ČLÁNKY. Michal Pospíšil LICENČNÍ SMLOUVY V SOUKROMÉM PRÁVU. (2) Obchodní právo 1/2018

Transkript

1 ČLÁNKY Michal Pospíšil LICENČNÍ SMLOUVY V SOUKROMÉM PRÁVU I. ÚVOD Jednou z novinek rekodifikace soukromého práva je i (staro)nové pojetí nehmotných statků v právním slova smyslu. Zákonodárce se při rekodifikaci inspiroval Obecným zákoníkem občanským z roku 1811 (tzv. ABGB), který v 292 a 293 za věci považoval i nehmotné statky, když tuto právní úpravu v 496 odst. 2 občanského zákoníku (dále NOZ) přejal. Vyjma majetkových práv autorů a výkonných umělců jsou ostatní duševní práva považována za věci v právním slova smyslu. Za nehmotné statky považujeme výsledky duševních činností člověka, které jsou vyjádřeny objektivně seznatelnou formou, například vytištěné na papíře nebo zobrazitelné na monitoru. Nehmotný statek je určitá myšlenka, kterou je nutné odlišovat od statku hmotného, ve kterém je realizován. Pokud by ona myšlenka zůstala jen v hlavě svého tvůrce, nebylo by možné ji zákonem chránit, a ani s ní obchodovat. Neobchoduje se tedy jen s věcmi hmotnými, ale též s věcmi, na které nelze takříkajíc si sáhnout, čili s věcmi nehmotnými, mezi něž patří veškerá duševní práva, která jsou nějak vyjádřena ve vnímatelné podobě. Dokonce je v praxi asi jednodušší obchodovat s nehmotnými statky než s věcmi hmotnými, neboť ty musejí být nějak přepravovány, kdežto věci nehmotné mohou cestovat k novému vlastníku či nabyvateli licence elektronickou cestou. V praxi tak hovoříme o tom, že dochází k transferu technologií, tedy k obchodu s výsledky vědy a techniky, které ještě nemusí být ani promítnuty do konkrétního výrobku nebo služby. Existují i tací, kteří se při své podnikatelské činnosti zabývají jen výzkumem a vývojem a do praxe technologie uvádějí jen prostřednictvím třetích osob, na které duševní právo převedou či poskytnou k němu licenci. V praxi tak přichází do úvahy několik možností, jak s vytvořeným nehmotným statkem naložit, nechce-li jej jeho vlastník sám využívat, například ve výrobě. První možností je nehmotný statek smluvně převést na třetí osobu. Takovým zásadním krokem se ale jeho vlastník připraví o absolutní právo k němu. Převod není možné provést u všech nehmotných statků, neboť to ze své podstaty neumožňuje právo autorské, protože nelze převést osobnostní ani majetková práva k autorskému dílu. Rovněž nelze převod uskutečnit u všech průmyslových práv právo k označení původu a zeměpisné označení jsou vázána určitými geografickými předpoklady (ledaže by nabývající dostál všem pro ně nutným registračním předpokladům, zejména byl z daného území). Nelze také převést kolektivní ochrannou známku, neboť ta je spjata s právnickou osobou a s podmínkami stanovenými ve smlouvě o jejím užívání členy této právnické osoby 1. Druhou možností je pak umožnit využívat duševní právo třetí osobou ve formě licence nebo franchisingu. Naložit s duševním právem 1 Kolektivní ochrannou známku neužívá právnická osoba, na niž je registrována, ale její členové. Smyslem kolektivní ochranné známky není individualizovat produkty konkrétního člena právnické osoby, ale deklarovat jeho účast na právnické osobě. (2) Obchodní právo 1/2018

2 lze i dalšími způsoby, ať již se jedná o nucený převod práva na základě donucení státní moci jako výsledek činnosti insolvenčního správce nebo exekutora, kdy se ne hmotný statek zpeněží, aby byl uspokojen věřitel, nebo při příležitosti uzavření jiné smlouvy (například smlouvy o koupi závodu 2 či v případě přeměn společností 3 ), nebo uplatněním zástavy 4. A také je třeba zmínit, že může dojít i k nedovolenému přenosu technologie, například napodobením výrobku. Nejčastější způsob přenosu nehmotných statků, který je také předmětem tohoto pojednání, je jeho přenos prostřednictvím licenčních smluv. Licenční smlouvu zařazujeme do tzv. relativních majetkových práv obsažených v části čtvrté NOZ, konkrétně mezi majetková práva týkající se přenechání věci k užití jinému, konkrétně v 2358 až 2389 NOZ. Tato ustanovení obsahují nejprve obecnou právní úpravu