Chorvatsko, Daruvar. Aktuální dění v destinaci v Chorvatsku Bohdana Pěva Šolcová

Transkript

1 Chorvatsko, Daruvar Aktuální dění v destinaci v Chorvatsku Bohdana Pěva Šolcová Měsíc duben byl v komunitě krajanů v Chorvatsku ve znamení poezie. Mezi Čechy jsem totiž pozvala básníka a výtvarníka Radka Fridricha, nositele ocenění Magnesia Litera za poezii. Stal se tak pátým literátem od konce druhé světové války, který Čechy v Chorvatsku navštívil. Před ním tu byl před mnoha lety pouze František Nepil. S velkým napětím jsem sledovala básníkovo představování tvorby. Podle slov mnoha zdejších Čechů se tu totiž pořád točíme dokolečka ve folkloru a nepřijímáme nic nového. Fridrich v poezii nerýmuje a jeho výtvarná tvorba nevyužívá klasické náměty, techniky a formy. Mohlo se tedy stát, že by jeho tvorba nebyla přijata dobře a že by se komunita napříště odmítla seznamovat se současným českým uměním. První večer se v České galerii v Daruvaru konala vernisáž výstavy nazvané Radek Fridrich vizuální básně, kde jsem autora představila. Když jsem předtím výstavu instalovala, náhodní kolemjdoucí komentovali Fridrichovy práce slovy: Tak to tu ještě nebylo. Své frotáže a koláže během vernisáže doplňoval autor svými básněmi. Ne ledajakými. Fridrich je jedním z představitelů fónické poezie, a tak návštěvníky překvapoval tím, že poezie nemusí mít všechny znaky klasické poezie a že se může blížit hudbě. A co víc poezie může být legrace. Druhý den přednášel Fridrich své básně na minifestiválku Klapy klap ve skanzenu v Ivanově Sele, nejstarší české vesnici v Chorvatsku. Tuto akci jsem nazvala Klapy klap, jelikož vesnice je pověstná svým velkým množstvím hnízdících čápů a Fridrich se ve své fónické poezii věnuje ptačí komunikaci. Další den nás čekala literární dílna se studenty českého oddělení Gymnázia Daruvar, kde autor pracoval se svou prozaickou tvorbou svými pověstmi Děčínska. Večer nás čekalo

2 literární setkání s Klubem literátů, který vznikl v roce Pro mnohé to byl velmi inspirativní večer, z něhož by se měl v příštím roce zrodit festiválek poezie. Je potěšující, že poezie, tento menšinový druh literatury, zaznamenal úspěch nejenom u zkušených čtenářů, ale také u těch, kteří s poezií nemají mnoho zkušeností. Od odjezdu Radka Fridricha se tu napříč komunitou stále hovoří o fónické poezii a myslím, že ještě dlouho se o ní mluvit bude. Argentina, Chaco Sledujte dění u krajanů v Argentině na Facebooku Pavlína Řeháčková působí jako učitelka u krajanů v Argentině. O tom, co se na místě zrovna aktuálně děje, píše na své facebookové stránce. Najdete zde také mnoho fotek z probíhajících akcí. Brazílie, Mato Grosso Do Sul, Porto Alegre Brazilští studenti češtiny na Facebooku Studenti češtiny v Brazílii jsou se svou učitelkou Markétou Pilátovou aktivní na Facebooku. Do své skupiny přidávají nejrůznější tipy a odkazy především kulturního rázu. Do skupiny jsou zváni i zájemci z řad studentů z ostatních zemí a další nadšenci do českého jazyka. Stránku naleznete zde.

