STUDIJNÍ TEXTY PRO PŘÍPRAVU NA ZVLÁŠTNÍ ČÁST ÚŘEDNICKÉ ZKOUŠKY

Transkript

1 STUDIJNÍ TEXTY PRO PŘÍPRAVU NA ZVLÁŠTNÍ ČÁST ÚŘEDNICKÉ ZKOUŠKY

2 Úvod str. 3 Zvláštní část úřednické zkoušky str Matrika a sbírka listin str Rodná čísla str Evidence obyvatel str Registr obyvatel str Základní registry str Trvalý pobyt str Občanské průkazy str Cestovní doklady str Manželství str Státní občanství str Volby v České republice str Aktivní a pasivní volební právo str Výkon státní správy na úseku voleb a činnost volebních orgánů str Agenda sdružování v politických stranách a v politických hnutích str Rejstřík politických stran str Přestupková agenda str Státní hranice str Státní symboly České republiky str Vidimace a legalizace str Agenda veřejných sbírek str. 120 Autoři str. 124 Všeobecná vnitřní správa Stránka 2

3 Tato publikace je učební pomůckou pro přípravu na zvláštní část úřednické zkoušky pro obor státní služby Všeobecná vnitřní správa. Autoři studijních textů se snažili srozumitelnou, přehlednou a systematickou formou podat sumář stěžejních informací k jednotlivým zkušebním otázkám. Cílem příručky je pomoci získat základní orientaci v problematice. Nenahrazuje studium příslušných právních předpisů nebo dokumentů. Texty neprošly jazykovou korekturou. Publikaci tvoří 20 kapitol, jejichž názvy se shodují se zadáním zkušebních otázek zvláštní části úřednické zkoušky pro obor státní služby Všeobecná vnitřní správa. V závěru kapitol je k dispozici seznam právních předpisů, odborné literatury a webových stránek, které se vztahují k obsahu příslušného studijního textu. Život naší společnosti se postupně proměňuje. Ani naše legislativa nemá stabilní charakter. S tím je třeba počítat a při studiu nahlížet do aktuálních znění právních předpisů. Všeobecná vnitřní správa Stránka 3

4 Státní zaměstnanec je povinen úspěšně vykonat úřednickou zkoušku. Úřednická zkouška je tvořena částí obecnou a částí zvláštní. Zvláštní část úřednické zkoušky se koná po úspěšném vykonání obecné části úřednické zkoušky, a to ústně před zkušební komisí. Účelem zvláštní části úřednické zkoušky je ověřit, zda má státní zaměstnanec potřebné vědomosti a schopnosti a je dostatečně odborně připraven pro výkon státní služby na služebním místě, na které byl zařazen nebo jmenován. Zkušební komise má 3 členy. Členem zkušební komise nesmí být ten, u něhož lze s ohledem na jeho poměr ke zkoušenému pochybovat o jeho nepodjatosti. Zkoušený koná zvláštní část úřednické zkoušky formou ústních odpovědí na 3 zkušební otázky, které si vylosuje ze seznamu 20 zkušebních otázek. Zvláštní část úřednické zkoušky trvá zpravidla nejdéle 60 minut. Zahrnuje přípravu, která trvá nejméně 15 minut, nejvíce však 30 minut. Zkoušený může při úřednické zkoušce používat nekomentované úplné znění mezinárodní smlouvy, právního předpisu nebo služebního předpisu. Zkoušený, který se ve zvláštní části úřednické zkoušky hodnotí výrokem vyhověl alespoň u 2 ze 3 vylosovaných zkušebních otázek, se ve zvláštní části úřednické zkoušky celkově hodnotí výrokem vyhověl ; v opačném případě se hodnotí výrokem nevyhověl. Zkoušený se dále ve zvláštní části úřednické zkoušky hodnotí výrokem nevyhověl, pokud v průběhu zkoušky použije nedovolenou pomůcku, pokud od zkoušky odstoupí nebo pokud se ke zkoušce bez řádné omluvy nedostaví. Zkušební komise seznámí zkoušeného s hodnocením úřednické zkoušky po jejím vykonání. Úřednickou zkoušku upravuje: zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 162/2015 Sb., o podrobnostech úřednické zkoušky, metodický pokyn náměstka Ministra vnitra pro státní službu č. 1/2017, kterým se stanoví další podrobnosti k provádění a organizaci úřednické zkoušky. Všeobecná vnitřní správa Stránka 4

5 Doporučená osnova otázky: 1. Matrika 2. Působnost na úseku matrik 3. Matriční úřady 4. Údaje zapisované do matričních knih 5. Příslušnost matričního úřadu k zápisu matriční události do matriční knihy 6. Matriční doklad a doslovný výpis z matriční knihy 7. Sbírka listin 8. Doba uložení matričních knih a sbírek listin 1. Matrika Matrika je státní evidence a) narození, uzavření manželství, vzniku registrovaného partnerství (dále jen partnerství ) a úmrtí fyzických osob na území České republiky, b) narození, uzavření manželství, vzniku partnerství a úmrtí, k nimž došlo v cizině, jde-li o státní občany České republiky (dále jen občan ), a c) uzavření manželství, k nimž došlo v cizině, byl-li život snoubence přímo ohrožen a nejde-li o občany, bylo-li manželství uzavřeno před velitelem námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitelem letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice. Matrika se dělí na a) matriku narození, pro kterou se vede kniha narození, b) matriku manželství, pro kterou se vede kniha manželství, c) matriku partnerství, pro kterou se vede kniha partnerství, a d) matriku úmrtí, pro kterou se vede kniha úmrtí. 2. Působnost na úseku matrik Působnost na úseku matrik vykonávají Všeobecná vnitřní správa Stránka 5

6 Ministerstvo vnitra, krajské úřady, v hlavním městě Praze, ve městech Brně, Ostravě a Plzni magistráty těchto měst (dále jen krajský úřad ), obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dále jen úřad s rozšířenou působností ), matriční úřady (viz dále). 3. Matriční úřady Matričními úřady jsou obecní úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a pro území vojenských újezdů újezdní úřady, které určí a jejich správní obvody vymezí Ministerstvo vnitra prováděcím právním předpisem. Seznam všech matričních úřadů v České republice a vymezení jejich správních obvodů je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č. 207/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Matriční úřad vede a) matriční knihy (tj. knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí), b) sbírky listin. Matriční úřad příslušný k přijetí prohlášení o vstupu do partnerství (dále jen registrující matriční úřad ) vede knihu partnerství. Seznam registrujících matričních úřadů v České republice a vymezení jejich správních obvodů je uveden v příloze č. 4 vyhlášky č. 207/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 4. Údaje zapisované do matričních knih Do matričních knih se zapisují matriční události (narození, uzavření manželství, vznik partnerství, úmrtí), matriční skutečnosti (např. rozvod manželství, zrušení partnerství, osvojení, určení otcovství, změna jména nebo příjmení a další skutečnosti, jimiž se mění a doplňují zápisy v matriční knize). Zápisy se provádějí rukopisně dokumentním inkoustem do předem svázaných knih. Matriční události, matriční skutečnosti, změny a opravy se od souběžně vedou pomocí výpočetní techniky. Údaje v matričních knihách jsou neveřejné. Všeobecná vnitřní správa Stránka 6

7 Z provedených zápisů v matričních knihách jsou vydávány rodné, oddací nebo úmrtní listy, a doklady o registrovaném partnerství. V případě, že matriční událost občana nastala v cizině, k zápisu do matriční knihy je příslušný Úřad městské části města Brna, Brno-střed (zvláštní matrika). 5. Příslušnost matričního úřadu k zápisu matriční události do matriční knihy a. Narození a úmrtí K zápisu narození či úmrtí je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu se fyzická osoba narodila nebo zemřela. K zápisu narození či úmrtí je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu byla narozená nebo zemřelá fyzická osoba nalezena. K zápisu narození či úmrtí je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu došlo k vyložení fyzické osoby z dopravního prostředku. K zápisu rozhodnutí soudu o prohlášení fyzické osoby za mrtvou je příslušný Úřad městské části Praha 1. b. Uzavření manželství K zápisu uzavření manželství je příslušný matriční úřad, v jehož správním obvodu došlo k uzavření manželství. K zápisu manželství uzavřeného v případě, že byl život snoubence přímo ohrožen, v cizině před velitelem námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitelem letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice a nejde-li o občany, je příslušný Úřad městské části Praha 1. c. Partnerství K zápisu partnerství je příslušný registrující matriční úřad. 6. Matriční doklad a doslovný výpis z matriční knihy Matriční doklad obsahuje údaje zapsané v matriční knize, vydává se na předepsaném tiskopise a je opatřen zvláštními zajišťovacími prvky proti jeho padělání a pozměnění. Rodným listem se prokazuje narození, oddacím listem se prokazuje uzavření manželství, dokladem o partnerství se prokazuje vznik partnerství a úmrtním listem se prokazuje úmrtí. Všeobecná vnitřní správa Stránka 7

8 Vzory matričních tiskopisů jsou uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za vydání stejnopisu matričního dokladu se hradí správní poplatek ve výši 100,- Kč. Matriční úřad vydá matriční doklad, nebo povolí nahlédnout do matriční knihy a činit výpisy z nich v přítomnosti matrikáře a) fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její rodiny (manžel, partner, rodiče, děti, prarodiče, vnuci a pravnuci), jejím sourozencům a dále zmocněncům těchto osob, b) pro úřední potřebu státních orgánů nebo výkon přenesené působnosti orgánů územních samosprávných celků, c) statutárním orgánům církví nebo duchovním jimi zmocněným, jde-li o matriční knihy vedené těmito církvemi do 31. prosince 1949, d) fyzické osobě, která prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jejích práv před orgány státu nebo před orgány územních samosprávných celků. Za nahlédnutí do matriční knihy nebo sbírky listin se hradí správní poplatek ve výši 20,- Kč za každou matriční událost. Doslovný výpis z matriční knihy obsahuje všechny údaje zapsané v matriční knize v původním i pozměněném znění. Doslovný výpis z matriční knihy se vydává a) fyzické osobě, které se zápis týká, nebo členům její rodiny, jejím sourozencům a dále zmocněncům těchto osob, b) pro úřední potřebu státních orgánů nebo výkon přenesené působnosti orgánů územních samosprávných celků, a lze jej pořídit i kopií matričního zápisu. Za vydání doslovného výpisu z matriční knihy se hradí správní poplatek ve výši 15,- Kč za první stránku a 5,- Kč za každou i započatou stránku, je-li kopie pořizována na kopírovacím zařízení nebo na tiskárně počítače. Všeobecná vnitřní správa Stránka 8

9 7. Sbírka listin Sbírku listin tvoří listiny, které slouží jako podklad pro zápis matričních událostí a matričních skutečností do matriční knihy (např. hlášení o narození, protokol o uzavření manželství, list o prohlídce zemřelého atd.). Matriční úřad vede pro knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí a registrující matriční úřad pro knihu partnerství sbírku listin za každý kalendářní rok samostatně. Matriční úřad předává sbírku listin za kalendářní rok nadřízenému úřadu (krajský úřad nebo úřad s rozšířenou působností) do konce února následujícího roku. 8. Doba uložení matričních knih a sbírek listin Matriční knihy zůstanou uloženy po provedení posledního zápisu u matričního úřadu: a) kniha narození po dobu 100 let, b) kniha manželství po dobu 75 let, c) kniha partnerství po dobu 75 let, d) kniha úmrtí po dobu 75 let. Druhopisy matričních knih a sbírky listin zůstanou uloženy po provedení posledního zápisu v prvopisu matriční knihy u úřadu s rozšířenou působností nebo krajského úřadu: a) jde-li o zápisy narození, po dobu 100 let, b) jde-li o zápisy manželství, po dobu 75 let, c) jde-li o zápisy partnerství, sbírky listin po dobu 75 let, d) jde-li o zápisy úmrtí, po dobu 75 let. Po uplynutí stanovené doby se matriční knihy, druhopisy matričních knih a sbírky listin předají k archivaci příslušnému státnímu oblastnímu archivu. Základní právní předpisy: Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o matrikách) Vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Všeobecná vnitřní správa Stránka 9

10 Další doporučené související právní předpisy: Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o registrovaném partnerství) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 300/2006 Sb., kterou se provádí zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, a kterou se mění vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Základní studijní literatura: HENYCH, Václav. Zákon o matrikách s komentářem. Plzeň: Aleš Čeněk, ISBN DAUBNEROVÁ, Alena. Matriční činnost po účinnosti nového občanského zákoníku. Praha: Linde, ISBN JEŽKOVÁ, Jaroslava. Matrika v praxi. Liberec: AZ KORT, s.r.o. Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 10

11 Doporučená osnova otázky: 1. Jaká je struktura rodného čísla a jakými doklady lze rodné číslo prokázat a) kolikamístné je rodné číslo a co vyjadřují jednotlivé dvojice čísel b) doklady, kterými lze prokázat rodné číslo 2. výdejová místa 3. změna rodného čísla a) kdy se provádí změna rodného čísla b) kdy se neprovádí změna rodného čísla 4. využívání rodných čísel 1. Jaká je struktura rodného čísla a jakými doklady lze rodné číslo prokázat Rodné číslo v původní podobě bylo osobním číslem, které se zapisovalo do občanského průkazu jako jeho číslo. Z tohoto důvodu se také rodná čísla do roku 1953 přidělovala pouze osobám starším 15 let, a to v souvislosti s vydáním prvního občanského průkazu. Zároveň však rodné číslo bylo využíváno pro účely kartotéky sociálního zabezpečení. Rodné číslo se tak stalo jedinečným identifikátorem fyzické osoby a v současné době je v elektronické podobě využíváno ve všech důležitých informačních systémech, jimiž jsou například registr pojištěnců vedený Českou správou sociálního zabezpečení nebo registr vedený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Rodné číslo je také součástí agendového informačního systému evidence obyvatel, agendového informačního systému evidence občanských průkazů a agendového informačního systému evidence cestovních dokladů, které jsou vedeny Ministerstvem vnitra. Od 1. ledna 2003 jsou rodná čísla vedená v registru rodných čísel, jehož správcem je Ministerstvo vnitra. a) kolikamístné je rodné číslo a co vyjadřují jednotlivé dvojice čísel Pokud se jedná o strukturu rodného čísla v části před lomítkem, obecně platí, že první dvojčíslí vyjadřuje poslední dvě číslice roku narození, druhé dvojčíslí vyjadřuje měsíc narození, u žen zvýšený o 50, a třetí dvojčíslí vyjadřuje den narození. Všeobecná vnitřní správa Stránka 11

12 Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), v platném znění, dále stanoví, že pokud by došlo k vyčerpání všech koncovek za lomítkem pro daný kalendářní den v příslušném kalendářním roce, budou Ministerstvem vnitra vygenerována nová rodná čísla ve struktuře před lomítkem v následující podobě. První dvojčíslí vyjádří poslední dvě číslice roku narození, druhé dvojčíslí vyjádří měsíc narození, u mužů zvýšené o 20 a u žen zvýšené o 70, a třetí dvojčíslí vyjádří den narození. Rodná čísla přidělená fyzickým osobám narozeným před 1. lednem 1954 jsou devítimístná, přičemž koncovka rodného čísla za lomítkem je třímístná. Takto přidělovaná rodná čísla nemají žádný kontrolní mechanismus. Z těchto důvodů byla zavedena nová struktura rodných čísel, a to v tom smyslu, že koncovka za lomítkem je čtyřmístná, tedy rodné číslo je desetimístné a splňuje podmínku dělitelnosti jedenácti beze zbytku. Třímístná či čtyřmístná koncovka je rozlišujícím znakem fyzických osob narozených v tomtéž kalendářním dnu. V obou případech však platí, že totéž rodné číslo nesmí být přiděleno více fyzickým osobám, tudíž fyzická osoba je nositelem nejvýše jednoho rodného čísla. Rodným číslem podle zákona o evidenci obyvatel se rozumí také rodné číslo přidělené na území Slovenské republiky před 1. lednem 1993, pokud svojí strukturou odpovídá definici rodného čísla podle zákona o evidenci obyvatel a je jedinečné, tzn., že nebylo přiděleno více fyzickým osobám. b) doklady, kterými lze prokázat rodné číslo Rodné číslo lze prokazovat dokladem o přiděleném rodném čísle, kterým je rodný list, oddací list, doklad o registrovaném partnerství nebo úmrtní list, na němž je uvedeno rodné číslo nositele rodného čísla, samostatný doklad o přiděleném rodném čísle vydaný a potvrzený příslušným výdejovým místem nebo doklad o přiděleném rodném čísle vydaný Českou správou sociálního zabezpečení před 1. lednem 2003, občanský průkaz, cestovní doklad, pokud je v něm uvedeno rodné číslo, anebo doklad vydaný podle zvláštního právního předpisu, pokud je v něm rodné číslo uvedeno (průkaz o povolení k pobytu cizince, potvrzení o přechodném pobytu na území, Všeobecná vnitřní správa Stránka 12

13 pobytová karta rodinného příslušníka občana Evropské unie, průkaz o povolení k trvalému pobytu, průkaz o povolení k pobytu pro cizince, průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany). 2. Výdejová místa Rodná čísla přidělují výdejová místa, kterými jsou matriční úřad, který přiděluje rodná čísla všem fyzickým osobám narozeným na území České republiky, zvláštní matrika se sídlem v Brně, která přiděluje rodná čísla státním občanům České republiky narozeným v zahraničí, Ministerstvo vnitra, které přiděluje rodná čísla - cizincům s povolením k pobytu na území České republiky podle zákona o pobytu cizinců, - cizincům, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany podle zákona o azylu,, - cizincům, kteří o přidělení rodného čísla požádají pro splnění podmínek podle zvláštních právních předpisů, tj. například cizincům, kteří nemají na území České republiky povolenou žádnou formu pobytu, avšak na území České republiky pracují nebo studují, - státním občanům České republiky, kteří dosud rodné číslo neměli, - fyzickým osobám, pro které o přidělení rodného čísla požádá Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociálního zabezpečení, - pro potřeby Policie České republiky, celní správy a zpravodajských služeb podle zvláštních právních předpisů. 3. Změna rodného čísla Změnou rodného čísla se rozumí přidělení nového rodného čísla. Změnu rodného čísla provádí výdejové místo, které přidělilo původní rodné číslo. Změny rodných čísel přidělených před 1. lednem 2003, tj. před účinností zákona o evidenci obyvatel, provádí Ministerstvo vnitra. a) kdy se provádí změna rodného čísla Změna rodného čísla se v souladu se zákonnou úpravou provede v případě, že totožné rodné číslo bylo přiděleno dvěma nebo více nositelům rodného čísla, - bylo přiděleno chybné rodné číslo, Všeobecná vnitřní správa Stránka 13

14 - - došlo k osvojení nezletilé fyzické osoby, nebo došlo ke změně pohlaví. b) kdy se neprovádí změna rodného čísla Zákonná úprava však připouští výjimky, kdy se neprovede změna rodného čísla, a to v následujících případech. Změna rodného čísla se neprovede u osvojení zletilé fyzické osoby a u osvojení nezletilé fyzické osoby, jestliže se u téhož osvojence a týchž osvojitelů mění pouze stupeň osvojení. Změna rodného čísla se dále neprovede v případě, kdy 2 nebo více fyzických osob téhož pohlaví, narozených téhož dne, měsíce a roku téže matce, užívá namísto přiděleného rodného čísla devítimístné nebo desetimístné číslo, které podle definice rodného čísla uvedené v zákoně o evidenci obyvatel odpovídá datu jejich narození, a jehož číselná podoba byla vytvořena nesprávným přepisem rodného čísla do osobních a úředních dokladů a dalších listin, provedeným orgány veřejné moci vzájemnou záměnou rodných čísel těchto fyzických osob. Musí být však splněna podmínka toho, že každá z fyzických osob písemně prohlásí, že nežádá provedení změny užívaného čísla na nové rodné číslo. Změna rodného čísla se neprovede také tehdy, kdy fyzická osoba užívá namísto rodného čísla desetimístné nebo devítimístné číslo, které podle definice rodného čísla uvedené v zákoně o evidenci obyvatel odpovídá datu jejího narození, o němž však vznikly pochybnosti, zda jeho číselná podoba nebyla vytvořena nesprávným přepisem rodného čísla provedeným orgány veřejné moci do osobních a úředních dokladů a dalších listin, a to pokud jsou současně splněny níže uvedené podmínky - neprokáže se, že užívané číslo je rodným číslem jiné fyzické osoby, - fyzická osoba písemně prohlásí, že nežádá provedení změny užívaného čísla na nové rodné číslo. Změna rodného čísla se dále neprovádí z důvodu osvojení zletilé osoby. 4. Využívání rodných čísel Rodné číslo je jedním ze základních osobních údajů, a tudíž je nutné při jeho využívání postupovat v souladu s platnou právní úpravou. Zákon o evidenci obyvatel stanoví, že rodná čísla lze využít jen, Všeobecná vnitřní správa Stránka 14

15 - jde-li o činnost ministerstev, jiných správních úřadů, orgánů pověřených výkonem státní správy, soudů, vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti, nebo notářů pro potřebu vedení Centrální evidence závětí, - pokud tak stanoví-li zvláštní zákon, anebo - se souhlasem nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce. Souhlas nositele rodného čísla nebo jeho zákonného zástupce se doporučuje vyžadovat písemně, a to pro případ následného prokazování oprávněnosti využívání rodného čísla. Zákon dále stanoví, že pro využívání rodných čísel se rodným číslem rozumí i jakákoliv kombinace čísel vyjadřující den, měsíc, rok narození a třímístnou nebo čtyřmístnou koncovku rodného čísla, z níž je možné dovodit identifikaci fyzické osoby. Základní právní předpisy: Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), v platném znění Vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, v platném znění Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci na úseku evidence obyvatel a rodných čísel ze dne 20. ledna 2014 Další doporučené související právní předpisy: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Užitečné webové stránky: http// Všeobecná vnitřní správa Stránka 15

