kras karst 1. st ročník konference Kras 1 st Karst Conference Speleofórum 2006, roč. 25 Speleofórum 2006, vol. 25 ISSN:

Transkript

1 Speleofórum 2006, roč. 25 Speleofórum 2006, vol. 25 ISSN: ročník konference Kras 1 st Karst Conference 21. dubna 2006 April 21, 2006 abstrakty přednášek sestavili / proceedings edited by: Pavel Bosák, Milan Geršl Jiří FAIMON, Jindřich ŠTELCL, Rudolf MUSIL Studium karsologie na Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně Study of Karsology at the Institute of Geological Sciences, Faculty of Science, Masaryk University, Brno (Czech Republic) kras karst 1. st. 06 Vlastimil HANZL Posuny skalních bloků v propadání Bílé vody Movements of rocky blocks in ponor of the Bílá voda Brook Pavel KALENDA, Vratislav BLECHA, Milan HRUTKA, Pavol MRAVEC Bukovinky - gravimetrické měření v Moravském krasu Bukovinky - gravity survey in the Moravian Karst Petr KOS, Petr NOVÁČEK Zjišťovací sondážní práce v jeskyni Hadí v Údolí Říčky Excavation pit in Hadí Cave in the Říčka Valley Lenka LISÁ, Martin CHADIMA, Jaroslav KADLEC Původ a geneze sedimentární výplně v jeskyních Botovská a Dolganskaja Jama, Ruská federace Evidence of provenance and origin of cave sediments: Botovskaya Cave and Dolganskaya Yama Cave, Russian Federation Kateřina MAREČKOVÁ, Hana NOVÁKOVÁ, Josef ČÁSLAVSKÝ, Hana PĚNČÍKOVÁ, Milan GERŠL Charakterizace zbarvení aragonitového útvaru Opona ve Zbrašovských aragonitových jeskyních pomocí GC/MS Characterization of the aragonite formation Opona coloration in Zbrasov aragonite caves by GC/MS Rudolf MUSIL Nálezy obratlovců v Moravském krasu a jejich význam pro jeho poznání The finds of vertebrates in the Moravian Karst as a fount of its knowledge Jiří OTAVA Současný stav znalostí polyfázového krasovění hranického paleozoika Present state of knowledge on the polyphase karstification of the Hranice Paleozoic Matjaž PUC Karel Absolon, Slovinský kras a Wilhelm Puttik Karel Absolon, Slovenian karst and Wilhelm Puttik Monika SCHWARZOVÁ, Jiří FAIMON, Petr ZAJÍČEK Geochemie skapových vod ve vybraných jeskyních v severní části Moravského krasu Geochemistry of dripwaters in selected caves of the North Part of the Moravian Karst Anna VOJTĚCHOVSKÁ, Jiří BRUTHANS Srovnávací stopovací zkouška na Králickém Sněžníku: Je fluorescein vhodný stopovač pro horské krystalinikum? Comparative tracing test on the Králický Sněžník Mt.: does represent fluorescein suitable tracer for mountainous crystalline region? Anna VOJTĚCHOVSKÁ, Martin KNÍŽEK, Jiří BRUTHANS, Helena VYSOKÁ Nové stopovací zkoušky v systému Rudické propadání - Býčí skála New tracer tests in the Rudické propadání - Býčí skála cave Helena VYSOKÁ, Ondřej ZEMAN, Jiří BRUTHANS Studium skapových vod v Ochozské jeskyni: Překvapivě dlouhá doba zdržení v nenasycené zóně i za extrémních stavů Study of dripping water in the Ochozská Cave (Moravian Karst): suprisingly long residence time in unsaturated zone even during extreme states S P E L E O F Ó R U M

2 Studium karstologie na Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně Study of Karstology at the Institute of Geological Sciences, Faculty of Science, Masaryk University, Brno (Czech Republic) Jiří Faimon Ústav geologických věd, PřF MU, Kotlářská 2, Brno faimon@sci.muni.cz Jindřich Štelcl Ústav geologických věd, PřF MU, Kotlářská 2, Brno stelcl@sci.muni.cz Rudolf Musil Ústav geologických věd, PřF MU, Kotlářská 2, Brno rudolf@sci.muni.cz The Institute of Geological Sciences (Faculty of Science, Masaryk University, Brno) intends to provide the higher education in the field of Karsology. The general goal is to create a newly accredited field of the study in Bachelor s and Master s degree programs in future. At a first step, the Karsology study plan will be accredited into the standard geology program framework. The education in Karsology is aimed to both amateurs (speleologists) and professionals (karst institution employments, environmentalists, and other natural scientists from related fields). The renowned researchers and teachers from the whole Czech Republic will participate in lectures. They would like to create a natural educational/research/scientific centre that will be capable to give long-term services to the peoples and institutions operating in the field of karst. Key words: education; geology; institute; karsology; karst; study VČeské republice v současné době chybí možnost univerzitního studia karsologie navzdory velkému množství speleologů, krasových oblastí a jejich bohaté historii. V mnoha brněnských institucích (vysoké školy, ústavy Akademie, muzea a další) existuje velká základna odborníků orientovaných na krasovou problematiku. V průběhu více než 200 let zde byly vybudovány nejrozsáhlejší sbírkové fondy zoopaleontogických a paleolitických nálezů ve střední Evropě. Výzkumu krasových systémů a procesů se již dlouhodobě věnují pracovníci Masarykovy univerzity, zejména v oblasti petrologie, radiochemie, sedimentologie, pedologie, speleoklimatologie, geochemie, hydrogeochemie, hydrogeologie, zoo/fytopaleontologie a archeologie. Některé z těchto výzkumů jsou nebo v minulosti byly podporovány granty GAČR a dalšími granty financovanými z nestátních zdrojů. Celá řada dílčích problémů je již na Masarykově univerzitě dlouhodobě přednášena. S ohledem na výše uvedené aktivity bylo vedením Ústavu geologických věd přijato rozhodnutí vytvořit postupnými kroky samostatný studijní obor Karsologie. Jedním z prvních kroků je inovace předmětů stávajícího bakalářského a magisterského programu G EOLOGIE (studijní program G EOLOGIE) tak, aby umožnily vytvoření nového studijního plánu a akreditaci nového státnicového předmětu K ARSOLOGIE. Inovace spočívá v důsledné koordinaci sylabů, detailní přípravě akreditace, zkvalitnění prezentací multimediální technikou a v doplnění odborné studijní literatury. Jako modelová oblast bude sloužit Moravský kras. Projekt tak rozvine dlouhodobé kulturní, historické, geografické a personální vaby Masarykovy univerzity k tomuto největšímu a nejlépe prozkoumanému krasovému území v České republice. Výuka karsologie je určena pro studenty z řad amatérských zájemců, speleologů, ochránců přírody a přírodovědců s příbuzným zaměřením. Klade si za cíl (1) vytvořit přirozené vzdělávací centrum pro výchovu nových odborníků-karsologů, komplexně vybavených (teoreticky i prakticky) pro řešení všech aspektů krasové problematiky, Tab. 1 Seznam předmětů v doporučeném studijním plánu Karsologie Tab.1 List of subject in recommended curriculam of Karstology (2) nabídnout různé formy prohloubeného vzdělání širokému spektru zájemců o krasovou problematiku (např. celoživotní vzdělávání, Univerzita třetího věku, kombinované formy studia), (3) vytvořit přirozené vzdělávací a vědecké centrum, volně sdružující krasové specialisty, (4) poskytnout odborný servis (personální i expertní) institucím (správa jeskyní, AOPK ČR, medicínské organizace) a jednotlivým speleologickým skupinám organizovaným v České speleologické společnosti. Výuka bude zabezpečena interními specialisty Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity ve spolupráci s předními odborníky z GLÚ AVČR, ČGS, AOPK a dalších institucí (viz tab. 1). Projekt je podporován grantem FRVŠ 1019/2006 S P E L E O F Ó R U M

