Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY. o právu rozhodném pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne COM(2018) 96 final 2018/0044 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o právu rozhodném pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany {SWD(2018) 52 final} - {SWD(2018) 53 final} CS CS

2 DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Odůvodnění a cíle návrhu Prioritou Komise je pokračovat v posilování evropského hospodářství a stimulovat investice vedoucí k tvorbě pracovních míst a zachování hospodářského růstu. K dosažení tohoto cíle je zapotřebí, aby kapitálové trhy byly silnější, prohloubenější a integrovanější. Klíčovými prvky takových dobře fungujících kapitálových trhů jsou účinné a bezpečné infrastruktury poskytující služby po uzavření obchodu. V návaznosti na akční plán pro vytváření unie kapitálových trhů z roku 2015 stanovila Komise ve svém hodnocení v polovině období z května 2017 zbývající opatření, která mají být přijata, aby mohly být do roku 2019 zavedeny prvky potřebné k dosažení unie kapitálových trhů, jejichž cílem je odstranit překážky pro přeshraniční investice a snížit náklady na financování. Dokončení unie kapitálových trhů je naléhavou prioritou. V rámci akčního plánu pro vytváření unie kapitálových trhů a hodnocení v polovině období oznámila Komise záměr zavést cílená opatření týkající se norem upravujících vlastnictví cenných papírů a účinků postoupení pohledávek na třetí strany, aby snížila právní nejistotu při přeshraničních transakcích s cennými papíry a pohledávkami. Tento návrh a sdělení o právu rozhodném pro majetkové účinky transakcí s cennými papíry 1 předložené současně jsou provedením tohoto závazku. Sdělení vyjasňuje názory Komise na důležité aspekty stávajícího acquis Unie s ohledem na právo rozhodné pro majetkové účinky transakcí s cennými papíry a doplňuje tento legislativní návrh o účincích postoupení pohledávek na třetí strany. Oblasti upravené směrnicí o finančním zajištění 2, směrnicí o neodvolatelnosti zúčtování 3, směrnicí o likvidaci 4 a nařízením o vytvoření registru Unie 5 nejsou tímto legislativním návrhem dotčeny 6. Obecným cílem tohoto návrhu je v souladu s cíli akčního plánu pro vytváření unie kapitálových trhů podpořit přeshraniční investice v EU, a tím usnadnit přístup podniků, včetně malých a středních podniků, i spotřebitelů k finančním prostředkům. Specifickým cílem tohoto návrhu je pomoci zvýšit přeshraniční transakce s pohledávkami prostřednictvím právní jistoty, která bude nastolena přijetím jednotných kolizních norem na úrovni Unie. Posílení přeshraničních transakcí s pohledávkami a cennými papíry vyžaduje srozumitelnost a předvídatelnost v otázce volby práva země, které je rozhodné při určování, kdo je po COM(2018) 89. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ze dne 6. června 2002 o dohodách o finančním zajištění, Úř. věst. L 168, , s. 43. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, Úř. věst. L 166, , s. 45. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí, Úř. věst. L 125, , s. 15. Nařízení Komise (EU) č. 389/2013 ze dne 2. května 2013 o vytvoření registru Unie podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 280/2004/ES a č. 406/2009/ES a o zrušení nařízení Komise (EU) č. 920/2010 a č. 1193/2011, Úř. věst. L 122, , s. 1. Viz čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice o finančním zajištění, čl. 9 odst. 2 směrnice o neodvolatelnosti zúčtování a článek 24 směrnice o likvidaci. Zatímco směrnice o finančním zajištění a směrnice o neodvolatelnosti zúčtování se týkají zaknihovaných cenných papírů, směrnice o likvidaci se vztahuje na nástroje, jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do registru, na účet nebo do centrálního depozitáře. CS 1 CS

3 uskutečnění přeshraniční transakce vlastníkem pohledávky nebo cenného papíru. Právní nejistota, pokud jde o to, podle kterého vnitrostátního práva se určí, kdo je po uskutečnění přeshraniční transakce vlastníkem určitého aktiva, má za následek, že to, zda přeshraniční transakce zakládá předpokládaný právní nárok, či nikoli, závisí na tom, ve kterém členském státě budou soudy či orgány spor týkající se vlastnictví pohledávky nebo cenného papíru posuzovat. V případě platební neschopnosti, kdy jsou otázky vlastnictví a vymahatelnosti práv vyplývajících z přeshraničních transakcí podrobeny soudnímu přezkumu, mohou právní rizika způsobená právní nejistotou vést k neočekávaným ztrátám. Jednotná pravidla stanovená v tomto návrhu určí, kterým vnitrostátním právem by se mělo upravovat vlastnictví pohledávky poté, co byla postoupena v rámci přeshraniční transakce, a tím odstraní právní riziko a případné systémové důsledky. Nastolením právní jistoty se podpoří přeshraniční investice, přístup k levnějším úvěrům a integrace trhu. Postoupení pohledávek je mechanismus, který používají společnosti k získání likvidity a přístupu k úvěrům, jako v případě faktoringu a zajištění, a banky i společnosti k optimalizaci využívání svého kapitálu, jako v případě sekuritizace. Faktoring je pro mnohé podniky rozhodujícím zdrojem likvidity. V rámci faktoringu společnost (postupitel, nejčastěji malý a střední podnik) postupuje (odprodává) své pohledávky faktorovi (postupníkovi, kterým bývá často banka), a to za cenu nižší, než je jmenovitá hodnota, čímž postupitel získá okamžitou hotovost. Faktor bude vybírat dlužné částky za nezaplacené faktury a současně přijímá riziko nedobytnosti pohledávek. Většina uživatelů faktoringu jsou malé a střední podniky: z toho malé podniky tvoří 76 %, střední 11 % a velké 13 %. Faktoring pro malé a střední podniky je proto v rámci odvětví považován za základ hospodářského růstu, neboť pro malé a střední podniky může být získání tradičních úvěrů obtížnější 7. Evropa je jako region největším světovým faktoringovým trhem a tvoří 66 % celosvětového trhu 8. Příklady faktoringu Malý a střední podnik C potřebuje okamžitou hotovost, aby mohl zaplatit svým dodavatelům. Faktury zákazníků jsou splatné až za tři měsíce. Malý a střední podnik C (postupitel) se rozhodne postoupit (prodat) své faktury faktorovi (postupníkovi) bance B, za cenu nižší, než je jmenovitá hodnota, aby od banky B získal okamžitou hotovost. Snížená cena, za kterou malý a střední podnik C prodává své faktury bance B, zahrnuje poplatky a provize banky B. V případě zajištění může být finanční zajištění úvěrové smlouvy poskytnuto formou pohledávky, např. hotovosti připsané na bankovní účet (kde je zákazník věřitelem a banka dlužníkem) nebo pohledávky z úvěrů (bankovních úvěrů) (např. spotřebitel může použít hotovost připsanou na bankovní účet jako zajištění pro účely získání úvěru a banka může využít pohledávku z takového úvěru jako zajištění pro získání úvěru pro sebe). Zajištění 7 8 Factoring and Commercial Finance: A Whitepaper, EU Federation for the Factoring and Commercial Finance Industry (EUF), p. 20 [Faktoring a komerční financování: Bílá kniha, Federace EU pro faktoring a komerční financování, s. 20]. Faktoring v Evropě jako v regionu dosahoval v roce 2015 hodnoty miliard EUR. Nejvýznamnějšími evropskými trhy jsou Spojené království, Francie, Německo, Itálie a Španělsko. V roce 2015 dosáhl celosvětový faktoringový trh výše miliard EUR. Zdroj: Factors Chain International FCI. CS 2 CS

