 0,3 0,9 m. Některé vrstvy byly složeny z drobných úlomků až zrn břidlice. Tento materiál byl získán při odtěžení svrchní partie skalního podloží na lokalitě nebo v její blízkosti. Navážky byly narušeny několika funkčně neinterpretovatelnými objekty (jámami). Na základě nálezů keramiky a mince (feniku pocházejícího z mohučské mincovny, raženého v letech ) je možné datovat vznik těchto navážek do období 2. poloviny století. Svrchní partie navážek byla narušena výkopy pro základové konstrukce zděné z lomové opuky, pojené písčitou hlínou. Rozpoznány byly minimálně dvě stavební fáze. Tyto zděné konstrukce vytvářely přibližně obdélnou dispozici o minimálních rozměrech 8,5 x 4 m, orientovanou jako jihozápadní křídlo domu. Patrně se jednalo o základové zdi předchůdce dnešní stavby. První písemná zmínka o zástavbě na parcele se objevuje v zápisech až k roku 1653, kdy je dům označen jako nuzný. Nedlouho poté došlo k jeho přestavbě, při níž byl dům rozšířen a zvýšen na dvoupatrový, což je doloženo k roku Výstavbu objeveného předchůdce dnešního domu můžeme pouze rámcově datovat do poloviny 17. století. K nejstarší zděné konstrukci patří jihovýchodní obvodová zeď domu, nevýrazně zahloubená do podloží. Její základová spára kopíruje původní sklon svahu. Zeď byla vyzděna z pravidelných řádků tvořených opukovými kvádříky. Dokumentováno bylo 11 řádků, v délce 13 m. Zdá se, že je stratigraficky starší než veškeré nadloží v sondě, ovšem v současném stavu zpracování výzkumu není možné se odpovědně vyjádřit k jejímu stáří. Patrně se jedná o ohradní zeď, která je vyobrazena i na nejstarších ikonografických pramenech této části Malé Strany. Vrcholně středověká partie nadloží byla reprezentována nevysokým, 5 až 25 cm vysokým souvrstvím s keramikou typickou pro 14. století, eventuálně 1. polovinu 15. století. Při výzkumu nebyly zjištěny žádné raně středověké vrstvy či objekty. Současně je možné konstatovat i velmi malý počet (cca 1% z celkového množství 515 zlomků) raně středověkých keramických zlomků nalezených v mladších situacích. Někdy v průběhu 14. století došlo na parcele k výrazným terénním zásahům, při kterých bylo odstraněno eventuální raně středověké nadloží a i svrchní partie geologického podloží.

8 V jihovýchodním sklepě domu byly odstraněny svrchní partie svahových sedimentů až na niveletu 224,9 225,5 m. Na dvoře domu, tj. v místech výše ve svahu, byly kromě svahovin odstraněny i svrchní partie skalního podloží, a to na niveletu 224,60 m. Není zřejmé, zda tyto výrazné terénní úpravy proběhly najednou a zda byly vyvolány stavbou jednoho či několika domů nebo zda byl svah upravován bez návaznosti na stavební aktivitu (terasování svahu pro vinice nebo zahrady). V průběhu rekonstrukce došlo též ke snižování dvora v jeho východní části a k výkopům pro inženýrské sítě v jeho severní části. Při těchto pracích byly odhaleny a zdokumentovány raně novověké a vrcholně středověké zděné konstrukce a navážkové vrstvy. Pod současným povrchem dvora (kóta 227,36 m) se nalézalo souvrství heterogenních navážek; vrstvy nebyly ukloněny po svahu, ale měly horizontální povrch. Toto souvrství mělo ve východní polovině dvora mocnost 2 2,5 m. Jeho báze se nalézala na niveletě 224,50 226,00 m. V severozápadním rohu dvora byla mocnost nadloží výrazně menší. Pod 0,7 m mocným recentním a subrecentním souvrstvím se zde nalézala 0,6 m mocná poloha raně novověkých a pozdně středověkých navážek či výplní objektů. Dle nálezu keramiky je možné vznik tohoto souvrství datovat do 15. až 16. století, s tím, že ve stratigraficky nejmladších vrstvách ve východní části dvora byly nalezeny fragmenty keramiky datovatelné do století 17. Součástí tohoto horizontu byly i zděné konstrukce, které popsal a vyhodnotil M. Kovář. Jednalo se o zděné konstrukce z lomové opuky jejichž pojivem je hliněná malta, které náležejí renesanční či až raně barokní výstavbě. Struktura těchto zdiv vytváří nároží stavby předcházející dnešní dům. Orientace starších zdiv je odlišná od orientace dnešního objektu. Vrcholně středověké osídlení lokality bylo na dvoře domu doloženo několika sídlištními (navážkovými?) vrstvami, které překryly superpozici minimálně dvou objektů. Starší byl zahlouben z kóty 225,60 m a dno měl ve výšce cca 224,70 m a jeden z jeho rozměrů byl minimálně 4 m. Mladší nebyl pro větší hloubku vybrán celý. K nejstarším situacím patřilo nepatrné torzo zdi z lomové opuky (kameny kladené na hlínu), orientované odlišně než všechny ostatní zděné konstrukce na parcele. Dle nálezů keramiky je možné tuto sídlištní aktivitu datovat do 14. století. Veškeré doklady staršího osídlení byly odstraněny při zemních pracích ve 14. století, kdy došlo ke snižování terénu, při kterém byla likvidována raně středověká partie nadloží i podložní svahové hlíny ležící na skalním podloží. Jan Havrda, NPÚ HMP Josefská čp. 28/III augustiniánský klášter u sv. Tomáše V lednu až dubnu 2006 proběhl výzkum vyvolaný výkopy pro kanalizaci v ambitu a přilehlých prostorách, stavbou dojezdu výtahu v západním křídle kláštera a hloubením základů pro přístavbu v jihozápadním rohu severozápadního dvora klášterního areálu. V prostoru dnešní výtahové šachty byl pod 0,3 m mocnou konstrukcí podlahy (jejíž povrch je na niveletě 192,46 m n. m.), objeven hřbitovní horizont. Celkem bylo v sondě o rozměrech 2,2 x 2 m a hloubce 1,7 m odhaleno 12 hrobů. Kostry s orientací východ - západ se nalézaly ve výškovém intervalu 191,00 191,72 m, jejich hrobové jámy porušily vrstvy obsahující množství drobných zlomků opuky a velkých kusů malty, tj. spjaté s intenzivní stavební činností. Nejstarší vrstvu mocnou minimálně 0,3 m, odkrytou při dně sondy, které se nacházelo na niveletě 190,92 m, tvořila do červena propálená hlína, předběžně datovaná do počátků vrcholného středověku. Na kótě 191,68 m se podařilo rozlišit stavební úroveň a rozhraní základového a nadzemního vrcholně gotického obvodového zdiva západního křídla ambitu v sousedícím interiéru. Povrch podloží (svahových hlín) byl zjištěn pedologickou sondovací tyčí ve výšce 190,18 m n. m. Výkop pro inženýrské sítě v rajském dvoře při západní straně ambitu hluboký 2,1 m byl situovaný v trase starší kanalizace. Její stavba historické nadloží narušila, na dokumentovaných profilech zůstal nárůst nadloží patrný. Pod dnešním povrchem rajského dvora (niveleta 192,24 m) byl odkryt novověký zahradní horizont mocný cca 1,2 m, který