3 Posuny skalních bloků v propadání Bílé vody Movements of rocky blocks in ponor of the Bílá voda Brook Vlastimil Hanzl Ústav geodézie VUT v Brně hanzl.v@fce.vutbr.cz The goal of the project GACR No. 205/04/0047 was to determinate movements of rock blocks in the ponor of the Bílá voda Brook. In summer of 2004, 29 points on rock blocks were stabilized. Methods of precise levelling and space intersection were applied for the determination of space coordinates of points in the basic stage. The coordinates of points were computed using robust adjustment by Polar modul of the program system of Orient. Achieved accuracy was about 1 mm and is sufficient for this purpose. The second stage was measured after great flood in spring of 2005 and the third stage in summer of The movements of points are shown in tables 2 and 3. The significant values are printed in bolt. The planimetry movements are shown on figure 1. Jedním z cílů projektu GAČR č. 205/04/0047 je určení trajektorie pohybu skalních bloků v lokalitě propadání Bílé vody a stanovení pravděpodobných příčin jejich pohybu. Velikost, směr a rychlost pohybu lze určit na základě geodetických měření bodů stabilizovaných ve skalních blocích. Při náhodném porovnání měřených délek a převýšení mezi body 33 (na pohybujícím se největším skalním bloku) a 39 (na stabilní skále) byly zjištěny pozoruhodné rozdíly (tab.1). Měření z let 1994 a 2002 bylo provedeno s přesností cca 5-10 mm, proto jsou data uvedena na 2 desetinná místa. Je zřejmé, že bod 33 mění svoji polohu. V létě 2004 bylo provedeno osazení 29 bodů na skalních blocích v propadání potoka Bílá voda. Stabilizace byla provedena měděnými nýty s vývrtem. Body č. 5, 33, 39 byly již dříve stabilizované železným nýtem a sloužily speleologickým měřením. Pro určení prostorových souřadnic sledovaných bodů vzákladní etapě byla použita metoda přesné nivelace a prostorové protínání z měřených horizontálních a zenitových úhlů a šikmých délek. Měření byla vykonána v období, kdy propadání bylo vyschlé a bylo provedeno dvěmi nezávislými skupinami (srpen: Hanzl+Suchá, září: Chodurová+Konečná). Prostorové souřadnice bodů byly určeny robustním vyrovnáním použitím modulu Polar programového systému ORIENT. Výsledkem vyrovnání jsou prostorové souřadnice všech bodů včetně parametrů pro analýzu přesnosti. Průměrná střední chyba v souřadnici X byla 0,6 mm, v souřadnici Y 0,7 mm, v souřadnici Z 0,3 mm. Dosažená přesnost je pro daný účel vyhovující, zejména když uvážíme, že podmínky pro měření nebyly příliš příznivé. Kluzký povrch skalních boků a směs bláta, štěrku a zbytků dřeva mezi skalními bloky vyžadují opatrnost při měření i výběru stanovisek. Po jarním tání v roce 2005 a během následující povodně došlo k výraznému zvýšení vodní hladiny a v propadání vzniklo jezero o hloubce vody několik metrů. Po opadnutí vody a očistění bodů od nánosů došlo v dubnu 2005 k opětovnému zaměření (Chodurová+Konečná) a určení polohy bodů na skal- Tab.1 Pohyb největšího skalního bloku (33) proti pevné skále (39) Tab. 1 Movement of the largest block (No. 33) against the solid rock (No. 39 Tab. 2 Posuny L04-J05 na bodech v mm, bod 19 nebyl dostupný Tab.2 Movements L04-L05 on point in mm, point No. 19 was inaccessible Obr.1 Zobrazení vodorovných posunů Fig. 1 Visualisation of horizontal movements Tab. 3 Posuny L04-L05 na bodech v mm Tab.3 Movements L04-L05 on points in mm 76 S P E L E O F Ó R U M

4 ních blocích. Průměrná střední chyba v souřadnici X byla 0,8 mm, v souřadnici Y 1,0 mm, v souřadnici Z 0,7 mm. V srpnu 2005 bylo provedeno další měření (Hanzl+Nogová), kdy potok byl vyschlý a podmínky pro měření byly velmi podobné podmínkám v základní etapě. Průměrná střední chyba v souřadnici X byla 1,0 mm, v souřadnici Y 1,2 mm, v souřadnici Z 0,4 mm. Ze souřadnic získaných v létě 2004 (L04), na jaře 2005 (J04), a v létě 2005 (L05), byly určeny rozdíly (viz tab. 2 a 3). Na základě středních chyb v souřadnicích určovaných bodů je možné určit střední chybu posunu bodu. Za jednoznačně prokázaný posun považujeme obvykle ten, který je větší než 2,5 násobek střední chyby posunu (pro posuny L04-J05: 2,5 / 3,0 / 2,0mm), (pro posuny L04-L05: 3,0 / 3,5 / 0,5 mm).takové posuny jsou v tabulkách 2 a 3 zvýrazněny tučně. Z tab. 2 a 3 vyplývá, že u sledovaných bodů došlo k poklesu (s výjimkou bodů 5, 27, 39) během jednoho roku o průměrnou hodnotu 11 mm, což odpovídá očekávaným hodnotám podle tab. 1. Horizontální posun větší jak 10 mm byl na bodech 6, 7, 8, 25, 31 (viz obr. 1). Posuny a rotace jednotlivých bloků jsou různé. Měření posunů bude pokračovat i v roce Bukovinky - gravimetrické měření v Moravském krasu Bukovinky - gravity survey in the Moravian Karst Pavel Kalenda ČSS ZO 6-19 Plánivy pkalenda@volny.cz Vratislav Blecha Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy Praha vblecha@natur.cuni.cz Milan Hrutka Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy Praha Pavol Mravec ČSS ZO 6-15 Holštejnská The aim of the gravity survey in the Bukovinky Valley in 2005 was to reveal continuation of anomalies found during previous gravity surveys. The first results of interpretation indicate sediment-free cave near the Židův Doline. The sediment-free cave continues probably from the Židův Doline under the whole Bukovinky Valley in the WSW direction. Another sediment-free cave was discovered to the south of and above the Dóm leknínových jezírek Dome (Amatérská Cave). This anomaly can be probably interpreted as an anomalous prolongation of the Holštejnská Cave, which changed its direction along the Nová Rasovna tectonic fault. Tíhová měření v letech měla za cíl nalézt pokračování Holštejnské jeskyně a případných přítoků horní jeskynní úrovně (Hypr 1980; Kadlec 1995,1996,1997; Kadlec a kol. 2001; Kalenda a kol. 2004; Kalenda, Kučera a Mravec 2005a, b), která se dnes nachází cca 70 m nad aktivním tokem Bílé Vody a Sloupského potoka. Nejvýznamnějšími reprezentanty této jeskynní úrovně jsou horní patra Sloupských jeskyní (Absolon 1970) nebo Holštejnská jeskyně (Moučka 1967, 1968, 1987; Zámek a Zatloukal 1993; Zatloukal, red. 1996). V roce 2003 bylo nad známým profilem Holštejnské jeskyně provedeno pokusné tíhové měření, které ukázalo, že tíhové anomálie i nad zcela sedimenty vyplněnou jeskyní v hloubce cca 30 m jsou zjistitelné a interpretovatelné (Blecha a Kalenda 2004; viz obr. 1). Na dalších dvou profilech bylo zjištěno pokračování Holštejnské jeskyně a ukázalo se, že je i v tomto úseku zcela vyplněna