Josef. Moník. Prostitutky. prostor
|
|
- Jaroslava Doležalová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Josef Moník Prostitutky prostor
2
3 Josef Moník Prostitutky Prostor Praha 2013
4 Josef Moník, 2013 PROSTOR, 2013 Illustrations František Štorm, 2013 ISBN
5 Dohazovač Míša následovala sestru do Prahy na konci osmdesátých let. Pro obě dívky to bylo vyhnanství. Nezbedy z přízně Joži Uprky v domovské obci zvlčily, dehonestovaly folklorní jízdy králů v minisukních s řetězy a punkovými účesy, kouřily závadnou zeleninu. Intoxikované, na těhotných kobylách uzmutých v družstevním paddocku, rozrazily krojovaný dav před kostelem. Dříve by je možná zavřeli, ale teď se báli, jestli to není perestrojka. Od čeho máme demokratický centralismus, řekli si poťouchlí tajemníci a doporučili jednu po druhé na Akademii umění. Dostali je tak postrkem do hlavního města. Pravnučky rapsoda nešlo na školu nevzít, nemusely ani vstupovat do Komsomolu. Růžena studovala malbu, Michaela si zapsala dějiny umění. V metropoli pak měly pověst talentovaných kurtizán, které se nedají omráčit muži ani velkoměstem. Prosluly kritickým úsudkem a hromadou milenců na koleji, kde žily v nepředstavitelném nepořádku vypitých lahví, popelníků, lógru, rozvěšených punčoch a skript založených podprsenkou, zatímco správná lyceistka střeží a uchovává v knize veršů bezkrevnou protěž s panenstvím pro termínované zúročení. Ne tak pyšné dcery zrozené pod baldachýnem Mojmírovců. Kněžny nesoucí nezemský půvab a bílou nedbalost dominovaly příšeří galerií a tmavých klubů končící normalizace, nad houfem zdánlivě cudnějších lidušek, které sem táhly vyslechnout nějaké postmoderní evangelium z vytahaných svetrů. Tyhle dívky ještě neznaly svou cenu a dávaly se zdarma; jedna z nezamýšlených předností socialismu. Věděly ovšem, že směnná hodnota mravnosti je nulová. To považuji za výhodu předlistopadové scény spolu s dosud nerozvinutým ponětím o ztrátě imunity, které se drželo za moudře zataženou Železnou oponou či se omezovalo na homosexuální diasporu. Ze školy je nakonec vyhodili, což později úspěšně pro- 5
6 dávaly jako politickou represi. Pózovaly do převratu co modelky pro dámské časopisy (Vlasta), posléze pro pánské (Hustler). Dostudovaly po listopadu. Z Růženy se stala renomovaná malířka natírala sovětské tanky na růžovo už za totality, když to ještě vyžadovalo odvahu a nyní šly její práce na odbyt. Míša byla uznávaná kritička a lyrička (Valašské inferno, Přerušené těhotenství dychtivé sbírky panenské víry, optimismu a nezkaleného štěstí, shodovala se kritika). Umělkyně potřebuje inspiraci, říkala básnířka. Už z podstaty musí střídat milence, hřát se a nastavovat plošky ve světle žhavých pohledů jako drahokam osvětlený z různých stran. Hezky řečeno. Byl jsem jedním z osvětlovačů. A nějaký čas tragéd nad propadlištěm. Potkali jsme se na výstavě zapomenutých abiturientů uměleckoprůmyslové školy z Jilemnice, mezi něž patřila má matka, tkadlena tapisérií. Míša se tu vyskytla v počestném poslání, měla napsat sloupek do novin. Nebyla v trvalém pracovním, tím méně citovém poměru, ale nemohla si stěžovat na nedostatek nápadníků ani externích zadání pro týdenní rubriky. V analýze pronikavá, nikoli zlá nebo sžíravá. To si šetřila pro své oběti ze světa nespoutaných citů. Sama mohla být předmětem recenze, neboť působila jako barevný exponát, její ztepilost a vkus byly nepřekonatelné. Neváhala si vzít mezi ty důchodce rozervané džíny, opnutý zlatý top s flitry a punkové boty z tančírny nasáklé extází a pervitinem, ověšená amulety, cvočky a sklíčky. To už jí nebylo sedmnáct, spíš pětadvacet. Zaujal jsem ji tím, že jsem v plexisklové podrážce s růžovými poupaty diskotékových platforem rozeznal lyrický rukopis Christiana Louboutina. Ženy přece chodí do společnosti právě proto, aby jim tohle někdo řekl. Mám své kvality, jsem hezký chlap a vyznám se v botách. Upřímně na mě zírala. V Praze není moc lidí, kteří poznají modely vroucného obuvníka. Svedla mě pak sice z kaprice, ale svým způsobem za odměnu. Nebylo to těžké, zažil jsem ohluchlý stav beztíže, uhranul mě pohled do propasti neodvratných rozkoší, majetnické oči karibské zeleně; zápla- 6
7 va rudých vlasů, kočičí lícní kosti, projmutý chytrý nos, pihy v nevinné tváři nad nestoudně zvlněnými rty, ingoty bělostného chrupu. Rozumí se, že když pila červené víno, bylo vidět, jak stéká do krku skrze průsvitnou pleť. Přitom jsem věděl, že zlomila nesčetná srdce, že od těch fraktur odchází se smíchem, že není radno si s ní začínat. Leč v srdečních záležitostech nenajdete terapeuta. Respektive nedbáte jeho rad. Kolik hlupáků už oblehlo Tróju my Bubenečští bychom mohli vyprávět. Kolik nepozorných čtenářů následovalo s melancholickou přesností tragický osud Shakespearova hrdiny. Jsem od převratu na volné noze, toho času slaměný vdovec. Neměl jsem sílu držet se na uzdě. Básnířka vlastnila plstěnou garsonku, z níž vycházela jako pávice ze zvukotěsných kulis. Tam si mě vodila na niti. Na pohled to nebyl budoár hříchu, ale propadl jsem výkřikům nezvladatelné žádostivosti. V ledničce nebylo nic než kanabinoidní plevel, vodka a rajská šťáva. Musela mě uhranout. Musel jsem spolupracovat. Jako bych o sobě nevěděl. Míša nebyla sexuální hysterka, spíš vyzrálá nymfomanka hlídaných extází. Nastalo neřestné období na kolotoči pití a psychotropního sexu v přízračném území strohého šera a vášně. Neznal jsem ráno ni večer, závěsy zatažené po celý den. Elektrizován každým dotekem, byl jsem prosebný schizofrenik, který se rozpadá do hladových tužeb, horečných kumulů vyčerpaných stavů, spaloval se a vrávoral po Praze, zatímco manželka, světice na mateřské dovolené, zůstávala se dvěma dětmi u tchyně v Chocni. Detaily splynutí nebudu ventilovat, bolí mě na prsou. Mám utkvělý pocit, že jsem v těch týdnech ztratil zrak, šel jako ti veselí slepci do příkopu. Hříchem zpitý, neslyšel jsem, nedokázal vymezit hranice závrati. Bavilo ji to se mnou a v okamžiku, kdy jsem jí přivykl jako opiátu, prohodila nečekaně, zatímco si pilovala nehty, že chci-li si ji udržet, měl bych si ji vzít. Že by tu byli i jiní zájemci. To mně vyrazilo dech. Taková vášeň, a taková nízkost? Tahle nezkrotná hetéra? Čekal bych spíš, že mi dá kvinde. Nebo 7