16 Doporučená osnova otázky: Informační systém evidence obyvatel a) obsah údajů a vymezení subjektu údajů b) zápis údajů a jejich zapisovatelé c) doba uchovávání údajů Informační systém evidence obyvatel je jedním ze základních informačních systémů veřejné správy. Údaje v něm vedené využívá převážná většina státních i samosprávných orgánů působících v České republice. Agendový informační systém evidence obyvatel je jedním z pěti editačních informačních systémů zapisujících údaje o fyzických osobách do základního registru obyvatel. Správce agendového informačního systému evidence obyvatel je Ministerstvo vnitra. a) obsah údajů a vymezení subjektu údajů V informačním systému evidence obyvatel se vedou údaje o - státních občanech České republiky, - osobách, které pozbyly státní občanství České republiky, - cizincích, kteří jsou matkou, otcem, popřípadě jiným zákonným zástupcem, manželem, registrovaným partnerem nebo dítětem občana České republiky vedeného v informačním systému evidence obyvatel, tato skupiny fyzických osob je označována jako vedlejší osoby. Údaje vedené v informačním systému evidence obyvatel lze rozdělit do tří skupin 1. osobní údaje subjektu údajů, tedy občana České republiky, o němž jsou údaje vedeny. Jedná se především o - jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, - datum narození, - pohlaví, - místo a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil; - rodné číslo, Všeobecná vnitřní správa Stránka 16

17 - státní občanství a datum jeho nabytí nebo pozbytí, popřípadě více státních občanství a data jejich nabytí nebo pozbytí, - adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu; v případě adresy místa trvalého pobytu na adrese sídla ohlašovny nebo adrese sídla zvláštní matriky je tento údaj označen jako adresa úřadu, - počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky; - zákaz pobytu, místo zákazu pobytu a doba jeho trvání, - jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení a rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; - rodinný stav, datum, místo a okres uzavření manželství, došlo-li k uzavření manželství mimo území České republiky, vede se místo a stát, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné), datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zdánlivém manželství), datum zániku manželství smrtí jednoho z manželů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z manželů za mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství; - datum, místo a okres vzniku partnerství, došlo-li ke vzniku partnerství mimo území České republiky, vede se místo a stát, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti nebo o neexistenci partnerství, datum zániku partnerství smrtí jednoho z partnerů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z partnerů za mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení partnerství; - jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení a rodné číslo manžela nebo partnera - jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení a rodné číslo dítěte; - záznam o poskytnutí údajů, - datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, vede se datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; - agendový identifikátor fyzické osoby pro agendu evidence obyvatel, U některých osob jsou pak vedeny i další údaje jako například skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o omezení svéprávnosti nebo o zrušení rozhodnutí o omezení svéprávnosti, rozhodnutí soudu o schválení nápomoci nebo zastoupení členem domácnosti. Dále jsou vedeny údaje o skutečnosti, že fyzická osoba byla osvojena. Tento údaj zpravidla není předmětem výdeje jiným subjektům. Je-li jiným zákonným zástupcem dítěte právnická osoba, vede se název a adresa sídla. Všeobecná vnitřní správa Stránka 17

18 2. údaje o tzv. vedlejších osobách. Jedná se o - jméno, popřípadě jména, - příjmení, rodné příjmení, je-li známo, - rodné číslo, bylo-li přiděleno, - datum narození, - místo a okres narození, v případě narození v cizině, místo, je-li známo, a stát narození, - státní občanství, - rodinný stav nebo partnerství, - datum úmrtí, je-li známo, - agendový identifikátor fyzické osoby pro agendu evidence obyvatel, pokud mu byl přidělen. 3. provozní údaje informačního systému evidence obyvatel v rozsahu - záznamu o poskytnutí údajů, konkrétně o datu a hodině výdeje a komu byly údaje poskytnuty, - záznamy o přístupech do informačního systému, které obsahují kód agendy, uživatelské jméno oprávněné osoby vykonávající agendu a označení subjektu, pro jehož účel se údaje poskytují, den, měsíc, rok a čas zpracování, agendový identifikátor fyzické osoby pro agendu evidence obyvatel, obyvatele, jehož údaje jsou poskytovány, nebo jiný údaj, který je pro vyhledání tohoto obyvatele rozhodující, přičemž vyhledání příslušného obyvatele se uskuteční prostřednictvím dalších obyvatel, pro něž je rozhodující údaj společný, důvod a konkrétní účel přístupu do informačního systému. V informačním systému se o všech v něm vedených údajích zpracovávají a vedou rovněž jejich změny, a to včetně dat, ke kterým tyto změny nastaly, jsou-li správci informačního systému známa. Rovněž jsou vedeny poznámky ke zpracovávaným údajům. b) zápis údajů a jejich zapisovatelé Zapisovateli údajů do informačního systému evidence obyvatel jsou krajský úřad, který zapisuje údaje o fyzických osobách, u nichž došlo k nabytí státního občanství nebo k pozbytí státního občanství, obecní úřad obce s rozšířenou působností, který zapisuje u vedlejších osob údaje u občanů, kteří nabyli státní občanství, provádí zjišťování správnosti údajů a opravu údaje, jestliže byl údaj nesprávný, matriční úřad, který zapisuje většinu základních údajů k subjektu údajů, zejména v souvislosti s narozením občana, uzavřením jeho sňatku nebo registrovaného partnerství nebo úmrtím, obecní úřad základního typu, někdy též označovaný jako ohlašovna, zapisuje údaje související s trvalým pobytem a zákazem pobytu, Všeobecná vnitřní správa Stránka 18

19 soud prvního stupně, který zapisuje do informačního systému údaje, jde-li o rozhodnutí soudu o zákazu pobytu, rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo zrušení partnerství, anebo o rozhodnutí soudu o neplatnosti či neexistenci manželství nebo partnerství, anebo jde-li o rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého nebo nezvěstného. Zapisovatelé jsou povinni zapsat údaje do informačního systému bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o vzniku nebo změně skutečnosti související se zapsaným údajem dozví. Zapisovatel údajů do informačního systému evidence obyvatel odpovídá za správnost zapisovaného údaje. c) doba uchovávání údajů Údaje v informačním systému se uchovávají po dobu 75 let ode dne úmrtí občana nebo prohlášení osoby za mrtvou. U osob, které pozbyly státní občanství České republiky, se vedou údaje v samostatné části informačního systému ve stavu ke dni pozbytí státního občanství a jsou v informačním systému uchovávány po dobu 75 let ode dne pozbytí státního občanství. Záznamy o poskytnutí údajů z informačního systému se uchovávají po dobu 10 let. Základní právní předpisy: Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), v platném znění Vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, v platném znění Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci na úseku evidence obyvatel a rodných čísel ze dne 20. ledna 2014 /č. 20/2015 Sb.m.s./ Další doporučené související právní předpisy: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném Všeobecná vnitřní správa Stránka 19

20 pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, v platném znění Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Užitečné webové stránky: http// Všeobecná vnitřní správa Stránka 20

21 REGISTR OBYVATEL Doporučená osnova otázky: Registr obyvatel a. subjekty údajů b. referenční a další údaje c. editoři a správce registru obyvatel d. využívání a poskytování údajů e. uchovávání údajů, případně jejich nové pořízení Registr obyvatel - obsahuje zejména referenční údaje, identifikátory fyzických osob, popřípadě autentizační údaje a provozní údaje, a to o následujících fyzických osobách: a. Subjekty údajů státní občané České republiky, cizinci, kteří pobývají na území České republiky v rámci trvalého pobytu anebo na základě dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu, občané jiných členských států Evropské unie, občané států, které jsou vázány mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropským společenstvím a občané států, které jsou vázány smlouvou o Evropském hospodářském prostoru a jejich rodinní příslušníci, kteří pobývají na území České republiky v rámci trvalého pobytu nebo kterým byl vydán doklad o přechodném pobytu na území České republiky delším než 3 měsíce, cizinci, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany, Všeobecná vnitřní správa Stránka 21

22 jiné fyzické osoby, u nichž jiný právní předpis vyžaduje agendový identifikátor fyzické osoby a stanoví, že tyto fyzické osoby budou vedeny v registru obyvatel. b. Referenční a další údaje V registru obyvatel se vedou referenční údaje: a) příjmení, b) jméno, popřípadě jména, c) adresa místa pobytu, případně též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu, d) datum, místo a okres narození, e) datum, místo a okres úmrtí, f) státní občanství, popřípadě více státních občanství, g) čísla a druhy elektronicky čitelných identifikačních dokladů, h) typ datové schránky a identifikátor datové schránky, je-li tato datová schránka zpřístupněna. V registru obyvatel se dále vedou provozní údaje: a) záznam o využívání údajů z registru obyvatel pro potřeby agendových informačních systémů, b) záznam o poskytnutí údajů subjektu údajů nebo jiné osobě, který obsahuje datum a čas výdeje, identifikátor souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů jiné fyzické nebo právnické osobě a identifikaci toho, kdo údaje poskytl, c) datum poslední změny každého údaje vedeného v registru obyvatel, d) záznam o udělení nebo odvolání souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů jiné fyzické nebo právnické osobě. c. Editoři a správce registru obyvatel Zapisování údajů do registru obyvatel realizují prostřednictvím agendových informačních systémů následující editoři: Ministerstvo vnitra (prostřednictvím agendového informačního systému evidence obyvatel, agendového informačního systému občanských průkazů, agendového Všeobecná vnitřní správa Stránka 22

23 informačního systému cestovních dokladů, agendového informačního systému datových schránek). Policie ČR (prostřednictvím agendového informačního systému cizinců). Správa základních registrů (prostřednictvím informačního systému základních registrů). Správcem registru obyvatel je Ministerstvo vnitra. d. Využívání a poskytování údajů Údaje registru obyvatel využívají následující subjekty: Orgány veřejné moci a to v rozsahu, v jakém jsou oprávněny tyto údaje využívat podle zákona o základních registrech nebo podle jiných právních předpisů. Orgány veřejné moci získávají údaje z registru obyvatel (nebo je do něj zapisují) výhradně prostřednictvím agendového informačního systému. Soukromoprávní uživatelé a to výhradně prostřednictvím agendového informačního systému, který zakládá oprávnění k využívání údajů vedených v registru obyvatel. Údaje z registru obyvatel se poskytují na žádost fyzické osobě (subjektu údajů) po ověření její totožnosti. Fyzická osoba může navíc umožnit poskytnutí svých referenčních údajů, které jsou o ní vedeny, jiné fyzické nebo právnické osobě. e. Uchovávání údajů, případně jejich nové pořízení Údaje subjektu údajů se uchovávají v registru obyvatel po dobu 15 let od smrti subjektu údajů nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého (popřípadě po dobu 15 let od poslední aktualizace alespoň jednoho z referenčních nebo provozních údajů). Všeobecná vnitřní správa Stránka 23

24 Po uplynutí stanovené doby se údaje likvidují, s výjimkou provozních údajů, které se vedou ještě po dobu následujících 10 let. Nové pořízení agendového identifikátoru fyzické osoby v registru obyvatel zajistí Ministerstvo vnitra na základě podnětu subjektu údajů. Údaje se nově pořizují opakovanou editací z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců. Editor registru obyvatel zapisuje údaje podle posledního stavu vedeného v agendovém informačním systému, pokud subjekt údajů neprokáže jejich změnu. Základní právní předpisy: Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů Další doporučené související předpisy: Vyhláška č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí Usnesení vlády ČR č. 197/2007 (Základní cíle Strategie Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby (Smart Administration) v období Nařízení vlády č. 161/2011 Sb., ze dne 25. května 2011 o stanovení harmonogramu a technického způsobu provedení opatření podle 64 až 68 zákona o základních registrech Doporučená studijní literatura: Příručka pro kraje a obce - JAK NA ZÁKLADNÍ REGISTRY Všeobecná vnitřní správa Stránka 24

25 Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 25

26 Doporučená osnova otázky: 1. Základní registry veřejné správy 2. Správa základních registrů 3. Informační systém základních registrů 4. Referenční údaje a editor 5. Jednotlivé registry veřejné správy 6. Přínosy základních registrů veřejné správy 7. Povinnosti vyplývající ze zákona o základních registrech 8. Možnosti přístupu k referenčním údajům 1. Základní registry veřejné správy Základní registry veřejné správy (dále jen základní registry ) představují jeden ze základních pilířů elektronizace veřejné správy, egovernmentu. Právním základem vzniku základních registrů je zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o základních registrech"), který nabyl účinnosti dnem 1. července Zákon o základních registrech ustanovuje jednotlivé základní registry a jejich správce, vymezuje jejich obsah, způsob zápisu údajů, vedené subjekty, poskytování údajů a s tím spojená práva a povinnosti. Základní registry jsou dosud největším informatickým projektem veřejné správy, který kdy byl v České republice realizován. Podnětem ke vzniku základních registrů bylo usnesení vlády č. 197 ze dne 28. února 2007, kterým vláda přijala Strategii Efektivní veřejné správy a přátelské veřejné služby (Smart Administration) pro období Realizace projektů základních registrů, stejně jako další projekty egovernmentu (např. projekt CzechPOINT), je financována ze strukturálních fondů Evropské unie. Všeobecná vnitřní správa Stránka 26

27 2. Správa základních registrů ( 6) Správa základních registrů je: správním úřadem se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu vnitra účetní jednotkou a je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra správcem informačního systému základních registrů V čele Správy základních registrů stojí ředitel. 3. Informační systém základních registrů ( 2, písm. g) Obr. 1: Fungování základních registrů (Zdroj: Informační systém základních registrů (dále je "ISZR") je definován 2 písm. g) zákona o základních registrech. ISZR je informační systém veřejné správy, jehož prostřednictvím je zajišťováno sdílení dat mezi jednotlivými základními registry navzájem, základními registry a agendovými informačními systémy a agendovými informačními systémy navzájem. Jinými slovy, ISZR je definován jako jediné a referenční rozhraní pro přístup k základním registrům (subjekt nevstupuje do základních registrů napřímo, ale skrze ISZR). Prostřednictvím tohoto rozhraní jsou poskytovány egon služby pouze těm subjektům, které na ně mají v registru práv a povinností oprávnění, a ISZR zaznamenává logy o jejich využívání. 4. Referenční údaje a editor ( 4) Základní registry obsahují referenční údaje, referenční vazby, identifikátory fyzické osoby (IFO) a další údaje. Referenční údaj je státem garantovaný správný údaj obsažený Všeobecná vnitřní správa Stránka 27

28 v základním registru, který orgán veřejné moci (OVM) využívá při své činnosti a to, aniž by ověřoval jeho správnost. Editor je zodpovědný za to, že jím zapsané referenční údaje jsou v souladu s údaji uvedenými v dokumentech, na jejichž základě jsou údaje do příslušného základního registru zapsány. Editor zapíše referenční údaj do základního registru nebo provede jeho změnu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o vzniku nebo o změně skutečnosti, kterou referenční údaj popisuje, dozví; editor referenční údaj zapisuje do základního registru prostřednictvím agendového informačního systému (AIS). 5. Jednotlivé registry veřejné správy ( 3) Základní registry jsou čtyři: 1. základní registr obyvatel (dále jen "registr obyvatel") - ROB 2. základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (dále jen "registr osob") - ROS 3. základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen "registr územní identifikace") - RÚIAN 4. základní registr agend orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností (dále jen "registr práv a povinností") - RPP REGISTR OBYVATEL (HLAVA II) Správcem registru obyvatel je Ministerstvo vnitra. Základní registr obyvatel je jako jediný neveřejný registr, neboť obsahuje osobní údaje o státních občanech České republiky, o cizincích, kterým byl na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt nebo udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo udělena doplňková ochrana a v neposlední řadě o jiných fyzických osobách, u nichž jiný právní předpis vyžaduje agendový identifikátor fyzické osoby a stanoví, že tyto osoby budou vedeny v registru obyvatel. Údaje, které se vedou o shora uvedených osobách, se nazývají referenční a jsou jimi: a) příjmení, b) jméno, popřípadě jména, c) adresa místa pobytu, případně též adresa pro doručování d) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil Všeobecná vnitřní správa Stránka 28

29 e) datum, místo a okres úmrtí, jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, vede se datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, vede se den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí f) státní občanství, popřípadě více státních občanství, g) čísla a druhy elektronicky čitelných identifikačních dokladů, h) typ datové schránky a identifikátor datové schránky, je-li tato datová schránka zpřístupněna. V registru obyvatel se vedou i další údaje, které se označují jako provozní. Jedná se o následující údaje: záznam o využívání údajů z registru obyvatel pro potřeby agendových informačních systémů, záznam o poskytnutí údajů subjektu údajů nebo jiné osobě podle 58a, který obsahuje datum a čas výdeje, identifikátor souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů jiné fyzické nebo právnické osobě a identifikaci toho, kdo údaje poskytl, datum poslední změny každého údaje vedeného v registru obyvatel, záznam o udělení nebo odvolání souhlasu subjektu údajů s poskytnutím údajů jiné fyzické nebo právnické osobě podle 58a. Registr obyvatel je naplňován 5 editačními systémy, přičemž každý z nich edituje určitou skupinu údajů. Editační systémy rozlišujeme na primární a sekundární. Mezi primární editační systémy řadíme agendový informační systém evidence obyvatel a agendový informační systém cizinců. Oba tyto systémy zapisují údaje uvedené pod písmeny a) až f). Sekundárními systémy jsou agendový informační systém evidence občanských průkazů a agendový informační systém evidence cestovních dokladů. Tyto systémy zapisují do registru obyvatel čísla a druhy elektronicky čitelných identifikačních dokladů. Dalším sekundárním editačním systémem je agendový informační systém datových schránek, který zapisuje údaj o typu datové schránky a identifikátor datové schránky. Údaje subjektu údajů se uchovávají v registru obyvatel po dobu 15 let od smrti subjektu údajů nebo ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého. Pokud není údaj o datu, místo a okresu úmrtí veden, údaje subjektu údajů se uchovávají v registru obyvatel po dobu 15 let od poslední aktualizace alespoň jednoho z referenčních údajů. Všeobecná vnitřní správa Stránka 29

30 REGISTR OSOB (HLAVA III) V registru osob se vedou referenční (ale i další) údaje o právnických osobách, podnikajících fyzických osobách, orgánech veřejné moci, a i o nekomerčních subjektech (spolky, církve atd.), jako jsou obchodní firma nebo název, datum vzniku, datum zániku, právní forma, záznam o zřízení datové schránky, statutární orgán (referenční vazbou do ROB), právní stav, adresa sídla (referenční vazbou do RÚIAN), datum zahájení a ukončení provozování činnosti v provozovně, adresa místa provozovny (referenční vazbou do RÚIAN), status veřejné prospěšnosti, datum povolení zápisu statusu veřejné prospěšnosti a datum odnětí nebo pozbytí statusu veřejné prospěšnosti. Správcem registru osob je Český statistický úřad. REGISTR ÚZEMNÍ IDENTIFIKACE (HLAVA IV) Registr územní identifikace je veřejným seznamem a obsahuje údaje o území státu, území regionu soudržnosti, území vyššího územního samosprávného celku, území kraje, území okresu, správní obvod obce s rozšířenou působností, správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem, území obce, území vojenského újezdu, správní obvod v hlavním městě Praze, území městského obvodu v hlavním městě Praze, území městské části v hlavním městě Praze, území městského obvodu a městské části územně členěného statutárního města, katastrální území, území základní sídelní jednotky, stavební objekt, adresní místo a pozemek v podobě parcely a další. Mezi referenční údaje patří identifikační údaje, údaje o vazbách na ostatní územní prvky, údaje o druhu a způsobu využití pozemku a jeho technickoekonomické atributy, údaje o typu a způsobu ochrany nemovitosti a adresy. Správcem registru územní identifikace je Český úřad zeměměřický a katastrální. REGISTR PRÁV A POVINNOSTÍ (HLAVA V) Registr práv a povinností obsahuje údaje o působnosti orgánů veřejné moci, oprávnění přístupu k jednotlivým údajům na základě zákonného zmocnění, dále obsahuje informace o změnách provedených v těchto údajích. Slouží pro bezpečné a oprávněné využívání dat občanů a subjektů vedených v základních registrech na základě ohlášených agend. V RPP jsou vedeny referenční údaje o agendách orgánů veřejné moci a o právech a povinnostech osob. Správcem registru práv a povinností je Ministerstvo vnitra. 6. Přínosy základních registrů veřejné správy Přínos základních registrů odráží cíle celého projektu. Jedním z těchto cílů je vytvoření centrálních registrů veřejné správy, jejichž pomocí bude možné sdílet data v rámci veřejné Všeobecná vnitřní správa Stránka 30

31 správy. Z dalších cílů uveďme vytvoření předpokladů pro optimalizaci a sjednocení procesů veřejné správy. Data v základních registrech jsou aktuální a garantována státem, tudíž při jejich využívání již úředník nemusí ověřovat jejich správnost (zodpovědnost za správnost údajů je přenesena z občana a úředníka na stát). Základní registry umožňují bezpečné a transparentní využívaní údajů v nich uložených. Těmito cíli je směřováno na efektivní výkon veřejné správy a občan má možnost kontrolovat, jak je s jeho údaji nakládáno (prostřednictvím služby Výpis využití údajů z registru obyvatel, případně z registru osob). 7. Povinnosti vyplývající ze zákona o základních registrech Ze zákona o základních registrech plynou mimo jiné dvě základní povinnosti. První povinnost již byla zmíněna výše (povinnosti Editora). Druhá povinnost vyplývá z 5 (Využívání referenčních údajů základního registru). Orgán veřejné moci využívá při své činnosti referenční údaje obsažené v základních registrech v rozsahu, v jakém je oprávněn tyto údaje využívat podle zákona o základních registrech nebo podle jiných právních předpisů, a to aniž by ověřoval jejich správnost. Od osob, po kterých je jiným právním předpisem doložení takových údajů požadováno, je OVM oprávněn požadovat poskytnutí takových údajů pouze pokud: nejsou v základním registru obsaženy jsou označeny jako nesprávné vznikne oprávněná pochybnost o správnosti referenčního údaje jsou nezbytné pro bezpečnostní řízení podle jiného právního předpisu 8. Možnosti přístupu k referenčním údajům Uživatelé mohou přistupovat k referenčním údajům třemi způsoby, a to prostřednictvím: 1. CzechPOINTu 2. datové schránky 3. agendového informačního systému Jednotlivé způsoby přístupu k referenčním údajům mají svá specifika a každý je určen jinému účelu a jiným uživatelům. Všeobecná vnitřní správa Stránka 31