9 vznikl až po barokních přestavbách kláštera. Ten překryl minimálně 5 hrobů, jejichž narušená torza byla zachována na dně a ve stěně výkopu pro starou kanalizaci. Některé z hrobů narušily starší zeď z lomové opuky, vzácně i z břidlice a pískovce. Kameny pojila jílovitá hlína. Protože západní líc zdi byl zničen recentním zásahem a východní se nalézal mimo výkop, nemůžeme určit přesnou orientaci zdi, pouze přibližně můžeme předpokládat orientaci S-J. Dochovaná koruna zdi dosahovala na kótu 190,7 m. Předběžně zeď datujeme do 13. století. Pod zmíněnou liniovou konstrukcí se na niveletě 190,32 m nalézala dlažba tvořená opukovými, ojediněle i říčními valouny. Vrstva bezprostředně pod dlažbou obsahovala keramiku s archaicky zduřelým okrajem. Podloží ani nejstarší partie nadložní stratigrafie zde odhalena nebyla. V jihozápadním rohu severozápadního dvora, jehož povrch je ve výšce 193,20 m, byl proveden výzkum v trase nové kanalizace a ve výkopu pro nové základy přístavby (hloubka až 4,7 m). Mocnost svrchní partie nadloží se pohybovala mezi 2,2-3,1 m a byla tvořena novověkými navážkami s výraznou příměsí stavební suti, jejichž vznik je spjat s renesančními a barokními přestavbami klášterního areálu. Středověká partie nadloží měla mocnost 1,2 až 1,8 m. S výstavbou gotického kláštera je patrně možné spojit vrstvy tvořené pouze úštěpky lomové opuky. V mladších situacích byly nalezeny i gotické architektonické články. Intenzivní osídlení před založením kláštera v roce 1286 dokládají sídlištní situace, jejichž součástí byla kromě zdi z lomové opuky pojené hlínou a superpozice několika funkčně neinterpretovatelných zahloubených objektů, v jednom případě s vypáleným dnem, i konstrukce ze zašpičatělých dubových a jedlových kůlů. Pro jejich malý rozměr se je však nepodařilo dendrochronologicky datovat. V nejstarších vrstvách se nacházela keramika s kalichovitou profilací okraje, kterou můžeme zařadit obecně do intervalu století. Podloží se nalézalo na kótě 189,22 m n. m. Jarmila Čiháková - Jan Havrda, NPÚ HMP Josefská ulice čp. 626/III Záchranný výzkum ve sklepě školy proběhl v létě roku 2006 při zřizování výtahové šachty na ploše 14,5 m 3 (2,5 x 2,7 x 2,15 m) pod podlahou sklepa (190,28 m n.m.). Z většiny šlo o vrstvy svahových hlín usazených v pravěku a patrně i v pleistocénu (dno sondy 188,10 m), z nichž se nepodařilo získat žádné movité nálezy. Palynologické vzorky statigraficky nejmladších vrstev byly rovněž negativní. Na kótě cca 189,00 ležela nesouvislá vrstvička spraše, pohřbená pod velice ulehlou, typickou svahovou rezavě šedou prachovitou hlínou s povrchem na kótě 189,74 m. V severozápadní pětině plochy výzkum odstranil opukové zdivo na velmi tvrdou maltu (zpevnění základu pod schodištěm), porušující opukové zdivo pojené hlínou, v níž byly nálezy století. Spíše než o zbytek na hlínu zděného domu se jedná o stěnu středověkého zařízení studny nebo jímky. Vnitřního líce kamenné stěny výzkum nedosáhl, takže interpretaci nelze ověřit. Kyprou výplň na druhé straně zdi však indikuje bytelný podklad pod základem schodiště v severozápadním rohu zkoumaného prostoru, jinde takového zpevnění nebylo. Jarmila Čiháková, NPÚ HMP Karmelitská ulice před kostelem P. Marie Vítězné Při výkopu při rekonstrukci staré kanalizace na rampě (niveleta 194,25 m n. m.) před severovýchodním nárožím kostela a těsně pod ní byl proveden výzkum, který se omezil na dokumentaci stěn původní kanalizační rýhy, jejíž zásyp byl vybrán. Maximální hloubka 12 m dlouhé rýhy nepřesáhla 2,5 m. Pod současnou dlažbou se nacházelo mocné souvrství kamenitých a hlinitopísčitých navážek s keramikou 16. století. Jeho vznik lze spojit s úpravou terénu při stavbě původně luteránského kostela ( ) či s jeho dostavbou karmelitány (před rokem 1644). Středověké sídlištní vrstvy objeveny nebyly. Nejstarší dochovanou

10 nadložní situaci reprezentovala zděná konstrukce, která se objevila v severní stěně výkopu, v níž bylo rozpoznáno několik stavebních fází. Nejstarší zeď patrně reprezentovala zadní partii zástavby parcely náležící měšťanského domu, jehož průčelí bylo obráceno směrem do Karmelitské ulice. Dům byl založen na vynášecích základových pasech, které patrně částečně respektovaly konfiguraci svažitého terénu při úpatí Petřína. Konstrukce byla vyzděna z lomové opuky, nahodile s cihlami vysokými 5,5 až 6 cm. Zdivo nelze jednoznačně datovat, pouze obecně je možné ho zařadit do vrcholného středověku až raného novověku. Jan Havrda, NPÚ HMP Karmelitská klášter pražského Jezulátka Při rekonstrukci suterénních prostor v severní části západního křídla kláštera byly odstraněny recentní betonové konstrukce. Pod nimi bylo odkryto souvrství intaktních svahových hlinitých sedimentů bez dokladů antropogenní činnosti. Při stavbě kláštera (novostavba před r. 1649) došlo k odstranění svrchní partie geologického podloží, eventuálně i k odstranění starších nadložních vrstev. Ve zmíněné části suterénu nebyly odkryty žádné starší zděné konstrukce, pouze ve zdech byly na několika místech zazděny druhotně použité starší (renesanční) architektonické prvky. V jižní části sklepa bylo odkryto roubení zasypané studny, které nebyla vybrána. Vně půdorysu sklepa, pod a částečně i za jeho západní obvodovou zdí, byla objevena rozsáhlá fekální jímka. Do této jímky ústila záchodová šachta z dnes již neexistující oratoře, která se nalézala v druhém patře kláštera. Jímka byla používána dle porcelánu nalezeného v její výplni minimálně do 1. poloviny 19. století. Dále byla při výzkumu dokumentována statická sonda umístěná před dveřmi do sakristie kostela, vykopaná z úrovně přízemí. Přímo pod recentní podlahou (kóta 195,75 m n. m.) byla odkryta podlaha původní, která se sestávala z rozměrných pískovcových desek o rozměru 70 x 70 x 10 cm. Pod jejím podsypem bylo odkryto už pouze souvrství intaktních svahových hlinitých sedimentů. Nejvyšší výška podloží dosahovala na niveletu 195,40 m. Jan Havrda, NPÚ HMP Karmelitská ulice čp. 387/III Nebovidská ulice čp. 459/III V letech 2003 až 2004 proběhla zásadní etapa výzkumu vyvolaného rekonstrukcí areálu bývalé tiskárny na hotel. Byla při něm prozkoumána především plocha dvora čp. 387/III a přízemí domu čp. 459/III. O jejích předběžných výsledcích bylo již na stránkách tohoto sborníku referováno (Havrda Tryml, PSH 34, ). V následujících letech proběhl výzkum na ploše podzemní chodby spojující oba objekty a v trasách inženýrských sítí budovaných na parcelách obou domů. Na několika místech byly získány doklady ukazující na existenci vyspělého specializovaného pracoviště zabývajícího se výrobou či zpracováním cínového bronzu a stříbra. Nalezeny byly kovové slitky, prubířské tyglíky a drobný fragment patrně ze stěny pece. Tyto nálezy jsou předběžně datovány do 12. století. Zatímco výkopy v domě čp. 459/III při Hellichově a Nebovidské ulici i sondy na ploše spojovací chodby rozmnožily naše dosavadní informace, ale (za současného stavu zpracování) nepřinesly informace zásadně nové, jiná situace nastala v těsném okolí domu čp. 387/III a to především na jeho východní a západní straně. Na východ od domu na ploše dvora narazily výkopy pro inženýrské sítě na třech místech na základové zdivo provedené z lomové opuky. Z největší pravděpodobností jde o základy závěru nerealizované stavby kostela kláštera dominikánů. Stavby byly zřejmě přerušené v okamžiku, kdy se klášteru podařilo získat prostředky na výstavbu velkého chrámu, dodnes stojícího podél Karmelitské ulice, jehož základní kámen byl položen v roce V posledních fázích výstavby hotelu byla kopána podél domu rýha pro izolaci a položení inženýrských sítí. Před západním průčelím domu (do Karmelitské ulice) byly ve výkopu odkryty nevelké úseky zdí lodi gotického klášterního kostela magdalenitek a překvapivě i fragmenty staršího zdiva, stavěného