sedimenty. Protože se vdalším průběhu jeskyně stočila do směru mimo další proměřené profily, bylo v roce 2004 provedeno rozsáhlejší měření v síti 4 profilů a bylo zjištěno cca 200 m dalšího pokračování Holštejnské jeskyně (Blecha a kol. 2005). Současně byla zjištěna anomálie dosud neznámé jeskyně jv. od Holštejnské jeskyně. Charakter anomálie byl podobný Holštejnské jeskyni. Větší tíhová anomálie na křížení Holštejnské jeskyně s tektonikou Nové Rasovny byla interpretována jako částečně sedimenty vyplněné jeskynní chodby. Významná anomálie interpretovaná jako volné prostory byla indikována na profilech P12 a P13 u cesty od křižovatky U kaštanu do Sloupu. Významná anomálie byla zjištěna na profilu P14 V oblasti Bukovinek; ukazuje také na volné prostory v této oblasti. V roce 2005 byly zahuštěny profily na poli v. od lomu Malá dohoda (P8 a P9), aby bylo lépe zjištěno pokračování Holštejnské jeskyně na J od tektoniky Nové Rasovny. Byl proměřen profil P15 za účelem detailního zjištění rozsahu volných prostor v této oblasti a byla proměřena téměř celá plocha úvalu Bukovinky (profily P18 až P40). Nejvýznamnější tíhové anomálie byly zjištěny v okolí lomu Malá dohoda (označeno 1 na obr. 2). S nimi srovnatelné anomálie jsou také v okolí Židova závrtu (označeno 2 na obr. 2). V těchto místech by se podle interpretace měla nacházet rozsáhlá vertikální dutina. Část rozsáhlé anomálie nad Dómem leknínových jezírek s druhým lokálním minimem cca 100 m jižněji (označeno 3) zůstala v poli lokálních anomálií. V těchto místech by se mohl nacházet dóm, který se vytvořil provalením stropu mezi Dómem leknínových jezírek a chodbou v úrovni Holštejnské jeskyně. Je pravděpodobné, že tato prostora přímo navazuje na Holštejnskou jeskyni, jejíž jeden z interpretovaných průběhů může pokračovat podél j. okraje lomu Malá dohoda a středem profilu P12 (označeno 4). Od tohoto dómu vede dále na JZ jasně patrná anomálie, která je interpretovatelná jako volná dutina o průměru cca 10 m v hloubce cca 35 m (označeno 5). Pokračování samotné Holštejnské jeskyně bylo zjištěno až do jejího křížení s tektonikou Nové Rasovny (označeno 6 na obr. 2). V tomto bodě byly zjištěny Obr. 1 Gravimetrické profily Fig. 1 Gravimetric profiles Obr. 2 Lokální gravimetrické anomálie Fig. 2 Local gravimetric anomalies S P E L E O F Ó R U M

5 pravděpodobně volné prostory. Od tohoto bodu je možno interpretovat její pokračování na Z pod v. okraj lomu Malá dohoda a dále podél jejího j. okraje až k Dómu leknínových jezírek (viz výše). Druhá možnost dalšího pokračování vede nevýraznou anomálií v původním směru. V tomto případě by se jednalo o chodbu zcela zaplněnou sedimenty. Třetí možností je, že by se směr Holštejnské jeskyně stočil prudce k V (ve směru možného přítoku Lipoveckého potoka, který protékal svého času jeskyní Nová Rasovna až do oblasti dnešní Staré Rasovny) a posléze se stočil (po jejich vzájemném soutoku) do původního směru k JZ na paralelní tektonické linii (označeno 7 na obr. 2). Anomálie v dalším pokračování ukazuje na významnou chodbu, pravděpodobně s postupně se zvětšujícími volnými prostorami až do míst jejího hloubkového křížení s údolím u křižovatky U kaštanu (označeno 8), která byla částečně zachycena na několika bodech profilu P13 a možná i profilu P18. Ze Židova závrtu vede přes Křížův závrt (na obr. 2 označeno 9) do Bukovinek výrazná anomálie, která je interpretovatelná jako chodba o průřezu 5 x 5 m s volným profilem v hloubce cca 35 m. Na rozdíl od anomálií Holštejnské jeskyně, veškeré anomálie v Bukovinkách mají 3 4x větší hodnoty tíhového zrychlení ( μgal), což svědčí o značném rozsahu volných prostor. Další anomálií v Bukovinkách je anomálie zachycená na profilech P38 a P40 (na obr. 2 označeno 10). Interpretovaná hloubka odpovídá opět vysoké jeskynní úrovni Holštejnské jeskyně. Na j. konci profilů P36 až P40 byly částečně zachyceny rozsáhlé anomálie, ale protože není známo jejich maximum ani šířka, nelze je ani hloubkově ani rozměrově modelovat. V každém případě se jedná o anomálie vyvolané volnými prostory. Zajímavá anomálie byla registrovaná na šesti bodech profilu P40 (na obr. 2 označeno 11), kde interpretovaná volná dutina by se měla nalézat pouze několik metrů pod povrchem (pravděpodobně komín na tektonice). Další menší anomálie byly identifikovány u závrtu č. 130 (na obr. 2 označeno 12) a uprostřed profilu P28 (na obr. 2 označeno 13). Tyto anomálie se nacházejí při okrajích měřeného území a k ověření jejich zdrojů by bylo třeba provést další měření. Literatura: Absolon K. (1970): Moravský kras, I. a II. díl. Academia: 1-416, Praha. Blecha V., Kalenda P. (2004): Gravimetrický průzkum Holštejnské jeskyně v Moravském krasu. Zpr. Geol. Výzk. v r. 2003: Praha. Blecha V., Kalenda P., Mravec P., Kučera J. (2005): Gravimetrický průzkum pokračování Holštejnské jeskyně. Speleofórum 2005, 24: 6-8. Praha. Hypr D. (1980): Jeskynní úrovně v severní a střední části Moravského krasu. Sbor. Okr. muzea v Blansku, XII: Kadlec J. (1990): Holštejnské údolí v Moravském krasu. Knih. Čes. speleol. Spol., 28: Kadlec J. (1995): Geofyzikální měření ve Sloupském a Holštejnském údolí. Rekonstrukce vývoje Sloupského údolí. Knih. Čes. speleol. Spol., 25: Praha. Kadlec J. (1996): Holštejnské údolí v Moravském krasu. Knih. Čes. speleol. Spol., 28: Praha. Kadlec J. (1997): Reconstruction of the development of semiblind ponor valleys in Moravian Karst based on geophysical surveying (Czech Republic). Proc. 12 th Int. Congr. Speleol., La Chajd-de-Fonds: Kadlec J. et al. (2000): A complex study of the Holštejnská cave deposits (Moravian Karst, Czech Republic). Proc. Conf. Climate Changes the Karst Record II: Kraków. Kadlec J. et al. (2001): Cenozoic history of the Moravian Karst (northern segment): Cave sediments and karst morphology. Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 86: Brno. Kalenda P., Kučera J., Duras R., Mravec P. (2004): Zjišťování hloubek dna a vývoje Hrádského žlebu. Speleofórum 2004, 23: Praha. Kalenda P., Kučera J., Mravec P. (2005a): Vývoj říční sítě Moravského krasu. Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 90: Brno. Kalenda P., Kučera J., Mravec P. (2005b): Vývoj jeskynních systémů v severní části Moravského krasu s přihlédnutím k novým poznatkům z Holštejnské jeskyně. Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., XC: Brno. Moučka J. (1967): Jeskyně č. 4C - Holštejnská. Čs. kras, 19: Praha. Moučka J. (1968): Holštejnská jeskyně. Speleol. zprav., l:. l-2. Brno. Moučka J. (1987): 20 let od objevu Holštejnské jeskyně. Speleofórum 87: Brno. Zámek E., Zatloukal R. (1993): 26 let práce v Holštejnské jeskyni. Speleo (Praha), 11: Zatloukal R. (Red., 1996): Speleologie na Holštejnsku. Výzkumy v letech Knih. Čes. speleol. Spol., 28: Praha. Zjišťovací sondážní práce v jeskyni Hadí v Údolí Říčky Excavation pit in Hadí Cave in the ŘíčkaValley Petr Kos ČSS ZO 6-12 Speleologický klub Brno kos@uapp.cz Speleologický klub Brno performed in 2005 exploration pit at the terminal part of Hadí Cave (southern part of the Moravian Karst). Two new sedimentary profiles were obtained. Cave can represent paleoponor of the Hádecký Creek. k odbornému posouzení geology či paleontology. Po nezbytných analýzách bude jeskyně uvedena do původního stavu. Úvod a popis prací Z hlediska revizního přehodnocení jeskynních sedimentů v jižní části Moravského krasu ve spolupráci sgeologickým ústavem AV ČRPraha akatedrou geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Brno byly v roce 2005 provedeny výkopově-sondážní práce v koncové partii j. Hadí R-14 (srv. Himmel a Himmel 1967). Pro lepší představu čtenáře, zmíněná jeskyně se nachází v těsné blízkosti světoznámé j. Pekárny, ležící na katastru obce Mokrá (okr. Brno-venkov). Naše ZO zde provedla sondážní výkop, který odkryl nejmladší redeponované vrstvy z předchozích výzkumů a prošel dosud netknutými intaktními vrstvami fluviálního původu (srv. Valoch, Svoboda a Balák 2002, s. 27; Musil 2002, s. 62). Sedimenty byly zastoupeny jemnými jíly, písčitými jíly a jemnými rezavými písky. Průzkumné práce navíc doložily existenci pokračování hlavní chodby jeskyně j. směrem do masivu Mokerské plošiny, tedy směrem k j. Pekárně. Pokračování bylo zaplněno sedimenty a sintry. Jeskyně byla členy ZO znovu aktuálně zmapována a nová sonda orientačně zaměřena. Dokumentován byl profil v čelbě chodby (B) a profil na začátku kopané sondy (A). Výkopem byla obnažena část chodby gravitačního profilu s náznaky stropní kulisy, spadající šikmo pod úroveň současného dna jeskyně. Během výzkumu nebyly nikde zaznamenány větší volné dutiny. Vytěžený sediment byl na přání Správy CHKO MK uložen přechodně na igelitovou fólii přímo v jeskyni. V současnosti je zmíněný profil takřka přichystán Závěr Jeskyně Hadí představuje pravděpodobně fragment horizontální fluviální jeskyně, nelze však přesněji určit její funkci. Mohlo by se teoreticky jednat např. o paleovyvěračku Hostěnického potoka z prostoru Mokerské plošiny či o paleoponor Hádeckého potoka. Pro druhou možnost by svědčil nález skalního dna, zastiženého vsondě při m.b.č. 4. Sedimenty zastižené ve dně jeskynní chodby mohou spadat ještě do pleistocénu, nelze však vyloučit ani stáří pliocénní (srv. Musil 2002), na základě výskytu pestrých složek (jíly, písky). Hrubé říční štěrky, známé např. z j. Pekárny, nebyly v Hadí j. zastiženy. Literatura: Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskyně v povodí Říčky. ZK ROH KSB: Brno. 78 S P E L E O F Ó R U M

6 Musil R. (2002): Fauna moravských jeskyní s paleolitickými nálezy. Dolnověstonické studie, 7: Brno. Valoch K., Svoboda J., Balák I. (2002): Katalog moravských jeskyní s paleolitickými nálezy. Dolnověstonické studie, 7: Brno. Obr. 1 / Fig. 1 Obr. 1 Jeskyně Hadí - plán jeskyně s umístěním sondy a přechodné deponie Fig. 1 Hadí Cave plan with location of the pit and temporary depony Obr. 2 Jeskyně Hadí - dokumentované profily ve zjišťovací sondě na konci chodby (A, B) Fig. 2 Hadí Cave profiles in the pit at the end of gallery Profil A: 1) šedočerná suť 2) červenohnědá jílovitá hlína 3) šedožlutá jílovitá hlína s váp. konkrecemi 4) žlutohnědá jílovitá hlína s váp. konkrecemi 5) světle žlutohnědá jílovitá hlína s vložkami jemného rezavého písku 6) rezavě hnědá jílovitopísčitá hlína s vložkami jemného žlutého písku 7) rezavý písek s oblázky bílého křemene 8) váp. konkrece 9) šedobílý písek s oblázky křemene 10) čokoládově hnědý jíl Profil B: 1) žlutočervená jílovitá hlína 2) žlutočervený jemný písek 3) žlutozelený jíl 4) červený jíl s granulovitou odlučností 5) jemný rezavý písek Obr. 2 / Fig. 2 Původ a geneze sedimentární výplně v jeskyních Botovská a Dolganskaja Jama, Ruská federace. Evidence of provenance and origin of cave sediments: Botovskaya Cave and Dolganskaya Yama Cave, Russian Federation Lenka Lisá Geologický ústav AVČR, Rozvojová 135, Praha 6; lisa@gli.cas.cz Martin Chadima Jaroslav Kadlec Sediments exposed in the Botovskaya and Dolganskaya Yama Caves, Siberia, Russian Federation were studied in the framework of the EU INTAS Program: Speleothems and other cave sediments from Siberia: an archive from the boreal climate zone with the potential for climate reconstruction on an annual to decadal basis (SPELEOARCH). Morphology of the passages in the Botovskaya Cave documents two stages of the cave development: Tertiary phreatic stage can be characterized by the formation of cave channels and younger changes in vadose regime. Several sections in detrital cave sediments show periodical sediment deposition. There are two types of sediments in the cave fill: the older, basal sands derived from weathered bedrock sandstones were probably horizontally transported at a short distance. The overlying sediments dominated by clay and clayey sands were transported vertically with precipitation waters from the surface above the cave (probably during the Quaternary). The rock fabric as derived from the anisotropy of magnetic susceptibility (AMS) measurements suggests the flow from W to E or from SW to NE (i.e., from the cave entrance towards the rock massif). In the contrary to Botovskaya Cave, the Dolganskaya Yama Cave the significant sedimentary fills are missing, except the relics of colluvial and fluvial types of sand and clay/sand sediments. During Quaternary, these sediments were influenced by the cryogenic processes. Older weathered sediments deposited in deeper parts of cave are mostly fluvial with textures of thermoerosion. Younger non-weathered sediments are represented by colluvial deposits influenced by segregation ice cryogenic processes. Key words: Cave sediments, anisotropy of magnetic susceptibility, quartz microstructures, magnetic properties, radioactivity Vrámci výzkumného projektu, podporovaného EU (program INTAS) Speleothems and other cave sediments from Siberia: an archive from the boreal climate zone with the potential for climate reconstruction on an annual to decadal basis (SPELEOARCH), jsme se v letech 2004 a 2005 zúčastnili dvou expedic na východní Sibiř, do oblasti jeskyní Botovská a Dolganskaja Jama. Naším cílem byl výzkum klastických jeskynních sedimentů. Botovská jeskyně se nachází ca 500 km s. od Irkutsku v Angarsko-lenském plató. Systém je vyvinut ve vrstvě ordovického vápence 6-12 m mocné, vložené mezi podložní a nadložní pískovce. Systém Botovské jeskyně, s více než 60 km dosud objevených chodeb, je jedinečnou ukázkou dvou rozměrného jeskynního labyrintu. Morfologie chodeb dokládá dvě fáze tvorby jeskynního systému: během starší freatické fáze vznikaly převážně jeskynní kanály, které byly v pozděj- S P E L E O F Ó R U M

