PRAGOVAC Spolupráce VAKUUM PRAHA s Fyzikálním ústavem AV ČR na projektech CERN

Transkript

1 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) PRAGOVAC 2006 Ve dnech a se konal ve Fyzikálním ústavu AV ČR, Na Slovance 2, Praha 8 jubilejní 15. PRAGOVAC organizovaný Českou Vakuovou Společností. Slavnostního zahájení byl účasten též ředitel ústavu Ing. Karel Jungwirth, DrSc., který společně s autorem tohoto příspěvku účastníky tradičního setkání uživatelů a výrobců vakuové techniky přivítal. Na setkání byli přítomni zástupci těchto firem a institucí: Brooks Technology,ČMI, FERROTEC, CHROMSPEC, ILMVAC, Kurt J. Lesker, LABIMEX, LABTECH, MKS Instruments, Pfeiffer Vacuum Austria, PZP Komplet, TEVAC, TESCAN, VAKUUM Praha, VARIAN. Rádi jsme přivítali i zástupce Slovenské Vakuové Společnosti, s nimiž nás pojí mnoho pracovních i neformálních svazků. Večerní setkání bylo doprovázeno rautem, které podtrhl slavnostní atmosféru jubilejního ročníku této akce. Druhý den byl věnován pokračující výstavě vakuových firem a přednáškám některých zástupců firem. Úvodní přednáška: Cooperation of VAKUUM PRAHA with Institute of Physics in CERN je uvedena ve Zpravodaji samostatně. Dále následovaly krátké příspěvky firem o jejich nových produktech a technických zajímavostech. Během dopoledního bloku přednášek vystoupili zástupci CHROMSPEC, Kurt J. LESKER, VARIAN, PFEIFFER VACUUM AUSTRIA (viz krátký příspěvek tomto Zpravodaji Nový kvadrupólový hmotnostní spektrometr Prisma Plus TM ), ČMI, Ferrotec, TEVAC, TESCAN, LABTECH. Organizátoři akce doufají, že všech 103 registrovaných účastníků bylo spokojeno. Vysoká účast znamenala určitá prostorová omezení, jichž si je organizační výbor vědom. V příštím roce bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo skloubit zázemí akademického ústavu s většími prostorovými možnostmi. Věříme, že i další setkání naší vakuové obce bude stejně hojně navštěvována jako doposud. P. Hedbávný Spolupráce VAKUUM PRAHA s Fyzikálním ústavem AV ČR na projektech CERN Pavel Hedbávný VAKUUM PRAHA, Praha 8, V Holešovičkách 2 hedbavny@vakuum.cz 1. Úvod Lidstvo si téměř po dobu dvou a půl tisíciletí klade otázku, z čeho se skládá vesmír. Co tvoří jeho základní kameny, ze kterých byl vytvořen. Ještě na počátku minulého století se lidé domnívali, že základním stavebním kamenem je atom, který je již dále nedělitelný. Avšak objev atomového jádra tvořeného protony a neutrony spolu s objevem elektronů obíhajících okolo jádra tuto představu zásadně změnil. Studiem srážek těchto částic se ukázalo, že s jejich zvětšující se energií vznikají i nové, do té doby neznámé částice, které mohou existovat pouze po omezenou dobu a které se dále rozpadají. Zkoumáním takovýchto jevů se zabývá jednak jaderná (nukleární) fyzika, studující převážně srážky částic s atomovými jádry, a také subnukleární fyzika, která zkoumá vzájemné srážky částic menších než atomová jádra. Podle současných představ, obsažených ve standardním modelu elementárních částic, považujeme za základní kameny hmoty šest kvarků a šest leptonů, které spolu vzájemně interagují. Při těchto interakcích dochází k vytváření těžších stabilních i nestabilních částic.