32 Základní právní předpisy: Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů Další doporučené související předpisy: Vyhláška č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí Usnesení vlády ČR č. 197/2007 (Základní cíle Strategie Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby (Smart Administration) v období Nařízení vlády č. 161/2011 Sb., ze dne 25. května 2011 o stanovení harmonogramu a technického způsobu provedení opatření podle 64 až 68 zákona o základních registrech Doporučená studijní literatura: Příručka pro kraje a obce - JAK NA ZÁKLADNÍ REGISTRY Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 32

33 Trvalý pobyt Doporučená osnova otázky: Trvalý pobyt a) vznik trvalého pobytu b) místo trvalého pobytu c) změna, zrušení a ukončení trvalého pobytu d) adresa pro doručování písemností Trvalý pobyt občana České republiky je upraven v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). Občan České republiky může mít jen jedno místo trvalého pobytu na našem území a to v objektu, který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci a označen číslem popisným nebo evidenčním popřípadě orientačním. Údaj o místu trvalého pobytu je veden v agendovém informačním systému evidence obyvatel. Do uvedeného systému je trvalý pobyt zapisován příslušnými orgány veřejné moci zapisovateli (např. při narození, při určení otcovství, při zrušení pobytu, při návratu ze zahraničí) nebo je změna trvalého pobytu zapisována neprodleně, nejpozději však do 3 pracovních dnů od provedení změny trvalého pobytu. Adresa pobytu občana v České republice je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí. V agendovém informačním systému evidence obyvatel je veden: 1. platný trvalý pobyt, 2. platný trvalý pobyt - adresa úřadu, 3. ukončený trvalý pobyt. 1. Platný trvalý pobyt Místem trvalého pobytu občana v době jeho narození nebo v době nabytí právní moci rozhodnutí soudu o osvojení nezletilého je místo trvalého pobytu jeho matky nebo osvojitelky. Nemá-li matka nebo osvojitelka na území České republiky trvalý pobyt nebo není-li matka nebo osvojitelka občanem, je místem trvalého pobytu dítěte v době jeho Všeobecná vnitřní správa Stránka 33

34 narození nebo v době nabytí právní moci rozhodnutí soudu o osvojení nezletilého místo trvalého pobytu otce nebo osvojitele. Získá-li občan státní občanství České republiky určením otcovství, je místem jeho trvalého pobytu trvalý pobyt otce v době nabytí státního občanství. V případě, že nelze zjistit místo trvalého pobytu občana, rozumí se místem trvalého pobytu tohoto občana sídlo obecního úřadu, v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech úřadů městských částí nebo městských obvodů, pokud tak stanoví statuty těchto měst (dále jen ohlašovna ), v jehož územním obvodu se občan narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině. Místo trvalého pobytu si také může občan zvolit sám, zpravidla je to v místě, kde má občan rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. V případech stanovených zákonem o evidenci obyvatel může být místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny nebo sídlo zvláštní matriky, které je v informačním systému označeno jako adresa úřadu. Trvalý pobyt se ohlašuje na ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti. Trvalý pobyt ohlašuje: občan starší 15 let, pověřený zmocněnec osoby starší 15 let, na základě zvláštní plné moci s úředně ověřenými podpisy, zákonný zástupce za občana mladšího 15 let nebo fyzická osoba, které bylo dítě svěřeno do péče rozhodnutím soudu, zákonný zástupce za občana, jehož svéprávnost byla omezena tak, že není způsobilý ohlásit změnu místa trvalého pobytu, člen domácnosti, jehož oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem, nebo jím pověřený zmocněnec na základě zvláštní plné moci s úředně ověřenými podpisy. Průběh změny trvalého pobytu: Občan se dostaví na ohlašovnu v místě nového trvalého pobytu. - Občan je povinen vyplnit a podepsat přihlašovací lístek k trvalému pobytu (vzor formuláře, stejně jako vzor potvrzení o změně trvalého pobytu stanoví vyhláška č. 5/2015, kterou se mění vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů). - Občan prokáže totožnost občanským průkazem nebo, nemá-li platný občanský průkaz, jiným obdobným dokladem, který je veřejnou listinou (například cestovním pasem). Občan je povinen doložit vlastnictví bytu nebo domu, nebo Všeobecná vnitřní správa Stránka 34

35 doložit oprávněnost užívání bytu (smlouva o užívání bytu), anebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Takové potvrzení se nevyžaduje v případě, že oprávněná osoba potvrdí souhlas na přihlašovacím tiskopisu k trvalému pobytu před zaměstnancem ohlašovny. Za oprávněnou osobu se považuje osoba starší 18 let, svéprávná, která je oprávněna užívat objekt nebo jeho vymezenou část (např. byt nebo obytnou místnost), anebo je provozovatelem ubytovacího zařízení, kde se občan hlásí k trvalému pobytu. - Uhradit správní poplatek 50 Kč; tento správní poplatek je příjmem obce, osoba mladší 15 let je od správního poplatku osvobozena. Vlastník objektu nebo jeho vymezené části nebo oprávněná osoba nedokládá ohlašovně při ohlášení změny místa trvalého pobytu své vlastnické právo nebo jiné užívací právo, pokud si existenci tohoto práva může ohlašovna ověřit bezúplatně veřejným dálkovým přístupem v katastru nemovitostí. Pokud občan při změně místa trvalého pobytu prokazuje totožnost občanským průkazem, oddělí ohlašovna vyznačenou část občanského průkazu a současně občanovi vydá potvrzení o změně místa trvalého pobytu. Ohlašovna je také povinna oznámit vlastníku objektu změnu v počtu přihlášených osob k trvalému pobytu u oprávněné osoby ve lhůtě 15 dnů od zaevidování změny; ohlašovna uvede jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození oprávněné osoby. 2. Platný trvalý pobyt - adresa úřadu, Podle zákona o evidenci obyvatel může být také místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny nebo sídlo zvláštní matriky, které je v informačním systému evidence obyvatel označeno jako adresa úřadu. Trvalý pobyt na adrese úřadu při narození nebo při osvojení: V případě, že nelze zjistit místo trvalého pobytu občana, rozumí se místem trvalého pobytu tohoto občana sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se občan narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině; obdobně se postupuje také v případech, kdy žena s trvalým pobytem na území České republiky, která porodila dítě, jež je občanem České republiky, písemně požádá o utajení své osoby v souvislosti s porodem. V případě osvojení občana do zahraničí se adresou místa trvalého pobytu osvojeného dítěte stává sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu mělo osvojené dítě poslední místo trvalého pobytu, a současně se trvalý pobyt ukončí. Všeobecná vnitřní správa Stránka 35

36 Trvalý pobyt na adrese úřadu po nabytí státního občanství nebo po ukončení pobytu v cizině: Po nabytí státního občanství České republiky nebo nemůže-li občan po ukončení pobytu v cizině předložit doklady opravňující užívání objektu či jeho části, je místem jeho trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu na území České republiky měl občan poslední místo trvalého pobytu nebo hlášené místo pobytu podle zvláštních právních předpisů. Neměl-li občan pobyt na území České republiky nebo jej nelze zjistit, je místem jeho trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině. Trvalý pobyt na adrese úřadu při zrušení trvalého pobytu: Je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen, je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. O zrušení trvalého pobytu rozhodne ohlašovna ve správním řízení a) z úřední povinnosti byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných, neúplných nebo padělaných dokladů nebo nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, byl-li objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn nebo zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení, nebo b) na návrh zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část. Navrhovatelem může být vlastník objektu nebo jeho vymezené části nebo oprávněná osoba; existenci důvodů pro zrušení trvalého pobytu musí navrhovatel prokázat. Navrhovatel uhradí správní poplatek ve výši 100 Kč za každou osobu uvedenou v návrhu na zrušení trvalého pobytu. 3. Ukončený trvalý pobyt Podle zákona o evidenci obyvatel je občan oprávněn ukončit trvalý pobyt na území České republiky. Pokud se tak rozhodne, sdělí tuto skutečnost písemně ohlašovně podle místa trvalého pobytu nebo čs. zastupitelskému úřadu. Sdělení v listinné podobě musí obsahovat úředně ověřený podpis občana; to neplatí v případě, kdy občan podepíše sdělení před zaměstnancem ohlašovny nebo čs. zastupitelského úřadu. Za občana může sdělit ukončení pobytu na území České republiky rovněž jím pověřený zmocněnec na základě zvláštní plné moci s úředně ověřenými podpisy. Všeobecná vnitřní správa Stránka 36

37 Dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky se rozumí den, kdy občan předal sdělení o této skutečnosti příslušné ohlašovně, popřípadě pozdější den, který je uveden v tomto sdělení jako den ukončení trvalého pobytu na území České republiky. Žádost o ukončení pobytu na území České republiky je zpoplatněna. Pokud je žádost podána na ohlašovně, uhradí občan správní poplatek ve výši 100 Kč; pokud je žádost podána na Zastupitelském úřadu České republiky v zahraničí, je správní poplatek hrazen ve výši 300 Kč. Adresa pro doručování písemností Na písemnou žádost občana lze v informačním systému evidence obyvatel vést údaj o adrese, na kterou mu mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu (dále jen doručovací adresa ). Doručovací adresu, její změnu nebo zrušení ohlásí občan ohlašovně v místě trvalého pobytu nebo v místě svého posledního trvalého pobytu na území České republiky. Žádost v listinné podobě musí obsahovat úředně ověřený podpis občana; to neplatí v případě, když občan žádost podepíše před zaměstnancem ohlašovny. Žádost může rovněž obsahovat datum, od kterého občan žádá, aby na doručovací adresu byly písemnosti doručovány; v opačném případě se jedná o datum podání žádosti. Doručovací adresu poskytuje Ministerstvo vnitra, krajský úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností správnímu orgánu nebo jinému orgánu veřejné moci pro účely doručování. Základní právní předpisy: Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), v platném znění Vyhláška č. 296/2004 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci obyvatel, v platném znění Další doporučené související právní předpisy: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění Všeobecná vnitřní správa Stránka 37

38 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, v platném znění Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Užitečné webové stránky: stránky Ministerstva vnitra Všeobecná vnitřní správa Stránka 38

39 Doporučená osnova otázky: 1. Vydávání občanských průkazů a) kdo a kde může podat žádost o vydání občanského průkazu b) kde a za jak dlouhou dobu lze občanský průkaz vyzvednout c) kdo může občanský průkaz převzít 2. Je povinnost nebo právo mít občanský průkaz, jaká je doba platnosti občanských průkazů a) kdo má povinnost mít občanský průkaz b) kdo má právo mít občanský průkaz c) doba platnosti občanských průkazů se strojově čitelnými údaji d) doba platnosti občanských průkazů bez strojově čitelných údajů 3. Jaké údaje se zapisují do občanského průkazu 1. Vydávání občanských průkazů Občanský průkaz občana České republiky je veřejná listina, kterou občan prokazuje údaje v něm zapsané, zejména jméno a příjmení, datum a místo narození, rodné číslo, adresu trvalého pobytu a v neposlední řadě skutečnost, že je státním občanem České republiky. Z hlediska prokazování totožnosti je významnou součástí uvedeného dokladu podoba držitele. V rámci České republiky jsou vydávány občanské průkazy ve dvou variantách, a to občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem, který je vyráběn nejmodernějšími technologiemi centrálním způsobem personifikace a z důvodu ochrany před paděláním obsahuje řadu ochranných prvků. Druhým typem občanského průkazu je občanský průkaz bez strojově čitelných údajů, který je personifikován přímo na příslušném obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Tento typ občanského průkazu Všeobecná vnitřní správa Stránka 39

40 obsahuje vlepovanou fotografii a vydává se pouze v zákonem stanovených případech, a to jestliže došlo k technické závadě na zařízení zabezpečujícím zpracování a přenos dat nebo na výrobní technologii trvající déle než 7 kalendářních dnů, nebo v důsledku katastrofy nebo jiné mimořádné události nelze vydávat občanské průkazy se strojově čitelnými údaji, občan požádá o vydání občanského průkazu bezprostředně po nabytí státního občanství, občan požádá o vydání občanského průkazu v souvislosti s výkonem volebního práva. a) kdo a kde může podat žádost o vydání občanského průkazu O občanský průkaz žádá občan starší 15 let osobně. Za občana, jehož svéprávnost je omezena tak, že není způsobilý požádat o vydání občanského průkazu, podává žádost opatrovník nebo jiný zákonný zástupce, pokud mu nebyl opatrovník ustanoven. Další osobou, která může za občana staršího 15 let požádat o vydání občanského průkazu je člen domácnosti, a to za předpokladu, že oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem. Platná právní úprava zná i případy, kdy může požádat o vydání občanského průkazu za občana jiná osoba. Této možnosti lze ale využít pouze tehdy, pokud lze použít fotografii a podpis z evidencí (občanských průkazů nebo cestovních dokladů) a od vydání dokladu, pro jehož účely byla fotografie pořízena, neuplynula doba delší než 1 rok a nedošlo k podstatné změně podoby občana. V tomto případě se nevyžaduje plná moc, avšak v žádosti se musí uvést identifikační údaje žádající osoby. Vydat občanský průkaz lze i občanu České republiky mladšímu 15 let, přičemž o tento občanský průkaz je oprávněn požádat zákonný zástupce (zpravidla jeden z rodičů). Vedle zákonného zástupce může o vydání občanského průkazu požádat též pěstoun nebo osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče, anebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy. Obdobně může požádat též ředitel zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které pečuje na základě soudního rozhodnutí o občana mladšího 15 let. V uvedených případech je nezbytnou náležitostí souhlas zákonného zástupce s jeho úředně ověřeným podpisem. Ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže zákonný zástupce vyjádří svůj souhlas a žádost podepíše před obecním úřadem obce s rozšířenou působností, Všeobecná vnitřní správa Stránka 40

41 u něhož se žádost podává. Souhlas zákonného zástupce se nevyžaduje, pokud je jeho opatření spojeno s překážkou těžko překonatelnou. O vydání občanského průkazu se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem může občan požádat u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností (v hlavním městě Praze u kteréhokoliv úřadu městské části Prahy 1 až 22). Není zde tedy vyžadována místní příslušnost podle adresy trvalého pobytu. V případě vydání občanského průkazu ve zkrácené lhůtě (v pracovních dnech do 24 hodin nebo do 5 pracovních dnů) lze požádat o vydání občanského průkazu také u Ministerstva vnitra (Praha 4, Na Pankráci 72). Zavedením nových moderních technologií je umožněno podat žádost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v elektronické podobě na stanoveném formuláři za splnění dvou podmínek: lze použít digitalizovanou fotografii občana a jeho podpis z evidence občanských průkazů nebo z evidence cestovních dokladů, pokud od vydání dokladu, pro jehož účel byly pořízeny, neuplynula doba delší než 1 rok a nedošlo k podstatné změně podoby občana a dále, že žádost se zašle prostřednictvím datové schránky nebo musí být opatřena uznávaným elektronickým podpisem. Obě stanovené podmínky musí být splněny zároveň. V případě žádosti o vydání občanského průkazu bez strojově čitelných údajů má občan možnost podat žádost rovněž u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností. b) kde a za jak dlouhou dobu lze občanský průkaz vyzvednout Občan si může při podání žádosti o vydání občanského průkazu se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem vydávaným ve lhůtě 30 dnů zvolit obecní úřad obce s rozšířenou působností, u kterého občanský průkaz převezme (za správní poplatek). Pokud tak neučiní, převezme občanský průkaz u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, u kterého podal žádost o vydání občanského průkazu. Zákonné lhůty pro vydání občanských průkazů se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem jsou: do 30 dnů od podání žádosti, do 5 pracovních dnů a v pracovních dnech do 24 hodin. Všeobecná vnitřní správa Stránka 41

42 Občanský průkaz vydávaný ve zkrácené lhůtě do 5 pracovních dnů lze převzít u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, u kterého občan podal žádost nebo u Ministerstva vnitra. Občanský průkaz vydávaný do 24 hodin lze převzít pouze u Ministerstva vnitra. V praxi se vyskytují případy, kdy se občan nemůže dostavit k převzetí občanského průkazu osobně, například z důvodu výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody, soudem nařízeného ústavního léčení, ústavní výchovy nebo ze závažných dlouhodobých zdravotních důvodů. V těchto případech předání občanského průkazu zabezpečuje obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se zdržuje (pomocí mobilního pracoviště, které umožňuje pořídit fotografii občana, jeho podpis i předat občanský průkaz mimo pracoviště úřadu). Občanský průkaz bez strojově čitelných údajů se přebírá pouze u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, u kterého občan podal žádost. Zákonná lhůta pro jeho vydání je 15 dnů ode dne podání žádosti. c) kdo může občanský průkaz převzít Občanský průkaz přebírá občan České republiky starší 15 let vždy osobně. Za občana mladšího 15 let přebírá občanský průkaz zákonný zástupce, pěstoun, popřípadě osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče. Je-li občan mladší 15 let umístěn v zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kam byl umístěn na základě soudního rozhodnutí, převezme občanský průkaz ředitel takového zařízení. Za občana, jehož svéprávnost je omezena tak, že není způsobilý požádat o vydání občanského průkazu, přebírá a převzetí občanského průkazu svým podpisem potvrzuje opatrovník. Občanský průkaz může rovněž převzít člen domácnosti, jehož oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem. 2. Je povinnost nebo právo mít občanský průkaz, jaká je doba platnosti občanských průkazů a) kdo má povinnost mít občanský průkaz Občanský průkaz je povinen mít občan České republiky, který dosáhl 15 let, má trvalý pobyt na území České republiky a nebyla omezena jeho svéprávnost. Všeobecná vnitřní správa Stránka 42

43 b) kdo má právo mít občanský průkaz Občanský průkaz má právo mít občan České republiky mladší 15 let. Dále pak občan, který na území České republiky nemá trvalý pobyt a má zájem být držitelem tohoto dokladu, což je praktické zejména v situacích, kdy pobývá ve státech Evropské unie. Rovněž právo mít občanský průkaz, aniž by zákon stanovil takovou povinnost, má občan, jehož svéprávnost byla omezena. c) doba platnosti občanských průkazů se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem Občanský průkaz se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem má obecnou platnost 10 let ode dne jeho vydání. Z této obecné lhůty jsou však vyloučeny občanské průkazy občanů, kteří ke dni vydání občanského průkazu nedovršili věk 15 let. V těchto případech je doba platnosti 5 let. Další výjimku tvoří občané, kteří ke dni vydání občanského průkazu dovršili věk 70 let. Těmto občanům se vydává občanský průkaz s dobou platnosti 35 let. Dobu platnosti občanského průkazu nelze prodloužit, ale naopak ze zákonem stanovených důvodů skončí doba platnosti před uplynutím doby vyznačené v dokladu (např. ohlášením ztráty, odcizení, pozbytím státního občanství, rozhodnutím o zrušení trvalého pobytu). Dále může platnost skončit na základě rozhodnutí příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností (např. z důvodu poškození občanského průkazu nebo z důvodu podstatné změny podoby držitele). d) doba platnosti občanských průkazů bez strojově čitelných údajů Doba platnosti občanských průkazů bez strojově čitelných údajů je stanovena různě v závislosti na důvodech jeho vydání. Dobu platnosti 6 měsíců má občanský průkaz, který se vydá z důvodu, že došlo k technické závadě na zařízení zabezpečujícím výrobu občanských průkazů po dobu delší než 7 kalendářních dnů, nebo z důvodu katastrofy nebo jiné mimořádné události, kdy nelze vydávat občanské průkazy se strojově čitelnými údaji. Platnost 3 měsíce je u občanských průkazů vydávaných v případě, kdy občan žádá o vydání občanského průkazu bezprostředně po nabytí státního občanství (občan nemá dosud všechny doklady potřebné pro vydání občanského průkazu se strojově čitelnými údaji výpis ze zvláštní matriky). Všeobecná vnitřní správa Stránka 43

44 S dobou platnosti na 1 měsíc se vydává občanský průkaz na žádost občana v souvislosti s výkonem volebního práva. 3. Jaké údaje se zapisují do občanského průkazu Zapisovanými údaji jsou jednak údaje identifikující držitele dokladu, kterými jsou zejména jméno, popřípadě jména, příjmení, pohlaví, státní občanství, datum, místo a okres narození, rodné číslo, adresa místa trvalého pobytu. U občanů, kteří nejsou hlášeni k trvalému pobytu na území České republiky, se trvalý pobyt do občanského průkazu nezapisuje. Dále se zapisují údaje vztahující se k vlastnímu dokladu, jimiž jsou číslo občanského průkazu, datum vydání, datum skončení platnosti a označení úřadu, který jej vydal. U občanských průkazů se strojově čitelnými údaji a s kontaktním elektronickým čipem se dále zapisují do strojově čitelné zóny následující strojově čitelné údaje - kód dokladu, kód vydávajícího státu, číslo dokladu, kontrolní číslice, datum narození, pohlaví, datum platnosti, státní občanství, celková kontrolní číslice, příjmení, jméno, popřípadě jména držitele dokladu. Tyto občanské průkazy dále obsahují 2D kód, ve kterém je uvedeno číslo občanského průkazu. Do kontaktního elektronického čipu se uvádí identifikační certifikát, který obsahuje číslo občanského průkazu a identifikační údaje držitele (jedná se pouze o údaje uvedené na občanském průkazu). Přístup k těmto údajům v kontaktním elektronickém čipu je chráněn identifikačním osobním kódem držitele (4 10 číslic), který si občan zvolí při převzetí občanského průkazu. Občan se však může sám rozhodnout, zda si čip při převzetí dokladu aktivuje. Nepovinným údajem zapisovaným do občanského průkazu je údaj o rodinném stavu nebo registrovaném partnerství. Na žádost občana lze zapsat označení absolventa vyšší odborné školy, akademický titul, stavovské označení, jiný titul absolventa vysoké školy, označení docent, profesor nebo vědeckou hodnost. Pokud nelze do občanského průkazu z důvodu nedostatku místa zapsat druhé jméno, zapíše se první jméno uvedené v rodném listě a místo druhého jména se zapíše první písmeno s tečkou. Obdobně se postupuje v případě zápisu složeného příjmení. Do úředních záznamů se pak zapíše nezkrácená podoba jména, popřípadě jmen a příjmení. Dále občanský průkaz obsahuje podobu a podpis občana. 1) Text byl vypracován podle platné právní úpravy ke dni 1. července Všeobecná vnitřní správa Stránka 44

