CERTIFIKOVANÁ METODIKA. (Nmet) Metodika pro aktualizaci ekonomické využitelnosti přetěžených a zbytkových zásob hnědého uhlí

Transkript

1 Název projektu: Revize přetěžovaných a zbytkových zásob ložisek hnědého uhlí a jejich ochrany CHLÚ pro zajištění dalšího možného pokračování těžby, územní ochrany, obnovy krajiny a tvorby územního plánu Číslo projektu: TB050MPO002 CERTIFIKOVANÁ METODIKA (Nmet) Metodika pro aktualizaci ekonomické využitelnosti přetěžených a zbytkových zásob hnědého uhlí Poskytovatel: Technologická agentura České republiky Příjemce: G E T s.r.o., Perucká 2540/11a, Praha 2-Vinohrady, IČ Doba řešení:

2 Certifikovaná metodika (Nmet) Metodika pro aktualizaci ekonomické využitelnosti přetěžených a zbytkových zásob hnědého uhlí Tato metodika vznikla s finanční podporou Technologické agentury České republiky. Je výsledkem projektu TB050MPO002 Revize přetěžovaných a zbytkových zásob ložisek hnědého uhlí a jejich ochrany CHLÚ pro zajištění dalšího možného pokračování těžby, územní ochrany, obnovy krajiny a tvorby územního plánu, program BETA. Poskytovatel: Česká republika - Technologická agentura České republiky, Evropská 1692/37, Praha 6, IČ Příjemce podpory: G E T s.r.o., Perucká 2540/11a, Praha 2-Vinohrady, IČ Řešitel výzkumného úkolu: RNDr. Tomáš Pechar (jednatel G E T s.r.o.) Autorský kolektiv výzkumného úkolu: RNDr. Tomáš Pechar, RNDr. Jaromír Tvrdý, RNDr. Petr Hanzlík, Ph.D., RNDr. Pavel Lhotský, Mgr. Michal Nekl Odborný gestor: Ing. Martin Vlastník, CSc., vedoucí oddělení politiky nerostných surovin, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Na Františku 32, Praha 1 V Praze dne

3 OBSAH 1 2 Cíl metodiky... 4 Popis metodiky Informační část Vysvětlení pojmů... 5 Ložiska hnědého uhlí v České republice... 6 Historie dobývání hnědého uhlí v podkrušnohorských pánvích Dobývací metody Stávající kritéria využitelnosti hnědého uhlí Postup při hodnocení ložisek se zbytkovými zásobami hnědého uhlí Rešeršní fáze Analytická fáze Průzkumná fáze Interpretační fáze Novosti postupů a jejich zdůvodnění Uplatnění certifikované metodiky Ekonomické aspekty Seznam použité související literatury Seznam publikací, které předcházely metodice Přílohy certifikované metodiky

4 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK As arsen Be beryllium CCG Czech Coal Group ČR Česká republika ČSR býv. Československá republika DNT Důl Nástup Tušimice DP dobývací prostor Ge germanium GIS geografický informační systém GZ zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích (geologický zákon) HUPR hnědé uhlí průmyslové HUTR hnědé uhlí tříděné HZ zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) CHLÚ chráněné ložiskové území KPZ Komise pro projekty a závěrečné zprávy MŽP Ministerstvo životního prostředí SD Severočeské doly a.s. Sev.en. Severní energetická a.s. SHP severočeská hnědouhelná pánev SHR severočeský hnědouhelný revír SUAS Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. TA ČR Technologická agentura České republiky ÚEL územně ekologické limity těžby VČSA Velkolom Československé armády VUAS Vršanská uhelná a.s. ZÚR zásady územního rozvoje 3

5 1 CÍL METODIKY Usnesením vlády České republiky č. 278 ze dne byl schválen Program veřejných zakázek v aplikovaném výzkumu a inovacích pro potřeby státní správy BETA (dále jen program ), zaměřený na podporu aplikovaného výzkumu a inovací pro potřeby orgánů státní správy. Tematické oblasti výzkumu a vývoje v tomto programu Technologické agentury České republiky jsou členěny dle potřeb příslušných orgánů státní správy, které by měly zohledňovat priority ukotvené např. ve strategických a koncepčních dokumentech. Jedním z očekávaných výsledků programu je proto také návrh metod a tvorba podkladů pro budoucí směřování politik v rámci zkvalitnění výkonu státní správy a efektivní alokace veřejných prostředků ( Předkládaná metodika je výsledkem projektu TB050MPO002 Revize přetěžovaných a zbytkových zásob ložisek hnědého uhlí a jejich ochrany CHLÚ pro zajištění dalšího možného pokračování těžby, územní ochrany, obnovy krajiny a tvorby územního plánu, který je v souladu se strategií aktualizace Státní surovinové politiky - zlepšení vztahů mezi těžebním průmyslem a územním rozvojem měst a obcí. Po těžbě hnědého uhlí v minulosti zůstaly na některých ložiskách pouze zbytkové zásoby, které se nevyplatilo ekonomicky dotěžit. Řada těchto ložisek je stále součástí státní bilance zásob nerostných surovin a proti znemožnění nebo ztížení jejich dobývání jsou chráněna institutem chráněného ložiskového území (CHLÚ). Cílem metodiky je stanovit a optimalizovat postup při přehodnocování zbytkových zásob ložisek hnědého uhlí, při návrhu jejich možného odpisu a následné změny, zmenšení anebo zrušení příslušných CHLÚ s ohledem na případné uvolnění ploch pro územní rozvoj měst a obcí. Přehled ložisek hnědého uhlí s vyznačenými ložisky se zbytkovými a přetěženými zásobami vhodnými k uplatnění certifikované metodiky je uveden v příloze 1. Celý projekt sestával ze 7 etap: 1. Zpracování geologicko-ložiskových údajů. 2. Zpracování legislativních údajů. 3. Zpracování analytických podkladů o území. 4. Kvalifikované zhodnocení zásob a návrh podmínek využitelnosti zásob. 5. Vzorový přepočet zásob. 6. Certifikovaná metodika. 7. Návrh na odpisy zásob a návrh legislativních kroků. Dílčí výsledky každé etapy byly jako součást Dokumentace k projektu předány k archivaci odboru surovinové politiky a energetické bezpečnosti Ministerstva průmyslu a obchodu. 4

6 POPIS METODIKY Informační část Vysvětlení pojmů Dobývací prostor Hnědé uhlí Ložisko nerostů Chráněné ložiskové území Lignit Odpis zásob výhradních ložisek Odpovědný řešitel geologických prací Organizace Oxihumolit Prostor stanovený pro dobývání výhradního ložiska určitého nerostu nebo skupiny nerostů ( 25, odst. 3 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství). Hořlavý sediment vzniklý akumulací rostlinných zbytků, prouhelněný méně než černé uhlí a více než lignit, převážně třetihorního stáří. Přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností a obsahují nerosty ( 4 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství). Území stanovené za účelem ochrany výhradního ložiska proti znemožnění nebo ztížení jeho dobývání. Zahrnuje území, na kterém stavby a zařízení, které nesouvisejí s dobýváním výhradního ložiska, by mohly znemožnit nebo ztížit dobývání výhradního ložiska ( 16 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství). V české terminologii nejméně prouhelněný druh hnědého uhlí. Ložiska lignitu jsou ve státní bilanci zásob nerostných surovin vykazována samostatně. Vynětí z evidence zásob nebo jejich převod ze zásob bilančních do zásob nebilančních ( 14a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství). Fyzická osoba s osvědčením odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce ( 3 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích). Právnické a fyzické osoby, které v rámci podnikatelské činnosti při splnění podmínek stanovených právními předpisy vykonávají vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost ( 5a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství). Nezpevněné hnědé uhlí s nízkým stupněm prouhelnění a s vysokým obsahem huminových kyselin. Vyskytuje se obvykle na zvětralých výchozech hnědouhelné sloje. 5