7 0cm Badly evident stratification Accumulations of mangan oxides Fe oxides Sandy layers Obr. 1 Termoeroze, 120 metrů pod současným povrchem, jeskyně Dolganskaja jama Fig. 1 Thermoerosion, 120 m below surface, Dolganskaja Cave 100cm ších obdobích přemodelovány vodou, proudící ve vadózním režimu. Profily klastickými sedimenty v jeskyni Botovské ukazují především změny v ukládání a erozi jeskynní výplně. Není vyloučeno, že mezi jednotlivými vrstvami mohou existovat značně dlouhé hiáty. Na základě naměřených magnetických parametrů (magnetická susceptibilita, anizotropie magnetické susceptibility) lze sedimenty rozdělit na dva typy. Starší bazální písky jsou odvozeny od podložních kambrických pískovců a byly transportovány horizontálně na krátkou vzdálenost. Nadložní sedimenty reprezentované především jíly a jílovitými písky byly transportovány vertikálně dešťovou vodou a vodou z tajícího sněhu z povrchu nad jeskyní pravděpodobně v kvartéru. Hodnoty anizotropie magnetické susceptibility (AMS) indikují směr transportu starších písků od Z až JZ k V až SV (tj. od vchodu do jeskyně směrem do systému). Vodní tok mohl proudit jeskyní nejspíše v terciéru, ještě před vznikem okolních hlubokých údolí (Botovská jeskyně leží 310 m vysoko nad místní erozní bází). Jeskyně Dolganskaja jama s přilehlou jeskyní Delfín představují rozsáhlý vertikální a horizontální jeskynní systém, s poměrně chudou sedimentární výplní. Sedimentaci lze rozdělit na starší etapu fluviálních a mladší období deluviálních procesů. Starší fluviální jíly a písčitojílovité sedimenty jeví různý stupeň zvětrání, charakterizovaný vyšším obsahem stabilních těžkých minerálů, vyšší magnetickou susceptibilitou, zvýšenou radioaktivitou a změnami na povrchu křemenných zrn odrážejících délku transportu. Zdrojový materiál pochází z prachovců a pískovců v těsné blízkosti jeskyně. V deluviálních sedimentech pak převládají bohaté minerální frakce, angularita a vysoký reliéf zrn společně s poměrně nízkou radioaktivitou. Tyto sedimenty byly transportovány na krátkou vzdálenost gravitačními procesy a srážkovou vodou. Sedimenty zachované ve vzdálenějších částech jeskyně jsou vždy fluviální, v některých případech byly post-depozičně postiženy deluviálními procesy a termoerozí. Starší fluviální sedimentace je charakteristická zvýšením zaoblenosti zrn, snížením reliéfu zrn a přítomností mechanických struktur. Zároveň se v sedimentech zvyšuje obsah opakní frakce těžkých minerálů a ultrastabilních těžkých minerálů. Se zvyšujícím se obsahem zirkonu roste také obsah radioaktivity, zvýšený obsah opákních minerálů podmiňuje zvýšené hodnoty magnetické susceptibility. S intenzitou zvětrávacích procesů roste obsah opákních minerálů, který koreluje s relativně vyššími hodnotami magnetické susceptibility. Měření magnetické stavby (pomocí AMS) přineslo výsledky, umožňující interpretaci sedimentačních textur. V jeskyni Delfín (20 m pod povrchem) byl na základě textur popsán výskyt segregačního ledu a mikrotextury odpovídající kryogennímu províření. Makroskopicky neporušené vrstvy pomalé sedimentace na dně propasti vykazovaly velmi neuspořádanou magnetickou stavbu. Takový obraz AMS je pro sedimenty klidného prostředí netypický a je tedy pravděpodobné, že původní magnetická stavba byla druhotně porušena mikroprovířením, vyvolaným kryogenními procesy. V jeskyni Dolganskaja Jama (v hloubce 120 m pod povrchem) byly prokázány projevy termoeroze. Anizotropie magnetické susceptibility indikovala deluviální, neuspořádaný typ sedimentace, dokazující přítomnost permafrostu v hloubce nejméně 120 m pod povrchem terénu. Charakterizace zbarvení aragonitového útvaru Opona ve Zbrašovských aragonitových jeskyních pomocí GC/MS Characterization of coloration of the aragonite Opona speleothem formation in the Zbrašov Aragonite Caves by the GC/MS Kateřina Marečková SPŠ chemická, Vranovská 65, Brno Hana Nováková SPŠ chemická, Vranovská 65, Brno Josef Čáslavský Fakulta chemická VUT v Brně, Purkyňova 118, Brno caslavsky@fch.vutbr.cz Hana Pěnčíková SPŠ chemická, Vranovská 65, Brno Milan Geršl ČGS, Leitnerova 22, Brno ČSS ZO 6-23 Aragonit gersl@cgu.cz The Opona (The curtain) formation is one of the most beautiful objects in the Zbrašov Aragonite Caves. In eighties, the color, which was originally chalky white to glass-clear, started to change to gray and reddish brown in some parts. The main goal of this study was the characterization of organic compounds from the Opona surface by mass spectrometry. For this purpose, samples of colored material were taken from several places at the Opona formation. Samples were extracted by organic solvent using accelerated solvent extraction and also under transmethylation conditions. Both extracts were then analyzed by capillary CG with mass spectrometric detection. Various chemical compounds were identified by this way, some of them can serve as the proof of anthropogenic activities in the cave (smoking, explosives application), and other ones are proofs of microbial activity in the samples. Unfortunately, no information concerning the coloration origin was obtained by this way. The reason probably is, that the reddish color is caused by high-molecular-weight intracellular pigment, which is not amenable for GC; in this case, application of another mass spectrometric method used for the analysis of high-molecular-weight compounds of biogenic origin (like electrospray or MALDI-TOF) would be useful. Úvod Zbrašovské aragonitové jeskyně (ZAJ), se nacházejí v katastru obce Teplice nad Bečvou, 40 km vjv. od Olomouce. Okolní krasovou oblast Hranický kras tvoří několik ostrůvků vápence devonského a spodnokarbonského stáří, vystupujících z okolních mladších hornin. ZAJ jsou největší známou a jedinou turisticky zpřístupněnou jeskynní soustavou Hranického krasu. Při vzniku jeskyní se významně uplatňovaly korozní vlastnosti uhličitých minerálních vod. Působením uhličitých minerálních vod vznikaly ve zdejších jeskyních některé neobvyklé druhy krasové výzdoby. Mezi ně se řadí i několikacentimetrové drúzy aragonitu. V posledním dómu, Jeskyni Jurikově, je velký výběžek skalního stropu, zvaný Opona, porostlý krystalovaným aragonitem. Jsou to nádherné jehlicovité drůzy, třpytivě se lesknoucí, na nichž se drobí světlo lamp v nespočetné světelné záblesky (Kunský 1940). Opona V Jurikově dómu, na skalním štítu pojmenovaném Opona, se společně s kalcitovými pizolity vyskytují jehlicovité agregáty aragonitu délky 5-40, max. 80 mm. Na jejich konci zjistil Kašpar (1945) mléčně bílé tvarohovité povlaky, které tenkrát popsal jako 80 S P E L E O F Ó R U M