společnou pro všechna duševní práva ( ), a dále pak určitá specifická pravidla pro licence k právům autorským ( ), která jsou dále doplněna pro licenční smlouvu nakladatelskou ( ) a pro práva související s autorským právem a pro právo pořizovatele databáze ( ). II. VYMEZENÍ LICENCÍ V ZÁKONECH Licence je vlastně dovolený způsob nakládání s nehmotným statkem, tedy se souhlasem jeho vlastníka. Bez souhlasu vlastníka jiné osoby s nehmotným statkem nakládat nesmějí (ostatně stejně jako je tomu u práv hmotných); a pokud jím nakládají, vystavují se předně postihu soukromým právem ze strany majitele statku a také právem 2 Podle 2175 a násl. NOZ ve spojení s obecnými ustanoveními kupní smlouvy. 3 Uskutečněných na základě zákona č. 125/2008 Sb. 4 Na základě 1359 a násl. NOZ. 5 Macek, J. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ) Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s veřejným, zejména trestním, i když to není právě častý způsob ochrany. Poskytnutí licence znamená, že vlastník duševního práva umožňuje nabyvateli licenčních práv jeho nehmotná práva využívat, a to za podmínek, které byly v licenční smlouvě sjednány, ve sjednaném rozsahu a na určitém území. Obvykle tak jde o možnost začít využívat určité technické řešení nebo právo na označení, případně právo k výtvarnému či slovesnému dílu při výrobě nebo při poskytování služeb. Vlastnické právo k nehmotnému statku poskytovateli licence samozřejmě zůstává. Licenční smlouvou k předmětům duševního vlastnictví se podle 2358 odst. 1 NOZ rozumí oprávnění poskytovatele poskytnout ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území výkon práv z duševního vlastnictví a na druhé straně závazek nabyvatele poskytnout úplatu nebo jinou majetkovou hodnotu, nedohodnou- -li se strany, že půjde o smlouvu bezplatnou. Právní úprava v NOZ sjednotila dosavadní dvojí právní úpravu licenční smlouvy k předmětům duševního vlastnictví, když dříve byla upravena licenční smlouva zvlášť pro průmyslové vlastnictví v obchodním zákoníku a zvlášť pro práva autorská a práva jim příbuzná v zákoně autorském. Aktuální právní úprava tak jedním smluvním typem zakotvuje licence k předmětům autorského práva i práv průmyslových. Nová právní úprava se od předchozí nijak významně neliší a lze tak předpokládat, že pro výklad právní úpravy licenční smlouvy, nyní soustředěné v občanském zákoníku, lze se obracet zpravidla k výkladům dosavadním i dosavadní judikatuře národní i evropské. 5. I přes to, že duševní vlastnictví je v oblasti práv průmyslových regulováno i veřejným Michal Pospíšil LICENČNÍ SMLOUVY V SOUKROMÉM PRÁVU Obchodní právo 1/2018 (3)

3 právem (zejména v části jejich registrace), je právní povaha licenční smlouvy soukromoprávní. Z veřejnoprávního pohledu licence nejsou nijak významně regulovány. Výjimkou z tohoto pravidla jsou tzv. nucené licence a institut nabídky licence, jež se týkají zejména patentových práv 6, které znamenají, že majitel práva může poskytnout licenci i nedobrovolně nebo předem neznámému okruhu osob. Opomenout ale v této souvislosti nelze nutnost zápisu licenční smlouvy do veřejného seznamu (v případě průmyslových práv, která jsou v něm zapsána) pro jejich účinnost vůči třetím osobám. Autorské právo pak zná institut volného užití autorských práv a zákonných licencí, které mohou být i bezúplatné. V praxi jsou také obvyklé smlouvy, jejichž předmětem je vytvoření autorského díla na základě smlouvy o dílo uzavřené po dle 2586 a n. NOZ. Pokud součástí takové smlouvy není licenční ujednání o užití vytvořeného díla, pak je objednatel oprávněn dílo užívat k účelu, který vyplývá ze smlouvy; k jinému/dalšímu způsobu užití je oprávněn pak na základě licenční smlouvy. Právní úprava licenční smlouvy je ve velké míře dispozitivní, byť ne tolik, jako je tomu například u smlouvy kupní. Je ponechána značná autonomie vůle stranám smlouvy, dokonce i co se týče formy smlouvy a ceny za licenci. Mezi kogentní ustanovení tak řadíme samozřejmě 2358 odst. 1, který vymezuje tento smluvní typ, a pak také 2360 týkající se