Otázka č. 1: Vývoj urbanismu I. - zakládání měst ve starověku kultura mezopotámská a egyptská starověkých městských kultur Středomoří

Transkript

1 Otázka č. 1: Vývoj urbanismu I. - zakládání měst ve starověku Města výslednice složitých přírodních a společenských procesů. Budování prvních sídel umožnilo lidem zemědělství (trvalé osídlení) Nejstarší počátky zemědělství asi let př. Kr. Zpočátku jednoduché prostorové uspořádání, důležitost obrany Postupně vyspělejší urbanistická struktura s rozvinutými funkcemi a činnostmi (správa, řemeslná výroba, směna, společenské, kultovní a kulturní aktivity) Nejstarší městské civilizace zřejmě městská kultura mezopotámská a egyptská Vrcholný typ mezopotámského Babylon (pravidelný půdorys se čtyřmi branami, v těžišti palácový okrsek) značný počet obyvatel (v době největšího rozkvětu asi milion obyvatel první velkoměsto starověku). Egyptská města též vyspělý pravidelný (původně okrouhlý) obrys s hradbami a široké hlavní procesní třídy, již funkčně diferencovaná města sídelní, lázeňská, sídliště vojáků, dozorců a otroků při stavbě pyramid u Gízy apod. Egyptská stavba měst spolu s mezopotamskou položily základ starověkých městských kultur Středomoří (vrcholící řeckou a římskou stavbou měst), které se staly východiskem rozvoje osídlení Evropy. Např. minojská kultura na Krétě palácové soubory (kde žilo několik desítek tisíc obyvatel), situované na vyvýšené poloze (Knóssós, Faistos) Mykénská kultura hrady (obytná, kultovní, vojenská a hospodářská funkce; útočištný prostor) Antika (Řecko a Řím) vrchol starověké stavby měst základy městské kultury v Evropě. bezprostřední předchůdce evropské stavby měst. Římská stavba měst vytvořila základy sídelní struktury Evropy. ŘEKOVÉ - Řekové dovedli umění starověké stavby měst do pozoruhodné úrovně a dokonalosti - Řecká kolonizace významná pro další rozvoj městské kultury ve Středomoří - Principy řeckého města jsou živé a aktuální dodnes. Archaická řecká rostlá města hradu zůstává pouze kultovní funkce proměna na akropolis s náboženskou funkcí (výšková dominanta rostlého archaického města, ostatní funkce (bydlení) se přesouvají na úpatí, kde se rostlá struktura města dále rozvíjí. Důležitým prostorem řeckého města je veřejný prostor náměstí agora jako shromažďovací prostor a tržiště (i u založených měst). Příkladem Athény. Typ založeného řeckého města (klasického a helénistického období) nazván dle Hippodama z Milétu, který v šachovnicovém principu postavil znovu válkou zničený Milét (hippodamické město, hippodamický půdorys) užíván u kolonizačních měst, přešel i do římské stavby měst - založení města na pravoúhlém uliční sítí; město nemá předem implicitně vymezený obrys, ten vychází z přirozeného přírodního vymezení prostoru města - síť ulic není natočena ke světovým stranám, ale podélná osa města směřuje ve směru vrstevnic, příčná ve směru spádnic - v těžišti města je situována pravidelně vymezená agora z počátku je jedna, později jsou agory dvě 1

2 - založené město nemá akropolis, ale chrám je situován v průčelí hlavní agory; v podélné a příčné ose jsou hlavní ulice se širším profilem, kříží se v prostoru hlavní agory - velikost bloků zástavby vymezených ulicemi není ve městě stejná, ale je určena významem a důležitostí zástavby (větší význam větší bloky, nižší význam menší bloky). ŘÍMANÉ - Římané převzali řadu principů od Řeků - Nové principy uspořádání, vybavení a organizace města vytvářeli Základní řešení a formování založeného římského města vycházelo z uspořádání římského vojenského tábora (castrum, budovány na okupovaných územích v Evropě, Africe a Asii a na hranicích říše) Opevněné castrum bylo řešeno jako čtverec, otočený ke světovým stranám, rozdělený na části (čtvrtí) dvěma hlavnímu ulicemi cardo a decumanus, v jejichž křížení byl volný prostor pro shromáždění vojsk praetorium. V jižní části byly v řadovém uspořádání stany