2 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) Síly, které jsou odpovědné za procesy v nukleární a subnukleární fyzice, jsou trojího typu a příslušné interakce nazýváme podle nich jako 1) slabé, 2) elektromagnetické a 3) silné (hadronové). Interakce jsou mezi částicemi zprostředkovány výměnou speciálních nosičů zvaných bosony: W a Z bosony pro slabé interakce, fotony pro elektromagnetické interakce a gluony pro silné interakce. Ukazuje se, že čím hlouběji chceme poznat strukturu elementárních částic, tím větší musí být energie srážejících se částic. Takovou energii mohou v laboratorních podmínkách získat částice v urychlovačích. Urychlovač tvoří vakuová trubice, do které jsou z injektoru vstříknuty elektricky nabité částice. Působením elektrického napětí přivedeného na vnější elektrodu (rezonátor) dochází k jejich urychlení. Čím více je takových rezonátorů, tím větší energie urychlované částice je možno dosáhnout. Limitujícím faktorem v lineárním uspořádání je délka urychlovací trubice. K dosažení vysokých energií se proto používá urychlovačů, jejichž urychlovací trubice má kruhový tvar (anuloid), umožňující vícenásobný průlet částic. Zakřivení trajektorie prolétajících částic se provádí působením dostatečně silného vnějšího magnetického pole, vytvářeného dipólovými elektromagnety umístěnými mezi rezonátory. Obě pole (elektrické i magnetické) je nutné vhodně synchronizovat, aby urychlovací proces mohl plynule probíhat. Po dosažení požadované energie se částice srážejí s terčem nebo vzájemně (při interakci dvou naproti sobě letících svazků) uvnitř detektoru, který zaznamená dráhy a energie částic v okolí místa srážky. V druhém případě, tj. když proti sobě letí dva vstřícné svazky pohybující se téměř rychlostí světla, je technologicky mimořádně náročné zrealizovat srážku částic o velikosti m v místě interakčního bodu. V praxi se to provádí tak, že z částic, např. protonů, jsou během urychlovacího procesu vytvořeny shluky (angl. bunch), z nichž každý má zhruba částic. Po dosažení potřebné energie dojde ke kolizi obou shluků a vzhledem k velkému množství částic v každém shluku se jich vždy několik srazí. Rozptýlené původní částice a částice vzniklé při srážkách jsou pak detekovány soustavou detektorů, které jsou umístěny okolo interakčního bodu. Detektorový systém má přibližně válcový tvar o délce až několika desítek metrů. Vlastní detekční elementy pracují na různých fyzikálních principech. V současných urychlovačích se používají tyto základní typy detektorů: Kalorimetry jsou detektory, které absorbují dopadající částice a měří jejich energii. Jsou konstruovány jako vrstvové. Jedna vrstva (pasivní), tvořená železem nebo olovem, zbrzdí částici. V druhé aktivní vrstvě z olovnatého skla nebo argonu vznikne světelný záblesk, který pak v připojeném fotonásobiči vybudí elektrický signál, který je dále elektronicky zpracováván. Tyto dvojice vrstev se několikrát za sebou opakují. Různé absorpční materiály se používají pro hadronové a elektromagnetické kalorimetry, které měří energii silně, resp. elektromagneticky interagujících částic. Stripový detektor je polovodičový dráhový detektor, tvořený křemíkovou polovodičovou vrstvou, v níž se při průchodu částice vytvoří elektrický signál. Pomocí tenkých proužků (stripů) je možné lokalizovat částici a určit její trajektorii s velkou přesností. Radiační poškození v křemíkové vrstvě zhoršuje parametry detektoru. Tyto nežádoucí efekty mohou být omezeny chlazením detektoru na nízké teploty. Urychlovače, s mnohakilometrovými podzemními prstenci, s účinnými čerpacími jednotkami a chladicími agregáty pro provoz supravodivých elektromagnetů a s obřími velmi drahými detektory si může dovolit jen několik málo nejbohatších zemí světa nebo silná nadnárodní uskupení států. Jednou z těchto institucí je i CERN v Ženevě. 2. CERN Roku 1952 byl založen v Ženevě Evropský výbor pro jaderný výzkum - Conseil Européenne pour la Recherche (CERN), a v roce 1954 vlastní ústav pod názvem Evropská organizace pro jaderný výzkum, která si ponechala původní zkratku CERN jako své označení. Na rozdíl od