4 pohledávek z úvěrů pro finanční odvětví je velmi důležité. Přibližně 22 % operací refinancování v rámci Eurosystému 9 je zabezpečeno formou pohledávek z úvěrů, jako je např. zajištění 10. Příklad zajištění Malý a střední podnik C (postupitel) chce získat úvěr od banky A (postupníka), aby mohl rozšířit skladovací prostory, přičemž použije pohledávky, které má vůči svým zákazníkům, jako zajištění (nebo cenný papír). Pokud malý a střední podnik C skončí v úpadku a nebude schopen svůj úvěr splatit, banka A (příjemce zajištění) bude moci vymoci nezaplacený dluh z úvěru zpět tak, že bude vymáhat pohledávky, které má malý a střední podnik C vůči svým zákazníkům. Sekuritizace umožňuje postupiteli, který se nazývá původcem (tj. např. společnost nebo banka), refinancovat své pohledávky (např. za pronájem motorových vozidel, pohledávky z kreditních karet, platby hypotečního úvěru) tak, že je postoupí zvláštní účelové jednotce. Zvláštní účelová jednotka (postupník) pak vydá na kapitálových trzích dluhové cenné papíry (např. dluhopisy) určené k pokrytí výnosu z těchto pohledávek. Zvláštní účelová jednotka využívá výnos plynoucí z plnění v rámci podkladových pohledávek k vyrovnání úhrad za cenné papíry investorům. Sekuritizace může snížit náklady na financování, protože zvláštní účelová jednotka je strukturována způsobem odolným vůči úpadku. Společnostem může sekuritizace poskytnout přístup k úvěru při nižších nákladech, než by byly náklady spojené s bankovním úvěrem. Pro banky představuje sekuritizace způsob, jak mohou lépe využít svá aktiva a uvolnit rozvahu, což jim umožní další poskytování úvěrů ekonomice 11. Jako součást akčního plánu unie kapitálových trhů přijala Evropská unie právní předpisy na podporu bezpečného a likvidního trhu pro sekuritizaci. Tato pravidla mají za cíl znovu vybudovat bezpečný sekuritizační trh v EU odlišením jednoduchých, transparentních a standardizovaných sekuritizačních produktů od produktů méně průhledných a dražších. Zásadní pro všechny typy sekuritizací je právní jistota ohledně toho, kdo vlastní postoupenou pohledávku Eurosystém je tvořen Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami členských států, které přijaly euro. Přibližně 22 % operací refinancování v rámci Eurosystému je zajištěno formou pohledávek z úvěrů, jež ve druhém čtvrtletí 2017 dosáhly výše přibližně 380 miliard EUR, z toho asi 100 milionů EUR představují úvěrové pohledávky mobilizované v přeshraničním kontextu. Ke konci června 2017 bylo v rámci Eurosystému mobilizováno přibližně 450 miliard EUR ve formě přeshraničního zajištění. Objem trhu s emisemi sekuritizace v EU v roce 2016 činil 237,6 miliardy EUR, hodnota pohledávek na konci roku 2016 dosahovala 1,27 bilionu EUR AFME Securitisation Data Report Q [zpráva AFME o údajích o sekuritizaci za 4. čtvrtletí roku 2016]. CS 3 CS

5 Příklad sekuritizace Velký maloobchodní řetězec C (postupitel) postoupí zvláštní účelové jednotce A (postupníkovi) své pohledávky vzniklé z používání jeho kreditních karet zákazníky 12. Subjekt A poté vydá dluhové cenné papíry investorům na kapitálových trzích. Tyto dluhové cenné papíry jsou zabezpečeny příjmy plynoucími z pohledávek z kreditních karet, které byly postoupeny zvláštní účelové jednotce A. Zvláštní účelová jednotka A používá výnos plynoucí z plnění v rámci pohledávek k vyrovnání úhrad za cenné papíry investorům. Proč je právní jistota důležitá? Jistota získání právního nároku na postoupenou pohledávku je pro postupníka (např. faktora, příjemce zajištění nebo původce) důležitá, protože nárok na stejnou pohledávku by mohly uplatňovat třetí strany. Mohla by tak nastat kolize přednostních práv, tedy situace, kdy by bylo třeba určit, které z příslušných práv by mělo mít přednost právo postupníka, či právo subjektu uplatňujícího konkurenční nárok. Kolize přednostních práv mezi postupníkem pohledávky (pohledávek) a třetí stranou může obecně nastat ve dvojím případě: jestliže byla určitá pohledávka postupitelem postoupena dvakrát (ať neúmyslně, či jinak) různým postupníkům, druhý postupník by mohl na stejnou pohledávku uplatňovat právní nárok. Kolize přednostních práv mezi oběma postupníky stejné pohledávky se bude řešit na základě práva rozhodného pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany; jestliže se postupitel dostane do platební neschopnosti, věřitelé postupitele budou chtít vědět, zda postoupená pohledávka tvoří nadále součást konkurzní podstaty, či nikoli, to znamená, zda bylo postoupení právně účinné a zda postupník získal na pohledávku právní nárok, či nikoli. Kolize přednostních práv mezi postupníkem a věřiteli postupitele se bude řešit na základě práva rozhodného pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany. Je zřejmé, že u pohledávek postoupených na čistě vnitrostátní úrovni se budou účinky (nebo majetkové účinky) postoupení pohledávek na třetí strany řídit vnitrostátním hmotným právem, které stanoví požadavky, jež musí splňovat postupník, aby bylo zajištěno, že v případě kolize přednostních práv získá na postoupené pohledávky právní nárok. Pokud se však jedná o přeshraniční transakci, může připadat v úvahu použití několika vnitrostátních právních řádů a postupníci potřebují průhledná pravidla určující, podle kterých z těchto právních řádů mají postupovat, aby získali právní nárok na postoupené pohledávky. Právní riziko Rozhodné právo tedy vnitrostátní právo, které se použije v určité situaci zahrnující přeshraniční prvek se stanoví na základě kolizních norem. Pokud neexistují jednotné kolizní normy Unie, stanoví se rozhodné právo na základě vnitrostátních kolizních norem. Kolizní normy, jimiž se řídí účinky postoupení pohledávek na třetí strany, jsou v současnosti přijímány na úrovni členských států. Kolizní normy členských států nejsou soudržné, protože při volbě rozhodného práva vycházejí z odlišných hraničních určovatelů: například ve 12 Tento příklad je variací na ilustraci použitou v legislativní příručce UNCITRAL o zajištěných transakcích, s. 16. CS 4 CS

