PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA. VII. volební období 639/0

Transkript

1 PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA VII. volební období 639/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí Zástupce předkladatele: ministr financí Doručeno poslancům: 27. října 2015 v 11:10

2

3 Vládní návrh ZÁKON ze dne.2016, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, se mění takto: 1. V 1 odstavec 1 zní: (1) Poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci.. 2. V 1 odst. 2 se slova nebo z a slova nebo převodce zrušují. 3. V 2 odst. 1 písm. a) se slova, částí inženýrské sítě zrušují. 4. V 2 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: (2) Jde-li o nabytí vlastnického práva k inženýrské síti nebo spoluvlastnickému podílu na ní, je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí pouze úplatné nabytí vlastnického práva k budově podle katastrálního zákona, která je částí této sítě a která se nachází na území České republiky, nebo spoluvlastnickému podílu na takové budově; tato budova nebo spoluvlastnický podíl na ní se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považují za nemovitou věc.. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a V 2 odst. 3 a 4 se za číslo 1 vkládají slova nebo V 3 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: (2) Za nabytí vlastnického práva k právu stavby se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považuje také prodloužení doby, na kterou je právo stavby zřízeno..

4 V 4 odst. 1 se za slovo které vkládají slova mají být nebo. 8. V 4 odst. 2 se věta druhá zrušuje. 9. V 5 písm. b) se slova obchodních korporací nahrazují slovy právnických osob s výjimkou převodu jmění na společníka. 10. V 6 odst. 1 písmeno c) zní: c) územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí V 7 odst. 1 písm. a) se slovo nová nahrazuje slovy dokončená nebo užívaná. 12. V 7 odst. 1 písm. b) se slovo nové nahrazuje slovy dokončené nebo užívané. 13. V 7 odst. 1 písmeno c) zní: c) dokončené nebo užívané jednotce v bytovém domě, která 1. nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem, vzniklé výstavbou, nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou tohoto domu, nejde-li pouze o rozdělení nebo sloučení stávajících jednotek, 2. na základě stavební úpravy nebytového prostoru nově nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem V 7 odst. 1 se písmeno d) zrušuje. 15. V 7 odst. 2 se slova nejpozději do 5 let ode dne, od kterého lze podle stavebního zákona novou stavbu, nově vzniklou jednotku nebo jednotku změněnou stavební úpravou užívat nahrazují slovy v době 5 let ode dne dokončení nebo započetí užívání rodinného domu, jednotky v bytovém domě nebo jednotky v bytovém domě změněné stavební úpravou, a to od toho dne, který nastane dříve. 16. V 9 odst. 2 se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje. 17. V 13 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: (2) V případě nabytí vlastnického práva k nemovité věci směnou nemovitých věcí se pro účely určení sjednané ceny nepřihlíží k hodnotě pozbývané nemovité věci

5 - 3 - za podmínek, že nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí a nabývací hodnotou není výlučně sjednaná cena V 14 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: (2) V případě nabytí vlastnického práva k nemovité věci směnou nemovitých věcí za podmínky, že nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, je srovnávací daňová hodnota částka odpovídající 100 % a) směrné hodnoty, nebo b) zjištěné ceny.. Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až V 15 odst. 3 písmeno e) zní: e) pozemku, 1. na kterém není trvalý porost s výjimkou náletové dřeviny nebo živého plotu, 2. na němž není zřízena stavba s výjimkou oplocení nebo zpevněné plochy do 25 m 2 a 3. k němuž není zřízeno právo stavby V 15 odst. 4 se slovo Směrná nahrazuje slovy Jde-li o nemovitou věc podle odstavce 3, směrná. 21. V 17 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo předražkem nahrazuje slovem předražek. 22. V 18 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní: e) převodu jmění na společníka cena nemovité věci určená znalcem pro účely doložení přiměřenosti výše vypořádání poskytovaného ostatním společníkům V 21 písm. d) bodě 2 se slovo nebo zrušuje. 24. V 21 písm. d) se na konci bodu 3 doplňuje slovo nebo. 25. V 21 se na konci písmene d) doplňuje bod 4, který zní: 4. zřízení práva stavby určená v rozhodnutí orgánu veřejné moci,. 26. V 23 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

6 - 4 - (2) Byly-li při nabytí vlastnického práva podle odstavce 1 písm. a) bodu 4 do zjištěné ceny obchodního závodu započteny dluhy převzaté nabyvatelem, zjištěnou cenou nemovité věci je zjištěná cena bez započtení těchto dluhů V 32 písm. b) se za slovo stavby vkládají slova nebo změny spočívající v prodloužení doby, na kterou je toto právo zřízeno. 28. V 34 písm. a) se za slovo stavby vkládají slova nebo změny spočívající v prodloužení doby, na kterou je toto právo zřízeno,. 29. V 36 odstavec 2 zní: (2) Znalecký posudek se nevyžaduje, jde-li o nabytí vlastnického práva k nemovité věci, které je osvobozeno od daně z nabytí nemovitých věcí V části druhé hlavě I díl 3 včetně nadpisu zní: Díl 3 Placení daně 41 Limit pro předepsání a placení daně Činí-li daň z nabytí nemovitých věcí méně než 200 Kč, daň se nepředepíše a neplatí.. Čl. II Přechodné ustanovení Pro daňové povinnosti u daně z nabytí nemovitých věcí, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Čl. III Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2016.

7 - 5 - Důvodová zpráva I. Obecná část 1. Zhodnocení platného právního stavu Právní úprava daně z nabytí nemovitých věcí je obsažena v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen zákonné opatření Senátu ), které nabylo účinnosti 1. ledna Daň z nabytí nemovitých věcí je majetkovou daní, jejímž předmětem je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem nacházejícím se na území České republiky, a to těm, které jsou pozemkem, stavbou, částí inženýrské sítě, právem stavby, ale i spoluvlastnickým podílem na uvedených nemovitých věcech. Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je také nabytí vlastnického práva k uvedeným nemovitým věcem, pokud došlo k nabytí na základě zajišťovacího převodu práva nebo úplatného postoupení pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem práva. Zákonné opatření Senátu dále ve vztahu k předmětu daně obsahuje fikci, na základě níž je za nabytí vlastnického práva považováno vyčlenění nebo nabytí nemovité věci do svěřenského fondu a nabytí stavby, která se stane součástí pozemku a která byla samostatnou nemovitou věcí, součástí práva stavby nebo byla neoprávněně zřízena na tomto pozemku. Poplatníkem daně v případech nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou je převodce, pokud se s nabyvatelem v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. Současná právní úprava tak dává možnost, na rozdíl od úpravy dřívější, u koupě a směny převodci i nabyvateli smluvně ujednat, že poplatníkem daně je nabyvatel. Vedle převodce je poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí v mnoha případech nabyvatel nemovité věci (dražby, vyvlastnění, exekuce, aj.). Úplata je v zákonném opatření Senátu definována jako částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžního plnění, které jsou poskytnuty za přijaté plnění. Nejčastěji jde o úplatu peněžitou, ale může jít i o jiná plnění (např. směna za jinou věc, postoupení pohledávky, převzetí závazku, vzdání se práva apod.). Podle současné právní úpravy se základ daně z nabytí nemovitých věcí určí ve výši nabývací hodnoty nemovité věci, která se v některých případech snižuje o uznatelný výdaj (odměna nebo úhrada nákladů znalci za vyhotovení posudku). Zákonné opatření Senátu obsahuje čtyři způsoby určení nabývací hodnoty nemovité věci pro účely základu daně z nabytí nemovitých věcí, a to sjednanou cenu, srovnávací daňovou hodnotu, zjištěnou cenu a zvláštní cenu. Zákonné opatření Senátu obsahuje osvobození ve formě věcných osvobození ve veřejnoprávní oblasti, tj. nabytí vlastnického práva k nemovité věci členským státem Evropské unie, jiným státem, je-li zaručena vzájemnost, dále i za stanovených podmínek územním samosprávným celkem. Současně jsou upravena osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí ve vazbě na pravidla veřejné podpory, a to u právnických osob, nabývají-li nemovitou věc z majetku státu nebo z majetku územního samosprávného celku, jsou-li stát nebo územní samosprávný celek jediným zřizovatelem nebo členem takové právnické osoby. Není však upraveno

8 - 6 - osvobození územních samosprávných celků v případě, kdy nabývají nemovité věci mezi sebou. Osvobození úplatných nabytí nemovitých věcí doplňuje věcné osvobození u nových staveb a věcné osvobození u jednotek a bylo převzato z předchozí právní úpravy, do níž bylo zavedeno s cílem podpořit bytovou výstavbu. Dále jsou osvobozeny také např. případy nabytí vlastnického práva k jednotce, jde-li o jednotku, která zahrnuje družstevní byt nebo družstevní nebytový prostor, který je garáží, sklepem nebo komorou, a zároveň nezahrnuje jiný nebytový prostor, a to pouze v případě, je-li nabyvatelem takové jednotky fyzická osoba, která je do okamžiku nabytí vlastnického práva k jednotce nájemcem této jednotky. Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace. 2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Hlavním cílem navrhovaných změn v oblasti daně z nabytí nemovitých věcí je odstranění nedostatků právní úpravy, které se projevily v souvislosti s aplikací právní úpravy v praxi, a provedení dalších věcných změn, které si praxe vyžádala. Dále je cílem i provedení potřebných upřesnění současné úpravy a odstranění nejednoznačností, včetně snížení možnosti případné nežádoucí daňové optimalizace v této oblasti. Především je nezbytné jednoznačně vymezit osobu poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí a odstranit možnost smluvního ujednání o poplatníkovi v případech koupě nebo směny. Vzhledem k tomu, že předmětem zdanění je úplatné nabytí vlastnického práva k vybraným nemovitým věcem, sjednocení osoby poplatníka v osobě nabyvatele, a to ve všech případech, kdy dochází ke vzniku předmětu daně, reflektuje novou koncepci této majetkové daně. Dojde tím k odstranění obtíží vyplývajících ze současné právní úpravy, dle níž je v některých případech poplatníkem daně převodce a v některých případech je to nabyvatel. Komplikace při stanovení poplatníka nastávají zejména při směně nebo při úplatných nabytích nemovitých věcí z majetku České republiky. Vzhledem k nejasnostem spojeným s posouzením povahy inženýrských sítí bylo přistoupeno k takové úpravě jejich zdanění, která není závislá na vyřešení otázky, zda jsou inženýrské sítě movitou nebo nemovitou věcí. V zájmu zjednodušení správy daně proto bylo zdanění nabytí inženýrských sítí omezeno pouze na nabytí vlastnického práva k budově podle katastrálního zákona, která je její částí. V souvislosti se změnou v osobě poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí bylo zároveň přistoupeno k osvobození nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem územním samosprávným celkem. Vzhledem k tomu, že by zdaňování těchto převodů znamenalo pouze transfer peněžních prostředků mezi jednotlivými veřejnými rozpočty, nebylo by zdaňování takových převodů účelné. Za účelem zvýšení právní jistoty daňových poplatníků a odstranění výkladových nejasností návrh novely obsahuje úpravu základu daně v případě směny. Dále je zapotřebí upravit ustanovení týkající se vyloučení z předmětu daně v souvislosti s přeměnami obchodních korporací ve vazbě na vklady a přeměny dalších právnických osob, s výjimkou převodu jmění na společníka.

9 - 7 - Dále se navrhuje sjednotit úpravu určení nabývací hodnoty v případě nabytí vlastnického práva k obchodnímu závodu nebo jeho části, jejichž je tato nemovitá věc součástí, s úpravou určení nabývací hodnoty u vkladů nemovitých věcí, resp. obchodního závodu, jehož součástí je nemovitá věc. S ohledem na skutečnost, že občanský zákoník upravuje možnost prodloužení trvání práva stavby a současně neupravuje minimální lhůtu trvání práva stavby, nelze v praxi vyloučit snahy o nežádoucí daňovou optimalizaci. V případě prodloužení trvání práva stavby jde o novaci věcného práva, která je zapisována do katastru nemovitostí vkladem s konstitutivními právními účinky. Z uvedených důvodů se proto navrhuje rozšířit předmět daně z nabytí nemovitých věcí o případy smluvního prodloužení práva stavby. Další navrhovanou změnou právní úpravy je také provedení úpravy procesního ustanovení určujícího limit pro stanovení a placení daně. Současná úprava je ve vztahu k obecnému daňovému předpisu, kterým je zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, obtížně aplikovatelná a v praxi úprava mnohdy vyvolává problémy s možností ukončení daňového řízení. Shrnutí hlavních cílů návrhu: sjednocení osoby poplatníka v osobě nabyvatele, zrušení institutu ručitele změna koncepce zdanění nabytí inženýrských sítí (zdanění pouze budov podle katastrálního zákona, které jsou částí inženýrské sítě) osvobození nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem územním samosprávným celkem zjednodušení způsobu určení základu daně u směny změna koncepce osvobození nových staveb a jednotek (osvobození prvního nabytí nových dokončených nebo užívaných staveb nebo jednotek) rozšíření předmětu daně na případy prodloužení práva stavby upřesnění určení nabývací hodnoty v případech nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je součástí obchodního závodu sjednocení vymezení finančního leasingu se zákonem o daních z příjmů vynětí přeměn i jiných právnických osob než obchodních korporací z předmětu daně v případě zřízení práva stavby rozhodnutím orgánu veřejné moci bude základem daně náhrada stanovená tímto orgánem rozšíření použití směrné hodnoty u pozemků s určitými drobnými stavbami a porosty další dílčí úpravy. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace. 3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy Nezbytnost přijetí novely zákonného opatření Senátu vyplývá z potřeby odstranit některé nejasnosti v oblasti právní úpravy daně z nabytí nemovitých věcí, které vyplynuly z aplikační praxe a nové úpravy v oblasti soukromého práva. Současná právní úprava daně z nabytí nemovitých věcí je v praxi v určitých aspektech obtížně aplikovatelná. V důsledku toho je zapotřebí provést potřebné změny a upřesnění. Navrhovány jsou také úpravy některých procesních ustanovení.