3 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) tehdejší doby, kdy výzkum základních hmotných struktur se týkal atomových jader, se dnes CERN soustřeďuje na studium srážek elementárních částic, takže se spíše jedná o Evropskou laboratoř pro částicovou fyziku, která je největší laboratoří tohoto druhu na světě. Tvoří ji 20 členských států, mezi něž patří i Česká republika, a řada dalších spolupracujících zemí a institucí. Obr. 1. Letecký pohled na CERN. Bílé kruhy označují umístění jednotlivých urychlovačů. Největší kruh (o obvodu 27 km) patří urychlovači LHC 3. LHC Urychlovač LHC (Large Hadron Collider) se v současné době buduje v podzemním kruhovém tunelu o obvodu 27 km zhruba 50 až 175 m pod zemí poblíž Ženevy na území Švýcarska a Francie, kde se dříve nacházel elektron-pozitronový urychlovač LEP (Large Electron Positron Collider) - obr. 1. V první etapě se v LHC budou srážet proton protonové svazky s energií do 14 TeV, později svazky iontů olova až o energii 1150 TeV. Svazky budou vytvářeny a postupně urychlovány v systému dosavadních urychlovačů v CERN na energii 450 GeV a pak teprve injektovány do LHC. Oba svazky (každý se pohybuje v samostatné trubici) budou mít v konečné fázi 2808 shluků se 115 miliardami částic. Během každé srážky dvou proti sobě letících shluků dojde zhruba k 20 kolizím. Vhodný tvar shluků bude zajištěn pomocí LHC rezonátorů, které generují vysokofrekvenční elektrické pole potřebné k urychlení shluků částic až na energii 14 TeV. Na každé trubici LHC bude v přímých sekcích umístěno vždy 8 těchto supravodivých rezonátorů pracujících při teplotě 4,5 K. Zhruba kruhový pohyb obou svazků LHC zajistí 1232 supravodivých niob-titanových dipólových magnetů pracujících při teplotě 1.9 K (obr. 2). Ty budou generovat silná magnetická pole o intenzitě 8,4 T. K získání svazků shluků požadovaného tvaru je kromě toho nutné použít ještě 858 kvadrupólových a 9300 vícepólových magnetů. Uvnitř urychlovacích trubic LHC bude udržováno extrémně vysoké vakuum mbar (vztaženo na pokojovou teplotu), aby nemohlo docházet ke srážkám urychlovaných částic s molekulami zbytkových plynů.

4 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) Obr. 2. Schematický řez dipólovým supravodivým magnetem zajišťujícím kruhový pohyb shluků v LHC Svazky urychlených částic se mohou srážet ve čtyřech interakčních bodech, okolo kterých bude umístěno celkem pět experimentů ALICE, ATLAS,CMS, LHCb a TOTEM, z nichž ten poslední (TOTEM) bude využívat interakčního bodu CMS. My se zde podrobněji zmíníme o třech experimentech, k nimž se vztahují výsledky práce prezentované v tomto článku. Jedním ze dvou hlavních experimentů na LHC je experiment ATLAS (A Large Toroidal LHC ApparatuS Experiment), který má za cíl studium co nejširší oblasti fyziky elementárních částic. Detektor bude po dokončení doposud největším postaveným zařízením tohoto druhu (délka 44 m, výška 22 m) obr. 3. Okolo jeho interakčního bodu bude umístěn největší doposud zkonstruovaný toroidální supravodivý magnet o velikosti magnetické indukce 2 T, který bude zakřivovat dráhy nabitých částic vyprodukovaných při kolizích protonů, a umožní tak změřit jejich hybnosti. Součástí detektoru ATLAS budou kalorimetry, které absorbují dopadající částice a budou sloužit k měření elektromagnetické a hadronové složky jejich energie. Obr. 3. Schematický nákres detektoru experiment ATLAS Na obvodu detektoru budou umístěny mionové detektory. Fyzikální program experimentu ATLAS je poměrně dost široký: od hledání tzv. Higgsova bosonu - částice, která je podle standardního modelu elementárních částic zodpovědná za to, že kvarky mají nenulovou hmotnost přes struktury kvarků a leptonů až po hledání tzv. supersymetrických