6 Španělsku a v Polsku vycházejí kolizní normy z práva postoupené pohledávky, kolizní normy v Belgii a Francii vycházejí z práva v obvyklém bydlišti postupitele a v Nizozemsku vycházejí z práva smlouvy o postoupení. Vnitrostátní kolizní normy jsou rovněž nejasné, zejména pokud nejsou stanoveny zákonem. V důsledku nesoudržnosti kolizních norem členských států může dojít k tomu, že členské státy mohou za právo, kterým by se měly řídit účinky postoupení pohledávek na třetí strany, určit právo odlišných zemí. Tento nedostatek právní jistoty ohledně toho, kterým právem se řídí účinky postoupení pohledávek na třetí strany, vytváří právní riziko při přeshraničním postoupení, které nevzniká při postoupení pohledávek na vnitrostátní úrovni. S ohledem na toto právní riziko může postupník reagovat třemi možnými způsoby: i) pokud si postupník není právního rizika vědom nebo se rozhodne je pominout, může v případě kolize přednostních práv a ztráty právního nároku na postoupené pohledávky utrpět nepředvídané finanční ztráty. Právní riziko vyplývající z právní nejistoty ohledně toho, kdo vlastní pohledávku po jejím přeshraničním postoupení, vyšlo najevo během finanční krize v roce 2008, např. při úpadku společnosti Lehman Brothers International (Europe), přičemž vyšetřování, kdo je oprávněným vlastníkem aktiv, probíhá dodnes 13. Nejistota ohledně vlastnictví pohledávek může mít tedy vedlejší dopady a prohloubit a prodloužit dopady finanční krize; ii) pokud se postupník rozhodne zmírnit právní riziko tím, že vyhledá specifické právní poradenství ohledně toho, které vnitrostátní právo by se mohlo vztahovat na účinky přeshraničního postoupení pohledávek na třetí strany, a splní požadavky všech těchto právních předpisů, aby si zajistil právní nárok na postoupené pohledávky, vyžádá si to o 25 % až 60 % 14 vyšší transakční náklady než v případě pohledávek postoupených na vnitrostátní úrovni; iii) pokud postupníka odradí právní riziko a rozhodne se ho vyvarovat, může se tím připravit o obchodní příležitosti a oslabit tak integraci trhů. Vzhledem k tomu, že v současné době neexistují společné kolizní normy týkající se účinků postoupení pohledávek na třetí strany, postoupení pohledávek většinou probíhá na vnitrostátním, a nikoli přeshraničním základě: např. převládajícím druhem faktoringu je vnitrostátní faktoring, který v roce 2016 představoval 78 % celkového obratu 15. Pokud se postupník rozhodne postoupení provést, bude v důsledku nesouladu mezi kolizními pravidly v jednotlivých členských státech výsledek kolize přednostních práv ohledně toho, kdo je vlastníkem pohledávky poté, co došlo k jejímu přeshraničního převodu, záviset na tom, jaké vnitrostátní právo použije soud nebo orgán členského státu, v němž bude spor posuzován. To, zda přeshraniční postoupení zakládá předpokládaný právní nárok subjektů uplatňujících konkurenční nárok, či nikoli, závisí na použitém vnitrostátním právu. Přidaná hodnota jednotných pravidel Joint Administrators of Lehman Brothers International Europe (LBIE) [Společní správci společnosti Lehman Brothers International Europe], patnáctá zpráva o pokroku, 12. dubna Viz Viz odpovědi na otázku 23 v rámci veřejných konzultací EU Federation for the Factoring and Commercial Finance Industry (EUF; Federace EU pro faktoring a odvětví komerčního financování); Francouzské bankovní federace (Francie); Asset Based Finance Association Limited (ABFA) (Spojené království). Ročenka Federace EU pro faktoring a odvětví komerčního financování, , str. 13. CS 5 CS

7 V současné době jednotné kolizní normy Unie stanoví právo rozhodné pro smluvní závazkové vztahy vyplývající z transakcí s pohledávkami a cennými papíry. Konkrétně v nařízení Řím I 16 se stanoví právo rozhodné pro smluvní vztahy mezi stranami při postoupení pohledávek (mezi postupitelem a postupníkem a mezi postupníkem a dlužníkem) a mezi věřitelem/postupitelem a dlužníkem. V nařízení Řím I se rovněž stanoví právo rozhodné pro smluvní vztahy mezi prodejcem a kupujícím vyplývající z transakcí s cennými papíry. Jednotné kolizní normy Unie stanoví rovněž právo rozhodné pro majetkové účinky transakcí se zaknihovanými cennými papíry a nástroji, jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do registru, na účet nebo do centrálního depozitáře, a to ve třech směrnicích, tj. směrnici o finančním zajištění, směrnici o neodvolatelnosti zúčtování a směrnici o likvidaci. Nebyly však dosud přijaty žádné jednotné kolizní normy Unie pro právo rozhodné pro majetkové účinky na postoupení pohledávek. Cílem tohoto navrhovaného nařízení je vyplnit tuto mezeru. Společné kolizní normy stanovené v navrhovaném nařízení stanoví, že účinky postoupení pohledávek na třetí strany se standardně řídí právem země, kde má postupitel obvyklé bydliště. Navrhované nařízení však také stanoví výjimky, podle nichž podléhají určitá postoupení právu postoupené pohledávky, pokud by standardně používané právo nebylo vhodné, a umožňuje rovněž volbu rozhodného práva pro sekuritizaci, a to v zájmu rozšíření sekuritizačního trhu. Přijetí jednotných kolizních norem na úrovni Unie vztahujících se na účinky postoupení pohledávek na třetí strany bude představovat významnou přidanou hodnotu pro finanční trhy. Za prvé, právní jistota, kterou nastolí jednotná pravidla, umožní, aby postupníci pro získání právního nároku na postoupené pohledávky museli splňovat požadavky pouze jednoho vnitrostátního práva. Tato právní jistota odstraní právní riziko, které je v současnosti spojeno s přeshraničním postupováním pohledávek, plynoucí z nepředvídaných ztrát a možných vedlejších dopadů, zvýšených transakčních nákladů, zmařených obchodních příležitostí a menší integrace trhů. Stanovené jednotné kolizní normy, zejména kolizní normy pro sekuritizaci, uznávají praxi velkých účastníků trhu, kdy se účinky postoupení pohledávek na třetí strany řídí právem postoupené pohledávky, současně se však snaží umožnit menším účastníkům trhu vstup na sekuritizační trh a případně posílit jejich účast tím, že podřizují účinky postoupení na třetí strany právu v obvyklém bydlišti postupitele. Flexibilita při volbě právní normy v oblasti sekuritizace usnadní rozšíření sekuritizačního trhu o nové účastníky na trhu a vytváření nových obchodních příležitostí. Za druhé, jednotnost kolizních norem mezi členskými státy zajistí, že na řešení jakékoli kolize přednostních práv, která nastane mezi postupníkem a subjektem uplatňujícím konkurenční nárok, se použije stejné vnitrostátní právo, bez ohledu na to, který soud nebo orgán členského státu bude spor zkoumat. Nastolení právní jistoty tak podpoří přeshraniční investice, což je konečným cílem tohoto navrhovaného nařízení v souladu s akčním plánem unie kapitálových trhů. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), Úř. věst. L 177, , s. 6. CS 6 CS

