Historický ústav. Moravští vězni cikánského tábora v Letech u Písku

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Veronika Klímová Moravští vězni cikánského tábora v Letech u Písku Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D. 2009

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. 2

3 Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce panu Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D. za vstřícný přístup a podnětné připomínky při zpracování bakalářské práce. Dále jsem nesmírně vděčná pracovníkům Státního oblastního archivu v Třeboni, panu Mgr. Michalovi Schusterovi a Muzeu romské kultury v Brně za přístup k archivním materiálům. Mé poděkování patří také paní Bertě Berouskové, vězněné v letském cikánském táboře, za sdělení jejích zážitků. 3

4 Obsah 1. Úvod Protiromská opatření v meziválečném Československu Přípravné fáze legislativní úpravy tzv. romské otázky Zákon o potulných Cikánech Perzekuce protektorátních Romů v období nacistické okupace Zákaz kočování z 30. listopadu 1939, násilné usazování a evidence Romů Kárné pracovní tábory Vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti Transporty tzv. asociálů do koncentračního tábora v Auschwitz I Říšský výnos o potírání tzv. cikánského zlořádu Soupis Romů z 2. srpna Protektorátní cikánské tábory Transporty Romů do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau Koncentrační táborový komplex Auschwitz Cikánský tábor v Auschwitz II Birkenau Perzekuce sudetských Romů Cikánský tábor v Letech u Písku a jeho moravští vězni Otevření cikánského tábora v Letech Příčiny umístění moravských vězňů do cikánského tábora v Letech, určeného pro vězně z Čech Příchod vězňů do cikánského tábora v Letech Propouštění vězňů Útěky vězňů Vynucené práce vězňů Strava v cikánském táboře v Letech Zdravotní situace v cikánském táboře v Letech Transporty vězňů do koncentračního tábora v Auschwitz I a cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau Uzavření cikánského tábora v Letech Rodina Richtrova, vězněná v cikánském táboře v Letech u Písku Vzpomínkové vyprávění paní Berty Berouskové, rozené Richtrové Rozbor vzpomínkového vyprávění paní Berty Berouskové, rozené Richtrové

5 6. Závěr Použité prameny a literatura Použité prameny Použitá literatura Přílohy ) Seznam moravských vězňů cikánského tábora v Letech u Písku ) Nákres cikánského tábora v Letech u Písku ) Pohled na cikánský tábor v Letech u Písku

6 1. Úvod Problematika romského holocaustu je dosud zmapovaná nesrovnatelně méně než téma židovského holocaustu, navíc se autoři věnují tomuto tématu většinou jen v rámci svých šíře koncipovaných prací. Rozhodně lze však najít množství kvalitních a přínosných děl, která se zabývají osudy Romů během druhé světové války. Již v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století se objevují významnější práce, které soustředí velkou pozornost právě k romskému holocaustu. Ze zahraničních autorů můžeme jmenovat například dílo německého historika H. J. Döringa Die Zigeuner im nationalsozialistische Staat (Hamburg 1964) a syntézu autorů D. Kenricka a G. Puxona The Destiny of Europe s Gypsies (London 1972), zaměřenou na osudy Romů během druhé světové války. V obou těchto publikacích jsou některé pasáže věnované pronásledování českých a moravských Romů. Bylo by možné uvést více zahraničních prací s tematikou romského holocaustu, pro téma této práce je však důležité především dílo A nikdo vám nebude věřit. Dokument o koncentračním táboře Lety u Písku (Praha 1997) 1, jehož autorem je Markus Pape, a také Black silence. The Lety Survivors Speak 2 (Praha/New York 1998). Tato vzpomínková vyprávění vydal Paul Polansky. V českém prostředí se v padesátých letech 20. století objevuje první významnější dílo, věnující se alespoň okrajově romskému holocaustu, a to publikace Z. Jamnické Šmerglové Dějiny našich Cikánů (Praha 1955). Na konci šedesátých let 20. století přichází první práce zaměřená na nucenou táborovou koncentraci na našem území. Jednalo se o Tábory utrpení a smrti (Praha 1969) autorek R. Bubeníčkové, L. Kubátové a I. Malé. Na počátku osmdesátých let 20. století je publikována první podrobná monografie, zaměřená na perzekuci protektorátních a slovenských Romů během druhé světové války. Nese název Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech (Brno 1981) a jejím autorem je dosud nejvýznamnější český odborník na dějiny Romů a romský holocaust prof. PhDr. Ctibor Nečas, DrSc. Profesor Nečas poté publikoval několik dalších monografií, zaměřených na romský holocaust. Za všechny jmenujme například Andr oda taboris. Vězňové protektorátních cikánských táborů (Brno 1987), v níž zveřejnil seznamy vězňů cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Seznamům vězňů věnoval profesor Nečas také další knihu, Aušvicate hi kher báro. Čeští vězňové cikánského tábora v Osvětimi II 1 Z německého originálu Und niemand wird euch glauben. Překlad David Čaněk. 2 Překládá se jako Tíživé mlčení. Svědectví těch, kteří přežili Lety. 6

7 Brzezince (Brno 1992). Spolu s prof. PhDr. Dušanem Holým, DrSc. publikoval dílo Žalující píseň. O osudu Romů v nacistických koncentračních táborech (Strážnice 1993). Následovala opět šíře pojatá publikace věnovaná holocaustu protektorátních a slovenských Romů, Českoslovenští Romové v letech (Brno 1994). K problematice protektorátních cikánských táborů se profesor Nečas vrací v díle Andr oda taboris. Tragédie cikánských táborů v Letech a v Hodoníně (Brno 1995). Nesmírně přínosné jsou také například jeho publikace Holocaust českých Romů (Praha 1999), Z Brna do Auschwitz Birkenau. První transport moravských Romů do koncentračního tábora Auschwitz Birkenau (Brno 2000), Romové na Moravě a ve Slezsku ( ), dílo vydané v Brně roku 2005 a mnoho dalších. Jednou z nejnovějších prací profesora Nečase je Špalíček romských miniatur. Osoby a dějství z romského dramatu, které se odvíjelo na scéně historické Moravy (Brno 2008), v níž přiblížil dějiny moravských Romů netradičním způsobem, pomocí lidských příběhů. Výše uvedená díla nejsou samozřejmě kompletním seznamem publikační činnosti profesora Nečase. Profesor Nečas je autorem velkého množství studií, článků, recenzí, zpráv a přednášek. Jeho práce vychází v České republice i v zahraničí. Často se věnuje také dílčím tématům, jako jsou například různé romské osady, významné romské osobnosti a vzdělání romských dětí. Právem ho lze považovat za největšího odborníka na dějiny českých a moravských Romů a holocaust protektorátních Romů. Kromě profesora Nečase se u nás tématu romského holocaustu věnují například prof. PhDr. Dušan Holý, DrSc., PhDr. Jana Horváthová, PhDr. Vlasta Kladivová, Mgr. Petr Lhotka, Mgr. Michal Schuster a další. Romskými dějinami se nezabývají jen historikové. Na zachování památek romských dějin se významně podílí také Muzeum romské kultury, založené v Brně roku V muzejních sbírkových fondech je uloženo značné množství kopií archivních materiálů, fotografií a záznamů vzpomínkových vyprávění. Důležitou úlohu zastávají mimo jiné také univerzitní romské projekty. Protektorát Čechy a Morava spadal pod německou okupační správu a v rámci Protektorátu pokračovala zostřená protiromská politika, uplatňovaná v předchozích obdobích. Romové byli řazeni mezi obyvatelstvo tzv. neárijského původu. V letech vydala protektorátní vláda zákaz kočování a zavedla zvláštní protiromská opatření, která měla přinést přesnější údaje o stavu romské problematiky. Významnou roli hrály v období kárné pracovní tábory a sběrné tábory, protože se staly 7