případné výhradnosti smlouvy a 2366, který upravuje úplatu. Rovněž není možné se odchýlit od odstavce druhého téhož ustanovení, neboť povinnost dodržet v uvedených případech písemnou formu smlouvy vyplývá z 559 NOZ. 7 Nehmotný statek, jenž je předmětem licence, musí být ve smlouvě jednoznačně identifikován. Nejsnažší je identifikace u registrovaných průmyslových práv, neboť je možno ve smlouvě jednoduše uvést jen číslo a druh rejstříku, pod kterým je právo zapsáno. Pokud se poskytuje licence k nezapsanému nehmotnému právu, ať již je jím průmyslové právo, jako například know- -how, nebo právo autorské, například ke slovesnému dílu, je nutné, aby bylo dotčené právo ve smlouvě co nejpodrobněji popsáno nebo ještě lépe vyobrazeno, například i ve 3D formě. Poskytuje-li se licence k technickým řešením, bývá přílohou smlouvy technická dokumentace, ze které všechny důležité údaje vyplývají. Může jít například o komplexní technickou dokumentaci, na základě které se vyrábí nějaký výrobek nebo poskytuje služba. V případě práv na označení tvoří obvykle přílohu smlouvy například logo ve vektorové podobě, které se bude tisknout na obaly výrobků. Autorské dílo může být identifikováno například názvem skladby, případně notovým zápisem, nebo i fotografií obrazového díla. Není možné uzavřít takovou licenční smlouvu, jejímž předmětem jsou věci, které nesplňují kvalifikaci nehmotného statku nebo svým obsahem, popřípadě účelem, odporují právním předpisům, zejména občanskému zákoníku a zákonům na ochranu jednotlivých nehmotných práv. Nelze tak například poskytnout licenci k obchodní firmě ani k označení názvů ostatních podnikatelů, neboť zápis jejich názvu je jedinečným označením, které slouží k identifikaci podnikatele, ledaže by se jednalo o koncern. Stejně tak není možné poskytnout licenci k chráněnému označení původu, k zeměpisnému označení a ke kolektivní ochranné známce. Licenční smlouva musí obsahovat také označení činnosti, kterou je nabyvatel licence oprávněn na základě jemu poskytnutého 6 V 20 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích. 7 POSPÍŠIL, M. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví podle občanského zákoníku. Praha: Rekodifikace & Praxe, Wolters Kluwer, č. 6, (4) Obchodní právo 1/2018

4 práva vykonávat, a u průmyslových práv často také obsahuje popis způsobu, jak ji má vykonávat. Tak například by licenční smlouva měla vymezovat, jaké výrobky mohou či mají být vyprodukovány, a jak mají být baleny či nabízeny zákazníkům. V případě licence ke službě by přílohou smlouvy mohl být například manuál, ve kterém by byly uvedeny jednotlivé postupy při poskytování služby. Přesné vymezení činností je nutné zejména v případech, kdy prostřednictvím licence může docházet k výrobě více variant podle přání konkrétního zákazníka. Licenční smlouva autorská umožňuje nabyvateli užití díla, ale oproti právům průmyslovým může nabyvatel licence nehmotný statek dále zpracovat či změnit, pokud se jedná o takovou úpravu, u které lze předpokládat, že by k ní autor svolil. Takový zásah bude přicházet v úvahu v případech, kdy se nesnižuje hodnota díla a dílo je určeno k běžnému, dennímu užívání v podnikatelské praxi, jako jsou například loga nebo designová ztvárnění provozoven či uniforem prodavačů, která se časem mohou vyvíjet či přizpůsobovat nastalé situaci. Dochází tak nejen k dispozici s majetkovým právem autora, ale také s jeho osobnostními právy (tj. právo autora osobovat si autorství, rozhodovat o zveřejnění díla, právo na nedotknutelnost díla). Licenční smlouvy autorské mohou také omezovat nabyvatele licence jen k nějakému způsobu užití díla a k určitému rozsahu užití díla. Není-li způsob a rozsah užití sjednán, platí vyvratitelná domněnka, že autorská licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití díla a v takovém rozsahu, jak je to nutné k dosažení řádného účelu licenční smlouvy, je-li ten ovšem ve smlouvě sjednán. Sjednání účelu smlouvy je ale fakultativní náležitostí, takže nebude-li ve smlouvě sjednán, bude nutné účel dovodit z ostatních