5 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) částic. Dále se budou ověřovat experimentální důsledky vyplývajících z teorií sjednocení a z existence vyšších dimenzí, které jsou předpověděny současnými strunovými teoriemi. Druhým velkým experimentem na LHC bude experiment CMS (The Compact Muon Solenoid Experiment), který má podobný fyzikální cíl jako experiment ATLAS, tj. měřit hybnost a energii fotonů, elektronů, mionů a ostatních produktů protonových interakcí. CMS však bude, na rozdíl od experimentu ATLAS, používat k detekci částic odlišné experimentální metody. Je to proto, aby očekávané nové poznatky fyziky elementárních částic bylo možné porovnat na dvou různých experimentech různými a nezávislými metodami. Vnitřní křemíkový dráhový detektor bude obklopen scintilačním krystalovým elektromagnetickým kalorimetrem. Na ten bude z vnějšku navazovat hadronový kalorimetr. Detektory budou umístěny v magnetickém poli supravodivého solenoidu o indukci 4 T tvaru válce o průměru 6 m a délce 13 m, který bude z vnějšku obklopen mionovými detektory. Celý detektor CMS bude zhruba 22 m dlouhý a 15 m široký (obr. 4). Obr. 4. Schematický pohled na detektor CMS 4. Experiment TOTEM Třetí experiment TOTEM (Total Cross Section, Elastic Scattering and Diffraction Dissociation at the LHC) má za cíl zkoumat pružný a difrakční rozptyl protonů při několika energiích až do 14 TeV. Třebaže je ze všech dříve zmíněných experimentů na LHC nejmenší co do velikosti, je nepostradatelný; a to proto, že z dynamických charakteristik pružného rozptylu lze stanovit tzv. totální účinný průřez (tj. pravděpodobnost vzájemné kolize dvou protonů vyjádřená velikostí příčného průřezu) a luminozitu. Luminozita je veličina, charakterizující výkonnost urychlovače, která je nutná k určení diferenciálního účinného průřezu libovolného procesu zkoumaného na LHC. Znalost obou těchto veličin je velmi důležitá pro ostatní experimenty na LHC. Fyzikové očekávají, že analýza difrakčně produkčních procesů by mohla vést k rozšíření našeho poznání doposud nejméně probádané oblasti fyziky vysokých energií. Experiment TOTEM bude umístěn ve stejném podzemí jako experiment CMS. Blízko interakčního bodu experimentu CMS budou umístěny dva pomocné detektory experimentu TOTEM teleskopy T1 a T2. Jejich cílem je detekovat částice v co největší kinematické oblasti, které budou vyprodukovány ve srážce dvou protonů a které jsou nutné právě k určení totálního účinného průřezu a luminozity. Nejdůležitější části experimentu TOTEM jsou detektory RP (angl. Roman Pots ), tzv. římské hrnce, které budou v tunelu urychlovače umístěny symetricky po obou stranách interakčního bodu ve vzdálenostech 147 m a 220 m. Detektory RP budou zasahovat do urychlovacích trubic LHC a při měření se budou téměř

6 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) dotýkat trajektorií urychlovaných částic. Účelem experimentu je detekovat a měřit dráhy částic rozptýlených pod velmi malými úhly. Odchylka rozptýlených částic od osy svazku bude v místě RP detektorů v transverzálním směru pouze několik milimetrů. Takováto situace nastává v případě pružného rozptylu a difrakčně produkčních procesů protonů, kdy dochází k malému přenosu čtyřimpulsu mezi nalétávajícím a rozptýleným protonem. Cílem měření je určit počet difrakčních srážek právě v oblasti nejmenších hodnot čtyřimpulsu. Před vlastním měřením trajektorií rozptýlených částic je nutno svazky nejdříve urychlit na požadovanou energii v daném režimu optiky urychlovače, který de facto určuje oblast měřených hodnot přenosů čtyřimpulsu. Svazky musí být také stabilizovány a fokusovány, aby měly požadovaný tvar v transverzální rovině. Zásadní myšlenkou RP detektorů