8 zdrojem zkušeností z nucené táborové koncentrace tzv. asociálů, mezi které byli řazeni také Romové. Po začlenění českých úřadů do správy okupantů začala přímá rasová perzekuce protektorátních Romů. V rámci potírání tzv. cikánského zlořádu došlo k soupisu všech Romů a romských míšenců. Následovala internace v tzv. cikánských táborech v Letech a v Hodoníně a později masová deportace do koncentračních táborů, nejčastěji do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau (v Osvětimi II Březince). 3 Cílem mojí práce je přispět dalšími informacemi o osudech vězňů v cikánském táboře v Letech u Písku. Cikánský tábor v Letech u Písku byl v období od srpna 1942 do května 1943 určen k internaci vězňů z Čech, oproti cikánskému táboru v Hodoníně u Kunštátu, ve kterém byli vězněni Romové z Moravy. Rozdělení se však vymyká několik vězňů narozených na Moravě a internovaných v cikánském táboře v Letech, určeném pro vězně z Čech. Na tyto konkrétní osoby se ve své práci zaměřím. Svůj výklad zařadím do rámce obecnějšího pojednání o cikánském táboře v Letech a pro úplnost uvedu základní informace o perzekuci protektorátních Romů. Moje práce bude však zaměřena na moravské vězně cikánského tábora v Letech. Především vymezím, koho je možné do mého výzkumu zahrnout. Teprve poté se můžu pokusit zmapovat osudy těchto lidí. Vysvětlím, jak se do cikánského tábora v Letech dostali, dále se budu snažit zjistit bližší informace o průběhu jejich internace. Zaměřím se především na přesnou dobu jejich internace, velký prostor věnuji mimo jiné otázce, jak se podíleli na transportech do táborového komplexu v Auschwitz a útěcích z tábora. Chybět nebudou pasáže o tom, kteří z vybraných vězňů byli označeni za neromy, kdo byl zařazen k pracovní skupině mimo tábor, kteří vězni byli hospitalizováni, kdo z nich zemřel a kdo naopak patřil k propuštěným. V závěru své práce se zaměřím na rodinu Richtrovu a konkrétně na paní Bertu Berouskovou, rozenou Richtrovou, která byla ochotna vyprávět mi o svém pobytu v cikánském táboře v Letech. Její vzpomínkové vyprávění patří k nejdůležitějším pramenům této práce. Dalším stěžejním zdrojem informací se stal fond Cikánský tábor Lety, uložený ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Kromě toho jsem použila vybrané kopie archivních materiálů, poskytnuté pracovníky Muzea romské kultury v Brně. Nezbytným zdrojem informací jsou publikované monografie a studie, zabývající se romským holocaustem a konkrétně cikánským táborem v Letech. 3 V současné době bývá označení Cikán považováno za pejorativní, vhodnějším a závazným se stává jméno Rom. Ve své práci proto užívám místo Cikán jméno Rom. Označení odvozená od slova Cikán musím zachovat v případech, kdy se jedná o formulaci v dobových zákonech, nařízeních a v názvech táborů, určených osobám tehdy označovaných za Cikány, nyní nazývaných Romové. 8

9 Především musím jmenovat pana prof. PhDr. Ctibora Nečase, DrSc., z jehož prací jsem čerpala nejvíce. Zvlášť přínosným mi byly jím vydané seznamy vězňů cikánských táborů v Letech a v Hodoníně, které mi pomohly najít v archivních materiálech informace o vybraných vězních. 9

10 2. Protiromská opatření v meziválečném Československu Romové žili v meziválečném Československu v diaspoře a způsobem svého života se řadili mezi nejchudší vrstvy obyvatelstva. Romové v Čechách, na většině moravského území i ve Slezsku kočovali, na rozdíl od Romů ze Slovenska a jihovýchodní Moravy, kteří žili usedle. Ekonomická, společenská a kulturní zaostalost Romů způsobila jejich izolaci ve společnosti. Vyčlenění Romů mělo negativní důsledky v právní oblasti Přípravné fáze legislativní úpravy tzv. romské otázky Až do roku 1927 platil v českých zemích výnos vídeňského ministerstva vnitra o kočovných Romech ze dne 14. září Jeho ustanovení nepomohla zlepšení situace kočovných, ani usedlých Romů na našem území. Vykazovala jim místo na okraji společnosti a prohlubovala vyčlenění Romů z okolního prostředí. Výnos z 14. září 1888 se stal východiskem k legislativní úpravě tzv. romské otázky, jejíž přípravy probíhaly od roku Legislativní úprava však mohla být provedena teprve po překonání hospodářských a politických problémů. Na přelomu let se vztahy mezi Romy a ostatní společností zhoršily, k čemuž přispělo odhalení zločinů v Moldavě nad Bodvou a loupeže v jižních Čechách, které se připisovaly Romům. O obou událostech informoval tendenčním způsobem agrární list Venkov a posiloval negativní obraz Romů. K jeho protiromské kampani se přidávaly některé další noviny a časopisy. Agrárníci a národní socialisté interpelovali v Poslanecké sněmovně Národního shromáždění o nutnosti řešit romskou otázku. Připravovala se zákonná osnova, vycházející z praxe uplatňované proti Romům v českých zemích i v cizině. V roce 1916 a v období proběhly přípravné fáze a shromáždily se podklady, kterých bylo využito v roce Zahraničními vzory pro návrh zákona se staly francouzské zákonné úpravy o provozování potulných zaměstnání a o úpravě cestování kočovníků z r a především bavorský zákon o potírání Cikánů, tuláků a povalečů z r Francouzský zákon nebyl zaměřen přímo proti Romům, spíše proti tulákům a kočovníkům. Naproti tomu bavorský zákon byl výjimečným opatřením proti Romům a předpisem, jak bojovat proti tzv. cikánskému zlořádu. Z francouzské 4 Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