11 kvádříkovou technikou. Dokončen byl výzkum pohřebiště u bývalého středověkého kostela sv. Máří Magdalény, při kterém bylo celkově odkryto 54 hrobů, ovšem většinou jen v torzálním stavu. Hroby jsou jak středověké, tak novověké. Většina z nich je však velmi obtížně přesněji datovatelná. Na ploše východně od domu čp. 387/II byla při plošném snižování plochy vjezdu do garáží odkryta koruna opukové zdi orientované nepatrně odlišně od zdi dnešní, oddělující areál od Nebovidské ulice. Mohlo by se jednat o základové zdivo ohradní zdi středověkého kláštera magdalenitek, archeologicky je možno tuto zeď datovat pouze obecně do vrcholného středověku. Část této zdi byla zakomponována do současné dlažby nádvoří. V poslední fázi rekonstrukce areálu bývalého dominikánského kláštera v Karmelitské ulici na Malé Straně (dnes hotel Mandarin Oriental) jsme učinili zajímavý objev. Stavba při snižování povrchu v prostoru před hlavním vchodem do hotelu rozebírala evidentně novověkou zeď přístavku z 1. poloviny 20. století. Při bližším ohledání se zjistilo, že základy zdi jsou částečně vystavěny z litografických vápencových desek datovatelných do dvacátých a třicátých let minulého století. Není to vlastně až takové překvapení, na místě byl více než sto let (až do 1992) tiskárenský provoz, nicméně používat tyto vzácné kameny do základů není příliš obvyklé. Mimo výsledků vlastního výzkumu je možné na tomto místě alespoň krátce zmínit prezentaci závěru gotického kostela sv. Máří Magdaleny v domě čp. 387/III (dnes vstupní sál hotelových lázní). Výzkumem odkryté zdivo polygonálního závěru a objevených základů oltářní mensy bylo konzervováno a následně překryto skleněnou konstrukcí a zpřístupněno tak veřejnosti. Jan Havrda, Michal Tryml, NPÚ HMP Klárov, stanice metra Malostranská V souvislosti s budováním protipovodňové ochrany stanice metra Malostranská a přeložkami četných inženýrských sítí byl v období prosinec 2004 až říjen 2005 prováděn dohled nad výkopovými pracemi. Při přeložkách inženýrských sítí bylo ve Valdštejnské ulici zachyceno zdivo probíhající rovnoběžně s ohradní zdí do parčíku před vestibulem metra (tj. na jižní straně ulice - č. parc. 1014/1). Náleží stavbě, která pokračuje pod vozovku. Souvislost s okolní zástavbou i datování jsou nejasné (mladší středověk?, novověk?). Na protější straně ulice před čp. 152/III byl zjištěn zasypaný zděný sklepní prostor, narušený již dříve při hloubení inženýrských sítí. Jedná se zřejmě o starší vývojovou fázi domu čp. 152/III. Stratigrafická situace a zvrstvení v okolí obou staveb bylo zcela zničeno a neposkytlo datovací archeologický materiál. Přeložky sítí podél východní ohradní zdi parčíku (č. parc. 1014/1) u metra registrovaly pouze mnohokrát přemístěné terény, obsahující jako druhotnou příměs v nevelkém množství keramiku století. Výkopy pro protipovodňové stěny a hloubení čerpací studny před vstupem do vestibulu (č. parc. 121/1) zachytily základová zdiva zaniklého barokního domu čp. 124/III (zbořen v roce 1935), zahloubená do vrstev navážek s keramikou století. Níže se nacházely písčité vrstvy (navážky?, náplavy?), indikující místo zaniklého řečiště Vltavy. Základová zdiva byla zčásti vynesena na základových pasech. Jednoznačná úroveň geologického podloží zachycena nebyla. Studna poblíž severovýchodního rohu parčíku (č. parc. 120) zachytila zdivo ve směru sever-jih, zčásti zděné na základovém pasu. Silně narušená souvrství v jeho okolí neposkytla datovací materiál. Jejich podstatnou složku tvořil písek (náplavy či navážky v původním řečišti Vltavy?). Podle směru zdi se jedná o starší fázi ohradní zdi, eventuálně může souviset se severním koncem zaniklého domu čp. 124/III. Lze konstatovat, že terény v okolí stanice Metra jsou silně narušeny při předchozí stavební činnosti. Zlomky původních terénů pocházejí ze století a vznikly až po zaplnění (zavezení) původního koryta řeky Vltavy. Jan Frolík, ARÚ AV ČR

12 Letenská ulice Při opravě kanalizace v listopadu 2005 byly vykopány tři šachty. Nejzápadnější byla situována na chodníku před domem čp. 593/III, druhá se nalézala u zdi Valdštejnské zahrady, naproti hlavnímu vchodu do ministerstva financí (čp. 525/III). Třetí byla umístěna na dvoře domu čp. 34/III, naproti závěru kostela sv. Tomáše. Tato šachta byla hluboká 5,5 m (191,76-186,15 m n. m.). Z ní byla ražena 11 m dlouhá štola, která směřovala k severu pod Letenskou ulici k stávající kanalizaci. Dokumentována byla celá západní stěna štoly a 8 řezů kolmých na ni. Pod novověkými navážkami, mocnými 2,6 m, se na niveletě 189,10 m nalézala dlažba z křemencových kamenů. Pod ní se objevilo 0,9 m mocné souvrství vrcholně středověkých navážek (15.století), které leželo na starší křemencové dlažbě (v hloubce 3,5 m). Starší než tato dlažba byly tři nestejné zdi šířky 0,78 m, 0,9 m a 1,05 m, vyzděné z lomové opuky pojené maltou, orientované ve směru V Z. Hypoteticky je možné uvažovat o tom, že tyto zděné konstrukce byly součástí parazitní vrcholně či spíše pozdně středověké městské zástavby. Jako méně pravděpodobná se jeví varianta, že by tyto konstrukce náležely k fortifikaci Malé Strany, vybudované Přemyslem Otakarem II. Při ražbě štoly došlo k narušení několika zahloubených vrcholně středověkých objektů s nálezy ze 14.století. Nejstarší partii podloží tvořila torza několika raně středověkých objektů, ve výplni s keramikou s kalichovitou profilací okrajů a kamenná konstrukce z břidlicových a opukových kamenů kladených na hlínu, zahloubená 0,5 m do podložních svahových sedimentů. Dle několika drobných omletých keramických zlomků je možné je pouze rámcově datovat do raného středověku (9. 