10 - 8 - Zákonné opatření Senátu vymezuje poměrně složitým způsobem poplatníka daně. Nejednoznačnost výkladu přináší ustanovení, které umožňuje smluvní ujednání o poplatníkovi, tj. v případech koupě a směny. Potřeba řešit problematiku inženýrských sítí je nepochybná, nicméně řešení ztěžuje nemožnost shody ohledně povahy inženýrských sítí a jejich částí, popřípadě součástí, podle soukromého práva. Z tohoto hlediska je tedy současná úprava neudržitelná, neboť způsobuje výkladové problémy a ztěžuje správu daně. Navrhovaná úprava je proto koncipována tak, aby jí nebylo řešeno to, zda je inženýrská síť nemovitou nebo movitou věcí nebo souborem těchto věcí, neboť řešení této otázky nepřísluší daňovým předpisům. Cílem je pouze upravit režim zdaňování jejich nabytí tak, aby nečinil problémy při správě daně z nabytí nemovitých věcí. Proto byla zvolena navrhovaná varianta, která omezí zdaňování nabývání inženýrských sítí pouze na budovy podle katastrálního zákona, které byly v rámci inženýrské sítě jako její část úplatně převedeny. Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je také úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je právem stavby. Záměrem návrhu novely je zamezit případným snahám o nežádoucí daňovou optimalizaci u daně z nabytí nemovitých věcí v případech prodloužení práva stavby. S ohledem na to, že územní samosprávné celky často nabývají nemovité věci, resp. ještě častěji mezi sebou nemovité věci směňují, a to ve veřejném zájmu, se nově navrhuje takové transfery osvobodit od daně z nabytí nemovitých věcí. Důvodem zavedení osvobození je mimo jiné skutečnost, že v případě nabývání nemovitých věcí dochází v případě platby daně z nabytí nemovitých věcí pouze k transferu peněžních prostředků mezi jednotlivými veřejnými rozpočty, což lze považovat za nesystémové a zbytečně administrativně náročné. Jeví se jako nelogické, aby například obec v takovém případě hradila do státního rozpočtu daň z nabytí nemovitých věcí, když na druhou stranu ze státního rozpočtu čerpá příspěvek na výkon přenesené působnosti, nebo jí plynou výnosy ze sdílených a výlučných daní. Také zdanění směny nemovitých věcí s sebou přináší v praxi určité obtíže, zejména pokud jde o určení sjednané ceny, jež je pro účely určení základu daně porovnávána se srovnávací daňovou hodnotou (tj. 75 % směrné hodnoty, nebo zjištěné ceny). Cílem navrhovaných změn v případě zdanění směny nemovitých věcí je také snížení administrativní zátěže, a to jak na straně daňových poplatníků, tak i správců daně. 4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem Základní meze pro uplatňování daňových zákonů stanoví Ústava České republiky (dále jen "Ústava") a Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Dle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Přezkumu ústavnosti zákonné úpravy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění se Ústavní soud věnoval již mnohokrát, např. v nálezech sp. zn. Pl.

11 - 9 - ÚS 3/02, Pl. ÚS 12/03 či Pl. ÚS 7/03 (vyhlášeném pod č. 512/2004 Sb.), přímo ve vztahu k dani z převodu nemovitostí, kterou daň z nabytí nemovitých věcí nahradila, pak v nálezu sp. zn. Pl. 29/08. Z této judikatury vyplývá, že: Z ústavního principu dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy), jakož i z ústavního vymezení zákonodárné moci (čl. 15 odst. 1 Ústavy), plyne pro zákonodárce široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění. Zákonodárce přitom nese za důsledky tohoto rozhodování politickou odpovědnost. Ústavní přezkum daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění zahrnuje posouzení z pohledu dodržení kautel plynoucích z ústavního principu rovnosti, a to jak neakcesorické (čl. 1 Listiny), tj. plynoucí z požadavku vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv, tak i akcesorické v rozsahu vymezeném v čl. 3 odst. 1 Listiny. K principu rovnosti Ústavní soud ve své konstantní judikatuře uvádí, že se nejedná o kategorii absolutní, nýbrž relativní (srov. Pl. ÚS 22/92). Je-li předmětem posouzení ústavnost akcesorické nerovnosti vzhledem k vyloučení majetkové diskriminace, případně toliko posouzení skutečnosti, nepředstavuje-li daň, poplatek nebo jiné obdobné peněžité plnění případný zásah do práva vlastnického (čl. 11 Listiny), je takový přezkum omezen na případy, v nichž hranice veřejnoprávního povinného peněžitého plnění jednotlivce státu, vůči majetkovému substrátu jednotlivce, nabývá škrtícího (rdousícího) působení. Jinými slovy ke škrtícímu (rdousícímu) působení dochází, má-li posuzovaná daň, poplatek nebo jiné obdobné peněžité plnění ve svých důsledcích konfiskační dopady ve vztahu k majetkové podstatě jednotlivce. Výše uvedená ústavní hlediska zůstávají v případě navrhované právní úpravy zachována, neboť dochází k pouze k úpravám, které mají zvýšit právní jistotu poplatníků daně a odstranit výkladové problémy. Prováděné změny nejsou založeny na neodůvodněném rozlišování subjektů nebo práv, a proto se nepříčí principu akcesorické rovnosti. Skutečnost, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí již není v některých případech převodce, ale výlučně nabyvatel, není možné považovat za právní úpravu mající škrtící (rdousící) působení či za zničení majetkové základny poplatníka (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. 29/08 body 53 a 54). Nabyvatel totiž k tomu, aby úplatně nabyl vlastnické právo k nemovité věci, musí mít dostatek finančních prostředků včetně finančních prostředků na úhradu daně z nabytí nemovitých věcí. Tato skutečnost vylučuje, aby došlo ke zničení majetkové základny poplatníka. Z povahy věci by tak daň z nabytí nemovitých věcí neměla mít škrtící (rdousící) efekt. K tomu lze doplnit, že i podle dřívější právní úpravy daně z převodu nemovitostí byl v určitých případech (tzv. přechodů) poplatníkem daně nabyvatel, přičemž v ostatních případech byl ručitelem, s tím, že tato úprava daně z převodu nemovitostí nebyla Ústavním soudem shledána jako protiústavní. Navrhovaná právní úprava je z hlediska ústavnosti ukládání daní v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

12 Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s primárním právem Evropské unie ve světle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie. Jelikož daň z nabytí nemovitých věcí je daní přímou, uplatní se pravidlo, že legislativa přímých daní zůstává v pravomoci členských států a obecně nepodléhá na úrovni Evropské unie celkové harmonizaci. Nicméně i v daňové oblasti platí čl. 115 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU ), jenž stanovuje, že "Rada na návrh Komise [...] přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu." Vzhledem k absenci jiných ustanovení SFEU, která by Evropské unii svěřovala pravomoc v oblasti legislativy zdanění příjmů, je zde pravomoc Rady přijímat směrnice podle čl. 115 SFEU dána pouze v rozsahu, v jakém je nezbytné odstranit překážky při vytváření nebo zajištění fungování vnitřního trhu. Kromě článku 115 SFEU jako základu pro harmonizaci v oblasti přímých daní jsou členské státy povinny při výkonu svých pravomocí respektovat principy dané SFEU (zejména články 19, 45, 49, 56 a 63 SFEU) a dbát na to, aby nedocházelo k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo neodůvodněnému omezování volného pohybu osob, služeb a kapitálu nebo svobody usazování, jak bylo opakovaně potvrzeno Soudním dvorem Evropské unie. Navrhovanou právní úpravou budou tyto principy plně respektovány. Z procesního hlediska se pak navrhovaná úprava dotýká sekundárního práva Evropské unie ve vztahu k mezinárodní spolupráci při správě daní a mezinárodní spolupráci při vymáhání některých finančních pohledávek. Jmenovitě jsou dotčeny tyto sekundární akty práva Evropské unie: směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (transponována do českého právního řádu zákonem č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů) a směrnice Rady 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (transponována do českého právního řádu samostatným zákonem č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Daň z nabytí nemovitých věcí bude daní podle čl. 2 odst. 1 písm. a) výše uvedené směrnice Rady 2010/24/EU a daní podle čl. 2 odst. 1 výše uvedené směrnice Rady 2011/16/EU. Oblast daně z nabytí nemovitých věcí není upravena sekundárním právem Evropské unie. Vzhledem k výše uvedenému pak lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a respektuje všechny závazky, které pro Českou republiku v této oblasti z členství v Evropské unii vyplývají.

13 Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Z hlediska souladu návrhu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, je třeba posoudit slučitelnost navrhované právní úpravy s Úmluvou a ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb.) a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (viz vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.) Úmluva o ochraně lidských práv Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen Úmluva ) v oblasti daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, je třeba zajistit soulad daňových předpisů s touto úmluvou hned v několika oblastech Právo na spravedlivý proces Pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením článku 6 odst. 1 Úmluvy, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii. Podle tohoto rozhodnutí daňové záležitosti dosud tvoří součást tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Ustanovení článku 6 odst. 1 Úmluvy se tak podle názoru Evropského soudu pro lidská práva na samotné daňové řízení v rozsahu, v němž se týká zjištění a stanovení daně, nevztahuje, neboť se nejedná o řízení o občanských právech a závazcích. Z tohoto hlediska lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava nejde nad rámec tohoto rozsahu, tudíž na ni článek 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá Ochrana majetku Z výše uvedeného rozhodnutí ve věci Ferrazzini proti Itálii dále vyplývá, že článek 1 Protokolu č. 1, týkající se ochrany majetku, vyhrazuje státům právo přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní. Státům je tedy umožněno přijmout zákony, kterými ukládají povinnost platit daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, avšak s určitým omezením vyplývajícím z požadavku na respektování samotné podstaty vlastnického práva, do kterého je uložením daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění zasahováno. Takový zásah do vlastnického práva proto musí odpovídat požadavkům zákonnosti, legitimity a proporcionality. Požadavek zákonnosti je naplněn tehdy, pokud je zásah umožněn právním předpisem, který je v souladu s ústavním pořádkem, je dostupný, předvídatelný a obsahuje záruky proti svévoli. Posouzení ústavnosti navrhované právní úpravy je provedeno v bodu 4. Z hlediska Úmluvy přitom hraje roli jen zjevná neústavnost, případně neústavnost potvrzená příslušným orgánem (Ústavním soudem), jehož rozhodnutí nejsou právním předpisem respektována (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva R & L, s. r. o., a ostatní proti České republice). Dostupnost daňových předpisů (v širokém slova smyslu) je zajištěna vyhlášením ve Sbírce zákonů. Vzhledem ke skutečnosti, že daně a poplatky (resp. jiná obdobná peněžitá plnění) lze ukládat pouze na základě zákona, což

14 je zaručeno i na ústavní úrovni čl. 11 odst. 5 Listiny, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny, lze konstatovat, že všechny základní povinnosti daňového subjektu jsou dnes upraveny na zákonné úrovni, požadavek dostupnosti je tudíž naplněn. Otázka předvídatelnosti tuzemských daňových předpisů (v širokém slova smyslu) byla v minulosti opakovaně řešena Evropským soudem pro lidská práva (např. věci AGRO-B, spol. s r. o. proti České republice nebo CBC- Union, s. r. o. proti České republice), kde byla jejich předvídatelnost potvrzena. Předvídatelnost daňového předpisu souvisí s tím, nakolik je povinnost v právním textu jednoznačně formulována. Návrh zákona odpovídá požadavkům kladeným na daňové předpisy, neboť zachovává vymezení základních konstrukčních prvků daně a speciální úpravu správy daně. Zároveň návrh zákona provádí některé formulační úpravy zákonného opatření Senátu, které mají za cíl upřesnit právní úpravu a odstranit nejednoznačnosti, a tudíž posílit předvídatelnost tohoto předpisu. Požadavek předvídatelnosti je tedy naplněn, neboť všechny povinnosti daňového subjektu budou formulovány jednoznačně. Záruku proti svévoli a účinnou obranu proti nesprávnému postupu správce daně představují primárně řádné opravné prostředky, tedy odvolání, popř. rozklad podle ustanovení 109 a násl. daňového řádu. Povinností správce daně je přitom v souladu s ustanovením 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu uvést ve svém rozhodnutí poučení o tom, zda je možné proti danému rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává a zároveň upozornit na případné vyloučení odkladného účinku. Pokud by toto poučení bylo nesprávné, neúplné nebo by zcela chybělo, je to spojeno s důsledky ve prospěch daného daňového subjektu (srov. 261 daňového řádu). Vedle řádných opravných prostředků lze využít i mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu, upravených v 117 a násl. Kromě toho připouští daňový řád i jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. 159 daňového řádu), stížnost (srov. 261 daňového řádu) a podnět na nečinnost (srov. 38 daňového řádu). Dojde-li k vyčerpání všech řádných opravných prostředků podle daňového řádu, může se daňový subjekt obrátit na soud s žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Riziko svévole je tak díky existenci opravných prostředků, ale i díky možnosti obrátit se na soud, eliminováno v nejvyšší možné míře, což platí obecně pro všechny daňové předpisy. Lze tedy konstatovat, že i v případě správy daně z nabytí nemovitých věcí, která se subsidiárně řídí daňovým řádem, je situace stejná, a tím je zajištěna slučitelnost návrhu úpravy s tímto požadavkem Úmluvy. Požadavek legitimity znamená, že je nezbytné zajistit, aby zásah, ke kterému má na základě právního předpisu dojít, sledoval legitimní cíle ve veřejném nebo obecném zájmu. Aby byl požadavek legitimity naplněn, je třeba tyto cíle specifikovat. Legitimním cílem je přitom každý cíl, který zákonodárce za cíl prohlásí, neboť neexistuje žádný, ani příkladný výčet takových cílů, jež by zákonodárce omezoval. S ohledem na to, že návrh je novelou stávajícího právního předpisu, neposuzuje se primárně z hlediska legitimity daň, která je tímto právním přepisem upravena, ale konkrétní změny, které novela činí. Samotná legitimita daně z nabytí nemovitých věcí, která zůstává novelou nedotčena, se opírá zejména o zajištění příjmů veřejných rozpočtů. Tato novela usiluje o lepší naplnění výše uvedených požadavků na předvídatelnost právní úpravy tím, že vyjasňuje meze zásahů do vlastnického práva a zvyšuje právní jistotu adresátů normy, při současném omezení možnosti případné

15 nežádoucí daňové optimalizace v této oblasti (např. prodloužení práva stavby nebo problematika přeměn obchodních korporací). Proporcionalita (přiměřenost) jako poslední požadavek se na poli článku 1 Protokolu č. 1 váže k tomu, že jednotlivec nesmí být nucen nést nadměrné individuální břemeno, typicky takové, které ohrožuje samotnou jeho existenci v rovině majetkových poměrů (hrozba ukončení podnikání či úpadku u právnické nebo fyzické osoby), včetně zabezpečování obživy pro sebe a pro rodinu v případě fyzické osoby. Sazby daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, stejně jako výše případných pokut, by proto neměly být likvidační (viz Mikrotechna, s. r. o. proti České republice, nebo ORION Břeclav, s. r. o. proti České republice). To, zda navrhovaná právní úprava nepovede k tzv. škrtícímu (rdousícímu) efektu, je přitom třeba posuzovat i ve vztahu k ústavnímu pořádku (viz bod 4). Navrhovaná právní úprava nesměřuje ke zvýšení daně z nabytí nemovitých věcí. Přestože dochází k dílčím změnám týkajícím se osvobození od daně, byla navrhovaná právní úprava připravena tak, aby byla pro subjekty únosná, a proto je plně slučitelná s požadavkem proporcionality Další dotčená ustanovení S požadavkem záruky proti svévoli, uvedeném v předchozím bodě, úzce souvisí ustanovení článku 13 Úmluvy, které deklaruje právo na účinný vnitrostátní prostředek nápravy v případě porušení práva zaručeného Úmluvou. Ten je při správě daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění zajištěn možností využít řádné i mimořádné opravné prostředky a kromě toho i další prostředky jako jsou námitky, stížnost nebo podnět na nečinnost, popř. možností domáhat se soudní ochrany, a také právem domáhat se náhrady škody a nemajetkové újmy, která byla porušením základního práva chráněného Úmluvou způsobena. Z tohoto hlediska je tedy soulad navrhované úpravy s Úmluvou zajištěn. Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. Navrhovaná právní úprava ponechává jednotnou sazbu daně z nabytí nemovitých věcí. Provádí se ale některé dílčí úpravy v oblasti vynětí z předmětu daně a věcného osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí, které však nelze považovat za diskriminační. Právní úprava vynětí z předmětu daně v zákonném opatření Senátu sleduje zejména odstranění administrativní zátěže tam, kde by správa daně byla náročná, popř. vyhnutí se obtížím při řešení otázky úplatnosti či bezúplatnosti přechodu či převodu majetku, jestliže tyto otázky nejsou doktrínou zcela jednoznačně vyřešeny. Cílem navrhované úpravy, kterou se rozšiřuje okruh případů vynětí z předmětu daně, a to tím způsobem, že kromě nabytí nemovité věci přeměnou obchodní korporace nebude nově předmětem daně ani nabytí nemovité věci přeměnou jiné právnické osoby, je zajištění rovnosti daňových subjektů. Rozlišování mezi přeměnami různých právnických osob bylo vyhodnoceno jako nedůvodné. Navrhovanou právní úpravou se rovněž zužuje okruh případů vynětí z předmětu daně. Cílem tohoto zúžení je právě omezení vynětí nabytí nemovité věci přeměnou právnických osob z předmětu daně pouze na ty případy, kdy není zcela jasné, zda jde o úplatné nebo bezúplatné