11 předlohy byl přejat systém řádné evidence osob včetně popisu, fotografie a otisků prstů. Z bavorských nařízení vycházeli zákonodárci při zavádění kočovných listů a v omezování pohybu Romů. 5 Návrh tzv. zákona o potulných Cikánech byl schválen vládou a předložen k projednání zákonodárcům. Reakce politických stran se výrazně lišily. Nejvýrazněji projevily svůj souhlas strany hájící zájmy venkova a klerikální strany, naopak otevřený nesouhlas vyslovili komunisté. Poslanecká sněmovna i Senát návrh schválily a poté byl dne 14. července 1927 vyhlášen Národním shromážděním jako zákon č Prováděcími nařízeními ze dne 26. dubna 1928 získala legislativní úprava romské otázky definitivní podobu Zákon o potulných Cikánech Zákon č. 117/27 Sbzn. z 14. července 1927 o potulných Cikánech se stal příkladem legislativního protiromského postupu i pro jiné evropské země. Československá úprava romské otázky byla v Evropě považována za jednu z nejdůslednějších a sloužila jako vzor na mezinárodních kriminalistických konferencích věnovaných této otázce. Ustanovení zákona platila pro Romy vedoucí potulný život a tuláky žijící tzv. cikánským způsobem. Definice pojmů byla naprosto nedostatečná, přesnější výklad byl ponechán praxi. Zákon tak umožňoval zakročit nejen proti kočovným, usedlým i pracujícím Romům. Zákon považoval za nezbytné nejdříve Romy evidovat. Romové se tedy museli dostavit k soupisu a uvádět o sobě pravdivé údaje, kromě toho jim byly vzaty otisky prstů a vydána cikánská legitimace. Cikánské legitimace nahrazovaly běžný průkaz totožnosti. V cikánských legitimacích měli Romové otištěn výtah zákona a jeho prováděcích nařízení a především zde byla uvedena jejich osobní data včetně popisu a otisků prstů. Cikánské legitimace postupně obdrželi také usedlí Romové, což potvrdilo, že zákonem došlo k diskriminaci romského etnika jako celku. Zákon zaváděl také kočovnické listy, které byly povolením pro kočování. Kočovat a tábořit ve velkých skupinách zákon zakazoval, protože shromáždění více osob považoval za ohrožení 5 Srov. Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera a dnes. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1999, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

12 pořádku. Zákon také nedovoloval Romům držet zbraně jakéhokoliv druhu. Romové je nesměli používat, ale ani přechovávat. Dalším opatřením byl zákaz pobytu v určitých místech, jako byla velká a lázeňská města, pohraničí a zalesněné plochy. K vymezení území, pro které zákaz platil, sloužily cedule s nápisem Potulným cikánům přístup zakázán. 7 Romové mohli být podrobeni lékařské prohlídce a kontrolována byla i jejich zvířata. 8 Zákon se snažil omezit kočování také výchovou romských dětí mladších 18 let, které měly být odebrány rodičům a převychovány v ústavech nebo náhradních rodinách. Toto opatření se uplatňovalo jen výjimečně, rozhodně však nebylo zanedbatelné. 9 Administrativní opatření zákona o potulných Cikánech odporovala ústavně zaručené rovnoprávnosti Romů, jejich osobním právům a svobodám. Zákon neplatil jen v předválečném období, jeho ustanovení byla uplatňována také po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Zákon označoval romské obyvatelstvo jako asociální skupinu, proti které bylo možné uplatňovat pouze násilné prostředky. Tím byl potvrzen distancující postoj společnosti vůči Romům, jejich politické bezpráví a diskriminace. 10 Následovala navíc další protiromská opatření. 7 Srov. Šípek, Zdeněk: Cikánská otázka ve druhém desetiletí ČSR. In: Český lid, 78, 1991, 4, s Srov. Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera a dnes. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1999, s Srov. Nečas, Ctibor: K diskriminaci Cikánů v buržoazním Československu. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Brně, 76, 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

13 3. Perzekuce protektorátních Romů v období nacistické okupace Protektorát Čechy a Morava byl ustaven dekretem německého kancléře Adolfa Hitlera ze dne 16. března Vznikem Protektorátu začalo postupné přizpůsobování státního aparátu a zákonů německému vzoru, a tím i diskriminace tzv. neárijského obyvatelstva, mezi které byli zařazeni také Romové. V nacistickém Německu bylo označení za tzv. Cikána vymezeno podle rasového hlediska a výzkumu ve Výzkumném ústavu pro rasovou hygienu a biologické vyšetřování obyvatelstva, vedeném dr. Ritterem a jeho asistentkou Evou Justinovou. 11 Dr. Ritter stanovil vzhled osoby, průkaz o původu, znalost cikánského jazyka, cikánský život, mravy a zvyky a typické cikánské jméno jako kritéria rozhodující pro vymezení pojmu Cikán. Na území Protektorátu platil nejdříve zákon č. 117/1927 Sbzn. o potulných Cikánech z 14. července Tento zákon zaváděl mimo jiné nahrazení občanských průkazů totožnosti cikánskými legitimacemi, které se staly v době Protektorátu určujícím prvkem tzv. Cikána. Podle říšského vzoru byli Romové dále děleni na Romy a romské míšence, na pravé a nepravé Romy, respektive černé a bílé Romy. 12 V průběhu třicátých let 20. století docházelo k pohybu Romů. Kočovné romské rodiny přicházely z Německé říše a okupovaného rakouského území do Československa, další příliv probíhal přesunem Romů ze Sudet a Slovenska na území Protektorátu Čechy a Morava. Tím došlo v českých zemích ke zvýšení počtu romského obyvatelstva. Četnická pátrací oddělení odhadovala počty Romů na území Protektorátu na , z toho Romů v Čechách, na Moravě. Tento odhad však nadsazoval skutečný stav a usnadňoval zdůvodnění dalšího protiromského postupu. Bezpečnostní složky Protektorátu totiž spojovaly se zvýšeným počtem romského obyvatelstva nárůst jeho nelegálních způsobů obživy. Protiromským opatřením připravovala půdu také novinářská kampaň. Objevovaly se dokonce návrhy vyhostit z českých zemí všechny Romy, kteří na území nepatřili, a zbývající Romy koncentrovat v táborech nuceného soustředění. 13 Podněty k pronásledování Romů dávala také obecní zastupitelstva. Posledním impulsem k chystanému zákroku proti Romům se stal projev 11 Srov. Kladivová, Vlasta: Konečná stanice Auschwitz Birkenau. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1994, s Srov. Lhotka, Petr: Transporty Romů do cikánského tábora v Letech u Písku Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno 1996, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