3 Srbsko, Kruščica Česká beseda Kruščica má facebookovou stránku Krajané v srbské Kruščici mají díky svému učiteli Stanislavu Havlovi možnost sledovat dění v České besedě na facebookové stránce. K nalezení jsou zde jak aktuální informace o výuce češtiny, tak fotky a zprávy o probíhajících akcích. Všichni čtenáři našich aktualit jsou srdečně zváni k návštěvě stránky! Nový Zéland, Tauranga Česká škola v přírodě na Novém Zélandu Jiří Kostečka Součástí práce českého učitele v destinaci u protinožců je účast na týdenních kempech, které pořádají krajané na severním i jižním ostrově Nového Zélandu. V dubnu 2018 jsem odletěl z Adelaide na severní ostrov, kde v oblasti Rotorua proběhla škola v přírodě u jezera Okataina. Celou akci perfektně zorganizoval pan Petr Faitl, prezident českého klubu v městě Tauranga. Šlo o šťastně propojenou dopolední výuku češtiny (na téma 4 roční období) s odpoledními táborovými aktivitami a večerním divadelním představením, které se svými třídami připravovali učitelé. Program dne byl pevný a pečlivě připravený: Po budíčku, rozcvičce a snídani následoval nástup k dopolední výuce. Děti, v celkovém počtu 38, byly rozděleny do čtyř tříd podle věku a úrovně osvojení jazyka; jedna z nich byla sestavena z dětí hovořících slovensky. Kromě toho využil P. Faitl novozélandské tradice v dělení žáků do domů (houses). Motivačním principem bylo přidělování bodů žákům za dopolední výuku a za odpolední aktivity. Žáci v jedné třídě patřili do různých domů, takže učitelé přidělovali body nikoli své třídě, ale jednotlivým žákům reprezentantům domů, stejně jako vedoucí odpoledního programu. Za pět udělených dílčích bodů jednomu žákovi

4 obdržel dům jednu zlatou nálepku, jejich celkový počet při závěrečném součtu rozhodoval o vítězi soutěže domů. Kromě toho se udělovaly zlaté nálepky za mimořádné počiny jednotlivých dětí během dne. Odpoledne byla vyhrazena táborovým aktivitám hrám, výletům po okolí a mimořádně zdařilé a dokonale zorganizované (i s ohledem na bezpečnost dětí) bojovce, při níž děti vyběhly na zhruba 3kilometrový trek, během nějž plnily zadané úkoly: šlo o hru s názvem Po klokaní stopě, která byla motivována přítomností klokanům příbuzných wallabies, kteří obývali les přilehlý k táboru, takže legenda měla svůj smysl. I v tomto případě měl P. Faitl šťastnou ruku ve volbě vedoucího aktivit, krajana Davida Šance, který si svým přátelským, navíc charismatickým chováním a organizačními schopnostmi získal okamžitě respekt jak dětí, tak učitelů a rodičů. Večer pak předvedly děti každé ze čtyř tříd divadelní hru, na jejíž nácvik měly jen jedno odpoledne. Moje třída se zhostila Červené karkulky; protože v klubové místnosti byl k dispozici klavír, pojali jsme ji jako malý muzikál; např. vlk nejprve zpíval Já do lesa nepojedu, a byv přesvědčen ostatními herci, že do lesa k babičce se prostě vydat musí, dodal Do lesa cesta cestička na motivy Okolo Frýdku cestička. Slovenská třída připravila pohádku Sůl nad zlato, opestřenou půvabným rejem na melodii Tancuj, tancuj, vykrúcaj ; viděli jsme i Budko, budko, kdo v tobě přebývá? Zájemcům o šachy jsem poskytl základní poučení o královské hře a sehrál s nimi několik cvičných partií. Naprosto dokonale bylo zajištěno stravování účastníků: česká kuchařka paní Lucie Hastings, profesionální pracovnice v oboru cateringu, připravovala jídlo 5x denně v kvalitě i kvantitě, která si v ničem nezadala se stravou hotelovou. Ubytování bylo inzerováno jako spartánské, ale nemyslím si to: bydleli jsme v chatách, které svým vybavením naprosto vyhovovaly cílům školy v přírodě; to, že v oblasti nebyl sebemenší mobilní signál, věci jen a jen přispělo. Asi nejkrásnější zhodnocení celé podařené akce pronesl plynnou češtinou devítiletý Kristián, když si v pátek ráno trpce stěžoval, že tahle báječná škola v přírodě už končí a že by si dal nejméně další týden. Podobnou zpětnou vazbu jsme pak dostávali další tři dny, po které jsem se zdržel u krajanů v Aucklandu: všichni rodiče, jak zúčastnění, tak ti, co s námi nebyli, děkovali a opakovaně konstatovali obrovskou spokojenost dětí. Na závěr svého letošního pobytu na Novém Zélandu jsem se zúčastnil v Aucklandu nedělní české školy a po ní prezentoval hojně navštívenou přednášku o bilingvismu. Negativa? Jen jedno, ale ten mráček, resp. mrak jde za jiným Petrem než za vedoucím akce: nebylo dne, aby ob dvě hodiny nespadla řádná přeprška. Patrně nebeská zkouška, ale když jsem viděl, jak děti suverénně lítají po areálu v dešti naboso a za souhlasu rodičů, jen jsem si obdivně povzdechl