45 Základní právní předpisy: Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, v platném znění Vyhláška č. 400/2011 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, v platném znění Další doporučené související právní předpisy: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 45

46 Doporučená osnova otázky: 1. Jaké jsou druhy cestovních dokladů a) cestovní doklady se strojově čitelnými a biometrickými údaji b) cestovní doklady bez strojově čitelných a biometrických údajů c) občanský průkaz jako cestovní doklad 2. Je povinnost nebo právo mít cestovní pas 3. Vydávání cestovních pasů a) kdo, kde a v jaké lhůtě může podat žádost o vydání cestovního pasu b) kde lze pas vyzvednout c) kdo může cestovní pas převzít 4. Jaké právní předpisy upravují vydávání cestovních dokladů 1. Jaké jsou druhy cestovních dokladů Občanům České republiky je vydáváno několik druhů cestovních dokladů, k jejichž vydání jsou příslušné různé úřady a i jejich územní a časová platnost je rozdílná. Jedná se o následující cestovní doklady: a) cestovní pas b) diplomatický pas, c) služební pas, d) cestovní průkaz, e) náhradní cestovní doklad Evropské unie; f) jiný cestovní doklad na základě mezinárodní smlouvy. Uvedené doklady se v praxi dělí na cestovní doklady se strojově čitelnými údaji a s biometrickými údaji, které se ukládají do nosiče dat, a cestovní doklady bez strojově čitelných údajů a bez biometrických údajů. Všeobecná vnitřní správa Stránka 46

47 a) cestovní doklady se strojově čitelnými a biometrickými údaji Cestovní doklady obsahující strojově čitelné údaje a nosič dat s biometrickými údaji jsou vydávány v souladu s normami pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních dokladech vydávaných členskými státy EU. Ve strojově čitelných údajích jsou především údaje o vydávajícím státu, typu dokladu, jménu a příjmení držitele, číslo dokladu včetně doby platnosti a kontrolní číslice. Biometrickými údaji uloženými v nosiči dat je údaj o zobrazení obličeje a o otiscích prstů rukou. Do této kategorie cestovních dokladů patří: cestovní pas, diplomatický pas, který je určen zejména pro prezidenta republiky, poslance a senátory, členy vlády, soudce Ústavního soudu, předsedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a dále diplomatické pracovníky Ministerstva zahraničních věcí, služební pas, jehož držiteli mohou být podle zákona zejména nejvyšší státní zástupce, náměstci ministrů a ostatní náměstci představitelů opravňujících být držiteli diplomatického pasu a dalším zaměstnancům při plnění pracovních úkolů v zahraničí. Tyto cestovní doklady se vydávají s dobou platnosti na 10 let, občanům mladším 15 let s dobou platnosti na 5 let. Jejich územní platnost je do všech států světa. Cestovní pas vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností, v Praze úřad městské části Praha 1 až 22, u něhož byla podána žádost o jeho vydání. Byla-li žádost podána u zastupitelského úřadu České republiky v zahraničí, vydává cestovní pas obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého, popřípadě posledního trvalého pobytu v České republice. Pokud občan neměl trvalý pobyt v České republice, nebo pokud jej nelze zjistit, vydá cestovní pas Magistrát města Brna. Cestovní pas vydává také Ministerstvo vnitra, pokud u něj občan podal žádost o vydání cestovního pasu ve zkrácené lhůtě do 24 hodin pracovního dne nebo do 5 pracovních dnů. Diplomatický pas a služební pas vydává Ministerstvo zahraničních věcí. b) cestovní doklady bez strojově čitelných a biometrických údajů Do kategorie cestovních dokladů bez strojově čitelných a biometrických údajů zahrnujeme: Všeobecná vnitřní správa Stránka 47

48 cestovní průkaz, který vydává občanovi České republiky v zahraničí zastupitelský úřad za splnění podmínky, že nemá k dispozici jiný cestovní doklad (například při ztrátě nebo odcizení cestovního dokladu v zahraničí); uvedený cestovní doklad slouží k jednotlivé cestě, zpravidla k návratu do České republiky. Vydává se například i občanovi, který je vyhoštěn z území jiného státu. Časová platnost cestovního průkazu je nejvýše 6 měsíců, náhradní cestovní doklad Evropské unie vydává v zahraničí zastupitelský úřad jiného členského státu EU občanovi, který nemá k dispozici jiný cestovní doklad a nachází se ve státě, v němž není zastupitelský úřad České republiky; tento cestovní doklad se vydává k návratu do České republiky nebo do jiného státu, v němž občan trvale zdržuje. c) občanský průkaz jako cestovní doklad Občanský průkaz lze použít jako cestovní doklad k cestám do států, které patří do Evropské unie nebo do Schengenského prostoru. K cestám do dalších států lze občanský průkaz použít, pokud občanský průkaz uznaly jako cestovní doklad, například k cestě do Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Makedonie, Moldavska, Gruzie nebo Srbska. Seznam těchto států uveřejňuje ve Sbírce zákonů svým sdělením Ministerstvo zahraničních věcí. 2. Je povinnost nebo právo mít cestovní pas Být držitelem cestovního pasu je právo každého občana České republiky, které je zaručeno ústavou (LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD). Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území ČR, má právo svobodně je opustit. Není tedy povinností být držitelem platného cestovního pasu. Právo být držitelem cestovního pasu může být omezeno pouze na základě zákona, a to v případě, bylo-li občanovi na základě trestněprávních předpisů uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí a vydání cestovního pasu bylo občanovi odepřeno nebo bylo rozhodnuto o odnětí již vydaného cestovního pasu. 3. Vydávání cestovních pasů Cestovní pas občana České republiky je veřejná listina, která umožňuje občanovi překračovat státní hranice České republiky. Cestovní pas rovněž slouží k prokazování údajů zapsaných v něm, zejména jména a příjmení držitele, jeho rodného čísla, data narození a státního občanství České republiky. Z hlediska prokazování totožnosti pak je významnou součástí uvedeného cestovního dokladu i podoba držitele vytištěná na datové stránce a biometrické údaje uložené v nosiči dat (čipu) cestovního pasu. Z důvodu ochrany před paděláním cestovní pas obsahuje řadu ochranných prvků. Všeobecná vnitřní správa Stránka 48

49 Cestovní pas se vydává ve správním řízení na žádost občana, která obsahuje osobní údaje občana, jeho fotografii a podpis. Fotografie, podpis a biometrické údaje se pořizují při podání žádosti. Správnost údajů na žádosti a oprávněnost k jejímu podání je občan povinen prokázat příslušnými doklady (např. občanským průkazem nebo matričními doklady). Za vydání cestovního pasu se platí správní poplatek. a) kdo, kde a v jaké lhůtě může podat žádost o vydání cestovního pasu Žádost o vydání cestovního pasu může podat občan starší 15 let; do zletilosti musí připojit k žádosti písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Za občana mladšího 15 let podává žádost jeho zákonný zástupce, v některých případech může podat žádost rovněž pěstoun, osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče, nebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy. Byl-li občan mladší 15 let na základě soudního rozhodnutí svěřen do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, může podat žádost ředitel tohoto zařízení. V případě, že nežádá zákonný zástupce, ale pěstoun nebo ředitel uvedeného zařízení, je třeba připojit k žádosti souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Z povinnosti připojit souhlas zákonného zástupce existuje výjimka, a to v tom případě, že opatření tohoto souhlasu je spojeno s překážkou těžko překonatelnou. Pokud se jedná o souhlas zákonného zástupce, postačuje souhlas jednoho z rodičů. Za občana, jehož svéprávnost je omezena na základě rozhodnutí soudu a toto omezení je v takovém rozsahu, že není způsobilý k podání žádosti, podává žádost soudem určený opatrovník. Za občana staršího 15 let může žádost podat člen domácnosti, jehož oprávnění k zastupování občana bylo schváleno soudem. Cestovní pas se vydává v těchto lhůtách: 30 dnů, ve zkrácených lhůtách do 24 hodin pracovního dne nebo do 5 pracovních dnů, 120 dnů, je-li žádost podána u zastupitelského úřadu. Žádost o vydání cestovního pasu se podává u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností a v hlavním městě Praze u úřadu městské části Praha 1 až 22. Žádost o vydání cestovního pasu ve zkrácené lhůtě do 24 hodin pracovního dne nebo do 5 pracovních dnů lze podat také u Ministerstva vnitra. Všeobecná vnitřní správa Stránka 49

50 V zahraničí lze podat žádost o vydání cestovního pasu u zastupitelského úřadu, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem a vydávajícím úřadem je obecní úřad obce s rozšířenou působností podle místa trvalého pobytu občana nebo jeho posledního trvalého pobytu na území České republiky. Žádost o vydání cestovního pasu ve zkrácených lhůtách nelze u zastupitelského úřadu podat. b) kde lze cestovní pas vyzvednout Vyhotovený cestovní pas lze převzít u úřadu, u kterého občan podal žádost o jeho vydání. Cestovní pas vydaný ve lhůtě 30 dnů může občan převzít u jiného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který uvedl v žádosti. Cestovní pas vydaný ve lhůtě do 5 pracovních dnů lze převzít u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, u kterého byla žádost o vydání cestovního pasu podána, nebo u Ministerstva vnitra. Cestovní pas vydaný ve lhůtě do 24 hodin pracovního dne lze převzít pouze u Ministerstva vnitra. Pokud občan podal žádost u zastupitelského úřadu, může cestovní pas převzít i u obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle míst trvalého pobytu nebo posledního trvalého pobytu anebo prostřednictvím vedoucího honorárního konzulárního úřadu. c) kdo může cestovní pas převzít Cestovní pas přebírá občan České republiky starší 15 let osobně u příslušného úřadu. Za občana mladšího 15 let může cestovní pas převzít zákonný zástupce, pěstoun, popřípadě osoba, které byl občan mladší 15 let svěřen do péče. Je-li občan mladší 15 let umístěn v zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kam byl umístěn na základě soudního rozhodnutí, převezme cestovní pas ředitel takového zařízení. Zákon rovněž umožňuje převzetí cestovního pasu u osoby mladší 15 let Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Je-li držitel cestovního pasu omezen na základě rozhodnutí soudu ve své svéprávnosti v rozsahu neumožňující převzetí cestovního pasu, převezme cestovní pas soudem určený opatrovník. Cestovní pas může rovněž převzít i člen domácnosti vybavený soudem schváleným oprávněním k zastupování občana. Z důvodu zvláštního zřetele hodného může cestovní pas převzít i zmocněnec na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele. Všeobecná vnitřní správa Stránka 50

51 Základní právní předpisy: Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech, v platném znění Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004, o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy (přímo aplikovatelný předpis Evropské unie), ve znění Nařízení EP a Rady (ES) č. 444/2009 Vyhláška č. 415/2006 Sb., kterou se stanoví technické podmínky a postup při pořizování a dalším zpracovávání biometrických údajů obsažených v nosiči dat cestovního dokladu, v platném znění Vyhláška č. 400/2011 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, v platném znění Sdělení MZV č. 288/2016 Sb., o zveřejnění seznamu států, do nichž lze překročit vnější hranici s občanským průkazem Další doporučené související právní předpisy: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, platném znění zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, v platném znění Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 51

52 Doporučená osnova otázky: 1. Co je to manželství a jak vzniká 2. Uzavření manželství a) před orgánem veřejné moci (občanský sňatek) b) před orgánem církve nebo náboženské společnosti (církevní sňatek) 3. Doklady potřebné k uzavření manželství 4. Uzavření manželství před zastupitelským úřadem České republiky v cizině 5. Uzavření manželství státního občana České republiky v cizině 6. Uzavření manželství v případě ohrožení života 7. Uzavření manželství zmocněncem 8. Příjmení po uzavření manželství 9. Správní poplatky na úseku uzavření manželství 1. Co je to manželství a jak vzniká? Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen snoubenci ), že spolu vstupují do manželství. Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní; činí se v přítomnosti dvou svědků. 2. Uzavření manželství Snoubenci mnohou projevit vůli, že spolu vstupují do manželství v České republice, před orgánem veřejné moci nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti. a) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek. Sňatečný obřad se uskutečňuje na místě, které k tomu určí orgán Všeobecná vnitřní správa Stránka 52

53 veřejné moci provádějící sňatečný obřad. Matriční úřad může povolit na základě žádosti snoubenců uzavření manželství na kterémkoli vhodném místě ve svém správním obvodu nebo mimo dobu stanovenou radou obce. Jedná-li se o občanský sňatek, zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o matrikách ), stanoví, kdo je orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad. Snoubenci tak projeví vůli, že spolu vstupují do manželství před - starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města, které jsou matričním úřadem, a to pouze ve správním obvodu tohoto matričního úřadu, - starostou nebo místostarostou obce, městské části hlavního města Prahy, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města, které nejsou matričním úřadem, je-li jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu, a to pouze ve správním obvodu této obce, městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, - primátorem hlavního města Prahy, náměstkem primátora hlavního města Prahy nebo pověřeným členem zastupitelstva hlavního města Prahy, jakož i před primátorem statutárního města, náměstkem primátora statutárního města nebo pověřeným členem zastupitelstva statutárního města, a to pouze ve správním obvodu hlavního města Prahy nebo statutárního města. b) Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti, jedná se o církevní sňatek. Projev vůle snoubenců je možné učinit jen před orgánem 21 církví nebo náboženských společností, registrovaných ve smyslu zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, kterým byla přiznána zvláštní práva, tj., mj., konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky. Sňatečný obřad se uskutečňuje na místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve. Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vystavené příslušným matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno. Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky stanovené zákonem pro uzavření manželství. Od vydání tohoto osvědčení do sňatečného obřadu nesmí uplynout více než šest měsíců. Byl-li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří pracovních dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle jiného právního předpisu. Všeobecná vnitřní správa Stránka 53

54 Pokud je snoubenec neslyšící, němý nebo nemluví nebo nerozumí česky, je nutná při prohlášení o uzavření manželství přítomnost tlumočníka. Účast tlumočníka zajišťuje jeden ze snoubenců na vlastní náklady, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Bez přítomnosti tlumočníka nelze prohlášení o uzavření manželství v těchto případech učinit. Nejde-li o tlumočníka jmenovaného ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, musí fyzická osoba, která je schopna zajistit překlad do českého jazyka, složit slib do rukou matrikáře, a to ve znění slibu podle zákona o znalcích a tlumočnících. 3. Doklady potřebné k uzavření manželství O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné moci, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství. Zákon o matrikách stanoví, jaké doklady je třeba předložit. Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Doklad není třeba matričnímu úřadu předložit, pokud si skutečnost v něm uvedenou matriční úřad může ověřit z jím vedené matriční knihy, ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel, z informačního systému cizinců, z informačního systému evidence občanských průkazů nebo z informačního systému evidence cestovních dokladů. 4. Uzavření manželství před zastupitelským úřadem České republiky v cizině Státní občan České republiky (dále jen občan ) může mimo území České republiky uzavřít manželství také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky. Uzavření manželství na zastupitelském úřadu České republiky v zahraničí se řídí českým právním řádem. Snoubenci předkládají tytéž doklady, jako při uzavření manželství v České republice a navíc, snoubenec, který je občanem, nebo snoubenec, který je osobou bez státního občanství, jíž byl povolen trvalý pobyt na území České republiky podle zvláštních právních předpisů, předkládá při uzavření manželství před zastupitelským úřadem České republiky v cizině také vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství. Vysvědčení vydá na žádost občana nebo na žádost bezdomovce, který má povolen pobyt na území České republiky podle zvláštních právních předpisů, matriční úřad podle místa trvalého pobytu, popřípadě posledního trvalého pobytu občana na území České republiky před odchodem do ciziny, a pokud takový pobyt nikdy neměl, Úřad městské části Praha 1. Všeobecná vnitřní správa Stránka 54

55 Občan nemůže uzavřít manželství na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice. 5. Uzavření manželství občana v cizině Občan může uzavřít manželství také v cizině. Doklady, které je třeba k uzavření manželství předložit, vyplývají z právních předpisů daného cizího státu. Občan prokazuje svoji totožnost a státní občanství platným dokladem, dále zpravidla předkládá svůj rodný list a vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství (viz výše), opatřené náležitým vyšším ověřením a úředním překladem do cizího jazyka. 6. Uzavření manželství v případě ohrožení života Je-li život snoubence přímo ohrožen, snoubenci projeví vůli, že spolu vstupují do manželství před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce, městské části hlavního města Prahy, městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo úředníkem zařazeným do obecního úřadu, a to na kterémkoli místě i bez přítomnosti matrikáře a není třeba předložit doklady jinak potřebné k uzavření manželství. To platí obdobně i pro církevní sňatek. Mimo území České republiky může sňatečný obřad provést také velitel námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitel letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice a je-li alespoň jeden ze snoubenců státním občanem České republiky rovněž velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí. 7. Uzavření manželství zmocněncem Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, na žádost snoubenců povolit, aby projev vůle jednoho ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho zmocněnec. Plná moc musí obsahovat údaje osvědčující totožnost a další rozhodné skutečnosti týkající se obou snoubenců a zmocněnce a prohlášení o příjmení. Musí v ní být rovněž uvedeno, že snoubencům nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Plná moc vyžaduje písemnou formu a podpis na ní musí být úředně ověřen. Všeobecná vnitřní správa Stránka 55

56 8. Příjmení po uzavření manželství Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že a) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, b) si oba svá příjmení ponechají, nebo c) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení. 9. Správní poplatky na úseku uzavření manželství a) Uzavření manželství mezi snoubenci, kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky b) Uzavření manželství mezi snoubenci, z nichž pouze jeden má trvalý pobyt na území České republiky c) Vydání povolení uzavřít manželství mimo stanovenou dobu nebo mimo úředně určenou místnost d) Vydání vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství v cizině nebo s cizincem Kč 3.000,- Kč 2.000,- Kč 1.000,- Kč 500,- Základní právní předpisy: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ČÁST DRUHÁ RODINNÉ PRÁVO) zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Další doporučené související právní předpisy: vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Všeobecná vnitřní správa Stránka 56

57 zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů Základní studijní literatura: Hrušáková, Králíčková, Westphalová a kol.: Občanský zákoník II, Rodinné právo ( ), Nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014 Další doporučená studijní literatura: Václav Henych: Zákon o matrikách s komentářem, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., Plzeň 2015 Jaroslava Ježková: Svatební obřad od A do AZ aneb Jak správně oddávat?; AZ KORT, s. r. o., Liberec Alena Daubnerová: Matriční činnost po účinnosti nového občanského zákoníku, Praha, Linde, 2013, ISBN Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 57

58 Doporučená osnova otázky: 1. Co je to státní občanství? 2. Nabývání státního občanství České republiky a) Nabývání státního občanství ze zákona b) Nabývání státního občanství udělením c) Nabývání státního občanství prohlášením 3. Pozbývání státního občanství České republiky 4. Prokazování státního občanství České republiky 1. Co je to státní občanství Žádný stát nemůže existovat bez svých státních občanů. Státní občanství je vztah státu a fyzické osoby, který je trvalý a neomezený místem. Zakládá práva a povinnosti mezi státem a fyzickou osobou, která je státním občanem tohoto státu, jako je právo volební nebo právo na diplomatickou či konzulární ochranu. 2. Nabývání státního občanství České republiky Jak fyzická osoba nabyde státní občanství České republiky? Nejčastěji se tak stane, když se narodí českým rodičům. Existují ale i další způsoby nabytí českého státního občanství. a) Nabývání státního občanství České republiky ze zákona Pokud jsou naplněny právní skutečnosti stanovené zákonem, nabývá fyzická osoba státní občanství České republiky automaticky. Dané situace se týkají pouze dětí a převážně vychází z principu tzv. práva krve, kdy se státní občanství odvozuje od rodičů. Nevede se žádné správní řízení a nehradí se žádné správní poplatky. Existují tyto způsoby automatického nabytí státního občanství: jedná se o nabývání: narozením Všeobecná vnitřní správa Stránka 58

59 určením otcovství osvojením státním občanem České republiky nalezením na území České republiky v souvislosti se svěřením do náhradní péče. b) Nabývání státního občanství České republiky po předchozím řízení 1) Nabývání státního občanství České republiky udělením Cizinci, kteří mají jiné státní občanství, nebo jsou státoobčanskými bezdomovci, mohou požádat o udělení státního občanství České republiky. O udělení státního občanství rozhoduje Ministerstvo vnitra. Na udělení není právní nárok. Žadatelé o udělení státního občanství musí splnit 8 zákonných podmínek: musí mít po určitou dobu povolen trvalý pobyt, musí se po určitou dobu skutečně zdržovat na území České republiky, musí být trestně bezúhonní, musí prokázat znalost českého jazyka, musí prokázat znalost českých reálií, musí prokázat, že neporušují veřejnoprávní povinnosti v České republice, musí prokázat zdroje a výši svých příjmů, nesmí být závislí na sociálních dávkách. Zákon zná důvody, na základě kterých je možné žadatelům o udělení státního občanství České republiky některé z podmínek prominout. Žadatelé dále nesmí ohrožovat bezpečnost státu a musí být integrovaní do české společnosti. Dále existují zvláštní způsoby udělení státního občanství pro osoby, které představují významný přínos pro Českou republiku a pro některé skupiny dětí. Pokud je žádosti o udělení státního občanství České republiky vyhověno, vystaví Ministerstvo vnitra listinu o udělení státního občanství České republiky a osoby starší 15 let musí složit státoobčanský slib, ve kterém slíbí věrnost České republice. Všeobecná vnitřní správa Stránka 59