14 zaslaný předsedovi vlády R. Beranovi od obecního zastupitelstva ve Svatobořicích. Svatobořice vedly dlouholetý spor s Kyjovem o domovské příslušnosti dvou romských rodin a 5. února 1939 adresovaly vládě požadavek, aby se urychleně řešila tzv. romská otázka ve státě. R. Beran předal opis projevu ministerstvu vnitra a dalším úřadům s příkazem, aby se urychlilo dokončení připravovaných opatření. Přípravné práce zdržel kompetenční spor dvou oddělení ministerstva vnitra. První oddělení navrhovalo nejdříve shromáždit zkušenosti s internací Romů, páté oddělení prosazovalo mimořádná protiromská opatření. Návrh nebyl nakonec v plném rozsahu realizován. Některá navrhovaná opatření se však přece jen uplatnila. 3.1 Zákaz kočování z 30. listopadu 1939, násilné usazování a evidence Romů Z dříve navrhovaných opatření nařídilo ministerstvo vnitra výnosem z 30. listopadu 1939 návrhy nejradikálnější a ty, které byly považovány za do budoucna nejúčinnější. Podřízené orgány měly za úkol vyzvat Romy, aby se nejpozději do konce ledna roku 1940 trvale usadili a přestali kočovat. Romové, kteří by se tomuto nařízení nepodřídili, měli být zařazeni do kárných pracovních táborů. 13. února 1940 bylo nařízení potvrzeno a upřesněno. Policejní úřady měly za úkol postarat se o usídlení Romů, vést jejich evidenci a o všem důležitém ministerstvo informovat. Smyslem obou výnosů nebylo zlepšit postavení Romů, ale získat o nich jasný přehled, a tím usnadnit konečné řešení romské otázky. Ze zpráv policejních úřadů vyplývá, že usazování Romů probíhalo naprosto odlišně ve velkých městech a malých obcích. Ve velkých městech se Romům dostávalo více možností k uplatnění. Naopak v prostředí s malým množstvím pracovních příležitostí a nedostatkem ubytování způsobovalo usazování Romů potíže. Největší odpor proti usazování kočovných Romů projevila obecní samospráva. Podle úředního rozhodnutí měly kočovné romské rodiny bez domovského práva zůstat trvale v místě, kde se nacházely v noci z 31. ledna na 1. února Obce se však bránily, aby se Romové stali jejich obyvateli a Romy vyháněly. Kočovní Romové byli vyháněni z jedné obce do druhé a docházelo k jejich dalšímu pohybu. Někteří Romové projevili dobrou vůli se usadit, zapojovali se do různých příležitostných i trvalejších prací, vytvářeli si stálejší obydlí a posílali děti do škol. Další skupinu tvořili Romové, kteří nejevili o usazení zájem a vyčkávali, co bude dál. Posledním typem byli Romové, kteří se zákazu kočování vzepřeli a vedli svůj dosavadní 14

15 způsob života. Ilegálně kočující Romové byli zadržováni, předáváni k soudům a později zařazeni do kárných pracovních táborů. Tímto radikálním postupem se kočování Romů omezovalo. Násilné usazení Romů mělo protektorátním úřadům ukázat stav romské otázky a ujasnit evidenci. Počet Romů se upřesnil soupisem z 1. dubna 1940, kdy bylo v Protektorátu evidováno asi osob žijících po cikánsku. 30. září 1941 byly zjištěné výsledky ještě více upřesněny a doplněny. Ukázalo se, že v 464 obcích žilo 946 romských rodin, dospělých osob trvale pracovalo, deset rodin obdělávalo zemědělskou půdu. V evidovaných rodinách žilo dětí, z nichž 874 pravidelně navštěvovalo školu. 14 Násilné usazení a evidence Romů protektorátní vládě přinesly další informace a ujsnily rozhodování, jak se dále postavit k tzv. romské otázce. 3.2 Kárné pracovní tábory Prvním pokusem o koncentraci Romů na území Protektorátu bylo zřízení kárných pracovních táborů. Kárné pracovní tábory se měly zřizovat podle vládních nařízení z 2. března a 28. dubna 1939 a poskytovaly první zkušenosti z nucené táborové koncentrace tzv. asociálů, mezi které byli zařazeni také Romové. Do táborů měly být umístěny osoby starší 18 let, které se údajně vyhýbaly práci a nemohly prokázat, že se živí řádným způsobem. 15 Vězni zde byli podrobeni přísným kázeňským opatřením a těžké práci. Po vydání vládních nařízení došlo k evidenci osob, které mohly být zařazeny do kárných pracovních táborů. Pro vězně z Čech sloužil tábor v Letech u Písku, pro moravské vězně tábor v Hodoníně u Kunštátu. Oba tábory byly otevřeny 10. srpna Jejich areály byly obehnány vysokým plotem a přísně střeženy. Řízením a správou táborů byli pověřeni četničtí důstojníci spolu s úředníky, techniky, kuchyňským dozorem a nechyběl ani lékař. Po otevření kárných pracovních táborů bylo účelem internovat osoby, které neuposlechly zákaz kočování, nejevily ochotu k práci a dopouštěly se různých trestných činů. Často však byli vězněni lidé, kteří žádný trestný čin nespáchali. Romové tvořili v táborech menšinu, jejich podíl na počtu vězňů se pohyboval v rozmezí % a 14 Srov. Holý, Dušan Nečas, Ctibor: Žalující píseň. O osudu Romů v nacistických koncentračních táborech. Ústav lidové kultury ve Strážnici, Strážnice 1993, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