8 já jí, někdy na konci světelných let, v černé díře všech galaxií, až se mi vrátí žena. Ale nečekal bych, že se chce vdávat. A už vůbec ne za mě, za nemajetného ženatého. Stal se ze mne v těch nemyslících týdnech erotický robot, otupělý, ne však natolik, abych nevěděl, že se k ní nehodím. Myslel bych, že jízda na tygru je sezonní cirkus. Vždyť jaká já jsem pro ni partie? Omylný návrhář, kostymér vyhořelé scény. Pauperizovaný živnostník, osoba výdělečně téměř nečinná, krejčí, co nesnáší Vietnamce. Tepláky, tílko, lahvové pivo. Choceň. Česká Třebová. Nevadilo by, že jsem o nějaký rok starší, ale už jen ty alimenty, které bych platil. A za pár měsíců abych hledal diskrétní chirurgii, kde by mi amputovali parohy. Možná jsem se mýlil, možná ve mně viděla výhybku k věrnému srdci a stárnutí, rozvod jako důkaz lásky, možná že četla Vlastu Javořickou nebo Galinu Obrowskou. Náruživost, kvůli níž bych eventuálně vraždil, zruinoval se nebo jinak znemožnil, měla záklopku. Nerozvedl bych se. Ač mizerný křesťan, nejsem bezbožný satyr. Ženil jsem se v kostele. Najednou mi ten slib došel a přišel vhod. Navíc zasáhla ruka zvenčí. Růžena dostala místo hostující umělkyně na škole výtvarných řemesel v Brémách. K tomu byt a nevelkou apanáž. Mladší sestru vzala s sebou a tam v přístavu Míšu vdávání přešlo. Nebo vyhlížela jiné. Vládla němčinou, psala i sloupky a recenze o výstavách v Dolním Sasku. Ale ne tak často. Později mi prozradila, že neváhala sedat v červené Helenenstraße za výlohou, v obležení achájců, osmanských gastarbeiterů a vůní kebabu, když zrovna neměla na cigarety. Intelektuálka pochopitelně není kmenová děvka, intelektuálka se osprchuje a je jako znovuzrozená. V saponátech má jasno. Prodává tělo, nikoli ducha. Poezii ovšem přestala psát úplně. Ocenil jsem čestný rozchod z vyšší moci, nebyl jsem odstaven konkrétním sokem, nicméně z hluboké závrati jsem se hned tak nevypotácel. Nějakou dobu to trvalo. Peripetie v jádru chemického procesu jsou nasáklé etylalkoholem, popis jednoho zápasu nečitelný. Hlavně že se voda zavřela, 8
9 vzplanutí odeznělo. Rodina se vrátila do Prahy. Hluk dětí unavuje a povznáší. Jsem zase táta jako z Bakalářů. * * * V pátek o vlahém listopadu jsem navštívil Pavla Žižku, spolužáka ze střední školy. Od jisté doby se na mne obracel ve věcech umění. To bylo, když koupil dva falešné Špály; naštěstí je prodal ještě většímu hlupákovi. Pavel je omezený a nestydí se za to. V hloubi duše je přesvědčený, že kultura se dělí na únětickou a televizní. Ne že by byl opravdu hloupý, je chytrý jinak, protřelý byznysman a chladný počtář. Vedl v Praze nadnárodní banku, sídlila na Vinohradech v bývalé mateřské školce s kohoutem na střeše, obchodoval s nemovitostmi a úvěrovým know-how. Obchodoval se vším možným, jenom v tom umění se nevyznal. A začal sponzorovat dobře zavlažované vernisáže s mezinárodní účastí, na které mě zval, neboť věděl o matce a jejích gobelínech, o tom, že patří do houfce Jiřího Koláře, syn tedy bude pokrevní znalec. Dobře spočítané mecenášství uplatnil v ekvilibristice daňových přiznání a ještě se přitom ukázal jako duch nad hmotou. Pavel věděl, že když za bankéřem visí Joan Miró, pozná se spolehlivý finančník. Teď jenom aby nevisel hlavou dolů. Na to jsem mu byl dobrý. Očekával za svoje koňaky, že mu ve výstavní síni prozradím fundovaný názor, který pak trousil dál. Kouřil mé cigarety, protože jako sportovec si je nekupoval. Obchodník psycholog uměl zařídit, že já, žebrota, jsem se s ním cítil protektorsky. Otevřel mi v bubenečském obytném komplexu. Na sobě měl modré kalhoty Henri Lloyd Cipher a žluté tričko Paul Shark (odtud žraločí úsměv) s intarzovaným hráčem póla na koni, na nohou jachtařské mokasíny Globex navy-beige. Měl silný chrup a rty, výbojnou bradu; totemové zvíře dravého kapitalismu. Dobrý den, monsieur Gauguin, pozdravil mě. (Knihy neucpaly obzor exekutiva, ale nedávno si přečetl Ušlechtilého divocha a rád mluvil o impresionismu.) 9
10 Dobrý den, majore Gagarine, řekl jsem já. Jak jdou kšefty? Na hovno, řekl. Tahle vláda je schopná nechat se těma socanama sestřelit. Podnikatelská populace emigruje a nechá to indickým ocelářům. A to tu mám tak bolestně vyběhané produkty. Jižní Korea investuje na severní Moravě, to je na hlavu. Půjdu se pást, nebo odletím na Bahamy. Jaképak Bahamy. V Bubenči postavil přepychový bytový komplex. V katastru Malých Přílep si vykolíkoval satelitní Klondike, za nímž se táhne krajina solárních panelů, kapličky elektrorozvodů, golfové hřiště. Přelétl jsem zrakem nábytek, obrazy na stěnách, které jsem mu pomáhal shánět; bezcitná ruka nouveau rich zatím nenapáchala újmu na estetickém vyznění. Ne, to sejčkuju. Protože žrát můžeš, mlaskat nesmíš. Ale do Německa se budu stěhovat. Jen jestli se mnou bude Michaela chtít, dodal. No bodejť. Slouží německému kapitálu, je tedy nadnárodní, panevropský Michaela? Jméno dámy mě zarazilo. Kdo je Michaela? zeptal jsem se s povstalým tušením. Praha je malá a napadlo mě nesouvisle, že Werder Brémy vyhrál po letech bundesligu. Věděl jsem, že je rozvedený a že platí horentní alimenty. Odstoupil ženě byt, auto, všeliké akcie. Dítě, dcera, se ale vyvedlo, platil jí školu lyceum ve Švýcarsku. No, kvůli tomu jsem tě pozval. Sedni si a napij se něčeho. Usedl jsem do křesla v hale spojené s velkým obývacím pokojem. Nebudeš řídit, počítám, zeptal se Pavel se sklenicí v jedné a lahví Chivas Regal v druhé ruce. Byla to řečnická otázka, stejně mi nalil dřív, než jsem mu stačil odpovědět. Míša je bohyně, pronesl. Takovou jsem nepoznal. Jednak je krásná, jednak je teoretička umění. Tu bych chtěl. To je žena mých snů. No ale jak víš, v umění se nevyznám, takže ji chci sbalit dřív, než na to přijde. Protože to bude určitě rychlejší, než abych se v tomhle směru dostatečně vzdělal. Seznámili jsme se přes její sestru malířku ve Fondu umění, moji Němci na její ateliér upustili něco svých zisků. 10