60 2) Nabývání státního občanství České republiky prohlášením Některé skupiny cizinců mohou nabýt státní občanství České republiky zjednodušenou formou, tzv. prohlášením. O prohlášení rozhodují krajské úřady. Prohlašovatelé mají po splnění podmínek nárok na nabytí státního občanství. Tato prohlášení jsou upravena v 31 až 36 zákona o státním občanství České republiky, V současnosti mohou za splnění podmínek stanovených v zákoně činit prohlášení tyto osoby: bývalí čeští a českoslovenští státní občané (tedy osoby, které v minulosti pozbyly české nebo československé státní občanství), osoby, které byly k státními občany Československé federativní republiky a nebyly státními občany České republiky ani Slovenské republiky, osoby, jimž byl neoprávněně vydán doklad prokazující české státní občanství, ale které byly v dobré víře, že státními občany České republiky jsou, osoby ve věku let, které na území České republiky žijí alespoň od 10 let věku a po určitou dobu se zde zdržují. Prohlášení je také možno činit za děti, které jsou svěřené do některé z forem náhradní péče. O jejich prohlášení rozhoduje Ministerstvo vnitra. 3. Pozbývání státního občanství České republiky V současnosti mohou státní občané pozbýt státní občanství pouze jediným způsobem a sice tak, že se vzdají státního občanství České republiky. Mohou tak učinit pouze tehdy, kdy je záruka, že po pozbytí státního občanství České republiky se z nich nestanou osoby bez státního občanství (tzv. státoobčanští bezdomovci neboli apatridé). Pro učinění prohlášení je proto třeba, aby státní občan České republiky splnil zároveň všechny následující podmínky: trvale se zdržuje v cizině, není v době učinění prohlášení přihlášen v České republice k trvalému pobytu a zároveň je státním občanem jiného státu nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto cizího státního občanství. Prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky se činí před zastupitelským úřadem nebo krajským úřadem. Všeobecná vnitřní správa Stránka 60

61 4. Prokazování státního občanství České republiky Státní občanství České republiky lze prokázat těmito doklady: občanským průkazem České republiky, cestovním dokladem České republiky, osvědčením o státním občanství České republiky, které není starší než 1 rok, (toto osvědčení vydá na žádost krajský úřad) listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku. Základní právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky čl. 12 Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Evropská úmluva o státním občanství (76/2004 Sb.m.s.) Zákon č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů Další doporučené související právní předpisy: Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (po dohodě s MV) č. 433/2013 Sb., o prokazování znalosti českého jazyka a českých reálií pro účely udělování státního občanství České republiky ( 78). Vyhláška MV č. 191/2014 Sb. o vzorech dokladů podle zákona o státním občanství České republiky přísně zúčtovatelné tiskopisy a ochranné prvky. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 61

62 Doporučená osnova otázky: 1. Druhy voleb konané v České republice 2. Volební systém jednotlivých druhů voleb 3. Délka funkčního období 4. Počet členů volených zastupitelských sborů 1. Druhy voleb konané v České republice 1 a) Všeobecné, řádné volby (volby konané po uplynutí ústavně stanoveného volebního období, ve kterých se obnovuje složení všech zastupitelských sborů určitého druhu); - konají se ve lhůtě počínající 30 dnem před uplynutím volebního (funkčního) období a končící dnem jeho uplynutí, - vyhlašuje je prezident nejpozději 90 dnů před jejich konáním, - konají se na území České republiky ve dvou dnech, kterými jsou pátek a sobota; v některých případech i v zahraničí, pak i ve čtvrtek dle posunu času. volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (jedna z komor Parlamentu; 200 poslanců) - konají se ve volebních krajích, kterými jsou vyšší územní samosprávné celky; - konají se na území ČR i v zahraničí; zvláštní volební okrsky v zahraničí jsou podřazeny pod volební kraj určený losem Státní volební komisí. volby do Senátu Parlamentu České republiky (jedna z komor Parlamentu, 81 senátorů) - konají se ve volebních obvodech pouze na území České republiky (stanoveny v příloze k zákonu č.247/1995 Sb.); v případě, že počet obyvatel v některém volebním obvodu poklesne nebo se zvýší o 15% oproti průměrnému počtu obyvatel připadajícímu na jeden mandát v ČR, změní se území volebních obvodů (změna se provádí pouze v letech, kdy jsou vyhlášeny volby do Senátu). volby do zastupitelstev krajů (kraj je vyšší územní samosprávný celek, je spravován zastupitelstvem) - konají se ve všech krajích (kromě hlavního města Prahy). volby do zastupitelstev obcí (dle Ústavy se ČR člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky) Všeobecná vnitřní správa Stránka 62

63 - konají se ve všech obcích, městysech, městech, městech se zvláštním postavením, hlavním městě Praze, městských obvodech a městských částech. volba prezidenta České republiky (prezident je hlavou státu, je volen přímo) - koná se v posledních 60ti dnech volebního období úřadujícího prezidenta, nejpozději však 30 dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta; - volbu vyhlašuje předseda Senátu nejpozději 90 dnů před jejím konáním (není-li funkce předsedy Senátu obsazena, vyhlašuje ji předseda Poslanecké sněmovny); - volba se koná na území České republiky i v zahraničí; území České republiky tvoří jeden volební obvod. volby do Evropského parlamentu (orgán Evropské unie) - konají se v posledním roce funkčního období Evropského parlamentu; - vyhlašuje je prezident na základě rozhodnutí Rady Evropské unie nejpozději 90 dnů před jejich konáním; - území České republiky tvoří jeden volební obvod. 1 b) Mimořádné, další volby předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky - byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do 60 dnů po jejím rozpuštění; - vyhlašuje je prezident nejpozději 50 dnů před jejich konáním; - lhůty pro některé úkony volebního procesu se zkracují. opakované volby do Senátu Parlamentu České republiky - konají se, jestliže žádný z kandidátů nebyl ve volebním obvodu zvolen nebo shledá-li soud návrh na neplatnost voleb opodstatněným; - vyhlašuje je prezident a stanoví den jejich konání tak, aby se konaly nejpozději 90 dnů poté, kdy nastal pro ně důvod; - lhůty pro některé úkony volebního procesu se zkracují. opakované hlasování do Senátu Parlamentu České republiky - koná se, shledá-li soud návrh na neplatnost hlasování opodstatněným; - vyhlašuje ho prezident do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno, prostřednictvím Ministerstva vnitra, usnesení soudu. doplňovací volby do Senátu Parlamentu České republiky - konají se, zanikne-li v průběhu volebního období mandát senátora; - vyhlašuje je prezident, aby se konaly v příslušném volebním obvodu nejpozději 90 dnů poté, kdy zanikl mandát senátora; - senátor je volen na zbytek volebního období, které příslušelo původně zvolenému senátorovi, nekonají se v posledním roce před uplynutím volebního období senátora; - lhůty pro některé úkony volebního procesu se zkracují. dodatečné volby, dodatečné hlasování do zastupitelstva kraje - konají se, pokud soud shledá oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo neplatnost voleb, anebo nedosahuje-li počet získaných mandátů alespoň poloviny počtu členů zastupitelstva kraje; Všeobecná vnitřní správa Stránka 63

64 - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu nebo v případě malého počtu získaných mandátů do 30 dnů po uveřejnění celkových výsledků voleb Státní volební komisí. nové volby do zastupitelstva kraje - konají se, sníží-li se počet členů zastupitelstva kraje v témže volebním období o více než polovinu oproti počtu stanovenému zákonem a nejsou-li náhradníci; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů po zaslání návrhu ředitele krajského úřadu; - v posledních 6 měsících funkčního období zastupitelstev krajů se nové volby nekonají. opakované volby do zastupitelstva obce - konají se, pokud soud shledá oprávněným návrh na neplatnost voleb; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu. opakované hlasování do zastupitelstva obce - koná se, pokud soud shledá oprávněným návrh na neplatnost hlasování nebo okrsková volební komise neodevzdala zápis o průběhu o výsledku hlasování ve volebním okrsku; - vyhlašuje ho ministr vnitra do 30 dnů poté, kdy mu bylo oznámeno usnesení soudu nebo v případě neodevzdání zápisu do 30 dnů po uveřejnění celkových výsledků voleb Státní volební komisí. dodatečné volby do zastupitelstva obce - konají se v případě, kdy souhrnný počet kandidátů uvedených na všech registrovaných kandidátních listinách nedosahuje nadpoloviční většiny počtu členů zastupitelstva obce, který má být volen, popřípadě je menší než 5; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů po uveřejnění celkových výsledků voleb Státní volební komisí. nové volby do zastupitelstva obce - konají se jestliže se počet členů zastupitelstva obce sníží o více než polovinu oproti počtu určenému podle zákona a nejsou-li náhradníci, jestliže se počet členů zastupitelstva obce sníží pod hranici 5 a nejsou-li náhradníci, dojde-li ke vzniku nové obce, dojde-li ke vzniku nové městské části nebo nového městského obvodu, dojde-li k rozpuštění zastupitelstva obce podle zvláštního právního předpisu; - vyhlašuje je ministr vnitra do 30 dnů po obdržení návrhu starosty dotčené obce prostřednictvím krajského úřadu; - v posledních 6 měsících funkčního období zastupitelstev obcí se nekonají; Opakované volby, opakované hlasování, dodatečné a nové volby do zastupitelstev obcí se konají v jednom dni. nová volba prezidenta České republiky - koná se, pokud nedošlo ke zvolení prezidenta nebo zvolený kandidát zemřel před složením slibu nebo odmítl složit slib nebo složí slib s výhradou; Všeobecná vnitřní správa Stránka 64

65 - vyhlašuje ji předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy k tomu nastal důvod, a stanoví den konání tak, aby se konala nejpozději 90 dnů po vyhlášení. opakovaná volba prezidenta České republiky - koná se, shledal-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta opodstatněným; - vyhlašuje ji předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy k tomu nastal důvod, a stanoví den konání tak, aby se konala nejpozději 90 dnů po vyhlášení. opakování části volby prezidenta České republiky - koná se, shledá-li soud návrh na neplatnost volby prezidenta opodstatněným; - vyhlašuje ji předseda Senátu nejpozději do 10 dnů poté, kdy nastal k tomu důvod, a zároveň nejpozději 30 dnů před prvním úkonem, který se má opakovat; - volební orgány postupují od úkonů, které označil soud ve svém rozhodnutí jako ty, jež byly důvodem pro opakování části volby prezidenta, a úkonů s nimi bezprostředně souvisejících. 2. Volební systém jednotlivých druhů voleb Obecně Volebním systémem rozumíme způsob, jakým jsou přidělovány kandidátům mandáty (funkce) s ohledem na výsledek hlasování. Na způsobu jeho určení pak v podstatné míře závisí konečný volební výsledek (Václav Pavlíček a kolektiv, Ústavní práva a státověda I. díl, Praha, Linde 2007). Teorie a praxe voleb rozlišuje dva hlavní modely volebních systémů většinový a poměrného zastoupení. Systém poměrného zastoupení - mandáty se přidělují kandidujícím politickým subjektům poměrně podle počtu platných hlasů, které obdržely od voličů; pro vlastní určení výsledku hlasování se používají pak dvě základní metody výpočtu, a to pomocí volebního čísla či volebního dělitele; nástrojem bránícím přílišné rozdrobenosti politické scény jsou tzv. uzavírací klauzule. Podle zásad poměrného zastoupení se konají v ČR volby do: - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, - zastupitelstev krajů, - zastupitelstev obcí, - Evropského parlamentu. Většinový volební systém - zvolen je ten kandidát, který získá více hlasů než kterýkoli jiný protikandidát. V České republice je zaveden systém, kdy kandidát musí získat nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů; v případě, že se tak nestane, je zahájeno druhé kolo, do kterého postoupí 2 nejúspěšnější kandidáti. Podle zásad většinového systému se konají v ČR: Všeobecná vnitřní správa Stránka 65

66 - volby do Senátu Parlamentu České republiky - zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů; v případě, že se tak nestane je šestý den zahájeno druhé kolo, ve kterém proti sobě stojí dva kandidáti, kteří se umístili na prvních dvou místech, - zvolen je ten, kdo získá ve druhém kole více odevzdaných platných hlasů; v případě rovnosti rozhodne los. - volba prezidenta České republiky - prezidentem je zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu všech platných hlasů oprávněných voličů, není-li takový kandidát, koná se do 14 dnů druhé kolo volby, do kterého postupují 2 kandidáti, kteří obdrželi nejvíce odevzdaných platných hlasů, - zvolen je ten kandidát, který získal ve druhém kole nejvyšší počet platných hlasů, je-li takových kandidátů více, prezident není zvolen. 3. Délka funkčního období Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky - poslanci jsou voleni na dobu 4 let Senát Parlamentu České republiky - senátoři jsou voleni na dobu 6 let, přičemž každé 2 roky se volí třetina senátorů Zastupitelstvo kraje, zastupitelstvo obce - funkční období zastupitelstva je čtyřleté; jen zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby do zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období Prezident České republiky - volební období trvá 5 let Evropský parlament - funkční období činí 5 let 4. Počet členů volených zastupitelských sborů Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky poslanců Senát Parlamentu České republiky - 81 senátorů, každé 2 roky se volí třetina (27) senátorů Zastupitelstvo kraje (určuje se dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)) - zastupitelstvo se skládá z členů zastupitelstva, jejichž počet v kraji je následující do obyvatel (45 členů) nad do obyvatel (55 členů) nad obyvatel (65 členů), Všeobecná vnitřní správa Stránka 66

67 - rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva kraje je počet obyvatel kraje k 1. lednu roku, v němž se konají volby (zveřejní krajský úřad na úřední desce a ve Věstníku nejpozději do 2 dnů od jeho stanovení). Zastupitelstvo obce (určuje se dle zákona č. 128/2000 Sb., obecní zřízení) - je složeno z členů zastupitelstva obce, jejichž počet na každé volební období stanoví v souladu se zákonem zastupitelstvo obce nejpozději do 85 dnů přede dnem voleb, zastupitelstvo obce při stanovení počtu členů zastupitelstva obce přihlédne zejména k počtu obyvatel a velikosti územního obvodu, do 500 obyvatel (5 až 15 členů) nad 500 obyvatel do obyvatel (7 až 15 členů) nad do obyvatel (11 až 25 členů) nad do obyvatel (15 až 35 členů) nad do obyvatel (25 až 45 členů) nad obyvatel (35 až 55 členů) - rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva obce je počet obyvatel obce k 1. lednu roku, v němž se konají volby (oznámí se na úřední desce obecního úřadu nejpozději do 2 dnů po stanovení počtu), - neurčí-li zastupitelstvo jinak, volí se počet členů zastupitelstva podle počtu členů zastupitelstva obce v končícím volebním období, - dojde-li ke vzniku nové obce, sloučení obcí nebo k oddělení části obce, určí počet členů Ministerstvo vnitra. Evropský parlament Pravidla týkající se složení Evropského parlamentu určuje Lisabonská smlouva. Podle těchto pravidel (čl. 14 odst. 2 Smlouvy o EU) je nejvyšší možný počet poslanců Evropského parlamentu stanoven na celkem 751. Každá země musí být reprezentována nejméně 6 poslanci, nejvyšší možný počet poslanců z 1 země je 96. Při rozdělení křesel je nutno dodržovat zásadu sestupné poměrnosti. To znamená, že čím více má daná země obyvatel, na tím větší počet křesel má nárok, ale zároveň tím více obyvatel je zastupováno jedním poslancem. Pro volební období stanovila Evropská rada počet zástupců volených do Evropského parlamentu v jednotlivých zemích svým rozhodnutím (2013/312/EU). Na Českou republiku připadlo 21 křesel v Evropském parlamentu (v letech to bylo 22 křesel). Toto rozhodnutí bude pro další volby přezkoumáno. Všeobecná vnitřní správa Stránka 67

68 Základní právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta), ve znění pozdějších předpisů Další doporučené související právní předpisy: Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecné zřízení), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 129/2000., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů Mezinárodní smlouvy Všeobecná deklarace lidských práv (zejm. čl. 21) Dodatkový protokol k Evropské úmluvě č. 209/1992 Sb., (zejm. čl. 3) Smlouva o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy (čl. 20 a 22) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.) Všeobecná vnitřní správa Stránka 68

69 Základní studijní literatura: Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda I. díl, Praha, Linde, 2007 Marek Autoš: Principy voleb v České republice, Praha, Linde, 2008 Marek Autoš, Jan Wintr (eds.): Volby, demokracie, politické svobody, Praha, Leges, 2010 Užitečné webové stránky: - stanoviska MV k volbám - vyhledávání právních předpisů na portálu veřejné správy Všeobecná vnitřní správa Stránka 69

70 Doporučená osnova otázky: 1. Ústavní principy volebního práva 2. Kdo má právo volit v jednotlivých druzích voleb 3. Kdo může být zvolen v jednotlivých druzích voleb 4. Aktivní a pasivní volební právo cizinců ve volbách v České republice (občané EU, cizinci ze třetích zemí) 5. Vysvětlení pojmu volný mandát 1. Ústavní principy volebního práva - čl. 2 odst. 1 Ústavy princip zastupitelské demokracie, lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní - dle čl. 5 Ústavy je politický systém založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů - Hlava Druhá Ústavy upravena moc zákonodárná čl. 15 moc zákonodárná náleží Parlamentu, který se skládá ze dvou komor, a to Poslanecké sněmovny a Senátu čl. 16 Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, volených na dobu 4 let; Senát má 81 senátorů volených na dobu 6 let každé dva roky se volí třetina senátorů čl. 17 lhůta pro konání voleb (volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí; byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění) čl. 18 způsob hlasování, principy volebního práva a volební systém (volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení; volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad většinového systému) čl. 18 odst. 3 zakotvení aktivního volebního práva (právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let) Všeobecná vnitřní správa Stránka 70

71 čl. 19 zakotvení pasivního volebního práva (do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let; do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let) čl. 20 další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon čl. 21, čl. 22 neslučitelnost funkcí (nelze být členem obou komor Parlamentu, či zastávat např. funkci prezidenta, soudce) - Hlava Třetí Ústavy upravena moc výkonná čl. 54 odst. 2 prezident je volen v přímých volbách čl. 55 volební období prezidenta trvá pět let a začíná složením slibu čl. 56 volební právo a způsob hlasování (tajné hlasování, všeobecné, rovné a přímé volební právo); zvolení (nadpoloviční většina platných hlasů, není-li takového kandidáta, koná se za 14 dnů druhé kolo, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti; prezidentem je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů, je-li takových kandidátů více, prezident není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volba); návrh na zvolení (každý občan ve věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice oprávněných voličů; navrhovat může také nejméně 20 poslanců či 10 senátorů); aktivní volební právo (každý občan ČR, který dosáhl 18 let), lhůta pro konání voleb (volba se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky; uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba prezidenta republiky do devadesáti dnů); vyhlášení volby (předseda Senátu (popř. předseda PS) nejpozději 90 dnů před jejím konáním, uvolní-li se úřad prezidenta tak nejpozději do 10 dnů a zároveň nejpozději do 80 dnů před jejím konáním) čl. 57 pasivní volební právo (zvolen může být ten, kdo je volitelný do Senátu a nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou) čl. 63, odst. 1, písm. f) vyhlášení voleb (prezident vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a Senátu) - Hlava Sedmá Ústavy upravena územní samospráva čl. 102 členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva; funkční období je čtyřleté; další podrobnosti stanoví zákon - Listina základních práv a svobod Hlava Druhá (Lidská práva a základní svobody), oddíl druhý Politická práva čl. 21 (1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. (2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. Všeobecná vnitřní správa Stránka 71

72 (3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. (4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Ústavní principy (zásady) volebního práva - všeobecné právo volit mají všichni bez ohledu na rasu, pohlaví, sociální původ atd., avšak s ohledem na podmínky stanovené zákonem např. věk - rovné 1 volič = 1 hlas, hlasy voliče mají stejnou váhu - přímé volič hlasuje osobně, zastoupení není přípustné - tajné nikdo není oprávněn zjišťovat, pro koho volič hlasoval; volič musí upravit hlasovací lístek v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků, použít úřední obálku atd. 2. Kdo má právo volit v jednotlivých druzích voleb (aktivní volební právo) - čl. 18 odst. 3 Ústavy právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let - každý volič může v týchž volbách hlasovat pouze jednou Parlament České republiky - voličem je státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let, ve druhém kole voleb do Senátu může volit i občan, který alespoň druhý den konání druhého kola dosáhl věku nejméně 18 let Zastupitelstvo kraje - do zastupitelstva kraje, může volit státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let a je přihlášen k trvalému pobytu v obci, která náleží do územního obvodu kraje Zastupitelstvo obce - do zastupitelstva obce (hlavního města Prahy) může volit občan obce, je-li státním občanem České republiky, alespoň v den voleb, a konají-li se volby ve dvou dnech, druhý den voleb, dosáhl věku nejméně 18 let, je-li v den voleb v této obci (hlavním městě Praze) přihlášen k trvalému pobytu - za stejných podmínek může volit i státní občan jiného státu v případě, že právo volit mu přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv (v současné době se jedná pouze o Smlouvu o přistoupení ČR k Evropské unii, tudíž volební právo v komunálních volbách mají jen občané EU). - do zastupitelstva městského obvodu nebo městské části města se zvláštním postavením, anebo městské části hlavního města Prahy má právo volit ten volič, který je v den voleb přihlášen k trvalému pobytu v tomto městském obvodu nebo městské části Všeobecná vnitřní správa Stránka 72

73 Prezident České republiky - právo volit má státní občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let, ve druhém kole volby prezidenta může volit i občan, který alespoň druhý den konání druhého kola volby prezidenta dosáhl věku 18 let Evropský parlament - na území České republiky má právo volit každý občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let, a dále občan jiného členského státu EU, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let a je po dobu nejméně 45 dnů přihlášen k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky Překážky aktivního volebního práva (volič má volební právo, ale pro překážku ho nemůže vykonat) zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody (zastupitelstvo kraje, zastupitelstvo obce) služba vojáka z povolání v zahraničí (zastupitelstvo kraje a obce) 3. Kdo může být zvolen v jednotlivých druzích voleb (pasivní volební právo) - každý může v týchž volbách kandidovat pouze jednou. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky - čl. 19 odst. 1 Ústavy každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let; 25 zákona č. 247/1995 Sb. každý volič, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 21 let a není u něho ve dnech voleb překážka ve výkonu volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva) Senát PČR - čl. 19 odst. 2 Ústavy každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let; 57 zákona č. 247/1995 Sb. každý volič který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 40 let a není u něho ve dnech voleb překážka ve výkonu volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva) Zastupitelstva krajů a obcí - členem zastupitelstva může být zvolen každý volič, u kterého není překážka ve výkonu volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva a zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody) - členem zastupitelstva městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy může být zvolen ten volič, Všeobecná vnitřní správa Stránka 73