mužstva, v severní ubytování důstojníků, sklady a hospodářské objekty. - Římská města byla rostlá (Řím) i založená (Pompeje). - Byla často funkčně diferencována: vládní, přístavní, obchodní, vojenská apod. - Město bylo opevněné hradbami s charakteristickými branami. - Těžištěm římského města bylo náměstí fórum, princip od Řeků, ale obohacený - Dalšími veřejnými budovami byly cirky pro gladiátorské hry a hipodromy (Koloseum až diváků, circus Maximus až diváků), patrové nájemní domy - Rozvinutá infrastruktura na úrovni, které dosáhl vývoj v Evropě až na sklonku 19. století římské silnice (asi km kolem celého Středomoří) - Vodovody přiváděly pitnou vodu (římské akvadukty) až desítky kilometrů - Paláce mívaly rozvod vody a ústřední topení (v podlaze) - Odpadní a povrchová voda byla odváděna kanalizací. Otázka č. 2: Vývoj urbanismu II. - zakládání měst ve středověku po zániku západořímské říše dočasné utlumení městské kultury v Evropě oživení v druhé polovině prvního tisíciletí (stabilizace společenských a hospodářských podmínek) - krystalizační prvky středověkého osídlení (feudální hrady jako nové správní prvky podhradí, podhradní vsi řemeslníků a obchodníků; křižovatky obchodních a vodních cest trhová ves; kláštery osídlení řemeslníků a obchodníků; původní římská města církevní centra, osídlení řemeslníků a obchodníků, špitály; starší osídlení) obchod a řemesla = vzniká první rostlé středověké osídlení (podhradní a tržní vsi, řemeslnické čtvrti). Důležitá též výhodná a příznivá poloha z hlediska obrany (výšinná poloha, říční ostroh, ostrov (ostrovy), kombinace předchozích možností). Podle založení rozeznáváme města: rostlá: koncentrický obrys, pravidelně založené jedno nebo více náměstí, nepravidelná struktura uliční sítě, výškový dominanta chrámu (radnice), hradby, dílčí odlišnosti v jednotlivých zemích Evropy. První rostlá středověká města u nás vznikají v období 10. a 11. Století, založená (kolonizační): Iniciátorem založení města byl zpravidla král (města královská, věnná, horní nejrozsáhlejší městská práva) u nás královská města zakládána jak uvnitř země (posílení královské moci a majetku), tak na hranicích (obrana země) ale i církev a feudálové (města poddanská); město zakládal lokátor, který byl pověřen vedením jeho výstavby a po jeho dokončení se stal rychtářem; pravidelný nebo koncentrický obrys, pravidelně založené náměstí (soustava náměstí) s nejvýraznější zástavbou, pravidelná struktura uliční sítě s kompaktní zástavbou, výškový dominanta chrámu (chrámů), radnice, zděné hradby se střílnami, vodní příkop, množství různých typu měst. První založená města od 12. století z Francie do Německa, v našich zemích Století. 2

3 Středověká města (ke všemu se najdou výjimky): - relativně malá (oproti starověkým městům) největší středověká města mají několik desítek tisíc obyvatel (Praha , Paříž , Benátky asi ) - okrouhlý, někdy pravidelný obrys, opevnění hradbami - přístupové cesty k městu obvykle radiální charakter a ústí v městských hradbách - uliční síť napojena na městské brány (branské ulice) a náměstí - u rostlých měst uliční síť nepravidelná, u založených měst pravidelná (zjednodušené schéma římského města) - vlastní ulice (zpravidla s dosti úzkým profilem) pro pěší, jezdce a tažná vozidla a s otevřeným kanálem uprostřed - náměstí (více náměstí) centrum města funkce obchodní a trhová (v době válek i obranná) - náměstí pravidelné obdélníkové nebo čtvercové u založených měst nebo protáhlé u měst vzniklých z venkovských sídel s návsí - ve vztahu k uliční síti náměstí prostorově oddělené (pro případ zahrazení příchodu a obrany ve vlastním prostoru náměstí), v našich zemích napojeno většinou v rozích náměstí; u měst římského založení hlavní ulice napojeny osově (u nás výjimečně) - funkce středověkého města: bydlení (zpravidla spojené s řemesly a obchodem, měšťanské domy polyfunkční objekty), obrana (ochrana), řemesla, obchod