11 Drang nach Osten jde teď rafinovaně přes kulturní programy a sudetské hroby. Klíčící tušení ohledně dámy se měnilo v jistotu. Ještě jsi s ní nic neměl? Jako jestli jsem s ní spal? Ještě ne. Totiž ještě to předpokládá jistou naději. Ale já se k ní neumím přiblížit. Bojím se, že mě má za primitiva, že ji něco takového vůbec nemůže napadnout. Ona je jiná. Mate mě, protože nechce peníze. Víš přece, že jsem se s holkama nikdy nežinýroval. Ale s ní nevím, jestli neřeknu nějakou blbost. Má teď přijít, chci tě s ní seznámit. Na chvíli se vytratím a ty s ní mezitím promluvíš v tom smyslu, že jsem časově vytížený člověk, finančník, ale estét se zlatým srdcem, prostě tyhle kecy. A nějak z ní dostaneš, jestli by o mě eventuálně ale rychle stála. Jestli mám nějakou naději. Protože můj čas je drahý. I když ji miluju, nehodlám s ním plýtvat. Pavel přelétl očima stolek se sklenicemi. Ona ví, že o ni stojím, ale je to slušná holka, nemůžu na ni zhurta. Není to business case. Taky už nejsem nejmladší a jí je teprve osmadvacet, možná je to na ni brzo. Takže bych tě poprosil, abys ji odhadl, jestli u ní mám šanci, jestli by vůbec mohla být s člověkem jako já. Mám se přesunout do centrály v Essenu, to je povýšení, a tam se očekává od vedoucího pracovníka, že je solidní, ženatý a že oba manželé dovedou reprezentovat. S holkama se nikdy nežinýroval, to byla pravda. Měl jich během manželství i po něm spoustu, bohatý jako drak snídal co týden pannu. Alespoň tak to říkal. A najednou si neví rady. Najednou staromódní námluvy přes dohazovače. Kolik že je jí roků? Vzpomněl jsem si, že mé Michaele musí být přes třicet. Osmadvacet. Tedy, to říkala Růžena. Restituovaly na Moravě hektary vinic, ale to je prokleté dědictví, koule u nohy. Pozemky jsou zanedbané, budou je muset prodat pod cenou, protože hrabat se v hlíně to by tam musely žít, to je živobytí na plný úvazek. Chci tím říct, že je tam určitá rodová tradice. Když jseš bohatý, začneš se bát, že tě 11
12 ženská chce kvůli penězům. Ale jak říkám, Míša na prachy kašle, to u ní obdivuju. Nezná úrokové sazby, a přitom je nepřímo ovlivní. Nejen že ji miluju, ale ženatý bankéř znamená zvýšený rating. Proto ji chci. A spěchá to. Do valné hromady. To bude advent. Hele, na rovinu, normálně z ní zkus vytáhnout, jestli by si mě vzala. Jestli to má být na celý život, nesmíš to uspěchat, namítl jsem. Odvez ji tam a ukaž těm oligarchům jako přítelkyni. Osmadvacet dneska není moc, kór u těchhle intelektuálek. Ženské se vdávají později, pokud vůbec. Stát manželství nepodporuje. Dneska se chtějí ženit jenom buzeranti. To možná platí u nás. Ale vedení firmy je výrazně křesťanské, to jsou Němci. Míša umí bezvadně německy a oni chtějí ve správní radě okroužkovaného člena, žádného playboye. A žádnou kurvu nebo herečku. Dámu. Dow Jonesův index nezná menstruační křivku. Přelétl pohledem obrazy na zdi. Dám ti tohohle Ruisdaela, ukázal na olejomalbu nad empírovou komodou. Naklonil se blíž a přečetl podpis. Fan Rujsdála, nebo jak se to vyslovuje. Když mi ji sbalíš. Na obraze byl větrný mlýn u moře s pozadím kyprých mraků prozářených studeným sluncem. Pod ním na cestě několik venkovanů. Věděl jsem, že je to originál, zprostředkoval jsem koupi. V aukci by se vyšplhal na několik set tisíc. Zvedl jsem obočí. To bylo milé. Nenapadlo mě, že se služba dohazovače může takhle zhodnotit. Musím se ovšem prodat oběma stranám kontraktu. Vypil jsem whisky. Pavel dolil a připili jsme si v mlčenlivém srozumění. Přišla Míša. Byla to ona. Pojď dál, hlaholil u dveří Pavel. Prosím tě, nezouvej se. Musím ti někoho představit. Musel mě představit. Na sobě měla šmolkově modrý plášť, přes rameno kabelku Gucci. Na nohou perleťové vinyly Manolo Blahnik. Úrodu planoucích vlasů krotil kužel à la Tippi Hedren. Zápěstím na prsou tiskla stočený katalog, jak to vídáme u manekýnek na obálkách módních časopisů pózujících právě s takovým časopisem souběžně se zdviženým před- 12
13 loktím. Pavel jí odebral plášť a vyloupl se přilnavý pistáciový kostým na dokonale projmuté postavě, kožené knoflíčky ke krku. Připomínala učitelku na výchovném koncertu. Uhodil mě význam módy jako přeludu, byla zralejší, ale nezestárla. Vpila se do mě očima, potom sklopila kajícné řasy a kradmo zavrtěla hlavou. Vy se možná neznáte, řekl Pavel. Vít Janota, návrhář divadelních kostýmů, obuvník diletant (znal moji dílnu a ševcovský verpánek) jeho maminka dělá ty hnědé gobelíny a tohle je Míša Laudátová, básnířka, výtvarná kritička, ukázal na Míšu. Divím se, že jste se ještě nepotkali. Podala mi ruku a naznačila úklonu. Moc mě těší. Také mě těšilo. Co si dáš, Míšo? zeptal se bankéř mlsně, jako by ji chtěl vyvlastnit. My pijeme Chivas. Těkala bezradně očima a předvedla málem abstinenční paniku. Snad trochu vína, bílého, hlesla jako zlekaný ptáček. Ale nejdřív bych si zašla do koupelny, musím si opláchnout ruce. Položila katalog na skleněný stolek a odkráčela do koupelny. Vzpomněl jsem si, jak jsme spolu pili vodku ze sklenic od hořčice. Tak co jí říkáš? zeptal se Pavel, když zmizela. Nádherná, co? Usrkl jsem whisky. Není špatná. Máš vkus. To bych u tebe nečekal. Viď, co jsem ti říkal? Tak hele, jak jsme si řekli. Mně přijdou za chvíli řemeslníci, půjdu ven. Promluv s ní nenuceně teď má být ta vernisáž a chtěl bych tam s ní jít, tak na to můžeš zavést řeč, že půjdeš taky a že já jsem se plác přes kapsu, protože pronájem Špálovky stojí majlant, a podobně. No a hlavně vysonduj, jestli mě nemá za úplnýho idiota. Protože je-li tam jiskřička sympatie, což by měla, protože už byla svolná jít se mnou dvakrát do společnosti, tak já pak na tom začnu tvrdě pracovat; koupím jí perly. Ale to musím vědět, abych nešel do ztracený investice. Ubezpečil jsem Pavla, že tahle investice za to stojí, že dáma stojí za námahu, ale že ji holt musí obléhat déle. Že na ni majetek asi tolik nepůsobí, podívej se jenom, jak dokonale je oblečená. 13