8 Co je pohledávka? Pohledávka je právo věřitele vůči dlužníkovi na úhradu určité peněžité částky (například pohledávek) nebo plnění určitého závazku (např. závazku dodání podkladových aktiv na základě derivátových smluv). Pohledávky lze rozdělit do tří kategorií: i) Do první kategorie by se řadily klasické neboli běžné pohledávky, jako například peníze za neuhrazené transakce (např. peníze, které má společnost dostat od zákazníka za nezaplacené faktury). ii) Finanční nástroje podle směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID II) 17 zahrnují cenné papíry a deriváty obchodované na finančních trzích. Zatímco cenné papíry jsou aktiva, deriváty jsou smlouvy, které obsahují jak práva (neboli pohledávky), tak závazky smluvních stran. Druhou kategorii pohledávek by pak tvořily pohledávky plynoucí z finančních nástrojů (někdy označované jako finanční pohledávky ), jako např. pohledávky vyplývající z derivátových smluv (např. dlužná částka po výpočtu závěrečného vypořádání v derivátové smlouvě). iii) Třetí kategorii pohledávek by tvořila hotovost připsaná na účet u úvěrové instituce (např. v bance), kde je věřitelem majitel účtu (např. spotřebitel) a dlužníkem je úvěrová instituce. Tento návrh se vztahuje na účinky (nebo na majetkové účinky) postoupení výše uvedených pohledávek na třetí strany. Nezahrnuje převody smluv (např. derivátových smluv), jež obsahují jak práva (neboli pohledávky), tak závazky, ani novace smluv obsahujících tato práva a závazky. Vzhledem k tomu, že působnost tohoto návrhu nezahrnuje převod ani novaci smluv, bude se obchodování s finančními nástroji, clearing i vypořádání těchto nástrojů i nadále řídit právem rozhodným pro smluvní závazkové vztahy podle nařízení Řím I. Toto rozhodné právo obvykle stanoví smluvní strany, nebo je určeno nediskrečními pravidly platnými pro finanční trhy. Pohledávky vyplývající z finančních nástrojů, jak jsou definovány ve směrnici MiFID II, např. pohledávky vyplývající z derivátových smluv, mají význam pro řádné fungování finančních trhů. Podobně jako u cenných papírů dochází při obchodování s finančními nástroji, jako jsou např. deriváty, ke značnému množství přeshraničních transakcí. Finanční nástroje jako např. deriváty, bývají často zapsány v zaknihované podobě. Podoba zápisu o existenci převodu finančního nástroje, jako je např. derivát, ať už v zaknihované podobě, nebo jinak, se řídí právem členského státu. V některých členských státech jsou určité druhy derivátů zapisovány v zaknihované podobě a jsou považovány za cenné papíry, zatímco v jiných členských státech tomu tak není. V závislosti na tom, zda je podle vnitrostátního práva určitý finanční nástroj, např. derivátová smlouva, zapisován v zaknihované podobě, či nikoli, a zda je, či není, považován za cenný papír, použije orgán nebo soud projednávající spor o právní nárok na finanční nástroj nebo pohledávku vyplývající z takového finančního nástroje kolizní normy na majetkové účinky převodu zaknihovaných cenných papírů nebo kolizní normy na majetkové účinky postoupení pohledávky. 17 Finanční nástroje uvedené v oddílu C přílohy 1 směrnice MiFID II, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU, Úř. věst. L 173, , s CS 7 CS

9 Tento návrh se vztahuje na kolizní normy týkající se účinků postoupení tradičních pohledávek, finančních pohledávek (tj. pohledávek vyplývajících z finančních nástrojů, např. derivátů, které nejsou zapsány v zaknihované podobě a nejsou podle vnitrostátního práva považovány za cenné papíry) a hotovosti připsané na účet u úvěrové instituce, které se souhrnně označují jako pohledávky, na třetí strany. Účinky transakcí s finančními nástroji, jako jsou např. deriváty zapsané v zaknihované podobě a považované za cenné papíry podle vnitrostátního práva, na třetí strany se řídí kolizními normami platnými pro majetkové účinky transakcí se zaknihovanými cennými papíry a nástroji, jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do registru, na účet nebo do centrálního depozitáře, a to v souladu s ustanoveními zejména směrnice o finančním zajištění, směrnice o neodvolatelnosti zúčtování a směrnice o likvidaci. Oblast působnosti kolizních norem v tomto návrhu a oblast působnosti kolizních norem v uvedených třech směrnicích se proto nepřekrývá, protože tento návrh se vztahuje na pohledávky, zatímco uvedené směrnice se vztahují na zaknihované cenné papíry a nástroje, jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do registru, na účet nebo do centrálního depozitáře 18. Uvedené tři směrnice jsou vyjasněny v dnes přijatém sdělení o právu rozhodném pro majetkové účinky transakcí s cennými papíry. Co je postoupení pohledávky? Při postoupení pohledávky, věřitel ( postupitel ) převádí svá práva k pohledávce vůči dlužníkovi na jinou osobu ( postupníka ). Srozumitelnost v otázce vlastnictví pohledávky po jejím přeshraničním postoupení je důležitá pro účastníky finančních trhů i pro reálnou ekonomiku. Postoupení pohledávek totiž často slouží podnikům jako mechanismus k získání likvidity nebo přístupu k úvěru. 18 Viz čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice o finančním zajištění, čl. 9 odst. 2 směrnice o neodvolatelnosti zúčtování a článek 24 směrnice o likvidaci. Zatímco směrnice o finančním zajištění a směrnice o neodvolatelnosti zúčtování se týkají zaknihovaných cenných papírů, směrnice o likvidaci se vztahuje na nástroje, jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do registru, na účet nebo do centrálního depozitáře. CS 8 CS