1. polovina 10. století?). Je nutno poznamenat, že v tomto místě, které se nalézá na břehu zaniklého koryta Vltavy, se mohlo nalézat raně středověké opevnění Malé Strany. Šachta před čp. 525/III byla hluboká 5,2 m, dno dosáhlo nivelety 185,25 m. Pod hlinitokamenitými vrstvami, které představují navážky století, se nalézalo souvrství tmavých jílů a jílovitých hlín s četnou organickou příměsí. Ojediněle bylo toto souvrství proloženo vrstvou písku. Tyto polohy můžeme interpretovat jako náplavy, místy s polohami navážek. Na základě nálezů (keramika, kůže, dřevo) je možné vznik tohoto souvrství datovat do století. Šachta před čp. 593/III byla hluboká 4,85 m, dno dosáhlo nivelety 185,35 m. Zde se pod suťovitými navážkami 17. století nalézaly polohy hlíny a sutě s nálezy století. Kromě režné kuchyňské keramiky zde byly nalezeny kleště, hřebíky a glazovaný kachel. Spodní partii stratigrafie od nivelety 186,60 m tvořily pozdně středověké náplavy. Jan Havrda, NPÚ HMP Letenská ulice čp. 29/III severovýchodní dvůr augustiniánského kláštera u sv. Tomáše V červenci roku 2005 byl proveden zjišťovací výzkum před zahájením rekonstrukce areálu, jehož cílem bylo zjistit skladbu historických terénů v západní části navrhované podzemní chodby, která by měla spojit vlastní klášter se západním křídlem domu čp. 33/III a ověřit eventuelní přítomnost fragmentů raně gotického městského opevnění 13. století v trase koridoru. Sonda byla položena při jižní straně severovýchodního dvora, mezi východní obvodovou zdí kláštera a západním okrajem stávajícího průjezdu na severovýchodní dvůr. Umístění sondy bylo dáno projektovaným návrhem podzemního koridoru. Její šířka byla 3,5 m, délka 8,5 m a maximální hloubka 4,4 m (současný povrch nádvoří je ve výšce 193,10 m n. m., dno sondy dosáhlo místy až kóty 188,70 m.). Dle našich zjištění je veškeré obnažené základové zdivo východní obvodové zdi kláštera čp. 28/III novověké renesanční až raně barokní, až do úrovně dna sondy postrádá jakékoli stopy po středověké městské hradební zdi. V základovém zdivu kláštera rozlišujeme minimálně 2 stavební fáze. Starší fáze základového zdiva byla koncipována na arkádovém systému vynášecích pasů, z něhož sonda obnažila část jižní arkády oblouk a jižní část severního pilíře. Základová spára pilíře leží v hloubce 189,14 m, nejspodnější část základu vysoká cca 0,6 m je z drobných lomových kamenů a

13 zlomků cihel házených do malty. Od výšky 189,61 m n. m. jsou na tento základ kladeny velké opukové kvádry pilíře. Systému arkád odpovídá i traktování celé východní obvodové stěny. Přítomnost raně gotického zdiva opevnění se v prostoru zjišťovací sondy nepodařilo prokázat. Jeho existenci je možno očekávat ve větších hloubkách či více na východ. Skladba archeologického nadloží v místě sondy je neobyčejně chudá. Je tvořena do hloubky 4,4 m pouze novověkými navážkami, v nichž nebylo zřetelné žádné jednoznačné rozhraní. Celá dosažená mocnost navážek v západní části sondy je tvořena zásypem z šedě okrové písčité sutě s převahou úlomků lomové opuky (5-15 cm), která představuje stavební odpad novověkého stáří vzniklý při barokní (?) přestavbě kláštera. Do stavebního odpadu s novověkou keramikou se při té příležitosti dostaly jako starší příměs i vrcholně gotické opukové architektonické články. Jarmila Čiháková Jan Havrda, NPÚ HMP Malostranské náměstí Při rekonstrukci kašny, která je součástí barokního sloupu na horním Malostranském náměstí, byla vykopána jižně od něho nová šachta pro vodovod, hluboká 1,8 m. Svrchní navážkové vrstvy do hloubky 0,9 m byly kopány stavbou za archeologického dohledu. Středověká partie nadloží byla rozebrána archeologicky, důsledně dle stratigrafické posloupnosti vrstev. Pod současnou dlažbou (povrch 203,42 m n. m.) se nalézalo souvrství celkem šesti písčitokamenitých vrstev o celkové mocnosti 0,75 m. Vrstvy obsahovaly četné úlomky stavebního odpadu (cihel, opuky, malty, prejzů). Pod tímto souvrstvím se nalézala poloha silně zahliněného písku s četnou břidlicovou drtí. Tyto uloženiny mocné 0,10 0,15 m je možno interpretovat jako sekundárně přemístěné podloží (svahové sedimenty). V tomto zahliněném písku s břidlicovou drtí i ve vrstvách, které ho překryly, byly nalezeny zlomky novověké keramiky datovatelné do století. Báze novověké stratigrafie byla ve výšce 202,55 m. Pod druhotně přemístěnými svahovinami se nalézalo souvrství splachů v podobě písčitých jílů, které byly v jednom místě proloženy vrstvou stavebního odpadu. V tomto souvrství byly nalezeny fragmenty keramiky ze 14. století. V intervalu 202,12 201,65 m se pod souvrstvím splachů nalézaly vrstvy tvořené šedočernou hlínou patrně s příměsí organického materiálu a velmi vzácně s drobnými artefakty (hřebík, hrudka mazanice a zlomky vrcholně středověké keramiky 2. poloviny století, dále fragmenty zvířecích kostí). Souvrství vzniklo postupným nanášením materiálu na upraveném povrchu veřejného prostranství. Tyto vrstvy překryly v hloubce 1,8 m nevýraznou dlažbu, nepříliš souvislou polohu vyskládanou z mírně ohlazených opukových kamenů, mezi kterými se vzácně nalézaly říční valouny. Jednalo se o úpravu povrchu veřejného prostranství vrcholně středověkého náměstí. Po jednání s investorem bylo docíleno změny projektu, který původně počítal se stavební jámou hlubší o 0,4 m. Objevená vrcholně středověká dlažba Malostranského náměstí tak nebyla zničena, ale byla překryta geotextilií a zůstala zachována pod dnem současné vodoměrné šachty. Jan Havrda, NPÚ HMP Malostranské náměstí čp. 2/III Matematicko fyzikální fakulta UK V listopadu 2005 byl dokončen záchranný výzkum při několikaleté rekonstrukci budovy, původně jezuitského Domu Professe. Výzkum probíhal od roku 2000, kdy byla provedena sonda v přízemní chodbě severního křídla (PSH 32, 2003, ). V roce 2002 byla dokumentována výtahová šachta a výkopy pro kanalizaci na nádvoří (PSH 33, 2005, ). V závěru roku 2003 začalo snižování jedné místnosti 1. patra na úroveň přízemí, kde práce probíhaly s přestávkami až do října Vedle toho probíhal v roce 2004 výzkum v západní polovině přízemní chodby severního křídla a v přízemní chodbě západního křídla (PSH 34, 2006, ). V roce 2005 byly přestavovány prostory bývalé trafostanice