7 Pověřená organizace Překryvný poměr Skrývkový poměr Výhradní ložiska Vyhrazené nerosty Právnická osoba, která zabezpečuje ochranu a evidenci výhradního ložiska, které po ukončení vyhledávání a průzkumu není dobýváno ( 8 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství). Poměr vyjadřující objem skrývkových (a případně i výklizových) zemin, který je nutno odtěžit k vydobytí jedné tuny suroviny. Udává se zpravidla v metrech kubických na tunu. Je užívaný hlavně těžebními organizacemi. Poměr množství skrývky (příp. včetně výklizu) připadající na jednotku suroviny vyjádřený v metrech kubických (ložisko, blok zásob) anebo v mocnostech (průzkumné dílo). Užívá se hlavně jako kritérium využitelnosti zásob při hodnocení ložiska. Ložiska vyhrazených nerostů a ložiska nevyhrazených nerostů, o nichž bylo rozhodnuto příslušnými orgány státní správy, že jsou vhodná pro potřeby a rozvoj národního hospodářství. Výhradní ložiska tvoří nerostné bohatství (zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství). Nerosty vyjmenované v 3 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství Ložiska hnědého uhlí v České republice Ložiska hnědého uhlí jsou v současné době v Bilancích zásob výhradních ložisek České republiky evidována ve třech podkrušnohorských pánvích: chebské, sokolovské a severočeské (mostecké). Hnědé uhlí je v současnosti v České republice hlavním zdrojem energie. Největší české hnědouhelné pánve vznikly v oherském tektonickém příkopu. Celková rozloha uhlonosné sedimentace zde činí km 2. Podložní sedimenty jsou řazeny do eocénu, uhelné sloje do oligocénu až miocénu a nadložní sedimenty (o mocnosti kolem m, místy až přes 400 m) do miocénu; v chebské pánvi končí sedimentace v pliocénu. V oblasti podkrušnohorských pánví se většinou vymezují pánve severočeská, sokolovská a chebská (Starý a kol. 2009). Severočeská pánev je nejrozsáhlejší a na celkové produkci hnědého uhlí v ČR se podílí zhruba 79 %. Sloje jsou vyvinuty v holešických vrstvách mosteckého souvrství. Pánev se dále dělí na 3 dílčí části (Starý a kol. 2009, Pešek a kol. 2010): V chomutovské části je hnědouhelná sloj na jihovýchodě rozdělena do 3 lávek. Směrem k severozápadu jsou tyto lávky spojeny nebo sblíženy a povrchově se těží společně. Jedná se o méně výhřevné energetické uhlí s nižším až středním stupněm prouhelnění. Využívá se především spalováním v elektrárnách, jejichž odsířením byl 6

8 eliminován problém se zvýšeným obsahem síry (S d kolem 2,6 %) v tomto uhlí. Obsah popela generálně stoupá od SZ směrem k JV, kde může dosahovat až 50 % (průměrně je kolem 35 %). Průměrná mocnost těžené sloje je kolem 23 m, výhřevnost uhlí Q i r MJ/kg. Uhlí z této části pánve je těženo ve velkolomu DNT-Libouš (dobývací prostor Tušimice). V mostecké (centrální) části se vyskytuje uhlí s nižším obsahem popela (10 34 %) a vyšším stupněm prouhelnění. Uhlí se využívá v energetice, produkovány jsou i tříděné druhy pro maloodběratele. Lokálně má výrazně zvýšené obsahy síry (S d zpravidla mezi 1,0 a 1,5 %) a arsenu. Průměrná mocnost těžené sloje se pohybuje r mezi m, výhřevnost pak mezi Q i MJ/kg. Uhelná sloj je zpravidla ve třílávkovém vývoji (spodní lávka cca 5 m, střední kolem m, svrchní cca 4 m), v nejhlubší části pánve je ještě bazální sloj (průměrně 7 m mocná). Těžbu v této části pánve zajišťují velkolomy Bílina, Ervěnice-VČSA, Vršany+Holešice (dobývací prostory Bílina, Ervěnice, Vršany, Holešice). Hloubka povrchového dobývání se postupně zvyšuje, dnes už místy dosahuje až 150 m. Korelace základních litostratigrafických jednotek podkrušnohorského terciéru (Pešek a kol. 2010). Pg palynologické zóny, MN savčí biozóny. 7

9 V ústecké (východní) části je uhelná sloj jednotná ve dvoulávkovém vývoji (svrchní lávka kolem 12 m, spodní lávka pod 5 m). Těžba v této oblasti skončila v roce 1997 uzavřením lomu Chabařovice. Zbývající zásoby středně prouhelněného, vysoce kvalitního uhlí s nízkým obsahem síry pod obcí Chabařovice nebude možné vytěžit pro střety zájmů a složité hydrogeologické poměry. Podobné střety budou patrně bránit využití ostatních zásob kvalitního uhlí i v dalších úsecích této části pánve. Drobné izolované výskyty hnědého uhlí v Českém středohoří byly z větší části vytěženy v minulosti. Sokolovská pánev se na produkci hnědého uhlí podílí cca 21 %. Obsahuje dvě hlavní souslojí Antonín a Josef, vyvinutá v sokolovském souvrství. Největší zásoby obsahuje nejmocnější a nejvyšší sloj Antonín, v západní části rozštěpenou na 2 až 3 lávky. Jde o slabě až středně prouhelněné energetické uhlí s nižším obsahem síry (S d kolem 1 %) a vyšším obsahem vody oproti uhlí severočeské pánve. Výhřevnost Q i r se v sokolovské pánvi pohybuje mezi 12 a 13 MJ/kg a obsah popela A d mezi 20 a 23 %. Uhlí se používá především v energetice (tříděná paliva, spalování v elektrárnách a výroba energoplynu), ale i při výrobě některých karbochemických produktů. Uhlí spodní sloje Josef, které má vyšší stupeň prouhelnění, ale i zvýšené obsahy popela, Ge, síry a dalších škodlivin (As, Be), již není využíváno. V minulosti bylo v menším množství těženo i v izolovaných třetihorních reliktech jižně od Karlových Varů (Starý a kol. 2009). Chebská pánev má přes 1,7 mld. t geologických zásob slabě prouhelněného hnědého uhlí (výhřevnost Q i r kolem 10 MJ/kg). Uhlí má zvýšený obsah vody, popela (20 40 %), síry (2 4 %) a dalších škodlivin. Vzhledem k lokálně vysokým obsahům liptodetritů by mohlo být vhodné i pro chemické zpracování. Vázáno je na tzv. hlavní slojové souvrství, které je ekvivalentem sokolovského souvrství v sokolovské pánvi. V minulosti bylo v malé míře krátkodobě těženo především v pochlovické části pánve na východě. Opětovná těžba uhlí v chebské pánvi je však zatím vyloučena, naprostá většina zásob je vázána ochranou zdrojů minerálních vod Františkových Lázní (Starý a kol. 2009). Ze Saska a Polska zasahuje do České republiky nepatrnou částí žitavská pánev. Svrchní sloj byla již vydobyta povrchově, hlubinné těžbě zbývajících dvou slojových obzorů brání kromě ekonomických i technické problémy s množstvím zvodnělých písků v nadloží (Starý a kol. 2009). Ve vídeňské a českobudějovické pánvi se vyskytuje geologicky nejmladší a nejméně kvalitní hnědé uhlí (lignit). Ložiska lignitu jsou ve státní bilanci vedena zvlášť a nejsou předmětem této metodiky. Tabulka 1. Ložiska hnědého uhlí vedená v bilanci zásob nerostných surovin ČR (mimo ložiska lignitu) Pánev Číslo ložiska Název ložiska Pověřená organizace Využití Chebská B Chebské pánve Česká geologická služba N Chebská B Odravská pánev Česká geologická služba N Sokolovská B Alberov-Lom Jiří Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. V Sokolovská B Královské Poříčí-Marie Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. V Sokolovská B Lomnice u Sokolova Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. V Sokolovská B Nové Sedlo-Družba Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. V 8