je možnost jejich transverzálního pohybu (kolmo na osu svazku urychlovaných částic), což umožní přesunout detektory dále od osy, pokud svazek částic není perfektně fokusovaný při spouštění urychlovače, tj. v době, kdy se primární protony mohou pohybovat i v místech dále od osy v místech, kde se pak po fokusaci svazku budou nacházet detektory. Pohyb RP detektorů je řízen přesnými krokovými motory, které umožňují pohyb po neuvěřitelně malých krocích 5 mikronů. Pohyb je na vlastní detektory přenášen bez porušení vakua pomocí šroubového mechanismu. Velmi nízký tlak (10-10 mbar) je udržován v místě průletu svazku. Během procesu odlaďování a stabilizace svazků jsou RP detektory maximálně vzdáleny od svazků urychlovaných částic. Pak teprve dojde k jejich zasunutí tak, aby aktivní plocha stripového detektoru byla co nejblíže svazku nerozptýlených částic. Je zřejmé, že stěny RP detektorů musí být v místě, kde se nacházejí aktivní části detektoru, co nejslabší, aby byly minimalizovány nežádoucí interakce měřených protonů se stěnami. Stěna RP detektoru, kde procházejí částice na stripové detektory, je proto tvořena tenkou fólií o tloušťce 150 mikronů. Stripové detektory jsou uvnitř vakuově těsné nádoby ( římského hrnce ) při tlaku 10-4 mbar. Tento tlak je zajišťován nezávislým vakuovém systémem. Pohyb je umožněn propojením pohyblivých částí přes flexibilní vakuové nerezové vlnovce. Nežádoucí silový účinek způsobený atmosférickým tlakem na evakuované pohyblivé části RP je eliminován vyrovnávacím zařízením s vlnovcem. Systém pohybu RP detektorů a vyrovnávací zařízení jsou spojeny vahadly, takže silový účinek je vyrušen a velmi citlivý mechanismus s krokovým motorem nemusí překonávat prakticky žádný odpor. Takto zkonstruovaný pohybový mechanismus umožní proto přiblížení RP detektoru ke svazku na požadovanou minimální vzdálenost. Vakuové nádoby i fólie jsou vyrobeny z vysoce kvalitní austenitické nerezové oceli. K přímému dopadu urychlované částice na detektor samozřejmě nesmí dojít, při provozu má být nejmenší vzdálenost stěny detektoru RP od svazku urychlovaných částic 800 mikronů. Schematický nákres soustavy RP detektorů je uveden na obr. 5. Umístění této stanice přímo v tunelu urychlovače LHC ukazuje obr. 6. Stanice RP detektorů o délce zhruba 4 m tvoří vždy dvojice soustav RP detektorů symetricky umístěných vzhledem k interakčnímu bodu v uvedených vzdálenostech 147m a 220m od interakčního bodu. Každá ze stanic obsahuje systém dvou vertikálních RP detektorů a jeden horizontální RP detektor. 5. Účast VAKUUM PRAHA na realizaci RP detektorů. Z toho, co zde bylo řečeno o CERNu a jeho pilotním projektu LHC, vyplývá, že se jedná o vysoce sofistikované vědecké a technologicky náročné projekty, které nutně vyžadují širokou mezinárodní spolupráci. Čeští fyzikové se v současné době podílejí na realizaci experimentů ATLAS, ALICE a TOTEM. Jejich účast v experimentu TOTEM navazuje na dřívější účast v experimentu UA4/2 (pružný rozptyl protonů na antiprotonech při energii 541 GeV) začátkem 90. let, tj. v době, kdy ČR byla přijímána do CERN jakožto členská země. Firma VAKUUM PRAHA začala v polovině 90. let spolupracovat s Fyzikálním ústavem AV ČR na

7 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) problematice RP detektorů ve Fermi National Accelerator Laboratory (Fermilab) v USA. Potom následovala spolupráce na projektu TOTEM v CERN, která začala výrobou testovací vakuové komory pro stripové detektory. Po zhotovení prototypu vakuově mechanické soustavy RP detektorů (obr. 7) bylo ve VAKUUM PRAHA zhotoveno všech osm vakuových RP detektorů, které jsou potřebné pro experiment TOTEM. Obr. 5. Návrh soustavy RP detektorů Obr. 6. Umístění soustavy RP detektorů v tunelu LHC Obr. 7. Vakuový a mechanický systém RP během testů v CERN