a trh, kultura, správa - zástavba z počátku (v románském období) z dřevěných domů na volných parcelách se zahradními trakty, později v gotickém období ze zděných domů se štíty do ulice, sevřená zástavba se zastavovanými zahradními trakty - veřejné stavby především stavby kultovní (kostely a chrámy, kláštery, školy a špitály) chrám jako nejvýznamnější církevní stavba důležitou výškovou dominantou středověkého města, situován zpravidla na samostatném malém náměstí v návaznosti na hlavní náměstí - hradby kamenné, s hláskami a střílnami, budovány zpravidla společně všemi obyvateli města, z prostoru před hradbami v době válek odstraněny stavby a vymýcen veškerý porost, Otázka č. 3: Vědecký základ urbanismu Urbanismus je odvozen od slova urbs, které se obecně překládá jako město. Urbs a od něj vymezený termín urbanismus použil poprvé španělský teoretik urbanismu Ildefonso Cerdę v roce 1867 a odlišil tak město jako fyzické prostředí od civitas, kteréžto bylo chápáno jako společenství = do této doby a s ním souběžně prakticky dodnes se používal a používá termín stavba měst (něm. Städtebau). Teorie urbanismu je východiskem pro územní plánování, které se komplexně zabývá plánováním a řízením urbanistického rozvoje sídel a osídlení a využitím jejich území. Územní plánování koordinuje výstavbu a další činnosti, které je ovlivňují a provádí územní řízení (někdy tu více, tu méně je územní plánování s urbanismem zaměňováno jako synonymum) Existuje nespočet definic urbanismu: Urbanismus je věda o městě resp. věda o uspořádání obydlené krajiny. Nauka o stavbě lidských sídel (ABZ.cz: slovník cizích slov) Urbanismus je vědní a technický obor zabývající se teorií uspořádání sídel a osídlení, tvorbou a záměrným formováním prostředí (vztah hmoty a prostoru) Nejobecnější vyjádření pro soubor pracovních metod a postupů sloužících k záměrnému formování lidského osídlení a měst. Obor, pohybující se na rozmezí výtvarné činnosti, technického řešení a vědecké práce. (Hrůza, Slovník soudobého urbanismu, 1977) 3

4 Urbanismus je teoretickou disciplínou, která se zabývá procesy urbanizace, využitím sídelního prostoru, uspořádáním a utvářením urbánního prostředí lidských sídel a osídlení, jejich fungováním, obnovou a rozvojem. (Šilhánková, 2002) Urbanismus je vědecký a umělecký obor, který se zabývá technicko-účelovým uspořádáním a společensko-kulturním posláním města. (Krásný, 1962) V zásadě můžeme vymezit čtyři základní pojetí urbanismu, a to: 1. Urbanismus jako vědecká disciplína. 2. Urbanismus jako plánovací věda 3. Urbanismus jako plánovací proces. 4. Urbanismus jako umělecká disciplína. Urbanismus je vědecká disciplína a jako taková má (jako každá věda): 1. metodologii výzkumu (metody, nástroje, techniky a procesy) 2. předmět výzkumu (teoretické i praktické problémy tvorby a přetváření osídlení, sídelních útvarů a jejich struktur) 3. vědecký jazyk 4. teorii (formulování základních urbanistických kategorií, vědeckých teorií a výzkumných hypotéz, rozvíjení metod a technik výzkumu, který bude usilovat o integraci současného urbanistického poznání a vytvoření jednotné teoretické soustavy, která by stanovila obecná teoretická a metodologická východiska studia města a urbanizované krajiny) Otázka č. 4: Evropské urbanistické dokumenty Různé pamětní spisy, rezoluce, programová prohlášení a usnesení prakticky od antiky, kdy se optimálním uspořádáním života obce zabývali Platón i Aristoteles Athénská charta CIAM (CIAM = z franc. Mezinárodní kongresy moderní architektury) 1933 Skupina architektů členů CIAM (4. mezinárodní kongres CIAM) se plavili na lodi Patris II Marseille Athény Marseille, diskutovali o architektuře, urbanismu vytvořili text Zjištění a Rezoluce (Athénská charta) vydané Le Corbusierem roku 1943 v Paříži. - nejvýznamnější programový dokument moderního urbanismu - základní dokument funkcionalismu - zásady Athénské charty