16 nabytí majetku. Proto je z vynětí z předmětu daně vyloučen převod jmění na společníka, neboť v tomto případě panuje shoda na tom, že se jedná o nabytí úplatné, a není tedy nutné dále trvat na vynětí této formy přeměny obchodních korporací z předmětu daně. Věcné osvobození od daně z nabytí nemovité věci sleduje zejména zjednodušení správy daně, ale například i podporu výstavby nebo ochranu věřitele. Navrhovaná právní úprava řeší problematiku osvobození prvního úplatného nabytí rozestavěných staveb a jednotek, neboť správa daně je v těchto případech ztížena skutečností, že se takové stavby nezapisují do katastru nemovitostí a dohledání jejich případných předchozích převodů je složité. Cílem navrhované právní úpravy je proto vztáhnout osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí pouze na nově dokončené nebo užívané stavby a jednotky a dosáhnout tak zjednodušení správy daně. Lze tedy konstatovat, že navrhované změny nelze považovat za diskriminační, neboť jejich zakotvení je vždy řádně zdůvodněno a sleduje legitimní cíle, kterých má být touto úpravou dosaženo. Návrh zákona, nerozlišuje daňové subjekty podle jejich pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry, náboženství, politického a jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Navrhovaná právní úprava je tak v souladu s požadavkem Úmluvy zakazujícím diskriminaci. Na závěr lze konstatovat, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s Úmluvou Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen Pakt ), zakotvuje v čl. 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem, v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví, v článku 14 právo na spravedlivý proces a v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů. Tato práva mají zásadně stejný obsah, jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu. S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.

17 Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy Navrhovaná úprava nepřináší oproti stávající úpravě zásadní koncepční změny v právní regulaci zdanění úplatného nabývání nemovitých věcí. Cílem navrhovaných úprav je především zjednodušení právní úpravy, zvýšení jednoznačnosti některých ustanovení a odstranění administrativní zátěže, a to zejména v případech směny nemovitých věcí. Z tohoto důvodu je značně obtížné vyčíslit fiskální dopad navrhovaných změn, navíc ani výchozí údaje nejsou v evidencích a výstupech z automatizovaného daňového informačního systému (ADIS) sledovány. V důsledku sjednocení osoby poplatníka v případě smluvních převodů nelze vyloučit určité snížení kupních cen, což se může případně projevit odpovídajícím poklesem ročního daňového inkasa (návrh zákona o dani z nabytí nemovitých věcí, který byl zamítnut Senátem a v němž bylo navrhováno, aby výlučným poplatníkem byl nabyvatel, předpokládal pokles cen cca o 3,8 %). Pozitivním přínosem dané změny je snížení nedoplatků a zlepšení podmínek jejich vymahatelnosti u nabyvatele. Změna koncepce zdanění inženýrských sítí podle předpokladů povede ke snížení výnosu daně o cca 20 miliónů Kč. Dopady osvobození územních samosprávných celků při nabytí nemovité věci budou v řádech stovek miliónů Kč ročně. Hlavní přínos změn právní úpravy nelze sledovat pouze v objemu daně, ale v daném případě spočívá především v odstranění nejednoznačností a složitostí z příslušných ustanovení. Vedle toho je záměrem odstranit nadbytečnou administrativní zátěž a tím ve prospěch daňových poplatníků zjednodušit a urychlit daňové řízení. 8. Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů S ohledem na výše uvedený obsah nové právní úpravy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad na ochranu soukromí a osobních údajů. 9. Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA) Žádná z navrhovaných změn právní úpravy nemá dopad na zvýšení korupčních rizik. Obecně lze ohledně právní úpravy daně z nabytí nemovitých věcí ve vztahu ke vzniku korupčních rizik odkázat na zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení v důvodové zprávě k zákonnému opatření Senátu. 10. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) Zpráva z hodnocení dopadů regulace je přílohou důvodové zprávy.

18 K čl. I K bodu 1 ( 1 odst. 1) II. Zvláštní část Původní návrh právní úpravy daně z nabytí nemovitých věcí počítal s takovou úpravou, dle níž bude poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí ve všech případech nabyvatel. V závěru legislativního procesu však byla v návrhu schválena současná úprava, dle níž je ve vymezených případech poplatníkem daně převodce. Tato úprava však již nebyla z důvodů časové tísně v legislativním procesu dostatečně provázána s ostatními ustanoveními, a tak i s celou koncepcí daně z nabytí nemovitých věcí a neprošla ani řádným připomínkovým řízením. Vzhledem k tomu, že zmíněná úprava v praxi přináší značné problémy, a to jak na straně poplatníků, tak i správců daně, navrhuje se stanovit poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí nabyvatele nemovité věci ve všech případech podléhajících zdanění daní z nabytí nemovitých věcí. Touto úpravou dojde k jednoznačnému vymezení osoby poplatníka, odstranění výkladových nejasností, které vyvstaly z aplikace současné úpravy v praxi, zjednodušení úpravy, zvýšení právní jistoty a odstranění možnosti smluvního ujednání o poplatníkovi. Současné vymezení poplatníka daně ve vztahu k předmětu daně lze považovat za nelogické. Zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen zákonné opatření Senátu ) je jediným daňovým zákonem, který umožňuje subjektům volbu poplatníka daně. Je-li poplatníkem daně převodce, vzniká mu daňová povinnost v okamžiku nabytí nemovité věci kupujícím, to znamená, že daň platí za nabytí nemovitých věcí jiným subjektem. V koncepci a systematice celého zákona současná úprava nemá oporu, zejména pak nekoresponduje s vymezením předmětu daně z nabytí nemovitých věcí jako takového, jímž je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z majetkových daní, jež jsou vždy svým charakterem úzce spjaty se samotným majetkem, poplatníkem této daně má být ten, kdo nemovitou věc nabývá, tj. nabyvatel. Současná právní úprava, kdy poplatníkem daně je převodce, způsobuje především tyto problémy: Poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je převodce, pokud jde o nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou a převodce a nabyvatel se v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. Nejasnost obsahu pojmů koupě, směna, kupní smlouva, směnná smlouva přináší výkladové problémy zejména při úplatném nabytí vlastnického práva, a to především při posouzení, která úplatná nabytí vlastnického práva lze podřadit pod obecné pojmy koupě nebo směny. Problémy rovněž působí formulace ustanovení kupních a směnných smluv, kterým se smluvní strany snaží přenést poplatnictví daně na nabyvatele. V zákonném opatření Senátu lze v tomto smyslu spatřovat určitý rozpor, je-li stanoveno, kdo je poplatníkem daně, ale současně je dána převodci a nabyvateli možnost volby poplatníka. Je nezbytné, aby daňový zákon stanovil, kdo je poplatníkem daně, naprosto jednoznačně a není žádoucí, aby připouštěl možnost

19 dohody o poplatníkovi daně. V této souvislosti lze uvést, že ani historicky takovouto úpravu žádný daňový zákon neumožňoval. Současně existence rozdílných případů, kdy poplatníkem daně je převodce nebo nabyvatel, činí právní úpravu méně přehlednou a způsobuje na straně poplatníků značnou nejistotu. Současná úprava poplatníka daně je rovněž značně komplikovaná v případě směny. Dani z nabytí nemovitých věcí podléhají obě nabytí nemovité věci směnou, přičemž poplatníkem daně je převodce, avšak zákonné opatření Senátu umožňuje stranám směnné smlouvy dohodnout se, že poplatníkem je nabyvatel. V takových případech může dojít k situaci, kdy poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí u obou směňovaných nemovitých věcí je v důsledku dohody jedna ze stran, což způsobuje komplikace poplatníkům v souvislosti s podáním daňového přiznání a placením daně. Dalším důvodem pro změnu právní úpravy u poplatníka daně je skutečnost, že vedle převodce je poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí již dnes v mnoha případech nabyvatel nemovité věci (dražby, vyvlastnění, exekuce, aj.). V praxi nejsou výjimkou situace, kdy převodce (prodávající) jako poplatník zcela běžně využije možnosti navýšit kupní cenu o částku odpovídající dani z nabytí nemovitých věcí. Tato praxe ve svém důsledku znamená, že de facto je daň přenesena již dnes na nabyvatele. Navrhovaná změna má tak za cíl sjednotit osobu poplatníka daně ve všech případech. Další problémy, a to zejména při správě daně, související s vymezením poplatníka daně (převodce) způsobuje solidarita manželů u úplatných převodů nemovité věci. Komplikace nastávají například v případech, kdy manželé - převodci - jsou v rozvodovém řízení a fakticky spolu nekomunikují, přitom platí daň při úplatném převodu nemovité věci společně a nerozdílně. Se stanovením poplatníka daně v osobě převodce souvisí existence institutu ručitele, kterým je nabyvatel (kupující). V daňovém řízení toto způsobuje komplikace např. v případech, kdy poplatník - převodce daň nezaplatí, kupující v postavení ručitele je tak vystaven nejistotě, zda mu vznikne daňová povinnost, ačkoli nemá přímou možnost toto ovlivnit. Skutečnost, že poplatníkem daně je převodce, znamená rovněž snížený motivační efekt v souvislosti s placením daně a může způsobovat komplikace při výběru daně, protože v době vzniku daňové povinnosti převodce již není vlastníkem předmětné nemovité věci, tudíž není k placení daně dostatečně nebo vůbec motivován. Převodce již nemá v okamžiku úplatného nabytí nemovité věci nabyvatelem tuto nemovitou věc v držení, místo pobytu převodce nemusí být správci daně známo, rovněž je ztížena možnost vyhledávací činnosti správce daně pro účely správy daně. Daň tak bude platit nabyvatel nemovité věci, který je v době daňového řízení správci daně znám, neboť nemovitou věc vlastní a zpravidla ji i užívá. Nabyvatel je tím více motivován k zaplacení daně a vyhnutí se případnému riziku exekuce na nemovité věci. Nová právní úprava bude znamenat zkrácení a urychlení správy daně (tj. nalézacího daňového řízení a zjednodušení placení daně). Informace o poplatníkovi daně budou lépe dohledatelné, např. ze zápisu v katastru nemovitostí. Správce daně bude mít lepší možnost kontrolní činnosti z hlediska splnění daňové povinnosti. Změna poplatníka daně umožní zrušení institutu ručitele daně a tím také dojde ke snížení administrativní náročnosti pro správce daně v daňovém řízení. V krajních případech

20 rovněž bude daň u nabyvatele snadno vymahatelná prostřednictvím daňové exekuce, kterou lze u nabyvatele nemovité věci provést i formou prodeje nabyté nemovité věci, která je v jeho vlastnictví. Sjednocením poplatníka daně v osobě nabyvatele dojde k celkovému zjednodušení právní úpravy, k vyšší přehlednosti pro daňové poplatníky a k odstranění výše zmíněných výkladových problémů. Navrhovanou právní úpravou dojde také k přiblížení zahraniční úpravě, neboť nabyvatel nemovité věci je poplatníkem daně v převážné většině zemí EU (poplatníka převodce mají pouze v Polsku a Slovinsku, v Německu a Rakousku jsou poplatníky převodce i nabyvatel a ve zbývajících členských státech je poplatníkem nabyvatel). Změna v osobě poplatníka odstraní i nejasnosti při úplatných nabytích nemovitých věcí z vlastnictví České republiky. Vzhledem k tomu, že v těchto případech je poplatníkem daně Česká republika, není-li v kupní nebo směnné smlouvě dohodnuto, že poplatníkem daně je nabyvatel, a tyto případy nejsou od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeny, přináší stávající úprava negativní dopad na státní rozpočet. Změna v osobě poplatníka z převodce na nabyvatele odstraní nejasnosti a nelogičnost současné právní úpravy v případě prodeje nemovité věci z majetku státu. K bodu 2 ( 1 odst. 2) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na to, že poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí bude pouze nabyvatel. K bodu 3 ( 2 odst. 1 písm. a)) V 2 odst. 1 písm. a) se zrušuje část textu, a to vzhledem k nejasnosti vymezení charakteru inženýrských sítí v občanském zákoníku. Na toto zrušení části textu navazuje nové ustanovení 2 odst. 2, v němž je zavedena nová koncepce zdaňování nabývání inženýrských sítí vycházející ze záměru podrobit dani z nabytí nemovitých věcí pouze úplatná nabytí budov podle katastrálního zákona nebo spoluvlastnických podílů na nich, které budou pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považovány za nemovitou věc. K bodu 4 ( 2 odst. 2) Zavádí se nová koncepce zdaňování nabývání inženýrských sítí vycházející ze záměru podrobit dani z nabytí nemovitých věcí pouze úplatná nabytí budov podle katastrálního zákona nebo spoluvlastnických podílů na nich, které budou pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považovány za nemovitou věc. Tato změna se navrhuje z důvodu, že stávající znění 2 odst. 1 písm. a), které stanoví, že předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je částí inženýrské sítě, působí v praxi značné problémy. Je tomu tak primárně z důvodu právní úpravy 509 občanského zákoníku upravujícího inženýrské sítě, který je nejasný a nejednoznačný, a to zejména s ohledem na 498 a 501 občanského zákoníku. Občanský zákoník v 509 obsahuje demonstrativní výčet věcí, jež lze podřadit pod pojem inženýrské sítě. Jedná se zejména vodovody, kanalizace nebo energetické či jiné vedení. Zároveň stanoví vyvratitelnou domněnku, že součástí inženýrské sítě jsou i stavby a technická zařízení, které s nimi provozně souvisí. Občanský zákoník