14 Ale vždyť já taky nejsem žádná privatizační náplava. Fotr pocházel z gruntu, v tomhle jsme si s Míšou kvit. Ty její pozemky jsou ovšem bezcenné, to jsem si zjistil. Fotr možná pocházel z gruntu, ale za režimu byl velký soudruh, milicionář a kandidát společenských věd. Syn nezapřel původ, a i když zamilovaný po uši, v kapitálových otázkách se osvědčil jako historický materialista. Udělal si na nevěstu dialektický audit. A najal si dohazovače, to mělo v jistých kruzích vždycky své opodstatnění. Vlastně je staromódní, i když spěchá. Na tuhle zpomal. Na tu nemůžeš zhurta, opakoval jsem mu. Míša se vrátila z koupelny lehce přilíčená, dostala víno a usedla ke stolku. Připili jsme si na úspěch sestry, již čeká v pondělí vernisáž. Kritička rozevřela katalog, odložila plachost. Byla se dnes podívat, jak jsou s instalací daleko, a neubránila se rozpakům, neboť galerie, která se vyprofilovala v přední scénu současného konceptuálního umění, pojala rozvrh panelů značně konvenčním způsobem, osvětlení je nedomyšlené, ale to se snad má do otevření zlepšit, slíbila kurátorka. Pavel na mě mrkl: Neříkal jsem ti, že se vyzná? Já se sestrou v mnohém nesouhlasím, my jsme se hádaly už na škole, ale v tomhle jí musím dát za pravdu, tady se našla. I když se tenhle koncept může zdát malinko konzervativní. Růžena se vrací ke svým tématům z přelomu dekády, kdy normalizace přechází v abnormalizaci a skrze ni mluvíme o pochopení modernosti a ovšem také o naší postkonceptuální současnosti. Ta, jak vidno, už roky přešlapuje na místě, tady se nic objevného neudálo a to neplatí jen o výtvarném umění Venku zahoukal klakson. Před domem zastavili řemeslníci, skříňová dodávka s nápisem Hliníkové brány posuvné a křídlové. To byla chvíle, na kterou Pavel čekal. Teprve teď mi došlo, že v luxusním komplexu bydlí sám. Ostatní byty jsou zatím prázdné, přestože dva už jsou prodané, jak mi prozradil. Tak já vás tu, děti, nechám samotné. 14
15 Pití je v lednici a ve skříni nad dřezem. Ty se tu vyznáš, Míšo. Osaměli jsme s Michaelou a chvíli se na sebe dívali. Malinko vyhaslé oči. Kdysi mě vlastnily. Mívala nade mnou podivnou moc. Už nemá. Jako kdyby se partnerka kouzelníka, kterou rozřízli na pódiu, vrátila ze zákulisí. Jako kdyby drahokam zaplatil za svůj brus částí své drahocenné váhy. Nadále pěkná, stála by za hřích. Ale lehká. Nestála by za mši. Konečně sami, usmál jsem se. Řekl mi to tak narychlo, že tady budeš, ani jsem se nestačila těšit. Neřekls mu, doufám, že se známe? Jsou věci, o kterých muži nemluví. Gentleman si užije a mlčí, zvedl jsem sklenku, abych ukázal nadhled. On mně o tobě taky řekl, ale nevěděl jsem, že jsi to ty. Mluvil o anonymní bohyni. O božstvu povrchní touhy, nedořekl jsem. Míša si zapálila cigaretu. Slevila z neutrálního pohledu, dostavila se důvěrnost staré známosti. Já nejsem žádná básnířka. Vždyť kdo dneska čte. Přijde mi únavné, jak umělci stále bojují s neporozuměním a hmotným strádáním. Tyhle intelektuálské kecy, řekla a zavrtěla hlavou. Já vím, proč tě pozval, a ulehčím ti to. Chci pracháče, říkám to upřímně, abych jednou neměla starost o peníze; nechci žít vedle nějakého Modiglianiho, věčně počítat, nemít co na sebe. Hrát si na chimérickou dušinku, která se živí cigaretama a krásou prožitku. Je mi jednatřicet. Čas běží. Chci děti a peníze. Jako každá ženská. Jednu takovou už Pavel má. Budeš tu pózu muset podržet, jinak mu nezaimponuješ. Musíš dělat drahoty, i když on spěchá. Bývala skvělá v posteli, a to mohl být kámen úrazu při novém citovém angažmá. Chtěl jsem jí taktně vysvětlit, v čem by mohla udělat chybu, totiž tím, že by byla příliš horlivá a vášnivá, že by byla jako se mnou. To může být milé při nárazových splynutích, ale mohlo by to odradit vážného uchazeče o ruku zardělé intelektuálky. Já mám stále silnější pocit, že mě chlapi vždycky opustí, 15
16 to je hrozný, krčila rameny. Já umím chlapa odtáhnout od manželky, ale nedokážu si ho udržet. Já vím, že po mně mužský toužej, ale jako po kurvě, mrchy jsou rajcovní, nechtěj mě napořád a tušej to už předem. Když mě dostanou, nabudou jistoty. Zjevně ušla kus cesty. Pavel nic netuší, uklidnil jsem ji. Nelíbil se mi ten ordinérní tón, do kterého sklouzla. Hlavně musíš být za dámu. Dělej na něj oči, ale ne moc zamilovaný. On musí cítit, že si ho vážíš, ale tebe musí obdivovat víc. Bankéř v tobě musí vidět nedobytnou pokladnu. Číselný kód se prozrazuje po kouscích. Nepoznával jsem se. Kde beru tuhle spolehlivou logiku? Kde se vzal ten zkušený dohazovač? A hlavně tohle se špatně říká vyvaruj se určitých technik v posteli. Víš, o čem mluvím. Žádná Helena Trojská. Žádný Brémy. On má něco za sebou a pozná kurvu. Já vím, já vím ty nejsi žádná neurážej se myslel jsem spíš takovou, která to má moc ráda, to by ho mohlo odradit. Prostě mu to musíš přesvědčivě odhekat, ale iniciativu nech na něm. Začal jsem teď sám nepěkně sklouzávat z roviny společenské únosnosti v pokleslý rámec, z něhož vyhřezl bolavý obraz vzpomínek. Líčil jsem past na kamaráda a uvědomoval si, že jsem kuplíř, protože sám jsem se jí kdysi bál. Chce tě na reprezentaci. Bude tě nosit na rukou. Bylo by dobré říct si mu rovnou o peníze, dokud jsou slyšet svatební zvony, dokud hárá. A vůbec by nebylo od věci sepsat předsvatební smlouvu, v Americe je to běžné. Chce tě na ozdobu. Chce, aby se faraóni obchodu klaněli princezně ducha. I kdybys nakrásně psala recenze, neuživí tě to. V těchhle kruzích je placená manželka normální, je to svým způsobem nutnost. Pavel je ve vrcholné pozici v peněžním ústavu. Je to euromilionář. Ať tě připíše do nějaké dozorčí rady. Tihle všichni si udělali život z prachů a stejně nemají styl, namítla a zakusovala rtěnku na rtech. Jinak je docela fajn. Je milý. Rozhodně nemám pocit, že by mě chtěl znásilnit po telefonu. Tenhle druh chlapa se chová jako 16
17 kanec ve správní radě, ale v posteli je submisivní, to poznám. Tihle chlapi chtějí dominu. Prohlédla si nehty na ruce a vzala nevinný výraz. Jestli bych si neměla pořídit bič a nějaké řetězy, nadhodila odlehlým tónem a zamyšleně utekla pohledem ke zdi. Co tě napadá! Hlavou mi bleskl zneklidňující obraz latexové intimity. Spoutaný Prométheus úrokových sazeb. Předveď zdrženlivou náruživost. Nemusíš být zrovna plachá jako srna, není ti osmnáct, ale ukaž ochotnou nezkušenost. Buď zvědavá. Nech se vést. Laškuj, okolkuj, červenej se. Já tě budu učit, jak na chlapa? Ještě uvidím, sešpulila rty. Kolik tedy myslíš, že bych si měla říct? Kolik mi má platit? Tolik, kolik si zasloužíš. To zapomeň, z toho bych nevyžila. Jako bych zahlédl prošlé datum záruční lhůty. Najednou se upejpá. Nepodceňuj se, povzbudil jsem ji. Míša zdusila cigaretu a pohledem zabloudila k oknu. Z bubenečského nádraží houkal vlak do Kralup. Větračkou na balkon byly slyšet útržky hlasitého hovoru: pákové pohony pojezdové brány, posuvné, samonosné výklopná vrata do garáže doba zaparkování a vyparkování se zkrátí žádné exhalace Chlapi, to musím probrat s projektantem, ale když už jste tady zrychtujte tyhle sloupky Slyšíš ho, je to praktický člověk. Stačí mu naznačit, že jsi svolná. Ale nespěchej. Předehry mají něco do sebe. Divadla, recepce, vernisáže. Ať chvílí vzdychá. Jak říkám, nezapomeň, že jsi dáma. Taky že jsem, ale dobře žes mi to připomněl. Už dlouho mi to nikdo neřekl. Když se Pavel vrátil, ukázal jsem mu gestem s ohnutým loktem a sevřenou pěstí, že záležitost je vyřízená k oboustranné spokojenosti. Vypil jsem s nimi skleničku, po půlhodině jsem se rozloučil a nechal je u vlastního sbližování. Domluvili jsme se, že se sejdeme na výstavě. Ještě jsem každému zvlášť připomněl zasvěceným pohledem pravidla nenáhlého splynutí duší. 17