14 v přízemních místnostech v severní části západního křídla, byl dokončen výzkum sondy IV a byla snížena plocha nádvoří pro položení nové dlažby. Cílem hlavního zemního zásahu bylo vytvoření nové přízemní místnosti pod místností 1. patra (203,34 m n.m.), nově identifikované jako presbytář raně barokního ( ), od roku 1684 mladšího barokního kostela Přenesení sv. Václava, který byl v intervalu malostranským kostelem farním. Prostor pod presbytářem byl obezděn a nepřístupný. Jeho archeologický průzkum v době těžení zásypů stavbou objevil loď románské rotundy sv. Václava. Část výsledků výzkumu, věnovaná zejména unikátnímu nálezu románské terakotové dlažby, byla již publikovaná (J. Čiháková M. Müller, Zpráva o nálezu rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí v Praze. Zprávy památkové péče 66, 2006, ). Úroveň, na níž byla rotunda vystavěná, je o 1,9 m výše (200,1 m) než je podlaha dnešní severní chodby přízemí (198,2 m) a cca 1,3 m pod svažujícím se chodníkem náměstí podél severní fasády budovy fakulty. Apsida rotundy se nezachovala, z kruhové lodi zůstaly 3 bloky nadzemního zdiva, takřka kompletní zdivo základové a fragment původní keramické dlažby vyšehradského typu. Vnější průměr nadzemního zdiva lodi činí 8,35 m, vnitřní průměr nadzemního zdiva 6,65 m, síla nadzemního zdiva 0,85 m. Na severovýchodním bloku nadzemního zdiva se jako na jediném místě obvodu rotundy zachoval vnější plášť lodi do výšky 20ti řad opukových kvádříků. Dlažba je složena z keramických šestihranných dlaždic s reliéfy lva a gryfa, doplněných tmavě glazovanými rovnostrannými trojúhelníky a čtvercovými dlaždicemi bordury s motivem pletence. Je sestavená na podkladní vrstvě kompaktní malty s hladkým povrchem poté, co vrstva malty zatvrdla a dlaždice na ní už nezanechaly žádné otisky. Intaktní skladba dlažby se zachovala v rozsahu pěti řad na ploše 2,5 x 2,2 m v místě, kde po slehnutí spodních vrstev dlažba mírně poklesla a nebyla tak překážkou při pokládání následné gotické podlahy ze závěru 13. století z opukových desek. Pro dobu, kdy rotunda vznikla, neexistuje přímé datum, v písemných pramenech je zmíněna až v legendě Oriente iam sole datované do poloviny 13. století. Dlažba náleží k typu používanému patrně okolo roku Dle některých indicií nemusí být keramická dlažba původní dlažbou položenou při výstavbě rotundy sv. Václava, ale až mladší úpravou. V základech rotundy se našel kámen s omítkou obarvenou do červena, ze zásypu základového vkopu by vyzdvižen fragment pískovcového okénka přetřeného vápnem. Oba nálezy poukazují na existenci starší stavby v okolí. Značný prostor v lodi zabírala konkávně prohnutá plocha, na níž se míchalo vápno. Protože je však jednoznačně porušena základovým vkopem pro základové zdivo triumfálního oblouku rotundy, není jednoznačné, ke které stavbě tato plocha jako část staveniště náleží. Rotunda je nejstarší dochovanou křesťanskou svatyní pražského levobřežního jádra města závěru 11., nejpozději počátku 12. století. Podle výsledků archeologického výzkumu zůstal pod staveništní úrovní stavby rotundy zachován i původní sled historických terénů, konsolidovaných před výstavbou rotundy, obsahujících i postupnou zástavbu místa dřevěnými konstrukcemi. Z analýzy stratigrafie vyplývá, že románský kostel stojí na násypu dnes vysokém 0,5 m, původně cca 0,9 m, který překryl stavby starší. Pro stavbu rotundy bylo zvoleno místo, kde již dříve vznikla jiná, rovněž výlučná stavba obsahovala kruh sestavený z jedné řady plochých opukových kamenů, lícovaných a opracovaných po vnitřní straně, s kůly po jeho vnějším obvodu, zatím dle kruhového půdorysu interpretovaného snad jako součást eventuální dřevohliněné sakrální stavby 10. století. Dle archeologického datování není vyloučena přímá spojitost kamenného kruhu s činem, jenž mohl zavdat podnět k líčení zázraku, k němuž zde mělo dojít při translaci těla sv. Václava, zmiňované ve svatováclavských legendách do třetího roku po mučednické smrti. Stavba s kamenným kruhem nahradila 3 pravoúhlé dřevěné stavby starší, z nichž vedle výplňových vrstev zbyly zetlelé fragmenty dřevěných konstrukcí. Dle terénních pozorování nejevily stavby žádné stopy, kterými by se odlišovaly od běžných obytných stavení a nenesou žádné indicie, které by je spojovaly s kultem, ať křesťanským, tak

15 předkřesťanským. Vedle množství běžných drobných movitých nálezů v podobě keramických zlomků nádob, zvířecích kostí, přeslenů, několika nožů a šperků bylo z rozebíraných vrstev vyzdviženo i množství železářské strusky a z vrstev starobylého 9., patrně i 8. století, četné úlomky železné rudy, opětovně prokazující nezanedbatelný význam hutnictví železa v počátcích konstituování levobřežního města Prahy. Značná část historických terénů v severní části lodi rotundy není výzkumem dotčena, včetně části kamenného kruhu, a zůstane zachována pro budoucnost. Jižní polovina byla rozebrána na mírně svažitý povrch rostlého terénu ve výšce 198,9-198,6 m, porušený sériemi sloupových jam, kůlových jamek a dalších zahloubených objektů, jak zde od století postupně vznikaly. Horizonty pravěké jsou skryty v rostlém podloží. Místnosti bývalé trafostanice v severozápadním rohu domu, jižně od bývalého barokního kostela, jsou z hlediska budovy přízemní, ve skutečnosti vzhledem ke svahu mezi Nerudovou ulicí a dolním náměstím jsou situovány cca 5 m pod povrchem bezprostředně sousedícího horního Malostranského náměstí. Archeologicky bylo sledováno lokální snižování podlahy z úrovně 198,26 na úroveň 197,40 m. Část stratigrafie tvořily konstrukční vrstvy novověké cihlové podlahy, které na kótě 197,9 m nasedaly na snížený povrch podloží. Pod podlahou se dochovala kruhová část základového opukového zdiva na maltu o průměru cca 2 m (dochována polovina obvodu). V podložních velice tuhých svahových prachovitých hlínách se podařilo registrovat na úrovni cca 197,49 m mírně šikmou rovinu rozvlečených zlomků pravěké keramiky. Výzkum nádvoří byl omezen jen na interval konstrukce nové dlažby nádvoří 198,1-197,5 m a nové výkopy větví kanalizace. Ukázalo se, že ve sledovaném intervalu jsou historické terény téměř zničeny, dochovaly se jen v jihozápadní části nádvoří před vstupem do podzemí kostela sv. Mikuláše a západně podél jeho dvorní fasády. Mocné souvrství přirozených splachů konce 12. či 1. poloviny 13. století zde zaplnilo velký zahloubený objekt se svislou rovnou stěnou, který může být románskou zemnicí, a překrylo sadu mělkých pyrotechnických výrobních objektů vyhřívaček, tímto velkým objektem porušených. Situace v jižním sousedství vstupu velmi výrazně poškodil hřbitov u městského farního kostela sv. Mikuláše, fungující od 13. zhruba do poloviny 16. století, a následně základy mladších staveb ze 17. století, kdy areál náležel jezuitům. Z etážového hřbitova zkoumaného ve výškovém intervalu 197,9-197,2 m bylo vyzdviženo 65 nedatovatelných pohřbů bez jakékoli výbavy, uložených ve 4, místy v 5 etážích. V raně barokních zdech byly druhotně použity gotické architektonické články. V jihozápadní části nádvoří výzkum podloží nedosáhl, pod touto plochou je však zachována kvalitní stratigrafie, kterou je bezpodmínečně nutné chránit jako jeden ze dvou posledních zbytků středověkých historických