10 Například v případě faktoringu prodá společnost (postupitel) své pohledávky za cenu nižší, než je jmenovitá hodnota, faktorovi (postupníkovi), zpravidla bance, výměnou za okamžitou hotovost. Mezi subjekty, které využívají faktoring, převažují malé a střední podniky (87 %) 19. Postoupení pohledávek využívají rovněž spotřebitelé, společnosti a banky k získání přístupu k úvěrům, například při zajištění. V případě zajištění může být finanční zajištění úvěrové smlouvy poskytnuto formou pohledávky, např. hotovosti připsané na bankovní účet nebo pohledávky z úvěrů (bankovních úvěrů) (např. spotřebitel může použít hotovost připsanou na bankovní účet jako zajištění pro účely získání úvěru a banka může využít pohledávku z takového úvěru jako zajištění pro získání úvěru pro sebe). Postoupení pohledávek také využívají společnosti a banky k půjčování peněz z kapitálových trhů prostřednictvím postoupení několika podobných pohledávek zvláštní účelové jednotce a následné sekuritizace těchto pohledávek jako dluhových cenných papírů (např. dluhopisů). Subjekty, které jsou při přeshraničních transakcích s pohledávkami přímo dotčeny právním rizikem, jsou dlužníci (maloobchodní zákazníci a společnosti, včetně malých a středních podniků), finanční instituce (např. banky, které se zabývají poskytováním úvěrů, faktoringem, zajištěním a sekuritizací), finanční zprostředkovatelé obchodující s pohledávkami a retailoví investoři (fondy, neprofesionální investoři). Vývoj kolizních norem pro postoupení pohledávek S rostoucí propojeností vnitrostátních trhů postoupení pohledávek často zahrnují určitý přeshraniční prvek (např. postupitel a postupník nebo postupník a dlužník jsou usazeni v odlišných zemích). Na postoupení pohledávek se proto může potenciálně vztahovat právo několika zemí. Kolizní normy stanovené na úrovni Unie nebo členského státu musí určovat, které vnitrostátní právo se vztahuje na jednotlivé prvky přeshraničního postoupení pohledávek. Kolizní normy týkající se přeshraničního postoupení pohledávek se vztahují na dva prvky: 1) smluvní prvek, tedy vzájemné závazkové vztahy smluvních stran; a 2) majetkový prvek, to znamená převod majetkových práv k pohledávce, který se proto může týkat třetích stran. Nařízení Řím I o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy harmonizovalo kolizní normy na úrovni Unie, pokud jde o smluvní prvky postoupení pohledávek. Nařízení proto obsahuje jednotné kolizní normy upravující i) vztah mezi stranami smlouvy o postoupení pohledávky, tedy postupitelem a postupníkem 20, a ii) vztah mezi postupníkem a dlužníkem 21. Kolizní normy podle nařízení Řím I se rovněž vztahují na vztah mezi původním věřitelem (postupitelem) a dlužníkem 22. Naproti tomu nejsou zavedeny žádné kolizní normy na úrovni Unie vztahující se na majetkové prvky postoupení pohledávek. Majetkové prvky či účinky postoupení pohledávek na třetí strany se obecně týkají držitelů majetkových práv k pohledávce, a zejména: i) toho, které požadavky musí postupník splňovat, aby získal právní nárok k pohledávce po jejím postoupení (např. zapsání postoupení do veřejného registru, písemné oznámení o postoupení Factoring and Commercial Finance: A Whitepaper, p. 20, EU Federation for the Factoring and Commercial Finance Industry (EUF) [Faktoring a komerční financování: Bílá kniha, s. 20; Federace EU pro faktoring a komerční financování]. Ustanovení čl. 14 odst. 1 nařízení Řím I. Ustanovení čl. 14 odst. 2 nařízení Řím I. Ustanovení článků 2 a 3 nařízení Řím I. CS 9 CS

11 dlužníkovi), a ii) toho, jak vyřešit kolize přednostních práv, tj. spory mezi několika subjekty uplatňujícími konkurenční nároky na pohledávku po jejím přeshraničním postoupení (např. mezi dvěma postupníky, pokud byla stejná pohledávka postoupena dvakrát, nebo mezi postupníkem a věřitelem postupitele). Otázka, kterým právem by se měly řídit účinky postoupení pohledávek na třetí strany, byla poprvé zvažována v době, kdy se Římská úmluva z roku 1980 přeměnila na nařízení Řím I 23, a poté během legislativních jednání směřujících k přijetí nařízení Řím I. Ve svém návrhu nařízení Řím I Komise zvolila za právo, kterým by měly být upraveny účinky postoupení pohledávek na třetí strany, právo v obvyklém bydlišti postupitele 24. Nakonec nebyly do nařízení 25 začleněny žádné kolizní normy, jimiž se řídí účinky postoupení na třetí strany, vzhledem ke složitosti celé záležitosti a nedostatku času, který by vyžadovalo její důkladné zpracování. Avšak v čl. 27 odst. 2 nařízení Řím I se uznává význam této nedořešené otázky tím, že se ukládá Komisi, aby k otázce účinnosti postoupení pohledávek vůči třetím stranám předložila zprávu a v případě potřeby k ní přiložila návrh na změnu nařízení 26. Za tímto účelem zadala Komise vypracování externí studie 27 a v roce 2016 přijala zprávu, ve které představila možné přístupy k této záležitosti 28. Ve své zprávě Komise konstatuje, že neexistence jednotných kolizních norem, které by určovaly, kterým právem se řídí účinnost postoupení pohledávky vůči třetím stranám, a otázky přednostního práva mezi subjekty uplatňujícími konkurenční nároky narušují právní jistotu, vytvářejí praktické problémy a zvyšují právní náklady 29. Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky Tento návrh je v souladu s požadavkem v čl. 27 odst. 2 nařízení Řím I, v němž se Komisi ukládá povinnost zveřejnit zprávu a případně předložit návrh týkající se účinnosti postoupení pohledávky vůči třetím stranám a přednosti postupníka před právem jiné osoby. Návrh harmonizuje kolizní normy týkající se těchto otázek, stejně jako oblast působnosti rozhodného práva, to znamená záležitosti, které by se měly řídit vnitrostátním právem označeným v návrhu jako právo rozhodné. Návrh je v souladu se stávajícími nástroji Unie v oblasti rozhodného práva v občanských a obchodních věcech, zejména s nařízením Řím I, pokud jde o pohledávky, které spadají do oblasti působnosti obou nástrojů Otázka č. 18, Zelená kniha o přeměně Římské úmluvy z roku 1980 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy na nástroj Společenství a o její modernizaci, KOM(2002) 654 v konečném znění, str. 39. Ustanovení čl. 13 odst. 3 návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), KOM(2005) 650 v konečném znění. Srov. čl. 13 odst. 3 návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, KOM(2005) 650 v konečném znění a článek 14 nařízení Řím I. Ustanovení čl. 27 odst. 2 nařízení Řím I. British Institute of International and Comparative Law, Study on the question of effectiveness of an assignment or subrogation of a claim against third parties and the priority of the assigned or subrogated claim over a right of another person [Britský institut pro mezinárodní a srovnávací právo BIICL, Studie k otázce účinnosti postoupení nebo subrogace pohledávky vůči třetím stranám a přednosti postoupené nebo subrogované pohledávky před právem jiné osoby], 2011 ( studie BIICL ). Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru k otázce účinnosti postoupení nebo subrogace pohledávky vůči třetím stranám a přednosti postoupené nebo subrogované pohledávky před právem jiné osoby, COM(2016) 626 final ( zpráva Komise ). Zpráva Komise, str. 12. CS 10 CS

