MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2012 BC. MARTIN SVOBODA

2 Mendlova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Druhové spektrum a význam nosatcovitých (Curculionidae) v arboretu Mendelovy univerzity v Brně Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracoval: Bc. Martin Svoboda Brno 2012

3 PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval doc. Šefrové za pomoc při vypracování této práce, ing. Jakubovi Beránkovi Ph.D. za pomoc s determinací některých druhŧ a svým rodičŧm za finanční podporu během studia. Diplomová práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udrţitelnosti řízených ekosystémŧ a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky.

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci s názvem Druhové spektrum a význam nosatcovitých (Curculionidae) v arboretu Mendelovy univerzity v Brně vypracoval samostatně a pouţil jen pramenŧ, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a mŧţe být pouţita ke komerčním účelŧm jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne..... podpis autora......

5 ABSTRAKT Druhové spektrum a význam nosatcovitých (Curculionidae) v arboretu Mendlovy univerzity v Brně Zjišťování výskytu nosatcovitých na dřevinách v arboretu Mendelovy univerzity bylo provedeno pomocí sklepávání a zemních pastí v prŧběhu vegetační sezony 2010 a Celkem bylo zjištěno 18 druhŧ nosatcovitých. Nejpočetnějším druhem byl listopas Barypeithes pellucidus (Boheman, 1834). Z ostatních druhŧ byl zjištěn květopas jabloňový (Anthonomus pomorum Linneus, 1758), listopasi Barypeithes araneiformis (Schrank, 1781) a B. vallestris (Hampe, 1870), nosatec ţaludový (Curculio glandium Marsham 1802), klikoroh borový (Hylobius abietis Linnaeus, 1758), křovinář kostkovaný (Liophloeus tessulatus Muller, 1776), listohlod zlatozelený (Phyllobius argentatus Linnaeus, 1758) a Sciaphilus asperatus (Bonsdorff, 1785). Z lalokonoscŧ rodu Otiorhynchus byli zaregistrováni O. ligustici (Linné, 1758), O. crataegi Germar, 1824, O. ovatus (Linnaeus, 1758), O. porcatus (Herbst, 1795), O. raucus (Fabricius, 1777), O. rugusostriatus (Goeze, 1777), O. singularis (Linnaeus, 1767) a O. sulcatus (Fabricius, 1775). Klíčová slova: nosatcovití, arboretum, ochrana rostlin, škŧdci ABSTRACT Species spectrum and importance of weevils (Curculionidae) in arboretum of Mendel University in Brno The occurrence of weevils was investigated on trees in the arboretum at Mendel University in Brno during the growing season 2010 and 2011.Weevils were catched by beating and using pitfall traps.18 species of weevils were found. The most abundant was Barypeithes pellucidus (Boheman, 1834). Species Anthonomus pomorum (Linneus, 1758), Barypeithes araneiformis (Schrank 1781), B. Vallestris (Hampe, 1870), Curculio glandium Marsham 1802, Hylobius abietis (Linnaeus, 1758), Liophloeus tessulatus (Muller, 1776), Phyllobius argentatus (Linnaeus, 1758) a Sciaphilus asperatus (Bonsdorff, 1785) achieved lower abundance. From genus Otiorhynchus were registered found O. ligustici (Linné, 1758), O. crataegi Germar, 1824, O. ovatus (Linnaeus, 1758), O. porcatus (Herbst, 1795), O. raucus (Fabricius, 1777), O. rugusostriatus (Goeze, 1777), O. singularis (Linnaeus, 1767) and O. sulcatus (Fabricius, 1775). Key words: weevils, arboretum, plant protection, pests

6 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika nosatcovitých Zařazení do systému Morfologie a bionomie nosatcovitých Ekologie nosatcovitých Význam nosatcovitých Ochrana rostlin před nosatcovitými brouky Chemická ochrana Biologická ochrana CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA Charakteristika studijní plochy Arboretum Mendelovy Univerzity v Brně Metody pouţité pro zjišťování nosatcŧ VÝSLEDKY Zjištěné druhy nosatcŧ a jejich trofické vztahy Anthonomus pomorum (Linneus, 1758) květopas jabloňový Barypeithes araneiformis (Schrank 1781) listopas Barypeithes pellucidus (Boheman, 1834) listopas Barypeithes vallestris (Hampe, 1870) listopas Curculio glandium Marsham, 1802 nosatec ţaludový Hylobius abietis (Linnaeus, 1758) klikoroh borový Liophloeus tessulatus (Muller, 1776) křovinář kostkovaný Otiorhynchus crataegi Germar, 1824 lalokonosec Otiorhynchus coecus Germar, 1824 lalokonosec černý Otiorhynchus ligustici (Linné, 1758) lalokonosec libečkový Otiorhynchus ovatus (Linnaeus, 1758) lalokonosec vejčitý Otiorhynchus porcatus (Herbst, 1795) lalokonosec Otiorhynchus raucus (Fabricius, 1777) lalokonosec drsný Otiorhynchus rugosostriatus (Goeze, 1777) lalokonosec Otiorhynchus singularis (Linnaeus, 1767) lalokonosec lesní Otiorhynchus sulcatus (Fabricius, 1775) lalokonosec rýhovaný Phyllobius argentatus (Linnaeus, 1758) listohlod zlatozelený Sciaphilus asperatus (Bonsdorff, 1785) nosatec Závěr PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY PŘÍLOHY... 40

7 1 ÚVOD Nosatcovití brouci jsou z hlediska početnosti druhŧ z řádu Coleoptera na druhém místě v České republice. Z našeho území je uváděno 770druhŧ (ŠEFROVÁ, 2006). Ze střední Evropy je známo kolem 1000 druhŧ, v západní Evropě 1500 a ve Velké Británii 400 (ZAHRADNÍK, 2008). Celosvětově nad druhŧ (HŦRKA 2005).Jelikoţ se jedná výhradně o fytofágní brouky, je jejich význam v ochraně rostlin vysoký. Projevují se jako škŧdci na zelenině, na ovocných dřevinách, na polních plodinách, jako významní skladištní škŧdci, v neposlední řadě jako škŧdci okrasných rostlin a dřevin. Na okrasných rostlinách a dřevinách škodí dospělci okusem listŧ a bazálních částí stonkŧ, larvy mohou poškozovat kořeny. Ţírem dochází k narušení cévních svazkŧ, k omezení výţivy rostlin a mŧţe dojít aţ k uhynutí rostlin. U okrasných rostlin vede i poměrně malé poškození ke sníţení estetické hodnoty rostliny a ke sníţení aţ znemoţnění prodejnosti. Moţná z dŧvodu vysoké početnosti druhŧ v této čeledi nebyl dosud vypracován podrobný klíč či atlas, který by umoţňoval určení i méně početných nebo vzácných zástupcŧ tohoto řádu. Přesná znalost druhového spektra škŧdcŧ a znalost jejich bionomie je nutná kvŧli cílené ochraně okrasných rostlin. Cílená ochrana mŧţe být účinnější, sniţují se náklady vynaloţené na chemické nebo biologické přípravky,dochází k menšímu zatíţení ţivotního prostředí,niţšímu ohroţení necílových organismŧ a mnoţství reziduí v pŧdě. 7

8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika nosatcovitých Zařazení do systému ŘÍŠE: Animalia KMEN: Arthropoda TŘÍDA: Insecta ŘÁD: Coleoptera PODŘÁD: Polyphaga NADČELEĎ: Curculionoidea ČELEĎ: Curculionidae Morfologie a bionomie nosatcovitých Hlavním znakem nosatcovitých broukŧ je hlava protáhlá do nosce. Tělo je většinou buď protáhlé, nebo široce vejčité formy. Velikost imag se v našich podmínkách pohybuje v rozmezí 1 20 mm, v tropech dosahuje aţ 55 mm. Zabarvení imag je většinou pigmentové, zřídka také strukturální. Na povrchu těla u většiny druhŧ se nacházejí šupinky uspořádané do obrazcŧcharakteristickýchpro jednotlivé druhy. Nosec mŧţe být dlouhý a štíhlý nebo kratší a zavalitější. Horní pysk chybí, makadla jsou tvořena jedním nebo nezřetelně dvěma články. Tykadla jsou většinou lomená s protáhlým prvním článkem a zakončena 3 4člennou paličkou. Štít je na bázi uţší neţ krovky, štítek většinou pouhým okem nerozeznatelný. Většina druhŧ má na krovkách podélné rýhy. Blanitá křídla jsou buď vyvinuta, nebo mohou úplně chybět. Nohy jsou kráčivé, imaga většinou pomalu lezou, některé druhy mohou skákat (ZAHRADNÍK, 2008). U imag je výrazný pohlavní dimorfismus. Samci mají plochý zadeček, na počátku zadečku mají zřetelný vtisk, zadní a střední pár nohou má na holeni většinou trny. Samička má klenuté krovky bez vtisku a na konci lesklý nosec delšíneţ sameček (ZAHRADNÍK, 2008). Larvy jsou protáhlé, válcovité, většinou rohlíčkovitě prohnuté, apodní (moţné jsou rudimenty hrudních nebo zadních nohou), eucefalní. Hlava je většinou pigmentovaná, ve zvláštních případech mŧţe bát zataţitelná do předohrudi (ZAHRADNÍK, 2008). 8