5 Dovolím si opětovně konstatovat, že Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí je jedním z těch, kde prostředky vynaložené českým státem jdou na smysluplný a dobrý účel. A krajané, jak jsem si znovu ověřil, jsou za tuto pomoc velmi vděčni. Pokračujme v ní. Bojovka po klokaní stopě Bojovka Po klokaní stopě Cestou k jezeru Okataina Okolí kempu Se svojí třídou

6 Na výletě do lesa Kemp v Rotorua Ukrajina, Žytomyr Městská knihovna Vasyla Zemljaka Eva Řezníčková Dne 23. dubna 2018 se v Městské knihovně, která byla v roce 1983 pojmenovaná po spisovateli s českými kořeny Vasylu Zemljakovi (pseudonym), konala vzpomínková akce k 95. výročí jeho narození. V. Zemljak, rodným jménem Václav Sidorovič Vacek, se narodil v Konjuševci ve Vinnycké oblasti. Václavův otec, Sidor I. Vacek, pocházel z nedaleké české vesničky Mykolajevky. Vyučil se krejčím a našel si práci v nedaleké Konjuševci, kde se oženil. Zde rodina žila až do hladového roku 1932, kdy se přestěhovala do Mykolajevky. Krajané a čtenáři

7 Václav Vacek studoval jeden rok leteckou školu v Charkově. V době Velké vlastenecké války se přidal k partyzánům a bojoval proti nacistickým útočníkům. V té době již vystupoval jako Vasyl Zemljak. V padesátých letech studoval tři roky Žytomyrský zemědělský institut, v roce 1958 začal publikovat. Pracoval jako novinář, v šedesátých letech byl šéfredaktorem Kyjevského uměleckého studia. Napsal celou řadu novel, románů a povídek. Na besedě byly prezentovány Zemljakovy poválečné novely Rodná strana (1956), Kemnný brod (1957), Podplukovník Šimanský (1966), román Labutí hejno (1971, určen pro mládež z Mykolajevky, aby se učila rodné řeči svých českých předků), a román Zelené mlýny (1976). Poslední kniha pojednává o české vesničce Mykolajevce, ve které od devíti let žil a chodil do školy. Přirovnává ji ke království ze samot, kde domy jsou velké, dlouhé s vysokými střechami, uprostřed je hřbitov s živým plotem a bílou kamennou kapličkou, největším zázrakem však je, že přímo u domů vede železnice, která spojuje Evropu s Asií. Za tento román získal Zemljak zvláštní cenu Tarase Ševčenka.Na základě Zemljakova románu Labutí hejno (vydán také v Čechách) vznikl film Babylon XX. (1979). Scénář k filmu napsal ukrajinský herec Ivan Mykolajčuk. Zemljak zemřel 17. března 1977 a je pohřben v Kyjevě. Patří k nejznámějším a nejprodávanějším autorům na Volyni. L. Číževská, předsedkyně ŽSVČ. Její předci pocházejí také z Mykolajevky.

8 Mykolajevka domek, kde Vackovi žili Ukrajina, Žytomyr Velikonoce (v pravoslavné církvi Пасха-Pascha) Eva Řezníčková Krajané na Žytomyrsku jsou křesťané a slaví Velikonoce podle katolické tradice ve stejné míře jako jejich čeští předkové. Oslavují také Velikonoce pravoslavné, protože na Ukrajině převládá pravoslavná víra. Pro křesťany jsou Velikonoce spojovány se vzkříšením Ježíše Krista, na které se v obou církvích připravují čtyřiceti denním obdobím nazývaným postní doba. Oproti katolickým Velikonocům byly v letošním roce pravoslavné Velikonoce o týden později. Jejich datum se určuje podle juliánského kalendáře, slaví se po židovském Pesachu a po jarní rovnodennosti. Paschy s jarními motivy Svěcení potravin