okolností, které například doprovázely uzavření smlouvy. Způsob užití díla může být různorodý, určitým vodítkem může být příkladmý výčet uvedený v 12 odst. 4 autorského zákona. Způsob užití můžeme rozdělit na hmotné a nehmotné způsoby užití díla. Obecně můžeme hmotné způsoby užití vymezit jako umožnění fyzického nakládání s dílem, nehmotné pak jako jejich drátový nebo bezdrátový přenos. Rozsah užití autorského díla může být omezen počtem možných užití díla, určitým časem, kdy může být dílo užíváno a konečně místem, kde může být užíváno. Ač je rozsah užití uveden jen u úpravy pro autorská práva, lze tuto právní úpravu analogicky uplatnit i v licencích na průmyslová práva. Ve smlouvě, jejímž předmětem je průmyslové právo, není nutné vymezit, na jakém území je možné právo využívat. Lze tak předpokládat, že nebude-li území vymezeno, bude shodné s teritoriem ochrany daného průmyslového práva. U nezapsaných průmyslových práv je to pak na dohodě mezi stranami smlouvy, případně by bylo možné dovodit, že platí na území, jímž se řídí právní úprava smlouvy. U autorského práva je licence, nesjednají-li si strany jinak, vázána na území České republiky. Lze ale předpokládat, že strany ve vlastním zájmu přesně území ve smlouvě vymezí. Je možné ve smlouvě například vymezit jako licenční teritorium území celého státu, města, městské části či pouze jedné ulice; v praxi převažuje vymezení územím státu, případně i vymezením většího území s případným omezením distribuce licencovaných výrobků do vybraných teritorií. Písemná forma smlouvy je předepsána v případě, kdy má být licence poskytnuta ja - ko výhradní anebo má-li být licence zapsána do veřejného seznamu. Původní právní úprava platná pro průmyslová práva vyžadovala písemnou formu licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví vždy, a to pod sankcí její neplatnosti, oproti tomu licenční Michal Pospíšil LICENČNÍ SMLOUVY V SOUKROMÉM PRÁVU Obchodní právo 1/2018 (5)

5 smlouva autorská písemnou formu mít nemusela, nebyla-li poskytována jako výhradní. Speciální právní úpravy pak ale vyžadují písemnou formu u vybraných duševních práv. Je tomu tak u licencí k patentům, užitným vzorům, chráněným odrůdám rostlin a topografiím polovodičových výrobků. Písemná forma licenční smlouvy je též vyžadována pro kolektivní a hromadnou licenční smlouvu. Má-li mít licence výlučnou povahu, musí být tato skutečnost v licenční smlouvě uvedena. Je-li sjednána licence jako výhradní, není poskytovatel oprávněn přenechat právo k užívání daného nehmotného statku dalším osobám a není ani sám oprávněn nehmotný statek užívat (pokud si strany ve smlouvě výslovně nesjednají, že poskytovatel sám pro svoji činnost právo využívat může v tomto případě hovoříme o tzv. sólové licenci 8 ). Výjimkou z uvedeného pravidla je licenční smlouva nakladatelská, která naopak stanoví nutnost výslovně a písemně ujednat opak, tedy ve smlouvě stanovit, že je licence nevýhradní. Tato výjimka ale neplatí pro užití děl v periodických tiskovinách. Nedostatek písemné formy u výhradní licence považujeme za neplatnost relativní a lze jej snadno zhojit. III. ZÁPIS LICENCE NOZ dále stanoví v dalším z několika málo kogentních ustanovení, že pro účinnost licenční smlouvy vůči třetím osobám u práv, která jsou vedena ve veřejném rejstříku, je nutné nechat zapsat do tohoto rejstříku i poskytnutou licenci. Uvedené se týká jen průmyslových práv (a to ještě jen některých), práva autorská se nezapisují vůbec. Veřejným rejstříkem může být například patentový rejstřík vedený Úřadem průmyslového vlastnictví ČR nebo rejstřík evropských patentů vedený Evropským patentovým úřadem (EPO) či databáze Evropského úřadu průmyslového vlastnictví (EUIPO) se zapsanými průmyslovými vzory Společenství. Zapsání licenční smlouvy (případně též i podlicence) ve prospěch nabyvatele do příslušného rejstříku průmyslového práva se považuje za nezbytnou veřejnoprávní podmínku pro výkon všech práv poskytnutých licenční smlouvou, neboť jen jejím zveřejněním mohou třetí osoby seznat, že byla licence