8 nový minerál ondřejit. Ondřejit byl později správně určen jako směs magnezitu a huntitu (Paděra a Povondra 1964). Na Oponě byl v minulosti identifikován kalcit, aragonit, magnezit, huntit, baryt a opál. V poslední době je věnována pozornost barevným a morfologickým změnám aragonitových speleotém. Výzkumy v letech (Marvanová a kol. 1991, 1992) poprvé potvrdily, že na znečištění aragonitové výzdoby se podílejí především plísně. Jejich spory jsou vnášeny do jeskynního klimatu přirozenými cestami. Následně se zachytávají na členitém povrchu aragonitových drúz, kde jsou živeny organickým materiálem, jako např. organickými textilními vlákny vnášenými do jeskyně návštěvníky (např. Marvanová a kol. 1991, 1992; Geršl a Novák 2003). Přímo na minerálních drúzách lze již pouhým okem pozorovat červenavé, rezavé až červenohnědé povlaky pokrývající větší část původně bílého aragonitu. Současné názory na původ a složení červených pigmentů Ze závěrů mikrobiologických výzkumů dosud prováděných v ZAJ vyplývá, že zabarvení Opony způsobuje přítomnost mikroorganizmů, jejichž metabolity mohou být zdrojem pigmentů. Např. podle Marvanové a kol. (1991) nebo Hanulákové a Marvanové (1994) některé z identifikovaných mikromycet plísní uvolňují červené pigmenty. Podle Morávka se (1992) se může jednat o vznik tzv. Schiffových bází. Sloučeniny typu Schiffových bází by mohly vznikat spolupůsobením oxidujících enzymů, produkovaných spolupřítomnými bakteriemi, a následnou katalyzující oxidací fenolických látek. Tak by vznikaly chinony, které v přítomnosti aminokyselin vytvářejí zmíněné Schiffovy báze. Tyto procesy jsou však popisovány na základě teoretických úvah a znalostí analogických procesů známých z jiných prostředí. Původ novotvořeného červeného zbarvení původně bílých až čirých minerálů Opony nebyl dosavadními výzkumy jednoznačně objasněn. Mineralogická charakteristika Opony a identifikace anorganických sloučenin Mineralogická charakteristika zkoumaných úseků jeskynní výzdoby Opony byla studována metodou rentgenové práškové difrakční analýzy. Analýzy byly pořízeny difraktometrem STOE STADI P (transmisní uspořádání s primárním monochromátorem Ge (111), Cu nebo Co záření, detektor lineárně poziční PDS). Analýza byla provedena v Laboratoři rentgenové difrakce Ústavu geologických věd PřF MU v Brně, fázová analýza pomocí programu VISUAL XPOW, databáze JCPDS. Z různých míst Opony bylo odebráno celkem 6 vzorků, makroskopicky tvořených několika minerálními fázemi. RTG analýzou byla potvrzena očekávaná přítomnost kalcitu, aragonitu, magnezitu a huntitu. Minerály byly v preparátech zastoupeny samostatně nebo v různých poměrech. V žádném z případů nebyla touto analýzou zjištěna minerální fáze, která by poskytovala červené zabarvení. Po relativní neúspěšnosti rtg-difrakčních metod při hledání původu červeného pigmentu byla využita také metoda elektronové mikrosondy. Analýzy byly prováděny na moderní elektronové mikrosondě CA- MECA SX100, vybavené pěti krystalovými spektrometry (WD) a energiově disperzním analyzátorem (ED) na Pracovišti elektronové mikroskopie a elektronové mikroanalýzy PřF MU v Brně. Z různých míst Opony bylo odebráno celkem 11 vzorků, z toho 2 se zřetelně červeným až rudým zabarvením. Rozkladu případných mikrobiologických materiálů doprovázejících vzorkované minerály, bylo zabráněno konzervací 15% roztokem glutaraldehydu. Ani pomocí elektronové mikrosondy se nepodařilo prokázat původ červeného pigmentu obsahem specifického minerálu, resp. přítomností anorganických sloučenin. Identifikace organických sloučenin Vzhledem k předpokladu organického původu červeného zbarvení byl učiněn pokus o jeho charakterizaci pomocí spojení plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie. Byly odebrány vzorky zřetelně zbarvených minerálů z povrchu Opony. Tyto vzorky byly extrahovány organickým rozpouštědlem (hexanem) v zařízení pro zrychlenou extrakci rozpouštědlem (One-PSE, Applied Separations, USA) po dobu 15 minut při tlaku 140 barů a teplotě 100 C ve dvou statických cyklech. Získaný extrakt byl po zkoncentrování analyzován pomocí plynové chromatografie s hmotnostně spektrometrickou detekcí (přístroj PolarisQ, sestávající z kapilárního plynového chromatografu vybaveného automatickým dávkovačem a hmotnostního spektrometru s elektronovou ionizací a analyzátorem typu sférické iontové pasti). Sloučeniny identifikované v těchto extraktech lze rozdělit do několika skupin: 1. Látky biogenního typu, důsledek aktivity živých organismů: alkany izoprenoidního typu (substituované v pozicích 2,6,10,14, ), ester kyseliny stearové, látky chinonového typu (např.ditercbutyl-benzochinon či 9,10-anthrachinon), squalen. 2. Povýbuchové zplodiny: dinitrotolueny, diethyltoluamid. 3. Produkty spalování organické hmoty (transport z venkovního prostředí, příp. kouření tabáku v jeskyni): naftalen, fluorenon, derivát fenalenu, fenantren, antracen, pyren, chrysen, benzofluorantheny, benzopyreny, indeno[1,2,3-cd]pyren, benzo[ghi]perlen. Obecně se jedná především o látky vznikající během spalovacích procesů, tedy pyrolýzy a pyrosyntézy organických látek. Naftalen využívání uhlí; fenantren spalovací procesy, antracen spalovací procesy v dopravě a v domácnostech; pyren spalovací procesy v dopravě a v domácnostech; benzoapyren, indeno[1,2,3-cd]pyren, benzo[ghi]perylen vedlejší produkty při spalování uhlí, dřeva, olejů, odpadu, významným zdrojem je automobilová doprava. 4. Fungicid: hexachlorbenzen. Hexachlorbenzen může pocházet z dřívějších pokusů o desinfekci Opony, v zemědělství býval aplikován plošně jako pesticid, vzniká při spalování odpadů. Od roku 1999, nebyl v jeskynním prostředí testován jiný fungicid než peroxid vodíku. 5. Laboratorní kontaminace: ftaláty. Identifikované sloučeniny sice indikovaly biogenní aktivitu v odebraných vzorcích, ale k odhalení původu červeného zbarvení nepřispěly. Toto zbarvení se použitou extrakcí neuvolnilo pevné zbytky po extrakci si své zbarvení podržely, zatímco extrakty byly bezbarvé a čiré. Následně bylo použito energičtější metody extrakce, a to varem pod zpětným chladičem v alkalickém metanolu. Za těchto podmínek docházelo k hydrolýze a k následné methylaci uvolněných sloučenin. Po ukončení extrakce byly lipofilní organické sloučeniny vyextrahovány do n-hexanu; po přesušení a zkoncentrování byla hexanová frakce opět analyzována plynovou chromatografií s hmotnostně spektrometrickou detekcí. Při této extrakci došlo k rozmělnění vzorku na jemnou kaši, nicméně ani v tomto případě nedošlo k uvolnění červeného barviva. V extraktech pak byly identifikovány sloučeniny potvrzující biogenní aktivitu v odebraných vzorcích (sloučeniny typu izoprenoidních alkanů, sloučeniny se steranovým skeletem hopanového typu, nicméně opět nebyly nalezeny žádné indicie vedoucí k identifikaci červeného zbarvení. Závěr Složení červených pigmentů minerálů Opony a jejich původ se pomocí rentgenové difrakční analýzy ani elektronové mikrosondy nepodařilo najít mezi klasickými anorganickými sloučeninami. K odhalení podstaty červeného zabarvení dosud nepomohlo ani využití některých metod organické chemie, resp. plynové chromatografie spojené s hmotnostní spektrometrií. Na základě dosud získaných výsledků lze vyslovit předpoklad, že červenavé zbarvení je způsobeno intracelulárním