10 Pánev Číslo ložiska Název ložiska Pověřená organizace Využití Sokolovská B Svatava-Medard Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. V Sokolovská B Bukovany u Sokolova Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. N Sokolovská B Habartov Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. N Sokolovská B Sokolov-pilíř Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. N Sokolovská B Tisová u Sokolova-Silvestr Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. N Severočeská B Bílina-Lom Bílina Severočeské doly a.s. V Severočeská B Dolní Jiřetín-Centrum Severní energetická a.s. N Severočeská B Ervěnice-Lom ČSA Severní energetická a.s. V Severočeská B Holešice Vršanská uhelná a.s. V Severočeská B Komořany Severní energetická a.s. V Severočeská B Tušimice-Důl Libouš Severočeské doly a.s. V Severočeská B Vršany Vršanská uhelná a.s. V Severočeská B Bylany-Havraň Česká geologická služba N Severočeská B Bžany Severní energetická a.s. N Severočeská B Dolní Litvínov Severní energetická a.s. N Severočeská B Droužkovice-východ Česká geologická služba N Severočeská B Duchcov-Pokrok 2 Severočeské doly a.s. N Severočeská B Háj u Duchcova-1.máj Česká geologická služba N Severočeská B Hrdlovka-Alexander Severočeské doly a.s. N Severočeská B Chabařovice-lom Palivový kombinát Ústí, státní podnik N Severočeská B Chomutov-Jan Žižka Česká geologická služba N Severočeská B Jeníkov u Duchova-Barbora Česká geologická služba N Severočeská B Kopisty-Julius 3 Severní energetická a.s. N Severočeská B Kopisty-Mistr Jan Hus Severní energetická a.s. N Severočeská B Křemýž Česká geologická služba N Severočeská B Lom u Mostu Česká geologická služba N Severočeská B Lom u Mostu-Kohinoor Palivový kombinát Ústí, státní podnik N Severočeská B Louka u Litvínova-Pluto Česká geologická služba N Severočeská B Modlany-Hlubina Palivový kombinát Ústí, státní podnik N Severočeská B Most Palivový kombinát Ústí, státní podnik N Severočeská B Oldřichov-Barbora Severočeské doly a.s. N Severočeská B Podlesice-Veliká Ves Česká geologická služba N Severočeská B Pohlody-Otvice Česká geologická služba N Severočeská B Pohlody-Šverma-západ Vršanská uhelná a.s. N Severočeská B Pohradice-Svornost Česká geologická služba N Severočeská B Polerady Česká geologická služba N Severočeská B Proboštov-Jaroslav Česká geologická služba N Severočeská B Slatinice Vršanská uhelná a.s. N Severočeská B Souš Severní energetická a.s. N Severočeská B Souš-Vrbenský-hlubina Severní energetická a.s. N Severočeská B Varvažov-Gustav 1 Palivový kombinát Ústí, státní podnik N Severočeská B Veliká Ves Česká geologická služba N Severočeská B Vidolice-Pětipsy Česká geologická služba N Severočeská B Vrbka Česká geologická služba N Severočeská B Záhořany Severočeské doly a.s. N Severočeská B Záluží u Litvínova-Kolumbus Severní energetická a.s. N Využití: V - ložisko využívané; N - ložisko nevyužívané 9

11 2.1.3 Historie dobývání hnědého uhlí v podkrušnohorských pánvích Začátky dobývání surovin z hnědouhelných slojí na území Čech sahají do konce starověku. Dosud nejstarší známá písemná zmínka o uhelném hornictví je z roku 1403 v kronice města Duchcova, další záznamy o dolování u Jirkova, Hrobu a na Pětipesku pocházejí z let Agricola (1545) zmiňuje výskyty uhlí na Sokolovsku, kde kolem roku 1558 začala těžba kyzových lupků. Nejstarší známý důl na uhlí založili loketští měšťané v roce 1772 v okolí Louček, kde těžili uhlí k výrobě loučí (Jiskra 1997). V téže době je také zmíněno právo obyvatelstva dobývat uhlí pro topné účely na Mostecku. Do konce 18. století probíhala těžba uhlí velmi primitivním způsobem. Na výchozech uhelné sloje se zakládaly nehluboké jámy, z nichž se těžilo pomocí rumpálu. Tam, kde to situace dovolovala, bylo uhlí těženo malými povrchovými otvírkami. Tomuto živelnému selskému dolování byl učiněn konec v roce 1789, kdy bylo tzv. minerální uhlí odtrženo od vlastnictví pozemku, zařazeno pod horní regál a podrobeno dohledu báňského úřadu. V prvních desetiletích 19. století se uhlí dobývalo nejčastěji hlubinně, následně i povrchově. V severočeském hnědouhelném revíru přispělo k oživení těžby zahájení dopravy uhlí po Labi do německých zemí v roce 1830 a následný rozvoj železniční sítě, na kterou se napojovaly nově otevírané, technicky lépe vybavené doly. Pro sokolovský revír bylo tímto mezníkem dokončení železnice Chomutov Cheb a její propojení s ostatními větvemi Buštěhradské dráhy v roce V této době také došlo k zahájení méně významné těžby uhlí v chebské pánvi. V severních Čechách došlo v sedmdesátých letech 19. století k postupnému přesunu dolování z Ústecka západním směrem na Duchcovsko, Mostecko a Chomutovsko. Centrem revíru se stal mostecký region, ve kterém vznikla řada uhelných společností. Vedle nejvýznamnější Mostecké společnosti pro dobývání uhlí k nim patřily hlavně Severočeská uhelná společnost, Státní doly a Těžařstvo Lomské uhelné doly. V sokolovském revíru byl největším důlním podnikem Johann David Starck v Dolním Rychnově, pozdější Dolové a průmyslové závody (Montan- und Industrialwerke, Jiskra 2005). Firmy instalovaly výkonné vodotěžné a těžní parní stroje, provedly změny v důlní horizontální dopravě, např. zavedly lanovky, řetězovky a lokomotivy a počátkem 20. století elektrifikovaly provoz dolů. K odklizu nadloží začaly používat parní rýpadla. Havíři hlubinných dolů dobývali uhlí převážně metodou pilířování na zával, později při velké mocnosti slojí metodou komorování na zával. Při povrchové těžbě uhlí byla nejčastěji používána metoda mlýnkování (Rojík in Pešek a kol. 2010). Přesto do roku 1937 dosáhla mechanizovaná těžba v sokolovském revíru jen 14,9 % a v SHR pouze 19,7 % narubaného uhlí (Majer a kol. 1985). Dosavadní zemědělská sídla se přeměňovala na průmyslová města a hornické kolonie. Problémy s devastací životního prostředí jsou dokumentovány již od poloviny 19. století. Opakované průvaly termálních minerálních vod na dolech Bernard a Marie u Královského Poříčí na Sokolovsku počínaje rokem 1876 vyvolaly střet zájmů s lázněmi Karlovy Vary a zavedení podmínek pro ochranu karlovarských termálních pramenů. Podobně v roce 1879 vodní průval na dole Döllinger u Duchcova (a následně i na dolech Viktorín a Gisela) způsobil pokles hladiny teplických pramenů o 26 metrů a měl za následek konec jejich přirozeného vyvěrání a zhoršení kvality. 10

12 Po odtržení pohraničních území ČSR v roce 1938 a okupaci československého státu v roce 1939 se prakticky všechny doly v Podkrušnohoří ocitly na území Sudetské župy Německé říše. Protože německý průmysl potřeboval centralizaci a konsolidaci báňského podnikání, byla dne založena společnost Sudetenländische Bergbau A. G., která přímo podléhala koncernu Reichswerke Herrmann Göring. Tato společnost postupně zahrnula velkou většinu báňských podniků v severních Čechách, na Sokolovsku, Plzeňsku a Žacléřsku. V květnu 1945 byly uhelné společnosti postaveny pod národní správu a brzy nato znárodněny. V roce 1946 vznikly národní podniky Severočeské hnědouhelné doly Most a Falknovské hnědouhelné doly, později přejmenované na Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov. Byla zaváděna velkokapacitní povrchová těžba a hmotnost vytěženého uhlí začala výrazně stoupat. Hlubinné doly postupně ustupovaly povrchovým velkolomům. V roce 1970 bylo v severních Čechách už jen 12 a na Sokolovsku jediný hlubinný důl. V chebské pánvi byla těžba uhlí zastavena už před rokem Poslední tuna uhlí byla dopravena na povrch v Dole Centrum na Mostecku dne S rozvojem velkokapacitní povrchové těžby docházelo i k rozvoji výsypkového hospodářství. Na velké ploše vznikla řada výsypkových těles, která byla postupně upravována a rekultivována do současné podoby. Výsypky pokrývají významnou část území hnědouhelných revírů. V souvislosti se změnou společensko-politických poměrů koncem roku 1989 začala postupná decentralizace státních důlních podniků. V Ústeckém kraji se z nástupnických státních podniků postupně vyprofilovaly současné akciové společnosti Severočeské doly, Severní energetická, Vršanská uhelná a státní podnik Palivový kombinát Ústí. V sokolovském revíru vznikly státní podniky Palivový kombinát ve Vřesové a Důl Pohraniční stráž v Březové (od r Hnědouhelné doly Březová). V roce 1994 byla na jejich bázi založena Sokolovská uhelná, a. s., která byla v letech privatizována na nynější a. s. Sokolovská uhelná, právní nástupce. Podle studie společnosti VUPEK-ECONOMY (VUPEK 2015) kryje v současné době tuzemská těžba 96,2 % spotřeby hnědého uhlí. Hlavním produktem dodávaným na trh jsou jednoúčelové topné směsi a hruboprachy (hnědé uhlí průmyslové, HUPR), jejichž podíl na celkové výrobě hnědého uhlí se dlouhodobě pohybuje mezi 93 a 94 %. Zbývajících 6 7 % produkce připadá hnědé uhlí tříděné (HUTR). Produkci hnědého uhlí v České republice zajišťují čtyři společnosti těžbou v pěti povrchových dolech. Největší jsou Severočeské doly a.s. (SD), člen Skupiny ČEZ, provozující dva doly. Větším z nich je Důl Nástup produkující pouze jednoúčelové hnědé uhlí průmyslové (HUPR), zejména pro tři blízké elektrárny ČEZ a pro Teplárnu Komořany; menší objemy směřují i k dalším výrobnám energie. Druhým dolem Důl Bílina produkující ze dvou třetin jednoúčelové HUPR a z jedné třetiny HUTR, jehož je Bílina v ČR rozhodujícím producentem, a kvalitní hruboprachy. Díky této struktuře produkce má Důl Bílina nejrozsáhlejší portfolio spotřebitelů ze všech hnědouhelných společností. Na dalších místech jsou podle velikosti těžby Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s. (SUAS) s vysokou spotřebou HU ve vlastních výrobnách energie, Vršanská uhelná a.s. (VUAS) produkující jednoúčelové HUPR především pro elektrárnu ČEZ v Počeradech a Severní energetická a.s. (Sev.en.) s produkcí kompletního sortimentu hnědého uhlí a těžištěm odbytu ve vlastní elektrárně Chvaletice (VUPEK 2015). 11