12 Návrh je rovněž v souladu s nařízením o insolvenčním řízení 30, pokud jde o hraniční určovatel, kterým se určuje právo rozhodné pro insolvenční řízení. Právo v obvyklém bydlišti postupitele, které je v návrhu stanoveno jako právo rozhodné pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany, se shoduje s právem rozhodným pro platební neschopnost postupitele, protože podle nařízení o insolvenčním řízení musí být hlavní insolvenční řízení zahájeno v členském státě, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka. Většina otázek týkajících se účinnosti postoupení pohledávek postupitelem souvisí s platební neschopností postupitele. Konkurzní podstata postupitele se liší podle toho, zda byl právní nárok postoupené pohledávky převeden na postupníka, či nikoli, a zda má tedy postoupení pohledávky postupitelem účinek na třetí strany (např. jeho věřitele). Záměr upravit otázky přednosti a účinnosti postoupení pohledávek vůči třetím stranám, jako např. věřitelům postupitele, stejným právem, kterým se řídí platební neschopnost postupitele, byl veden snahou usnadnit řešení platební neschopnosti postupitele. Soulad s ostatními politikami Unie Cíle iniciativy jsou v souladu s politikami Unie v oblasti regulace finančního trhu. Za účelem usnadnění přeshraničních investic předpokládá akční plán unie kapitálových trhů zavedení cílených opatření týkajících se pravidel, jimiž se upravuje vlastnictví cenných papírů a účinků postoupení pohledávek na třetí strany. Akční plán dále stanoví, že Komise by měla navrhnout legislativní iniciativu, která by s právní jistotou určila, kterým vnitrostátním právem se bude řídit vlastnictví cenných papírů a účinky postoupení pohledávek na třetí strany. Tím, že tento návrh sníží právní nejistotu, která může odrazovat přeshraniční postupování pohledávek nebo mít za následek dodatečné náklady spojené s těmito transakcemi, přispěje k cíli podpory přeshraničních investic. Tím, že sníží ztráty, které by mohli účastníci trhu utrpět, pokud opominou právní riziko vyplývající z právní nejistoty, je tento návrh plně v souladu s cíli ochrany investorů stanovený v řadě nařízení Unie týkajících se finančních trhů. Také stanovením harmonizovaných kolizních norem pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany nastolí návrh právní jistotu pro strany účastnící se faktoringu, zajištění a sekuritizace, a tím usnadní přístup malých a středních podniků a spotřebitelů k levnějšímu financování. V souladu s akčním plánem unie kapitálových trhů je tento návrh týkající se pohledávek doplněn nelegislativní iniciativou o právu rozhodném pro majetkové účinky transakcí s cennými papíry. V současné době jsou kolizní normy pro majetkové účinky přeshraničních transakcí s cennými papíry stanoveny ve směrnici o finančním zajištění, směrnici o neodvolatelnosti zúčtování a směrnici o likvidaci. Jak již bylo uvedeno, oblast působnosti kolizních norem v tomto návrhu a oblast působnosti kolizních norem v uvedených třech směrnicích se nepřekrývají, protože tento návrh se vztahuje na pohledávky, zatímco uvedené směrnice se vztahují na zaknihované cenné papíry a nástroje, jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do registru, na účet nebo do centrálního depozitáře Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení, Úř. věst. L 141, , s. 19. Viz čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice o finančním zajištění, čl. 9 odst. 2 směrnice o neodvolatelnosti zúčtování a článek 24 směrnice o likvidaci. Zatímco směrnice o finančním zajištění a směrnice o neodvolatelnosti zúčtování se týká zaknihovaných cenných papírů, směrnice o likvidaci se vztahuje na nástroje, jejichž existence nebo převod předpokládají zápis do registru, na účet nebo do centrálního depozitáře. CS 11 CS