terénů v areálu objektu, když druhým, kompaktnějším zbytkem terénů je hmota pod podlahou sestavy krypt. V rámci výkopů vedlejších větví kanalizací se potvrdil alarmující nedostatek historických terénů, které byly zastiženy jen ve stěně šachty před průjezdem, jež svým dnem dosáhla kóty 195,5 m. Ve výšce 196,2 m zde byl zastižen povrch podloží, tvořeného tuhými šedohnědými svahovinami a stříbřitě šedými svahovinami silně rozbahněnými. Zvláštní skladba podloží dokládá geologickou komplikovanost zdejšího prostoru. Dokumentované partie byť nesouvislé a velmi fragmentární, k původnímu urbanistickému členění prostoru přinesly zjištění, že těsně ve východním sousedství stavby s kamenným kruhem (199,0 m n.m.) probíhala na přelomu století na niveletě 197,6 m dřevěná vozovka široká 3,4 m, která nahradila starší úvozově zaříznutou cestu z valounovým dlážděním nejpozději z poloviny 9. století. V jihozápadní části areálu stály v té době na úrovni 197,96 m roubené stavby o shodné osové orientaci jako dřevěné stavby, které stavbě s kamenným kruhem předcházely. V jihovýchodní části areálu byl ve výšce 196,2 m povrch blíže neznámých rozbahněných svahovin. Dosavadní rekonstrukce nivelet původních raně

16 středověkých povrchů odpovídá údaji o vyvýšeném místě ve městě, kde mělo při translaci těla sv. Václava dojít k zázraku dle Vavřincovy legendy z 10. či 1. poloviny 11. století. Jarmila Čiháková, NPÚ HMP Malostranské náměstí čp. 6/III palác Smiřických Předstihový výzkum proběhl v srpnu 2006 v jižní časti sklepních prostor paláce, který je součástí komplexu budov Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a byl vyvolán plánovanými výkopy pro inženýrské sítě. Na základě zjištěných poznatků lze konstatovat, že svrchní partie podloží a i původní středověké nadloží, které se zde nalézalo, byly odstraněny nejpozději v průběhu stavebních prací na začátku 17. století. Objeveny nebyly ani starší stavební konstrukce, které by vypověděly o středověké zástavbě parcely. Pod současnou podlahou se nacházely novověké písčitokamenité vrstvy mocnosti 0,1 0,15 m, které náležejí období výstavby paláce. Tyto vrstvy ležely přímo na souvrství svahových písčitohlinitých až jílovitohlinitých sedimentů s nejvyšším povrchem na kótě 193,40 m n. m. Ve zjišťovacích sondách nabyl zaznamenán půdní typ, jehož existence by doložila povrch podloží na počátku intenzivního osídlení lokality. Tomasz Cymbalak - Jan Havrda, NPÚ HMP Míšeňská ulice čp. 70/III Na severní straně parcely byl podél obvodové zdi hlouben nový suterén na ploše 6,5 x 15 m do hloubky 5 m. Vzhledem k povaze nálezů se výzkum omezil na zkoumání ručně škrabkou rozebíraného vzorku (1x1 m) plochy bagrované pod archeologickým dohledem. Na části bagrované plochy se dochovalo 1,9 m vysoké souvrství vrcholně středověkých písčitých náplavů. V odkrytém intervalu 187,35-185,45 m n.m. bylo tvořeno třemi vrstvami, které neposkytly žádné nálezy. Překrylo je raně novověké navážkové souvrství, kterým byl terén navýšen na dnešní úroveň dvorku 190,50 m. Povrch béžových holocenních náplavů je zde registrován výrazně výše než v sousedních Vojanových sadech (186,70 m). Jarmila Čiháková, NPÚ HMP Nerudova ulice čp. 226/III V říjnu 2006 proběhl záchranný výzkum vyvolaný radikální přestavbou domu. V jihovýchodní části domu byl vyhlouben z úrovně přízemí nový sklepní prostor. Přímo pod konstrukcí dnešní podlahy mocné 0,24 m se nalézalo skalní podloží ve formě pouze mírně navětralých, černošedých, slídnatých, jílovitých břidlic. Z toho vyplývá, že svrchní partie podloží, tj. zvětralé břidlice a na ně nasedající svahové hlíny a i eventuální nadložní vrstvy, byly odstraněny při výstavbě vrcholně středověkého předchůdce dnešního domu nebo při stavbě dnešního objektu, který je v jádru patrně renesanční. Při rekonstrukci domu došlo též k snižování úrovně dvora, který se vlivem konfigurace terénu nachází v úrovni 2. patra domu v pohledu od Nerudovy ulice. Nejsvrchnější část terénů o mocnosti cca 1 m odstranila stavba před příchodem archeologů. Po začištění plochy zde byla odkryta torza několika zahloubených objektů. Uprostřed dvora při severní zdi dvora se nalézal původně patrně oválný či kruhový objekt o minimálním jednom rozměru 1,2 m. Objekt hluboký 0,35 m byl zahlouben do skalního podlaží nejméně z úrovně 241,86 m. n. m. Jeho jižní část byla zničena při stavbě dnešního domu. V jeho výplni byl nalezen, kromě zlomků prejzů, omítky a železné rudy (2 kusy limonitu), soubor vrcholně středověké keramiky datovatelný do 2. poloviny století s výraznou příměsí keramiky starší ( století). Objekt narušil 0,3 m mocnou vrstvu, která může představovat spodní partii výplně staršího objektu. Z vrstvy byla získána vrcholně středověká keramika 14. století včetně celé jedné pokličky a velkého množství raně středověké keramiky. V jihovýchodní části dvora se nalézal další zahloubený objekt. Zachována byla pouze část objektu tvaru čtvrtkruhu o poloměru 1 m. Objekt byl zahlouben do

17 svahových hlín minimálně z úrovně 241,59 m. a kromě opuky se v jeho výplni nalézala vrcholně středověká keramika zařaditelná do 14. století a i keramika raně středověká (horizont keramiky se zduřelým okrajem). Protože stavba odstranila kromě spodních částí tří zahloubených objektů ze 14. století i nadložní vrstvy a svrchní partii podloží, není možné se vyjádřit jednoznačně k původnímu sklonu svahu. Na profilu dokumentovaném pod severní ohradní zdí dvora, tj. zdi tvořící jižní vymezení ulice Ke Hradu, byla zaznamenána přirozená strž, deprese ve skalním podloží. Její orientace byla přibližně sever jih, šířka 4 m a minimální hloubka 1 m. Vyplněna byla svahovými hlínami. Při vzorkování profilu nebyly získány žádné artefakty, které by umožnily datovat zaplnění zmíněné deprese. Sklon povrchu skalního podloží v místě, kde byl překryt svahovými sedimenty, činil 23 (z nivelety 243,10 na kótu 240,85 m). Jan Havrda, NPÚ HMP Opyš čp. 251/III - Svatováclavská vinice Při rekonstrukci Richterovy vily byl v prosinci 2006 proveden výzkum západně od budovy v prostoru plánovaného přístavku. Pod vrstvou recentních zahradních horizontů se nacházel přímo skalní masiv s četnými viditelnými zásahy, které měly převážně podobu žlábků. Podle nálezového fondu ve výplni je můžeme datovat do 17. až 18. století a spojit je s horizontem existence novověké vinice. Obdobná situace byla opakovaně zjištěna v dalších třech sondách, vyhloubených v ploše zahrady západně od vily. Josef Matiášek, ARÚ AV ČR Tomášská ulice čp. 20/III Výzkum byl vyvolán rozsáhlou rekonstrukcí domu obráceného jednou stranou do Valdštejnského náměstí, který byl přestavěn na hotel. Dům je z 80% podsklepen, při úpravách