13 Z výše uvedeného textu vyplývá, že: všechna ložiska hnědého uhlí v podkrušnohorských třetihorních pánvích již byla objevena, s výjimkou chebské pánve jsou téměř všechna ložiska mimo ochranné pilíře a mimo stávající dobývací prostory přetěžena. Tabulka 2. Vývoj produkce hnědého uhlí podle uhelných společností (tis. tun) Severočeské doly a.s. Sev.en. VUAS CCG SUAS Rok Důl Důl Nástup SD Velkolom Lom Celkem VČSA+Vršany Jiří+Družba Bílina Tušimice celkem ČSA Vršany Zdroj: Uhelné společnosti - statistika odbytu hnědého uhlí, MPO (VUPEK 2015) Dobývací metody Hlubinná těžba Hlubinný způsob dobývání uhlí byl v počátcích hlavním způsobem získávání této suroviny. V 19. století pracovaly v hnědouhelných revírech stovky hlubinných malodolů. Zpočátku velmi primitivní způsoby dobývání se rozvíjely s rozvojem techniky. Uhlí se těžilo převážně metodou pilířování na zával, později při velké mocnosti slojí metodou komorování. V SHR pracovaly do konce 20. století hlubinné doly v centrální části pánve, kde je uhelná sloj nejhlouběji uložena. V prostoru bývalých dolů Centrum, Julius III a Pluto je mocnost nadloží m a směrem na východ se dále zvětšuje až na m. Nejhlubší místo báze hlavní sloje, 495 m pod povrchem, bylo zjištěno v dole Alexander v Hrdlovce. V těchto částech revíru se slojové pásmo skládá ze spodní sloje (6 8 m, střídání uhlí a jílů, vzhledem k nižší kvalitě nebyla zpravidla rubána), z hlavní sloje (přes 20 m) a ze svrchní sloje (do cca 4 m, střídání uhlí a jílů, ta zde nikdy nebyla předmětem hlubinné těžby, ale po vyrubání střední sloje se stala součástí závalu). V sokolovském revíru se až do druhé poloviny hlubinně těžila hnědouhelná sloj Josef o průměrné mocnosti přes 5 m, místy i přes 9 m. Chodbicování je patrně první systematickou těžební metodou, která využívala více či měně systematické sítě chodeb. Protože mezi chodbicemi zůstávaly značné celíky, dosahovalo se chodbicováním velmi malých výrubností (20-30 %). Celíky byly později často přetěženy. Pilířování na zával se používalo při nižších mocnostech sloje. Spočívalo v rozšiřování již vyražené chodby. Podle konkrétních podmínek na ložisku se používala řada modifikací této metody. V SHP šlo hlavně o pilířování v plné mocnosti na zával a o pilířování v lávkách na zával, rovněž se používala metoda i mezipilířování a dobývání v podsednutí (stromečkování v lávkách) atd. Od těchto modifikací se rovněž odvíjela i výrubnost. 12

14 Komorování bylo zaváděno v 19. století a na některých hlubinných dolech bylo touto metodou dobýváno ještě po roce 1950 (Majer a kol. 1985). Existovala řada variant, při mocnostech sloje do m se postupovalo komorováním na plnou mocnost, při mocnostech vyšších komorováním v lávkách, tzv. příčné komorování na zával se používalo od Hamru až po Osek anebo na Ohníči, atd. V ochranných pilířích ústecko-teplické části severočeské pánve se těžilo komorováním se záplavkou. Komorování v podsednutí stařin byla metoda k těžbě nevytěžené uhelné substance. Chodby byly raženy naspodu uhelné sloje, tj. v přechodných vrstvách do jílového podloží. Ochranný strop mezi stařinami a podfáráním měl mocnost 2 4 m, po postavení sýpky byl prostřelován a uhlí ze závalu bylo vypouštěno a ručně nakládáno, i když přitom vznikaly časté endogenní požáry a zvýšení projevy důlních tlaků (Majer a kol. 1985). Stěnování. V posledních fázích hlubinné těžby se v severočeském i sokolovském revíru uplatňovala těžba ve stěnových, plně mechanizovaných porubech s posuvnou hydraulickou výztuží. Sestupné nebo vzestupné stěnování s plavenou, foukanou nebo vrhanou základkou bylo používáno už v první polovině 20. století. V SHP se ojediněle používalo také stěnování s nadstropem a také tzv. koněvská metoda (vedení stěny pod stropem hlavní sloje na zával a položení umělého stropu z pletiva, důl Maršál Koněv). Prvořadým cílem všech metod bylo vydobýt pokud možno celou sloj a dosáhnout co nejvyšší výrubnosti. Výrubnost činila v případě chodbicování 20 až 30 %, při komorování 40 60, při stěnování s nadstropem až 80 %. Bezprostředními negativními vlivy na životní prostředí jsou mj. poklesy terénu a ovlivnění režimu a kvality podzemních a povrchových vod. Hlavními limity pro hlubinnou těžbu jsou mocnost sloje a dostatečná mocnost nadloží a jeho příznivé geotechnické parametry. Závalové zásoby jsou prakticky nedobyvatelné, v přetěžených ložiscích lze uvažovat pouze o dobývání spodní sloje, která má ovšem nízkou kvalitu. Technicky řešitelná je hlubinná těžba v ochranných pilířích, ovšem s podmínkou kontinuální plné a stabilní zakládky (expandované materiály). Rozsah a způsob hlubinného dobývání je poměrně dobře dokumentován v dostupných důlních mapách. Povrchové projevy hlubinné těžby uhlí v severočeské pánvi jsou hodnoceny ve zprávách Zelenky a Martinovské (1995) a Zelenky a kol. (1994, 1996), v pánvi sokolovské ve zprávě Zelenky a Horčičky (1994) a v pánvi chebské ve zprávě Horčičky a Martinovské (1998). Historická povrchová těžba První povrchové doly vznikaly odtěžením malé mocnosti nadloží. Do hloubky se postupovalo tak dlouho, dokud postačovaly finanční a technické prostředky na odkliz vzrůstajícího množství nadloží a dokud nebylo dosaženo hladiny podzemní vody. Těžba pak často pokračovala už jen hlubinným způsobem. Povrchová těžba se po druhé světové válce stala dominantním způsobem dobývání hnědého uhlí. Lomové dobývání dokáže vytěžit prakticky veškerou uhelnou substanci, což nezvládnou ani nejprogresivnější hlubinné metody. V počátku je spojeno se značnými náklady na odkliz nadloží. Pro důlní společnosti na přelomu 19. a 20. století bylo rentabilní těžit tehdy, jestliže mocnost nadloží byla maximálně 2 až 3 krát mocnější než mocnost uhelné sloje. Pro odkrytí sloje se musely přemístit značné objemy nadložních zemin a často budovat i nové 13