21 však výslovně nestanoví, zda jsou inženýrské sítě nemovitou věcí, movitou věcí nebo souborem movitých a nemovitých věcí. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku uvádí, že pokud nelze inženýrskou síť bez porušení podstaty přenést z místa na místo, jak tomu bude ve většině případů, jde o věci nemovité. Vychází tedy z úvahy, že inženýrská síť může být buď věcí movitou (v minimu případů), nebo věcí nemovitou. Podle některých názorů je třeba postupovat podle dikce ustanovení 498 občanského zákoníku, které vymezuje nemovité věci. Inženýrská síť jako taková by tedy byla nemovitou věcí jen tehdy, pokud ji lze podřadit pod některou z kategorií nemovitých věcí uvedených v tomto ustanovení, tedy pokud je podzemní stavbou se samostatným účelovým určením nebo pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že není součástí pozemku a zároveň ji nelze přenést z místa na místo bez porušení její podstaty. Ve všech ostatních případech by inženýrská síť byla věcí movitou. Problematické je, že jediným jiným právním předpisem, který uvádí, že inženýrská síť není součástí pozemku a zároveň ji nelze přenést z místa na místo, aniž by došlo k porušení její podstaty, je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Lze se však setkat i s názorem, že problém s posouzením inženýrských sítí lze překlenout pouhým výkladem ustanovení 498 občanského zákoníku, podle kterého platí, že stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Zde zmíněný pojem jiného právního předpisu lze proto podle tohoto názoru vykládat podle zásady a minori ad maius tak, že se jedná i o případy, kdy takto stanoví zákon, tedy i občanský zákoník. Potom by ve spojení s 509 občanského zákoníku, který výslovně stanoví, že inženýrské sítě jako takové nejsou součástí pozemku, a za splnění podmínky nepřenositelnosti bez porušení podstaty bylo možné každou takovou inženýrskou síť považovat za věc nemovitou. Vyskytují se i názory, že inženýrská síť je výlučně věcí movitou. Například v komentáři k občanskému zákoníku (Velké komentáře, Občanský zákoník I, Obecná část ( 1-654), JUDr. Petr Lavický, Ph.D a kol. C.H. Beck, 1. vydání 2014, str ) autoři uvádí, že výčet nemovitých věcí, který je uveden v 498 občanského zákoníku, je taxativní, a tudíž se v případě inženýrských sítí jedná o movitou věc, neboť věc nemovitá není vymezena podle generických znaků, nýbrž přímo výčtem konkrétních věcí. Přestože je v textu připuštěno, že inženýrské sítě mohou mít přirozeně nemovitou povahu, tzn. že je nelze přemístit z místa na místo bez porušení jejich podstaty, neznamená to podle názoru autorů, že je taková věc věcí nemovitou i z hlediska soukromoprávního. Současné znění zákonného opatření Senátu vychází z pojetí inženýrských sítí jako souboru věcí movitých a nemovitých, když v 2 odst. 1 písm. a) stanoví, že předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je část inženýrské sítě, která je nemovitou věcí. Názor, že inženýrská síť je tvořena souborem samostatných věcí v právním smyslu, vyjadřují i někteří autoři, kteří potvrzují, že převést lze i jen části inženýrských sítí, které mají povahu samostatných věcí v právním smyslu, a tudíž jsou předmětem daně z nabytí nemovitých věcí pouze tyto části. Takový výklad potvrzuje i praxe, kdy jsou reálně převáděny části inženýrských sítí. Uvedený stav by bylo vhodné primárně řešit v oblasti soukromého práva, nicméně aplikační praxe vyžaduje rychlé řešení. Proto se navrhuje změna právní úpravy daně

22 z nabytí nemovitých věcí v oblasti zdaňování inženýrských sítí bez záměru vyřešit problematický stav v soukromém právu. Navrhuje se opustit právní úpravu, že předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je částí inženýrské sítě, neboť v kontextu výše uvedeného nemusí být zřejmé, o jakou nemovitou věc se jedná. Znění navrhované právní úpravy je vedeno snahou o to, aby zákonným opatřením Senátu nebyla řešena a vyřešena otázka povahy inženýrských sítí, neboť její řešení je úkolem práva soukromého. Výsledkem má být proto stav, kdy v případě nabytí vlastnického práva k inženýrské síti, bez ohledu na to, zda je inženýrská síť nemovitou nebo movitou věcí, nebo souborem těchto věcí, bude podléhat dani z nabytí nemovitých věcí pouze nabytí budovy podle katastrálního zákona, která je její částí. V konečném důsledku tak podle navrhované právní úpravy napříště nebudou podléhat zdanění například vodovodní a kanalizační potrubí, dráty elektrického vedení a další součásti či části inženýrských sítí, které nejsou budovou podle katastrálního zákona. Touto cestou by mělo dojít ke zjednodušení správy daně, neboť současný stav je neudržitelný vzhledem k nejistotě ohledně toho, co má nebo nemá být předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, která je důsledkem neustálých diskuzí o povaze inženýrských sítí. Důvodem pro zdanění pouze budov podle katastrálního zákona je mimo jiné skutečnost, že tato konstrukce odpovídá současné právní úpravě daně z nemovitých věcí, kde budova podle katastrálního zákona je tzv. zdanitelnou stavbou. Navrhovaná právní úprava jde proto touto cestou v zájmu sjednocení právní úpravy obou těchto majetkových daní. Pro určení toho, co je součástí budovy podle katastrálního zákona, která částí inženýrské sítě, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné nemovité věci (např. stavbu, která je samostatnou nemovitou věcí, nebo pozemek, jehož součástí je stavba). Bude se tak postupovat podle obecných pravidel pro součást věci v občanském zákoníku (srov. 505 a násl.). Navrhovaná právní úprava má charakter speciálního ustanovení ve vztahu k ustanovení 2 odst. 1 zákonného opatření Senátu, a proto jsou v ní opětovně uvedeny jednotlivé podmínky, které musí splňovat předmět daně z nabytí nemovitých věcí. Těmito podmínkami jsou úplatnost a to, že se jedná o nemovitou věc na území České republiky nebo spoluvlastnický podíl na ní. Vzhledem k tomu, že zákonné opatření Senátu nemá ambice řešit povahu inženýrských sítí, bylo zároveň nezbytné navrhovanou právní úpravou zavést fikci, podle které se budova podle katastrálního zákona nebo spoluvlastnický podíl na ní pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považují za nemovitou věc. K bodu 5 ( 2 odst. 3 a 4) S ohledem na přesunutí problematiky zdaňování nabývání inženýrských sítí z odstavce 1 do nového odstavce 2, je potřeba rozšířit aplikaci dosavadních odstavců 2 a 3 (nově odstavců 3 a 4) upravujících specifické případy nabývání vlastnického práva k nemovitým věcem i na případy nabývání inženýrských sítí podle odstavce 2.

23 K bodu 6 ( 3 odst. 2) Vznik a zánik práva stavby je upraven v zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Právo stavby se dle této úpravy nabývá smlouvou, vydržením, nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci v případě, že tak stanoví zákon. Právo stavby je nemovitá věc zapisovaná do katastru nemovitostí a může být zřízeno bezúplatně či za úplatu. Právo stavby je koncipováno jako právo dočasné, tj. časově omezené. Nelze jej zřídit na dobu delší než 99 let, je však možné jej za stanovených podmínek prodloužit ( 1245 občanského zákoníku). U práva stavby, které vzniklo vydržením, je pak doba trvání zákonem omezena na dobu 40 let. Vznik práva stavby a současně případné prodloužení jeho doby trvání (např. dodatkem ke smlouvě) se do katastru nemovitostí zapisuje vkladem s konstitutivními právními účinky, které nastávají zpětně ke dni podání návrhu na vklad. Jde o novaci věcného práva. Navrhuje se legislativně technická úprava, spočívající ve stanovení současného znění 3 upravujícího fikci, podle níž se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považují za nabytí vlastnického práva k nemovité věci kromě případů uvedených v 2 i další případy, v samostatném odstavci 1. Dále se současný výčet těchto případů rozšiřuje o případ, kdy dochází k prodloužení doby, na kterou je sjednáno právo stavby. S ohledem na skutečnost, že občanský zákoník upravuje v 1245 možnost prodloužení trvání práva stavby a současně neupravuje minimální lhůtu trvání práva stavby, může nastat situace, kdy stavebník a vlastník pozemku si smluvně sjednají vznik práva stavby na krátké období s tím, že trvání tohoto práva budou následně prodlužovat. Touto praxí by mohlo docházet ze strany poplatníků k nežádoucí daňové optimalizaci, proto se navrhuje 3 odst. 2 doplnit také o případy prodloužení doby trvání práva stavby. K bodu 7 ( 4 odst. 1) Jedná se o legislativně technickou úpravu, která vychází ze skutečnosti, že úplatou je i částka, která má být poskytnuta, aniž by ještě muselo dojít k jejímu poskytnutí. Je tedy třeba ošetřit obě varianty, aby nedocházelo k nejasnostem při výkladu daného ustanovení. K bodu 8 ( 4 odst. 2) Navrhuje se zrušit ustanovení 4 odst. 2 věta druhá pro nadbytečnost, neboť v souvislosti s novelizací ustanovení 13 a 14 pozbývá toto ustanovení smyslu. V návaznosti na 13, podle kterého se sjednanou cenou rozumí úplata za nabytí vlastnického práva, a na 4 odst. 1, který stanoví, že v případě nepeněžitého plnění je za úplatu považována hodnota tohoto nepeněžitého plnění, umožňuje současné znění 4 odst. 2 poplatníkovi v případě nepeněžitého plnění spočívajícího v poskytnutí nemovité věci zvolit, zda bude za sjednanou cenu považována hodnota nepeněžitého plnění určená podle zákona o oceňování majetku nebo směrná hodnota. V situaci, kdy se v případě směny nebude při stanovení sjednané ceny přihlížet k hodnotě směňované nemovité věci, nemá možnost poplatníka volit pro stanovení sjednané ceny mezi hodnotou nemovité věci určenou podle zákona o oceňování majetku a směrnou hodnotou význam a ustanovení se stává obsolentním.

24 K bodu 9 ( 5 písm. b)) Dochází ke změně spočívající v rozšíření negativního vymezení předmětu daně z nabytí nemovitých věcí, tj. v rozšíření okruhu nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která nebudou předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, a to ani tehdy, pokud by byly naplněny podmínky 2. Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí nově nebude nabytí vlastnického práva k nemovité věci přeměnou jakékoli právnické osoby (např. spolku nebo nadace), nejen přeměnou obchodní korporace, jako tomu dosud bylo. Důvodem k provedení této změny je zájem na zajištění rovnosti daňových subjektů. Rozlišování mezi přeměnami obchodních korporací a ostatních právnických osob není důvodné. Současně s výše uvedeným se provádí zúžení negativního vymezení předmětu daně z nabytí nemovitých věcí o případy, kdy dochází k přeměně obchodní korporace formou převodu jmění na společníka. Uvedený způsob přeměny připadá v úvahu pouze u obchodních korporací, neboť jej těmto právnickým osobám umožňuje zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, (srov. ustanovení 1 odst. 2), zatímco podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se mohou právnické osoby obecně přeměňovat pouze fúzí, rozdělením nebo změnou právní formy (srov. zejména ustanovení 174). V případech převodu jmění na společníka dle 337 a násl. zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, je-li v majetku obchodní společnosti nebo družstva nemovitá věc, by nabytí vlastnického práva k této nemovité věci mělo být nově předmětem daně z nabytí nemovitých věcí. Z citovaného zákona vyplývá, že za podmínek stanovených u jednotlivých forem společností mohou společníci nebo příslušný orgán společnosti rozhodnout, že jmění společnosti převezme jeden přejímající společník, který je povinen poskytnout ostatním společníkům zanikající společnosti vypořádání v penězích. Při této formě přeměny dochází k úplatnému nabytí nemovité věci a vyloučením z předmětu daně může docházet k nežádoucí daňové optimalizaci ze strany poplatníků. K bodu 10 ( 6 odst. 1 písm. c)) Navrhuje se nově upravit, resp. rozšířit, osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí, dochází-li k nabytí vlastnického práva k nemovité věci územními samosprávnými celky nebo dobrovolnými svazky obcí. Podle současné právní úpravy je podle 6 odst. 1 písm. c) od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozeno nabytí vlastnického práva k nemovité věci územním samosprávným celkem pouze v taxativně vypočtených případech za splnění zákonem stanovených podmínek. Nově se navrhuje toto osvobození rozšířit a osvobodit nabytí vlastnického práva k nemovité věci územními samosprávnými celky nebo dobrovolnými svazky obcí. Důvodem zavedení osvobození je skutečnost, že v případě nabývání nemovitých věcí dochází v případě platby daně z nabytí nemovitých věcí pouze k transferu peněžních prostředků mezi jednotlivými veřejnými rozpočty, což lze považovat za nesystémové a zbytečně administrativně náročné. Jeví se jako nelogické, aby například obec v takovém případě hradila do státního rozpočtu daň z nabytí nemovitých věcí, když na druhou stranu ze státního rozpočtu čerpá příspěvek na výkon přenesené působnosti nebo jí plynou výnosy ze sdílených a výlučných daní.

25 Navrhovaná změna bude mít pozitivní dopad na rozpočty územních samosprávných celků. S ohledem na to, že územní samosprávné celky často nabývají nemovité věci, resp. ještě častěji mezi sebou nemovité věci směňují, a to ve veřejném zájmu, budou takové transfery osvobozeny od daně. Navrhovanou úpravou by došlo k zachování jisté kontinuity s dřívější právní úpravou, kdy podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, bylo bezúplatné nabytí nemovitých věcí mezi územními samosprávnými celky (případy tzv. vzájemného darování) osvobozeno od daně darovací. Jelikož podle 53 zákonného opatření Senátu se nově vzájemné darování považuje za směnu, tyto transakce podléhají dani z nabytí nemovitých věcí, a nově tudíž budou za splnění stanovených podmínek osvobozeny. K bodu 11 ( 7 odst. 1 písm. a)) Jedná se o legislativně technickou úpravu ve vazbě na věcnou změnu v 7 odst. 2, jejímž cílem je vztáhnout osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí jen na pozemky nebo práva stavby, jejichž součástí jsou dokončené nebo užívané stavby rodinných domů. K bodu 12 ( 7 odst. 1 písm. b)) Jedná se o legislativně technickou úpravu ve vazbě na věcnou změnu v 7 odst. 2, jejímž cílem je vztáhnout osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí jen na dokončené nebo užívané stavby rodinného domu. K bodu 13 ( 7 odst. 1 písm. c)) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s věcnou změnou 7 odst. 2, jejímž cílem je vztáhnout osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí jen na dokončené nebo užívané jednotky. Ke změně formulace ustanovení 7 odst. 1 písm. c) a d) dochází zejména za účelem zpřehlednění právní úpravy. K bodu 14 ( 7 odst. 1 písm. d)) Jedná se o legislativně technickou změnu v souvislosti s věcnou změnou 7 odst. 2. Ustanovení 7 odst. 1 písm. d) se v souvislosti s předchozím novelizačním bodem stává nadbytečným, neboť obsah tohoto ustanovení má být přesunut do nového znění 7 odst. 1 písm. c) bod 2. K bodu 15 ( 7 odst. 2) Současná právní úprava osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí u nových staveb a jednotek se vztahuje i na případy rozestavěných novostaveb, což činí problémy zejména při správě daní, a to i s ohledem na skutečnost, že rozestavěné stavby se v současné době již nezapisují do katastru nemovitostí. Pro správce daně je v takovém případě velmi obtížné dohledat, zda se v daném případě opravdu jednalo o první nabytí nemovité věci a zda jde tedy o případ, který je od daně z nabytí nemovitých věcí osvobozen. Cílem navrhované právní úpravy je proto vztáhnout osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí pouze na nově dokončené nebo užívané stavby a jednotky, tj. na stavby a jednotky dokončené podle stavebních předpisů nebo předčasně užívané. Rozhodující je přitom to, která ze skutečností nastane dříve. Dokončení nebo užívání stavby nebo jednotky má být přitom od účinnosti zákona č. 23/2015 Sb., kterým se

26 mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, rovněž rozhodující pro vymezení předmětu daně z nemovitých věcí. Záměrem nové úpravy tak je, aby osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí nemohlo být uplatněno u rozestavěných staveb, neboť pokud by u těchto rozestavěných staveb došlo k několika úplatným nabytím, vzhledem k tomu, že u těchto staveb není evidence v katastru nemovitostí, mohlo by docházet k obcházení zákona a správce daně by neměl možnost posoudit, zda úplatné nabytí by bylo prvním v pořadí, či již několikátým nabytím. Osvobození bude poskytnuto při splnění stanovených podmínek pouze prvním úplatným nabytím dokončené nebo užívané stavby. Novou úpravu znázorňují následující obrázky.

