Ref. Ares(2014) /07/2014

Transkript

1 CS Ref. Ares(2014) /07/2014

2 EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO PODNIKY A PRŮMYSL Pokyny 1 V Bruselu dne 13. října Uplatňování nařízení o vzájemném uznávání u stavebních výrobků bez označení CE 1. ÚVOD Cílem tohoto dokumentu je poskytnout uživatelsky přívětivé pokyny v otázce uplatnění nařízení (ES) č. 764/ (dále jen nařízení o vzájemném uznávání nebo nařízení ) u stavebních výrobků, k nimž není připojeno označení CE. Dokument bude aktualizován, aby odrážel zkušenosti a informace od členských států, orgánů a podnikatelských subjektů. Definice stavebního výrobku byla převzata z nařízení o stavebních výrobcích (dále jen nařízení o stavebních výrobcích ) 3 : Podle čl. 2 odst. 1 se stavebním výrobkem rozumí výrobek nebo sestava, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby. 2. PŘEDPISOVÝ RÁMEC, KTERÝ PLATÍ PRO STAVEBNÍ VÝROBKY Směrnice o stavebních výrobcích (89/106/EHS, ve znění směrnice 1993/68/EHS a nařízení (ES) č. 1882/2003 směrnice o stavebních výrobcích ) 4 se nahrazuje novým nařízením 1 Tento dokument není právně závazný. Evropská komise ani žádná osoba, která jedná jejím jménem, nemůže být považována za zodpovědnou za využití, jakému mohou sloužit informace v této publikaci, ani za chyby, které se mohou vyskytnout navzdory pečlivé přípravě a kontrole. Těmito pokyny by neměla být dotčena další případná harmonizace technických pravidel s cílem zlepšit fungování vnitřního trhu. Tyto pokyny nemusí nutně odrážet názor ani stanovisko Evropské komise. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES, Úř. věst. L 218, , s Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS, Úř. věst. L 88, s Směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků, Úř. věst. L 40, , s. 12. Ve znění směrnice Rady 93/68/EHS ze

3 o stavebních výrobcích 5. Toto nařízení již vstoupilo v platnost. Články 3 až 28, články 36 až 38, články 56 až 63, články 65 a 66 a rovněž přílohy I, II, III a V však začnou platit až od 1. července V každém případě se předpokládá, že stavební výrobky uvedené na trh podle směrnice o stavebních výrobcích před 1. červencem 2013 jsou v souladu s nařízením o stavebních výrobcích Přechodné období (do 1. července 2013) Všechny provozní články nového nařízení o stavebních výrobcích (tj. vše kromě definic a článků nezbytných pro provádění nového rámce, např. oznamování, stálého výboru atd.) nabudou účinnosti až od 1. července Po 1. červenci 2013 Nařízení o stavebních výrobcích má za cíl zabránit používání protikladných vnitrostátních značek v prohlášení o vlastnostech a zajistit, že jakýkoli výrobek označený CE smí být bez dalšího zkoušení volně uváděn na trh EHS. Po 1. červenci 2013 bude stávající koncepční rámec posílen i zjednodušen tím, že v platnost vstoupí ustanovení o: základních požadavcích na stavby (článek 3), prohlášení o vlastnostech a označení CE (články 4 10), povinnostech hospodářských subjektů (články 11 16), harmonizovaných technických specifikacích (články 17 28), zjednodušených postupech (články 36 38), dozoru nad trhem a ochranných postupech (články 56 59), aktech v přenesené pravomoci (články 60 63), a přílohy I, II, III a V. Pokud se týká provádění zásady vzájemného uznávání a nařízení o vzájemném uznávání, toto přechodné období ani nový legislativní rámec po 1. červenci 2013 nepřinesou žádné změny obecné situace popsané v těchto pokynech. Tento nový legislativní nástroj umožňuje lepší vyjasnění pojmů a používání označení CE a zavádí zjednodušené postupy, které sníží náklady zatěžující podniky, zejména malé a střední. Zavedením nových a přísnějších kritérií pro značení používaných orgány, které se zabývají hodnocením a ověřováním stavebních výrobků, zároveň nařízení o stavebních výrobcích zvyšuje důvěryhodnost a spolehlivost celého systému. dne 22. července 1993, Úř. věst. L 220, , s a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003, Úř. věst. L 284, , s Viz poznámka 3 výše.