15 komunikace a železniční vlečky. Často byly překládány i vodní toky i celé obce nebo jejich části. Zintenzivňování těžby znamenalo nasazení stále výkonnějších dobývacích a zakládacích strojů, transportních mechanismů pro odvoz skrývky a výsypky a v neposlední řadě i čerpadel důlních vod. Odkliz nadloží začínal vyhloubením zářezu, který klesal k uhelné sloji. Na této ukloněné ploše byly budovány lanovky pro dopravu odklízených hmot, resp. později uhlí. Po dosažení hlavy uhelné sloje a za jejího postupného uvolňování se začínalo s těžbou uhlí. Uhelná sloj se vyrubala až k podloží, čímž vznikala uhelná stěna, na jejíž hlavě dále pokračovala skrývka a zčišťování. Z takto obnažené uhelné stěny se na přelomu 19. a 20. století dobývalo uhlí převážně třemi způsoby, a to lávkováním, mlýnkováním a spouštěním pilířů. Lávkování se používalo při oddělování hlušiny od uhlí. V nejnižším horizontu sloje se vyrazila mřížová síť chodeb a také v nejvyšším horizontu sloje se vyrubala podobná síť chodeb, zářezů. Obě sítě se pak na křížení jednotlivých chodeb propojily svislými komíny. Vznikly tak vertikální uhelné bloky, které se postupně rubaly z horní sítě chodeb. Vyrubané uhlí se nakládalo na vozíky a vozilo ke komínům, kde se sypalo dolů do zásobníků na spodní úrovni chodeb. Tam se zásoba uhlí vypouštěla do přistavených vozíků a vyvážela k třídírně. Narubaná hlušina se ze sloje vyvážela na výsypku. Mlýnkování (nálevkování) se používalo tam, kde byla odkryta mocnější sloj (více jak cca 10 metrů). Naspodu sloje se vyrazila síť směrných chodeb a kolmých prorážek mezi nimi. Z křížů těchto chodeb se obdobně jako u lávkování vyrazily komíny přes celou mocnost sloje až na její očištěnou hlavu. Shora se komíny rubáním začaly trychtýřovitě rozšiřovat, přičemž uhlí padalo komínem do vozíků nebo zásobníků na dolním konci komínu. Trychtýře postupným snižováním zasahovaly jeden do druhého. Zbývající zásoba ve formě žeber mezi jednotlivými trychtýři se nakonec odstřelila. Častá byla metoda polovičních mlýnů, kdy se trychtýře rubaly přímo v odkryté stěně. Uhlí pak padalo trychtýřem přímo do nastaveného vozíku. V omezeném rozsahu uvádí mlýnkování v SHR ještě v polovině 20. století Majer a kol. (1985). Spouštění pilířů se používalo v případě odkrytí mocné sloje. Uhelná stěna se kolmými záseky rozdělila na uhelné bloky. Zároveň se u paty sloje vyrazila síť chodeb tak, aby uhelný blok stál na množství malých celíků o rozměrech cca 2 x 2 metry. Tyto celíky se dále zeslabovaly a pak odstřelily. Zbytkové zásoby v plochách přetěžených historickými povrchovými lomy jsou zanedbatelné. Uhelné velkolomy S rozvojem velkolomové těžby ve druhé polovině minulého století nahradily manuální sílu těžební stroje. Povrchové velkolomy jsou po uzavření posledního hlubinného dolu Centrum na Mostecku jediným místem těžby hnědého uhlí v České republice. Těžba probíhá kolesovými velkostroji, k ukládání skrývkových zemin na výsypkách slouží velkokapacitní zakladače. Roční těžba se pohybuje v rozmezí 5 15 miliónů tun (Tabulka 2). V důsledku dotěžování zajištěných zásob, trvající vysoké poptávky a nových spalovacích technologiích hledají uhelné společnosti cesty, jak zvýšit disponibilitu suroviny v rámci stávajících otvírek. Aktuálně se naskýtají dvě možnosti zvýšení množství vytěžitelných zásob až o % (VUPEK 2015): 14

16 Uplatnění hlubinných metod (chodbicování a stěnování) z těžebních svahů lomových otvírek umožní dotěžení zbývajících zásob. Hlubinná těžba na povrchových dolech není omezována blokací povrchové těžby liniemi územně ekologických limitů. Má sice mnohem menší výrubnost než povrchová těžba, ale bez ní by zásoby uvažované k vytěžení touto cestou nebyly využity a byly by překryty finální rekultivací. Metoda vyžaduje specifický způsob přípravy, samostatnou EIA a samostatné povolení hornické činnosti, vyžaduje jiné technologické vybavení a má jinou ekonomiku (VUPEK 2015). S touto metodou těžby hnědého uhlí se zatím uvažuje na třech lomech (VČSA, DNT-Libouš, Důl Bílina). Využití dosud nebilančních zásob hnědého uhlí bylo a je používanou metodou, jak zvýšit vytěžitelné zásoby při povrchové těžbě, zejména na lomu DNT-Libouš. Rebilance ( zbilančňování ) zásob je možná díky tomu, že nové kotle v elektrárnách jsou schopny spalovat uhlí s nižší kvalitou a výhřevností, a také proto, že dosud nebilanční surovinu (zejména z titulu nízké výhřevnosti) lze homogenizovat s kvalitnějším uhlím vytěženým v jiných partiích ložiska, mj. uhlím vytěženým hlubinně (VUPEK 2015). Hlavním limitujícím faktorem povrchové těžby jsou střety zájmů. Z báňsko-technických ukazatelů je významný především skrývkový poměr, tj. poměr množství skrývkových zemin, které je nutno odklidit, a množství suroviny pod tímto nadložím. Tato hodnota s rozvojem technického pokroku stále narůstala. Tabulka 3. Hodnoty překryvného poměru (Jiskra 1997) a z nich odvozený skrývkový poměr v povrchových dolech sokolovské pánve Název dolu Obec Období Překryvný poměr Skrývkový poměr t uhlí : m 3 skrývka m 3 skrývka : m 3 uhlí Antonín Dolní Rychnov : 0,487 1 : 1 Sylvestr Dolní Rychnov : 0,584 1 : 1 Michal Vítkov : 0,680 1 : 1 Gustav III Citice : 1,361 2 : 1 Erika Týn : 1,365 2 : 1 Medard Svatava : 1,548 2 : 1 Lomnický lom Lomnice : 2,173 3 : 1 Družba Nové Sedlo : 2,803 4 : 1 Libík Habartov : 2,837 5 : 1 Velkolom Jiří (Jednota) Vintířov : 3,024 5 : 1 Lipnice Lipnice : 3,890 6 : 1 Boden Habartov : 4,182 7 : 1 Tabulka 4. Překryvný a skrývkový poměr v těžených lokalitách severočeské pánve (orientační hodnoty, Elznic in Pešek a kol. 2010) Firma Lokalita Ložisko Překryvný poměr Skrývkový poměr t uhlí : m 3 skrývka m 3 skrývka : m 3 uhlí Lom Bílina Bílina-Lom Bílina 1 : 4 až 1 : 5 6 : 1 až 8 : 1 Severočeské doly a.s. Důl Nástup Tušimice Tušimice-Důl Libouš 1 : 2 až 1 : 3 3 : 1 až 5 : 1 Severní energetická a.s. Velkolom ČSA Ervěnice-Lom ČSA; Komořany 1 : 3 až 1 : 4 5 : 1 až 7 : 1 Vršanská uhelná a.s. Lom Vršany Vršany, Holešice 1 : 2 3 : 1 15

17 Zbytkové zásoby se na ložiskách s ukončenou povrchovou těžbou vyskytují v závěrných svazích. V prostoru vlastního lomu nelze žádné zásoby očekávat. Těžba podzemním zplyňováním Podzemní zplyňování uhlí je termochemický pochod přeměny uhlí na hořlavé plyny, jež jsou vhodné k energetickým nebo fyzikálně-technologickým účelům (Grygárek a kol. 2004). Proces je založen na přeměně organické hmoty na hořlavé plyny in situ. Oproti klasické povrchové těžbě a spalování v elektrárně je tato technologie považována za přijatelnější pro životní prostředí. Je vhodná i pro ložiska, která jsou z důvodu nepříznivých geologických podmínek (popelnatost, nízká mocnost, vysoká frekvence střídání uhelných a jalových poloh atp.) netěžitelná standardní dobývací technikou (Šafářová a Valeš 2010). Na přelomu 50. a 60. let minulého století byla technologie podzemního zplyňování uhlí testována v SHR, a to na lokalitách Bořislav u Teplic (jeden podzemní generátor) a Droužkovice-Březno u Chomutova (dva podzemní generátory). Z výsledků provedených experimentů vyplynuly následující podmínky využitelnosti: minimální mocnost uhelné sloje... 2,0 m maximální obsah popela v uhlí A d % hm. maximální mocnost proplástku... 0,6 m minimální mocnost bilanční uhelné lávky... 0,5 m minimální mocnost nepropustného nadloží m za nepropustné horniny nadloží jsou z hlediska provozu podzemního generátoru považovány horniny, jejichž koeficient propustnosti je menší nebo rovný hodnotě 0,0132 Darcy (1, m 2 ) přípustný kritický přítok vody do generátoru g H 2 O na 1 m 3 plynu Hodnoty vázané vody a výhřevnosti uhlí nebyly považovány za limitující. Lze předpokládat, že s rozvojem technologií budou tyto ukazatele dále zmírněny. Hlavní negativní vlivy na životní prostředí: Poklesy terénu. Při procesu podzemního zplyňování dochází k objemovým změnám uhelné hmoty uvnitř generátoru, kdy z jejího původního objemu zůstávají pouze popeloviny. Tato změna objemu má za následek poklesy nadložních hornin, které se na povrchu terénu projevují vznikem poklesové kotliny. Ovlivnění podzemních vod. Provoz podzemního generátoru Bořislav negativně ovlivnil kvalitu podzemní vody (celkovou mineralizaci, tvrdost, teplotu, rozpuštěné fenoly a dehty), a to až do vzdálenosti několika kilometrů. Změny chemického složení vod vyvolané provozem generátoru byly dočasné, ale vedly ke znehodnocení podzemní vody pro pitné účely. Ke změně režimu podzemních vod nedošlo. Plynné emise. Během zplyňování v generátoru Březno I došlo v důsledku vysoké propustnosti sloje k únikům plynu a vzduchu, a to i na poměrně velké vzdálenosti (až 200 m). 16