74 u kterého není překážka ve výkonu volebního práva (viz výše) a který je v den voleb v tomto městském obvodu nebo městské části přihlášen k trvalému pobytu Prezident České republiky - čl. 57 Ústavy občan, který je volitelný do Senátu, u kterého není překážka pasivního volebního práva (omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva); nesmí být zvolen více než dvakrát za sebou Evropský parlament - na území České republiky může být zvolen každý občan České republiky a každý občan jiného členského státu EU, který je na území České republiky nejpozději druhý den voleb po dobu nejméně 45 dnů přihlášen k trvalému pobytu nebo k přechodnému pobytu na území České republiky, alespoň druhý den voleb dosáhl věku 21 let, není omezena jeho svéprávnost k výkonu volebního práva - jde-li o občana jiného členského státu EU, nesmí být v členském státě, jehož je státním občanem, zbaven práva být volen do Evropského parlamentu, je-li zároveň občanem více členských států, nesmí být zbaven práva být volen do Evropského parlamentu ani v jednom z nich. A4. Aktivní a pasivní volební právo cizinců ve volbách v ČR (občané EU, cizinci ze třetích zemí) Nikoli všichni cizinci, ale pouze občané jiných členských států EU, mají právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a ve volbách do zastupitelstev obcí konaných na území České republiky. Toto právo jim vyplývá z čl. 20 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, který stanoví, že občané Unie mají právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Blíže je právo volit a být volen upraveno směrnicemi 93/109/ES a 94/80/ES, které jsou transponovány do příslušných volebních zákonů. V souladu se směrnicemi je zapotřebí, aby takový občan EU projevil svou vůli hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu na území České republiky tím, že požádá v zákonem stanovené lhůtě o zápis do seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu. Také v případě voleb do zastupitelstev obcí je možnost hlasovat ve volbách podmíněna předchozí žádostí takového občana EU o zápis do dodatku stálého seznamu voličů. V roce 2014 Krajský soud v Brně rozhodl o doplnění dodatku stálého seznamu voličů o občana Slovenské republiky s přechodným pobytem, tím mohl na základě rozhodnutí soudu ve volbách do zastupitelstva obce rovněž hlasovat. Ve zmíněném usnesení krajský soud argumentoval přímým účinkem práva EU. Státní volební komise se přiklonila k argumentaci soudu a doporučila, aby občanům EU s přechodným pobytem na celém území České republiky bylo umožněno na základě jejich žádosti zapsání do dodatku stálého seznamu voličů, a tím volit v komunálních volbách. Všeobecná vnitřní správa Stránka 74

75 5. Vysvětlení pojmu volný mandát Ve všech demokratických zemích má poslanec tzv. volný mandát, tzn., že svá práva a povinnosti poslance vykonává podle vlastní vůle a vlastního svědomí, bez nutnosti podřizovat se jakýmkoli pokynům a příkazům (Václav Pavlíček a kolektiv, Ústavní právo a státověda, I. díl, Linde, Praha, 2007) Parlament České republiky Mandát poslance i senátora je volný. To se odráží ve znění slibu podle čl. 23 odst. 3 Ústavy. Podle čl. 26 Ústavy Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Ze svého mandátu nejsou odvolatelní, mají širokou indemnitu a oplývají značnou imunitou. Zastupitelstva krajů a obcí I mandát člena zastupitelstva (obce i kraje) je reprezentativní. Podle zákona č. 128/2000 Sb. a zákona č. 131/2000 Sb., vykonává člen zastupitelstva svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy. Obdobně i podle zákona č. 129/2000 Sb., zastupitel není povinen řídit se pokyny jednotlivých voličů, mandát vykonává v zájmu všech občanů kraje. Člena zastupitelstva není možné voliči odvolat. Evropský parlament Volný mandát vyplývá z Aktu z roku 1976 o volbě poslanců Evropského parlamentu na základě přímého a všeobecného volebního práva. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto Aktu poslanci Evropského parlamentu hlasují osobně. Nejsou vázáni žádnými příkazy a nezastávají vázaný mandát. Základní právní předpisy: Ústavní Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta), ve znění pozdějších předpisů Všeobecná vnitřní správa Stránka 75

76 Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Další doporučené související právní předpisy: Směrnice 93/109 EC, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu občanů Unie, kteří mají bydliště v některém členském státě a nejsou jeho státními příslušníky Směrnice 94/80/ES, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními občany Základní studijní literatura: Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, I. díl, Praha, Linde, 2007 Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, Praha, Leges, 2011 Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 76

77 Doporučená osnova otázky: 1. Struktura volebních orgánů 2. Státní volební komise (postavení v systému volebních orgánů, její složení a úkoly) 3. Princip sestavování okrskových volebních komisí a jejich úkoly 4. Stěžejní úkoly Českého statistického úřadu ve volbách 5. Úhrada výdajů volebních orgánů na volby 1. Struktura volebních orgánů Volební orgány zajišťují přípravu, organizaci, provádění, zjišťování a vyhlašování výsledků voleb; činnost volebních orgánů je výkonem státní správy; zaměstnanci kraje zařazení do krajských úřadů a zaměstnanci obce zařazení do pověřených obecních úřadů mohou vykonávat činnosti podle volebních zákonů, pouze pokud mají osvědčení o způsobilosti na úseku voleb. Taxativní vymezení volebních orgánů a jejich hlavní, stěžejní úkoly: Státní volební komise koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb Ministerstvo vnitra metodicky řídí organizační a technickou přípravu, průběh a provedení voleb Ministerstvo zahraničních věcí (pro volby do PČR, prezidenta, EP) metodicky řídí organizační a technickou přípravu, průběh a provedení voleb mimo území ČR Český statistický úřad zajišťuje systém zjišťování výsledků voleb i jejich zpracování krajský úřad (vyjma voleb do S) - v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy (pro volby do PS, ZO, prezidenta, EP) registrace kandidátních listin pro volby do PS, ZK, kontrolní činnost Všeobecná vnitřní správa Stránka 77

78 pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu, v hlavním městě Praze úřad městské části v sídle volebního obvodu, a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst (pro volby do S) registrace přihlášek k registraci pro volby do S pověřený obecní úřad - v hlavním městě Praze úřad městské části, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do PČR, EP) - ve městech Brno, Ostrava a Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do ZK) - v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst (pro volby do ZO - zde i funkce registračního úřadu pro obce, kde nejsou na obecním úřadě zřízeny alespoň 2 odbory) - v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu s více než 10 stálými volebními okrsky, jinak magistrát tohoto města (pro volbu prezidenta) přebírací místo ČSÚ obecní úřad v obcích, v nichž rada obce zřídila alespoň 2 odbory obecního úřadu, a v obcích, v nichž je pověřený obecní úřad, v hlavním městě Praze úřad městské části, v němž rada městské části zřídila alespoň 2 odbory, ve městech Brně, Ostravě a Plzni úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do ZO) registrační úřad pro volby do ZO obecní úřad, městský úřad, magistrát územně nečleněného statutárního města, - úřad městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města a úřad městské části hlavního města Prahy (pro volby do PČR, ZO, prezidenta, EP) - ve městech Brno, Ostrava, Plzeň úřad městské části nebo městského obvodu (pro volby do ZK) zajišťuje volební místnosti, vede seznamy voličů, vydává voličské průkazy starosta obce, primátor statutárního města, které není územně členěno, a v územně členěných statutárních městech starosta městské části nebo městského obvodu - v hlavním městě Praze starosta městské části (vyjma voleb do ZK) informace pro voliče, distribuce hlasovacích lístků, úkoly ve vztahu k okrskovým volebním komisím zastupitelský úřad a konzulární úřad České republiky, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem (pro volby do PČR, prezidenta, EP) zajišťuje informace pro voliče, volební místnosti, vede zvláštní seznam voličů, vydává voličské průkazy okrsková volební komise zajišťuje hlasování, sčítá hlasy Všeobecná vnitřní správa Stránka 78

79 zvláštní okrsková volební komise (pro volby do PS, prezidenta) zajišťuje hlasování, sčítá hlasy mimo území ČR tajemník pověřeného obecního úřadu (pro volbu prezidenta) plní úkoly obecního úřadu, pokud nejsou splněny ve stanovené lhůtě ředitel krajského úřadu, ředitel Magistrátu hlavního města Prahy (vyjma voleb do ZK) plní úkoly, pokud je neplní starosta starosta stojící v čele pověřeného obecního úřadu (pro volby do EP) plní úkoly, pokud je neplní starosta 2. Státní volební komise - stálý volební orgán zřízený na základě zákona č. 130/2000 Sb.; jednací řád Státní volební komise je upraven ve vyhlášce č. 152/2000 Sb. - předsedou SVK je ministr vnitra, další členy a náhradníky SVK (z MV, ČSÚ, MF, MZV, MS, MO, MZ, MPSV a Kanceláře prezidenta republiky) jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra vnitra - pro účely organizačně technického zabezpečení činnosti SVK zřizuje ministr vnitra sekretariát, tvořený zaměstnanci Ministerstva vnitra Úkoly - koordinuje přípravu, organizaci, průběh a provedení voleb - vykonává dohled nad zabezpečením úkonů nezbytných pro organizačně technické provádění voleb - losuje čísla, kterými budou označeny hlasovací lístky (pro volby do PS, zastupitelstev krajů, prezidenta, EP) - určuje losem, kterému volebnímu kraji jsou podřazeny zvláštní volební okrsky v zahraničí (pro volby do PS) - vyhotovuje zápis o výsledku voleb do PS - vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky voleb sdělením ve Sbírce zákonů - předává osvědčení o zvolení poslancem PS, EP, senátorem - předává celkové výsledky voleb příslušné komoře Parlamentu, EP, předsedovi Senátu (popř. předsedovi PS) - vydává povolení k přítomnosti dalších osob při sčítání hlasů okrskovou volební komisí - schvaluje zápis o výsledku voleb do EP na území ČR vyhotovený ČSÚ - informuje EP o tom, že podle právní úpravy ČR zanikl mandát poslance EP, zvoleného na území ČR Všeobecná vnitřní správa Stránka 79

80 3. Princip sestavování okrskových volebních komisí a její úkoly Úkoly (hlavní) - dbá o pořádek ve volební místnosti, - zajišťuje hlasování a dozírá na jeho průběh, - sčítá hlasy a vyhotovuje zápis o průběhu a výsledku hlasování. Členství (jediný volební orgán sestavený ze zástupců kandidujících subjektů) - státní občan ČR starší 18 let, popř. státní občan jiného členského státu, jemuž právo volit přiznává mezinárodní úmluva, kterou je ČR vázána a je přihlášen k trvalému pobytu v obci na území ČR (volby do zastupitelstva obce) či občan jiného členského státu EU (volby do Evropského parlamentu) - u kterého nenastala překážka výkonu volebního práva - není kandidátem pro příslušné volby. Sestavení, vznik a zánik členství - starosta obce stanovuje s přihlédnutím k počtu voličů ve volebním okrsku do 60 dnů přede dnem voleb minimální počet členů okrskové volební komise, a to tak, aby počet členů byl nejméně 6 (5 pro volby do PČR, prezidenta, EP), s výjimkou volebních okrsků do 300 voličů, kde může být okrsková volební komise čtyřčlenná - každý kandidující subjekt, jehož kandidátní listina byla zaregistrována (v případě volby prezidenta občan, který je oprávněn navrhnout kandidáta a jím podaná kandidátní listina byla zaregistrována, dále politické strany, politická hnutí, koalice, která má zastoupení v Poslanecké sněmovně nebo Senátu, nebo ta, která nemá zastoupení v Parlamentu, ale získala v posledních volbách alespoň 1 mandát v územně příslušném zastupitelstvu kraje) může delegovat nejpozději 30 dnů přede dnem voleb 1 člena a 1 náhradníka do okrskové volební komise (není-li dosaženo minimálního počtu členů jmenuje členy starosta) - okrsková volební komise je schopná se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů s právem hlasovat - první jednání OkVK svolá starosta - komise na svém prvním zasedání určí losem ze svých členů předsedu a místopředsedu - zapisovatel jmenován starostou nejpozději 20 dnů před prvním zasedáním okrskové komise; člen komise s hlasem poradním - vznik členství okamžikem složení slibu - zánik členství dnem ukončení činnosti okrskové volební komise, úmrtím, vzdáním se funkce, odvoláním nebo ve dnech voleb nepřítomností člena bez souhlasu komise. Všeobecná vnitřní správa Stránka 80

81 4. Stěžejní úkoly Českého statistického úřadu ve volbách - vypracovává závazný systém zjišťování a zpracování výsledků voleb a zajišťuje vyhotovení příslušného programového vybavení pro účel zpracování a poskytování výsledků voleb - zabezpečuje technicky, organizačně i personálně systém zpracování výsledků voleb - zpracovává celkové výsledky voleb, podklady pro zápis Státní volební komise a údaje o celkových výsledcích voleb do Senátu a předává je neprodleně Státní volební komisi - vyhotovuje zápisy o výsledku voleb a předává je neprodleně krajskému úřadu nebo pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu - provádí školení určených členů okrskových volebních komisí k systému zjišťování a zpracování výsledků hlasování - vydává okrskovým volebním komisím nebo Ministerstvu zahraničních věcí písemný doklad ve formě počítačové sestavy osvědčující, že výsledky z volebního okrsku nebo zvláštního volebního okrsku byly do dalšího zpracování převzaty bezchybně - vyhotovuje registry a číselníky kandidátů a kandidujících politických stran, politických hnutí a koalic, sděluje případné duplicity na kandidátních listinách a přihláškách k registraci - řeší stížnosti na funkci technických zařízení a příslušného programového vybavení, použitých při zpracování výsledků voleb 5. Úhrada výdajů volebních orgánů na volby - činnost volebních orgánů je výkonem státní správy - činnost spolu s náklady na volby je plně hrazena ze státního rozpočtu, finanční prostředky spojené s přípravou a konáním voleb jsou vedeny v kapitole státního rozpočtu Všeobecná pokladní správa - při vynakládání výše uvedených oprávněných výdajů se postupuje podle směrnice Ministerstva financí č.j. MF /2013/ ze dne o postupu obcí a krajů při financování voleb Základní právní předpisy: Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Všeobecná vnitřní správa Stránka 81

82 Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Směrnice MF č.j.: /2013/ o postupu obcí a krajů při financování voleb (uveřejněna ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí č. 1/2014) Užitečné webové stránky: - stanoviska MV k volbám Všeobecná vnitřní správa Stránka 82

83 Doporučená osnova otázky: 1. Vymezení pojmu a cíle činnosti politických stran a politických hnutí 2. Jaké politické strany a politická hnutí nemohou vznikat a vyvíjet činnost 3. Vazba na základní registry 4. Pozastavení činnosti a rozpuštění politických stran a politických hnutí 1. Vymezení pojmu a cíle činnosti politických stran a politických hnutí Dle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon č. 424/1991 Sb. ), jsou politické strany a politická hnutí (dále též strana a hnutí ) právnickými osobami, které vznikají registrací Ministerstvem vnitra. Citovaný zákon neobsahuje definici strany a hnutí. Pojmové znaky strany a hnutí lze však dovodit z Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ), jakož i z jednotlivých ustanovení zákona č. 424/1991 Sb. Podle čl. 5 Ústavy ČR je politický systém České republiky založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Podle čl. 20 odst. 2 Listiny mají občané zaručené právo sdružovat se ve stranách a hnutích včetně jejich zakládání. Ustanovení 1 zákona č. 424/1991 Sb., v návaznosti na čl. 20 odst. 2 Listiny, pak charakterizuje stranu a hnutí jednak tím, že jsou sdružením fyzických osob (tj. občanů České republiky starších 18 let), a jednak posláním strany a hnutí, čímž je výkon politického sdružovacího práva, který slouží občanům k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména pak na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy. K tomuto cíli uskutečňují odpovídající aktivity, jejichž hranice jsou právně vymezeny v 4 zákona č. 424/1991 Sb. Cíle strany a hnutí jsou povinnou náležitostí jejich stanov. Všeobecná vnitřní správa Stránka 83

84 2. Jaké politické strany a politická hnutí nemohou vznikat a vyvíjet činnost Podle 4 zákona č. 424/1991 Sb. nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí: a) které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, b) které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány, c) které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů, d) jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů. 3. Vazba na základní registry Zákonem č.111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, byly zřízeny 4 základní registry, a to: 1. základní registr obyvatel (tzv. registr obyvatel ) 2. základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (tzv. registr osob ) 3. základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí (tzv. registr územní identifikace ) a 4. základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností (tzv. registr práv a povinností ). Na základě výše citovaného zákona je Ministerstvo vnitra editorem, který zapisuje prostřednictvím agendového informačního systému referenční údaje týkající se strany a hnutí do registru osob a provádí změny zapsaných údajů. Jako editor je tak odpovědné za to, že jím zapsané referenční údaje, tzn. název strany a hnutí, jejich sídlo, datum vzniku, údaje o statutárním orgánu a datum zániku strany a hnutí, jsou v souladu s údaji uvedenými v dokumentech, na jejichž základě jsou údaje do registru osob zapsány. Všeobecná vnitřní správa Stránka 84

85 4. Pozastavení činnosti a rozpuštění politických stran a politických hnutí Činnost strany a hnutí může být pozastavena nebo mohou být rozpuštěny toliko rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, a to z důvodů taxativně stanovených v 13 odst. 5 a 14 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb. Důvodem k pozastavení činnosti strany a hnutí je: porušení základních principů sdružování se ve stranách a hnutích vyjádřených v 1 až 3 zákona (např. umožnění členství ve straně a hnutí občanům mladším 18 let či nucení ke členství ve straně a hnutí), vyvíjení nedovolené činnosti specifikované v 4 zákona (viz bod 2 osnovy), porušení zásady oddělení strany a hnutí od státu, nerespektování zákazu jejich ozbrojení a zřizování ozbrojených složek, jakož i zákazu zakládání a organizování činnosti stran a hnutí na pracovištích ( 5 zákona), neustavení statutárního orgánu v zákonné lhůtě 6 měsíců od vzniku strany a hnutí ( 6 odst. 5 zákona), porušení zákonných ustanovení týkajících se hospodaření strany a hnutí ( 17, 17a, 17b, 18 a 19h zákona), upravujících mimo jiné povinnost strany a hnutí předložit Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen Úřad ) každoroční výroční finanční zprávu v termínu do 1. 4., vyvíjení činnosti v rozporu se stanovami strany a hnutí. Při pozastavení činnosti může strana a hnutí činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Návrh na pozastavení činnosti nebo rozpuštění strany a hnutí podává vláda ČR a neučiní-li tak do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. Dojde-li rozhodnutím Nejvyššího správního soudu k pozastavení činnosti strany a hnutí, mají stanovenou jednoroční lhůtu k tomu, aby odstranily stav, který byl důvodem pro pozastavení jejich činnosti. Jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, mohou být strana nebo hnutí zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění. O znovuobnovení činnosti rozhoduje na základě žaloby strany a hnutí Nejvyšší správní soud, s výjimkou znovuobnovení činnosti pozastavené z důvodů neustavení statutárního orgánu nebo nepředložení výroční finanční zprávy, kdy se činnost strany a hnutí považuje za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (tzn. Ministerstvem vnitra v případě neustavení statutárního orgánu strany a hnutí a Úřadem v případě nepředložení Všeobecná vnitřní správa Stránka 85

86 výroční finanční zprávy). Vzhledem k tomu, že strana a hnutí mohou při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu, nemohou se zúčastnit voleb konaných v době omezení jejich činnosti. Pozastavit činnost strany a hnutí nebo je rozpustit nelze však v době ode dne vyhlášení prezidentem republiky celostátních voleb všech typů až do desátého dne po posledním dni těchto voleb (tzv. ochranná lhůta). Toto pravidlo neplatí, jestliže je činnost strany a hnutí v rozporu s 4 (viz výše bod 2.). Základní právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění Listina základních práv a svobod Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů Další doporučené související právní předpisy: Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů Další doporučená studijní literatura: Ústavní právo České republiky, I. díl, Jan Filip, Masarykova univerzita v Brně, 1997 Užitečné webové stránky: (Služby pro veřejnost Rady a služby Občanské aktivity bod 6. Registrace politických stran a politických hnutí) Všeobecná vnitřní správa Stránka 86

87 Doporučená osnova otázky: 1. Rejstřík politických stran a politických hnutí 2. Význam rejstříku politických stran a politických hnutí 1. Rejstřík politických stran a politických hnutí Rejstřík politických stran a politických hnutí (dále jen rejstřík stran a hnutí ) je veřejným seznamem, do kterého se zapisují nebo vyznačují zákonem stanovené údaje týkající se stran a hnutí. Je každému přístupný a každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si z něj kopie a výpisy. Jeho součástí je i sbírka listin, která obsahuje: stanovy, usnesení o ustavení orgánů, usnesení o změně stanov, usnesení o zrušení strany a hnutí. Rejstřík stran a hnutí vede Ministerstvo vnitra na základě 9 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 340/2000 Sb., (dále jen zákon č. 424/1991 Sb. ), od 1. ledna Vzhledem k této skutečnosti je u stran a hnutí registrovaných Ministerstvem vnitra ke dni 31. prosince 2000 v rámci historie údajů uveden stav platný k a jeho následné změny. Úplnou historii vedených údajů obsahuje rejstřík stran a hnutí v případě těch stran a hnutí, které vznikly po 1. lednu Elektronická verze rejstříku stran a hnutí je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva vnitra ( Služby pro veřejnost - Seznam politických stran). Do rejstříku stran a hnutí se zapisují tyto údaje: název, zkratka a sídlo strany a hnutí s uvedením dne a čísla registrace, den registrace změny stanov, zánik strany a hnutí s uvedením dne a právního důvodu výmazu. Všeobecná vnitřní správa Stránka 87

88 Dále se do rejstříku stran a hnutí vyznačují tyto údaje: identifikační číslo strany a hnutí, jméno, příjmení, datum narození a adresa místa pobytu osob, které jsou statutárním orgánem strany a hnutí nebo jeho členy, s uvedením způsobu, jakým jednají jménem strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí, zrušení strany a hnutí, vstup do likvidace vč. jména, příjmení, data narození a adresy místa pobytu likvidátora, zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku, rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, rozhodnutí, jímž se insolvenční řízení končí, jméno, příjmení (obchodní firma) a sídlo insolvenčního správce. Do rejstříku stran a hnutí se zapíše nebo vyznačí také změna nebo zánik skutečností výše uvedených. 2. Význam rejstříku politických stran a politických hnutí Zavedením rejstříku stran a hnutí byl vytvořen prostor pro uplatnění veřejné informovanosti o zásadních skutečnostech týkajících se stran a hnutí. Uplatňuje se tak princip obdobný v případě jiných právnických osob. Okruh údajů vedených v rejstříku stran a hnutí odpovídá okruhu údajů o právnických osobách zapsaných v ostatních rejstřících. Základní právní předpisy: Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění Listina základních práv a svobod Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů Všeobecná vnitřní správa Stránka 88