poskytnuta. Zápis má význam i pro majitele práva který nepoužívaje práva sám tím může deklarovat užívání práva jinou osobou. To je nutné zejména u ochranných známek, aby nemohl být úspěšný návrh na zrušení ochranné známky z důvodu jejího neužívání. Účinnost licenční smlouvy vůči třetím osobám v případě poskytnutí práv k nezapsanému průmyslovému vzoru Společenství, který je jako jediné nezapisované průmyslové právo právním řádem výslovně upraven (včetně doby jeho platnosti), nastává okamžikem, jaký si strany ve smlouvě určí. 9 Právní úprava sice v NOZ předepisuje nutnost veřejnoprávního zápisu licence, u průmyslových práv, která jsou vedena ve veřejném seznamu, ale registrační orgány, ať již je jím Úřad průmyslového vlastnictví ČR, nebo nadnárodní registrační orgán (tj. zejména EPO a EUIPO), jsou jen jakýmsi registračním místem. Není totiž v jejich pravomoci provádět kontrolu věcné správnosti licenční smlouvy. Z věcného hlediska posuzují jen to, je-li zapisovaná licence výlučná či nevýlučná. Pokud v případě žádosti o zápis druhé licenční smlouvy již existuje zapsaná výlučná licenční smlouva, Úřad zápis licenční smlouvy odmítne. 10 Pokud by 8 JAKL, L. in Nový občanský zákoník a práva k duševnímu vlastnictví. Praha: Metropolitní univerzita Praha, 2014, s Nezapsaný průmyslový vzor Společenství získává ochranu na dobu tří let ode dne, kdy byl poprvé na území Evropské unie zpřístupněn veřejnosti. Po uplynutí tří let již ochranu nelze prodloužit. 10 HORÁČEK, R., BISKUPOVÁ, E., DE KORVER, Z. Práva na označení a jejich vymáhání (zákon (6) Obchodní právo 1/2018

6 ale majitel průmyslového práva doložil, že dřívější výlučná licence již zanikla, bude další licence zapsána. Úřad průmyslového vlastnictví je dále oprávněn zkoumat jen formální náležitosti smlouvy z hlediska její zápisné způsobilosti ve veřejném rejstříku, tj. jestli předmět licence odpovídá zápisu v rejstříku, zda je poskytovatel licence opravdu zapsaným vlastníkem průmyslového práva a také jsou-li v pořádku základní identifikační údaje obou stran smlouvy (tj. jméno/název/ /obchodní firma, adresa/sídlo). Jakmile Úřad průmyslového vlastnictví provede zápis licenční smlouvy v příslušném rejstříku, je povinen publikovat tuto skutečnost ve Věstníku, který vede v elektronické podobě. Po ukončení platnosti licenční smlouvy je na stranách smlouvy, aby podali žádost o její výmaz z rejstříku. Úřad průmyslového vlastnictví výmaz z moci úřední neprovádí, a to ani v případě, když byla licenční smlouva uzavřena na dobu určitou. Podání návrhu na výmaz licence je oproti návrhu na její zápis povinností obou stran smlouvy. Společný návrh musejí strany také podávat v případě, že došlo ke změně smlouvy z výlučné na nevýlučnou. Pro autorská práva a ta průmyslová práva, která se do veřejného seznamu nezapisují, se pochopitelně zápis licence nevyžaduje a smlouva nabývá účinnosti (i vůči třetím osobám) okamžikem, který si strany smlouvy sjednají. Ač je možné podle NOZ poskytnout licenci k přihlášce průmyslového práva (čili k nezapsanému průmyslovému právu, například k vynálezu či označení, které může být ochrannou známkou), není možné takovou licenci zapsat do rejstříku, protože v té chvíli není ještě jasné, jestli bude právo nakonec o ochranných známkách, Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení, Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví). Komentář. 3. doplněné vydání, Praha: C. H. Beck, 2015, Podle Úmluvy o udělování evropských patentů, publikované pod vyhl. č. 69/2002 Sb. m. s., je již přihláška považovaná za předmět vlastnického práva a je umožněna licence a její zápis do rejstříku. 12 Macek, J. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část ( ). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s registrovatelné (vyjma evropské patentové přihlášky 11 ). Bylo by ale možné uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem by byl závazek poskytnout a přijmout licenci, bude-li právo registrováno či v případě autorského práva, dílo vytvořeno. IV. LICENČNÍ ODMĚNA Licenční smlouvy jsou povětšinou v praxi smlouvami úplatnými, kdy nabyvatel licence platí majiteli práva licenční poplatky v předem ujednané výši nebo předem ujednaným způsobem. Současná právní úprava nicméně umožňuje, aby v případě výslovné dohody stran smlouva byla uzavřena i jako bezúplatná, což se v praxi děje asi jen u práv autorských. Bezúplatná varianta licenčních smluv také není v praxi příliš obvyklá, snad jen při jejich uzavírání mezi spřízněnými účastníky v koncernu 12, jinak se strany smlouvy vystavují nebezpečí, že vzbudí u správce daně podezření z daňového úniku. Je také možné, aby na základě dohody stran nabyvatel zaplatil licenční odměnu ve výši odpovídající tzv. ceně obvyklé. Obvyklá cena licence se určuje podle druhu poskytnutého práva, jeho významu pro nabyvatele a také s přihlédnutím k jiným obdobným licenčním smlouvám na trhu. Z praxe ale vyplývá, že určení odměny podle obvyklé výše licenčních poplatků v dané komoditě výrobků a služeb se příliš neosvědčilo ostatně jako je tomu u většiny obchodních smluv. Často se minimálně jedna ze stran smlouvy bude nakonec cítit znevýhodněna. Pokud se strany nedohodnou na takové odměně vůbec, bude muset odměnu určit na návrh jedné ze stran Michal Pospíšil LICENČNÍ SMLOUVY V SOUKROMÉM PRÁVU Obchodní právo 1/2018 (7)

7 soud. Případně je možné rovněž uzavřít tzv. křížovou licenci, kdy si strany smlouvy poskytnou licenci navzájem. Licenční poplatky se mohou sjednat několika způsoby. Asi nejčastějším způsobem je úhrada licenční odměny ve formě pravidelných splátek, většinou měsíčních. V úvahu připadá také jednorázová platba licenčního poplatku, kdy se poplatek pak většinou platí při uzavření smlouvy. Neobvyklá není ani kombinace obou uvedených způsobů, kdy je hrazen vstupní licenční poplatek při uzavření smlouvy a na něj navazují pravidelné splátky. Pevná částka má snížit riziko poskytovatele za to, že se vzdal do té doby utajovaných skutečností a po znatků. Splátka současně nutí nabyvatele k tomu, aby v případě převzetí takových statků zaplatil určitou částku bez vztahu k tomu, zda dojde či nedojde k vlastnímu využití, popřípadě v jakém rozsahu. 13 Rámcově lze uvést, že pro patentem chráněné řešení se sazby licenční odměny pohybují v rozpětí 0,5 až 12 % z čisté prodejní ceny, nejčastěji mezi 2 a 8 %. Vyšší odměna za licenci se vyskytuje zřídka, a to například u vysoce účinných léků či některých módních druhů výrobků, kde se předpokládá jen omezená délka tržního uplatnění. Obecně platí, že licenční odměna za průmyslověprávně chráněný statek přesahuje výrazně poplatek za know-how nebo nechráněný nehmotný statek. 14 Odměny za licence na užitné a průmyslové vzory se pohybují průměrně také v této výši. U práv na označení je odměna většinou podstatně nižší. Podle Čady 15 se obvykle pohybuje v rozpětí desetin procenta až dvou procent z čisté prodejní ceny, přičemž rozhodným faktorem často bývá rozsah skutečného užívání a oblast podnikání. Vyšších hodnot (cca 3 % z ceny) lze dosáhnout u takových ochranných známek, které mají dobré jméno nebo jsou všeobecně známé. Pokud je poskytována licence, kde se předpokládá malé množství vyrobených kusů výrobku podle chráněného řešení, hradí se odměna pevnou částkou za každý vyrobený kus. Nakonec je třeba zmínit, že existuje i méně obvyklý způsob určení odměny. Jedná se o případy, kdy je odměna závislá ne na počtu vyrobených produktů, ale na vytvoření zisku nabyvatele licence jejich výrobou. Tento způsob stanovení odměny ale není praktický, protože si poskytovatel licence musí hodnověrně ověřit, jaké náklady bylo skutečně nutné vynaložit k výrobě licencovaného výrobku. V tomto případě je nutné, aby nabyvatel licence umožnil poskytovateli kontrolu celého jeho účetnictví. I tak ale nemusí být zřejmé, jaké náklady byly skutečně vynaloženy, jestli nebyly náhodou vykazovány i náklady na jiné činnosti. Výše odměny u autorských děl nelze tak snadno obecně kvalifikovat, jako je tomu u práv průmyslových. Odměna za užití a šíření díla může být totiž velmi rozdílná. V prvé řadě záleží na renomé autora