8 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) V současné době pokračuje nejen realizace dalších vakuových systémů pro TOTEM, ale začala též spolupráce na RP detektorech pro experiment ATLAS. Na obr. 8a až 8c jsou zachyceny záběry z výroby a montáže prototypu soustavy RP detektorů pro experiment ATLAS. Toto řešení je jednodušší než v případě experimentu TOTEM. V jedné soustavě jsou pouze dva vertikální RP detektory, horizontální detektor není montován. V době dokončování tohoto příspěvku probíhá montáž v povrchových laboratořích CERN. Pak bude RP soustava testována, podobně jako tomu bylo u zařízení pro TOTEM. Obr. 8: Prototyp soustavy RP detektorů ATLAS a) vakuové díly RP detektorů, b) mechanická kontrola během výroby ve VAKUUM PRAHA, c) počátek montáže prototypu v CERN Urychlovač LHC v CERN by měl být spuštěn ke konci roku 2007, otázkou však je, zda se při mimořádné složitosti celého komplexu zařízení podaří tento termín splnit. Spolupráce VAKUUM PRAHA a Fyzikálního ústavu s CERN však zatím probíhá přesně podle zadaného harmonogramu. Navíc v některých případech bylo třeba předpokládané realizační termíny ještě zkrátit, a i to se zdařilo. Na závěr bych chtěl uvést jednu zajímavou skutečnost. Při výkopu podzemních prostor pro experiment CMS (a TOTEM) byly v této lokalitě nalezeny zbytky keramických římských hrnců. Po dvou tisíciletích jsou zde na urychlovači LHC instalovány ultravakuové římské hrnce tvarem a zvláště pak funkcí značně odlišné od těch původních. A navíc možná ani označení římské hrnce nemusí být konečné. Někteří kolegové z CERN jim začali říkat též pražské hrnce. Kdo však ví, co zde bude vykopáno a nalezeno po dalších dvou tisíciletích a jak to bude pojmenováno. Poděkování: Vřelý dík autora tohoto článku patří RNDr. Vojtěchovi Kundrátovi, DrSc., vedoucímu českého teamu v projektu TOTEM, za množství cenných informací o novém urychlovači LHC a především o fyzikálních experimentech připravovaných na TOTEM a o detailech instrumentálního zabezpečení tohoto projektu. Děkuji též všem spolupracovníkům VAKUUM

9 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) PRAHA bez jejichž aktivní spoluúčasti, perfektní inženýrské činnosti a velmi precizní výroby by naše spolupráce s CERN nebyla možná. Literatura: 1. Více informací je o CERN i o jednotlivých experimentech je možno získat na webu Nový kvadrupólový hmotnostní spektrometr PrismaPlusTM firmy Pfeiffer Vacuum GmbH Radan Salomonovič Pfeiffer Vacuum Austria, Pobočka Praha, Novodvorská 1010/14B, Praha 4, radan.salomonovic@pfeiffer-vacuum.cz Úvod Pfeiffer Vacuum GmbH. přichází s novým kvadrupólovým hmotnostním spektrometrem PrismaPlus, který je nástupcem úspěšného modelu Prisma a navazuje na více než čtyřicetiletou tradici na poli hmotnostních spektrometrů. Nová PrismaPlus se vyznačuje vysokou citlivostí, stabilitou a novým softwarovým ovládáním. Pro rutinní analýzy je zde navíc jednoduchá obsluha, kompaktní design a snadná integrace do existujících systémů. Různé aplikace, různé konfigurace PrismaPlus díky modulární koncepci poskytuje pokrytí širokého spektra aplikací od analyticko-průmyslových, až po vědecko-výzkumné a to jak při sledování kvality procesu tak pro kvantitativní analýzy. PrismaPlus, podobně jako její předchůdce, je nabízena v hmotových rozsazích 100, 200 a 300 amu, se dvěma různými detektory, s možností volby mezi čtyřmi iontovými zdroji (oproti předchozímu modelu je k dispozici navíc grid ion source), s W nebo Yttr. Ir. vlákny a s různými stupni komunikace. Samozřejmostí je spolupráce s vybranými vakuovými měrkami. Nový software Zcela nový je ovládací software Quadera, který zajišťuje nejen sběr a zobrazení dat, ale také snadnou konfiguraci a ladění celého přístroje. K dispozici jsou také analogové a digitální vstupy a ethernetové rozhraní. Uživatele předchozího modelu zajisté potěší možnost upgradu analyzátoru Prisma na PrismaPlus.