4 3. KTERÉ STAVEBNÍ VÝROBKY ZŮSTÁVAJÍ V PŮSOBNOSTI ZÁSADY VZÁJEMNÉHO UZNÁVÁNÍ? Vzhledem k tomu, že všechny stavební výrobky mohou být označeny CE buď v režimu směrnice o stavebních výrobcích nebo nařízení o stavebních výrobcích, významným faktorem při určování, zda stavební výrobek spadá do působnosti zásady vzájemného uznávání, je přítomnost nebo nepřítomnost označení CE. Do působnosti této zásady a jejích procesních důsledků spadají pouze výrobky, k nimž označení CE připojeno nebylo. Stavební výrobky označené CE jsou posuzovány podle směrnice o stavebních výrobcích nebo, po 1. červenci 2013, podle nařízení o stavebních výrobcích. 4. VOLNÝ OBĚH VÝROBKŮ S OZNAČENÍM CE 4.1. Situace podle směrnice o stavebních výrobcích Podle čl. 6 odst. 1 směrnice o stavebních výrobcích musí být možné použít výrobek, k němuž je připojeno označení CE (dokládající, že je ve shodě s požadavky harmonizovaných norem), bez dodatečných zkoušek nebo požadavků v celé EU. Účelem norem podle směrnice o stavebních výrobcích je poskytnout harmonizované metody a kritéria pro posuzování vlastností stavebních výrobků, nikoli harmonizování samotných výrobků nebo určování požadavků na jejich vlastnosti. Odlišně od ostatních harmonizovaných směrnic je otázku souladu stavebního výrobku s harmonizovanou normou podle směrnice o stavebních výrobcích třeba chápat v tom smyslu, že vlastnosti takového výrobku musí být hodnoceny podle (nebo využitím) metod a kritérií stanovených v uvedené harmonizované normě. Soulad stavebního výrobku s harmonizovanou normou nelze tedy vykládat tak, že zajišťuje předpoklad shody se všemi právními požadavky vztahujícími se na používání výrobku. Zároveň nemůže být stavební výrobek považován za vhodný k použití pouze z důvodu jeho souladu s harmonizovanou normou, neboť vhodnost k použití musí být stanovena na základě přezkoušení vlastností výrobku s ohledem na přesně formulované právní požadavky, které se mohou v závislosti na konkrétním použití lišit (jak vyplývá z devátého a desátého bodu odůvodnění směrnice). Některé členské státy nicméně nadále vyžadují kromě označení CE i vnitrostátní značky, čímž se staví proti základnímu cíli směrnice o stavebních výrobcích, kterým je volný trh. Z početných stížností zasílaných útvarům Komise je zřejmé, že namísto přijímání nezbytných opatření k zohlednění jejich stávajících požadavků v souvislostech postupů evropské normalizace se stále spoléhají na vnitrostátní soubory technických specifikací, které lze považovat za povinné. Tyto nástroje zavádějí někdy velmi obtížné schvalování ex ante a/nebo specifické vnitrostátní schvalování podmiňující u stavebních výrobků, které již nesou označení CE, efektivní přístup na trh. Tím se stanovují dodatečné požadavky na takové výrobky, nikoli prostředky předpokládanými v evropských harmonizovaných normách, ale na základě těchto vnitrostátních systémů, které představují významné překážky pro volný oběh výrobků s označením CE. Namísto využití dodatečného vnitrostátního mechanismu pro definování požadavků ohledně vlastností stavebních výrobků mohou členské státy zajistit bezpečnost staveb v rámci harmonizovaného systému nastaveného směrnicí o stavebních výrobcích a jeho prostředky nebo pomocí příslušných harmonizovaných norem.