9 Rozmnoţují se bisexuálně, sameček vyuţívá k přichycení na samičce jamku na zadečku, trny na zadních a středních nohách a do jisté míry i prohnuté přední holeně. U některých druhŧ se vyskytuje partenogeneze. Většinou vytvářejí jednu generaci za rok (HŦRKA 2005). Studiem nosatcovitých v České a Slovenské republice se v poslední době zabývábenedikt et al. (2010) Ekologie nosatcovitých Nosatcovití jsou fytofágové s převaţující noční aktivitou ale existují také denní druhy. Ţiví se na všech částech rostlin a to jak na ţivém tak i odumřelém pletivu, většinou jsou polyfágní nebo oligofágní, méně pak monofágní. V trávící soustavě mají symbiotické organismy (bakterie a ambrosiové houby) lokalizované v tzv. mycetomu, který se nachází v tukovém tělese nebo ve vychlípeninách střeva.obývají většinu suchozemských stanovišť od níţin do podhŧří, některé druhy vystupují do hor, ale pouze málo z nich je trvale přizpŧsobeno ţivotu ve vyšších nadmořských výškách. Obývají pole, louky, lesy a stepi (ZAHRADNÍK 2008). Antagonisté nosatcovitých Beaveria bassiana (Bals.-Criv.) Vuill. je entomoparazitická houba, patřícího do čeledi Ascomycetes. Napadá především motýly, ale parazituje na celé řadě broukŧ. Tento houbový parazit napadá hmyz nejčastěji ve stadiu larvy, kdy proniká do hostitele přes epidermis nebo dýchací otvory. Pŧvodně byla zjištěna jako pŧvodce choroby bource morušového (ROZSYPAL, 1930). Spora, jeţ dopadne na povrch hostitele, nebo je pozřena společně s potravou, ve vlhkém prostředí klíčí za hodin a prorŧstá tkáněmi hostitele, kde se paprskovitě šíří aţ dosáhne hemolymfy. Tam dochází k tvorbě konidií, které se uvolňují do hemolymfy, prodluţují se a poté dochází k jejich opětovnému pučení a uvolňování konidií zpět do řečiště. Cyklické opakování tohoto procesu má za následek zahušťování hemolymfy. V místě primární infekce dochází k odumírání tkáně. Zrání konidií je provázeno jejich rozrostením a tvorbou tupě zakončených vláken s hojným obsahem vakuol. V této fázi je většinou hostitel ještě naţivu. Postupným zahušťováním hemolymfy ovšem dochází k odumírání hostitele, jeho mumifikaci, a tvorbě fruktifikačních orgánŧ houby. Ty se tvoří na povrchu hostitele a dochází k opětovnému šíření spor (ROZSYPAL, 1930). 9

10 Tyto infekce byly u nosatcovitých broukŧ zaznamenány především u lalokonosce libečkového (Otiorhynchus ligustici) a to v době, kdy byl přerušen příjem potravy, tedy v době po kopulaci a při nepříznivých povětrnostních podmínkách. Zklidněný trávicí trakt vytvoří vhodné podmínky pro uchycení spor na povrchu, nejčastěji v ţláznatém ţaludku. Podle některých zdrojŧ mŧţe docházet k prŧniku do imaga i přes povrch těla, a to v místech kloubŧ (ROZSYPAL, 1930). Oospora destructor (Metschn.) Delacr. je houbový parazit, patřícího do čeledi Ascomycetes, s podobnou biologií jako Beaveria bassiana. Houba napadá larvy, kukly a imaga. Spora klíčí z povrchu těla, ale infekce mŧţe probíhat i zaţívacím traktem. Po vniknutí do hostitele se vlákna rozrŧstají, aţ posléze vyplňují celý vnitřní prostor a dochází k uhynutí jedince a jeho mumifikaci. Poté hyfy vyrŧstají zpět na povrch těla, kde dochází k tvorbě fruktifikačních orgánŧ, které na povrchu tvoří nesouvislou vrstvu. Následným rozrŧstáním těchto orgánŧ dochází k tvorbě jakéhosi "kokonu" tvořeného houbovými vlákny, ve kterém je tělo hmyzu zcela uzavřeno. Tato houba napadá z nosatcovitých broukŧ hlavně lalokonosce rýhovaného (Otiorhynchus sulcatus) (ROZSYPAL, 1930). Nosatcovité brouky napadají především hlístovky rodu Heterorhabditis. Tyto hlístovky vytvořily symbiózu s bakteriemi, které ţijí v jejich střevě. Jedná se především o grammnegativní bakterie rodu Xenorhabdus a Photorhabdus z čeledi Enterobacteriaceae. Tyto bakterie jsou v obligátním vztahu s hlístovkami a nelze je nalézt volně ţijící v přírodě. Zpŧsobují uhynutí hostitele hlístovek. V uhynulém hostiteli se hlístovky dále vyvíjejí. Produkují látky, které potlačují rŧst jiných mikroorganismŧ ve střevě hostitele, a také vylučují látky s repelentním účinkem vŧči nekrofágním bezobratlým (NERMUŤ et al., 2012). Jedná se o pŧdní organismy. Larva třetího instaru (tzv. invazní larva) aktivně vyhledává hostitele. Jejím úkolem je hostitele nalézt a proniknout do něj. Má zesílenou kutikulu, uzavřenou trávící soustavu a velké energetické zásoby, díky nimţ je schopna přeţít v pŧdě i několik měsícŧ neţ nalezne hostitele. Vyhledávání hostitele probíhá čichově, pomocí hlavových papil a amfid. Larva se zaměřuje na odpadní látky hostitele v trusu, jako jsou kyselina močová, amoniak a aminokyselina arginin nebo na zplodinydýchání jako je oxid uhličitý. Při zaznamenání těchto látek dochází k pohybu proti gradientu ke zdroji této látky (NERMUŤ et al., 2012). 10

11 Larva proniká do hostitele buď ústním nebo řitním otvorem, spirákuly nebo penetrací přes intersegmentální membrány. Po proniknutí do hostitele dochází k vyvrhnutí symbiotických bakterií a hostitel v prŧběhu hyne na septikemii. Namnoţené bakterie a rozloţené tkáně hostitele slouţí jako potrava pro larvu. Larva prochází čtvrtým instarem do prvního, tzv. "obřího" instaru. V tomto instaru dochází k pohlavnímu rozmnoţování a nakladení vajíček (NERMUŤ et al., 2012). Po vylíhnutí, larvy procházení čtyřmi instary v druhé generaci. Po opětovném rozmnoţování dorŧstá larva do třetího instaru a opouští stávajícího hostitele a hledá nového. Počet generací v hostiteli není pevně dán, larvy opouštějí hostitele po vyčerpání ţivin. Hlístovky zimují v pŧdě ve stavu kryptobiózy, mohou zimovat i v hostiteli(nermuť et al., 2012). K lumčíkŧm vyvíjejícím se v listopasech rodu Sitona patří lumčík Pygostolus falcatus (Nees, 1834), který napadá listopase čárkovaného (Sitona lineatus Linnaeus, 1758), listopase Sitona crinitus (Marsham, 1802), listopase pruhovaného (Sitona humeralis Stephens, 1831) a listopase Sitona inops Gyllenhal, Zpŧsob parazitace spočívá v tom, ţe samička lumčíka sedí na zádech listopase a vsunuje kladélko pod krovky, kde propichuje stergity. Napadený listopas většinou padá i s lumčíkem k zemi. Samička lumčíka se však nepustí, dokud nevyklade celou snŧšku. Parazitovaného brouka opouštějí larvy téměř na konci vývoje, napadený brouk při tom hyne. Larvy se poté kuklí na listech. Podobně také napadá listopasy lumčík Perilitus labilis (Ruthe, 1856), který se kuklí v zemi (MILLER, 1956). Z vyšších ţivočichŧ mají jako antagonisté význam některé druhy mršníkŧ z řádu Coleoptera, kteří aktivně vyhledávají a loví mimo jiné také nosatcovité brouky. Dále mají velký význam pro ovlivnění početnosti ptáci a to především: vrány, havrani, kavky, racci, špačci, skřivani, straky, sojky a také baţanti a koroptve (ROZSYPAL, 1930). 11

12 2.2 Význam nosatcovitých Nosatcovití škodící na polních plodinách Velmi významným škŧdcem cukrové řepy býval v minulosti rýhonosec řepný (Aspropartenis punctiventris Germar, 1824), ale s masivním nasazením širokospektrálních pesticidŧ, a později se sníţením ploch cukrovky, jeho význam poklesl (ŠEFROVÁ, 2006). V současné době jsou velmi významnými škŧdci řepky (Brassica napus L.) krytonosci rodu Ceutorhynchus. Jedná se o krytonosce čtyřzubého (Ceutorhynchus pallidactylus Marsham, 1802) a krytonosce řepkového (Ceutorhynchus napi Gillenhal, 1837), jejichţ larvy vyţírají stonky řepky. Larvy krytonosce šešulového (Ceutorhynchus obstrictus Marsham, 1802) se vyvíjejí v šešulích řepky (KAZDA, 2010). Dalším škŧdcem na řepce je krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma Marsham, 1802), jehoţ larvy vytvářejí hálky na kořenech řepky. Na máku škodí krytonosec makovicový (Neoglocianus maculaalba Herbst, 1795), jehoţ larvy zpŧsobují červavost makovic a krytonosec kořenový (Ceutorhynchus ruficornis Stephens, 1831), jehoţ larvy poškozují kořeny a imaga nadzemní orgány. Polyfágním škŧdcem polních plodin je lalokonosec libečkový (Otiorhynchus ligustici), dříve škodil především na řepě, v současnosti na vojtěšce, jeteli a chmelu. Listopas čárkovaný (Sitona lineatus Linnaeus, 1758) je klíčovým škŧdcem vzcházejícího hrachu a bobovitých pícnin (KAZDA, 2010). Klikorozi rodu Hypera mají zeleně zbarvené volně ţijící larvy. Klikoroh vojtěškový (H. postica Gyllenhal 1813) a k. jetelový (H. nigrirostris F. 1775) škodí na bobovitých pícninách. Mezi významné skladištní škŧdce patří pilous černý (Sitophilus granarius Linnaeus, 1758), který škodí na obilkách. Mŧţe tvořit ohniska výskytu (ŠEFROVÁ, 2006). Nosatcovití škodící na ovocných dřevinách V sadovnictví jsou významní květopasi, např. květopas jabloňový (Anthonomus pomorum Linneus, 1758) (ŠEFROVÁ, 2006), který poškozuje květy jabloní, ale jeho význam mŧţe být i kladný při redukci přílišné květové násady stromu (HLUCHÝ et al., 2008). Dále se v sadech mŧţe vyskytovat listohlod ovocný (Phyllobius pyri Linnaeus, 1758), coţ je polyfágní škŧdce, ale jeho význam je zanedbatelný (HLUCHÝ et al., 2008). 12