18 Podzemní zplyňování je jedním z tzv. geotechnologických způsobů dobývání. Další metody, například hydrodynamická těžba povrchovými vrty či těžba uhlí ve formě vodního rmutu, jsou spíše teoretické a jsou limitovány podobnými podmínkami využitelnosti zásob. Hlavním limitem pro geotechnologické metody těžby jsou parametry nadloží (nepropustnost, mocnost). Závalové zásoby v přetěžených ložiscích a v pilířích nejsou využitelné Stávající kritéria využitelnosti hnědého uhlí Kritéria využitelnosti hnědého uhlí v podkrušnohorských pánvích se historicky měnila podle vývoje technologií jeho těžby a spalování, podle odbytových podmínek a podle řešení střetů zájmů s ochranou zdrojů léčivých minerálních vod. V sokolovské pánvi jsou základem nyní platných podmínek využitelnosti zásob rozhodnutí příslušných ministerstev z let V nich byly zásoby uhlí rozděleny do bilančních, podmíněně bilančních a nebilančních. Po změně horního zákona byly v roce 1989 podmíněně bilanční zásoby převedeny interní podnikovou komisí do zásob bilančních. Zásoby sloje Josef, která jako celek vykazuje zvýšený obsah síry, byly v roce 1999 převedeny stejnou komisí jednotně do zásob nebilančních. Vztah mezi těžbou uhlí a ochranou karlovarských zřídel, tzn. vymezení ochranných pásem a podmínek dobývání v jejich hranicích, řeší usnesení vlády z let (Rojík in Pešek a kol. 2010). Tabulka 5. Podmínky využitelnosti uhelných zásob pro povrchovou těžbu v nejdůležitějších dobývacích prostorech sokolovské pánve (Rojík in Pešek a kol. 2010) Kritérium/Kategorie zásob Bilanční Nebilanční Ochrana karlovarských zřídel splňující podmínky ochrany karlovarských zřídel Sloj celá sloj Josef (v DP Alberov) Minimální mocnost sloje 2,0 m 1,0 m Maximální obsah popela A d 50 % 60 % r Minimální výhřevnost Q i 8,79 MJ/kg = kcal/kg (v DP Alberov) 7,89 MJ/kg = kcal/kg (v DP Nové Sedlo a 6,28 MJ/kg = 1500 kcal/kg DP Královské Poříčí) Maximální měrná sirnatost S r 1,91 g/mj = 8 g/1000 kcal Tabulka 6. Některé ukazatele využitelnosti uhelných zásob pro povrchovou těžbu v nejdůležitějších dobývacích prostorech SHR (výběr z Elznic in Pešek a kol. 2010) Kritérium/Kategorie zásob Bilanční Nebilanční Ochrana minerálních vod splňující podmínky ochrany lázeňského zákona Minimální mocnost sloje kolesová rýpadla 0,5 m rýpadla vyšších technologických řad 1,0-3,0 m cca 1,0 m hlubinná těžba 1,0-3,0 m r Minimální výhřevnost Q i 7,524 MJ/kg = kcal/kg 5,434 MJ/kg = 1300 kcal/kg Maximální měrná sirnatost S r 1,91 g/mj = 8 g/1000 kcal 17

19 Ochrana přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod Negativní vlivy těžby uhlí na karlovarské a teplické prameny jsou známy od 70. let 19. století. Ochranu přírodních léčivých zdrojů lázeňských míst Františkovy Lázně, Karlovy Vary, Bílina a Teplice Lázně upravuje zákon 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), resp. na něj navazující vyhlášky. V ochranných pásmech I. a II. stupně je zakázáno provádět činnosti, které mohou negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. Tyto činnosti a termín jejich ukončení v návaznosti na místní geologické podmínky určují vyhlášky ministerstva, kterými se ochranná pásma stanovují ( 22, odst. 4 a 5, resp. 23, odst. 3). Územní limity těžby hnědého uhlí Poměrně značné zásoby hnědého uhlí v severočeské uhelné pánvi jsou blokovány na základě vyhlášení tzv. územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Ty byly stanoveny usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991, které definuje dobývací prostory a oblasti, které by měly zůstat nevytěženy z důvodu ochrany životního prostředí a krajiny. Rozhodnutí bylo směrováno především do období let a lze konstatovat, že jím stanovené úkoly v oblasti snížení těžeb hnědého uhlí a dodržení stanovených emisních limitů byly splněny a došlo k radikálnímu zlepšení životního prostředí celého postiženého regionu. Usnesení vlády proto splnilo své poslání. Usnesením vlády ČR č. 827 z roku 2015 byla schválena upravená hranice územně ekologických limitů těžby na velkolomu Bílina, která je stanovena 500 m od zastavěného území obce Mariánské Radčice. Pro zbývající ložiskové území nadále platí usnesení vlády České republiky č. 444/1991. Zachování stávajících ÚEL na obou velkolomech ČSA a Bílina by znamenalo pokles produkce teplárenského hnědého uhlí již cca od roku Na velkolomu ČSA schválená varianta řešení zatím ponechává otázku prolomení ÚEL podmínečně otevřenou do roku Ve smyslu usnesení vlády č. 827/2015 lze za rezervní zásoby považovat i zásoby s nejkvalitnějším uhlím v SHP a vysoce výhřevného uhlí z lomu ČSA za hranicí ÚEL v celkové výši cca 750 mil. tun. ČR má z minulosti v severočeské pánvi rezervní lokality hnědého uhlí, které byly historicky vytipovány jako výhledové pro případné využití v budoucnosti, event. pro případ vážných energetických krizí. Vzhledem k nepřemístitelnosti ložisek hnědého uhlí a vzhledem k jejich současnému i budoucímu významu pro energetickou bezpečnost ČR je nutno striktně vyžadovat zákonnou ochranu těchto ložisek v rámci platné legislativy. Územně ekologickými limity byla povrchová těžba původně omezena i v Sokolovské pánvi. Usnesení vlády č. 490/1991, kterým byly tyto ÚEL stanoveny, však bylo následně zrušeno usnesením vlády č. 511/1993. Těžba ve velkolomech Sokolovské uhelné bude ukončena v rámci platných dobývacích prostorů, které plně respektují hranice zástavby měst a obcí (včetně jejich ochranných pilířů). 18

20 2.2 Postup při hodnocení ložisek se zbytkovými zásobami hnědého uhlí Hodnocení ložisek nerostných surovin je poměrně složitý proces, který kromě patřičných znalostí legislativy vyžaduje také odborné zkušenosti v tomto oboru. Protože neexistují identická ložiska se shodnou kvalitou, úložnými poměry a jinými parametry, je třeba pro každý ložiskový objekt volit individuální přístup. Přesto lze definovat jednotný metodický postup pro tuto činnost. Celý postup se opírá o řadu legislativních ustanovení, jejichž přehled je uveden v příloze 2. Pro přehlednost je rozdělen na několik fází, přičemž každá fáze je dokumentována grafickým postupem a popisem jednotlivých kroků (Tabulka 7). Tabulka 7. Postup při hodnocení ložisek se zbytkovými zásobami hnědého uhlí Fáze Obsah Výstup A. Rešeršní kompletace dat o ložisku úplná informace o ložisku B. Analytická posouzení parametrů ložiska a způsobu jeho ochrany rozhodnutí, zda ložisko zůstane beze změny, zda dojde k jeho odpisu či zda bude nutný další průzkum C. Průzkumná doplnění a zpřesnění znalostí průzkumem podklady pro výpočet zásob D. Interpretační přehodnocení podle nových podmínek využitelnosti zásob, nový výpočet zásob, jeho posouzení a přijetí jako podklad ke změně stavu zásob ve státní evidenci rozhodnutí, zda a v jakém rozsahu bude ložisko nadále součástí státní evidence zásob výhradních ložisek nerostů 19