pigmentem mikroorganismů. K jeho charakterizaci by bylo zapotřebí využít metod schopných analyzovat těžší molekuly, než použitá metoda GC/MS. V získaných extraktech byly identifikovány sloučeniny ukazující na znečištění jeskynního prostředí v důsledku přítomnosti živých organizmů, resp. mikroorganizmů (skupina 1, viz. výše), činností při rekonstrukci návštěvní trasy jeskyní (skupina 2, 3) a jinou antropogenní činností, částečně probíhající také na povrchu a následným transportem do jeskynního prostředí (skupina 3, 4). Literatura: Čížek Z. (1995): Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Sbor. ref. ze semináře, BIJO: Praha. Geršl M., Novák M. (2003): Biologická degradace aragonitu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 2002: Brno. Hanuláková D., Marvanová L. (1994): Závěrečná zpráva o výskytu mikromycet ve Zbrašovských jeskyních a ověření možného fungicidního působení roztoku Boronitu na tyto mikroorganismy. MS, archiv správa Zbrašovských aragonitových jeskyní. Brno. Marvanová L., Kalousková V., Scháněl L. (1991): Napadení, poškození a znečištění aragonitu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. MS, archiv správa Zbrašovských aragonitových jeskyní. Brno. Marvanová L., Kalousková V., Hanuláková D., Scháněl L. (1992): Microscopic fungi in the Zbrašov aragonite caves. Čes. mykol., 46: Praha. Morávek R. (1992): K výzkumu napadení aragonitu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Ochrana přírody, 47, 2: Praha. Kašpar J. ( ): Ondřejit, nový nerost. Věda přírodní, 23: Praha. Kunský J. (1957): Zbrašovský teplicový kras a jeskyně na severní Moravě. Sbor. Čs. Spol. Zeměp., 62, 4: Praha. Kunský J. (1940): Aragonitové jeskyně u Hranic na Moravě. Časopis turistů, 52, 11-12: Praha. Paděra K., Povondra P. (1964): Das Vorkommen des Huntits und Magnesits aus den Grotten Zbrašov bei Teplice nad Bečvou. Acta. Univ. Carol., Geol., 1: Praha. S P E L E O F Ó R U M

9 Nálezy obratlovců v Moravském krasu a jejich význam pro jeho poznání The finds of vertebrates in the Moravian Karst as a fount of its knowledge Rudolf Musil Ústav geologických věd, PřF MU, Kotlářská 2, Brno rudolf@sci.muni.cz Osteological finds are never found in fluvial cave deposit. If they occur in them, they are alloch allochtonous. The osteological finds occur in the Moravian Karst in following deposits: Last Glacial to Holocene (mostly), Eemian Interglacial (most rarely and as a relict only), and Holstein Interglacial (most rarely). Ancient finds we know only from karst fissures (Waal Interglacial and Lower Miocene, MN 4). Nálezy obratlovců v krasových oblastech z hlediska geneze chodeb. Nálezy obratlovců můžeme očekávat ve všech horizontálních chodbách, a to bez rozdílu, zda se jedná a svahové jeskyně vytvořené srážkovými vodami nebo o horizontální jeskynní chodby vytvořené stále tekoucími vodami. Druhým, geneticky zcela odlišným místem jejich nálezů jsou pak vertikální pukliny, které končí na povrchu závrty. V úvahu nepřipadají aktivní vertikální chodby ponorů. Nálezy obratlovců v krasových oblastech z hlediska jejich lokalizace. Největší počet nálezů u horizontálních chodeb se vyskytuje v jejich vchodech případně v jejich blízkosti, týká se to všech zvířat žijících v blízkém okolí. Bývá tam i velké množství ptačích kostí a kostí drobných savců pocházejících z vývržků sov. U mnoha jeskyní můžeme zde najít i kulturní paleolitické vrstvy s pozůstatky kostí lovených zvířat. Jeskynní vchody představují tedy nedůležitější místa nejen z hlediska množství osteologických nálezů, ale i z toho důvodu, že se tam nachází v superpozici větší počet vrstev sedimentů z různých klimatických období. Bohužel v současné době jsou již skoro úplně zničené dřívějšími výzkumy. Osteologické nálezy můžeme samozřejmě zaznamenat i v celé délce horizontálních chodeb, daleko od jejich vchodů. V tomto případě se však jedná pouze o zvířata, která tato místa z nejrůznějších důvodů speciálně vyhledávala. Nemůžeme proto již v žádném případě očekávat možnost rekonstrukce tehdejšího v okolí žijícího společenstva, jedná se většinou pouze o jednotlivé druhy (medvědí jeskyně, doupata jeskynních hyen apod.). Pokud se týče vertikálních puklin, nacházíme nálezy kostí především tehdy, byly-li otevřené na povrch, nebo tam, kde končily na povrchu sníženinou závrtem. Předpokladem je, aby aspoň v nějaké době existence těchto puklin docházelo k poznenáhlému gravitačnímu vertikálnímu posunu sedimentů. Zdob, kdy je puklina vyplněna sedimenty až na povrch a nedochází k vertikálnímu posunu, osteologický materiál chybí. Nálezy obratlovců v krasových oblastech z hlediska typu sedimentů. Osteologické nálezy se nevyskytují nikdy ve fluviálních štěrkopíscích, tedy v sedimentech ukládaných proudící vodou. Pokud se v nich někdy nacházejí, jedná se vždy o druhotné naleziště, které časově nesouhlasí s jejich původním uložením. To se týká nejen štěrkopísků, ale většinou i sedimentů jemných, pokud byly naplavovány tekoucí vodou z ponorů. Pouze poblíž širokých ponorových vtoků, z doby, kdy byly částečně ucpané, mohou existovat výjimky (např. jeskyně Hladomorna v Holštejnském údolí, Musil 1979). V sedimentech takových jeskyní nebyly příznivé podmínky pro existenci jakýchkoliv zvířat. Příkladem může být Ochozská jeskyně v j. části Moravského krasu. Všechny poměrně mocné sedimenty ve Velkých síních Ochozské jeskyně byly naplaveny tekoucí vodou a nevyskytuje se v nich ani jediný fragment kosti. Ty nacházíme pouze v tzv. Medvědím trativodu, který je vzdálen od dnešního vchodu ca 270 m. V zemině hnědé barvy, která je typická pro interstadiál Pod hradem (ca 30 ka BP), se nacházejí relativně četné kosti jeskynních medvědů. Ty se tam nemohly dostat ani cestou od vchodu jeskyně a ani z druhé strany. Nemůže se jednat o žádný trativod, ale spíše o puklinu (komín) směřující k povrchu, která musela být někdy ukončená nějakým pro medvědy vhodným větším prostorem. Tyto sedimenty je nutné odlišovat od sedimentů pocházejících z komínů, naplavovaných rovněž vodou, ale periodicky. V tomto případě nezáleží na typu sedimentu a většinou ani ne na lokalizaci z hlediska délky jeskynní chodby. Typickým příkladem jsou Sloupsko-šošůvské jeskyně nebo jeskyně Pod hradem. Pokud se týče vertikálních puklin, můžeme nalézt osteologické nálezy bez ohledu na typ sedimentů v jakékoliv hloubce. Záleží pouze na tom, zda puklina ústí do nějaké větší horizontální chodby a dochází přitom k poznenáhlému poklesu sedimentů. Rychlost poklesu bývá velmi různá, někdy se vyskytují i hluboko pod dnešním povrchem poměrně mladé nálezy (např. Holštejnská jeskyně, celá řada závrtů). Nálezy obratlovců v krasových oblastech z hlediska času. Z hlediska poznání všech dřívějších pochodů v Moravském krasu se tato kapitola jeví jako nejdůležitější. Nejedná se přitom o dedukce týkající se složení vlastního společenstva nebo jednotlivých