5 4.2. Situace podle nařízení o stavebních výrobcích Od 1. července 2013 podle čl. 8 odst. 2 nařízení o stavebních výrobcích platí, že připojením označení CE nebo tím, že označení CE nechají připojit, výrobci dávají na vědomí, že nesou odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením a jinými příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie, které stanoví jeho připojování. Podle nařízení o stavebních výrobcích by tedy označení CE mělo upevnit svou pozici jediné značky vyjadřující shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými harmonizačními právními předpisy Unie. Články 56 až 59 nařízení o stavebních výrobcích ustanovují dozor nad trhem a ochranné postupy pro případ, že stavební výrobek nesplňuje požadavky stanovené nařízením, představuje riziko pro zdraví a bezpečnost nebo byl zjištěn formální nesoulad. V případech, kdy by členský stát určení mohl mít oprávněné důvody zakázat nebo omezit na svém území uvádění stavebních výrobků na trh, přestože byly v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, mohou se vnitrostátní orgány opřít o článek 36 Smlouvy o fungování EU. Tento článek vyjmenovává důvody, jimiž mohou členské státy podložit vnitrostátní opatření, která brání přeshraničnímu obchodu, mezi jiným i ochranu zdraví a života lidí, zvířat a rostlin. Tento seznam výjimek v článku 36 Smlouvy o fungování EU, z nichž všechny se týkají nehospodářských zájmů, vykládá Soudní dvůr úzce. Dále každé opatření musí respektovat zásadu proporcionality a nesmí sloužit jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy 6. V každém případě leží důkazní břemeno odůvodnění opatření přijatých podle článku 36 Smlouvy o fungování EU na členském státu, a nikoli na hospodářském subjektu. 5. NAŘÍZENÍ (ES) Č. 764/2008 O VZÁJEMNÉM UZNÁVÁNÍ Nařízení se vztahuje na správní rozhodnutí určená hospodářským subjektům přijímaná na základě technického pravidla ohledně jakýchkoliv neharmonizovaných výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, kde přímým nebo nepřímým účinkem takového rozhodnutí je zákaz, změna, dodatečné zkoušky nebo stažení výrobku (čl. 2 odst. 1). Každý orgán, který má v úmyslu přijmout takové rozhodnutí, musí dodržovat procesní požadavky stanovené v nařízení. Nařízení o vzájemném uznávání se uplatní po splnění všech následujících podmínek: 5.1. (Zamýšlené) správní rozhodnutí se musí týkat výrobku uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě Zásada vzájemného uznávání se uplatní, pokud je výrobek, bez ohledu na jeho skutečný původ (EU nebo dovoz z třetí země), který byl uveden v souladu s právními 6 Věc 34/79 Henn a Darby, [1979] Recueil s. 3795, bod 21, a rovněž spojené věci C-1/90 a C-176/90 Aragonesa de Publicidad Exterior a Publivía, [1991] Recueil s. I-4151, bod 20.

6 předpisy na trh v jednom členském státě, uváděn na trh v jiném členském státě. Podle této zásady členský stát v podstatě nemůže na svém území zakázat prodej výrobků, které jsou v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, i když byly vyrobeny podle jiných technických pravidel. Tímto nařízením se řídí skutečná i možná zamítnutí vzájemného uznávání. Každý členský stát, který zamýšlí zakázat přístup na svůj trh, by se tedy měl řídit postupem podle článku 6. Ty výrobky, které nebyly dříve uvedeny na trh na území EU, nespadají do oblasti působnosti nařízení. Musí být v souladu s technickými pravidly platnými v daném členském státě, kde jsou uvedeny poprvé v EU na trh (Zamýšlené) správní rozhodnutí se musí týkat výrobku, který nepodléhá harmonizovanému právu EU Nařízení upravuje neharmonizovanou oblast, pokud jde o výrobky, pro které buď neexistují harmonizované právní předpisy na úrovni EU, nebo o ty aspekty, na něž se nevztahuje částečná harmonizace (v oboru stavebních výrobků viz bod 3 výše) (Zamýšlené) správní rozhodnutí musí být určeno hospodářskému subjektu Podle čl. 2 odst. 1 se nařízení vztahuje na správní rozhodnutí určená hospodářským subjektům, která jsou přijímána nebo mají být přijata na základě technického pravidla, ohledně stavebních výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě, kde přímým nebo nepřímým účinkem takového rozhodnutí je zákaz, změna, dodatečné zkoušky nebo stažení výrobků uvedených v bodě 5.5. Omezující rozhodnutí, která přijme příslušný vnitrostátní orgán a která jsou určena fyzické nebo právnické osobě, která není hospodářským subjektem, nespadají do oblasti působnosti nařízení o vzájemném uznávání. Hospodářským subjektem podle čl. 2 odst. 18 nařízení o stavebních výrobcích je v podstatě každá osoba v dodavatelském řetězci dotčeného výrobku: jeho výrobce, zplnomocněný zástupce, dovozce nebo distributor. Proto a aniž je dotčen článek 36 Smlouvy o fungování EU omezující rozhodnutí, která přijmou příslušné orgány a která jsou určena fyzické nebo právnické osobě, která není hospodářským subjektem, nejsou zahrnuta do oblasti působnosti nařízení o vzájemném uznávání (Zamýšlené) správní rozhodnutí se musí zakládat na technickém pravidle Nařízení o vzájemném uznávání se uplatňuje na (zamýšlená) správní rozhodnutí přijímaná na základě technického pravidla (čl. 2 odst. 2). Technické pravidlo je zde definováno jako jakékoli ustanovení právního nebo správního předpisu členského státu: a) které zakazuje uvádění jakýchkoliv výrobků, které jsou v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, na trh na území daného členského státu, nebo které musí být dodrženo při uvádění těchto výrobků na trh na území daného členského státu, kde je nebo bude použito správní rozhodnutí; a