21 2.2.1 Rešeršní fáze Prvním krokem pro hodnocení ložiska a na něm stanoveného chráněného ložiskového území je kompletace všech dostupných dat. Obecně platí, že na kvalitě vstupních údajů závisí kvalita výstupu. A REŠERŠNÍ FÁZE A1 vstupní údaje kompletace vstupních údajů A2 databáze GIS atp. ANALYTICKÁ FÁZE A1. Kompletace vstupních údajů zahrnuje: vymezení zájmového území se řešeným ložiskem a CHLÚ; informace o ložisku - název ložiska, číslo ložiska, obrys bloků zásob v souřadnicích, základní geologická, hydrogeologická, technologická, báňská charakteristika ložiska; informace o dobývacích prostorech a o chráněných ložiskových územích v prostoru ložiska včetně souřadnic vrcholových bodů; informace o ekologických limitech území s výskytem ložisek (územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, velkoplošná a maloplošná chráněná území atp.); informace o technických limitech území (ochranná pásma produktovodů, komunikací, železnic, vodních zdrojů atp.); informace o územně-plánovacích podkladech (ZÚR, územní plány dotčených obcí, regulační plány atp.). A2. Tvorba mapové databáze. Vstupní údaje jsou vloženy do vhodné databáze v programu umožňujícím práci s mapovými vrstvami. Výhodná, ovšem nikoli nutná, je práce v geografickém informačním systému. 20

22 2.2.2 Analytická fáze V rámci analytické fáze je nejdříve nutno posoudit existenci a způsob ochrany řešeného ložiska. Následně se pak hodnotí základní parametry ložiska nebo jeho části. B ANALYTICKÁ FÁZE B1 ložisko je chráněno CHLÚ NE metodika neřeší ANO B2 návrh na změnu CHLÚ plocha CHLÚ je výrazně jiná než je plocha ložiska ANO B3 B4 NE posouzení parametrů ložiska nebo jeho části návrh na odpis zásob vynětím z evidence B6 (b) B5 (a) B7 (c) návrh na odpis akceptován ANO NE návrh na změnu/zrušení CHLÚ PRŮZKUMNÁ FÁZE ložisko beze změny 21

23 B1. Hodnocení ložiskové ochrany. Další kroky závisejí na tom, zda je na ložisko stanoveno platné chráněné ložiskové území. Případy, ve kterých CHLÚ nebylo stanoveno, metodika neřeší. B2. Hodnocení rozsahu ložiskové ochrany. Pokud je na ložisku stanoveno platné CHLÚ, posuzuje se dále poměrná velikost plochy CHLÚ a vlastního ložiska. B3. Návrh na změnu CHLÚ z hlediska rozdílných ploch. Je-li ložisko výrazně menšího rozsahu nežli je plocha CHLÚ, lze zpracovat návrh na změnu CHLÚ tak, aby zůstalo v rozsahu zabezpečujícím ochranu ložiska a současně neblokovalo jiné plochy. Naopak v případě, že je ložisko nedostatečně chráněno, doporučuje se navrhnout rozšíření CHLÚ. CHLÚ by v optimálním případě mělo být širší než vlastní ložisko, neboť by mělo zahrnovat předpolí ložiska v rozsahu nutném pro jeho těžbu. Pokud je situace nejasná, je vhodné pokračovat postupem na krok B4. B4. Posouzení základních parametrů ložiska nebo jeho části z hlediska možného využití. Tento krok je klíčový pro další postup při hodnocení ložiska se zbytkovými zásobami hnědého uhlí. Ložisko je třeba posoudit s ohledem na možné způsoby budoucí těžby. Přitom těžba povrchová je možná v rostlých i přetěžených zásobách pod přijatelnou skrývkou. Těžba hlubinná je nemožná v mělce uložených ložiskách a v závalových zásobách, ovšem v budoucnu nelze vyloučit hlubinné dobývání i v ochranných pilířích (při aplikaci kontinuální plné zakládky). Těžba podzemním zplyňováním je možná pouze v rostlých zásobách pod stropem tvořeným nepropustnými horninami. Bližší kritéria jsou dána podmínkami využitelnosti zásob v příloze 3 této metodiky, které je nutno případně modifikovat dle místních podmínek toho kterého ložiska. B5. Varianta a: Ložisko svými parametry splňuje požadavky na možné budoucí využití. Tato varianta znamená, že existence ložiska a jeho ochrana CHLÚ je opodstatněná a stávající situace nevyžaduje změny. Dotčené území nelze uvolnit pro územní rozvoj měst a obcí. B6. Varianta b: Ložisko nebo jeho část svými parametry zjevně nesplňuje požadavky na možné budoucí využití, tj. nejde o ekonomicky využitelné nahromadění vyhrazeného nerostu. Ložisková ochrana institutem CHLÚ není opodstatněná a dotčené území lze uvolnit pro územní rozvoj měst a obcí. Lze podat návrh na odpis ložiska vynětím z evidence zásob (blíže viz příloha 2). Pokud je ložisko odepsáno, lze podat buď návrh na změnu CHLÚ (část ložiska) anebo návrh na zrušení CHLÚ (celé ložisko). Na kladné rozhodnutí o odpisu není právní nárok a na odpis zásob se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. B7. Varianta c: Nelze jednoznačně rozhodnout, zda ložisko nebo jeho část splňuje požadavky na možné budoucí využití. Je nutno provést další práce vedoucí k jeho přehodnocení. 22

24 2.2.3 Průzkumná fáze Pokud nelze jednoznačně rozhodnout, zda ložisko nebo jeho část splňuje požadavky na možné budoucí využití, je nutno získat o něm nové informace. Na základě nových informací o ložisku pak lze provést případné změny zásob. Ve smyslu vyhlášky 497/1992 Sb. mohou vést ke změně zásob výhradního ložiska mj. také: doplnění a zpřesnění dosavadních znalostí o výhradním ložisku a jeho zásobách průzkumem, přehodnocení podle nových podmínek využitelnosti. Obě tyto varianty jsou zahrnuty v průzkumné fázi metodického postupu. Oproti ostatním, více či méně kamerálním činnostem, je nutno počítat s tím, že průzkumná fáze může být značně finančně nákladná. Z hlediska legislativy jsou jednotlivé kroky průzkumné fáze podrobně komentovány v příloze 2. C PRŮZKUMNÁ FÁZE C1 žádost o stanovení PÚ ložisko beze změny NE PÚ bylo stanoveno ANO C2 projekt geologických prací projektování a provádění geologických prací průzkumné práce INTERPRETAČNÍ FÁZE 23

25 C1. Stanovení průzkumného území. Geologické práce pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů je možné provádět pouze v průzkumném území, které je stanoveno právnické osobě nebo fyzické osobě, která má oprávnění k hornické činnosti. Žádost o stanovení průzkumného území se podává ministerstvu životního prostředí. C2. Projektování a provádění geologických prací. Geologické práce řídí a za jejich výkon odpovídá fyzická osoba s osvědčením odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce ( odpovědný řešitel geologických prací ). Druh a rozsah geologických prací závisí na stávající prozkoumanosti a na komplexnosti dostupných údajů o ložisku. Geologické práce se vyhodnocují v závěrečné zprávě. Získané údaje musí být dostatečným podkladem pro nový výpočet zásob. Práce je nutno provádět v souladu s geologickou legislativou. Je nutno počítat se značnými náklady na technické práce (např. kombinace ložiskových vrtů a 3D refrakční seismiky) a jejich provedení a vyhodnocení jsou značně nákladné, v řádu jednotek až desítek miliónů Kč. Správně provedené průzkumné práce však přinášejí cenné znalosti o území, které jsou následně využitelné při územním plánování atp. 24

26 2.2.4 Interpretační fáze Závěrečná, interpretační fáze zahrnuje vyhodnocení předcházejících průzkumných prací v novém výpočtu zásob, komisionální posouzení a přijetí výpočtu jako podkladu ke změně stavu zásob ve státní bilanci. Na výsledku výpočtu zásob závisí, zda a v jakém rozsahu bude ložisko nadále součástí souhrnné evidence zásob výhradních ložisek. D INTERPRETAČNÍ FÁZE využitelnosti využitelnosti zásob zásob ukazatele využitelnosti D1 podmínky využitelnosti zásob D2 výpočet zásob D3 kladný oponentní posudek NE ANO D4 NE přijetí výpočtu KPZ MŽP ANO D5 D6 CHLÚ beze změny NE výpočtem zásob došlo ke změně rozsahu nebo ke zrušení ložiska ANO návrh na změnu/zrušení CHLÚ 25