v suterénu byl snížen terén o cca 0,3 0,6 m pro novou konstrukci podlahy a dále zde byly vyhloubeny výkopy pro inženýrské sítě, včetně revizních šachet. Na dvoře domu byla vykopána 4,25 m hluboká šachta pro dojezd výtahu se dnem na niveletě 189,8 m n. m. V prostoru parcely se původně nacházel mírný svah obrácený k severovýchodu, mimo dosah vltavských vod. Geologické podloží zde bylo reprezentováno svahovými sedimenty, někdy též popisované jako sedimenty dejekčních kuželů, které jsou zde vyvinuté ve souvrství ulehlých svahových jílovitých až prachovitých hlín ojediněle s příměsí rozvětralých střípků břidlic a úlomků opuky. Žádné artefakty z těchto sedimentů získány nebyly. Dochovaný povrch podloží dosahoval v jihozápadní části parcely na niveletu 189,50 m (tj. 4,6 m od úrovně dvora) a svažoval se k severovýchodu na kótu 188,26 m. Detailnější geomorfologickou rekonstrukci není možné provést, protože v jihozápadní části suterénů domu byla svrchní partie podložních hlín odstraněna při výstavbě sklepů. Svah zde mohl být výrazně příkřejší. Půdní typ zaznamenán nebyl. Spodní voda se objevila na kótě 188,30 m, ale je nutno poznamenat, že její hladina kolísala. Z důvodů svažitosti terénu bylo v jižní polovině parcely veškeré nadloží odstraněno při stavbě sklepů nejpozději v raném novověku. V severní polovině parcely byly pod podlahou sklepa zachovány vrcholně i raně středověké situace. Raně středověká partie nadloží, která nasedala na svahové sedimenty byla odkryta pouze ve čtyřech nejhlubších výkopech v nově budovaných revizních šachtách kanalizace. Nejstarší aktivitu představují sídlištní vrstvy a mělce zahloubené objekty se zlomky keramických nádob s kalichovitou profilací okrajů obecněji datovatelné do intervalu od konce 9. do počátku 11. století. Většina objevených situaci patři však do období 2. poloviny 11. až počátku 13. století (horizont keramiky se zduřelým okrajem), kdy se na zkoumané ploše objevuje řada objektů různého tvaru a velikosti. Bohužel většina z nich byla odkryta pouze v malých torzech a pouze výjimečně si můžeme dovolit jejich bližší interpretaci (ohniště, stopy po lehkých dřevěných stavbách, sloupové jámy, žlab, rýha). Výrobní aktivity dokládají nálezy kousků

18 železné rudy a objev torza zahloubeného mísovitého objektu s propáleným dnem a stěnami. Naopak zaráží poměrně malé množství železářské strusky získané při výzkumu. Horizont osídlení patřící k vrcholnému středověku reprezentují odpadní jámy a blíže neurčený typ zahloubené stavby. Četné nálezy starší keramiky v mladších situacích svědčí o intenzivním starším osídleni tohoto místa nebo jeho okolí. K nejmladším nálezům patří pozdně středověká odpadní jáma a zděná pravoúhlá novověká (renesanční) jímka. Z hlediska rozboru stavebních konstrukcí, který provedl M. Kovář je možno konstatovat, že nejstarší zjištěné konstrukce, které se zvláště vyznačují hlinitým pojivem, náleží nepravděpodobněji předrenesanční výstavbě, kterou lze pouze značně hypoteticky spojit s gotickým klášterním pivovarem, který je někdy do těchto míst lokován, ale spíše s měšťanskou výstavbou. Neztotožňujeme se s poměrně jednoznačným tvrzením zpracovatelů staršího SHP, kteří považují střední sklep za gotický. Nově jsme zjistili, že jižní střední stěna prostoru do Tomášské ulice počítala se zřízením níže položeného sklepa jižního, jak doložil nově objevený vynášecí pas identifikovaný při odstranění klenebního zásypu jižního prostoru. Ten již respektoval nástup do jižního sklepa, a to i ve výškových dimenzích. Je tedy zřejmé, že i jižní sklep nejspíše vznikl v rámci této stavební fáze, poněvadž jiný nástup do něj nebyl zjištěn v kompaktním obvodovém zdivu. Minimálně zaklenutí severovýchodní prostory a vznik dvoutraktu včetně vzpomenuté severojižní arkády náleží nejpravděpodobněji stavebním úpravám na počátku 17. století. Tehdy také došlo ke sjednocení s objektem čp. 22/III. Tomasz Cymbalak - Jan Havrda, NPÚ HMP U Sovových mlýnů čp. 501/III Při rekonstrukci domu známého též jako Werichova vila byly vyhloubeny rýhy pro nové inženýrské sítě vně domu a současně byly sníženy suterény o 0,5 m. Archeologicky a geologicky dokumentované říční sedimenty bylo možno rozdělit do dvou sedimentárních komplexů. Spodní partii náplavů reprezentovala poloha zvrstvených žlutých střednězrnných písků. V nich bylo nalezeno několik vrcholně středověkých omletých fragmentů keramiky datovatelných do století. Protože se hladina podzemní vody pohybuje v přímé závislosti na okamžité výšce hladiny řeky v hloubce 3 4,5 m (184,50-186,00 m n. m.), jsou až na výjimky starší situace pro běžný výzkum nepřístupné. Část svrchního souvrství písčitých fluviálních uloženin sedimentovala až v raném novověku. Ve výkopech u Werichovy vily byly v těchto sedimentech nalezeny fragmenty raně novověké keramiky. Povrch vrstvy žlutého písku, vzácně se střípky opuky a hrudkami do červena vypálené hlíny mocné 0,7 m, byl pouze 1,2 m pod současnou úrovní (tj. v hloubce 187,95 m). Nejmladší partii nadloží tvoří různorodé navážky reprezentované nejčastěji písčitými hlínami s různým množstvím příměsí; převažují úlomky opuky, méně i zlomky cihel a prejzů, hrudky malty a úlomky pískovce. Místy se jednalo až o písčitokamenité navážky. Mocnost těchto vrstev byla proměnlivá, od 1 do 1,4 m. V rámci navážkového souvrství byly identifikovány až tři nesouvislé polohy povodňových sedimentů. Jednalo se o písčité vrstvy mocné pouze 1-8 cm. Hlinitopísčité náplavy byly ve formě tenkých vrstviček vložených do navážek dochovány u severovýchodního nároží domu. Tyto sedimenty se zde nalézaly v intervalu 187,40-188,25 m. Při výzkumu nebyla doložena žádná stavba, kterou by bylo možno datovat před polovinu 16. století. Dle písemných pramenů je nejstarší stavební aktivita na lokalitě datována do roku 1580, kdy velmistr johanitů postoupil místo manželům Zlomkovým k postavení domku a zřízení zahrady. Jan Havrda, NPÚ HMP Valdštejnská ulice čp. 154/III V roce 2005 proběhla závěrečná etapa výzkumu na ploše podzemních garáží Senátu. Na ploše 287 m 2 dokumentovala výškový interval 186,0 182,0 m n.m., z toho na ploše cca