7 b) které stanoví buď: požadované vlastnosti tohoto výrobku (nebo druhu výrobku), jako jsou úrovně jakosti, fungování nebo bezpečnost nebo rozměry, včetně požadavků, jako jsou obchodní název, terminologie, symboly, zkoušení a zkušební metody, balení, označování nebo opatřování štítkem se jmenovitými údaji, nebo jakýkoli jiný požadavek, který je kladen na výrobek (nebo druh výrobku), zejména z důvodů ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí, který má vliv na jeho spotřební cyklus po jeho uvedení na trh, jako jsou podmínky použití, recyklace, opětovného používání nebo zneškodňování, pokud tyto podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo charakter příslušného stavebního výrobku nebo obchodování s ním Přímými nebo nepřímými účinky (zamýšleného) správního rozhodnutí musí být: a) zákaz uvedení výrobku (nebo druhu výrobku) na trh; b) změna nebo dodatečné zkoušky výrobku (nebo druhu výrobku) před jeho uvedením na trh nebo ponecháním na trhu; c) stažení výrobku (nebo druhu výrobku) z trhu. Každé takové (zamýšlené) rozhodnutí musí být přijato v souladu s čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení. Dále ve světle interpretačního sdělení Komise k praktickému uplatňování vzájemného uznávání 7 je však stále třeba, aby členské státy vkládaly do svých návrhů vnitrostátních technických předpisů ustanovení o vzájemném uznávání pro výrobky, které byly v souladu s právními předpisy vyrobeny a/nebo uvedeny na trh v jiném členském státě Evropské unie nebo v Turecku, nebo byly v souladu s právními předpisy vyrobeny ve státě ESVO, který je smluvní stranou dohody o EHP. 6. POSTUPY PŘEDCHOZÍHO SCHVÁLENÍ Hospodářské subjekty, které již dříve v souladu s právními předpisy uvedly své výrobky na trh v členském státě, kde platí odlišné technické požadavky nebo kde nejsou žádné požadavky stanoveny, mohou mít potíže, pokud se pokusí o zavedení svých výrobků v členských státech, které uplatňují přísnější kontrolní opatření. 7 Interpretační sdělení Komise o usnadňování přístupu výrobků na trhy ostatních členských států: praktické uplatňování vzájemného uznávání (2003/C 265/02) (Text s významem pro EHP), Úř. věst. C 265, , s Toto sdělení navrhuje čtyři standardní modelová ustanovení vzájemného uznávání, ze kterých si mohou členské státy vybrat.