nebyly nikdy ve větším měřítku uskutečněny, výrazně však ovlivnily vývoj měst dvacátého století - výrazné uplatnění po 2. světové válce (potřeba obnovy měst) - zjednodušené chápání Charty separace 4 základních funkcí práce, bydlení, rekreace a doprava (taková zjednodušená zásada v Chartě není mluví o vztahu funkcí a organickém celku města) = kritika Charty a funkcionalistického urbanismu Deklarace z Délu (1963) důraz na úlohu vědy a výzkumu v moderním urbanismu Délos Deset (1972) stejné téma Amsterdamská deklarace (Rada Evropy, 1975) zachování architektonického dědictví v souvislosti urbanistického a územního plánování Benátská charta (UNESCO, 1965) mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel, mezinárodní listina stanovující pravidla památkové péče. Mezinárodní charta pro záchranu historických měst (ICOMOS, 1987) Torremolinská charta (ES, 1983) Evropská charta regionálního a prostorového plánování Globálnější celoevropské přístupy 4

5 Evropská charta měst (Rada Evropy, 1992) součástí Evropská deklarace práv měst - důraz na zlepšení hmotného prostředí měst Aalborská charta (Evropská konference o udržitelných městech, 1994) Rostoucí význam ekologických aspektů lidských sídel Vyvolat iniciativu jednotlivých obcí pro realizaci Agendy 21 (OSN, 1992 = programový dokument OSN k udržitelnému rozvoji; Místní agenda 21 MA21 program snažící se uplatnit principy udržitelného rozvoje na regionální úrovni) ( Lisabonský akční plán: Od Charty k akci (II. Evropská konference o udržitelných městech, 1996) praktické kroky místních samospráv při naplňování Agendy 21 Istanbulská deklarace o lidských sídlech ( Summit měst celosvětová konference o lidských sídlech HABITAT II, 1996) snaha aby lidská sídla mohla být bezpečnější, zdravější, vhodnější pro bydlení, slušnější, udržitelnější a produktivnější Nová Athénská charta (Evropská rada urbanistů, 1998) snaha charakterizovat současnou urbanistickou scénu (syntéza předchozího období), vymezit hlavní problémy a naznačit způsoby a cesty k řešení na rozdíl od Athénské charty spíš podnět, zbožné přání ( Nová Athénská charta 2003 zásady plánování měst. Zrevidovaná verze charty vypracovaná v roce 2002 Evropskou radou urbanistů. Evropské perspektivy územního rozvoje (Evropská komise, 1999) informuje o problémech a trendech územního rozvoje Evropy a o stanoviscích a názorech orgánů Evropské unie i jednotlivých členských států. Hannoverská výzva (III. Evropská konference o udržitelných městech, 2000) orientované na realizační postupy a praktické kroky při naplňování Agendy 21 Melbournská charta (2002) principy udržitelného rozvoje měst - vyzdvihuje význam měst v ekonomických příležitostech, sociálních vazbách, kulturním a duchovním přínosu a předpokládá jejich budoucí růst. Stanovuje vizi vytvoření udržitelných měst definovanou v deseti základních principech. Územní agenda Evropské unie (neformální konference ministrů odpovědných za rozvoj měst a územní rozvoj, 2007) pro konkurenceschopnější a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů strategický a akční rámec územního rozvoje Evropy Lipská charta o udržitelných evropských městech (neformální konference ministrů odpovědných za rozvoj měst a územní rozvoj 2007) definuje společné zásady politiky rozvoje měst zahrnující hospodářský, sociální a environmentální rozměr. Toledská deklarace (neformální jednání ministrů odpovědných za urbánní politiku, 2010) hlavním tématem integrovaná regenerace měst, jež je také jedním z hlavních témat strategie Evropa 2020 (Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění) Charta evropského plánování (Evropská rada urbanistů, 2013) návaznost na Novou athénskou chartu výzva pro obyvatele Evropy, aby plánování svých měst a regionů založili na dlouhodobé vizi s cílem ochránit přírodní zdroje a zvýšit kvalitu života - nosným tématem integrace a propojenost. řada dalších dokumentů 5