27 K bodu 16 ( 9 odst. 2) Navrhuje se sjednotit vymezení finančního leasingu pro účely daně z nabytí nemovitých věcí zcela s vymezením finančního leasingu podle zákona o daních z příjmů. K uvedenému je třeba dodat, že splnění podmínek osvobození podle 9 odst. 2 je nutné posuzovat vždy k okamžiku vzniku daňové povinnosti, resp. naplnění předmětu daně. Aby byla určitá transakce osvobozena od daně z nabytí nemovitých věcí, musí se jednat o finanční leasing podle zákona o daních z příjmů ve znění účinném v okamžiku nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je předmětem finančního leasingu. Uvedené znamená, že nezáleží na tom, kdy byla smlouva o finančním leasingu uzavřena, ale zda splňuje podmínky finančního leasingu podle zákona o daních z příjmů ve znění účinném v okamžiku realizace transakce (nabytí vlastnického práva k věci, která je předmětem finančního leasingu). K bodu 17 ( 13 odst. 2) Cílem navrhované právní úpravy je zjednodušit určení základu daně v případě, kdy při směně nemovitých věcí uvedených v 2 (tj. těch nabytí vlastnického práva, k nimž je předmětem daně), dochází k porovnávání sjednané ceny ( 13 ve spojení s 4) a srovnávací daňové hodnoty ( 14) a zjednodušit zároveň i postup při stanovení daně z nabytí nemovitých věcí. Navrhuje se proto, aby se nově při určení sjednané ceny nepřihlíželo k hodnotě pozbývané nemovité věci. Jestliže však ustanovení vylučuje, aby se při stanovení sjednané ceny přihlíženo k hodnotě pozbývané nemovité věci, nelze se domnívat, že sjednaná cena bude v takovém případě vždy rovna nule, neboť v praxi je možné se velmi často setkat s případy, kdy jedna nebo druhá strana poskytne spolu s nemovitou věcí i doplatek v penězích, popř. poskytne jiné nepeněžité plnění (jedná se zejména o případy, kdy hodnota pozbývané nemovité věci je zcela zjevně v nepoměru k hodnotě věci nabývané, přičemž není nutné znát přesně hodnoty daných nemovitých věcí). V takovém případě se sjednaná cena bude rovnat výši peněžitého plnění nebo hodnotě nepeněžitého plnění, poskytnutého společně s nemovitou věcí. Tento postup umožní, aby poplatník nemusel určovat hodnotu pozbývané nemovité věci, ať už pomocí zjištěné ceny nebo směrné hodnoty, neboť to v praxi činilo značné problémy. Poplatník totiž (pokud neměl znalecký posudek určující zjištěnou cenu nemovité věci) většinou nevěděl, jaká je skutečná hodnota jím pozbývané nemovité věci, kterou dává jako úplatu za nabývanou nemovitou věc, čímž vznikaly problémy s výpočtem zálohy na daň z nabytí nemovitých věci. Navrhovanou úpravou se proto pro poplatníka zásadně zjednoduší výpočet zálohy na daň z nabytí nemovitých věcí v případech, kdy si poplatník zvolí pro určení srovnávací daňové hodnoty směrnou hodnotu. Zároveň se tak stává nadbytečným ustanovení 4 odst. 2 věty druhé, které umožňovalo, aby si poplatník zvolil jako hodnotu nepeněžitého plnění směrnou hodnotu. Podmínkou postupu podle navrhované právní úpravy je skutečnost, že všechny směňované nemovité věci patří do kategorie nemovitých věcí, u kterých je nabytí vlastnického práva k nim předmětem daně z nabytí nemovitých věcí ve smyslu 2 odst. 1. Podmínka, že nabývací hodnotou nesmí být výlučně sjednaná cena (srov. 12 ve spojení s 22), zajišťuje, aby byl uvedený postup aplikován pouze tehdy, když dochází k porovnávání sjednané ceny a srovnávací daňové hodnoty. Navrhovanou právní úpravu lze objasnit pomocí následujícího příkladu.

28 K bodu 18 ( 14 odst. 2) Smyslem institutu srovnávací daňové hodnoty je umožnit porovnání mezi sjednanou cenou a předpokládanou hodnotou nabývané nemovité věci tak, aby nedocházelo k situacím, kdy by sjednaná cena byla jen symbolická, ve snaze dosáhnout nežádoucí daňové optimalizace. Sjednaná cena je proto podle 12 odst. 1 považována za základ pro stanovení daně pouze tehdy, je-li vyšší nebo rovna srovnávací daňové hodnotě, a dále tehdy, pokud tak zákon výslovně stanoví. Srovnávací daňová hodnota přitom podle 14 odst. 1 odpovídá 75 % směrné hodnoty nebo zjištěné ceny. Smyslem stanovení 75 % podílu na směrné hodnotě nebo zjištěné ceně je ponechat určitou toleranci pro výši sjednané ceny, tak, aby mohla být základem daně i tehdy, neodpovídá-li plně směrné hodnotě nebo zjištěné ceně nabývané nemovité věci. Navrhovaná změna souvisí s novelizací 13, neboť v situaci, kdy (i) bude sjednaná cena tvořena jen doplatkem, který bude ve většině případů výrazně nižší, než je hodnota nemovité věci, nebo kdy (ii) bude sjednaná cena nulová, pokud nebude doplatek poskytnut vůbec, dochází k porovnávání mezi sjednanou cenou a směrnou hodnotou nebo zjištěnou cenou pouze formálně. Fakticky bude zásadně směrná hodnota nebo zjištěná cena větší, a tudíž je třeba, aby se základ daně, určený směrnou hodnotou nebo zjištěnou cenou co nejvíce blížil předpokládané hodnotě nabývané nemovité věci. Proto se navrhuje pro případ směny stanovit, že srovnávací daňová hodnota činí 100 % směrné hodnoty nebo zjištěné ceny. Opět je zde podmínkou, že nabytí vlastnického práva ke směňovaným nemovitým věcem je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí ve smyslu ustanovení 2 odst. 1.

29 K bodu 19 ( 15 odst. 3 písm. e)) Rozšiřuje se počet případů, kdy lze u nemovitých věcí při určení základu daně použít směrnou hodnotu jako srovnávací daňovou hodnotu. Touto úpravou, která je ve prospěch daňových poplatníků, se umožňuje v uvedených případech zjednodušený způsob určení základu daně a dochází tak ke snížení počtu případů, kdy je nezbytné, aby poplatník dokládal znalecký posudek o zjištěné ceně nemovité věci. Využití směrné hodnoty se navrhuje u pozemku, na kterém není trvalý porost s výjimkou náletových dřevin, živého plotu, plůtku nebo stěny a zároveň na něm není zřízena stavba s výjimkou oplocení nebo zpevněné plochy do uvedené výměry ani k němu není zřízeno právo stavby. Pojmem náletová dřevina se rozumí všechny dřeviny, jejichž semena jsou roznášena vzduchem a po zakořenění vyrostou. Jde o dřeviny, které nejsou ošetřované, udržované ani prořezávané. K bodu 20 ( 15 odst. 4) Ustanovení se formulačně upravuje, aby bylo jednoznačně vyjádřeno, že ustanovení 15 odst. 4 je speciálním vůči ustanovení 15 odst. 3, tzn. neobsahuje a ani není záměrem, aby obsahovalo úplný výčet nemovitých věcí, u nichž směrnou hodnotu nelze určit. Dosavadní znění totiž vyvolává určité výkladové problémy. Vzhledem k tomu, že ustanovení 15 odst. 3 explicitně upravuje, pro které nemovité věci lze směrnou hodnotu určit, a contrario u jiných nemovitých věcí směrnou hodnotu určit nelze. Ustanovení 15 odst. 4 pouze z okruhu nemovitých věcí obecně uvedených v 15 odst. 3 vylučuje konkrétní nemovité věci, u nichž se směrná hodnota rovněž neurčuje. K bodu 21 ( 17 odst. 1) Navrhuje se oprava jazykové chyby. Zvláštní cenou je sám předražek, nikoliv cena dosažená předražkem. K bodu 22 ( 18 odst. 1 písm. e)) V souvislosti s navrhovanou věcnou změnou 5 písm. b), podle které má být vynětí přeměn právnických osob z předmětu daně zúženo o případy nabytí vlastnického práva k nemovité věci při převodu jmění na společníka (tj. takové nabytí nově bude předmětem daně), je třeba upravit i způsob určení nabývací hodnoty pro tyto případy. Ustanovení 341 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že přejímající společník je povinen poskytnout při převzetí jmění ostatním společníkům zanikající společnosti vypořádání v penězích. Výše tohoto vypořádání musí být přiměřená výši podílů ostatních společníků, což je přejímající společník povinen doložit posudkem znalce pro převod jmění. S ohledem na skutečnost, že nemovité věci, které jsou při převodu jmění na společníka předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, tvoří část převáděného jmění, jehož ocenění je předmětem znaleckého posudku znalce pro převod jmění, se navrhuje, aby pro určení nabývací hodnoty byla použita výlučně zvláštní cena vycházející z tohoto posudku (tzv. znalecká zpráva o převodu jmění). Zvláštní cenou by přitom měla být cena nemovité věci určená znalcem pro převod jmění právě ve znaleckém posudku pro účely doložení přiměřenosti výše vypořádání, které přejímající společník poskytl ostatním společníkům zanikající společnosti.

30 V případě, že z posudku znalce nebude možné určit hodnotu pouze nemovité věci, bude postupováno podle 12. K bodu 23 ( 21 písm. d) bod 2) Jedná se o legislativně technickou změnu v návaznosti na doplnění výčtu v 21 písm. d). K bodu 24 ( 21 písm. d) bod 3) Jedná se o legislativně technickou změnu v návaznosti na doplnění výčtu v 21 písm. d). K bodu 25 ( 21 písm. d) bod 4) Dle 1243 občanského zákoníku se právo stavby nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci. Občanský zákoník v této souvislosti předpokládá existenci zvláštního titulu. Samotný občanský zákoník upravuje v ustanovení 1145 možnost soudu v případě zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci zřídit služebnost nebo jiné věcné právo (např. právo stavby). Právo stavby vznikne dnem uvedeným v rozhodnutí soudu, resp. nabytím právní moci rozhodnutí. Následný zápis práva stavby do veřejného seznamu má pouze deklaratorní povahu. U daně z nabytí nemovitých věcí se upravuje speciálním způsobem stanovení zvláštní ceny u práva stavby, které vznikne úplatně na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci (např. soudu). Předpokládá se, že v příslušném rozhodnutí bude úplata uvedena, nebo stanoven způsob jejího určení. K bodu 26 ( 23 odst. 2) Ustanovení 23 písm. a) bodu 4 upravuje nabývací hodnotu v podobě výlučně zjištěné ceny, jde-li o úplatné nabytí vlastnického práva k obchodnímu závodu nebo jeho části, jichž je tato nemovitá věc součástí. Nově doplňovaný odstavec 2 obsahuje speciální úpravu k 23 písm. a) bodu 4 (nově 23 odst. 1 písm. a) bodu 4). Obchodní závod je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že obchodní závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Úplatné nabytí nemovité věci, která je součástí obchodního závodu, je úplatným převodem za protihodnotu poskytovanou nabyvatelem. Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží, a zároveň se stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Podle 24 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o oceňování majetku ), se obchodní závod nebo jeho část oceňuje součtem cen jednotlivých druhů majetků určených podle tohoto zákona sníženým o ceny dluhů. Pokud znalec oceňující nemovitou věc započetl do ceny nemovité věci převzaté dluhy, navrhuje se, aby nabývací hodnotou nemovité věci byla cena nemovité věci bez započtení těchto dluhů, a to jak v případech vkladů do obchodních korporací, tak v případech koupě obchodního závodu. Cílem uvedené úpravy je sjednocení režimu stanovení nabývací hodnoty podle 18 odst. 2 a podle 23 písm. a) bodu 4 (nově 23 odst. 1 písm. a) bodu 4) tak, aby koncepce stanovení nabývací hodnoty u vkladů nemovitých věcí, resp. obchodního závodu,

31 jehož součástí je nemovitá věc, i u koupě obchodního závodu, jehož součástí není nemovitá věc, byla stejná. K bodu 27 ( 32 písm. b)) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na rozšíření předmětu daně o prodloužení práva stavby, neboť do katastru nemovitostí se vkladem rovněž zapisuje změna práva stavby (zde jeho prodloužení). K bodu 28 ( 34 písm. a)) Jde o legislativně technickou změnu v návaznosti na rozšíření předmětu daně o prodloužení práva stavby, neboť do katastru nemovitostí se vkladem rovněž zapisuje změna práva stavby (zde jeho prodloužení). K bodu 29 ( 36 odst. 2) U pozemků bez trvalého porostu, na nichž není zřízena stavba a k nimž není zřízeno právo stavby, není podle dosavadní právní úpravy třeba předkládat znalecký posudek na zjištěnou cenu a poplatník ji může dle současné právní úpravy určit sám. Vypočítat zjištěnou cenu je však obtížné, proto si řada poplatníků místo vlastního určení zjištěné ceny nechává vypracovat znalecký posudek, přičemž v těchto případech není znalecký posudek vyžadovanou přílohou daňového přiznání, proto nelze uplatnit uznatelný výdaj ve výši odměny a nákladů zaplacených znalci a odečíst tak tuto odměnu a náklady v rámci určování základu daně. Navrhuje se proto ustanovení 36 odst. 2 vypustit. Poplatníci budou mít možnost u těchto pozemků k daňovému přiznání buď přikládat znalecký posudek na zjištěnou cenu, nebo si zvolit k určení srovnávací daňové hodnoty směrnou hodnotu a znalecký posudek nepřikládat. K bodu 30 (hlava I díl 3 41) Dochází ke změně, jejíž potřeba vyplynula z aplikační praxe. Dosavadní ustanovení 41 odst. 1 způsobovalo v praxi potíže, neboť tím, že daň nebyla z důvodu její výše stanovena, nedošlo k formálnímu ukončení řízení (řízení se ukončí až uplynutím lhůty pro stanovení daně srov. ustanovení 148 daňového řádu). V návaznosti na to dochází např. ke zkreslování statistik týkajících se řízení či k problematickému posuzování toho, jak správně klasifikovat podání, kterým se poplatník vymezuje vůči nestanovené dani (např. pokud poplatník dodatečně zjistí, že daň činí více než 200 Kč). S ohledem na výše uvedené se navrhuje návrat k osvědčenému postupu, který byl upraven dříve v zákoně č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a je nadále využíván u jiných daní (srov. např. 38b zákona o daních z příjmů). Postup spočívá v tom, že poplatník podá daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, která činí méně než 200 Kč, správce daně tuto daň stanoví (srov. ustanovení 139 a násl. daňového řádu, příp. ustanovení 49 a násl. zákonného opatření Senátu), avšak daň se nepředepíše do evidence daní ( 149 daňového řádu) a poplatník nemá povinnost ji zaplatit. Navrhovaná změna zachovává hospodárnost právní úpravy, kdy nedochází k placení příliš malých částek daně. Pokud jde o hospodárnost vydávání platebních výměrů, která byla primárním důvodem, proč se právní úprava zákonného opatření Senátu původně odchýlila od předcházející právní úpravy zákona č. 357/1992 Sb., praxe ukázala, že nedošlo k výraznému poklesu administrativní náročnosti, který by vyvážil potíže, které nestanovování daně z nabytí nemovitých věcí přineslo.