13 Na drobném ovoci mŧţeme najít například květopase jahodníkového (Anthonomus rubi Herbst, 1759) nebo lalokonosce vejčitého (Otiorhynchus ovatus) a lalokonosce O. rugosostriatus (HLUCHÝ et al., 2008). Nosatcovití na zahradních rostlinách Mezi škŧdce cibulovin patří krytonosec cibulový (Oprohinus suturalis Fabricius, 1775), který vyţírá z vnitřní strany listŧ cibule čárkovité poţerky (ŠEFROVÁ, 2006). Lalokonosci rodu Otiorhynchus jsou polyfágní a škodí ţírem na dřevinách a okrasných rostlinách. Během řešení diplomové práce bylo zjištěno silné poškození dvou aţ tříletých rostlin Prunus lauroceratus varieta "ETNA" v zahradnictví v Brně. Na spodních listech bylo patrné typické zejkování, na bázích kmínkŧ byla okousaná kŧra ve tvaru prstencŧ, na kořenech bylo zaregistrováno aţ osm larev. Jako pŧvodce poškození byl determinován lalokonosec rýhovaný (Otiorhynchus sulcatus). Krytonosec Mononychus punctumalbum (Herbst, 1784) poškozuje kosatce. Imaga okusují květy, v tobolkách se vyvíjejí larvy. Vyvíjí se pouze na kosatci ţlutém (Iris pseudacorus) a sibiřském (I. sibirica). (TRNKA, 2010). Nosatci škodící na listnatých a jehličnatých dřevinách Mezi významné škŧdce lesních dřevin patří lalokonosec černý (Otiorhynchus coesus), který poškozuje stromy ve školkách. Rozšířeným škŧdcem v lesnických školkách je listohlod stromový (Phyllobius arborator Herbst, 1797), který poškozuje mladé stromky (KŘÍSTEK, 2004). Listopas šedý (Strophosoma melanogrammum Forster, 1771) je polyfágním škŧdcem oţírajícím listí stromŧ. Významnými škŧdci v lesním semenářství jsou nosatec ţaludový (Curculio glandium), nosatec lískový (C. nucum Linnaeus, 1758) a nosatec Curculio crux (Fabricius, 1776) (KŘÍSTEK, 2004). Na borovicích zpŧsobuje škody smolák mlazinový (Pissodes castaneus De Geer, 1775) a klikoroh borový (Hylobius abietis). K dalším významným škŧdcŧm patří křovák smrkový (Magdalis violacea Linnaeus, 1758) nebo skákač bukový (Orchestes fagi Linnaeus, 1758), jehoţ larvy minují listy bukŧ (KŘÍSTEK, 2004). Na olších a vrbách je významným škŧdcem krytonosec olšový (Cryptorhynchus lapathi Linnaeus, 1758) (KŘÍSTEK, 2004). 13

14 Uţiteční nosatcovití Pozitivní význam má rýhonosec pcháčový (Cleonis pigra Scopoli, 1763), který se v USA pouţívá pro regulaci plevelŧ, např. pcháče osetu (Cirsium arvense L.) v polních plodinách (STEJSKAL, 2012). 2.3 Ochrana rostlin před nosatcovitými brouky Ochrana rostlin proti nosatcovitým škŧdcŧm spočívá v pouţívání chemických insekticidŧ nebo biologických preparátŧ. V integrované produkci lze také pouţívat lepové desky, které jsou nabízeny pod názvem CHEMSTOP ECOFIX Chemická ochrana Vzhledem k velmi širokému druhovému rozpětí v rámci nosatcovitých broukŧ je i spektrum povolených přípravkŧ poměrně široké. Seznam povolených přípravkŧ je kaţdoročně aktualizován a spravuje ho Státní rostlinolékařská správa. Proti lalokonoscŧm rodu Otiorhynchus lze pouţít přípravky na bázi thiamethoxamu například v přípravku COM I SL, u kterého je povoleno pouţití do okrasných rostlin. Na ochranu okrasných rostlin proti nosatcŧm rodu Curculio se ošetřuje přípravky na bázi pyrethrinŧ (přípravek Spruzit-flussig.) nebo acetamipridu, například přípravky řady CAREO. Proti krytonoscŧm rodu Ceutorhynchus jsou povoleny přípravky s účinnou látkou deltamethrin, a to například DecisMega nebo Decis 15 EW do okrasných rostlin a dřevin Biologická ochrana V biologické ochraně jsou vyuţívány proti napadení lalokonosci (Otiorhynchus sp.) parazitické hlístice Heterorhabditis bacteriophora v přípravku s obchodním názvem Larvanem. Přípravky na bázi entomopatogení houby Beauveria bassiana nejsou v ČR od roku 1997 povoleny. 14

15 3 CÍL PRÁCE Cílemdiplomové prácebylo shromáţdit literaturu o zemědělsky významných druzích nosatcovitých a zhodnotit jejich škodlivost na našem území v minulosti na studijních plochách provést v prŧběhu vegetační sezóny roku 2011 terénní pozorování výskytu nosatcŧ pomocí rŧzných monitorovacích metod (zemní pasti, sklepávadla, lepové desky, vizuální kontrola rostlin, pŧdní výkopy) odchycené druhy nosatcovitých zpracovat entomologickými postupy (preparace, konzervace) a determinovat vyhodnotit výsledky (zaměřit se zejména na druhové sloţení, hustotu populace a trofické vazby studovaných druhŧ a míru napadení domácích a cizokrajných dřevin) 15

16 4 MATERIÁL A METODIKA Během vegetační sezóny 2010 a 2011 byl sledován výskyt nosatcovitých v arboretu Mendelovy univerzity v Brně. Pozornost byla věnována jen nosatcŧm vyvíjejícím se na dřevinách. Do výzkumu nebyli zahrnuti kŧrovcovití (Scolytidae). 4.1 Charakteristika studijní plochy Arboretum Mendelovy Univerzity v Brně Arboretum Mendelovy univerzity v Brně se nachází na ulici gen. Píky poblíţ zastávky Bieblova. Botanická zahrada byla zaloţena v roce 1926 a byly v ní vysazeny rostliny uţitkové nebo jinak významné pro tehdejší výuku zemědělství. V roce 1938 bylo na ploše 1 ha zaloţeno Prof. Ing. Dr. Augustinem Bayerem arboretum s významnými lesnickými dřevinami. Tento stav zŧstal během druhé světové války nezměněn. Aţ v šedesátých letech dvacátého století musela nové výstavbě objektŧ univerzity ustoupit plocha botanické zahrady a bylo rozhodnuto o jejím přestěhování k arboretu. V roce 1967 započaly přípravné práce a v roce 1970 byla zahájena výstavba nové botanické zahrady (PAVLÍK, 2000). Z hlediska geologického je lokalita tvořena modrošedými slínitými jíly, s odstíny zelené a hnědé, neogénu bádenské pánve. Tento neogén vytváří plochy tvrdé a pevné konzistence, výše poloţené plochy jsou vodonosné, a v dŧsledku zvodnění tvoří plastický, několik decimetrŧ silný horizont. Pokryv tvoří sprašové hlíny ve formě černé ornice s vysokým obsahem CaO. Některé části arboreta jsou tvořeny humusovou naváţkou, stavební sutí a jiným stavebním odpadem. Lokalita je zvodněna v pásech, přičemţ na několika místech vystupuje zvodeň na povrch. Prŧměrná roční teplota je +8,4 o C, prŧměrné roční sráţky 531 mm(pavlík, 2000). 4.2 Metody pouţité pro zjišťování nosatcŧ Zemní pasti Zemní pasti byly vyrobeny ze dvou konických nádob o výšce 147 mm a horním prŧměru 95 mm. Celkový objem této nádoby činil 500 ml. Tyto nádoby byly vloţeny do sebe a zakopány v úrovni okolního terénu a následně zakryty stříškou o straně 150 mm a výšce 100 mm, aby bylo zabráněno pronikání sráţek do nádoby, a tím pádem 16