16 zvyšoval se v zimním období, kdy měli méně příležitostí k obživě a dopouštěli se drobných trestných činů. 16 Romové byli v seznamech vězňů označeni červeným písmenem C (Cikán Rom). Vězni podléhali přísnému režimu. Pracovali každý den minimálně deset hodin především na stavbách, každý okamžik dne byl přesně naplánován, strava byla nedostatečná, spalo se ve společných ubikacích na pryčnách se slamníkem a přikrývkou. Doba internace záležela na zařazení vězně do jedné ze tří disciplinárních tříd. Pobyt tak mohl být minimálně tříměsíční, čtyřměsíční nebo šestiměsíční. S účinností od 1. ledna 1942 byly kárné pracovní tábory přejmenovány na sběrné tábory a 31. července 1942 zrušeny. Neromští vězni byli přemístěni z Letů do donucovací pracovny v Praze Ruzyni a z Hodonína do donucovací pracovny v Brně. Obě donucovací pracovny byly přeměněny na sběrné tábory a někteří jejich příslušníci zařazeni do transportu tzv. asociálů, odeslaných do koncentračního tábora v Auschwitz I. Romské vězně čekala jiná budoucnost. Letský i hodonínský tábor se měly stát místy nucené táborové koncentrace protektorátních Romů a změnily se v cikánské tábory. 17 Problematikou cikánských táborů se budeme zabývat detailněji. Předtím je však třeba objasnit, jaká byla další protiromská vládní nařízení. 3.3 Vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti Zákaz kočování, násilné usazování, evidence Romů a jejich koncentrace v kárných pracovních táborech byly následovány dalšími protiromskými postupy. Po začlenění českých úřadů do okupační správy se perzekuce Romů ještě více zostřila. Protektorát v otázce postupu proti Romům následoval německý vzor. Počátkem této změny bylo vládní nařízení č. 89/1942 Sbzn. ze dne 9. března 1942 o preventivním potírání zločinnosti. Nařízení se stalo výchozím dokumentem pro řešení tzv. romské otázky a odpovídalo říšskému výnosu H. Himmlera z roku Tímto nařízením zavedla vláda policejní preventivní vazbu, která byla časově neomezená. Vazbu prováděla v Čechách kriminální ústředna v Praze a na Moravě oddělení kriminální policie policejního ředitelství v Brně. Vazba nemusela být uvalena jen na zločince, ale také na tzv. asociály. Zvláštní část nařízení byla věnována 16 Srov. Nečas, Ctibor: Holocaust. In: Bulletin Muzea romské kultury, 3, 1994, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

17 Cikánům a osobám žijícím po cikánském způsobu. Těmto osobám bylo zakázáno opouštět úředně přikázané místo. Kočovnické listy a licence k provozování kočovných živností mohli Romové dostat jen se souhlasem kriminální ústředny v Praze. Na území Protektorátu byla policejní preventivní vazba vykonávána ve sběrných táborech v Letech a v Hodoníně, v donucovacích pracovnách v Praze - Ruzyni, v Pardubicích a v Brně s pobočkou v Olšovci. Mimo protektorátní území probíhala policejní preventivní vazba v koncentračním táboře v Auschwitz I. 3.4 Transporty tzv. asociálů do koncentračního tábora v Auschwitz I Transporty tzv. asociálů byly vypravovány na rozkaz německé kriminální policie v Praze. Cílem byl koncentrační tábor v Auschwitz I. V období od 29. dubna 1942 do 24. února 1944 se uskutečnilo čtrnáct transportů. Lidé byli transportováni zvláštními vlaky, vypravovanými většinou z Prahy a doprovázenými protektorátní policií. V Moravské Ostravě přebíralo vlaky německé četnictvo a dohlíželo nad přepravou až do příjezdu do Auschwitz I. Většina osob byla do transportů zařazována po předchozím pobytu ve sběrných táborech. Po zřízení cikánských táborů v Letech a v Hodoníně pocházeli někteří transportovaní z těchto táborů. Do transportu byli určeni především za útěk nebo jiné trestné činy. Celkově však představovali Romové v těchto transportech nízké procento Říšský výnos o potírání tzv. cikánského zlořádu Základním legislativním opatřením, týkajícím se říšských Romů, se stal výnos z 8. prosince K výnosu byly 1. března 1939 vydány prováděcí pokyny a podle nich muselo být romské obyvatelstvo vyloučeno z německého národa a nebylo dovoleno jeho rasové míšení října 1939 měl být proveden soupis všech Cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem žijících osob. 19 Evidované osoby měly být zajištěny až do své deportace a 27. dubna 1940 se uskutečnily první hromadné transporty Romů do táborů v okupovaném Polsku. Dne 31. října 1940 a 22. července 18 Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

18 1941 vydal říšský bezpečnostní úřad výnosy o nucené koncentraci Romů v cikánských táborech. Vyvrcholením potírání tzv. cikánského zlořádu se stal Himmlerův rozkaz z 16. prosince 1942 a prováděcí nařízení říšského bezpečnostního úřadu z 29. ledna 1943 o koncentraci Romů v tzv. cikánském táboře v Auschwitz II - Birkenau. 20 Potírání tzv. cikánského zlořádu se provádělo z celoříšského hlediska, stejné metody byly uplatněny také pro protektorátní Romy Soupis Romů z 2. srpna 1942 Soupisu předcházely oběžníky ministerstva vnitra o potřebě přesné evidence všech Cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem žijících osob 22 a také výnos generálního velitele neuniformované protektorátní policie z 10. července 1942 o potírání tzv. cikánského zlořádu, který byl obdobou říšského výnosu z roku Řízením soupisu na území celého Protektorátu byla pověřena kriminální ústředna v Praze, která měla k dispozici veškeré protektorátní četnictvo a policii. K soupisu Romů byl určen 2. srpen Ve dnech srpna 1942 Romové nesměli opouštět místa svého pobytu a měli se spolu se všemi rodinnými příslušníky dostavit k soupisu na příslušný policejní úřad nebo četnickou stanici. Získaná dokumentace byla obsáhlá a několikrát ověřená, nechyběly ani daktyloskopické karty osob starších šesti let, fotografie osob starších šestnácti let, záznamy o udělených výstrahách a odnětí osobních dokladů. Rozhodnutí, zda se jedná o Roma nebo romského míšence, bylo ponecháno na jednotlivých policejních úřadech. Výsledná dokumentace byla předána kriminální ústředně v Praze a kriminálnímu oddělení policejního ředitelství v Brně. Do konce prvního čtvrtletí roku 1943 byly vyhodnoceny výsledky evidence. Soupisu se podrobilo celkem lidí. Z tohoto počtu se jednalo o 5830 Romů a romských míšenců, 5108 osob žijících tzv. cikánským způsobem a 948 osob, které podléhaly soupisu, ale žily na volné noze, nacházely se ve 20 Srov. Holý, Dušan Nečas, Ctibor: Žalující píseň. O osudu Romů v nacistických koncentračních táborech. Ústav lidové kultury ve Strážnici, Strážnice 1993, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