9 Na Květnou neděli se světí kvetoucí ratolesti, které se prodávají kolem kostelů. Ty si pak věřící nechávají posvětit a doma je upevňují do svaté ikony. Týden před Velikonocemi se nazývá strastný týden (staroslověnsky Страстна я седмица) a je zasvěcen památce Kristova utrpení a ukřižování. Pravoslavná Pascha vrcholí z Bílé soboty na Velikonoční neděli. Ulicí se ubírá průvod věřících, který symbolizuje cestu Ježíše Krista před ukřižováním, a je slyšet staroslověnský pozdrav Христóсъ воскрéсе! (Christos vokres, Kristus vstal z mrtvých), na který se odpovídá Воистину воскресе! (Voistinno voskres, Opravdu vstal z mrtvých). Po liturgii (bohoslužbě) se světí před kostely pokrmy (pečená pascha, vajíčka, voda, chléb, jablka, ořechy apod.), které věřící přinášejí v nazdobených proutěných koších. Část z těchto pokrmů nechávají v kostele pro chudé bez domova a sirotky z ústavů. Po příchodu z bohoslužby se s obarvenými vajíčky hrají hry. Hráči se snaží ťuknutím rozbít vajíčko soupeře, a to tak dlouho, dokud nezvítězí ten, kterému zůstane vajíčko nerozbité. Jeli možnost, jde se na zahradu nebo na trávník, kde se hraje koulení vajíček. Vítězí ten, jehož vajíčko se dokutálí nejdále. Hra má zabezpečit hodně trávy a bohatou úrodu. Svěcení potravin

10 Na slavnostní hostině nesmí kromě vajíček chybět bramborový salát a holubce (zelné závitky s mletým masem). Stůl zdobí pascha (krajané říkají páska nebo pásečka), tradiční velikonoční pravoslavný dezert. Pascha symbolizuje boží hrob a bývá připravena jako - tvarohový pokrm ve formě kvádru, krychle nebo pyramidy (základem je měkký tvaroh a zakysaná smetana) nebo jako - kynuté těsto, které se peče v nejrůznějších silikonových nebo speciálně vytvořených keramických válcových formách. Chuťové připomíná český mazanec, a čím je vyšší, tím větší je to chlouba kuchařky. Oba dezerty jsou potřeny bílkovou polevou, která symbolizuje sníh. Na polevě je barevné zdobení, ze kterého jsou vytvořeny jarní květy. Jiné paschy mají po stranách zobrazen kříž a nahoře z cukrové barevné rýže azbukou písmena XB. Kynutá pascha se podává tak, že se část s polevou odřízne a dá stranou. Pak se pascha (noha) krájí na plátky a na zbytek se vrátí čepice, která zabrání osychání. Část s polevou se jí nakonec. Protože je velmi dobrá, bývá předmětem sázek nebo je určena jako odměna. Dobrá nálada panuje po celý zbytek dne. Samotná Pascha se slaví sedm dní. Týden po velikonoční neděli se nazývá Světlým týdnem. Mexiko Pěvecký sbor krajanů v Mexiku zpívá Ach synku Edna Roig Goméz Čeští krajané v Mexiku zpívají píseň Ach synku, synku v pěveckém sboru pod vedením paní Edny Goméz (předsedkyně Českého krajanského spolku T. G. Masaryka v Mexiku, sedminásobná účastnice kurzu češtiny pro krajany v Dobrušce). Jejich vystoupení můžete zhlédnout po kliknutí na video níže (proběhne přesměrování na YouTube).

11 Austrálie, Adelaide Velikonoce 2018 v Československém klubu Jiří Kostečka V některých zemích, kam naše krajany zavál vítr, se nepořádají akce připomínající velikonoční svátky a nedodržují se (či neexistují) tradice s nimi spojené. Je určitě dobré, že komunity Čechů a Slováků v cizině naopak každý rok organizují společná setkání před Velkým pátkema připravují pro své děti aktivity spojené s dávnými velikonočními zvyky. Nejinak tomu bylo letos i v Československém klubu v Adelaide. Sešli jsme se již v neděli 25. března. Prezidentka klubu Alžběta Tichoňová připravila pro děti ve spolupráci s rodiči celkem pět různých činností. První bylo vyfukování velikonočních vajíček, druhou jejich barvení a zdobení, na třetím pracovišti se připravoval velikonoční košíček s prstí a semínky, na čtvrtém se pletla pomlázka a posledním úkolem bylo vyrobit velikonoční papírové přáníčko. Za každý splněný úkol dostaly děti razítko do připravené kartičky. Po dosažení všech pěti razítek obdrželo každé dítě čokoládová vejce jako symbolickou odměnu za snahu. Spolu s rodiči jsem obcházel všech pět pracovišť a pomáhal s činnostmi; zejména jsem se účastnil oč nadšeněji, o to neúspěšněji pletení pomlázek. Jako v každé správné československé společnosti byla součástí akce chutná hostina připravená naší vynikající klubovou kuchařkou. Velikonoční setkání v Čs. klubu v Adelaide se po všech stránkách vydařilo.