32 V souvislosti s touto změnou je provedena i nezbytná legislativně technická úprava nadpisu dílu 3 a nadpisu ustanovení 41. Zrušení ustanovení 41 odst. 2 souvisí se změnou 1, tj. poplatníka daně. Platná právní úprava daně z nabytí nemovitých věcí obsahuje institut ručitele daně. Ručení za daň z převodu nemovitostí obsahoval již zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, který však byl k 31. prosinci 2013 zrušen. Existence institutu ručení souvisela s osobou poplatníka daně z převodu nemovitostí, kterým byl obecně převodce, a způsobovala v praxi mnoho problémů nejen na straně poplatníků, ale také správců daně. Vzhledem k tomu, že u daně z nabytí nemovitých věcí byla v závěru legislativního procesu provedena změna poplatníka daně z nabyvatele pro všechny případy na převodce (avšak pouze v některých případech), byla do této úpravy převzata také právní úprava ručitelství. V důsledku toho však v praxi přetrvávají i některé dřívější problémy spojené s tímto institutem. Ručitelská povinnost u daně z nabytí nemovitých věcí vzniká přímo ze zákona, a to současně se vznikem daňové povinnosti poplatníka. Ručitel je za placení daně zodpovědný v případě, kdy poplatník (prodávající) nezaplatí. Nabyvatel je tak vystaven nejistotě, zda mu vznikne daňová povinnost, a nemá přímou možnost toto ovlivnit. Pokud dojde k navrhované změně osoby poplatníka daně, navrhuje se proto institut ručitelství z úpravy vypustit. K čl. II Přechodné ustanovení Je zakotveno standardní přechodné ustanovení, které zajišťuje zamezení nepravé retroaktivity, která by v rámci změn prováděných tímto zákonem nebyla žádoucí. K čl. III Účinnost Navrhuje se nabytí účinnosti zákona od 1. dubna Vzhledem k tomu, že se jedná o jednorázovou daň, není nutné, aby úprava nabyla účinnosti k počátku roku, jako je to zvykem u daňových zákonů, upravujících daně, které mají zdaňovací období kalendářní rok. V Praze dne 5. října 2015 Mgr. Bohuslav Sobotka, v. r. předseda vlády Ing. Andrej Babiš, v. r. 1. místopředseda vlády a ministr financí

33 PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONÉHO OPATŘENÍ SENÁTU Č. 340/2013 SB., O DANI Z NABYTÍ NEMOVITÝCH VĚCÍ, S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN A DOPLNĚNÍ K 1. DUBNA 2016 ZÁKON ze dne o dani z nabytí nemovitých věcí Senát se usnesl na tomto zákonném opatření Senátu: ČÁST PRVNÍ DAŇ Hlava I Subjekt daně 1 Poplatník daně (1) Poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je a) převodce vlastnického práva k nemovité věci, jde-li o nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou a převodce a nabyvatel se v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel, b) nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci v ostatních případech. (1) Poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. (2) Jde-li o nabytí vlastnického práva k nemovité věci do nebo z podílového fondu, fondu obhospodařovaného penzijní společností nebo svěřenského fondu, hledí se na tyto fondy jako na jediné nabyvatele nebo převodce vlastnického práva k nemovité věci. Hlava II Předmět daně 2 Vymezení předmětu daně (1) Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je a) pozemkem, stavbou, částí inženýrské sítě nebo jednotkou nacházejícími se na území České republiky, b) právem stavby, jímž zatížený pozemek se nachází na území České republiky, nebo c) spoluvlastnickým podílem na nemovité věci uvedené v písmenech a) nebo b). (2) Jde-li o nabytí vlastnického práva k inženýrské síti nebo spoluvlastnickému podílu na ní, je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí pouze úplatné nabytí vlastnického práva k budově podle katastrálního zákona, která je částí této sítě a která se nachází na území České republiky, nebo spoluvlastnickému podílu na takové budově; tato budova nebo spoluvlastnický podíl na ní se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považují za nemovitou věc. (2)(3) Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je také nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je uvedena v odstavci 1 nebo 2, na základě a) zajišťovacího převodu práva, b) úplatného postoupení pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem práva.

34 - 2 - (3)(4) V případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k více nemovitým věcem uvedeným v odstavci 1 nebo 2, jejichž spoluvlastníci jsou totožní, je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí pouze úplatné nabytí vlastnického práva k podílu na těchto nemovitých věcech v rozsahu, v jakém svou hodnotou odpovídá kladnému rozdílu mezi souhrnem hodnot všech podílů spoluvlastníka na těchto nemovitých věcech po vypořádání a před vypořádáním; úplatou není podíl na těchto nemovitých věcech, ke kterému spoluvlastník vypořádáním pozbývá vlastnické právo. 3 Nabytí vlastnického práva (1) Za nabytí vlastnického práva k nemovité věci se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považuje také a) vyčlenění nebo nabytí nemovité věci do svěřenského fondu a b) nabytí stavby, která se stane součástí pozemku a která byla 1. samostatnou nemovitou věcí, 2. součástí práva stavby, nebo 3. neoprávněně zřízena na tomto pozemku. (2) Za nabytí vlastnického práva k právu stavby se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považuje také prodloužení doby, na kterou je právo stavby zřízeno. 4 Úplata (1) Úplatou se rozumí částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžního plnění, které mají být nebo jsou poskytnuty za přijaté plnění. (2) Hodnota nepeněžního plnění se určí podle zákona upravujícího oceňování majetku. Spočívá-li nepeněžní plnění v poskytnutí nemovité věci a lze-li určit směrnou hodnotu, může poplatník zvolit, že hodnotou nepeněžního plnění je směrná hodnota. (3) Nelze-li ke dni nabytí vlastnického práva k nemovité věci určit hodnotu nepeněžního plnění podle zákona upravujícího oceňování majetku, je touto hodnotou zjištěná cena nabývané nemovité věci snížená o úplatu, jejíž hodnotu určit lze. 5 Vyloučení z předmětu daně Předmětem daně z nabytí nemovitých věcí není nabytí vlastnického práva k nemovité věci a) prováděním pozemkových úprav, b) přeměnami obchodních korporací právnických osob s výjimkou převodu jmění na společníka, nebo c) poskytnuté jako náhrada při vyvlastnění. Hlava III Osvobození od daně 6 Věcná osvobození ve veřejnoprávní oblasti (1) Od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno nabytí vlastnického práva k nemovité věci a) členským státem Evropské unie, b) jiným státem, je-li zaručena vzájemnost, c) územním samosprávným celkem, došlo-li k nabytí vlastnického práva k nemovité věci v souvislosti se

35 změnou jeho území, 2. zánikem právnické osoby zřízené nebo založené územním samosprávným celkem, nebo 3. snížením základního kapitálu obchodní korporace, je-li územní samosprávný celek jejím jediným členem. c) územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí. (2) Od daně z nabytí nemovitých věcí je za podmínky, že nejde o veřejnou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, osvobozeno nabytí vlastnického práva k nemovité věci a) právnickou osobou, nabývá-li vlastnické právo k nemovité věci z majetku členského státu Evropské unie nebo z majetku jiného státu, je-li u tohoto jiného státu zachována vzájemnost, a členský stát Evropské unie nebo jiný stát je 1. zřizovatelem této právnické osoby, nebo 2. jediným členem této právnické osoby, b) právnickou osobou, nabývá-li vlastnické právo k nemovité věci z majetku územního samosprávného celku a územní samosprávný celek je 1. zřizovatelem této právnické osoby, nebo 2. jediným členem této právnické osoby. (3) U územního samosprávného celku je podmínka jediného člena splněna i v případě, že členy právnické osoby jsou pouze územní samosprávné celky. 7 Věcná osvobození u nových staveb (1) Od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva k a) pozemku nebo právu stavby, jejichž součástí je nová dokončená nebo užívaná stavba rodinného domu, b) nové dokončené nebo užívané stavbě rodinného domu, c) jednotce, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem, 1. v nové stavbě bytového domu, nebo 2. nově vzniklé nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou, nejde-li pouze o rozdělení nebo sloučení stávajících jednotek, v bytovém domě, c) dokončené nebo užívané jednotce v bytovém domě, která 1. nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem, vzniklé výstavbou, nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou tohoto domu, nejde-li pouze o rozdělení nebo sloučení stávajících jednotek, 2. na základě stavební úpravy nebytového prostoru nově nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem. d) jednotce v bytovém domě, která na základě stavební úpravy nebytového prostoru nově nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem. (2) Nabytí vlastnického práva k nemovité věci podle odstavce 1 je od daně osvobozeno pouze tehdy, dojde-li k němu nejpozději do 5 let ode dne, od kterého lze podle stavebního zákona novou stavbu, nově vzniklou jednotku nebo jednotku změněnou stavební úpravou užívat v době 5 let ode dne dokončení nebo započetí užívání rodinného domu, jednotky v bytovém domě nebo jednotky v bytovém domě změněné stavební úpravou, a to od toho dne, který nastane dříve.

36 - 4-8 Věcná osvobození u jednotek (1) Od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno nabytí vlastnického práva k jednotce, která zahrnuje družstevní byt nebo družstevní nebytový prostor, který je garáží, sklepem nebo komorou, a nezahrnuje jiný nebytový prostor, je-li nabyvatelem fyzická osoba, která je nájemcem tohoto družstevního bytu nebo družstevního nebytového prostoru. (2) Od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno nabytí vlastnického práva k jednotce, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru a která je ve vlastnictví právnické osoby vzniklé za účelem, aby se stala vlastníkem domu s jednotkami, a fyzická osoba, která vlastnické právo k jednotce nabývá, a) je nájemcem této jednotky, b) je členem této právnické osoby a c) podílela se nebo její právní předchůdce se podílel svým peněžním nebo nepeněžním plněním na pořízení domu s jednotkami. (3) Stane-li se jednotka součástí společného jmění manželů, nárok na osvobození od daně vznikne i v případě, kdy podmínky podle odstavců 1 nebo 2 splní alespoň jeden z manželů. 9 Ostatní věcná osvobození (1) Od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno nabytí vlastnického práva k nemovité věci při a) provádění reorganizace v rámci insolvenčního řízení, jde-li o vydání části dlužníkových aktiv věřitelům nebo o převod dlužníkových aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast, b) vložení nemovité věci do sociálního družstva nebo evropského fondu sociálního podnikání. (2) Od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je předmětem finančního leasingu podle zákona upravujícího daně z příjmů, jejím uživatelem podle zákona upravujícího daně z příjmů; pro účely daně z nabytí nemovitých věcí může být předmětem finančního leasingu i právo stavby. Hlava IV Základ daně 10 Stanovení základu daně Základem daně z nabytí nemovitých věcí je nabývací hodnota snížená o uznatelný výdaj. (1) Nabývací hodnotou je a) sjednaná cena, b) srovnávací daňová hodnota, c) zjištěná cena, nebo d) zvláštní cena. 11 Nabývací hodnota (2) Nabývací hodnota se stanoví ke dni, kdy nastala skutečnost, která je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí.

37 Postup určení nabývací hodnoty (1) Nabývací hodnotou je sjednaná cena, a) je-li vyšší nebo rovna srovnávací daňové hodnotě, nebo b) stanoví-li toto zákonné opatření Senátu, že nabývací hodnotou je výlučně sjednaná cena. (2) Nabývací hodnotou je srovnávací daňová hodnota, je-li vyšší než sjednaná cena. (3) Nabývací hodnotou je zjištěná cena, a) není-li nabývací hodnotou sjednaná cena nebo srovnávací daňová hodnota, nebo b) stanoví-li toto zákonné opatření Senátu, že nabývací hodnotou je výlučně zjištěná cena. (4) Lze-li určit zvláštní cenu, je nabývací hodnotou výlučně tato cena. 13 Sjednaná cena (1) Sjednanou cenou se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí rozumí úplata za nabytí vlastnického práva k nemovité věci. (2) V případě nabytí vlastnického práva k nemovité věci směnou nemovitých věcí se pro účely určení sjednané ceny nepřihlíží k hodnotě pozbývané nemovité věci za podmínek, že nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí a nabývací hodnotou není výlučně sjednaná cena. 14 Srovnávací daňová hodnota (1) Srovnávací daňová hodnota je částka odpovídající 75 % a) směrné hodnoty, nebo b) zjištěné ceny. (2) V případě nabytí vlastnického práva k nemovité věci směnou nemovitých věcí za podmínky, že nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, je srovnávací daňová hodnota částka odpovídající 100 % a) směrné hodnoty, nebo b) zjištěné ceny. (2)(3) Poplatník si může zvolit, zda k určení srovnávací daňové hodnoty použije směrnou hodnotu, nebo zjištěnou cenu. (3)(4) Pro určení srovnávací daňové hodnoty se vždy použije zjištěná cena, a) neposkytne-li poplatník údaje o nemovité věci nutné k určení směrné hodnoty, nebo b) nelze-li určit směrnou hodnotu. (4)(5) K určení srovnávací daňové hodnoty v případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k více nemovitým věcem, jejichž spoluvlastníci jsou totožní, se souhrn hodnot všech podílů spoluvlastníka na nemovitých věcech po vypořádání a před vypořádáním určí buď použitím zjištěné ceny, nebo použitím směrné hodnoty. 15 Směrná hodnota (1) Směrná hodnota vychází z cen nemovitých věcí v místě, ve kterém se nachází nemovitá věc, ve srovnatelném časovém období s tím, že se zohledňuje druh, poloha, účel, stav, stáří, vybavení a stavebně technické parametry nemovité věci. (2) Směrná hodnota u zemědělského pozemku vychází výlučně z ceny určené podle bonitovaných půdně ekologických jednotek a u lesního pozemku ze základní ceny určené podle souborů lesních typů, pokud tyto pozemky a) nejsou zastavěny,