17 rozřeďování jejího obsahu, coţ by znamenalo niţší účinnost aplikované konzervační kapaliny a následné znehodnocení obsahu. Konzervační kapalina sestávala s 95% vody, 5% formaldehydu a jako smáčedlo byl pouţit saponát. Nádoba byla naplněna cca 250 ml této tekutiny a pravidelně v měsíčních intervalech kontrolována a vybírána po dobu dvou let. Při kaţdé revizi pasti byla pouţita nová tekutina. Pasti byly umístěny na stanovištích s předpokládaným nebo zaznamenaným výskytem nosatcovitých broukŧ. Byly sledovány zejména poţerky na listech keřŧ nebo přízemních rostlin, které byly zaznamenány bud z minulé sezony nebo byly čerstvé. Pasti byly ponechány na studijní ploše od dubna do poloviny září. Na konci sezóny byl obsah zemních pastí promyt vodou v sítě o velikosti ok 1mm, vybraní nosatci byli uloţeni v 98%roztoku etylalkoholu. Poté byla provedena pomocí binokulární lupy determinace, byla zjištěna početnost jednotlivých druhŧ. Lepové desky Byly pouţívány standardní ţluté lepové desky rozměru mm, které byly na konci seříznuty, aby bylo moţné jejich zasunutí do země. Desky byly umísťovány k pod keře a rostliny, na kterých byly patrné poţerky, tzv. zejky. Umístění proběhlo v měsíci květnu a byly ponechány na stanovišti po dobu jednoho měsíce. Metoda nebyla opakována, protoţe se ţluté lepové desky k odchytu nosatcovitých neosvědčily. Sklepávání Sklepávání bylo prováděno pomocí kruhového sklepávadla o prŧměru 1m. Probíhalo v pozdních odpoledních hodinách přes den a asi ve dvou případech kolem 22:00 hodiny v noci. Vše v letních měsících. Sklepávání probíhalo na dřevinách s potenciálním výskytem nosatcovitých broukŧ.sklepávání bylo provedeno 15. května 2011, další sklepávání proběhlo 2 v odstupu jednoho týdne, po setmění v polovině srpna. Kromě uvedených metod byly nosatcovití zjišťování nepravidelně vizuální kontrolou rostlin. Soupis zjištěných druhŧ, jejich početnost jsou uvedeny v tabulce 1 a na grafech (Obr. 1 a 2). 17

18 5 VÝSLEDKY 5.1 Zjištěné druhy nosatcŧ a jejich trofické vztahy Během vegetačních sezón2010 a 2011 byl zjišťován výskyt nosatcovitých broukŧ na dřevinách v arboretu Mendelovy univerzity v Brně. K monitoringu byly pouţity zemní pasti, sklepávadlo, ţluté lepové desky a vizuální kontrola dřevin. Zjištěné druhy nosatcŧ, početnost a hostitelská dřevina jsou uvedeny v tabulce 1 a na obrázku 1. Tabulka1: Zjištěné druhy nosatců a jejich trofické vztahy v arboretu Mendelovy univerzity v Brně v roce 2011 Vědecký název Český název Počet Hostitelská rostlina Anthonomus pomorum květopas jabloňový 4 jabloň Barypeithes araneiformis listopas 1 pámelník Barypeithes pellucidus listopas 116 pámelník Barypeithes vallestris listopas 1 buk Curculio glandium nosatec ţaludový 6 dub Hylobius abietis klikoroh borový 4 borovice Liophloeus tessulatus křovinář kostkovaný 3 břečťan Otiorhynchus crataegi lalokonosec 4 ptačí zob Otiorhynchus coesus lalokonosec černý 9 smrk Otiorhynchus ligustici lalokonosec libečkový 16 pěnišník Otiorhynchus ovatus lalokonosec vejčitý 6 pámelník Otiorhynchus porcatus lalokonosec 1 pěnišník Otiorhynchus raucus lalokonosec drsný 2 ptačí zob Otiorhynchus rugusostriatus lalokonosec 6 ptačí zob Otiorhynchus singularis lalokonosec lesní 1 pěnišník Otiorhynchus sulcatus lalokonosec rýhovaný 4 pěnišník Phyllobius argentatus listohlod zlatozelený 1 pámelník Sciaphilus asperatus 1 zimolez 18

19 Zaznamenané druhy Obr.1: Početnost nosatcovitých zaznamenaných v arboretu Mendelovy univerzity v Brně v roce 2011 jabloň pámelník buk dub borovice břečťan ptačí zob smrk pěnišník zimolez Do grafu nebyl zařazen listopas Barypeithes pellucidus, z dŧvodu jeho vysoké početnosti by graf nebyl přehledný. 19

20 Počet nosatcovitých na hostitelských dřevinách jabloň pámelník buk dub borovice břečťan ptačí zob 124 smrk pěnišník zimolez Obr.2: Počet nosatcovitých na hostitelských dřevinách. Z obr. 2 vyplývá, ţe nejvíce nosatcovitých broukŧ bylo nalezeno na pámelníku (Symphoricarpos sp.), zcela dominantním druhem zde byl listopas Barypeithes pellucidus. Druhou rostlinou s nejvyšším počtem nosatcovitých broukŧ byl pěnišník (Rhododendron sp.), kde dominoval O. ligustici Anthonomus pomorum (Linneus, 1758) květopas jabloňový Morfologie Brouk je výrazně oválný, hnědě mramorovaný, na krovkách výrazný světlejší skvrna ve tvaru písmene V. Nosec je dlouhý, úzký. Na štítku je světlá skvrna. Larva je 8 mm dlouhá, apodní, eucefalní, její zbarvení je bělavě ţluté (HLUCHÝ et al., 2008). Bionomie Přezimují imaga v rozpraskané kŧře stromŧ. Na jaře po oteplení nastává výlet imag, která prodělávají úţivný ţír. Po páření samičky vykusují do květních poupat otvory, do kterých následně kladou po jednom vajíčku. Po deseti dnech nastává líhnutí. Larva se 20

21 nejprve vyţivuje na generativních orgánech a poté vyţírá okvětní lístky. Květy takto napadené hnědnou a následně usychají. Po jednom měsíci nastává kuklení a asi po třech týdnech se líhnou imaga. Tyto po prodělání krátkého úţivného ţíru nastupují letní diapauzu. Poté vyhledávají ukryty pro zimování (HLUCHÝ et al., 2008). Hostitelské rostliny Škodí na jabloních (Malus sp.), hrušních (Pyrus sp.) ale i kdouloni (Cydonia sp.) a mišpuli (Mespilus sp.). Škodlivost Při slabém napadení mŧţe být jeho vliv příznivý, protoţe redukuje květní násadu. Při silném napadení dochází k těţké redukci úrody u jabloní. Mŧţe zredukovat květní násadu aţ o 80% (HLUCHÝ et al., 2008). Rozšíření Celosvětově rozšířený škŧdce jabloní(alonso-zarazaga M. A., 2012). Vlastní pozorování Při sklepávání byly zaznamenány čtyři imaga na jabloních (Malus sp.). Při prohlídce květŧ byly nalezeny larvy ve dvou květech z deseti, čili bylo poškozeno 20 % násady plodŧ Barypeithes araneiformis (Schrank 1781) listopas Morfologie Imaga jsou 3 4 mm dlouhá, ţluto-hnědě zbarvená, na krovkách jsou drobné tečky (ALFORD, 1995). Povrch těla je lysý, nohy a tykadla jsou ţlutě zbarvená (KŘÍSTEK, 2004). Bionomie U tohoto druhu přezimují imaga pod kameny a spadaným listím (KŘÍSTEK, 2004). Imaga během jara a léta mohou poškozovat semenáčky a mladé stromky tím, ţe oţírají kŧru a zpŧsobují odumírání rostliny (ALFORD, 1995). Je to hlavní škŧdce na vrbách (Salix sp.) ve vrbovnách, kde oţírá pupeny (KŘÍSTEK, 2004). Larvy se vyskytují na 21

22 kořenech rŧzných bylin (ALFORD, 1995). Jedná se o lokálního, nevýznamného škŧdce (KŘÍSTEK, 2004). Hostitelské rostliny Vyvíjí na jahodníku (Fragaria sp.), břečťanu (Hedera sp.), jeteli (Trifolium sp.) a pryskyřníku (Ranunculus sp.). Mŧţe také napadat břízu (Betula sp.), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum L.) a dub (Quercus sp.) (ALFORD, 1995). Výskyt Areál sahá od Francie po Českou republiku, nejjiţnější výskyt je v Itálii a nejseverněji zasahuje aţ do Skandinávie(ALONSO-ZARAZAGA M. A., 2012). Vlastní pozorování Tento druh byl zaznamenán v počtu jednoho kusu na rostlinách pámelníku (Symphoricarpos sp.) Barypeithes pellucidus (Boheman, 1834) listopas Morfologie Imaga jsou dlouhá 2 4 mm, s výrazným červeno-hnědým zbarvením, které ovšem mŧţe přecházet od světlých tónŧ aţ po tmavě červeno-hnědou. Tykadla a končetiny jsou vţdy světlejší neţ zbytek těla. Mají krátký, na konci rozšířený nosec, s podélnou rýhou na horní straně. Štít a krovky jsou výrazně ochlupené (SKUHROVEC & ŠEFROVÁ, 2011). Bionomie Přezimují imaga ve vhodných úkrytech, jako jsou kameny a spadané listí. Na jaře, v první polovině března aţ do konce dubna, vykusují květní a listové pupeny. Poté migrují na listy, které okénkují. Mohou také zejkovat na listech. Jedná se o brouka s noční aktivitou. Vajíčka klade do pŧdy, larvy poté ţijí na kořenech. Kuklení probíhá nejlépe v lehké písčité pŧdě. Má jednu generaci ročně (SKUHROVEC & ŠEFROVÁ, 2011). 22