19 vazbě nebo v nemocnici. Skutečný počet Romů a romských míšenců byl však spíše okolo 6500 osob. 23 Evidovaným osobám, které neměly vlastní živnost se stálým místem působení a pobytu, byly při soupisu odebrány kočovnické a kočovnické živnostenské listy. Pro rasovou motivaci tohoto opatření hovořil fakt, že neromští majitelé zábavních podniků o své kočovnické listy nepřišli. 24 Romové a romští míšenci, kteří měli stálou a produktivní práci, zůstali na svobodě. Pokud by však pracovat přestali, mohli být vzati do policejní preventivní vazby. Kočujícím i usedlým Romům starším čtrnácti let měly být podle oběžníku protektorátní policie z 10. října 1942 odebrány občanské průkazy a nahrazeny cikánskými legitimacemi. Romové a romští míšenci vzatí do policejní preventivní vazby a nezaměstnaní měli být dodáni i s rodinnými příslušníky do tzv. cikánských táborů. Soupis z 2. srpna 1942 evidoval všechny protektorátní Romy a romské míšence a otevřeně je izoloval od ostatní společnosti. Značná část osob byla ponechána na svobodě, zatímco se chystal jejich pozdější odsun do táborového komplexu v Auschwitz. Zbývající evidovaní byli internováni v protektorátních cikánských táborech. 3.7 Protektorátní cikánské tábory Přípravy zřízení cikánských táborů vrcholily 24. června 1942, kdy vydalo ministerstvo vnitra výnos o této formě nucené koncentrace protektorátních Romů. S platností od 1. srpna 1942 byly zřízeny cikánské tábory. Jak říkal výnos ministerstva vnitra, účelem cikánských táborů bylo vyloučit ze společnosti Romy, romské míšence a osoby žijící tzv. cikánským způsobem a zároveň je vychovat k práci, pořádku a kázni. 25 Do táborů měli být se svými ženami a dětmi dodáni všichni muži, nemající stálou práci a s předpoklady pro uvalení preventivní policejní vazby. Cikánské tábory byly zřízeny na místě dřívějších kárných pracovních a sběrných táborů. Pro české vězně byl určen tábor v Letech u Písku, moravští vězni byli 23 Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

20 internováni v Hodoníně u Kunštátu. Z těchto táborů museli být před 1. srpnem 1942 neromští vězni přemístěni jinam. Na rozdíl od kárných pracovních a sběrných táborů nebyly cikánské tábory určeny jen pro muže, ale pro celé rodiny. Po příchodu do tábora se vězni podrobili lékařské prohlídce, ostříhání vlasů a mytí. Poté byli rozděleni na tři skupiny. Do jedné skupiny patřili muži a chlapci, do další ženy a dívky a poslední skupinu tvořily děti. Podle tohoto rozdělení byli vězni ubytováni. Ošacení a strava byly naprosto nedostačující. Vězni nemohli svobodně nakládat se svým majetkem, ani se svou osobou, museli rychle plnit uložené rozkazy, nesměli se bez povolení stýkat s vnějším prostředím, téměř všechny druhy zábavy byly zakázány. Den byl v cikánských táborech časově přesně rozvržen, přičemž převážnou část dne zaujímala práce. Přísně vymezen byl také pohyb a chování v areálu cikánských táborů. Za přestupky proti táborovému řádu a za trestné činy podléhající táborové samosprávě byli vězni přísně trestáni. 26 Cikánské tábory sloužily k vyřazení protektorátních Romů ze společnosti. Vězni museli odevzdat tzv. cikánské legitimace a další osobní doklady, také veškeré peníze, cennosti a movité jmění. Romové mohli být uvězněni na časově neomezenou dobu a tábory se staly přechodným místem koncentrace Romů před jejich deportací do koncentračního tábora v Auschwitz I a cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau. Deportací Romů do Auschwitz II Birkenau provoz protektorátních cikánských táborů končil. Cikánským táborem v Letech u Písku prošlo v období od srpna 1942 do května Romů z Čech, v tomto počtu je zahrnuto také 36 dětí, narozených v táboře. Celá čtvrtina vězňů kvůli nesnesitelným podmínkám zemřela. Polovina vězňů byla transportována do koncentračního tábora v Auschwitz I a především do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau. Pouze čtvrtina vězňů uprchla, byla propuštěna, nebo předána do jiných donucovacích pracoven a pod policejní dozor. 27 Cikánským táborem v Hodoníně u Kunštátu prošel podobný počet Romů jako letským táborem 1395, včetně 34 dětí, které se zde narodily vězněným matkám. 28 Hodonínský tábor byl uzavřen později, Romové zde byli vězněni od srpna 1942 do srpna 1943 a definitivně zlikvidován byl tábor v prosinci Z 1395 vězňů šestina 26 Srov. Nečas, Ctibor: Strasti a útrapy v protektorátních cikánských táborech. In: Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, C 43, 1996, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera a dnes. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1999, s

21 Romů zemřela, přesněji 207 osob, dvě třetiny Romů byly transportovány do Auschwitz I a Auschwitz II Birkenau a pouhá jedna šestina vězňů byla propuštěna nebo předána pod policejní dohled. 29 Protektorátní cikánské tábory se staly pro více než 2700 Romů několikaměsíčním vězením. Většina Romů byla z cikánských táborů deportována do Auschwitz I a Auschwitz II Birkenau, značná část vězňů zemřela již během internace v Letech a v Hodoníně. Propuštění vězni tvořili v celkovém počtu jen nízké procento, navíc je často opět čekal policejní dohled. 3.8 Transporty Romů do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau Protektorátní Romové byli transportováni do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau na základě Himmlerova rozkazu z 16. prosince 1942 a prováděcích nařízení říšského bezpečnostního úřadu z 29. ledna Výnosy se vztahovaly na všechny Cikány, cikánské míšence a neněmecké příslušníky cikánských kmenů balkánského původu. 30 Nařízení platila pro Německou říši a pro území pod říšskou okupací, takže i pro Protektorát Čechy a Morava. Osoby vymezené těmito výnosy měly být deportovány i se svými rodinami do nově zřízeného cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau. Přípravy na transporty protektorátních Romů probíhaly rychle a v utajení. Seznamy Romů a romských míšenců určených k deportaci se sestavovaly podle soupisu z 2. srpna Vybrané osoby byly nejdříve připraveny o majetek a poté soustředěny v tzv. sběrných místech, ze kterých byly poté definitivně sestaveny transporty. Romy zde čekalo ostříhání dohola, odevzdali své doklady a byli připraveni k odjezdu. Někteří se pokusili vyhnout transportu pomocí úplatků nebo útěkem, většinou však beznadějně. Původním záměrem bylo provést transporty co nejrychleji. Nejdříve měli být transportováni vězni cikánských táborů v Letech a v Hodoníně, poté všichni ostatní Romové, ponechaní dosud na svobodě. Zdravotní situace v obou cikánských táborech však způsobila změnu tohoto plánu. Transporty probíhaly ve třech etapách. V první etapě se uskutečnily březnové transporty roku 1943, ve kterých byla transportována značná část protektorátních Romů. Druhá etapa se skládala z květnového a srpnového transportu. V květnu 1943 byli transportováni vězni likvidovaného cikánského tábora v Letech a Romové i se svými 29 Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