38 - 6 - b) netvoří funkční celek se stavbou nebo jednotkou, c) nejsou územním plánem nebo regulačním plánem předpokládány k jinému využití a d) nejsou na základě vydaného rozhodnutí nebo souhlasu podle stavebního zákona určeny k zastavění. (3) Směrná hodnota se určuje u a) pozemku, jehož součástí je stavba rodinného domu, stavba pro rodinnou rekreaci nebo stavba garáže, a u pozemku tvořícího s těmito stavbami funkční celek, b) stavby rodinného domu, stavby pro rodinnou rekreaci nebo stavby garáže, nejsou-li tyto stavby součástí pozemku ani práva stavby, a u pozemku tvořícího s těmito stavbami funkční celek, c) jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a u pozemku tvořícího s touto jednotkou funkční celek, d) nemovité věci tvořící příslušenství k nemovitým věcem uvedeným v písmenech a) až c), e) pozemku bez trvalého porostu, na němž není zřízena stavba a k němuž nebylo zřízeno právo stavby. e) pozemku, 1. na kterém není trvalý porost s výjimkou náletové dřeviny nebo živého plotu, 2. na němž není zřízena stavba s výjimkou oplocení nebo zpevněné plochy do 25 m 2 a 3. k němuž není zřízeno právo stavby. (4) Směrná Jde-li o nemovitou věc podle odstavce 3, směrná hodnota se neurčuje u a) lesního pozemku s lesním porostem, b) pozemku, který je vodní plochou, c) stavby hromadné garáže a u pozemku, jehož součástí je stavba hromadné garáže, d) nedokončené stavby nebo jednotky a u pozemku, jehož součástí je nedokončená stavba. (5) Pro určování směrné hodnoty u pozemku je při nesouladu mezi druhem pozemku uvedeným v katastru nemovitostí a skutečným stavem rozhodující skutečný stav. (6) Ministerstvo financí stanoví vyhláškou postup určení směrné hodnoty. 16 Zjištěná cena Zjištěná cena je cena zjištěná podle zákona upravujícího oceňování majetku. 17 Zvláštní cena při vydražení a předražku Zvláštní cena je cena dosažená vydražením nebo předražkem předražek při a) výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci podle občanského soudního řádu, b) exekuci prodejem nemovité věci podle exekučního řádu, c) daňové exekuci prodejem nemovité věci podle daňového řádu, nebo d) prodeji nemovité věci ve veřejné dražbě podle zákona upravujícího veřejné dražby. 18 Zvláštní cena u obchodních korporací (1) Zvláštní cena je v případě a) vkladu nemovité věci do osobní společnosti cena nemovité věci uvedená ve společenské smlouvě této společnosti, b) vkladu nemovité věci do družstva cena nemovité věci určená znalcem při ocenění nepeněžitého vkladu, c) vkladu nemovité věci do kapitálové společnosti cena nemovité věci určená 1. znalcem při ocenění nepeněžitého vkladu, 2. pro účely zvyšování základního kapitálu kapitálové společnosti podle zákona o obchodních korporacích,

39 - 7 - d) příplatku společníka na vytvoření vlastního kapitálu obchodní společnosti nepeněžním plněním ve formě nemovité věci nad svůj vklad cena této nemovité věci určená podle zákona o obchodních korporacích., e) převodu jmění na společníka cena nemovité věci určená znalcem pro účely doložení přiměřenosti výše vypořádání poskytovaného ostatním společníkům. (2) Byly-li při vkladu nemovité věci do obchodní korporace do ceny nemovité věci započteny dluhy převzaté obchodní korporací, zvláštní cenou podle odstavce 1 je cena nemovité věci bez započtení těchto dluhů. 19 Zvláštní cena v souvislosti s insolvencí Zvláštní cena je cena a) dosažená prodejem nemovité věci mimo dražbu v rámci insolvenčního řízení, b) nemovité věci určená znaleckým posudkem vypracovaným znalcem pro účely ocenění majetkové podstaty a schváleným schůzí věřitelů při provádění reorganizace v rámci insolvenčního řízení, jde-li o vydání části dlužníkových aktiv věřitelům nebo o převod dlužníkových aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast. 20 Zvláštní cena v souvislosti s pozůstalostí Zvláštní cena je cena dosažená prodejem nemovité věci a) v rámci nařízené likvidace pozůstalosti nebo b) z pozůstalosti osobou spravující pozůstalost. 21 Zvláštní cena v ostatních případech Zvláštní cena je a) cena dosažená prodejem nemovité věci z majetku členského státu Evropské unie nebo jiného státu, b) při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem náhrada, rozdíl v penězích nebo úplata poskytnutá při prodeji nemovité věci v dražbě, c) částka odpovídající části peněžního ocenění nemovité věci připadající na spoluvlastnický podíl společníka při sdružení majetku do společnosti, d) náhrada za 1. vyvlastnění stanovená pravomocným rozhodnutím ve vyvlastňovacím řízení nebo v řízení před soudem, 2. nabytý pozemek zastavěný přestavkem, nebo 3. stavbu, je-li tato náhrada poskytnuta vlastníkem pozemku stavebníkovi při zániku práva stavby, nebo 4. zřízení práva stavby určená v rozhodnutí orgánu veřejné moci, e) náhrada poskytnutá v souvislosti s neoprávněným zřízením stavby na cizím pozemku, f) cena stanovená při převzetí pozemku potřebného pro nezbytnou cestu. 22 Výlučnost sjednané ceny (1) Sjednaná cena je výlučně nabývací hodnotou, jde-li o nabytí vlastnického práva k nemovité věci z majetku nebo do majetku územního samosprávného celku, dobrovolného svazku obcí nebo Regionální rady regionu soudržnosti. (2) Sjednaná cena je výlučně nabývací hodnotou, jde-li o nabytí vlastnického práva k nemovité věci ujednané ve smlouvě o výstavbě, které je nabyto za účelem vzniku nové

40 - 8 - jednotky nebo změny dosavadní jednotky nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou domu. 23 Výlučnost zjištěné ceny (1) Zjištěná cena je výlučně nabývací hodnotou, a) jde-li o nabytí vlastnického práva k nemovité věci na základě 1. finančního leasingu podle zákona upravujícího daně z příjmů, 2. zajišťovacího převodu práva, 3. úplatného postoupení pohledávky zajištěné zajišťovacím převodem práva, 4. nabytí vlastnického práva k obchodnímu závodu nebo jeho části, jejichž je tato nemovitá věc součástí, b) je-li současně s nabytím vlastnického práva k nemovité věci nabýváno vlastnické právo k jinému majetku a sjednanou cenu nemovité věci nelze pro účely daně z nabytí nemovitých věcí samostatně stanovit. (2) Byly-li při nabytí vlastnického práva podle odstavce 1 písm. a) bodu 4 do zjištěné ceny obchodního závodu započteny dluhy převzaté nabyvatelem, zjištěnou cenou nemovité věci je zjištěná cena bez započtení těchto dluhů. 24 Uznatelný výdaj Uznatelným výdajem je odměna a náklady prokazatelně zaplacené poplatníkem znalci za znalecký posudek určující zjištěnou cenu, je-li tento posudek vyžadovanou přílohou daňového přiznání, pokud tento výdaj uplatní poplatník v daňovém přiznání nebo v dodatečném daňovém přiznání. 25 Přepočet cizí měny na českou měnu Je-li úplata stanovena v cizí měně, provede se přepočet na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou pro den nabytí vlastnického práva k nemovité věci. Hlava V Sazba, výpočet a rozpočtové určení daně 26 Sazba daně Sazba daně z nabytí nemovitých věcí činí 4 %. 27 Výpočet daně Daň z nabytí nemovitých věcí se vypočte jako součin základu daně zaokrouhleného na celé stokoruny nahoru a sazby daně. 28 Rozpočtové určení daně Výnos daně z nabytí nemovitých věcí je příjmem státního rozpočtu.

41 - 9 - ČÁST DRUHÁ SPRÁVA DANĚ Hlava I Obecná ustanovení Díl 1 Základní ustanovení 29 Místní příslušnost (1) Místně příslušným ke správě daně z nabytí nemovitých věcí je správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nachází a) nemovitá věc, u níž dochází k nabytí vlastnického práva, nebo b) pozemek zatížený právem stavby. (2) Je-li předmětem daně z nabytí nemovitých věcí nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která se nachází v územní působnosti více správců daně, je místně příslušným správcem daně místně příslušný správce daně z příjmů poplatníka. 30 Solidární daňová povinnost (1) Poplatníci, u kterých nelze určit velikost jejich podílů na nemovité věci, jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně. (2) Na poplatníky, kteří jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně, se hledí, jako by měli společnou daňovou povinnost. (3) Nezvolí-li si poplatníci, kteří jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně, společného zmocněnce, je poplatník, který první podal daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, jejich společným zástupcem. 31 Poskytování informací (1) Správce daně poskytuje informace o cenách nemovitých věcí a údajích nutných k určení směrné hodnoty zeměměřickým a katastrálním orgánům pro účely vedení cenových údajů a údajů pro daňové účely. (2) Poskytnutí informací podle odstavce 1 není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu. Díl 2 Daňové přiznání Oddíl 1 Lhůta pro podání daňového přiznání 32 Nemovité věci evidované v katastru nemovitostí přiznání Daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí je poplatník povinen podat nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl v katastru nemovitostí proveden vklad a) vlastnického práva k nemovité věci, b) práva stavby nebo jeho změny spočívající v prodloužení doby, na kterou je toto právo zřízeno, nebo

42 c) správy svěřenského fondu. 33 Nemovité věci neevidované v katastru nemovitostí (1) Daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí je poplatník povinen podat nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která není evidována v katastru nemovitostí. (2) Daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí je poplatník povinen podat v případě nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která není evidována v katastru nemovitostí, nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž a) byly splněny podmínky pro nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydražené v dražbě, s výjimkou veřejné dražby, vydražitelem nebo předražitelem, b) bylo vydáno vydražiteli potvrzení o nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydražené ve veřejné dražbě, nebo c) byla poskytnuta náhrada za neoprávněně zřízenou stavbu nebo nabylo právní moci rozhodnutí soudu nebo nabylo účinnosti právní jednání, kterými se tato náhrada určuje. Oddíl 2 Příloha daňového přiznání 34 Písemnost potvrzující nabytí vlastnického práva k nemovité věci Přílohou daňového přiznání je a) písemnost, na jejímž základě bylo zapsáno vlastnické právo, právo stavby nebo jeho změny spočívající v prodloužení doby, na kterou je toto právo zřízeno, nebo správa svěřenského fondu do katastru nemovitostí, s přiloženým vyrozuměním katastrálního úřadu o provedeném vkladu do katastru nemovitostí, je-li nemovitá věc evidována v katastru nemovitostí, nebo b) písemnost, kterou se potvrzuje nebo osvědčuje nabytí vlastnického práva k nemovité věci, není-li nemovitá věc evidována v katastru nemovitostí. 35 Písemnost potvrzující nebo osvědčující zvláštní cenu Přílohou daňového přiznání je písemnost potvrzující nebo osvědčující zvláštní cenu, je-li nabývací hodnotou tato cena. 36 Znalecký posudek (1) Přílohou daňového přiznání je znalecký posudek o zjištěné ceně, je-li nabývací hodnotou a) zjištěná cena, b) sjednaná cena, je-li porovnávána pro účely určení nabývací hodnoty se srovnávací daňovou hodnotou, pro jejíž určení se použila zjištěná cena, nebo c) srovnávací daňová hodnota, pro jejíž určení se použila zjištěná cena. (2) Znalecký posudek se nevyžaduje, jde-li o nabytí vlastnického práva k a) nemovité věci, které je osvobozeno od daně z nabytí nemovitých věcí, nebo b) pozemku bez trvalého porostu, na němž není zřízena stavba a k němuž nebylo zřízeno právo stavby. (2) Znalecký posudek se nevyžaduje, jde-li o nabytí vlastnického práva k nemovité věci, které je osvobozeno od daně z nabytí nemovitých věcí.

43 (3) Neposkytne-li poplatník údaje o nemovité věci nutné k určení směrné hodnoty, a to ani na výzvu správce daně, vyzve správce daně poplatníka k předložení znaleckého posudku. 37 Doklad o zaplacení odměny a nákladů znalci Uplatní-li poplatník uznatelný výdaj, je přílohou daňového přiznání doklad o zaplacení odměny a nákladů znalci za znalecký posudek určující zjištěnou cenu. 38 Společné ustanovení pro přílohy daňového přiznání Přílohy daňového přiznání postačí přiložit v prosté kopii v listinné nebo elektronické podobě. 39 Výjimka z povinnosti předkládat přílohy daňového přiznání (1) Písemnost, která je přílohou daňového přiznání, se nevyžaduje, pokud správce daně může způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup z informačních systémů veřejné správy a) takovou písemnost získat nebo b) skutečnost, která je dokládána takovou písemností, ověřit. (2) Správce daně zveřejní na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup, která písemnost se nevyžaduje jako příloha daňového přiznání. Oddíl 3 Vyloučení povinnosti podat daňové přiznání 40 Poplatníci nepodávající daňové přiznání Daňové přiznání se nepodává, jde-li o nabytí vlastnického práva k nemovité věci a) členským státem Evropské unie, b) jiným státem, pokud je nabytí vlastnického práva k nemovité věci osvobozeno od daně z nabytí nemovitých věcí. Díl 3 Stanovení a placení daně 41 Limit pro stanovení a placení daně a ručení (1) Činí-li daň z nabytí nemovitých věcí méně než 200 Kč, daň se nestanoví a neplatí. (2) Je-li poplatníkem převodce vlastnického práva k nemovité věci, je nabyvatel tohoto práva ručitelem. Díl 3 Placení daně 41 Limit pro předepsání a placení daně Činí-li daň z nabytí nemovitých věcí méně než 200 Kč, daň se nepředepíše a neplatí.

44 Hlava II Zvláštní ustanovení pro tvrzení, stanovení a placení daně 42 Základní ustanovení Zvláštní ustanovení pro tvrzení, stanovení a placení daně se použijí, zvolí-li si poplatník, že k určení srovnávací daňové hodnoty použije směrnou hodnotu. 43 Daňové přiznání (1) Poplatník je povinen v daňovém přiznání sám vyčíslit zálohu a uvést údaje nutné k určení směrné hodnoty, jimiž jsou údaje týkající se velikosti, druhu, polohy, účelu, stavu, stáří, vybavení a stavebně technických parametrů nemovité věci. (2) Poplatník v daňovém přiznání nevyčísluje daň z nabytí nemovitých věcí. 44 Záloha Poplatník je povinen platit daň z nabytí nemovitých věcí prostřednictvím zálohy ve výši 4 % sjednané ceny. 45 Zaokrouhlování zálohy Záloha se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. 46 Splatnost zálohy Záloha je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání daňového přiznání. 47 Vyměření zálohy Pro vyměření zálohy se použijí ustanovení daňového řádu o vyměření daně. 48 Splatnost zálohy vyměřené z moci úřední (1) Je-li záloha vyměřená správcem daně vyšší než záloha tvrzená poplatníkem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 30 dnů od doručení platebního výměru. (2) V náhradní lhůtě podle odstavce 1 je splatná i záloha vyměřená z moci úřední. 49 Vyměření daně vyšší než záloha (1) Je-li daň z nabytí nemovitých věcí vyšší než záloha, je rozdíl mezi daní a zálohou splatný ve lhůtě 30 dnů od doručení platebního výměru. (2) Uhrazená záloha se započítává na úhradu splatné daně. (3) Činí-li rozdíl mezi daní a zálohou méně než 200 Kč, daň se stanoví ve výši zálohy. 50 Vyměření daně neodchylující se od zálohy (1) Neodchyluje-li se vyměřovaná daň z nabytí nemovitých věcí od vyměřované zálohy, hledí se na vyměřovanou zálohu jako na tvrzenou daň.