23 Škodlivost Jedná se o polyfágního brouka. V Severní Americe byla zaznamenána škodlivost na jahodníku (Fragaria sp.) a maliníku (Rubus sp.). Příleţitostně škodí i na okrasných rostlinách, kde zpŧsobuje jejich estetické znehodnocení. Celkově se však nejedná o významného škŧdce. Chemická ochrana, vzhledem k jeho nočnímu zpŧsobu ţivota je obtíţná (SKUHROVEC & ŠEFROVÁ, 2011). Hostitelské rostliny Vývoj probíhá na rostlinách topolu (Populus sp.), břečťanu (Hedera sp.), štírovníku (Lotus sp.), jahodníku (Fragaria sp.), kontryhelu (Alchemilla sp.), javoru (Acer sp.) a lísce (Corylus sp.). Rozšíření Je rozšířen ve střední a severní Evropě a za škŧdce je povaţován v Severní Americe(ALONSO-ZARAZAGA M. A., 2012). Vlastní pozorování Zaznamenán ve velkém počtu v zemních pastech, pod listy pámelníku (Symphoricarpos sp.) a také pod pěnišníky (Rhododendron sp.). V roce 2011 v zemní pasti pod pěnišníkem v mnoţství 32 jedincŧ v dubnu a 30 jedincŧ během května a června. Pod pámelníkem byl zaznamenán v červenci v počtu 21 a srpnu v mnoţství 33 jedincŧ. Při sklepávání nebyl zaznamenán. Jedná se o eudominantní druh nosatce na lokalitě Barypeithes vallestris (Hampe, 1870) listopas Morfologie a bionomie Jedná se o drobného, asi 2 mm velkého nosatce. Zbarvení těla je černé. Lze ho nalézt v opadaném listí a mechu v porostech bukŧ (Fagus sp.) a dubŧ (Quercus sp.) (SMRECZYNSKY, 1966). Jeho bionomie není známa (SMRECZYNSKY, 1966). Výskyt je potvrzen pouze na území ČR a ojediněle i v Rakousku (SMRECZYNSKY, 1966). 23

24 Vlastní pozorovaní Byl zaznamenán jeden kus v zemní pasti, v místě s vysokou vrstvou spadaného bukového listí Curculio glandium Marsham, 1802 nosatec ţaludový Morfologie Imaga jsou 4 8 mm dlouhá, téměř vejčitého tvaru, s červeno-hnědým aţ ţluto-hnědým skvrnitým zabarvením. Nápadný je velmi dlouhý, tenký zahnutý nosec a štít téměř kvadratického tvaru. Celé tělo je pokryto šupinkovitými chloupky (HŦRKA, 2005). Bionomie Mohou přezimovat larvy i dospělci. Na jaře, v květnu a červnu, je lze nalézt hlavně na dubu ale i na jiných listnáčích, kde prodělávají zralostní ţír. Tento zralostní ţír je charakterizován děrováním květŧ, listŧ a pupenŧ těchto dřevin. Po prodělání zralostního ţíru, kladou samičky do 1 cm velkých ţaludŧ vajíčka. Počet vajíček se pohybuje od jednoho do deseti kusŧ, ale v jednom ţaludu se vyvíjejí maximálně dvě larvy, ostatní z dŧvodu nedostatku potravy hynou. Larvy vyţírají obsah a vyplňují vnitřek ţaludu černým trusem. Napadené ţaludy se přestávají vyvíjet a opadávají. Některé larvy opouštějí ţalud ještě před opadem a v zemi poté přečkávají zimu. Larvy, které toto nestihnou, zimují přímo v ţaludu. Na jaře se obvykle kuklí, ale mŧţe při nedostatečné kondici aţ tři roky přeleţovat (KŘÍSTEK, 1992). Jedná se o velmi významného škŧdce dubu letního a dubu zimního, který páchá významné škody hlavně v lesnickém semenářství. Je uváděno, ţe některé ţaludy napadené pouze jednou larvou nosatce ţaludového jsou ještě schopny klíčení (KŘÍSTEK, 1992). Hostitelské rostliny Vývoj probíhá především na dubu, a to na dubu cesmínovitém (Quercus ilex L.) dubu letním (Quercus robur L.) a dubu zimním (Quercus petraea Mattuschka Liebl.) 24

25 Vlastní pozorování Velké mnoţství jedincŧ bylo zaznamenáno při sklepávání v dubnu na dubech (Quercus sp.) poblíţ přístupové lávky. Ale jedná se o velmi rozšířeného škŧdce, čili lze očekávat větší rozšíření na všech dubech v arboretu MENDELU Hylobius abietis (Linnaeus, 1758) klikoroh borový Morfologie Imago dosahuje délky 7,5 13 mm, je zbarveno červeno-hnědě, na krovkách se nacházejí shluky ţluto-hnědých šupinek. Tykadla jsou vkloubena v koncové části nosce. Má výrazně ostnitá stehna (HŦRKA, 2005). Bionomie Jedná se o velmi dlouhověkého nosatce, imaga mohou dosahovat stáří 2 3 roky. Od druhé poloviny dubna imaga nalétávají na osluněná místa, kde vyhledávají čerstvé pařezy. Poté prodělávají zralostní ţír na 3 6 let starých borovicích (Pinus sp.). Lze je najít i na smrku (Picea sp.) a bříze (Betula sp.) (ZAHRADNÍK, 2008). Ohlodávají mladou borku a lýko. V borce vyţírají jamky, které zasahují aţ do dřeva. Toto poškození se projevuje výrazným smolotokem a oslabováním stromŧ. Těţce poškozené kmínky se mohou deformovat. Poţerek slouţí jako vstupní brána pro sekundární infekce. Po zralostním ţíru probíhá páření. Oplodněné samičky kladou vajíčka do jamek na kořenech čerstvých pařezŧ (KŘÍSTEK, 2004). Samička naklade vajíček (ZAHRADNÍK, 2008). Klade buď po jednom, nebo ve skupině (KŘÍSTEK, 2004). Larvy vyţírají lýko pařezŧ, později ţerou ve dřevě, kde vytvářejí aţ jeden metr dlouhé chodby. Procházejí 4 6 instary. Přezimují většinou larvy na začátku vývoje, které na jaře pokračují v ţíru a kuklí se od poloviny června do poloviny srpna mezi dřevem a kŧrou. Za měsíc se líhnou brouci, kteří pokračují v ţíru na mladých stromech. Přezimují v hrabance (KŘÍSTEK, 2004). Jedná se o velmi významného škŧdce mladých borovic (KŘÍSTEK, 2004). Hostitelské rostliny Vývoj se uskutečňuje na jehličnatých rostlinách druhu borovice lesní (Pinus silvestris L.), borovici pokroucené (Pinus contorta Dougl. ex London), smrku sitka (Picea 25

26 sitchensis (Bong.) Carriére) jedli bělokoré (Abies alba Miller) a smrku ztepilém (Picea abies L.) Vlastní pozorování Dva jedinci tohoto druhu byli nalezeni v podrostu jehličnanŧ. Třetí jedinec byl nalezen poblíţ této lokality při nočním sklepávání pod lampou veřejného osvětlení v srpnu Liophloeus tessulatus (Muller, 1776) křovinář kostkovaný Morfologie a bionomie Imaga jsou velká 7 11 mm, černo-hnědá, se zavalitým tupým noscem (ZAHRADNÍK, 2008). Na krovkách se mŧţou vyskytovat buďšupinky, nebo chloupky (ZAHRADNÍK, 2008). Vyskytuje se od jara do podzimu na vlhkých biotopech nebo v parcích a zahradách (ZAHRADNÍK, 2008). Je to polyfágní druh s noční i denní aktivitou. Brouci mají zakrnělá křídla a jsou neschopní letu. Rozmnoţování mŧţe být partenogenetické i oboupohlavní. Larvy se vyvíjejí v zemi (ZAHRADNÍK, 2008). Druh není povaţován za škodlivý. Hostitelské rostliny Vývoj tohoto brouka probíhá na kerblíku (Anthriscus sp.), krabilici (Chaerophyllum sp.), andělice (Angelica sp.), úročníku (Anthyllis sp.), máčce (Eryngyum sp.), bršlici (Aegopodium sp.) a vrbách (Salix sp.), také se vyvíjí na břečťanu popínavém (Hedera helix L.) Vlastní pozorování Tento druh byl pozorován v porostu břečťanu (Hedera sp.) a to v počtu tří kusŧ Otiorhynchus crataegi Germar, 1824 lalokonosec Morfologie a bionomie Imaga jsou 5 mm velká, černo-hnědá, zavalitá (ALFORD, 1995). Jedná se o polyfága a okrajového škŧdce okrasných dřevin (ALFORD, 1995). Imaga zejkují listy, larvy oţírají 26

27 kořínky. Jeho výskyt je vázán na lidská sídla (ZAHRADNÍK, 2008). Imaga mŧţeme nalézt v keřích šeříku (Syringa vulgaris L.) nebo ptačího zobu obecného (Lygustrum vulgare L.) (ALFORD, 1995). Larvy se mohou vyvíjet v hlízách bramboříkŧ (Cyclamen sp.) (ZAHRADNÍK, 2008). Areál tohoto druhu sahá od Balkánu po Nizozemí. Na Moravě byl zjištěn v roce 2001 (ZAHRADNÍK, 2008). Vlastní pozorování Byli odchyceni čtyři jedinci tohoto druhu v porostu břečťanu (Hedera helix) Otiorhynchus coecus Germar, 1824 lalokonosec černý Morfologie Imaga dorŧstají délky asi 8 12 mm. Jsou silně klenutá, leskle černá. Krovky jsou v řádcích jamkaté, v jamkách jsou bílé chloupky. Nohy jsou načervenalé. Je neschopný letu. Larva je dlouhá asi 12 mm, apodní, eucefalní, bíle aţ ţlutobíle zbarvená. Imago je poměrně dlouhověké, někteří jedinci se doţívají i tří let (ALFORD, 1995). Bionomie Přezimuje imago, začíná se objevovat v květnu a červnu, kdy oţírají jehlice a mladou kŧru jehličnanŧ, je moţné je nalézt i na listnatých dřevinách. Na jaře ho lze většinou nalézt na smrku a poté přelézá na olši. Samičky kladou do pŧdy, která musí být nezatravněná a jinak nezaplevelená. Larvy jsou rhizofágní, ve hloubce mm oţírají kořínky rostlin. Začínají od nejtenčích a postupně přecházejí na silnější kořeny. Larva prodělává tři instary, a jako taková v pŧdě přezimuje. Zjara prodělává ţír a od července do poloviny září se kuklí. Po třech týdnech se líhnou brouci a ti přezimují ve své kukelní komŧrce (KŘÍSTEK, 2004). Tento druh škodí především poškozováním mladých stromkŧ. Mŧţe být napadán entomopatogení houbou Paecilomyces farinosus (Holmsk.) A.H.S. Brown&G. Smith (KŘÍSTEK, 2004). Hostitelské rostliny Tento druh se vyvíjí na jehličnanech jako je jedle bělokorá (Abies alba), smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), ale také i na listnáčích, a to především na javorech (Acer sp.) a jasanech (Fraxinus sp.). 27