19 50 m 2 byla stavební jáma hlubší a byl zde dokumentován interval až do úrovně 180,4 m. Zde bylo objeveno souvrství několika dlážděných cest prokládaných povodněmi, fungujících od 10. do 13. století. Dlažby pokračovaly hlouběji, nemohly však být zkoumány, protože jsou zality v betonovém dně garáží. Mnohokrát opravované kamenné vozovky zde vytvořily 2,4 m vysokou statigrafii, v níž jsou dlažby proloženy sedimenty několika povodní, než mocná povodeň po polovině 13. století nárůst dlažeb na dlouhou dobu přerušila. Nejstarší z odkrytých dlažeb pochází z 10. století. Dosažená báze souvrství dlažeb (180,4 m) není konečná a otevírá otázku korekce rekonstruovaných výškových poměrů Vltavy, neboť se vylučuje s představou hladiny raně středověké Vltavy na kótě 181,6 m. Hloubka dna garáží 180,2 m je 10,4 m pod dnešním povrchem a cca 7 m pod dnešní hladinou spodní vody. Výzkum několik metrů pod spodní vodou byl umožněn použitou technologií nejdříve bylo vytryskáno masivní dno garáží, pak teprve proveden výzkum. Běžné sídlištní historické terény však tato technologie výrazně poškozuje. Dlažby překrylo v intervalu 182,0-186 m masivní souvrství vltavských náplavů prokládané odpadkovými vrstvami a vrstvami sedimentů s nasypaným hlinitým materiálem se stavební sutí, které se zde uložilo ve století. Jarmila Čiháková, NPÚ HMP Velkopřevorské náměstí čp. 489/III Velkopřevorský mlýn V roce 2006 byla zahájena rekonstrukce známého malostranského mlýna, který je v písemných pramenech zmiňován již v 15. století. Dnešní stavba, v jejíž konstrukci nejsou doložena žádná starší zdiva, je v podstatě renesanční novostavbou z let Výzkum byl proveden ve dvou statických sondách situovaných ve sníženém přízemí při jižní obvodové zdi. V sondě v jihovýchodním rohu domu hluboké 1,45 m (dno sondy se nacházelo na niveletě 185,00 m n. m.) byl odkryt základový vkop pro jižní obvodovou zeď mlýna, který narušil starší zděnou konstrukci bez patrných lící vystavěnou z lomové opuky a částečně i z břidlice, jež byla stratigraficky nejstarší jednotkou sondy, archeologicky datovat ji lze však pouze do intervalu vrcholný středověk raný novověk. V druhé statické sondě byla po vybrání kamenitých navážek a výplně základového vkopu pro jižní obvodovou zeď objevena v hloubce 0,55 m starší cihlová podlaha. Pod ní se nalézaly sypké nezpevněné novověké kamenitopísčité navážky. Dokumentován byl dále 12 m dlouhý výkop pro novou kanalizační přípojku na dvorku domu před jeho západní obvodovou zdí. Výkop hluboký 2,7-4 m vykopala stavba až na dnešní úroveň hladiny spodní vody, která byla zastižena na niveletě 184,88 m. Rýha pro kanalizaci narušila severovýchodní nároží armované mohutnými kvádry ze železitého pískovce. To náleželo v druhé polovině 30. let 19. století zbouranému domu původního čp. 487, který se nalézal mezi Velkopřevorským mlýnem a Velkopřevorským palácem (čp. 485/III). Tento dům byl minimálně ve své východní části nepodsklepen. Dokumentovány byly dvě úrovně cihlových podlah (na kótách 187,53 a 188,21 m). Těsně za severní zdí tohoto domu se nalézala nepravidelně kruhová studna, jejíž roubení bylo vyzděno z lomových opukových kamenů pojených maltou. Ve spodní partii její výplně byla nalezena raně novověká keramika a sklo. Při výzkumu nebylo dosaženo dno z důvodu vyšší hladiny spodní vody. Čtyři metry západně od Velkopřevorského mlýna bylo v hloubce 1,5 m (niveleta 187,0 m) objeveno zdivo z lomové opuky, které tvořilo severozápadní nároží neznámé starší stavby. Její interiér byl omítnut, odkrytá omítka jevila stopy po opálení. Stavba tedy patrně zanikla požárem. Ve vrstvě, která vyplnila její interiér byl nalezen denár Václava II. ražený po roce Tento dům snad představuje středověkého předchůdce dnešního mlýna. Vně této stavby byla v hloubce 2,3 m odkryta pečlivě vyskládaná křemencová dlažba (niveleta 186,20 m) překrytá výraznou spáleništní vrstvou. Dlažba náleží vrcholnému či pozdnímu středověku. Pod písčitým podsypem dlažby se nalézalo 0,8 m mocné souvrství navážkových vrstev s četnými úlomky opuky i malty vzácně se zlomky keramiky století. Od úrovně 184,20 m se nalézalo souvrství tmavých měkkých bahnitých vrstev s četnými kousky dřev. Ve

20 spodní partii bylo proloženo šedými písčitými sedimenty. Sledováno bylo geologickou sondovací tyčí až na kótu 183,15 m. Interpretovat je lze jako svrchní partii výplně zaniklého holocenního koryta Vltavy, jehož šířka zde činila cca 90 m. Zanášeno bylo jak přirozenou sedimentací, tak i za přispění člověka. Protože byl z vrstvy získán pouze jeden drobný zlomek z keramické nádoby, můžeme datovat dobu ukončení jeho zaplňování pouze obecně do vrcholného středověku. Jan Havrda, NPÚ HMP Vlašská ulice čp. 336/III V lednu 2006 byl proveden výzkum, který byl vyvolán výkopem pro výtahovou šachtu v severním křídle Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem. Výkop hluboký 4,3 m byl hlouben částečně z úrovně nepodsklepeného přízemí, částečně z úrovně sklepa. Svrchní partii stratigrafie tvořilo souvrství navážek mocné 1,65 m (niveleta báze navážek 221,60 m n. m.), které datují ojedinělé nálezy novověké keramiky do století, vzácně zde byly nalezeny i druhotně přemístěné zlomky keramiky středověké. Intaktní středověké situace objeveny nebyly ač z areálu nemocnice známe raně středověké sídliště, jehož objekty se nacházely pouze 80 m severovýchodně. Spodní partie dokumentované stratigrafie se sestávala z heterogenního souvrství hlinitých a písčitých svahových sedimentů. Ve dvou úrovních se objevily polohy interpretovatelné jako půdy či půdní sedimenty. Jan Havrda, NPÚ HMP PRAHA 1 STARÉ MĚSTO Celetná ulice V rámci připojení veřejného osvětlení na svítiplyn byly v celé délce ulice provedeny výkopy pro přípojky k jednotlivým lampám. Sledování výkopů v listopadu 2005 konstatovalo, že tyto zasahují pouze do recentního zvrstvení. Před domem čp. 597/I byl realizován hluboký výkop hlavního připojení, v němž byl zaznamenána celá skladba historického zvrstvení. Na podloží v úrovni 191,70 m n.m. nasedalo historické nadloží v mocnosti cca 130 cm, v němž se střídaly písčité hlíny s vrstvami opukových odštěpků. Podle analogií lze tyto vrstvy považovat za středověké, i když nepřinesly konkrétní nálezy. Horní 140 cm vysoká partie nadloží náleží recentním zásahům. Zdeněk Dragoun, NPÚ HMP Celetná ulice čp. 588/I V souvislosti s požadavkem zjištění základových poměrů budoucího rekonstruovaného domu U zlatého anděla byly v r provedeny statické sondy na dvoře, v přízemí a ve sklepích objektu. Přes některé rozdíly v detailní struktuře historického nadloží byla zjištěna přítomnost zachovaných archeologických terénů. Stavební úroveň rozsáhlé barokní přestavby objektu se nachází ca 0,5 m pod současným povrchem. Ve většině sond bylo zjištěno vrcholně středověké nadloží se zahloubenými archeologickými objekty a zdiva, přičemž v severozápadní části dvora výzkum předpokládá existenci neznámého, při barokní přestavbě zasypaného prostoru. Zjišťovací sondáž doložila komplikovaný středověký a novověký stavebně historický vývoj rozsáhlého městiště domu, který obsahuje ve svém jádře několik středověkých objektů se složitou původní parcelací. Petr Starec, MMP Havelská ulice čp. 496/I