27 D1. Zpracování podmínek využitelnosti zásob. Podmínky využitelnosti zásob jsou souborem ukazatelů množství, jakosti nerostů, geologických, báňsko-technických, ekologických a jiných ukazatelů, podle nichž se posuzuje vhodnost zásob výhradních ložisek k využití. K podmínkám využitelnosti se zpracovává důvodová zpráva. D2. Výpočet zásob. Výpočet zásob a jeho posouzení zabezpečuje organizace, přičemž za organizaci jsou dle horního zákona považovány právnické a fyzické osoby, které v rámci podnikatelské činnosti při splnění podmínek stanovených právními předpisy vykonávají vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost. Při výpočtu nebo přepočtu zásob nerostů se vychází z: podmínek využitelnosti zásob, výsledků vyhledávání a průzkumu ložiska; u dobývaných ložisek také ze skutečností zjištěných při dobývání ložiska, povolení, vyjádření, souhlasů, stanovisek nebo jiných úředních aktů správních úřadů vydaných ve správních řízeních, která se týkají vyhledávání, průzkumu nebo dobývání ložiska, vymezení zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, které jsou nebo mohou být dotčeny dalším průzkumem, otvírkou nebo dobýváním ložiska nerostů, a z výsledků projednávání střetů zájmů. D3. Oponentní posudek k provedenému výpočtu zásob zabezpečuje organizace. Posudek zpracovává fyzická osoba s osvědčením odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce. Pokud je oponentní posudek záporný, je nutno interpretační fázi opakovat od začátku. D4. Projednání závěrečné zprávy s výpočtem zásob vyhrazeného nerostu. Závěrečná zpráva s výpočtem zásob, podmínkami využitelnosti, oponentním posudkem a návrhem na schválení zásob je projednána v Komisi pro projekty a závěrečné zprávy při MŽP. Komise posoudí, zda je předložená dokumentace dostatečným podkladem pro změnu státní bilance zásob nerostných surovin České republiky. V opačném případě je možno od začátku opakovat interpretační fázi. D5. Zohlednění výsledků výpočtu zásob. Pokud je výsledkem výpočtu zásob změna rozsahu nebo zrušení ložiska, a tento výsledek byl promítnut do souhrnné evidence zásob výhradních ložisek, lze podat návrh na změnu nebo zrušení CHLÚ. V opačném případě zůstává CHLÚ beze změny. D6. Návrh na změnu nebo zrušení CHLÚ zpravidla předkládá právnická nebo fyzická osoba, která požádala o vydání osvědčení o výhradním ložisku, anebo právnická osoba, která byla pověřena zabezpečit ochranu a evidenci ložiska. 26

28 3 NOVOSTI POSTUPŮ A JEJICH ZDŮVODNĚNÍ Metodika stanovující postup při revizi přetěžovaných a zbytkových zásob ložisek hnědého uhlí a jejich ochrany CHLÚ pro zajištění dalšího možného pokračování těžby, územní ochrany, obnovy krajiny a tvorby územního plánu doposud neexistovala. Z tohoto hlediska se jedná o metodiku zcela novou. Metodika analyzuje dílčí požadavky právních předpisů na úseku ochraně a využití nerostného bohatství (zákon č. 44/1988 Sb.) a geologických prací (zákon č. 62/1988 Sb.). Její aplikací by se mělo zamezit některým procesním a legislativním chybám, ke kterým v rámci snah o uvolnění ploch pro územní rozvoj měst a obcí občas dochází. 4 UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY Metodika obsahuje základní principy problematiky ochrany ložisek nerostných surovin ve vztahu k územnímu plánování při aplikaci stávající legislativy. Její implementace do pracovních a rozhodovacích procesů hlavního konečného uživatele, odboru surovinové politiky a energetické bezpečnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, ve svém důsledku mj. přispěje i k aktualizaci státní surovinové politiky a státní energetické koncepce ČR a je v souladu se strategií zlepšení vztahů mezi těžebním průmyslem a územním rozvojem měst a obcí. Kromě Ministerstva průmyslu a obchodu je metodika využitelná pro odbor geologie a odbory výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí má ve své kompetenci ochranu výhradních ložisek, vydává stanovisko k odpisu zásob, je jedním z orgánů, které mohou podat žádost o odpis zásob a v KPZ při MŽP schvaluje výpočty zásob výhradních ložisek jako podklad ke změně ve státní bilanci. Certifikovaná metodika může být uplatněna i obecními a městskými úřady, případně krajskými úřady, a to jejich orgány územního plánování a ochrany životního prostředí, které mohou podávat žádosti o odpis zásob nebo je iniciovat. Metodika je platná za stavu legislativy ke dni zpracování. Změny dotčených právních norem mohou vyvolat i změny metodiky. 5 EKONOMICKÉ ASPEKTY Implementace metodiky neznamená žádné dodateční finanční náklady. Metodika naopak přináší časovou, ekonomicky ovšem nevyjádřitelnou úsporu. 27

29 6 SEZNAM POUŽITÉ SOUVISEJÍCÍ LITERATURY Grygárek J., Kryl V., Petroš V., Hudeček V. (2004): Základy hornictví. - HGF VŠB-TU Ostrava. 216 str. Horčička L., Martinovská I. (1998): Klasifikace a kategorizace poddolovaných ploch území radnické, chebské a žitavské pánve. - Geologické služby, s.r.o., Chomutov (GF P095061). Jiskra J. (1997): Z historie uhelných lomů. - Sokolov. 208 str. Jiskra J. (2005): Johan David Adler von Starck a jeho podíl na rozvoji hornictví a průmyslu v západních a severozápadních Čechách koncem 18. a v 19. století. Sokolov. 238 str. Majer J., Matějček J., Matušek Z., Novosad J., Paděra Z., Pekár M., Vozár J. (1985): Uhelné hornictví v ČSSR. Profil, Ostrava. 797 str. Pešek J. a kol. (2010): Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí České republiky. - Česká geologická služba, Praha. 414 str. Starý J., Kavina P., Vaněček M., Sitenský I., Kotková J., Hodková T. (2009): Surovinové zdroje České republiky. MŽP / Česká geologická služba-geofond. Praha. Šafářová M., Valeš J. (2010): Zkušenosti z podzemního zplyňování hnědého uhlí v podmínkách severočeské hnědouhelné pánve v ČR. PALIVA, 2, Most. VUPEK (2015): Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím. Studie ke komplexnímu posouzení problematiky územně ekologických limitů pro MPO. - VUPEK-ECONOMY, Praha. 66 str. Zelenka O., Horčička L. (1994): Přehodnocení ložiskového území sokolovské hnědouhelné pánve pro umožnění obnovy krajiny, rozvoje sídel a infrastruktury, uhelná ložiska a doprovodné a stavební suroviny. - Geologické služby, s.r.o., Chomutov (GF P083401). Zelenka O., Martinovská H. (1995): Dílčí zpráva ke 2. etapě prací na úkolu Klasifikace a kategorizace ploch severočeské hnědouhelné pánve postižených poklesy terénu po hlubinné těžbě uhlí. - Geologické služby, s.r.o., Chomutov (GF P086062). Zelenka O., Martinovská H., Havrlík S. (1994): Klasifikace a kategorizace ploch severočeské hnědouhelné pánve postižených poklesy terénu po hlubinné těžbě uhlí. Dílčí zpráva, 1. etapa prací. - Geologické služby, s.r.o., Chomutov (GF P083286). Zelenka O., Macůrek V., Martinovská H., Havrlík S. (1996): Klasifikace a kategorizace ploch severočeské hnědouhelné pánve postižených poklesy terénu po hlubinné těžbě uhlí. - Geologické služby, s.r.o., Chomutov (GF P089113). 7 SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE Relevantní publikace předcházející této metodice nejsou známy. 28

30 8 PŘÍLOHY CERTIFIKOVANÉ METODIKY Příloha 1 Přehled ložisek hnědého uhlí s návrhem objektů k přehodnocení Příloha 2 Analýza související legislativy Příloha 3 Podmínky využitelnosti zásob pro hodnocení ložisek se zbytkovými zásobami hnědého uhlí 29

31 Příloha 1 Certifikovaná metodika (Nmet): Metodika pro aktualizaci ekonomické využitelnosti přetěžených a zbytkových zásob hnědého uhlí PŘEHLED LOŽISEK HNĚDÉHO UHLÍ S NÁVRHEM OBJEKTŮ K PŘEHODNOCENÍ