28 Rozšíření Druh je rozšířený po střední a jiţní Evropě (ZAHRADNÍK, 2008). Ale byl zaznamenán i ve Velké Británii a Norsku (ALONSO-ZARAZAGA M. A., 2012). Vlastní pozorování Tento lalokonosec byl zjištěn v počtu devět kusŧ v roce 2010 v zemních pastech převáţně pod pěnišníky a v zapojeném porostu brčálu barvínku. V roce 2011 nebyl zjištěn Otiorhynchus ligustici (Linné, 1758) lalokonosec libečkový Morfologie Imago o velikosti 8 12 mm je tmavě šedé, zavalité, na krovkách má velké mnoţství výstupkŧ krytých šupinkami. Larvy jsou apodní, eucefalní. Jsou rohlíčkovitě prohnuté, svraštělé, bílé aţ mléčně ţluté barvy. Hlava je velká hnědoţlutá se silně vyvinutými kusadly (MILLER, 1956). Bionomie Vývoj je dvouletý v některých případech tříletý. Začátek vylétávání imag probíhá na jaře, kdyţ teplota pŧdy v deseti centimetrech dosáhne hodnoty 6,5 9 o C. Hromadný výlet imag nastává při teplotě o C. Imaga přelétávají na hostitelské rostliny, kde prodělávají úţivný ţír. Rozmnoţování probíhá partenogeneticky, jelikoţ samci jsou na našem území velmi vzácní. Kladení provádějí samičky 3 4 týdny po výletu ze země. Kladou ke kořenovému krčku, většinou vojtěšky, do hloubky 2 5 cm oválná vajíčka po skupinách o počtu kusŧ. Optimální teplota snŧšky je o C, přičemţ limitní teplota kdy kladení ustává, dosahuje hodnot o C. Líhnutí larev, při optimální teplotě o C probíhá za dní. Larvy zpočátku oţírají kořenový krček, později se stěhují na kořeny, kde vyţírají rýhy a vţírají se do starších a silnějších kořenŧ. V kořenech vytvářejí chodby široké 2 5 mm. Larvy mŧţeme nalézt v hloubce aţ 50 cm, záleţí na vlastnostech pŧdy. K přezimování dochází v hloubce 5 75 cm. Dorostlé larvy setrvávají v těchto komŧrkách do června následujícího roku a poté se kuklí. Larvy mladších instarŧ přezimují, 28

29 pokračují v ţíru další rok a po přezimování se kuklí. Proto prodělávají tříletý cyklus vývoje. Stadium kukly trvá dní. Dospělci se líhnou počátkem července, ale zŧstávají v pŧdě a tu opouštějí aţ následující rok. Proto u dvouletého vývoje někdy přezimuje larva a imago, u tříletého larva přezimuje dvakrát a jednou imago. Z tohoto dŧvodu mŧţe O. ligustici prodělat vývoj pouze na víceletých plodinách (MILLER, 1956). Ekologie a význam Mezi přirozené nepřátele lalokonosce libečkového patří krajník hnědý (Calostoma inquisitor Linnaeus, 1758), některé druhy rodu Poecilus, Feromia a H. quadrimaculatus Linnaeus, 1758 a někteří drabčíci. Nemalou měrou se na predaci podílejí ptáci (havrani, kosi, špačci). V tělech imag cizopasí vosička Tomico biarotundiventris (Ruschka, 1924) a v biologické ochraně hodně zkoumaná cizopasná houba Beauveria globulifera (Spegazziny) Picard. Dospělcŧm a larvám velmi škodí přívalové deště. Velké a prudké mnoţství vody brouky srazí do bahna, kde se udusí. Larvy se v zamokřené pŧdě se buď udusí, nebo vylézají na povrch, kde se stávají kořistí predátorŧ (MILLER, 1956). Hostitelské rostliny Široký polyfág, škodí dospělci i larvy. Škodí nejčastěji na bobovitých, na vojtěšce (Medicago sp.), jeteli (Trifolium sp.), fazolu (Phaseolus sp.), vikvi (Vicia sp.), komonici (Melilotus sp.), hrachu (Pisum sp.) se však vyhýbá (MILLER, 1956). Dále škodí na cukrové řepě (Beta vulgaris var. altissima), lipnicovitých (Poaceae), jahodníku (Fragaria sp.), chmelu (Humulus sp.), chřestu (Asparagus sp.), reveni (Rheum sp.), štovíku (Rumex sp.), lebedách (Atriplex sp.), merlíku (Chenopodium sp.) a česneku (Allium sp.). Mŧţe také oţírat listy a pupeny rybízu (Ribes sp.), maliníku (Rubus sp.), jabloní (Malus sp.) a jiných ovocných nebo okrasných dřevin (MILLER, 1956). Rozšíření Jedná se o nejrozšířenějšího nosatce a jeho výskyt je celoevropský(alonso- ZARAZAGA M. A., 2012). Vlastní pozorování Lalokonosec libečkový byl zjištěn v prŧběhu května v zemních pastech, a to v počtu šest imag pod pěnišníky (Rhododendronum sp.). Dále byl zjištěn v polovině srpna při 29

30 nočním sklepávání v počtu deseti imag z keřŧ pámelníku (Symphoricarpos sp.) v počtu devíti kusŧ z osmi keřŧ Otiorhynchus ovatus (Linnaeus, 1758) lalokonosec vejčitý Morfologie Imaga jsou dlouhá 4 6 mm (ZAHRADNÍK, 2008). Zbarvení je černé aţ červenočerné. Povrch těla bývá pokryt naţloutlými chloupky (ALFORD, 1995). Na stehnech je výrazné zoubkování (KŘÍSTEK, 2004). Larva je apodní, eucefalní, dlouhá asi 6 mm, smetanově bíle zbarvená, s výraznou hnědou hlavou (ALFORD, 1995). Bionomie Imaga se objevují v dubnu a květnu kdy prodělávají ţír na mladých jehličnanech a jiných ţivných rostlinách jako je například jahodník (ALFORD, 1995). Mladé rostlinky smrku (Picea abies) oţírají dokola kousek nad kořenovým krčkem, rostlinky poté odumírají, mohou také oţírat mladé výhonky smrku (Picea sp.) a jedle (Abies sp.) (KŘÍSTEK, 2004). Jedná se o druh, který se rozmnoţuje partenogeneticky, vajíčka jsou kladena do země v prŧběhu jara (ALFORD, 1995). Po třech týdnech se líhne larva (KŘÍSTEK, 2004). Larva oţírá mladé kořínky, největší škody zpŧsobuje v květnu a červnu (ALFORD, 1995). Larva přezimuje v pŧdě a kuklí se na jaře (KŘÍSTEK, 2004). Jedná se o nejvýznamnějšího škŧdce jahodníku a mladých jehličnanŧ. Hostitelské dřeviny Jedná se o brouka, který se mŧţe vyvíjet na mochně (Potentilla sp.), štovíku (Rumex sp.), jahodníku (Fragaria sp.), jitroceli (Plantago sp.), rdesnu (Polygonum sp.) a rýtu (Reseda sp.). Rozšíření Jeho výskyt zahrnuje celou Evropu, dále Sibiř, Střední Asii a Severní Afriku. Byl zavlečen do Severní Ameriky (ZAHRADNÍK, 2008). 30

31 Vlastní pozorování Byl zaznamenán v zemních pastech v zapojeném porostu smrkŧ (Picea sp.) pod svídou krvavou (Cornus sanguinea L.), kde byl nalezen v počtu pěti kusŧ Otiorhynchus porcatus (Herbst, 1795) lalokonosec Morfologie Imaga jsou dlouhá 4 5 mm, tmavohnědě zbarvená, na krovkách jsou výrazné rýhy, končetiny jsou hnědé (SMRECZYNSKI, 1966). Imaga se objevují od dubna do října. Po úţivném ţíru dochází ke kladení vajíček. Vylíhlé larvy se kuklí počátkem léta. Přezimují jak dospělci, tak starší larvy. Ročně má jednu generaci (MAJKA a Mac IVOR, 2009). Hostitelské rostliny Jedná se o polyfága, lze ho nalézt na prvosenkách (Primula sp.), na Prunus serotina Ehrh., nebo na starčeku obecném (Senecio vulgaris L.) (MAJKA a Mac IVOR, 2009). Vlastní pozorování Jeden dospělec byl odchycen na pěnišníku (Rhododendron sp.) do zemní pasti Otiorhynchus raucus (Fabricius, 1777) lalokonosec drsný Morfologie Imaga dosahují velikosti 6,5 8 mm. Tělo je zavalité, silně klenuté, smolně hnědé, povrch krovek je kryt ţlutými šupinkami. Nohy jsou světlejší neţ tělo. Na krovkách jamky uspořádané do rýh (ALFORD, 1995). Bionomie Přezimují imaga pod opadaným listím a detritem. Zjara prodělávají úţivný ţír na pupenech a květech peckovin a jádrovin. Mohou se také nacházet na révě. U mladších stromŧ mohou zpŧsobit holoţír a následný zánik stromu. V polním hospodářství významněji škodí na cukrovce (MILLER, 1956). Larvy jsou typické pro nosatcovité brouky, apodní, eucefalní, rohlíčkovitě prohnuté, s tmavší hlavou neţ zbytek těla. 31