10 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) Více informací obdrží zvídavý čtenář u zastoupení Pfeiffer-Vacuum GmbH. pro ČR a SR: tel , office@pfeiffer-vacuum.cz, Pozvání na letní školu vakuové techniky LŠVT 07 Letošní LŠVT bude znovu po třech letech organizována ve spolupráci se Slovenskou vakuovou společností. Pro místo konání bylo zvoleno krásné prostředí Štrbského plesa ve Vysokých Tatrách. Po dvou letních školách (LŠVT05 v Malé Morávce, LŠVT 06 ve Velkých Losinách), které byly tematicky věnovány zejména plazmatu a plazmatickým metodám přípravy tenkých vrstev, se budeme letos zabývat vlastnostmi a diagnostikou tenkých vrstev. Vybraná témata budou přednášena odborníky z dané oblasti z českých zemí i ze Slovenska. Přednášky budou koncipovány tak, aby podaly ucelený přehled o dané tematice i hlubší pohled ve vybraných otázkách. Letní škola je tak určena nejen pro odborníky pracující v daném oboru, ale i pro studenty a odborné pracovníky pracujících v příbuzných oborech na vysokých školách, výzkumných ústavech i v průmyslových podnicích. Organizační výbor LŠVT srdečně zve všechny zájemce na toto již pravidelné setkání., které umožňuje získaní nových informací v oblasti diagnostiky tenkých vrstev, diskusi a přátelská setkání s kolegy i aktivní odpočinek v prostředí vysokých hor. Bližší informace o LŠVT 07 budou zveřejněny na webových stránkách ČVS a prostřednictvím tištěné pozvánky. Za organizační výbor Karel Mašek

11 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) Stav Zpravodaje ČVS v roce 2006 a výhled do budoucnosti 53. schůze výboru ČVS projednala stav Zpravodaje ČVS a shledala, že je v zájmu Společnosti dále pokračovat v jeho vydávání s tím, že budou zachovány platné bibliografické údaje. Byly konstatovány problémy při shánění příspěvků do časopisu a tím i dodržení kvóty 4 výtisků ročně. Byla potvrzena Redakční rada Zpravodaje ve složení: Drašar, Peksa, Bok, Drbohlav. Všichni jmenovaní s prací v radě souhlasili. Předpokladem hladkého předávání zpráv mezi výborem a redaktory bude praxe, kdy se jeden člen rady účastní schůzí výboru (Drašar). Bylo konstatováno, že náplň časopisu musí být zajišťována za spolupráce všech členů výboru a členstva. Předpokládá se, že pomohou i spolupracující firmy. Výbor ČVS i redaktoři si jsou společně vědomi svého dluhu členské základně a pokračování existence Zpravodaje ČVS v tištěné i elektronické podobě berou jako formu účinné lítosti. pad Nabídka vzdělávacích akcí Seminář Měření ve vakuové technice. Ve dnech proběhne v Rožnově pod Radhoštěm dvoudenní seminář zaměřený na měření ve vakuové technice. Je koncipován tak, že první den ( ) budou probrány veličiny měřené ve vakuu a jejich jednotky, principy a provoz nejběžnějších typů vakuometrů a také vždy žádaná problematika těsnosti zařízení. Program je určen hlavně méně zkušeným pracovníkům. druhý den ( ) bude připraven program pro zkušenější pracovníky. Bude zahrnovat měření parciálních tlaků, měření proudu plynu, problematiku etalonáže vakua v ČR a kalibrace vakuometrů. Počítáme též se zařazením problematiky měření v systému managementu jakosti. Je možno se zúčastnit odděleně prvního nebo druhého dne, nebo obou dnů, podle