22 rodinami, odsunuti z vysloveně rasových důvodů. Do transportu ze srpna 1943 se dostali vězni likvidovaného cikánského tábora v Hodoníně. V poslední etapě byli Romové zařazeni do transportů tzv. asociálů z října 1943 a ledna Jednalo se o osoby, které se nacházely ve vězení, vyšetřovací vazbě nebo v nemocnici, a také o Romy dopadené na útěku. Transporty Romů z Čech probíhaly mnohem rychleji, i když zde nastalo více komplikací než na Moravě. Naopak Morava měla podmínky snadnější, ale transporty byly odsud vypravovány se zpožděním. Celkem bylo z Protektorátu deportováno do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau 4495 osob. Protektorátní Romové tvořili v Auschwitz II Birkenau více než pětinu celkového počtu vězňů a stali se po německých Romech druhou nejpočetnější skupinou Koncentrační táborový komplex Auschwitz Auschwitz (Osvětim) je souhrnný název pro jeden z nejrozsáhlejších a nejobávanějších vyhlazovacích táborových komplexů, který nacisté vybudovali. Tábor tvořily tři vzájemně propojené části: první z nich Auschwitz I vznikla roku 1940 v blízkosti města Auschwitz. Původně byla určena pro polské politické vězně, postupně se rozšiřovala v rozsáhlý tábor nucené koncentrace, z něhož se nakonec stal tábor kmenový, který měl řídící úlohu v celém táborovém komplexu. Druhá část Auschwitz II - Birkenau byla budována od konce roku 1941 asi tři kilometry od Auschwitz, na území vystěhované a zbourané obce Birkenau (Březinka). Zpočátku měla sloužit k věznění válečných zajatců, později ke koncentraci a vyhlazování Židů, Romů a politických odpůrců. Třetí část Monowitz (Monowice) byla utvářena od roku 1942 jako vnější tábor. 32 Romové byli vězněni ve všech částech koncentračního tábora, nejvíce jich však bylo soustředěno do Auschwitz II - Birkenau. 31 Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s Srov. Nečas, Ctibor: Holocaust českých Romů. Prostor, Praha 1999, s

23 3.10 Cikánský tábor v Auschwitz II Birkenau Stavba tábora byla zahájena bezprostředně po vydání Himmlerova výnosu z 16. prosince K otevření tábora došlo koncem února Životní podmínky v táboře byly nesnesitelné, internaci přežilo jen malé množství vězňů. Nadějí na záchranu se stal přesun vězňů do jiných táborů nucené koncentrace, jako byly například tábory v Buchenwaldu, Flossenbürgu a v Ravensbrücku, které nebyly vyhlazovacími tábory. Tábor byl svým způsobem výjimečný, protože v něm byli členové romských rodin ubytováni dohromady. Po příjezdu do tábora čekalo vězně sprchování a evidence. Romové byli označeni vytetovaným písmenem Z a černým trojúhelníkem. 33 Po přijímacích procedurách byli vězni ubytováni. Některé transporty zůstaly dočasně v karanténě na blocích, teprve poté začal vězňům pravidelný režim. Vstávalo se časně a den byl přesně organizován, ale práce vězňů nehrála v tomto táboře tak důležitou roli jako v jiných táborech, nepracovali zdaleka všichni vězni. Místo práce ničily vězně nesnesitelné ubytovací a hygienické podmínky a katastrofální nedostatek jídla. V táboře se šířily infekční nemoci, především skvrnitý tyfus a průjmy, které úmrtnost dále zvyšovaly. Šance na útěk nebo propuštění byly nepatrné, určitou naději na záchranu dávalo vězňům přemístění do jiných koncentračních táborů. Někteří vězni byli odeslání do jiných táborů komplexu Auschwitz, od dubna do srpna 1944 došlo k transportům části vězňů do pracovních táborů v Buchenwaldu, Flossenbürgu a Ravensbrücku. Po odjezdu posledního transportu bylo 2897 zbývajících vězňů v noci z 2. na 3. srpna 1944 zavražděno v plynových komorách. Podíl protektorátních Romů na tomto počtu je nezjistitelný. Touto hromadnou vraždou skončil sedmnáctiměsíční provoz cikánského tábora v Auschwitz II - Birkenau. 34 Za celou dobu jeho provozu zemřelo v cikánském táboře v Auschwitz II Birkenau přibližně z vězňů, z toho pravděpodobně 2645 vězňů z Protektorátu Čechy a Morava. Z původních asi protektorátních Romů byla na svobodě ponechána jen nepatrná část, ostatní Romy čekalo umístění do táborů nucené koncentrace. Více než 33 Zkratka Zigeuner - Cikán 34 Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s

24 2700 Romů bylo internováno ve dvou protektorátních cikánských táborech, v Letech a v Hodoníně. V Letech zemřelo 326 vězňů, v Hodoníně 207 osob. Další oběti způsobily deportace Romů do koncentračních táborů. Celkem bylo z území Protektorátu Čechy a Morava transportováno do koncentračních táborů 4870 Romů. V cikánském táboře v Auschwitz II Birkenau zemřelo 2645 protektorátních Romů. Další životy protektorátních Romů si vyžádaly tábory v Auschwitz I, Buchenwaldu, Ravensbrücku a dalších místech nucené koncentrace. Po osvobození se z koncentračních táborů vrátilo pouhých 583 romských vězňů Perzekuce sudetských Romů Po okupaci českého pohraničí byli Romové ze Sudet podrobeni výzkumu v již zmíněném ústavu dr. Rittera. Toto opatření se netýkalo několika rodin Romů Sintů. Ostatní Romy čekala tzv. rasová diagnostifikace, a poté se na ně vztahovala říšská protiromská opatření. Sudetští Romové byli účastni soupisu z října 1939 a poté deportováni do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau. Podstatná část sudetských Romů v tomto táboře zahynula. 35 Srov. Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera a dnes. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1999, s

25 4. Cikánský tábor v Letech u Písku a jeho moravští vězni Cikánské tábory byly na území Protektorátu zřízeny s platností od 1. srpna Jejich účelem bylo vyloučit ze společnosti Romy, romské míšence a osoby žijící tzv. cikánským způsobem. Vězni měli být zároveň převychováni k práci a kázni. Do táborů byli umístěni nejen muži, ale i jejich rodiny. Protektorátní cikánské tábory se staly pro značnou část vězňů přechodným místem internace, než došlo k transportům vězňů do koncentračního tábora v Auschwitz a především do cikánského tábora v Auschwitz II Birkenau. Pro vězně z Čech byl určen cikánský tábor v Letech u Písku, pro moravské vězně cikánský tábor v Hodoníně u Kunštátu. 4.1 Otevření cikánského tábora v Letech Letský cikánský tábor vznikl na místě bývalého kárného pracovního tábora a pozdějšího sběrného tábora v Letech u Písku. Velitelem tábora byl jmenován Josef Janovský, kterého po odvolání nahradil Štefan Blahynka. Posledním velitelem tábora se stal František Havelka. 31. července 1942 byli poslední neromští vězni sběrného tábora propuštěni na svobodu, případně přemístěni do donucovací pracovny v Praze Ruzyni a odtud do koncentračního tábora v Auschwitz I. V noci z 31. července na 1. srpna 1942 zůstalo v Letech posledních 19 Romů. Ti se tak stali prvními vězni cikánského tábora. 36 Jedním z vězňů, kteří byli v Letech internováni ještě před otevřením cikánského tábora, byl moravský Rom Robert Čermák (narozen 31. března 1878). Robert Čermák přišel do letského tábora 6. června Příčiny umístění moravských vězňů do cikánského tábora v Letech, určeného pro vězně z Čech Většina osob dopravených do letského tábora nežila trvale v místě, odkud byly vypraveny transporty. Pro přidělení do českého nebo moravského tábora bylo rozhodující domovské právo, respektive domovská příslušnost, a také místo bydliště, na 36 Srov. Nečas, Ctibor: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1981, s SOA v Třeboni, fond Cikánský tábor Lety, Kartotéka vězňů, č