18 * * * Vernisáž v pondělí se povedla, i přesto, že sklouzla do ohlášek. Uvaděč, zemitý doyen výtvarné scény, sám zástupce suchého realismu, uvítal Růženu Laudátovou-Weishauptovou po jisté odmlce v Praze, upozornil na posun v uchopení objektu a promyšlený vývoj v tvorbě autorky, která poté, co opustila figurální malbu, vrší a kumuluje husté krychloidní a tubusové útvary znepokojivých barev na pozadí odstíněné neutrální plochy, což je nejmarkantnější u posledních 3D asambláží opatřených vlastním světelným zdrojem Vzal jsem do společnosti Marušku, svoji choť, dlouho jsme nikde nebyli. Představil jsem jí Míšu, ty dvě si padly do oka. Vdané ženy vždy cítí solidaritu s budoucí nevěstou, přebírají velkomyslný patronát a nasazují útrpný úsměv; děvenko zlatá, připrav se na očistec, já bych mohla vyprávět Kdežto já jsem sledoval Míšu s jinými obavami. Nečekal jsem, že Sněhurka bude hibernovat do jara, ale mohla se aspoň uhlídat do Vánoc, než princ odklopí víko. Zákony trhu zjevně neznají skleněné rakve. Co to má na sobě? Kde je kněžna recepcí bankovní rady? Řekl jsem jí přece, že sezona dračice je minulostí, čekal bych střízlivý kostým, když ne propracovanou večerní róbu. Ne že by jí to neslušelo. Přítomné dámy těžko skrývaly nevraživost. Té by se ovšem nevyhnula, ani kdyby šla za hloupou horákyni. Měla už takovou figuru. Míša tvrdila, že nemá peníze, že se obléká v sekáči, pak ale měla štěstí na skvostné, až provokativní úlovky. Nebo už dostala služné a zašla si nakoupit do nějakého butiku v Pařížské. Kabát odložila v šatně a moc toho na ní nezbylo. Model malosériová záležitost, spíš originál, haute couture. Vzala si nabíranou španělskou sukni, pod ní šněrovací kozačky Stephane Kélian, které si dáma nad dvacet jen těžko může dovolit, ale Míša k nim měla nohy a málem adolescentní úsměv, síťové punčochy hořící šarlatem; nepravidelně střiženou růžovou jupku ze dvou kapesníků s jedním ramínkem, z níž se drala neposlušná ňadra, jež 18
19 káznil pektorální kříž s rubínovými ověsky. Neřestně bledá pleť pod necudnými stíny, parfém Louis Vuitton, pokud mě smysly neklamou. Na hlavě toreadorský klobouk z černé poloplsti s růžemi po stranách. Pod ním krvavě vrstvené mikádo brutální Nikita. Řekl bych troufalost, když ještě není pod čepcem. Tentokrát chyběla kabelka, měla jen psaníčko z rumělkových korálků, jež svírala nehty se zlatými tečkami v purpurovém podkladu. Výsledný dojem kreace byla zvlčilá Karkulka složená ze všech odstínů červené. Nestoudnou smyslnost tlumilo intelektuální vyznění modelu, mladistvá tvář vklíněná v arktické cudnosti tuberkulózní běloby, že nezbylo barvy ani na ruměnec. Ale Míša věděla, že dnes vypadá dobře, a podle toho se tvářila; úsměv smířlivé arogance střídaly pohledy erotické vyzývavosti z dob, kdy chuligánka mustrovala legie obdivovatelů. Vypadala skvěle, panna nevěsta arci tolik nesvítí. Panna nevěsta sedává v koutě. Co jsem říkala, prohodila ke mně a kývla bradou k Pavlovi. Esemeska. Nechápal jsem, o čem to mluví. Pavel zářil spokojeností. Pavel rušil. Ceremoniáře neposlouchal. V decentním obleku od Armaniho tvořil bezpečné pozadí madam Butterfly, avšak rezervovaný bankéř by se měl chovat jinak. Finančníkem cloumal plamen chlapecké pýchy, nehlídal se. Odebral Míšu mé ženě a začal s ní obcházet postávající hloučky. Pronikavým šeptem představoval sestru výtvarnice. Vy se ještě neznáte, Michaela Byla také v Německu a zase tam se mnou pojede tedy já s ní To už budeme svoji. Žena vede, umění následuje, haha. Všímal si zálibně, jak si jí ostatní všímají, motal se jako při děkovačce na scéně, vypínal se a broukal vítězný motiv ze Sedmi statečných. Poznám čerstvé milence, ze kterých sálá horko postele. Byli rozehřátí, lesklé oči. Očividně si nevzali k srdci mou chválu pomalosti. Vernisáž ovládli. Zářili, přitahovali pohledy, strhávali na sebe pozornost. Úvodní proslov nikdo neposlouchal. Tys mi poslala nějakou esemesku? zeptal jsem se Míši 19
20 stranou, když k nám dvojice dotančila, Pavel se vzdálil pro víno. Věnovala mi slitovný pohled. Esemes znamená sadomaso-sex, prozradila káravým altem. Měla jsem pravdu. Rád řehtá, koníček. Rád ostruhy a bič v cílové rovince. Došlo mi, že se Míša v Helenenstraße naučila sedlat danajské koně, že u brémských muzikantů pochytila leccos užitečného i pro svět vysokých financí. Už se nevzpíná pod nahodilými milenci, už bodá do slabin. Jisté rozpaky však ve mně přetrvávaly. Rodinný život jsou dostihy na dlouhé lokte. Slova se ujala sama umělkyně. Krátce přítomné uvítala a upozornila, že toto není prodejní výstava. Zároveň by chtěla oznámit zasnoubení své sestry Michaely (už celkem zbytečně); zdálo by se, že je to staromódní záležitost, lidé se pomalu ani nežení, natož zasnubují ale není od věci vracet se k tradici, ostatně bere si člověka z branže, magistra Pavla Žižku, jistě ho znáte jako neumdlévajícího podporovatele a znalce umění, jenž pomáhá českému výtvarnictví na mezinárodní scéně Přípitky, estetizovaná polosrdečnost, potlesk třemi prsty do bříšek dlaní. Tleskali i obávaní kritici Laudon a Himmel. Obě hrdličky se braly za ruce, dotýkaly se bezděčně jedna druhé v pase a na ramenou a častovaly se zamilovanými pohledy. Vděčný pohled zalétal i ke mně. Jedno oko nezůstalo suché. Hlavou mi prolétl obraz rudého budoáru se zpoceným mužem na kolenou, spatřil jsem okšírovaného bankéře, an řehtá rozkoší. Dostal jsem svého Ruisdaela, přestože mou dávkovanou zásnubní recepturu zjevně odmítli. Pavel dostal Míšu a ona jeho. V poslední esemesce (zprávě na mobilním telefonu) sděluje, že jí muž pořídil vlastní výstavní galerii na Willy-Brandt-Straße o rozloze čtyři sta metrů čtverečních. Vlastenka tady zaměstnává dvě studentky z Uherského Hradiště, navštěvuje nehtové studio s manželkami českých hokejistů a je ve třetím měsíci těhotenství. Ještě pořád se vejde do černého korzetu a opájí se jízdou, v níž slyšet kavalkády krojovaných předků. 20