díla, na potenciálním přínosu (hospodářském efektu) díla pro nabyvatele a v neposlední řadě též na tom, o jaké dílo se jedná. Slovesná díla ve formě knihy budou mít odlišný licenční potenciál než slovesná díla ve formě textu k populární hudbě, jiné licenční poplatky budou u hudby samotné a bude se přitom rozlišovat, o jaký hudební žánr jde. Rozdílné budou výše licenčních poplatků za poskytnutí projektu k rodinnému domu, jiné k domu nájemnímu. Zcela jinak se bude určovat poplatek za užití autorského díla stavby za účelem zhotovení jeho modelu a jinak za jeho užití jako siluety do loga. Rozptyl výše licenčních 13 ČADA, K. Chránit/nechránit, to je otázka. Výsledky výzkumu a vývoje, jejich ochrana a komercializace. Plzeň: Alevia, 2014, s Tamtéž, s Tamtéž, s (8) Obchodní právo 1/2018

8 poplatků může tak být velmi široký a jejich rozbor je nad možný rozsah tohoto článku. Je však třeba ještě uvést, že pro autorské licence, u nichž nebyla odměna sjednána v závislosti na výnosech, může být licenční odměna navýšena. Navýšení licenční odměny je možné pouze v případech, kdy již poskytnutá odměna byla nepřiměřeně nízká vzhledem k zisku, kterého dosahuje nabyvatel licence. Výše této dodatečné odměny je tedy odvislá od významu díla pro dosažení zisku nabyvatele licence. Poskytovatel licence je oprávněn vyžadovat dodatečnou odměnu po nabyvateli, jakmile zjistí, že má na ni nárok, a to nejpozději do tří let ode dne, kdy se stala jeho odměna nepřiměřeně nízkou. Otázkou ale zůstává, jak se má autor dozvědět, že mu takový nárok vznikl, když jeho jedinou kontrolou jsou takové příjmy z licencí, které se počítají podle výnosů, a kdy může uplatňovat nad nabyvatelem kontrolu. Nakonec je ještě třeba zmínit, že pro oblast kolektivní správy autorských děl jsou stanovena v autorském zákoně speciální pravidla pro určování odměn. V. ZMĚNY V LICENČNÍCH SMLOUVÁCH Není v praxi ojedinělé, že se smlouvy z různých důvodů, nejčastěji ekonomických, v době jejich účinnosti mění, nebo se dokonce mění subjekty na nich zúčastněné. Kromě obvyklých možností změn smlouvy na základě dohody stran, jako je například úprava licenčních poplatků nebo jejich splatnosti, je rovněž přípustné, aby nabyvatel postoupil licenci třetí osobě. Oproti jiným, obvyklejším smlouvám jsou změny licenčních smluv limitovány. Zákon pro takové právní jednání nařizuje předchozí písemné ujednání této možnosti mezi stranami smlouvy, byť by samotná smlouva písemná nebyla. Pokud dojde k po - stoupení licence, je povinností původního nabyvatele licence sdělit neprodleně poskytovateli licence tuto skutečnost a sdělit mu i osobu postupníka. Podle mého názoru by v zájmu právní jistoty poskytovatele licence mělo být toto ustanovení kogentní pod sankcí neplatnosti postoupení. Pro praxi tak lze dovodit, že je nutné buď znění 2364 odst. 2 NOZ do smlouvy přímo včlenit nebo, což je komplikovanější, dát pozor, aby smlouva neobsahovala žádnou odchylku od tohoto ustanovení. U ochranných známek připadá v úvahu i to, že bude licence postoupena jen částečně, tedy že nabyvatel licence k ochranné známce ji postoupí jen pro část seznamu zapsaného zboží anebo služeb. Nově je v 2365 NOZ stanoveno, že pokud došlo k převodu závodu nebo jeho části 16, nevyžaduje se souhlas poskytovatele k převedení licence, ledaže se tak strany dohodly. Jedná se o dispozitivní ustanovení, takže je možné sjednat pravý opak. Souhlas poskytovatele licence s tímto krokem není pochopitelně vyžadován, neboť jde o krok, ve kterém většinou hodnota licence hraje jen malou úlohu. Předpokládám, že analogicky je možné říci, že stejné následky má uskutečněná přeměna obchodní společnosti 17. Jinou možností, jak například vyřešit ekonomické nebo i poptávkové důvody nabyvatele licence, je možnost poskytnout tzv. podlicenci. Podlicence je povolení užívat nehmotný statek další osobou, a to z vůle nabyvatele licence. Podmínkou, opět jako u postoupení licence je, že je to výslovně dovoleno v licenční smlouvě. U ochranných známek připadá v úvahu i to, že bude poskytnuta částečná podlicence, tedy že nabyvatel licence k ochranné známce ji poskytne dále jen pro část seznamu zapsaného zboží anebo služeb. 16 Podle 2079 a násl. ve spojení s 2175 a násl. NOZ. 17 Podle zákona č. 125/2008 Sb., zákon o přeměnách obchodních společností a družstev. Michal Pospíšil LICENČNÍ SMLOUVY V SOUKROMÉM PRÁVU Obchodní právo 1/2018 (9)