45 (2) Uhrazená záloha se započítává na úhradu splatné daně. 51 Úrok z prodlení (1) Úrok z prodlení v případě úročení nedoplatku na záloze se uplatní i po dni splatnosti zálohované daně. (2) V případě, kdy v rámci doměření daně dojde ke zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou a k tomuto zvýšení nedojde v důsledku porušení povinností ze strany poplatníka, poplatníkovi a) vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení u části doměřené daně odpovídající zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou až od náhradního dne splatnosti doměřeného rozdílu, b) nevzniká povinnost uhradit penále u části doměřené daně odpovídající zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou. 52 Dodatečné daňové přiznání Poplatník je povinen podat dodatečné daňové přiznání, pokud zjistí, že a) část daně odpovídající stanovené záloze má být vyšší než poslední známá daň nebo b) uvedl nesprávné údaje o nemovité věci nutné k určení směrné hodnoty. ČÁST TŘETÍ SPOLEČNÁ USTANOVENÍ 53 Vzájemné darování Bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí o koupi nebo směnu, a to i vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany. 54 Zvláštní ustanovení o vzniku daňové povinnosti Skutečnost, která je předmětem daně z nabytí nemovitých věcí, zakládá daňovou povinnost i v případě, že k ní došlo na základě právního jednání, a) od kterého bylo později odstoupeno, b) které se později ukázalo zdánlivým nebo neplatným, c) které bylo zrušeno splněním rozvazovací podmínky, nebo d) které bylo zrušeno z důvodu neúměrného zkrácení. 55 Zánik daňové povinnosti (1) Daňová povinnost k dani z nabytí nemovitých věcí zaniká v případě a) odstoupení od smlouvy, na jejímž základě bylo nabyto vlastnické právo k nemovité věci, b) zdánlivosti nebo neplatnosti právního jednání, na základě kterého bylo nabyto vlastnické právo k nemovité věci, c) splnění rozvazovací podmínky, d) zrušení smlouvy v důsledku neúměrného zkrácení, e) zrušení vyvlastnění, nebo f) zániku zajišťovacího převodu vlastnického práva k nemovité věci s výjimkou případu, kdy se převod tohoto práva stane nepodmíněným. (2) Daňová povinnost podle odstavce 1 zaniká pouze tehdy, pokud

46 a) vlastníkem nemovité věci je původní vlastník nebo osoba, jejíž vlastnické právo vzniklo v důsledku existence vlastnického práva původního vlastníka, a b) skutečnost podle odstavce 1 poplatník uplatní v daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání. (3) Daňová povinnost podle odstavce 1 zaniká ke dni nabytí účinnosti rozhodnutí správce daně o stanovení daně na základě přiznání podle odstavce 2 písm. b) s tím, že daň lze stanovit bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně. 56 Jednotky Ustanovení tohoto zákonného opatření Senátu o jednotce a o nemovité věci se použijí obdobně i na jednotku, která je vymezena podle zákona o vlastnictví bytů, spolu se s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku. ČÁST ČTVRTÁ PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ 57 Přechodná ustanovení Pro daňové povinnosti u daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se použije zákon č. 357/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu. 58 Zrušovací ustanovení Zrušuje se: 1. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. 2. Zákon č. 18/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. 3. Zákon č. 322/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. 5. Část desátá zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). 6. Čl. IV zákona č. 85/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona č. 10/1993 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 325/1993 Sb., zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb. a zákona č. 323/1993 Sb., zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb., zákona č. 322/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb. a zákona č. 72/1994 Sb., zákon č. 331/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 42/1994 Sb. 7. Zákon č. 113/1994 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb., zákona

47 č. 322/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 72/1994 Sb. a zákona č. 85/1994 Sb. 8. Část pátá zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů. 9. Zákon č. 96/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 10. Část šestá zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). 11. Zákon č. 203/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 12. Část pátá zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech). 13. Zákon č. 169/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 14. Část třetí zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 15. Část čtvrtá zákona č. 27/2000 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných dražbách. 16. Část šestá zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 17. Část padesátá čtvrtá zákona č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze. 18. Část třetí zákona č. 340/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 19. Část čtvrtá zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů. 20. Část třetí zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách). 21. Část šestnáctá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. 22. Část šestá zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). 23. Část třináctá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. 24. Část první zákona č. 420/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a související zákony. 25. Část šestá zákona č. 669/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 26. Část čtrnáctá zákona č. 179/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky.

48 Část šestá zákona č. 342/2005 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o veřejných výzkumných institucích. 28. Část třicátá sedmá zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. 29. Část osmá zákona č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 30. Část šestá zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. 31. Část pátá zákona č. 270/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 32. Část dvacátá třetí zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím. 33. Zákon č. 476/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 34. Část čtvrtá zákona č. 215/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 126/2002 Sb., zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 35. Část sedmnáctá zákona č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu. 36. Část osmá zákona č. 199/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 37. Část druhá zákona č. 402/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 38. Část pátá zákona č. 30/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, a další související zákony. 39. Část třetí zákona č. 351/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 40. Část dvanáctá zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě. 41. Část osmá zákona č. 428/2011 Sb., kterým se mění zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření. 42. Část sedmá zákona č. 457/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Finanční správě České republiky. 43. Část šestá zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů. 44. Část třetí zákona č. 466/2011 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a mění související zákony. 45. Část třetí zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). 46. Část osmá zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 47. Část desátá zákona č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření. 48. Část druhá zákona č. 405/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění),

49 zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb. 49. Část čtvrtá a část devátá zákona č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů. 50. Část jedenáctá zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. 51. Vyhláška ministerstva financí č. 207/1993 Sb., o osvobození od daně z převodu nemovitostí při převodech některých nemovitostí na obce a na okresní úřady. ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST 59 Toto zákonné opatření Senátu nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

50 Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA) Příloha důvodové zprávy k návrhu zákona, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí

51 -2-1. Základní identifikační údaje Název návrhu zákona: Zákon, kterým se mění zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí Zpracovatel / zástupce předkladatele Ministerstvo financí Implementace práva EU: Ne (pokud zvolíte Ano): - uveďte termín stanovený pro implementaci: Předpokládaný termín nabytí účinnosti, v případě dělené účinnosti rozveďte 1.dubna uveďte, zda jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: 2. Cíl návrhu zákona Sjednocení osoby poplatníka daně na nabyvatele Cílem návrhu je úpravu zjednodušit, zvýšit přehlednost pro daňové poplatníky, odstranit nejednotnost ve vymezení osoby poplatníka a posílit tak právní jistotu poplatníků a správce daně. Zjednodušení způsobu určení základu daně u směny Cílem návrhu v oblasti zdanění směny nemovitých věcí je zjednodušení právní úpravy tak, aby aplikace v praxi byla snadnější. Osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí v návaznosti na pravidla poskytování veřejné podpory Cílem je vyjasnit možnosti aplikovatelnosti osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí v návaznosti na pravidla poskytování veřejné podpory. Nabývání nemovitých věcí územními samosprávnými celky při vzájemném darování a směně Cílem je vyřešit problematiku nabývání nemovitých věcí územními samosprávnými celky, pokud k takovému nabytí vlastnického práva k nemovité věci dochází při vzájemném darování a směně mezi těmito subjekty. Vyjasnit vymezení předmětu daně při úplatném nabytí vlastnického práva k inženýrské síti nebo spoluvlastnického podílu na ní Cílem je jednoznačné vymezení předmětu daně v případě nabytí vlastnického práva k inženýrské síti nebo spoluvlastnického podílu na ní. 3. Agregované dopady návrhu zákona 3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: Ano Osvobození územních samosprávných celků od daně z nabytí nemovitých věcí bude mít pozitivní dopad na rozpočty územních samosprávných celků a současně se projeví jako pokles daňového inkasa do státního rozpočtu (cca stovky milionů). Mírně negativní dopad (cca 20 mil. Kč) na inkaso daně bude mít i změna zdaňování nabytí inženýrských sítí.

52 Dopady na podnikatelské subjekty: Ano S ohledem na charakter navrhovaných změn se zvýší právní jistota podnikatelských subjektů jako nabyvatelů vlastnického práva k nemovitým věcem. 3.3 Dopady na územní samosprávné celky (obce, kraje): Ano S ohledem na charakter navrhovaných změn se zvýší právní jistota územních samosprávních celků jako nabyvatelů vlastnického práva k nemovitým věcem. Současně úprava bude mít pozitivní dopad na rozpočty územních samosprávných celků. 3.4 Sociální dopady: Ne 3.5 Dopady na životní prostředí: Ne

53 -4- Obsah A Sjednocení osoby poplatníka daně na nabyvatele Důvod předložení a cíle Název Definice problému Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Identifikace dotčených subjektů Popis cílového stavu Zhodnocení rizika Návrh variant řešení Přizpůsobení variant regulaci a její vynucování Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů Náklady a nevýhody Přínosy a výhody Vyhodnocení variant Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Implementace doporučené varianty a vynucování Vynucování Přezkum účinnosti regulace Konzultace a zdroje dat B Zjednodušení způsobu určení základu daně u směny nemovitých věcí Důvod předložení a cíle Název Definice problému Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Identifikace dotčených subjektů Popis cílového stavu Zhodnocení rizika Návrh variant řešení Přizpůsobení variant regulaci a její vynucování Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů Náklady a nevýhody Přínosy a výhody... 24

54 Vyhodnocení variant Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Implementace doporučené varianty a vynucování Vynucování Přezkum účinnosti regulace Konzultace a zdroje dat C Osvobození od daně z nabytí nemovitých věcí v návaznosti na pravidla poskytování veřejné podpory Důvod předložení a cíle Název Definice problému Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Identifikace dotčených subjektů Popis cílového stavu Zhodnocení rizika Návrh variant řešení Přizpůsobení variant regulaci a její vynucování Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů Náklady a nevýhody Přínosy a výhody Vyhodnocení variant Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Implementace doporučené varianty a vynucování Vynucování Přezkum účinnosti regulace Konzultace a zdroje dat D Nabývání nemovitých věcí územními samosprávnými celky při vzájemném darování a směně Důvod předložení a cíle Název Definice problému Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Identifikace dotčených subjektů Popis cílového stavu... 40

55 Zhodnocení rizika Návrh variant řešení Přizpůsobení variant regulaci a její vynucování Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů Náklady a nevýhody Přínosy a výhody Vyhodnocení variant Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Implementace doporučené varianty a vynucování Vynucování Přezkum účinnosti regulace Konzultace a zdroje dat E Vyjasnit vymezení předmětu daně při úplatném nabytí vlastnického práva k inženýrské síti nebo spoluvlastnického podílu na ní Důvod předložení a cíle Název Definice problému Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Identifikace dotčených subjektů Popis cílového stavu Zhodnocení rizika Návrh variant řešení Vyhodnocení nákladů a přínosů Identifikace nákladů a přínosů Náklady a nevýhody Přínosy a výhody Vyhodnocení variant Návrh řešení Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnějšího řešení Implementace doporučené varianty a vynucování Vynucování Přezkum účinnosti regulace Konzultace a zdroje dat... 51

56 -7- A Sjednocení osoby poplatníka daně na nabyvatele 1 Důvod předložení a cíle 1.1 Název Sjednocení osoby poplatníka daně na nabyvatele. 1.2 Definice problému Současná právní úprava vymezuje osobu poplatníka v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovité věci (dále jen zákonné opatření Senátu ), poměrně složitým způsobem. Podle platné právní úpravy je poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí převodce vlastnického práva k nemovité věci, jde-li o nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou a smluvní strany (převodce a nabyvatel) se v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. Současná právní úprava tak dává možnost, na rozdíl od úpravy dřívější, u koupě a směny převodci i nabyvateli smluvně ujednat, že poplatníkem daně je nabyvatel. Již dnes je poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí v mnoha případech (např. při nabytí vlastnického práva k nemovité věci v dražbě, při vyvlastnění, exekuci aj.) nabyvatel nemovité věci. Z šetření provedeného Generálním finančním ředitelstvím ke dni 1. prosince 2014 o podaných daňových přiznáních k dani z nabytí nemovitých věcí za rok 2014 bylo zjištěno, že počet přiznání v případech, kdy je poplatníkem převodce, činil daňových přiznání. S ohledem na to, že převodce může být poplatníkem pouze v případě koupě nebo směny, tak se v daných případech jednalo o zdanění úplatných nabytí nemovitých věcí na základě kupních nebo směnných smluv. Vedle toho bylo v této době podáno daňových přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí v případech, kdy je poplatníkem nabyvatel. Mohlo se jednat o nabytí nemovitých věcí koupí nebo směnou, pokud si strany ujednaly, že poplatníkem daně je v těchto případech nabyvatel, anebo o ostatní případy úplatných nabytí nemovitých věcí, kdy podle zákonného opatření Senátu je poplatníkem daně nabyvatel.

57 -8- Obrázek 1: Poměr počtu daňových přiznání, kdy poplatníkem daně je převodce vůči počtu případů, kdy poplatníkem je nabyvatel Poplatníkem je nabyvatel - kupní nebo směnné smlouvy, ve kterých se strany takto vzájemě dohodly; ostatní případy, ve kterých je poplatníkem daně nabyvatel; ; 16% Zdroj: GFŘ Z uvedeného šetření vyplývá, že počet nabytí nemovitých věcí na základě kupních nebo směnných smluv je poměrně značný, a tudíž změna právní úpravy poplatníka daně se dotýká velkého počtu daňových poplatníků. I když v praxi není smluvně upraven poplatník daně jako nabyvatel ve více než 16 % případů, fakticky v praxi dochází k tomu, že nabyvatel je daní zatížen, a to tak, že převodce o výši daně navyšuje kupní cenu. Nedostatky současné úpravy Poplatníkem je převodce - kupní nebo směnné smlouvy; ; 84% existence rozdílných případů, kdy poplatníkem daně je převodce a kdy nabyvatel, činí zákonné opatření Senátu méně přehledným z pohledu poplatníků; nejasnost obsahu pojmů koupě, směna, kupní smlouva, směnná smlouva přináší výkladové problémy zejména při úplatném nabytí vlastnického práva, a to především při posouzení, která úplatná nabytí vlastnického práva lze podřadit pod obecné pojmy koupě nebo směny; problémy rovněž působí formulace ustanovení kupních a směnných smluv, kterým se smluvní strany snaží přenést poplatnictví daně na nabyvatele současná úprava poplatníka daně je rovněž značně komplikovaná v případě směny; dani z nabytí nemovitých věcí podléhají obě nabytí nemovité věci směnou, přičemž poplatníkem daně je převodce, avšak zákonné opatření Senátu umožňuje stranám směnné smlouvy dohodnout se, že poplatníkem je nabyvatel. V takových případech může dojít k situaci, kdy poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí u obou směňovaných