zájmu. Kompletní informace o programu semináře najdete na internetové stránce s dotazy se můžete obrátit na organizátora akce, Karla Boka na telefonu Kurz vakuové techniky 2007 Také v letošním roce koncem června připravuje Střední škola informatiky, elektroniky a řemesel v Rožnově pod Radhoštěm tradiční Kurz vakuové techniky. (Je to bývalá SPŠE neboli Vakuovka, tzn. že místo zůstalo nezměněno). Letos proběhne kurz již po patnácté. V loňském roce jsme poněkud změnili organizaci kurzu v tom smyslu, že základní část kurzu, tedy teorie, proběhla ve třech dnech a čtvrtý den byl vyhrazen pro laboratorní praktikum. Tento model bude zachován i letos s tím, že chceme akceptovat připomínky účastníků. Předběžné informace najdete na v části připravujeme, podrobnější informace se objeví na internetových stránkách školy v průběhu dubna. Karel Bok

12 ZPRAVODAJ ČVS 14, (3-4) Joint Vacuum Conference (JVC 11) září 2006, TOP hotel Praha V minulém roce organizovala Česká vakuová společnost mezinárodní konferenci Joint Vacuum Conference (JVC 11). Tato konference se tradičně koná každé dva roky a je organizována středoevropskými vakuovými společnostmi (Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko). V posledních několika letech se Česká vakuová společnost aktivně účastnila přípravy těchto konferencí a nakonec získala možnost organizovat JVC 11 v roce 2006 v Praze. Konference byla spoluorganizována Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy v Praze a Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a byla zaštítěna mezinárodní společností IUVSTA jejíž je česká vakuová společnost členem. Konference se konala ve dnech 24 až 28 září 2006 v TOP hotelu Praha. Podle kladného ohlasu účastníků organizátoři vytvořili příznivé prostředí i bezchybné technické zabezpečení pro hladký a úspěšný průběh akce. Moderní témata konference zahrnující vakuovou fyziku a technologii, fyziku povrchů, tenkých vrstev a povlaků, nanotechnologii, biotechnologii, fyziku plazmatu a elektronické materiály přilákala společně s atraktivním prostředím hlavního města Prahy přes 150 odborníků z Čech a celé střední Evropy, ale i řadu vědců ze západní Evropy i zámoří (Japonsko, USA, Argentina). Takto široká účast byla zároveň zárukou vysoké úrovně konference. Organizátoři vytvořili společně s účastníky konference stimulující atmosféru pro výměnu vědeckých informací a zkušeností i k navázání nových kontaktů. Vybrané příspěvky budou publikovány v mezinárodním recenzovaném časopise Vacuum (Elsevier Science Ltd). Příští konference JVC 12 se bude konat v roce 2008 v Maďarsku. Předseda organizačního výboru Karel Mašek Úspěšný rok 2007 přeje výbor ČVS a redakce Zpravodaje. Redakční rada Zpravodaje ČVS: Pavel Drašar (drasar@telecom.cz), Ladislav Peksa (ladislav.peksa@mff.cuni.cz), Karel Bok (karel.bok@valachnet.cz), Jiří Drbohlav (drb@drbohlav.net). Zpravodaj České vakuové společnosti je čtvrtletník, který pro své členy k dokumentačním a propagačním účelům vydává Česká vakuová společnost v Praze (Sekretariát ČVS; paní Hana Kacafírková; V Holešovičkách 2, Praha 8, Tel , Fax , cvs@vakspol.cz, URL IČ ). ISSN Zpravodaj je evidován jako periodikum u MK ČR pod evidenčním číslem MK ČR E