13 Přestože byly v uvedených třech směrnicích přijaty jednotné kolizní normy pro cenné papíry, tato pravidla nejsou v členských státech shodně formulována a liší se i jejich výklad i uplatňování. Z posouzení dopadu provedeného v souvislosti s pohledávkami i cennými papíry vyplynulo, že naprostá absence společných kolizních norem týkajících se majetkových účinků postoupení pohledávek je jedním z činitelů způsobujících, že pohledávky jsou postupovány spíše na vnitrostátním než přeshraničním základě. Naproti tomu, pokud jde o transakce s cennými papíry, zbytková právní nejistota vyplývající z rozdílného výkladu stávajících směrnic patrně nebrání rozvoji přeshraničních trhů. Uvedené skutečnosti společně s nedostatkem přesvědčivých důkazů o významném riziku pro cenné papíry podpořily volbu nelegislativní iniciativy jakožto upřednostňované varianty politiky pro oblast cenných papírů. Stručně řečeno, hlavní rozdíl mezi oblastí pohledávek a cenných papírů spočívá v tom, že i když neexistují žádné kolizní normy EU upravující majetkové účinky postoupení pohledávek, z čehož plyne potřeba legislativního opatření k odstranění právního rizika vyplývajícího z přeshraničního postoupení pohledávek, tři směrnice již obsahují kolizní normy týkající se majetkových účinků transakcí s cennými papíry, takže ačkoli nejsou jednotně formulované, vyžadují pouze přijetí opatření ve formě tzv. měkkého práva. 2. PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA Právní základ Právní základ návrhu tvoří čl. 81 odst. 2 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie, který konkrétně zmocňuje Parlament a Radu k přijímání opatření zaměřených na zajištění slučitelnosti kolizních norem a pravidel pro určení příslušnosti platných v členských státech ( ) v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech s přeshraničním dopadem. Na základě protokolu č. 22 připojeného ke Smlouvě o fungování EU nejsou přijatá právní opatření týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jako jsou kolizní normy, závazná ani uplatňovaná v Dánsku. Na základě protokolu č. 21 připojeného ke Smlouvě o fungování EU nejsou tato opatření závazná ani ve Spojeném království a v Irsku. Po předložení návrhu v této oblasti však mohou uvedené členské státy oznámit, že se chtějí podílet na přijetí a používání dotčeného opatření, a jakmile bude opatření přijato, mohou oznámit, že chtějí toto opatření přijmout. Subsidiarita Stávající právní nejistota a z ní plynoucí právní riziko jsou důsledkem rozdílného věcného statusu, kterým se v jednotlivých členských státech řídí účinky postoupení pohledávek na třetí strany. Jednotlivé členské státy by nemohly samy o sobě uspokojivě odstranit právní riziko a překážky přeshraničního postoupení pohledávek aby totiž vnitrostátní pravidla a postupy mohly fungovat v přeshraniční situaci, musely by být stejné nebo alespoň slučitelné. Je třeba přijmout opatření na úrovni Unie, aby bylo zajištěno, že v celé Unii bude jako právo rozhodné pro účinky postoupení pohledávek na třetí strany použito stejné právo bez ohledu na to, které soudy nebo orgány členského státu posuzují spor o vlastnictví postoupené pohledávky. Proporcionalita V současné době má každý členský stát i) vlastní věcný status, jímž se řídí účinky postoupení pohledávek na třetí strany, a ii) vlastní kolizní pravidla určující, kterým vnitrostátním CS 12 CS

14 hmotným právem se tyto účinky na třetí strany řídí. Věcný status i kolizní normy členských států jsou odlišné a v řadě případů jsou kolizní normy nejasné nebo nejsou zakotveny v právních předpisech. Tyto rozdíly zakládají právní nejistotu, která má za následek právní riziko, jelikož na jedno přeshraniční postoupení se mohou potenciálně vztahovat hmotná práva různých zemí. Za účelem nastolení právní jistoty by EU mohla navrhnout i) harmonizaci věcného statusu všech členských států, jimž se řídí účinky postoupení pohledávek na třetí strany, nebo ii) harmonizaci kolizních norem vztahujících se na účinky postoupení pohledávek na třetí strany. Navrhovaným řešením je poskytnout právní jistotu prostřednictvím harmonizace kolizních norem. Jedná se o přiměřenější řešení s ohledem na zásadu subsidiarity, jelikož nezasahuje do vnitrostátního hmotného práva a vztahuje se pouze na postoupení pohledávek s přeshraničním prvkem. Takový postup týkající se účinků postoupení pohledávek na třetí strany je vhodný k dosažení cíle zajištění právní jistoty a odstranění právního rizika vyplývajícího z přeshraničních postoupení pohledávek, a tím i k usnadnění přeshraničních investic, přístupu k levnějším úvěrům a integrace trhu, aniž by došlo k překročení rámce nezbytného k dosažení tohoto cíle. Volba nástroje Potřebná jednotnost kolizních norem může být dosažena pouze formou nařízení, protože pouze nařízení zajišťuje zcela jednotný výklad a používání pravidel. V souladu s předchozími nástroji Unie o kolizních normách je upřednostňovaným právním nástrojem nařízení. 3. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Konzultace se zúčastněnými stranami a sběr a využití výsledků odborných konzultací Komise aktivně komunikovala se zúčastněnými stranami a prováděla komplexní konzultace v celém procesu posuzování dopadu. V konzultační strategii je stanovena řada opatření, které Komise hodlá provést, jako jsou např. on-line veřejná konzultace; dvě setkání s odborníky z členských států, jedno s odborníky na kolizi norem a druhé s odborníky na finanční trhy; a odborná skupina na vysoké úrovni složená z akademických pracovníků, právníků a pracovníků z odvětví, kteří mají odborné znalosti v oblasti kolizních norem a finančních trhů. Konzultační strategie rovněž zahrnovala studii, kterou Komise nechala vypracovat Britským institutem pro mezinárodní a srovnávací právo (BIICL) k otázce účinnosti postoupení pohledávek vůči třetím stranám a k otázce kolize přednostních práv mezi subjekty uplatňujícími konkurenční nároky. K počátečnímu posouzení dopadu zveřejněnému dne 28. února 2017 Komise neobdržela žádnou zpětnou vazbu od zúčastněných stran. Ze studie, kterou nechala vypracovat Komise, vyplývá, že v současnosti bývá k řešení kolize norem upravujících účinky postoupení pohledávek na třetí strany nejčastěji používáno právo v obvyklém bydlišti postupitele (např. v Belgii, ve Francii, v Lucembursku ve vztahu k sekuritizaci), právo, kterým se řídí postoupená pohledávka (např. ve Španělsku, v Polsku), a právo smlouvy mezi postupitelem a postupníkem (např. v Nizozemsku). On-line veřejná konzultace byla zahájena dne 7. dubna 2017 a ukončena dne 30. června 2017, takže splňuje minimální lhůtu 12 týdnů pro veřejné konzultace Komise. Cílem veřejné konzultace bylo získat informace od všech zúčastněných stran, zejména těch, které se podílejí CS 13 CS