32 Vyskytují se od července, imaga se pak líhnou od srpna do září. Jedná se o evropsky velmi rozšířený druh (ALFORD, 1995). Hostitelské rostliny Spektrum hostitelských rostlin zahrnuje rostliny z rodu Prunus, Pyrus ale i Rheum. Vlastní pozorování Tento nosatec byl zaznamenán v zemních pastech v prŧběhu května v počtu dvou jedincŧ. Jeho ţivnou rostlinou na lokalitě byl pravděpodobně ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) Otiorhynchus rugosostriatus (Goeze, 1777) lalokonosec Morfologie a bionomie Imaga tohoto druhu jsou 6 7 mm dlouhá, zbarvení se pohybuje od černé do červenohnědé. Dospělci jsou silně sklerotizovaní. Imaga se vyskytují nejvíce od června do září. Přezimují larvy, které na hostitelských rostlinách oţírají kořínky (ALFORD, 1995). Hostitelské rostliny Dospělci zejkují listy převáţně begonií (Begonia sp.), bramboříkŧ (Cyclamen sp.). Byli zaznamenáni na šeříku (Syringa vulgaris) a ptačím zobu obecném (Ligustrum vulgare) (ALFORD, 1995). Rozšíření Vyskytuje se v Evropě od Francie po Polsko. Nejsevernější výskyt byl hlášen z Irska (ALONSO-ZARAZAGA M. A., 2012). Vlastní pozorování Dospělci byli nalezeni v zemních pastech pod rostlinami ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare) a svídy krvavé (Cornus sanguinea), kde byl povrch pokryt spadaným listím, který poskytuje těmto broukŧm dobrý úkryt. 32

33 Otiorhynchus singularis (Linnaeus, 1767) lalokonosec lesní Morfologie Imago je dlouhé 6 7 mm, v základní barvě je leskle černé, ale tělo je pokryto šedohnědými šupinkami, které mu dodávají celkově hnědý vzhled. Jeho kutikula je velmi silná. Často bývá znečištěn pŧdou. Larva je dlouhá 8 mm, krémově bíle zabarvená, apodní, eucefalní (ALFORD, 1995). Bionomie Dospělce mŧţeme nalézt od dubna do srpna. Skrývají se v pŧdě, pod drny a jinde, poblíţ hostitelských rostlin. Jedná se o druh s noční aktivitou, poţerky mŧţeme nalézt na listech, pupenech a kŧře. Tento ţír probíhá od dubna do července. V prŧběhu léta dochází ke kladení vajíček. Larvy poţírají kořínky rŧzných rostlin, lze je nalézt i na plevelných rostlinách. Přezimuje larva, která se kuklí na jaře. Dospělci se mohou doţívat dvou let. Výskyt samcŧ nebyl zaznamenán, jedná se o druh rozmnoţující se partenogeneticky (ALFORD, 1995). Hostitelské rostliny Tento druh škodí především na rostlinách rodŧ Prunus, Malus, Clematis, Rhododendron, ale lze je nalézt i na jiných rostlinách rŧţovitých a na vistáriích (Wistaria sp.). Také mohou poškozovat jehličnany, jako například tsuga (Tsuga sp.) (ALFORD, 1995). Škodlivost Patří k častým škŧdcŧm okrasných dřevin. Nejškodlivější jsou dospělci, larvy pouze oţírají kořínky, ale škody jimi zpŧsobené nejsou významné. Imaga oţírají listy, ale poţerky se liší podle typu hostitele. U mladých stromkŧ dokáţí oţrat velké plochy kŧry aţ na xylém. Mŧţe také zjara poškozovat pupeny. U jimi poškozovaných mladých listŧ dochází u těchto následně k deformacím a opadu (ALFORD, 1995). Rozšíření Areál rozšíření zahrnuje střední a západní Evropu a zasahuje aţ do jiţních částí Skandinávie (ALONSO-ZARAZAGA M. A., 2012). 33

34 Vlastní pozorovaní Výskyt tohoto druhu byl zaznamenán pod pěnišníkem (Rhododendron sp.) v počtu jednoho kusu. Na této lokalitě ho nelze povaţovat za váţného škŧdce, tím byli spíše O. sulcatus a O. ligustici. Jedná se patrně o náhodný výskyt Otiorhynchus sulcatus (Fabricius, 1775) lalokonosec rýhovaný Morfologie Jedná se o tmavě zbarveného oválného nosatce, velikosti 8,5 10,5 mm. Nosec má ve středu mělkou rýhu. Štít je hrubě zrnitý, má 10 podélných rýh. Všechna stehna mají na spodní straně zub. Imaga jsou apterní. Larva je apodní,eucefalní, barvy světle-ţluté, je rohlíčkovitě prohnutá a ochlupená. Na břišní straně má bradavky slouţící k pohybu (MILLER, 1956). Bionomie Dospělci se vyskytují od konce května do června. Jsou to noční tvorové, přes den ukrytí pod kameny nebo na jiných tmavých místech. V noci okusují pupeny či kŧru keřŧ. Ţír obvykle trvá celou noc. Vylíhlé samičky nejsou zcela pohlavně dospělé, a proto musí prodělávat zralostní ţír. Druh se rozmnoţuje partenogeneticky z dŧvodu nepřítomnosti samcŧ, i kdyţ ti byli na jiţních územích pozorováni (Itálie). Zralostní ţír trvá dní (MILLER, 1956). Samičky kladou na povrch pŧdy ve skupinkách vajíčka. Kaţdá samička za ţivot naklade asi vajíček. K líhnutí larev dochází asi za 20 dní. Vylíhlé larvy se ze začátku ţiví organickou hmotou a poté přecházejí na kořeny, které překusují a poţírají. U silnějších kořenŧ se ţiví kŧrou, kterou sloupávají aţ do dřeva. Mnohé larvy přezimují a kuklí se aţ následující rok. Imaga jsou poměrně dlouhověké, ţijí měsícŧ(miller, 1956). V pŧdě lze najít larvy mnoha instarŧ, protoţe samičky kladou po celou sezonu. Většina vajíček je však nakladena na přelomu července a srpna. Poté přezimuje larva, která se v červnu kuklí. Dospělci se začínají objevovat v červenci a v září začínají klást. Následně imago přezimuje a další rok opět klade vajíčka (ZAHRADNÍK, 2008). 34

35 Hostitelské rostliny Je to polyfág, nejvýznamnější hospodářské škody zpŧsobuje na révě vinné (Vitis vinifera L.), dále škodí na ovocných a okrasných dřevinách (ZAHRADNÍK, 2008). Na okrasných dřevinách zpŧsobuje škody zejména na kamélii (Camellia sp.), liliích (Lilium sp.) a pěnišnících (Rhododendron sp.). Škodlivost a přirození nepřátelé Nejváţnější škody zpŧsobuje larva, která poškozuje kořeny a to tak ţe prodělává ţír na rhizomech nebo se zavrtává do silnějších částí kořenŧ. Vyhledává zvláště rostliny v kontejnerech (ALFORD, 1995). Mezi jeho přirozené nepřátele patří hmyzoţraví savci a střevlíci rodu Carabus Linnaeus, 1758 včetně jejich larev. V tělech dospělcŧ parazituje kuklice rodu Pandelleia Villeneuve, 1907 (MILLER, 1956). Rozšíření Areál druhu sahá od severní Itálie aţ do jiţní části severní Evropy. Byl zavlečen do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland (ZAHRADNÍK, 2008). Vlastní pozorování Tento lalokonosec byl zjištěn v zemních pastech v počtu tří jedincŧ v prŧběhu června a jednoho jedince v prŧběhu července. V následujícím roce přítomnost nebyla zaznamenána ani v zemních pastech ani při sklepávání Phyllobius argentatus (Linnaeus, 1758) listohlod zlatozelený Morfologie Dospělec je dlouhý 4 6 mm, základní zbarvení těla je černé, ale povrch je pokryt velmi hustě lesklými zlato-zelenými šupinkami, které se mají při zvětšení kotoučovitý tvar. Nohy a tykadla jsou světle hnědé, zčásti jsou pokryty šupinkami (ALFORD, 1995). Bionomie Imaga mŧţeme nalézt od května do července (ZAHRADNÍK, 2008). Provádějí ţír na listech a květech rozmanitých keřŧ, za slunného počasí mohou být spatřeni na listech, 35