21 Většina mužů sní o ženě, která hraje v sále dámu a v posteli děvku. Do ní klade svou pýchu. U Míši jsem si jistý, že nic nehraje. Míša je vpravdě obojí najednou tady i onde. Zkušenost s bankéřem, básnířkou a holandským krajinářem mě navnadila, přestože šití kostýmů zažívá konjunkturu. Mám zřejmě šťastnou ruku. Nebylo by lepší otevřít si seznamku pro boháče? Předehru, co stojí čas a peníze, zkrátí důvěrný eunuch? Nemyslím tím zprostředkovatelnu luxusních prostitutek, tenhle trh je obsazený a předpokládá rozsáhlý aparát. Já bych byl ladič nálad zhrublých byznysmanů, kteří se chtějí okrášlit vytříbenou bytostí, estetizovaný kuplíř, který přesvědčí muže kapitalistických kvalit, po všech těch štrapácích se sháněním obchodů a produktů, jehož společenský vrchol je v lóži na tenisovém kurtu, že nikdy není pozdě ke koupi šlechtického titulu v osobě křehké, ale hluboké osůbky. 21
22 Hledání otce Vzpomínám na odpoledne, kdy matka vrazila do nabité Svornosti ve zpustlém majestátu léta nenošeného kožichu a my s bratrem s ní co synové Velké medvědice. Rozhlédla se kolem a uličkou hanby došla ke stolu pana Korába. Matka se uměla prokázat dobře načasovanými hysterickými záchvaty a jeden teď viditelně spolkla. Kde je manžel? vydechla, u konce s trpělivostí. Byl Štědrý večer. Koráb byl obávaný preceptor marxismu-leninismu. Zamlada autor budovatelských veršů psal kádrové posudky, odsudky a programové teze vládnoucí strany. Teď už páchal jen předmluvy a pomluvy, ale mladická tvorba stačila k tomu, aby byl uznávaným znalcem literatury a arbitrem jediného učení. Vyznačoval se vyhaslým viržinkem ve žlutých prstech a rudou sinekurou ve vokovické Sorbonně. Měl také dceru špatné pověsti, která bydlela u nás v domě. Kdyby nebyl plešatý, dalo by se mluvit o šedé eminenci dejvických komunistů. A že jich tam bylo. Báli se ho i vysocí důstojníci ČSLA. Kupodivu, když se opil, měl rád našeho otce, který od něho nic nechtěl. Co by taky mohl chtít vedoucí galanterního obchodu od vrchního ideologa? Občas se před hospodou navzájem podpírali. Závan molových kuliček z archivní kožešiny nyní přehlušil odér hospodského kouře, ani to však z matky nedělalo lvici salonu. Vítalo ji obezřetné mlčení osazenstva. Výčepní matku odsunul paží s trsem půllitrů, položil je na stůl stálých hostů a vytáhl tužku zpoza pravého ucha. Pepa tu není, odpověděl místo tázaného, byl tady před hodinou, koupil si cigarety a zase odešel. Matka usedla na kraj židle, která tu nějak zůstala volná, a znehybněla, jako by se u ní projevily aklimatizační potíže, ale spíš to byla póza mučednice na pozadí regálu s levnými kořalkami. Stáli jsme vedle ní, vlčice s odstavenými kojeňátky. Martin se rozkašlal. Proč by chodil do hospody pro cigarety, když si je může 22
23 koupit v trafice? Štědrý den je všední den, řekla s výrazem nedůtklivého vzdoru. Poslala otce pro ztužený pokrmový tuk a dala mu poslední stovku. Byl pryč dvě hodiny. Tuk stojí pět korun padesát a ona už vidí, jak se devadesát čtyři koruny padesát haléřů proměňují v tekutý jed. Musela mít zatmění smyslů, když mu uvěřila, že se hned vrátí. Takže vyrazila do terénu a nás vzala s sebou jako příruční arzenál výčitek. Upírala pohled na starého básníka sekerníka. Ten pro ni představoval nechutný příklad společenského vzestupu a morálního úpadku. Znala ho jen od vidění, ale měla za to, že jejího muže stahuje do bahna a teď ho zapírá. Otec, na rozdíl od toho kariéristy, říkala matka, je naivní dobrotisko a nedokáže se vyspat z opice, natož uživit rodinu. Koráb, obezděný hrozivou autoritou správce dogmatu, si konečně odkašlal, jako by ochraptěl z dlouhého mlčení. To je pravda, byl tady, potvrdil, ale vzpomněl si, že má koupit sádlo a prskavky. Kam šel, to nevím. Na lebce soudruha ležela pavoučí prasklina jednoho zpoceného vlasu. Tvář mramorová, až funerální, s nepříjemnou sebejistotou a zdviženým rtem arogantní shovívavosti. Dodal, že Štědrý den je opravdu všední den, obchody jsou otevřené, a on, Koráb, by nesvětil ani zbývající náboženské svátky. Stačí Velká říjnová socialistická revoluce, Den osvobození Československa Sovětskou armádou a První máj. Myslel to vážně. Místnost byla plná mužů, kteří prchli o tomto hektickém dnu manželkám a tchyním ze zapařených kuchyní. Teď se tu objeví jedna z nich, aby jim připomněla, že jsou jen dovolenkáři ze zajateckého tábora. A vedle ní stojí dva školáci jako zlé svědomí. Styděl jsem se za trapnou matku a ještě víc za otce. Docházelo mi, že člověk nemůže být beztrestně něčím synem. Docházelo mi otcovo ponaučení: Když máš škodu, o posměch se nestarej. Vy víte dobře, kde je, vyjela na něj matka. Opilci o sobě vědí, vědí, kde jsou a takoví jako vy Vztek na alkoholiky a komunisty v ní uvolnil záklopku třídní nenávisti dcery 23