8 Soudní dvůr rozhodl 8, že při neexistenci plně harmonizačních předpisů na úrovni EU rozhodnou samy členské státy o úrovni, na níž si přejí zajistit bezpečnost na svém území, přičemž musí vzít v úvahu požadavky na volný oběh zboží v rámci EU 9. Soudní dvůr také konstatoval, že vzhledem k tomu, že míra ochrany se může v jednotlivých členských státech lišit, musí být členským státům povolen určitý prostor pro posouzení, a následně pak že skutečnost, že jeden členský stát uplatní méně přísná pravidla než jiný, neznamená, že pravidla tohoto druhého státu jsou nepřiměřená 10. Právo EU tedy v zásadě členským státům nebrání, aby zavedly vhodná opatření, pokud je považují za potřebná, k regulování a/nebo omezování uvádění stavebních výrobků na trh. Členské státy obvykle zavádějí tato opatření prostřednictvím postupu předchozího schválení, podle něhož by před uvedením výrobku na trh daného členského státu měl příslušný orgán členského státu na základě žádosti vydat formální schválení. Nicméně Soudní dvůr opakovaně rozhodl 11, že vnitrostátní právní předpisy, na jejichž základě podléhá uvedení výrobku na trh postupu předchozího schválení, omezují volný pohyb zboží a ve skutečnosti představují opatření rovnocenná s množstevním omezením dovozů ve smyslu článku 34 Smlouvy o fungování EU. Aby byly takové vnitrostátní předpisy oprávněné, musí být odůvodněné jednou z výjimek uvedených v článku 36 Smlouvy o fungování EU nebo jedním z nadřazených požadavků uznávaných judikaturou Soudního dvora a v obou případech by měly být přiměřené k zajištění dosažení sledovaného cíle a neměly by překročit rámec nezbytný k jeho dosažení (11. bod odůvodnění nařízení). Soudní dvůr také shrnul řadu podmínek, na jejichž základě by mohl být postup předchozího schválení odůvodněný: musí se zakládat na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích, a to tak, aby byla vymezena posuzovací pravomoc vnitrostátních orgánů tak, že tato pravomoc nebude vykonávána svévolně, neměl by v zásadě vést ke zdvojování kontrol, které již byly provedeny na základě jiných postupů, ať již ve stejném či jiném členském státě, předchozí schválení bude nezbytné, pouze pokud by následná kontrola nebyla skutečně účinná, nebo by neumožňovala dosáhnout cíle, neboť by k ní docházelo příliš pozdě, 8 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 10. února 2009, Komise proti Italské republice, věc 110/05, [2009] Sb. rozh. s. I Věc 50/83 Komise proti Itálii [1984] Recueil s. 1633, bod 12, a analogicky věc C-131/93 Komise proti Německu [1994] Recueil s. I-3303, bod Zejména viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 2004, Komise proti Francouzské republice, věc 24/00, [2004] Recueil s. I-00000, bod 65 a analogicky věc C-262/02 Komise proti Francii, [2004] Recueil s. I-6569, bod 37, a věc C-141/07 Komise proti Německu, [2008] Recueil s. I-0000, bod Rozsudek Soudního dvora ze dne 22. ledna 2002, Canal Satélite Digital SL, věc C-390/99, [2002] Recueil s. I- 607, bod 43; rozsudek Soudního dvora ze dne 10. listopadu 2005, Komise proti Portugalské republice, věc C- 432/03, [2005] Sb. rozh. s. I-9665, bod 52; rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 2004, Nicolas Schreiber, C-443/02, [2004] All ER (D) 276 (červenec), body

9 postup by neměl způsobenými náklady a délkou řízení odradit subjekty od uskutečnění jejich záměru Je předchozí schválení technickým pravidlem? Povinnost předložit stavební výrobky k předchozímu schválení před jejich uvedením na trh v členském státě nespadá do oblasti působnosti nařízení (12. bod odůvodnění nařízení). Tato povinnost však sama o sobě nepředstavuje technické pravidlo ve smyslu nařízení, protože nestanoví požadované vlastnosti daného (druhu) stavebního výrobku. Proto rozhodnutí o vyloučení nebo odstranění stavebních výrobků z trhu výhradně na základě toho, že nemají předchozí schválení, nepředstavuje rozhodnutí, na které se vztahuje nařízení. Pokud však je podána žádost o takové povinné předchozí schválení výrobku, každé zamýšlené rozhodnutí o zamítnutí žádosti na základě technického pravidla by se mělo přijímat v souladu s nařízením, aby žadatel mohl využít procesní ochrany, kterou nařízení poskytuje Postupy předchozího schválení a výrobky již zkoušené v jiných členských státech Požadavky provádět hodnocení souladu určitým způsobem uvedeným ve vnitrostátních předpisech by neměly být považovány za technické pravidlo, nýbrž za postup předchozího schválení ve smyslu 11. a 12. bodu odůvodnění nařízení o vzájemném uznávání. Je zřejmé, že technická pravidla ve smyslu nařízení se musí uplatnit prostřednictvím postupu předchozího schválení. Tato pravidla mohou určovat zkoušky, ověřování nebo jiné technické posuzování zkušebními laboratořemi, které by zase měly stanovit příslušný vnitrostátní správní orgán s nezbytnými prvky, aby mohl v této věci přijímat rozhodnutí. V rámci daného systému předchozího schválení v EU neexistují specifická pravidla pro posuzování případů, kdy byly zkoušky uloženy v zemích, kde byly provedeny stejné nebo podobné zkoušky. Stávající judikatura Soudního dvora 12 požaduje, aby se v těchto případech vnitrostátními právními předpisy přijala opatření pro zjednodušené postupy schvalování, které: musí být snadno přístupné, musí být možné je dokončit v přiměřené lhůtě, a pokud povedou k zamítnutí, musí rozhodnutí o zamítnutí umožňovat použití opravných právních prostředků. Vnitrostátní orgány zejména nejsou oprávněny nadbytečně vyžadovat technické nebo chemické analýzy nebo laboratorní zkoušky, pokud již takové analýzy byly provedeny v jiném členském státě a jejich výsledky byly nebo na žádost mohou být dány těmto orgánům k dispozici. Přesné splnění této povinnosti vyžaduje aktivní 12 Konkrétně rozsudek Soudního dvora ze dne 5. února 2004, Komise proti Francouzské republice, věc C-24/00, [2004] Recueil s. I