26 kterém se vězni nacházeli v době soupisu z 2. srpna Podle toho byli vězni zařazováni do seznamů určených do letského nebo do hodonínského tábora. I když se tedy někteří vězni narodili na Moravě a dlouhou dobu tam žili, mohli být zařazeni do letského cikánského tábora určeného pro Čechy. Tuto skutečnost potvrzuje pamětnice romského holocaustu paní Berta Berousková, rozená Richtrová, vězněná v Letech u Písku: No a já, můj tatínek byl z Olomouce a já jsem se narodila v Prostějově, takže my jsme jako normálně Moraváci. 38 Otec měl dílnu v Prostějově. Do lágru nás vzali proto, že četníci tatínkovi říkali:,richtr, ty tady nemůžeš být, ty musíš jet do svýho stálýho bydliště! Domovský právo jsme totiž měli v Mezilesí u Pacova Příchod vězňů do cikánského tábora v Letech Po skončení soupisu z 2. srpna 1942 byly sestaveny seznamy českých Romů, určených k internaci v letském cikánském táboře, a poté začali do cikánského tábora v Letech přicházet jednotlivci i rodiny z Čech. Důležitou roli hrála při sestavování seznamů transportovaných rodinná příslušnost. Romové byli podrobeni lékařské prohlídce, ta však neměla vliv na rozhodnutí o jejich internaci. Stala se pouze formální záležitostí. 40 Na dopravení Romů do tábora dohlížely četnické stanice a kriminální policejní oddělení. Vězni se do tábora dopravovali nejčastěji vlakem, dále pěšky, v kočovných vozech nebo nákladními auty. Romové do tábora přišli ze 46 lokalit, mezi které patřila velká města i malé obce. 41 Hmotný majetek a finanční hotovost museli Romové v táboře odevzdat. 42 Již během srpna byla kapacita tábora několikanásobně překročena a muselo dojít k dalším stavebním úpravám. Tábor se skládal z 50 barákových staveb. Kromě ubytovacích prostor sloužily jako kanceláře, ordinace, nemocnice, skladiště, dílny, strážnice a vězení. Vězni byli rozděleni do tří skupin. Jednu skupinu tvořily ženy a dívky, další muži a chlapci a do poslední skupiny patřily děti do devíti let. Podle tohoto 38 Vzpomínkové vyprávění paní Berty Berouskové, rozené Richtrové, zaznamenané autorkou 4. března 2004 v Brně. 39 Srov. Nečas, Ctibor: Nemůžeme zapomenout. Našťi bisteras. Nucená táborová koncentrace ve vyprávění romských pamětníků. Pedagodická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc 1994, s. 77. Vzpomínkové vyprávění zaznamenala Jana Horváthová Srov. Lhotka, Petr: Lékařská vyšetření Romů určených k transportu do cikánského tábora v letech u Písku v srpnu In: Bulletin Muzea romské kultury, 4, 1995, s Srov. Lhotka, Petr: Transporty Romů do cikánského tábora v Letech u Písku Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno 1996, s Srov. Lhotka, Petr: Transporty Romů do cikánského tábora v Letech u Písku Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno 1996, s

27 rozdělení se řídilo ubytování vězňů. Kapacita tábora byla stále nedostačující, i když probíhaly další stavební úpravy. Transporty Romů do letského tábora probíhaly od srpna 1942 do ledna Většina vězňů přišla do tábora krátce po jeho otevření. Počet vězňů se neustále vyvíjel, protože přicházeli další vězni a někteří byli naopak propouštěni, přesunuti do jiných donucovacích pracoven nebo do táborového komplexu v Auschwitz. Na celkovém počtu vězňů se podíleli také nově narození nebo naopak zemřelí vězni a útěky. Celkově počet vězňů klesal. Za celou dobu jeho trvání od srpna 1942 do května 1943 prošlo letským cikánským táborem 1309 vězňů a narodilo se zde 36 dětí. 44 Po příchodu do tábora museli vězni odevzdat svůj majetek, peníze, cennosti a doklady. Navíc byli zbaveni vlasů a podrobeni očistě v nefungujících sprchách nebo v rybníce Lipěže. Nedostatek čisté vody a špatné hygienické podmínky provázely vězně po celý jejich pobyt v táboře, stejně jako nedostatečné ošacení, stísněné podmínky, těžká práce, malé množství jídla a tekutin. Tyto faktory se podílely na vysokém počtu nemocí a úmrtí vězňů. Vězně čekal v táboře vojensko policejní režim, neměli možnost komunikovat v rodném jazyce, přišli o své kočovné vozy, hudební nástroje, tradiční oděvy a ozdoby. Děti nemohly navštěvovat školu. Všichni museli poslouchat rozkazy, jejich den byl přesně rozdělen a naplánován, převážnou část dne zaujímala práce. Vězni pracovali nejméně osm (v zimním období) nebo deset hodin denně. Styk vězňů s cizími osobami a okolním prostředím byl podmíněn povolením, limitována a kontrolována byla také korespondence. Přestupky proti táborovému řádu byly trestány výchovnými opatřeními nebo vzetím do vazby Propouštění vězňů Legálním způsobem tábor opustilo jen nízké procento vězňů. Propuštění Romů musel povolit generální velitel neuniformované protektorátní policie a kriminální ústředny v Praze. Nejvíce vězňů bylo propuštěno brzy po otevření a naopak před likvidací tábora. Nejčastějším důvodem propuštění se stalo označení vězňů za neromy. 43 Srov. Lhotka, Petr: Transporty Romů do cikánského tábora v Letech u Písku Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno 1996, s Srov. Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera a dnes. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 1999, s Srov. Nečas, Ctibor: Cikánský tábor v Letech ( ). In: Romano džaniben, ňilaj 2008, s