9 VI. OBVYKLÉ DALŠÍ NÁLEŽITOSTI LICENČNÍCH SMLUV Z dalších ustanovení NOZ týkajících se licenční smlouvy, uplatnitelných zejména pro smlouvy týkající se průmyslových práv, vyplývá, že pokud není ve smlouvě uvedeno jinak, poskytovatel je povinen po uzavření licenční smlouvy předat nabyvateli všechny nezbytné podklady, instrukce a informace, které jsou potřebné k řádnému výkonu práva, ideálně formou předávacího protokolu, je-li nemožné pro jejich rozsah, aby byly součástí licenční smlouvy. Nepředávají se ale jen podklady ve formě tištěné, dochází též ke stážím či odbornému zaučení pracovníků na - byvatele licence ve výrobním závodě poskytovatele a k dohledu odborníků poskytovatele při přípravě výroby podle licenční smlouvy. 18 Zaučení pracovníků nabyvatele licence je obvykle jednorázové a je zahrnuto v ceně licence. Nabyvatel je povinen všechny takto mu poskytnuté doklady přijmout, řídit se jimi při užívání práva a dále je též povinen je utajovat tak, aby se třetí osoby 19 nemohly s nimi seznámit, což je důležité zejména v případě, že se poskytuje licence k nezapsanému průmyslovému právu, kterým v praxi bude zejména know-how. Povinnost utajení není samozřejmě dotčena ukončením smlouvy z jakéhokoliv důvodu. Této povinnosti se může nabyvatel licence zprostit jen tehdy, pokud by ze smlouvy nebo z povahy poskytnutých dokladů vyplývalo, že na jejich utajení nemá po - skytovatel licence zájem, což ale nebývá moc obvyklé. Po uplynutí doby trvání licenč - ní smlouvy je nabyvatel licence povinen poskytnuté podklady vrátit (nestanoví-li smlouva jinak). Informace je nutné chránit i nadále, a to až do chvíle, než se stanou obecně známými (opět není-li ve smlouvě dohodnuto něco jiného). Odchylky od tohoto pravidla existují zejména v případech, kdy je uzavírána smlouva na využití technického řešení, což bývá obvykle na delší časový úsek a předpokládá se, že v době jejího plánovaného ukončení již např. nebude patent platný nebo nebude technické řešení aktuální (moderní). Licenční smlouva by měla též obsahovat sankce, které je možné uplatnit v případě, že strany neplní svoje povinnosti ze smlouvy vyplývající. Zákon sice umožňuje uplatnit náhradu škody či jiné újmy, ale jednodušším způsobem vymáhání škody (nebo i jiných nároků) při porušení smlouvy je uplatnění předem stanovené sankce. V případě nárokování smluvní pokuty není třeba dokazovat žádná další zákonná kritéria, jen to, že k porušení smlouvy skutečně došlo. Sankce slouží určitě také preventivně, neboť případný porušitel smlouvy leckdy náhradu škody považuje za něco abstraktního, existujícího kdesi v dáli, ale smluvní sankci vidí, tak říkajíc, před sebou neustále. Sankce budou v praxi směřovat více směrem k nabyvatelům licencí než k poskytovatelům. Ale i majitelé práv jako poskytovatelé mohou smlouvu porušit, například tím, že neuhradí patentové udržovací poplatky nebo poruší sjednanou výhradnost licence. Na straně nabyvatele licence může být nedostatků samozřejmě více, ať již je to pozdní placení licenčních poplatků nebo nedodržení technologického postupu či po - vinnosti utajení, případně konání autorské produkce hudebního díla nad rámec povolených počtů daného představení nebo zhotovení více kopií obrazového díla. 18 ČADA, K. Chránit/nechránit, to je otázka. Výsledky výzkumu a vývoje, jejich ochrana a komercializace. Plzeň: Alevia, 2014, s Za třetí osoby nelze v tomto případě považovat osoby, které se podílí na podnikání nabyvatele licence za splnění podmínky, že je nabyvatel zavázal mlčenlivostí (například v pracovní nebo obdobné smlouvě dle 33 zákoníku práce či ve smlouvě obchodní, kdy se údaje označí jako obchodní tajemství, které je chráněno dle 504 NOZ). (10) Obchodní právo 1/2018