10 přístup té části vnitrostátního orgánu, kterému je předkládána žádost o schválení výrobku nebo, v těchto souvislostech, o uznání rovnocennosti osvědčení vydaného schvalujícím orgánem jiného členského státu. Takový aktivní přístup je dále vyžadován, je-li potřeba, také od tohoto druhého schvalujícího orgánu a v tomto ohledu musí členské státy zajistit, aby příslušné schvalující orgány mezi sebou spolupracovaly s cílem usnadnit postupy, které je nutné dodržet, aby byl umožněn přístup na vnitřní trh dovážejícího členského státu Výrobky uvedené na trh poprvé a výrobky uvedené v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě Podle čl. 2 odst. 16 a 17 nařízení o stavebních výrobcích existuje jasný rozdíl mezi dodáním na trh a uvedením na trh stavebních výrobků. Dodáním na trh se rozumí dodání stavebního výrobku k distribuci nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, zatímco uvedením na trh se rozumí první dodání stavebního výrobku na trh Unie. Pokud jde o dodání na trh členského státu v případě výrobků, které jsou v souladu s právními předpisy uvedeny na trh v jiném členském státě, a při neexistenci harmonizačních opatření EU pak vnitrostátní ustanovení, které vyžaduje, aby dovážené výrobky byly zkoušeny stejně jako výrobky uvedené poprvé na trh a byly schvalovány předem, představují opatření rovnocenné s množstevním omezením dovozů ve smyslu článku 34 Smlouvy o fungování EU 14. Pokud jde o první uvedení na trh EU viz bod 5.1 výše. 7. POSTUPY HODNOCENÍ A ŽÁDOSTI O INFORMACE Pokud příslušný orgán předloží výrobek k hodnocení s cílem stanovit, zda je či není nutné přijmout správní rozhodnutí, členský stát může požádat hospodářské subjekty o relevantní informace ohledně vlastností výrobku (článek 4 nařízení). Tato žádost by však měla být přiměřená: neměla by v zásadě vést ke zdvojování kontrol, které již byly provedeny na základě jiných postupů, ať již ve stejném či jiném členském státě. Členské státy nemohou odmítnout osvědčení nebo protokoly o zkouškách vydané subjektem posuzování shody akreditovaným pro příslušnou oblast posuzování shody podle nařízení (ES) č. 765/2008 z důvodu týkajícího se způsobilosti tohoto subjektu (článek 5 nařízení). 13 Viz rozsudek soudního dvora ze dne 10. listopadu 2005, Komise proti Portugalské republice, věc C-432/03, [2005] Sb. rozh. s. I-9665, body 46 a 47; věc 272/80 Frans-Nederlandse Maatschappij voor Biologische Producten [1981] Recueil s. 3277, bod 14, Brandsma, bod 12 a věc C-400/96 Harpegnies, [1998] Recueil s. I- 5121, bod Viz věc C-14/02 Atral proti Belgii, [2003] Recueil s. I-04431, bod 62, a rovněž věc C-390/99 Canal Satélite Digital, [2002] Recueil s. I-607, body 12, 25 a 29.