89 Další doporučené související právní předpisy: Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů Užitečné webové stránky: (Služby pro veřejnost Seznam politických stran) Všeobecná vnitřní správa Stránka 89

90 Doporučená osnova otázky: I. Co je přestupek: 1. Pojem přestupek 2. Jaké jsou formy zavinění 3. Správní tresty za přestupek II. Kdo může spáchat přestupek: 1. Fyzická osoba - věk, příčetnost, zavinění 2. Právnická osoba a podnikající fyzická osoba 3. Okolnosti vylučující protiprávnost I. CO JE PŘESTUPEK 1. Pojem přestupek Definice přestupku je vymezena v 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen zákon č. 250/2016 Sb.), podle něhož je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Pojem přestupek ve smyslu zákona č. 250/2016 Sb., zahrnuje jednak přestupky nepodnikajících fyzických osob, správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, jiné správní delikty fyzických osob. Oproti předchozí úpravě přestupkového práva (zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích), která zakotvovala základy odpovědnosti za přestupek a řízení o přestupcích pouze ve vztahu k fyzickým osobám, aniž by byla podrobněji upravena správně právní odpovědnost právnických osob a podnikajících fyzických osob, tak zákon č. 250/2016 Sb. sjednocuje právní úpravu odpovědnosti jak za přestupky fyzických osoby, tak za správní delikty fyzických osob, právnických a podnikajících fyzických osob, včetně řízení o nich. Zákon č. 250/2016 Sb. nahradil zcela dosavadní zákon č. 200/1990 Sb. k Nicméně aplikace zákona č. 200/1990 Sb. zatím není s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 250/2016 Sb. zcela vyloučena, neboť se dosud dokončují řízení zahájená před účinností nové právní úpravy. Zákon č. 250/2016 Sb. se nevztahuje na správní disciplinární Všeobecná vnitřní správa Stránka 90

91 delikty, správní pořádkové delikty a delikty proti platební disciplíně (platební delikty) - ty představují speciální kategorii. Přestupek je v zákoně č. 250/2016 Sb. vymezen jednak pozitivně (jaké jednání je přestupkem) a negativně (kdy se nejedná o přestupek). V pozitivním vymezení je pojem přestupku vyjádřen formálním a materiálním znakem. Formální znak přestupku zahrnuje jak obecné zákonné znaky, tak typové znaky. Mezi formální obecné zákonné znaky řadíme: Protiprávnost - jednání je v rozporu s právem a porušuje povinnost vyplývající ze zákona nebo uloženou na jeho základě. Přestupkem proto nemůže být jednání, které formálně přestupku odpovídá, ale není dána jeho protiprávnost. Trestnost - se spácháním přestupku zákon spojuje hrozbu správního trestu. Přestupková způsobilost - fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba je způsobilá být pachatelem přestupku. V případě fyzické osoby mezi obecné zákonné znaky řadíme věk, příčetnost a zavinění. Na podnikající fyzickou osobu se vztahuje jednak přestupková způsobilost fyzické osoby a splnění dalších podmínek stanovených zákonem. V případě právnické osoby vzniká přestupková způsobilost zpravidla jejím zapsáním do veřejného rejstříku. Výslovné označení za přestupek v zákoně Formální typové znaky přestupku představují znaky skutkových podstat přestupků. Materiálním znakem se rozumí společenská škodlivost, tj. nebezpečnost činu pro společnost. Aby se jednalo o přestupek, musí být formální a materiální znak splněn současně (tzv. materiálně-formální pojetí přestupku). Negativním vymezením přestupku stanovuje zákon č. 250/2016 Sb. vztah k trestným činům. O přestupek se nejedná, jde-li o trestný čin. Pro odlišení přestupků a trestných činů je určující stupeň společenské škodlivosti - přestupek představuje méně škodlivou kategorii protiprávního činu než trestný čin. Přestupkem je pak způsobena škoda menší než nepatrná, kdežto u trestného činu se vyžaduje škoda vyšší než nepatrná. Zákon č. 250/2016 Sb. obsahuje kromě obecného vymezení pojmu přestupek též definici pojmu pokračování v přestupku, trvající přestupek a hromadný přestupek (viz 7-9). 2. Jaké jsou formy zavinění Zákon č. 250/2016 Sb. rozlišuje dvě formy zavinění: zavinění úmyslné úmysl přímý úmysl nepřímý zavinění z nedbalosti nedbalost vědomá nedbalost nevědomá Všeobecná vnitřní správa Stránka 91

92 Úmysl přímý = pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (příklad - Pan T. ukradne v obchodě knihu. -> pachatel ví, že se tak dopustí krádeže a chce tak učinit). Úmysl nepřímý = pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tím byl srozuměn (příklad - Pan T. dá facku panu K. a při tom mu rozbije brýle. Pan T. chtěl dát facku panu K., přičemž věděl, že když pan K. nosí brýle, může důsledkem úderu do obličeje dojít k jejich rozbití a byl s tím srozuměn.) Nedbalost vědomá = pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí (příklad - Pan T. ví, že jeho pes je agresivní povahy a že napadá lidi, nicméně spoléhá na to, že pes tentokrát na vycházce nikoho nepokouše a nedá mu náhubek, načež pes pokouše kolemjdoucího). Nedbalost nevědomá = pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (příklad - Pan T. venčí svého psa, který se za běžných okolností chová krotce, bez náhubku, přičemž pes v důsledku úleku pokouše kolemjdoucího. -> Pan T. nevěděl, že psa zrovna na dnešní procházce něco vyděsí a dojde k pokousání, ač jako majitel psa měl a mohl vědět, že se pes v jistých situacích chová nepředvídavě, tudíž měl psovi dát z preventivních důvodů náhubek). Zavinění je jedním ze základních (obligatorní) znaků odpovědnosti za přestupek fyzické osoby; je subjektivním předpokladem správněprávní odpovědnosti fyzické osoby. Zavinění můžeme definovat jako vnitřní psychický stav pachatele k protiprávnímu jednání a jeho následku. K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. 3. Správní tresty za přestupek Správní trest je právním následkem přestupku. Může být uložen pouze na základě zákona za spáchaný přestupek jeho pachateli. Správní tresty mají represivní, výchovný i preventivní charakter. Zákon č. 250/2016 Sb. stanoví pět druhů správních trestů, jež lze uložit za spáchaný přestupek - napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty a zveřejnění rozhodnutí. Napomenutí je nejmírnějším správním trestem a nelze jej uložit spolu s pokutou. Ostatní správní tresty lze uložit samostatně nebo s jinými správními tresty. Správní trest zveřejnění rozhodnutí lze uložit pouze právnické nebo podnikající fyzické osobě. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry správní orgán přihlédne k demonstrativně uvedeným okolnostem, které mají vliv na míru společenské škodlivosti přestupku. Správní orgán přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku ( 38); k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení; k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem ( 39, 40); u pokusu přestupku k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání přestupku, jakož i k okolnostem a důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo; Všeobecná vnitřní správa Stránka 92

93 u spolupachatelů k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání přestupku; u fyzické osoby k jejím osobním poměrům a k tomu, zda a jakým způsobem byla pro totéž protiprávní jednání potrestána v jiném řízení před správním orgánem než v řízení o přestupku; u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti; u právního nástupce k tomu, v jakém rozsahu na něj přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného přestupku, a v případě více právních nástupců k tomu, zda některý z nich pokračuje v činnosti, při které byl přestupek spáchán; u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání. V případě, že správní orgán ve společném řízení projedná více přestupků téhož pachatele, uloží úhrnný správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný (tzv. princip absorpce). Princip absorpce je současně doplněn tzv. asperační zásadou, která spočívá v tom, že správní orgán může horní hranici sazby pokuty stanovenou zákonem za přestupek nejpřísněji trestný zvýšit až o polovinu, nejvýše však do částky, která je součtem horních hranic sazeb pokut za jednotlivé společně projednávané přestupky. Zákon č. 250/2016 Sb. dále zakotvuje možnost podmíněného upuštění od uložení správního trestu, upuštění od uložení správního trestu a mimořádné snížení výměry pokuty ( 42-44). Aplikace těchto institutů pak připadá v úvahu při splnění zákonem stanovených podmínek. Vedle správního trestu lze za přestupek jeho pachateli uložit i ochranné opatření. Hlavním účelem ochranných opatření je jeho preventivní a zabezpečovací úloha s cílem odstranit nebo alespoň omezit nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných zákonem. Zákon č. 250/2016 Sb. upravuje dva základní druhy ochranných opatření, a to omezující opatření a zabrání věci nebo náhradní hodnoty ( 51-54). Omezující opatření spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa nebo místa, kde se konají sportovní, kulturní a jiné společenské akce, popřípadě v povinnosti zdržet se styku s určitou osobou nebo vymezeným okruhem osob nebo v povinnosti podrobit se vhodnému programu pro zvládání agrese nebo násilného chování. Omezující opatření lze uložit jedině za současného splnění zákonem stanovených podmínek - lze ho uložit pouze fyzické osobě, předpokládá-li to zákon, existuje-li přímá souvislost mezi spáchaným přestupkem a omezujícím opatřením, které má být uloženo a je přiměřené povaze a závažnosti spáchaného přestupku a osobním poměrům pachatele. Omezující opatření lze uložit pouze spolu se správním trestem, nejdéle na dobu 1 roku. Lze ho uložit též s účinky mimo správní obvod správního orgánu, který je ukládá. Zabrání věci nebo náhradní hodnoty lze uložit pouze tehdy, pokud nebylo uloženo propadnutí věci. O zabrání věci lze rozhodnout při existenci důvodů stanovených zákonem, a pokud to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem. V případě, že je věc výnosem přestupku, byť nikoli bezprostředním, může být uloženo zabrání této věci i bez toho, že by to vyžadovala bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem, a bez toho, že by byl dán některý ze zákonem stanovených důvodů pro zabrání věci. O zabrání věci nelze rozhodnout, uplynulo-li od jednání majícího znaky přestupku 5 let. Zabrání náhradní hodnoty se uloží tomu, komu náleží věc, která by mohla být zabrána, a který ji před zabráním zničí, poškodí, zcizí, zatají, učiní neupotřebitelnou nebo Všeobecná vnitřní správa Stránka 93

94 zužitkuje, anebo jinak zmaří její zabrání, a to až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Vlastníkem zabrané věci nebo zabrané náhradní hodnoty se stává stát. II. KDO MŮŽE SPÁCHAT PŘESTUPEK 1. Fyzická osoba - věk, příčetnost, zavinění Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku (ustanovení 5 odst. 1 PřesZ). Jednání, které je přestupkem, musí mít svého nositele subjekt, který jedná. Obecným znakem přestupku je proto rovněž odpovědná osoba pachatel. Tou je pouze fyzická osoba, která má deliktní způsobilost. Deliktní způsobilost fyzické osoby (a tedy způsobilost být pachatelem deliktu) je obecně vázána na dosažení rozumové a volní vyspělosti. Ta je dána věkem fyzické osoby a její schopností, z hlediska duševního stavu, rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat (příčetnost). Základními podmínkami odpovědnosti fyzické osoby za přestupek tudíž jsou - dosažení zákonem stanoveného věku - příčetnost Shrnuto: Obecně - naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku. Co se týče odpovědnosti fyzických osob - dosažení věku 15 let (den následující po 15. narozeninách ) Zákon č. 250/2016 Sb. upravuje odpovědnost za přestupek fyzické osoby, právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Fyzická osoba je pachatelem, jestliže svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku nebo jeho pokusu, je-li trestný ( 13 zákona č. 250/2016 Sb.). Pachatelem přestupku je fyzická osoba, která má deliktní způsobilost. Deliktní způsobilost fyzické osoby (a tedy způsobilost být pachatelem deliktu) je obecně vázána na dosažení určité rozumové a volní vyspělosti. Ta je dána věkem fyzické osoby a její schopností, z hlediska duševního stavu, rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat (příčetnost). Fyzická osoba může být pachatelem přestupku pouze tehdy, splňuje-li následující předpoklady - věk, příčetnost a zavinění. Věk Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku ( 18 zákona č. 250/2016 Sb.). Zákon č. 250/2016 Sb. tak stanoví věkovou hranici odpovědnosti za přestupek na den, kdy fyzická osoba dovrší patnáctý rok svého věku, tedy na den, který následuje po dni jejích patnáctých narozenin. Fyzickou osobu, která v době spáchání přestupku dovršila patnáct let a nepřekročila osmnáctý rok svého věku zákon č. 250/2016 Sb. označuje termínem mladistvý, přičemž obsahuje též speciální úpravu pro postih mladistvých pachatelů ( 55-59). Všeobecná vnitřní správa Stránka 94

95 Příčetnost Příčetností se rozumí způsobilost (schopnost) být z hlediska duševního stavu osobou odpovědnou za přestupek. Tedy být schopen rozpoznat škodlivost svého jednání. Zákon č. 250/2016 Sb. definuje příčetnost negativně ( 19), když se vychází z toho, že za pravidelný stav se považuje stav příčetnosti. Z důvodu nepříčetnosti nebude za přestupek odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat. Duševní porucha musí existovat v době spáchání přestupku a musí být v příčinné souvislosti se spáchaným činem. Pouhá existence duševní poruchy bez příčinné souvislosti se spáchaným činem nezbavuje osobu příčetnosti, a tedy ani odpovědnosti za přestupek. Nepříčetnost je otázkou právní, je třeba ji v řízení prokázat. Posuzuje se individuálně vždy k určitému konkrétnímu činu. Odpovědnost za přestupek není vyloučena u toho, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky. Návykovou látkou se přitom rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Zavinění Odpovědnost za přestupek fyzické osoby je postavena na subjektivní odpovědnosti fyzické osoby, tedy se předpokládá zaviněné protiprávní jednání. Zavinění je obligatorním znakem přestupku. Přitom k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění (blíže viz bod I. 2.). Za pachatele přestupku se považuje i tzv. nepřímý pachatel, tedy fyzická osoba, která ke spáchání přestupku užila jiné (fyzické či právnické) osoby jako živého nástroje ( 13 odst. 2 a 3). Nepřímé pachatelství připadá v úvahu jen tehdy, když pachatel není za přestupek sám odpovědný. Za nepřímého pachatele se tedy považuje ten, kdo ke spáchání přestupku užil jiné fyzické osoby, jež není odpovědná za přestupek pro nedostatek věku nebo nepříčetnost anebo proto, že svým jednáním naplnila podmínky nutné obrany nebo krajní nouze nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost, nebo ten, kdo ke spáchání přestupku užil právnické osoby, která není za přestupek odpovědná. Pachatelem přestupku je, stanoví-li tak zákon, též fyzická osoba, která zosnovala nebo řídila spáchání přestupku (organizátor), vzbudila v jiném rozhodnutí spáchat přestupek (návodce), nebo umožnila nebo usnadnila jinému spáchání přestupku (pomocník). U organizátora, návodce a pomocníka se vyžaduje úmyslné jednání, přičemž odpovědnost za přestupek vznikne pouze tehdy, byl-li přestupek nebo jeho pokus dokonán. U fyzické osoby je upravena též odpovědnost zákonného zástupce a opatrovníka ( 14 zákona č. 250/2016 Sb.). Jestliže zákon stanoví, že pachatelem může být jen fyzická osoba, která má zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení, a jednal-li nebo měl-li jednat za tuto osobu její zákonný zástupce nebo opatrovník, odpovídá za přestupek zákonný zástupce nebo opatrovník, i když on sám tuto zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení nemá. 2. Příčetnost Právnická osoba je pachatelem, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzické osoby, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje Všeobecná vnitřní správa Stránka 95

96 za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě a která porušila právní povinnost uloženou právnické osobě, a to při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s činností právnické osoby nebo ku prospěchu právnické osoby nebo v jejím zájmu ( 20 zákona č. 250/2016 Sb.). Odpovědnost právnické osoby za přestupek vznikne při kumulativním splnění výše uvedených podmínek. Zákon č. 250/2016 Sb. vychází z objektivní odpovědnosti právnické osoby s možností se jí zprostit při prokázání zákonem stanoveného liberačního důvodu. Předpokladem odpovědnosti právnické osoby za přestupek tedy není zavinění, neposuzuje se. Zákon č. 250/2016 Sb. stanoví taxativní výčet osob, které se pro účely posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považují za osoby, jejichž jednání se právnické osobě přičítá (20 odst. 2). Těmito osobami jsou statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, jiný orgán právnické osoby nebo jeho člen, zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění úkolů vyplývajících z tohoto postavení, fyzická osoba, která plní úkoly právnické osoby, fyzická osoba, kterou právnická osoba používá při své činnosti, nebo fyzická osoba, která za právnickou osobu jednala, jestliže právnická osoba výsledku takového jednání využila. Vzniku odpovědnosti právnické osoby pak nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala protiprávně. Správní orgán nemusí zjišťovat konkrétní fyzickou osobu, která za právnickou osobu jednala a tím založila odpovědnost za přestupek, jestliže je zjevné, že jednala právnická osoba. Odpovědnost právnické osoby za přestupek vznikne i v případech, kdy k jednání fyzické osoby došlo před vznikem právnické osoby, soud rozhodl o neplatnosti právnické osoby, nebo pokud právní jednání, které mělo založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, je neplatné nebo neúčinné ( 20 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb.). Odpovědnost právnické osoby za přestupek a odpovědnost fyzické osoby za přestupek jsou na sobě vzájemně nezávislé, tedy odpovědností právnické osoby za přestupek není dotčena odpovědnost za přestupek fyzických osob a naopak. Obdobně jako je tomu u odpovědnosti fyzické osoby za přestupek, může se i v případě právnické osoby přestupku dopustit též tzv. nepřímý pachatel ( 5 zákona č. 250/2016 Sb.). Právnická osoba se odpovědnosti za přestupek zprostí, pokud prokáže liberační důvod spočívající ve vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Odpovědnosti za přestupek se však nemůže zprostit právnická osoba, která nevykonávala povinnou nebo potřebnou kontrolu nad fyzickou osobou, jejíž jednání je právnické osobě přičitatelné, nebo neučinila nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení přestupku. Podnikající fyzická osoba je pachatelem, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo při jejím podnikání nebo v přímé souvislosti s ním a podnikající fyzická osoba svým jednáním porušila právní povinnost, která je uložena podnikající fyzické osobě nebo fyzické osobě (22 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.). Odpovědnost podnikající fyzické osoby za přestupek vznikne při kumulativním splnění výše uvedených podmínek. Podnikající fyzická osoba je pachatelem přestupku i v případě, kdy k naplnění znaků přestupku došlo jednáním fyzických osob, jejichž jednání je přičitatelné podnikající fyzické osobě. Těmito osobami jsou zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění Všeobecná vnitřní správa Stránka 96

97 úkolů vyplývajících z tohoto postavení, fyzická osoba, která plní úkoly podnikající fyzické osoby, fyzická osoba, kterou podnikající fyzická osoba používá při své činnosti, nebo fyzická osoba, která za podnikající fyzickou osobu jednala, jestliže podnikající fyzická osoba výsledku takového jednání využila. Jednání právě uvedených osob je přičitatelné podnikající fyzické osobě, jestliže jednali při podnikání podnikající fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním anebo ku prospěchu nebo v zájmu podnikající fyzické osoby a porušili právní povinnost, která je uložena podnikající fyzické osobě nebo fyzické osobě. Odpovědnost podnikající fyzické osoby za přestupek vznikne i v případech, kdy právní jednání, které mělo založit oprávnění k jednání za podnikající fyzickou osobu, je neplatné nebo neúčinné. Zákon č. 250/2016 Sb. upravuje se stanovenými výjimkami obdobnou úpravu odpovědnosti a trestání právnické a podnikající fyzické osoby. I v případě podnikajících fyzických osob se bude jednat o objektivní odpovědnost s možností se jí zprostit prokázáním liberačního důvodu. Stejně tak odpovědnost podnikající fyzické osoby a osoby, jejíž jednání je podnikající fyzické osobě přičitatelné, jsou na sobě vzájemně nezávislé. Pokud podnikající fyzická osoba přestane být podnikatelem, její odpovědnost za přestupek nezaniká. 3. Okolnosti vylučující protiprávnost Okolnost vylučující protiprávnost spočívá v tom, že skutek, který je jinak trestný jako přestupek, spáchaný při naplnění podmínek některé z okolností vylučujících protiprávnost nemůže být přestupkem, když přestupkem může být jen protiprávní čin. Současně jednání spáchanému za některé z okolností vylučující protiprávnost chybí též společenská škodlivost. Zákon č. 250/2016 Sb. upravuje následující okolnosti vylučující protiprávnost - krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. Krajní nouze ( 24) - v krajní nouzi jedná ten, kdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. K jednání v krajní nouzi je oprávněn nejen ten, jehož zájmům hrozí nebezpečí, ale v jeho prospěch může zasáhnout i jiná osoba. Aby se jednalo o krajní nouzi, nebezpečí musí být skutečné, reálné, přičemž nezávisí na tom, co je zdrojem nebezpečí (tím mohou být např. přírodní síly, zvířata či jednání člověka), musí hrozit zájmu chráněnému zákonem a musí hrozit přímo, bezprostředně. Naopak o krajní nouzi se nejedná, pokud nebezpečí bylo možno za daných okolností odvrátit jinak (jiným způsobem), následek tímto odvracením způsobený je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil (podmínka proporcionality), byl-li ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet (např. policisté, hasiči ). Nutná obrana ( 25) - v nutné obraně jedná ten, kdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem. Útokem se rozumí útok fyzické osoby, který musí přímo hrozit nebo trvat. Nutná obrana je tedy přípustná od doby nastalé hrozby, po dobu trvání útoku až do jeho ukončení. Nelze jednat v nutné obraně, pokud útok bezprostředně nehrozí, pak by se nepřípustně jednalo o předčasnou obranu. Stejně tak nutná obrana není přípustná, jestliže útok byl již dokončen, případně útočník dobrovolně upustil od svého jednání. K jednání v nutné obraně je rovněž oprávněn kdokoliv, tedy nejen ten, vůči kterému útok směřuje, ale i osoba neohrožená útokem. O nutnou obranu nejde, jestliže obrana je zcela Všeobecná vnitřní správa Stránka 97