24 ze zbytkového gruntu a nescházelo, aby vmetla kádrovákovi do ksichtu troufalá, deliktní, ba kulacká slova. Slýchal jsem matku říkat otci, že Korábova dcera je kurva. Luxusní kurva. Čekal jsem, že to řekne i teď. Těšil jsem se na to a bál se zároveň. Hlavně proto, že jsem nevěděl, co to znamená. Jenom jsem tušil, že je to něco horšího než kráva. Matka dokládala tvrzení četností návštěv, které se u slečny střídaly, návštěv povýtce pánských, a ty k ní docházely zejména v noci. Mně se kráska líbila, bylo mi devět roků, a nechápal jsem, jak může mít komtesa otce, který vypadá jako piraňa. Luisa Korábová se nosila v šatech, které patrně nebyly konfekční, a lišila se výrazně od ostatních žen v domě, pro něž tekoucí oko na punčoše bylo malou tragédií. Obývala sama třípokojový byt, stejně velký, jako měli Novákovi s jedenácti (!) dětmi o patro níž. A to si mohla vybrat a bydlet s rodiči v pětipokojovém bytě ve Skleňáku, nejdražším činžáku dejvické elity. Nepracovala. Ne tedy ve smyslu socialistického člověka. Formálně přerušila studium na třetí vysoké škole, takže se nejednalo o příživu. Vznášela se nad ní aura prominentní zhýralosti a na schodech po ní zůstávala vůně nedostupných parfémů. Nenávist sousedek se dala krájet, ovšem stín všemocné rodiny v pozadí byl hrozbou, před níž je lépe míti se na pozoru. A že vy nejdete domů na večeři? pokračovala matka s jedovatým úsměvem. Přitočil se k nám instalatér Žižka. Pepa je na Stráži, utrousil polohlasně. Matka to zaznamenala, ale ještě s Korábem neskončila. Vy nejspíš dneska nemáte stromeček. Vy slavíte dědu Mráze. Opium lidstva, ucedil soudruh. Cože? Že je to droga, veškeré náboženství. Ježíšek si tam nahoře čte Wall Street Journal. Valentina Těreškovová ho viděla. Nad jeho vtipy si spolustolovníci nasazovali přičinlivé úsměvy. Ne že by to byl bolševik od plenek. Pocházel z buržoazní rodiny, otec vlastnil do roku 48 textilní závod, ale tuto kádrovou kaňku dávno vysušil, když na univerzitě 24
25 v padesátých letech vyakčňoval trockistické spolužáky. To matka věděla. Věděla, že to byl on, kdo našim sportovcům oficiálně vysvětlil, proč musí letos vynechat olympiádu v Americe. A věděla také, že jako kluk ministroval v kostele. Teď pil vodku Kuzmyč. Běžte si pro limonádu, řekla nám matka a postrčila nás k pípě. Slyšeli jsme ji dál mluvit. Chcete říct, že kdyby Ježíšek četl Rudé právo, bylo by víc dárečků? Chodil jste na katechismus, ne? A najednou je to opium? Takže jste odvyklý narkoman? Nebo jste přešel na jinou drogu? Ostatně ráda bych si přečetla Wall Street Journal, kdyby se dal koupit. Takhle musím věřit na anděla strážného. Štamgasti začali pokašlávat. Jestli si paninka moc nedovoluje. Jsou sice Vánoce, jsme v hospodě, ale soudruhovi by mohla dojít trpělivost. Matka se zvedla a židle za ní se zakymácela. Sama stála neochvějně v kotníkových černých botách a světle hnědých zdravotních punčochách. Vy ovšem nebe nepoznáte, vy tak leda očistec. A ta vaše holka peklo, druhý kruh, vážený soudruhu. Vyznavač desakralizovaného kosmu viditelně strnul. Co to tu melete, ženská? Matka se k němu sklonila nad stolem. Chlípnost ji chytla na mámidla. Soudnost zdolal tělesný chtíč. Zabíjí v sobě city a zahubí i svou duši. Drželi jsme s bratrem sklenice oběma rukama u úst. Koráb nasadil křivý úsměv v katovské tváři. Prosím vás, vzpamatujte se, nevíte, co mluvíte. Běžte si pro manžela, nejspíš je na Stráži, a pak se uklidněte. Rozhlížel se po spolustolovnících, úplně jinak než předtím. Suverenita ho opustila, vrtěl nepřesvědčivě hlavou, jako že on za tohle nemůže, té ženské kape na karbid, s někým si ho plete nebo co. Vycouvali jsme z hospody spořádaně, jako jedna rodina, jako lítá medvědice s mláďaty. Měl jsem pocit, že nás teď matka potřebuje. 25
Josef Moník. Prostitutky
Josef Moník Prostitutky Prostor Praha 2013 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Josef Moník Prostitutky Vydal PROSTOR, nakladatelství, s. r. o., Nad Spádem 649/10, 147 00 Praha 4, www.eprostor.com,
VíceKorpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
VíceBertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve
VíceSamuel van Tongel. Nevinnosti I
Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech
VíceFialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila
Vícebýt a se v na ten že s on z který mít do o k
být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když
VíceFantastický Svět Pana Kaňky
Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala
VíceAnna Čtveráková. Střípky z žití
1 Anna Čtveráková Střípky z žití 2 Seznamka na pohřbu Zemřel nám šéf po dost dlouhé nemoci a já jsem se měla výhledově stát jeho nástupkyní. Jely jsme s kolegyněmi na pohřeb a já jsem byla pověřena pronést
Vícelinka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz
Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle
VíceMichal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33
V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,
VíceCo byste o této dívce řekli?
Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by
VíceM. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ
1 M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 2 Copyright: Autor: M. M. Cabicar Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-100-4 (epub) 978-80-7512-101-1 (mobipocket) 978-80-7512-102-8 (pdf) 3 Seděli
VíceByla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.
Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem
VíceCopyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3
Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být
VíceDeník mých kachních let. Září. 10. září
Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém
VíceByl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici
Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči
VíceProměna listopad 1932
Osudové obrazy z doby mého duchovního žákovství Ludwig Polzer-Hoditz Proměna listopad 1932 V pozadí hrad Křivoklát. Tytéž osoby jako v předchozím obraze, sedící na lavičce v rozhovoru. Já: Bylo pro mne
VíceAhoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých
Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo
Více2. Čisté víno (Sem tam)
1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný
Více"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.
"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,
VíceProč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se
VíceKdyž jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,
Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.
Vícemeander MEANDER_Maaičin_deníček_BLOK_ indd :42:36
meander MEANDER_Maaičin_deníček_BLOK_06092016.indd 3 06.09.2016 11:42:36 MEANDER_Maaičin_deníček_BLOK_06092016.indd 4 06.09.2016 11:42:36 MYSLÍŠ, ŽE SI MOJE KAMARÁDKY PŘEDSTAVUJÍ, ŽE SE MNOU MAJÍ SEX?
VíceAntonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( )
ANTONYJ SUROŽSKIJ (1914-2003) se narodil jako syn ruského diplomata ve švýcarském Lausanne. Ke křesťanství se obrátil, když mu bylo 15 let, vystudoval medicínu a stal se lékařem. V roce 1939 složil mnišské
VícePodívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.
Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.
Vícem.cajthaml Na odstřel
m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny
VíceA jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.
Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,
VíceNeměl by vůbec nic. že jsme našli partnera
Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,
Více3. Kousky veršů (Poupata)
1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.
VíceDeset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z
DUCH SVATÝ Když Pán Ježíš vstoupil do nebe, apoštolové se cítili sami, a proto se báli. Ježíš už nebyl mezi nimi. Jednoho dne však, jak slíbil, poslal Ducha svatého. Od té chvíle apoštolové zase měli odvahu.
VíceOd chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.
Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,
VíceVZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh / učivo: Povídka uvědomělé tiché čtení s porozuměním JK 2-DUM č. 2 Va Autor: Mgr. Dagmar Valachová
VíceNejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková
Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011
VíceA Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-
Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl
Více1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.
1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,
VícePetra Soukupová. K moři
Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda
VícePetra Braunová. O chlapci, který spadl z nebe
Albatros Petra Braunová O chlapci, který spadl z nebe Petra Braunová Ilustrovala Magda Veverková O chlapci, který spadl z nebe Albatros 5 Petra Braunová, 2012 Illustrations Magda Veverková Hrnčířová,
VíceSlavnost Ježíše Krista Krále. Cyklus B Mt 25,31-46
Slavnost Ježíše Krista Krále Cyklus B Mt 25,31-46 Má sílo Má sílo, k Tobě vzhlížím, má sílo Tobě zpívám, neboť ty Bože jsi útočiště mé. Pane můj, lásko má, Ty Bože jsi útočiště mé. Pane smiluj se Čtení
VíceTim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva
10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když
VíceČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.
ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned
VíceGIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE
1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého
VíceJAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)
JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když
VíceJosífek byl už opravdový školák,
1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani
VíceSam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam
FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala
VíceUž kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.
Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké
Vícenarodil se nám syn, jmenuje se Josef."
1 1928 J. Č.: " Narodil jsem se 18. května roku 1928 v Roztokách u Jilemnice v Podkrkonoší.Tak k 18. květnu je v kalendáři bylo napsáno: Otelila se nám Bělka, narodil se nám syn, jmenuje se Josef." 1938
VíceOndřej, mamka a děda Meda se třemi psy
Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Když bylo Ondřejovi pět a mamka se ho zeptala, co by si přál k narozeninám, okamžitě vyhrkl: Mami, kup mi psa! Ale Ondro, moc dobře víš, že pejsek potřebuje péči,
Více2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"
2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je
VíceTitul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?
Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.
Vícena jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla
Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho
VíceZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního
Vícewww.robotikmechacek.cz
ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy
VíceTereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
1 Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright: Autorka: Tereza Čierníková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-152-3
VíceTohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.
Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že
VíceŘehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém
f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce
VíceBOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.
BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je
VíceMůj pohled pozorování
Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor
VíceZávidím svému hrobu protože on se dočká naplnění
Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,
VíceSEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ
SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:
VíceTéma: žák se seznamuje s úryvky knihy Kuky se vrací, odpovídá na otázky k textu, luští
VY_12_INOVACE_číslo přílohy 1_ČJ_5B_26 Úvodní část seznámení s cílem hodiny -kniha Kuky se vrací Svěrák Jan Hlavní část čtení s porozuměním, vlastní zpracování otázek, luštění křížovek Závěrečná část zpětná
VíceJAK SE MARTÍNEK ZTRATIL
JAK SE MARTÍNEK ZTRATIL M ta ta, mta ta, mta ta hraje hudba u velikého kolotoče. Prásk, prásk střílí puška na střelnici. Tutú, tutú houká holčička na trumpetu s třásněmi. A těch lidí! Martínku, drž se
VíceWendy čekala před domovními dveřmi své učitelky
2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená
VíceJak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi
Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
Více1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.
1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.
Vícečást sedmá Silvestrovský výlet
část sedmá Silvestrovský výlet Poslední ministrantská schůzka přinesla ještě jedno překvapení. Štěpán přišel s nápadem, že by mohli vyjet společně na Silvestra na Vysočinu lyžovat. Společně ovšem znamenalo
VíceKabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.
Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,
VíceNěkteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání
Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat
VícePES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?
PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá
VícePotrestat nebo nepotrestat
3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího
VíceMOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová
MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co
VíceMartina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)
3 Martina Zapletalová Cause Upřímnost je nemoc z vyčítání (tentokráte i s předmluvami) 4 Obsaženo Obsaženo...4 Za dveřma někdo pije čaj...6 Gejši mávají přes ulici...8 Hlupáček-undefined... 10 Rezervace
VíceKlasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5
Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,
VíceMalý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap
JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se
VíceMŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza
MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
VíceMůj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.
Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
Vícez OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.
z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom
VíceALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45
ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5
VícePři čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád.
5 800044 640164 Při čtení následujících stran se vám může udělat nevolno, můžete mít pocity studu za autora, či získat tendence si fyzicky ubližovat. Mám vás rád. 1 24.5.2008 Po těžkém životě častokrát
VíceVítám Tě na Červené Lhotě!
Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího
VíceOSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ČERVEN 2009
OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ČERVEN 2009 1. Po Studený rizoto (od Lizzzie) 2. Cizí světy (od milancholik) 3. 7. června (od Lay) 4. Hej, slečno, usmějte se! (od Me and you and all the others)
VíceNEHNOJTE ZAHRÁDKY KYSELINOU
1 Jiří Glet NEHNOJTE ZAHRÁDKY KYSELINOU 2 COPYRIGHT Autor: Jiří Glet Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-340-4 (epub) 978-80-7512-341-1 (mobipocket) 978-80-7512-342-8 (pdf) 3 1.
VíceMŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE
MŮJ ŽIVOT S JERRYM PAVLA TOOLE Copyright 2016 Pavla Toole Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2016 1. vydání Lukáš Vik, 2016 ISBN epub formátu: 978-80-7536-065-6 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-7536-066-3
Víceto byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.
1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím
VíceKristův kříž: Křesťanova hlavní věc!
Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,
VíceJana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U
VíceVY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012
Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:
VíceČekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba)
Čekám svůj den 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) 4. Čekám svůj den (P. Krejča / P. Vrba) 5. Nic víc (P. Janda / P. Vrba) 6. Na háku (M.
VíceMilovat Boha celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.
Milovat Boha celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary. 31. neděle v liturgickém mezidobí cyklu B Evangelium (Mk 12,28b-34) Jeden z učitelů
VíceJsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...
1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen
Více... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,
... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,
Vícepřipadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně
Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne
VíceŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015
2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.
Vícerukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.
KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,
VíceEmilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka
Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.
VícePod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.
Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou
VíceByli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety
Byli jsme v divadle ANEB Malá lekce z etikety Ve středu 20. listopadu 2013 navštívili žáci čtvrté až deváté třídy jesenické divadlo. Divadelní představení Trapas nepřežiju aneb Ten řízek nezvedej v podání
VíceHROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let
HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny
Víceproč máma brečela to je velká záhada k večeři jsme měli topinky.
Tlusťoch karel Na dveře dnes klepal tlusťoch karel chodí k nám jednou týdně na návštěvu vždycky houkne na mámu ať jde k němu do auta máma si povzdechne vezme kabelku drží ji jako kdyby to byla ryba co
VíceJmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat
Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat příběh, který určitě není ojedinělý, ale na české poměry
Více