15 na faktoringu, sekuritizaci, zajištění a obchodování s finančními nástroji, jakož i od právníků a odborníků na kolizní normy, jimiž se upravují účinky postoupení pohledávek na třetí strany. V rámci veřejné konzultace Komise obdržela 39 odpovědí. Mezi dotázanými bylo 5 vlád, 15 průmyslových sdružení, 4 podniky, 2 advokátní kanceláře, 2 expertní skupiny a 5 soukromých osob. Z finančního sektoru byly zastoupeny zájmy bank, správců fondů, regulovaných trhů, ústředních protistran, centrálních depozitářů cenných papírů, emitentů cenných papírů a investorů. Spotřebitelské organizace nepředložily Komisi žádné odpovědi. Pokud jde o zeměpisné pokrytí, odpovědi pocházejí z různých členských států: 13 odpovědí od zúčastněných stran usazených ve Spojeném království, 9 odpovědí z Francie a Belgie, 3 odpovědi z Německa a Nizozemska, 2 odpovědi ze Španělska, 1 odpověď z Finska, 1 odpověď z České republiky a 1 odpověď ze Švédska. Obecně platí, že na otázku, zda se zúčastněné strany v předchozích pěti letech setkaly s obtížemi při zajišťování účinnosti přeshraničních postoupení pohledávek vůči třetím stranám jiným než dlužníkovi, více než dvě třetiny zúčastněných stran, které odpověděly, uvedly, že se s obtížemi setkaly. Z odpovědí zúčastněných stran na otázku, zda opatření Unie přinese přidanou hodnotu z hlediska řešení obtíží, bylo 59 % odpovědí kladných a 22 % záporných. Pokud jde o to, které právo by legislativní iniciativa Unie měla zvolit, byly zúčastněné strany požádány, aby uvedly, ke které variantě se kloní, ve třech samostatných otázkách. Ze zúčastněných stran, které odpověděly na všechny tři otázky, by 57 % zúčastněných stran dalo přednost právu v obvyklém bydlišti postupitele, 43 % by upřednostnilo právo postoupené pohledávky a 30 % právo smlouvy o postoupení. Někteří respondenti své odpovědi odvozovali od kolizních norem platných v jejich členském státě, jiní zas vycházeli z práva, které používají při své současné činnosti. Zúčastněné strany, které se přikláněly k obvyklému bydlišti postupitele, uváděly, že toto právo lze snadno určit, nastoluje větší právní jistotu a více než kterékoli jiné řešení respektuje hospodářskou logiku důležitých obchodních postupů. Zúčastněné strany, které podpořily právo postoupené pohledávky, uváděly, že toto právo by respektovalo zásadu autonomie vůle a mohlo by potenciálně snížit transakční náklady. Posouzení dopadů Varianty, které byly předmětem rozboru v rámci posouzení dopadů: Varianta 1: Právo rozhodné pro smlouvu o postoupení Podle tohoto hraničního určovatele by právo, kterým se řídí smlouva o postoupení mezi postupitelem a postupníkem, bylo rovněž právem, kterým se řídí majetkové účinky postoupení pohledávek. Postupitel a postupník si mohou zvolit jakékoli právo, kterým se bude řídit jejich smlouva o postoupení. Varianta 2: Právo v obvyklém bydlišti postupitele Podle tohoto hraničního určovatele by se účinky postoupení pohledávek na třetí strany řídily právem země, ve které má postupitel obvyklé bydliště. Varianta 3: Právo, kterým se řídí postoupená pohledávka CS 14 CS

16 Podle tohoto hraničního určovatele by se účinky postoupení pohledávek na třetí strany řídily právem, kterým se řídí postoupená pohledávka, to znamená úvěr v původní smlouvě mezi věřitelem a dlužníkem, který byl následně věřitelem (postupitelem) postoupen novému věřiteli (postupníkovi). Strany původní smlouvy si mohou zvolit jakékoli právo, kterým se bude smlouva řídit, což zahrnuje i následně postoupenou pohledávku. Varianta 4: Smíšený přístup kombinující právo v obvyklém bydlišti postupitele a právo postoupené pohledávky Tato smíšená varianta kombinuje standardní použití práva v obvyklém bydlišti postupitele s právem postoupené pohledávky, které se použije na některé výjimky, jako např. na i) postoupení hotovosti připsané na účet u úvěrové instituce (např. banky, kde je spotřebitel věřitelem a úvěrová instituce dlužníkem) a na ii) postoupení pohledávek vyplývajících z finančních nástrojů. Tato smíšená varianta dává rovněž postupiteli a postupníkovi možnost stanovit, že na účinky postoupení na třetí strany v souvislosti se sekuritizací se bude vztahovat právo postoupené pohledávky. Záměrem varianty umožňující stranám v rámci sekuritizace stanovit, zda se hodlají nadále řídit obecným pravidlem založeným na právu v obvyklém bydlišti postupitele, nebo zda se rozhodnou řídit právem postoupené pohledávky, je snaha vyhovět potřebám velkých i menších hospodářských subjektů podílejících se na sekuritizaci. Varianta 5: Smíšený přístup kombinující právo postoupené pohledávky a právo v obvyklém bydlišti postupitele Tato smíšená varianta kombinuje standardní použití práva postoupené pohledávky s právem v obvyklém bydlišti postupitele, které se použije výjimečně, na postoupení většího počtu pohledávek a na budoucí pohledávky. Podle této varianty by se účinky postoupení obchodních pohledávek ze strany nefinanční společnosti (např. malého a středního podniku) na třetí strany uskutečněných v rámci faktoringu nadále řídily právem v obvyklém bydlišti postupitele. Účinky postoupení většího počtu pohledávek finanční společností (např. bankou) na třetí strany v rámci sekuritizace by rovněž podléhaly právu v obvyklém bydlišti postupitele. Tento návrh je založen na variantě 4, která navrhuje standardně používat právo v obvyklém bydlišti postupitele s tím, že výjimečně by se některá postoupení řídila právem postoupené pohledávky, přičemž v případě sekuritizace by byla umožněna volba rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že se návrh netýká vztahů mezi smluvními stranami, ale práv třetích stran, standardní použití práva v obvyklém bydlišti postupitele je nejvhodnější volbou, protože: je jediným právem, které mohou třetí strany, jichž se postoupení týká jako jsou např. věřitelé postupitele, snadno předvídat a snadno zjistit. Naproti tomu právo, kterým se řídí postoupená pohledávka, a právo, kterým se řídí smlouva o postoupení, nemohou třetí strany předvídat, neboť tato práva si většinou zvolí smluvní strany, v případě hromadného postoupení pohledávek je toto právo jediným, které vyhovuje potřebám faktorů a menších hospodářských subjektů sekuritizace, kteří nemají vždy dostatek prostředků, aby mohli prověřit majetkové požadavky vyplývající z právních předpisů jednotlivých zemí, jimiž se řídí jednotlivé postoupené pohledávky v rámci hromadného postoupení, je jediným právem, které umožňuje stanovení rozhodného práva pro postupování budoucích pohledávek, což je běžná praxe při faktoringu, CS 15 CS