98 zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Přípustnost nutné obrany se odvíjí od porovnání způsobu útoku a obrany. Způsob útoku v sobě zahrnuje zejména osobu útočníka, způsob provedení útoku, prostředky použité k útoku, místo apod. Obrana pak nesmí být výrazně intenzivnější než ta, která byla potřebná k odvrácení útoku. Svolení poškozeného ( 26) - jestliže někdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. Svolení může dát jakákoliv osoba, jejíž zájmy jsou činem dotčeny. Svolení musí být dáno dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně, nemusí být však dáno písemně. Svolení musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný jako přestupek. Po spáchání činu lze dát svolení pouze tehdy, mohl-li jednající důvodně předpokládat, že by osoba, jejíž zájmy jsou dotčeny, souhlas vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům udělila, pokud by tak mohla učinit před spácháním činu. Poškozený může svolit pouze se zásahem do zájmů, o nichž může bez omezení oprávněně rozhodovat (např. nelze svolit k jednání, které by mělo zasáhnout řádný výkon veřejné správy, neboť osoba v tomto případě nemůže o zájmech, které jsou činem dotčeny, samostatně bez omezení oprávněně rozhodovat). Svolit nelze k ublížení na zdraví, nejedná-li se o lékařský zákrok, který je v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe. Přípustné riziko ( 27) - za přípustného rizika jedná ten, kdo vykonává společensky prospěšnou činnost, jíž ohrozí nebo poruší zájem chráněný zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. Osobou jednající za přípustného rizika může být pouze ten, kdo společensky prospěšnou činnost vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo v rámci svého předmětu činnosti a v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu. O přípustné riziko nejde, jestliže společensky prospěšná činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by k ní dal v souladu s jiným právním předpisem souhlas, výsledek, k němuž společensky prospěšná činnost směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, nebo provádění společensky prospěšné činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu nebo zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům. Oprávněné použití zbraně ( 28) - použití zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. Kdo a za jakých okolností a podmínek je oprávněn zbraň použít stanovují zvláštní právní předpisy (např. zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Pojem zbraně definují pro své účely jednotlivé právní předpisy (např. zbraň střelná, sečná, bodná). Podmínky té které okolnosti vylučující protiprávnost musí být vždy naplněny kumulativně, kdy v případě nesplnění jedné z nich se jednání nebude posuzovat jako okolnost vylučující protiprávnost, tedy osoba za dané jednání bude odpovídat jako za přestupek. Základní právní předpisy: Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích Všeobecná vnitřní správa Stránka 98

99 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Doporučená studijní literatura: Jemelka, L, Vetešník, P. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, Zákon o některých přestupcích. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2017 Prášková, H. Nové přestupkové právo. Praha: Leges, 2017 Správní právo Obecná část, Dušan Hendrych a kol., 6. vydání, C.H.Beck, 2006 Užitečné webové stránky: Všeobecná vnitřní správa Stránka 99

100 Doporučená osnova otázky: I. Obecná právní úprava správy státních hranic České republiky: 1. Pojmové vymezení správy státních hranic 2. Správa státních hranic podle zákona o státních hranicích 3. Správa státních hranic podle mezinárodních smluv o státních hranicích II. Změna průběhu státních hranic: 1. Ústavní východiska (článek 11 Ústavy) 2. Smlouvy o změnách průběhu státních hranic 3. Ústavní zákony o změnách státních hranic I. OBECNÁ ÚPRAVA SPRÁVY STÁTNÍCH HRANIC ČESKÉ REPUBLIKY 1. Pojmové vymezení správy státních hranic Obor správy státních hranic je v právním řádu České republiky vymezen v souvislosti se stanovením působnosti Ministerstva vnitra v ustanovení 12 odst. 1 písm. j) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (vyměřování státních hranic, jejich udržování a vedení dokumentárního díla). Speciálním zákonem upravujícím podrobně podmínky výkonu správy státních hranic je zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státních hranicích. Na základě uvedených zákonných úprav je možné konstatovat, že správou státních hranic se rozumí výkon státní správy při určování, vytyčení a vyznačení státních hranic, jejich udržování a kontrole, geodeticko-technickém zajišťování a udržování zřetelnosti jejich průběhu, jakož i při vedení, resp. správě hraničního dokumentárního díla. Zvláštností správy státních hranic je, že stát ji může vykonávat jen ve věcech, které nemají bezprostřední dosah na suverénní práva druhého (sousedního) státu. Rozhodnutí, jež se týkají přímo státních hranic, musejí být přijímána zpravidla oběma státy společně. V tomto smyslu jsou rozhodující mezinárodní smlouvy o státních hranicích, které mimo jiné konstituují společné orgány k zajištění uzavřených smluvních závazků (hraniční komise). Všeobecná vnitřní správa Stránka 100

101 2. Správa státních hranic podle zákona o státních hranicích Zákon o státních hranicích zejména a) vymezuje základní pojmy v oboru správy státních hranic ( 2), b) upravuje základní zásady pro průběh státních hranic, včetně jejich vyznačení v terénu ( 3 a 4), c) stanoví působnost Ministerstva vnitra jako příslušného ústředního orgánu státní správy ( 8), d) upravuje práva a povinnosti fyzických nebo právnických osob v souvislosti s výkonem správy státních hranic, včetně úpravy povinností a práv vlastníků příhraničních pozemků ( 9 až 11), e) stanoví náhrady za majetkové újmy nebo za omezení využívání nemovitostí ( 16), f) stanoví delikty na úseku správy státních hranic ( 18). Zákon o státních hranicích vymezuje v ustanovení 2 základní používané pojmy (např. státní hranice, hraniční dokumentární dílo, hraniční vodní tok ). Podle tohoto vymezení státní hranice oddělují výsostné území České republiky od území sousedních států jak na zemském povrchu, tak i svislým směrem ve vzdušném prostoru i pod zemským povrchem, v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních. Stěžejní část zákona o státních hranicích je možné spatřovat v úpravě základních zásad průběhu a vyznačení státních hranic ( 3 a 4); přitom se zejména stanoví, že průběh státních hranic musí být zřetelný, jednoznačný a musí být vyznačen hraničními znaky. Současně se určují dva základní typy vyznačení státních hranic, vyznačení přímé (hraniční znaky jsou osazeny přímo v čáře státních hranic) a vyznačení nepřímé (hraniční znaky jsou osazeny střídavě v párech po obou stranách čáry státních hranic). Nepřímé vyznačení státních hranic se používá např. po obou stranách hraničního vodního toku, hraniční cesty nebo hraničního příkopu. Zařízení upozorňující na průběh státních hranic podle 5 zákona (oválné a obdélníkové tabule viz příloha zákona o státních hranicích) mají pouze informativní charakter a nejsou součástí vyznačení státních hranic podle hraničního dokumentárního díla. Ustanovení 7 zákona o státních hranicích obsahuje instituty hraniční pruh a volná kruhová plocha, které zajišťují zřetelnost průběhu státních hranic; současně přispívají k ochraně hraničních znaků. V souladu s mezinárodními dohodami, jimiž je Česká republika vázána, se stanoví základní náležitosti hraničního pruhu a volné kruhové plochy. Šíře 1m stanovená pro hraniční pruh a poloměr volné kruhové plochy současně vychází z požadavku minimalizovat zásah do vlastnických práv na nezbytně nutnou míru, zároveň odpovídá mezinárodním závazků přijatým Českou republikou. V 8 zákona o státních hranicích je konkretizována působnost Ministerstva vnitra v oblasti správy státních hranic, a to v intencích obecného stanovení působnosti obsaženého v 12 odst. 1 písm. j) kompetenčního zákona. Přitom jsou vymezeny základní úkoly, které Všeobecná vnitřní správa Stránka 101

102 Ministerstvo vnitra vykonává při správě státních hranic. Vymezení působnosti Ministerstva vnitra při správě státních hranic respektuje skutečnost, že výkon zeměměřických činností na státních hranicích je podle 3a písm. g) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, v působnosti Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (Zeměměřického úřadu), který tyto činnosti vykonává v dohodě s Ministerstvem vnitra jako správcem hraničního dokumentárního díla. V 9 a 10 zákon o státních hranicích upravil oprávnění fyzických a právnických osob zajišťujících provádění správy státních hranic, a to při důsledném respektování ústavní ochrany vlastnického práva, jakož i odvozených užívacích práv. Na to navazuje zásada stanovená v 11, podle níž jsou vlastníci nemovitostí povinni umožnit stanovenou činnost, strpět nezbytná omezení nebo se zdržet určených činností (např. umístění hraničního znaku na pozemku). Zákon o státních hranicích obsahuje rovněž v 18 úpravu deliktů na úseku správy státních hranic. 3. Správa státních hranic podle mezinárodních smluv o státních hranicích Mezinárodní smlouvy, které určují státní hranice České republiky, je možné v zásadě rozdělit do tří skupin. V první jsou mezinárodní mírové smlouvy z období po první světové válce, druhou skupinu tvoří smlouvy uzavřené někdejším Československem s jeho sousedními státy (období 1918 až 1992), třetí skupina zahrnuje smlouvy uzavřené po vzniku České republiky jako samostatného subjektu mezinárodního práva. Do poslední skupiny, která je nejvíce aktuální z hlediska současného výkonu správy státních hranic, náležejí následující smlouvy: - Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 ve znění smlouvy ze dne 13. května 2010 (č. 316/1999 Sb., č. 33/2011 Sb.m.s.) - Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995 (č. 181/1996 Sb.) - Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích ze dne 3. listopadu 1994 (č. 266/1997 Sb.) - Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973 ve znění smlouvy ze dne 26. října 2001 a smlouvy ze dne 3. listopadu 2011 (č. 95/1975 Sb., č. 83/2004 Sb.m.s., č. 96/2012 Sb.m.s.) Uvedené smlouvy obsahují závazky především na úseku průběhu a vyznačování státních hranic, jakož i ochrany a udržování hraničních znaků. Za Českou republiku plní tyto závazky Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. V institucionálním slova smyslu tyto smlouvy vytvářejí hraniční komise složené z delegací Všeobecná vnitřní správa Stránka 102

103 obou smluvních států jako orgány pro realizaci společné správy státních hranic v těch věcech, které se dotýkají obou sousedících států. K plnění této úlohy smlouvy svěřují hraničním komisím i potřebná oprávnění, především na úseku vyznačení státních hranic a jejich údržby. Činnost českých delegací hraničních komisí zabezpečuje (personálně, organizačně, materiálně) Ministerstvo vnitra. II. ZMĚNA PRŮBĚHU STÁTNÍCH HRANIC 1. Ústavní východiska (článek 11 Ústavy) Podle článku 11 Ústavy tvoří území České republiky nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Toto ustanovení, které vyjadřuje princip nedílnosti státního celku, současně podmiňuje případnou změnu státních hranic přijetím ústavního zákona. Podoba tohoto ustanovení odpovídá české (československé) ústavní tradici, v zásadě v nezměněné podobě platí již od první československé ústavy. Ústavní úprava změn státních hranic respektuje skutečnost, že státní hranice jsou jedním ze základních atributů státnosti a současně vyjadřují i kontinuitu české státnosti. Státní hranice oddělují výsostné území České republiky od území sousedních států jak na zemském povrchu, tak svislým směrem ve vzdušném prostoru i pod zemským povrchem, v nadzemních i podzemních stavbách a zařízeních ( 2 zákona č. 312/2001 Sb., o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státních hranicích)). Změna státních hranic však nikdy nemůže být jednostrannou záležitostí, v relaci k sousednímu státu může být přijata pouze příslušnou mezinárodní smlouvou. Obecně lze tedy konstatovat, že realizace změny průběhu hranic České republiky vyžaduje: a) schválení smlouvy o změnách průběhu státních hranic s konkrétním sousedním státem, b) přijetí ústavního zákona, který schvaluje změnu průběhu státních hranic podle smlouvy uvedené v písm. a). 2. Smlouvy o změnách průběhu státních hranic Česká republika poté, kdy vznikla jako samostatný subjekt mezinárodního práva (1. ledna 1993), uzavřela následující smlouvy o změnách průběhu státních hranic: - Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic ze dne 26. října 2001 (č. 83/2004 Sb.m.s.), - Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o změně průběhu společných státních hranic v prostoru dálničního mostu na hraničním přechodu Rozvadov-Waidhaus ze dne 13. července 1995 (č.75/2005 Sb.m.s.) Všeobecná vnitřní správa Stránka 103

104 - Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou ze dne 3. listopadu 2011 o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI, jakož i o změnách Smlouvy mezi ČSSR a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973, ve znění Smlouvy ze dne 26. října Shora uvedené smlouvy obsahovaly dílčí změny průběhu společných státních hranic se sousedními státy. Jejich uzavření bylo důsledkem zpravidla vodohospodářských opatření prováděných za účelem zabránění povodňovým škodám nebo ke zlepšení průtokových poměrů. Dalšími důvody pro tyto změny byly i jiné věcné a celospolečensky relevantní důvody, jako např. výstavba a údržba komunikací, obslužnost staveb. V české smluvní praxi mají tyto smlouvy do značné mír ustálenou podobu a jsou standardně založeny na dvou základních principech. Smluvní státy si tzv. oddělené plochy (tj. plochy určené ke vzájemnému předání) předávají jak ve smyslu územní suverenity, tak i z hlediska vlastnictví v soukromoprávním smyslu. Oddělené plochy, které jsou předmětem předání, mají ve svém souhrnu stejnou výměru (tzv. nulové řešení); tím je zaručeno respektování již uvedeného principu nedílnosti státního celku. Vlastní změny průběhu státních hranic jsou zapracovány v geodeticko-technických přílohách změnových smluv, standardně tyto přílohy obsahují popis státních hranic, plán státních hranic, situační plán (se seznamem ploch) a seznam souřadnic. Sjednání smluv o změnách průběh státních hranic předchází rozsáhlá příprava potřebných podkladů. Jde zejména o výběr lokalit (pozemkových parcel), přípravu katastrálních podkladů (výpisů z listů vlastnictví, snímků katastrálních map, oddělovacích geometrických plánů) a zabezpečení opatření k zajištění vlastnického práva České republiky k těm pozemkům, které jsou předmětem předání druhému státu. Současně je třeba prověřit, zda se na předávaných pozemcích nevyskytuje infrastruktura, která svou povahou vylučuje zahrnutí těchto pozemků do změnové smlouvy (např. vodovodní, energetická vedení, zařízení pro obranu státu, ložiska vyhrazených nerostných surovin). Po vstupu v platnost smlouvy o změnách průběhu státních hranic musejí smluvní státy zajistit vyznačení nového průběhu státních hranic v terénu. Smlouvy o změnách průběhu státních hranic jsou tzv. prezidentskými smlouvami, k jejichž ratifikaci prezidentem republiky je třeba souhlasu obou komor Parlamentu nebo souhlasu daného v referendu. Ústavní projednání těchto smluv (projednání ve vládě a v obou komorách Parlamentu) probíhá koordinovaně s věcně korespondujícím ústavním zákonem o změně státních hranic. Česká republika uzavřela rovněž jednu zcela nestandardní smlouvu zahrnující změny státních hranic, kterou je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 (č. 316/1999 Sb.). Tato smlouva promítla v celé agendě státních hranic rozdělení někdejšího společného federativního státu. Právní i věcné složitosti této smlouvy, kdy připravované změny byly předmětem Všeobecná vnitřní správa Stránka 104

105 intenzivní politické a veřejné diskuse, jakož i mediální pozornosti, vyžadují zvláštní výklad a přesahují obecný rámec této otázky. 3. Ústavní zákony o změnách státních hranic Ústavní zákony o změnách státních hranic vycházejí z požadavku obsaženého v článku 11 Ústavy, podle něhož území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Ústavní zákony představují ústavní formu schválení změn státních hranic, které vyplývají z již sjednaných mezinárodních smluv o změnách průběhu státních hranic. Obsah i forma ústavních zákonů o změnách průběhu státních hranic odpovídají ústavním zvyklostem, které se staly standardními již v období první republiky. Ústavní zákony, které upravují státní hranice, jsou součástí ústavního pořádku podle článku 112 odst. 1 Ústavy. Česká republika přijala od svého vzniku jako subjektu mezinárodního práva tyto ústavní zákony o změnách státních hranic: - ústavní zákon č. 74/1997 Sb., o změnách státních hranic se Slovenskou republikou - ústavní zákon č. 76/2004 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou - ústavní zákon č. 633/2004 Sb., o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo - ústavní zákon č. 235/2012 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou Gestorem přípravy ústavních zákonů o změnách státních hranic, jakož i mezinárodních smluv o změnách průběhu státních hranic je Ministerstvo vnitra (odbor všeobecné správy), které postupuje v úzké součinnosti s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a dalšími dotčenými rezorty. Základní právní předpisy: - ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (článek 11, článek 112 odst. 1) - ústavní zákon č. 76/2004 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou - ústavní zákon č. 633/2004 Sb., o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo - ústavní zákon č. 235/2012 Sb., o změnách státních hranic s Rakouskou republikou - zákon č. 312/2001 Sb., o státních hranicích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o státních hranicích) Všeobecná vnitřní správa Stránka 105

106 - zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (kompetenční zákon) - Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic ze dne 26. října 2001 (č. 83/2004 Sb.m.s.) - Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o změně průběhu společných státních hranic v prostoru dálničního mostu na hraničním přechodu Rozvadov-Waidhaus ze dne 13. července 1995 (č.75/2005 Sb.m.s.) - Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou ze dne 3. listopadu 2011 o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI, jakož i o změnách Smlouvy mezi ČSSR a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973, ve znění Smlouvy ze dne 26. října Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 ve znění smlouvy ze dne 13. května 2010 (č. 316/1999 Sb., č. 33/2011 Sb.m.s.) - Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995 (č. 181/1996 Sb.) - Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích ze dne 3. listopadu 1994 ( č. 266/1997 Sb.) - Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973 ve znění smlouvy ze dne 26. října 2001 a smlouvy ze dne 3. listopadu 2011 (č. 95/1975 Sb., č. 83/2004 Sb.m.s., č. 96/2012 Sb.m.s.) Další doporučené související právní předpisy: ústavní zákon č. 74/1997 Sb., o změnách státních hranic se Slovenskou republikou Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o hraničním dokumentárním díle společných státních hranic ze dne 3. června 1999 (č. 37/2002 Sb.m.s.) zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů Základní studijní literatura: Václav Pavlíček, Jiří Hřebejk: Ústava a ústavní řád České republiky, komentář, 1. díl- Ústavní systém. Linde Praha a.s., 1998 Všeobecná vnitřní správa Stránka 106

107 Čestmír Čepelka, Pavel Šturma: Mezinárodní právo veřejné, Eulex Bohemia, Praha, 2003 Jaroslav Sovinský: Státní hranice Československa a České republiky, Všehrd, Praha 2005 Karel Klíma a kolektiv: Encyklopedie ústavního práva, ASPI a.s., Praha 2007 Další doporučená studijní literatura: Aleš Gerloch, Jiří Hřebejk, Vladimír Zoubek: Ústavní systém České republiky, 3. vydání, Praha 1999 Miroslav Potočný: Mezinárodní právo veřejné, Zvláštní část, 2. doplněné vydání, C.H. Beck, Praha 1999 Užitečné webové stránky: www. statnihranice.cz Všeobecná vnitřní správa Stránka 107

108 Doporučená osnova otázky: 1. Základní právní úprava státních symbolů ČR 2. Základní pravidla užívání státní vlajky ČR 3. Základní pravidla užívání úředního razítka 1. Základní právní úprava státních symbolů ČR a) Čl. 14 Ústavy ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) Toto ustanovení vyjmenovává státní symboly ČR a zároveň stanoví, že podmínky jejich užití stanoví zákon. To znamená, že užívání státních symbolů ČR má být regulováno právním předpisem na úrovni zákona. V podzákonných předpisech lze užívání státních symbolů upravovat jedině v případě, že jde v podstatě o bližší technickou specifikaci jejich užití, přičemž základní pravidla užití státních symbolů ČR v určitých situacích stanoví zákon. b) zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, ve znění zákona č. 154/1998 Sb. (dále jen zákon o státních symbolech ) Zákon o státních symbolech přesně vymezuje jednotlivé státní symboly ČR. V přílohách k tomuto zákonu jsou symboly vyobrazeny; v případě státní hymny je uveden notový záznam s textem. Státní symboly ČR jsou: a) velký státní znak b) malý státní znak c) státní barvy d) státní vlajka e) vlajka prezidenta republiky (tzv. prezidentská standarda) f) státní pečeť g) státní hymna Všeobecná vnitřní správa Stránka 108

109 K písmenům a) a b) Podle platné právní úpravy má Česká republiky 2 státní znaky, a to velký a malý. Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí. Poznámka: Pro účely zkoušky není nutno znát přesný popis velkého státního znaku postačí následující vymezení: Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je tzv. český lev, ve druhém poli je tzv. moravská orlice (stříbrno-červeně šachovaná) a ve třetím poli tzv. slezská orlice (černá). Vyobrazení velkého státního znaku: Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Poznámka: Zbrojí se z heraldického hlediska ve vztahu k českým státním znakům rozumí drápy, jazyk a zobák. Všeobecná vnitřní správa Stránka 109

110 Vyobrazení malého státního znaku: K písmenu c) Státní barvy jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí. K písmenu d) Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3. Vyobrazení státní vlajky K písmenu e) Vlajka prezidenta republiky (neboli standarda prezidenta ČR nebo prezidentská standarda) je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi. Všeobecná vnitřní správa Stránka 110

111 Vyobrazení vlajky prezidenta republiky Poznámka: Pro účely zkoušky není nutno znát popis vlajky prezidenta republiky. K písmenu f) Státní pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis "ČESKÁ REPUBLIKA". Pečetidlo státní pečeti uchovává prezident republiky. Vyobrazení státní pečeti Poznámka: Pro účely zkoušky není nutno znát popis státní pečeti. Všeobecná vnitřní správa Stránka 111