36 ale při oblačném počasí hledají úkryty pod spadaným listím, mohou vyhledávat úkryty v listech, deformovaných jinými škŧdci. Později se dospělci přemisťují na jiné hostitele, nejčastěji byliny (ALFORD, 1995). Vajíčka jsou kladena v brzkém létě, na pŧdu. Larvy oţírají kořínky rŧzných bylin a trav. Larvy později přezimují a kuklí se na jaře (ALFORD, 1995). Hostitelské rostliny Jedná se o méně významného škŧdce stromŧ a keřŧ. Mŧţe být škodlivý pro mladé stromky v lesnických školkách. Mezi jeho hostitele patří olše (Alnus sp.), buk lesní (Fagus sylvatica L.), bříza (Betula sp.), hloh (Crataegus sp.), jeřáb (Sorbus sp.) a rŧzné rostliny z rodu Prunus (ALFORD, 1995). Škodlivost Dospělci okénkují listy a květy. Nejvíce škody je zpŧsobeno od dubna do června. Škody tohoto druhu se liší rok od roku (ALFORD, 1995). Rozšíření Je rozšířen po celé Evropě a jeho výskyt zasahuje aţ na Kavkaz, a byl zaznamenán v Japonsku (ZAHRADNÍK, 2008) Vlastní pozorování V arboretu byl nalezen v zemní pasti u správní budovy. Tato past byla umístěna u paty stromu, a výrazně kryta břečťanem (Hedera helix) Sciaphilus asperatus (Bonsdorff, 1785) nosatec Morfologie a bionomie Imaga jsou dlouhá 4,3 5,7 mm, světlehnědá, s bílými skvrnami na krovkách. Obývá vlhké biotopy a stinná stanoviště. Je to polyfág, imaga poţírají listové pletiva. Imaga nalézají úkryty v listové hrabance a mechu. Larvy byly nalezeny na kořenech prvosenek (Primula sp.). Mŧţe se také vyskytovat na jahodníku (Fragaria sp.) a zimolezu (Lonicera sp.) Vlastní pozorování Jeden kus byl odchycen na jeho ţivné rostlině zimolezu (Lonicera sp.) 36

37 6 ZÁVĚR Výskyt nosatcovitých broukŧ byl zjišťován v arboretu Mendelovy univerzity v Brně během sezóny 2010 a K odchytu nosatcŧ byly pouţity tři rŧzné odchytové metody, zemní pasti, sklepávání a ţluté lepové desky a vizuální kontrola rostlin. Metoda odchytu pomocí lepových desek se ukázala jako neefektivní, protoţe při umístění na povrch pŧdy došlo k znečištění pŧdními částicemi a odstřikující vodou čili deska pozbyla adhezního charakteru. Pomocí zemních pastí a sklepáváním bylo zjištěno 18 druhŧ nosatcovitých broukŧ. Z odchycených druhŧ měli největší zastoupení lalokonosci rodu Otiorhynchus. Nejpočetnější byl lalokonosec černý (O. coesus), který byl zaznamenán v počtu devíti jedincŧ v pasti pod pěnišníkem (Rhododendron sp.) a lalokonosec libečkový (O. ligustici), který byl v zemních pastech zaznamenán v početnosti 16 jedincŧ a při sklepávání byl zaznamenán v počtu deset jedincŧ. Počet jedincŧ zjištěných na pěnišníku (Rhododendron sp.) byl vysoký, ale zpŧsobované škody byly pouze estetického rázu, ochrana by byla nutná v případě masivnějšího napadení keře. Z lalokonoscŧ byli dále zaznamenáni lalokonosec lesní (O. singularis) v počtu jednoho kusu, lalokonosec vejčitý (O. ovatus) v počtu šesti kusŧ, lalokonosec rýhovaný (O. sulcatus) v počtu čtyř kusŧ, lalokonosec O. rugusostriatus v počtu šesti kusŧ, lalokonosec O. raucus v počtu dva kusy a lalokonosec O. crataegi v počtu dvou kusŧ. Nejpočetněji byli v pastech nalézáni zástupci listopasŧ, a to Barypeithes pellucidus, který byl zaznamenán v pastech pod pámelníkem (Symphoricarpos sp.) v počtu 101 jedincŧ za rok 2010, ale daleko niţší počet, a to 15, byl zaznamenán v roce Tento druh byl v sezóně 2010 eudominantní, mohl zpŧsobovat škody, proto by bylo nutno pouţít chemickou ochranu. Dále byl nalezen listopas Barypeithes araneiformis v počtu jednoho kusu a listopas Barypeithes vallestris v počtu také jednoho kusu. Z dalších nosatcŧ byli nalezeni květopas jabloňový (Anthonomus pomorum) při prohlídce porostŧ a sklepávání, nosatec ţaludový (Curculio glandium) při sklepávání, klikoroh borový (Hylobius abietis) byl nalezen při prohlídce porostŧ v počtu tří kusŧ, křovinář kostkovaný (Liophloeus tessulatus)v počtu tří kusŧ, listohlod zlatozelený (Phyllobius argentatus) v počtu jednoho kusu a Sciaphilus asperatus v počtu jednoho kusu. 37

38 7 PŘEHLED POUŢITÉ LITERATURY ALFORD D. V., 1995: A colour atlas ofpestsofornamentaltrees, shrubs and flowers.mansonpublishing, London, 448 s. ALONSO-ZARAZAGA M. A., 2012: Fauna Europea: Curculionidae. Fauna Europaeaversion 2.4, BENEDIKT S., BOROVEC R., FREMUTH J., KRÁTKÝ J., SCHÖN K., SKUHROVEC J. & TRÝZNA M., 2010: Komentovaný seznam nosatcovitých broukŧ (Coleoptera: Curculiuonidae bez Scolytinae a Platypodinae) České republiky a Slovenska. Klapalekiana, 46suppl.: HLUCHÝ M. (ed.), 2008: Ochrana ovocných dřevin a révy v ekologické a integrované produkci., BiocontLaboratory, Brno, 498 s. HŦRKA K., 2005: Brouci České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín, 390 s. KAZDA J., MIKULKA J., PROKINOVÁ E., 2010: Encyklopedie ochrany rostlin. Profipress s.r.o., Praha, 399 s. KŘÍSTEK J. (ed.), 1992: Škůdci semen, šišek a plodů lesních dřevin. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 285 s. KŘÍSTEK J. & URBAN J., 2004: Lesnická entomologie. Academia, Praha, 445 s. MILLER F., 1956: Zemědělská entomologie. Československá akademie věd, Praha, 1056 s. NERMUŤ J., PŦŢA V. & MRÁČEK Z., 2012: Entomopatogení a moluscoparazitické hlístice neviditelní pŧdní zabijáci. Ţiva, 60(1): PAVLÍK M., 2000: Botanická zahrada a arboretum Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 10 s. SKUHROVEC J. & ŠEFROVÁ H., 2011: ListopasBarypeithespellucidus přehlíţený škŧdce okrasných rostlin. Rostlinolékař, 22(1): SMRECZYNSKI S., 1966: KluczedooznaczaniaowadowPolski. Panstwowewydawnictvonaukowe, Warszawa, 130 s. ŠEFROVÁ H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 257 s. 38

39 ROZSYPAL J., 1930:Škůdce cukrovky BothynoderespunctiventrisGerm. a jeho přirození nepřátelé. Vysoká škola zemědělská, Brno, 91s. STEJSKAL R. & TRNKA F.,2012: Naši rýhonosci 1. Nosatí elegáni. Ţiva, 60(1): TRNKA F., 2010:Mononynuchuspunctualbum nosatec, databáze online [cit ], dostupné na: URBAN J., 1984: Salicikolní nosatcovití (Curculionidae) ve vrbovnách na Moravě. Acta UniversitatisAgriculturae (Brno), 53(1), URBAN J., 1984: Salicikolní nosatcovití (Curculionidae) ve vrbovnách na Moravě. Acta UniversitatisAgriculturae (Brno), 53(2), ZAHRADNÍK J., 2008: Brouci. Aventinum, Praha, 288s. 39

40 PŘÍLOHY

41 Seznam příloh Obrázek 1: Rozmístění zemních pastí v arboretu MENDELU Obrázek 2: Umístění zemní pasti 1 Obrázek 3: Umístění zemní pasti 2 Obrázek 4: Umístění zemní pasti 3 Obrázek 5: Anthonomus pomorum Obrázek 6: Barypeithes araneiformis Obrázek 7: Barypeithes pellucidus Obrázek 8: Curculio glandium Obrázek 9: Hylobius abietis Obrázek 10: Liophloeus tessulatus Obrázek 11: Otiorhynchus crataegi Obrázek 12: Otiorhynchus coesus Obrázek 13: Otiorhynchus ligustici Obrázek14: Otiorhynchus ovatus Obrázek 15: Otiorhynchus porcatus Obrázek 16: Otiorhynchus raucus Obrázek 17: Otiorhynchus rugusostriatus Obrázek 18: Otiorhynchus singularis Obrázek 19: Otiorhynchus sulcatus Obrázek 20: Phyllobius argentatus Obrázek 21: Sciaphilus asperatus

42 Obr.1: Rozmístění zemních pastí v arboretu MENDELU (google.maps.com) Obr.2: Umístění zemní pasti 1

43 Obr.3:Umístění zemní pasti2 Obr.4: Umístění zemní pasti3

44 Obr.5: Anthonomus pomorum (foto Beránek,2007) Obr.6: Barypeithes araneiformis (foto Krumm, 2008) Obr.7: Barypeithes pellucidus (foto Dvořák, 2004)

45 Obr.8: Curculio glandium (foto Deml, 2007) Obr.9: Hylobius abietis (foto Beránek,2008)

46 Obr.10: Liophloeus tessulatus (foto Němec,2008) Obr.11: Otiorhynchus crataegi (foto Dvořák, 2007) Obr.12: Otiorhynchus coecus (foto Dvořák, 2008)

47 Obr.13: Otiorhynchus ligustici (foto Němec, 2009) Obr.14: Otiorhynchus ovatus (foto Dvořák, 2009) Obr.15: Otiorhynchus porcatus (foto Krejčík, 2010)

48 Obr.16: Otiorhynchus raucus (foto Zicha, 2008) Obr.17: Otiorhynchus rugosostriatus (foto Fiala, 2009) Obr.18: Otiorhynchus singularis (foto Dvořák, 2009)

49 Obr.18: Otiorhynchus sulcatus (foto Beránek, 2006) Obr.19: Phyllobius argentatus (foto Trevor, 2009) Obr.20:Sciaphilus asperatus (foto Fiala, 2010)