taxonů, ale spíše o jejich časové zařazení. Jejich časové rozvrstvení dovoluje totiž určité dedukce a interpretace, které se týkají celé řady pochodů probíhajících v určité době v tomto území. Analýzu nálezů z toho hlediska započneme od jejich nejmladší historie od holocénu, a odtud budeme pokračovat do vzdálenější minulosti. Pomineme-li vertikální pukliny, nacházíme holocenní osteologické nálezy především v jeskynních vchodech a pod vápencovými stěnami. Pokud se týče jeskynních vchodů, v současné době tyto sedimenty již většinou neexistují. Nálezy vzdálenější od vchodů jsou více méně výjimkou, nálezy z této doby hluboko v jeskyni jsou rovněž výjimečné a v každém případě ojedinělé. Souvisí to především s jiným druhovým složením holocenního faunistického společenstva, zcela odlišného od společenstva pleistocenního a s nepřítomností holocenních sedimentů. Znamená to, že v průběhu celého holocénu tj. v průběhu ca let nedošlo nikdy k otevření komínů a k přísunu holocenních sedimentů do jeskyně. Uvedené nálezy z pozdního glaciálu a holocénu jsou důležité především z hlediska studia probíhajících změn prostředí v této době. Ve všech údolích Moravského krasu dochází na přelomu pleistocénu a holocénu k odstranění navátých spraší z konce posledního glaciálu. Dnes je nacházíme pouze naplavené u většiny propadání (Hostěnické propadání, jeskyně Hladomorna a zvlášť mocné sprašové hlíny jsou u Rudického propadání). Muselo se jednat o poměrně velké srážky, které vyplavily sprašovou výplň z celého profilu všech údolí, a to i těch, která ani nemají vodní tok (Musil 1993). Je přitom zajímavé, že tyto srážky se ani v nejmenším nedotkly ani sedimentů v jeskynních vchodech, tam jsou většinou bez přerušení zachovány sedimenty z celého pozdního glaciálu a začátku holocénu a ani sedimentů vyplňující krasové komíny. Nejblíže starší osteologické nálezy pocházejí z posledního glaciálu, a to skoro vždy pouze z jeho konečné fáze (z doby ca 30 ka až 10 ka). Byly běžně přítomné ve všech vchodových sedimentech a dokonce i hluboko v jeskynních chodbách (jeskyně Pod hradem, Musil 1965; Sloupsko-šošůvské jeskyně, Musil 2002). Ve všech případech se jednalo o hnědě zbarvené zeminy s velkým množstvím kostí jeskynních medvědů. Sedimenty se do horizontálních chodeb dostaly periodickými vodami z krasových komínů. Stáří jejich vzniku na povrchu a stáří nálezů v nich není časově totožné. Nacházíme je ve všech typech jeskyní a nadložní sedimenty ukazují na nepřetržitou sedimentaci od této doby až do holocénu včetně. Co je však nejdůležitější. V jejich podloží skoro vždy chybí předcházející sedimenty z první poloviny posledního glaciálu (období 117 ka až 30 ka). Nepředpokládám, že by nedošlo k jejich sedimenta- 82 S P E L E O F Ó R U M

10 ci, ale zřejmě v době někdy před 30 ka muselo dojít k jejich vyklizení. To se týká všech typů jeskyní, i těch, které leží vysoko ve stráni a plošně vlastně celého Moravského krasu. V jejich podloží se vždy nacházejí paleontologicky sterilní sedimenty, o jejichž stáří víme velmi málo. Vzhledem k tomu, že se jedná o obecný jev týkající se dokonce nejen Moravského krasu, ale i jiných krasových oblastí u nás a v blízkém zahraničí, muselo v této době existovat období velkých a náhlých přívalových srážek, které odnos těchto sedimentů způsobily. Pravděpodobně se nejednalo pouze o jarní tání sněhu, sněhová pokrývka nedosahovala v této době nikdy větší mocnosti. Toto období se svým rázem muselo přitom zcela odlišovat od období z přelomu pleistocénu do holocénu, poněvadž tehdy došlo jen k odstranění spraší z údolí, ale v žádném případě se to nedotklo sedimentů v jeskyních vchodech a v krasových komínech. Nejblíže starší sedimenty pocházejí tedy až z období posledního interglaciálu ( ka), některé možná z období prvních würmských interstadiálů (jeskyně Švédův stůl?) a nacházíme je vždy jen v reliktech. Jedná se pouze o ojedinělé lokality (např. jeskyně Kůlna), v 99 % jeskyní Moravského krasu tyto sedimenty zcela chybí. Musíme proto předpokládat, že podobně jako sedimenty z první části posledního glaciálu, musely býti i tyto druhotně odstraněné protékající vodou z velkých přívalových dešťových srážek. Nemuselo se přitom v žádném případě jednat o nějaké humidní podnebí. Na základě této analýzy je nutné předpokládat určitou cykličnost v obdobích přívalových srážek, které se objevovaly vždy po určité době a způsobovaly vyklizení jeskynních sedimentů bez ohledu na výškové položení jeskyně v daném údolí. Nejblíže stratigraficky zařazené sedimenty ve vodorovných jeskynních chodbách jsou až sedimenty interglaciálu holstein, tedy střední pleistocén. Nacházíme je vždy hluboko v jeskynních chodbách, nikdy nejsou přítomné v jeskynních vchodech (tam bývají pouze sedimenty z holocénu a z poslední části posledního glaciálu). Jedná se pouze o ojedinělé lokality, které z nejrůznějších důvodů zůstaly stranou dalších probíhajících změn a zůstaly tak zakonzervované až do dnešní doby (např. Medvědí jeskyně na Stránské skále nebo jeskyně Za hájovnou v Javoříčském krasu). Všechny starší v jeskyních nacházené sedimenty jsou již paleontologicky sterilní (velkou výjimkou byla Woldřichova jeskyně na Stránské skále) a jejich datování, pokud bylo prováděno, bylo vždy paleomagnetické nebo na bázi izotopových analýz. Sedimenty středního a spodního pleistocénu tedy v jeskyních existují, většinou se však jedná o fluviální sedimenty, což zřejmě ukazuje na to, proč jsou bez paleontologických nálezů. Co z daného stručného přehled zatím vyplývá. Na území celého Moravského krasu musíme předpokládat periodicky se opakující období se zvýšenými dešťovými srážkami ve formě přívalových dešťů, které byly tak intenzivní, že totálně odstraňovaly vodami z krasových komínů většinu sedimentů z jeskynních chodeb. Týká se to jak delších jeskynních systémů, tak i poměrně krátkých svahových jeskyní. Zůstaly pouze ty sedimenty, které zřejmě pocházejí z fluviálního prostředí a ve kterých proto osteologické nálezy nejsou. Všechny zmíněné objekty musely být proto v určitou dobu aktivní a protékající vody z komínů odnášely jeskynní sedimenty bez ohledu na to, zda jeskyně byla dole v údolí nebo vysoko ve svahu. Existují samozřejmě i výjimky, a to u těch jeskyní, u kterých z nejrůznějších důvodů nedošlo k odnosu sedimentů (např. Holštejnská jeskyně). Něco podobného, ovšem v menším měřítku, jsem mohl letos pozorovat v krasové oblasti pohoří Dachstein, kde při jarním tání sněhu doslova pod tlakem tryskaly vody ze všech krasových údolních puklin. Ještě jednu větu je nutné dodat. Jako vždy, tak ani zde nemůže platit vše absolutně. Je však možné tvrdit, že výše nastíněný vývoj se dotkl většiny podzemních krasových systémů. Všechny další a i starší sedimenty datované paleontologicky terestrickými obratlovci nacházíme pouze ve vertikálních puklinách. Můžeme je nalézt všude tam, kde došlo k jejich zakonzervování a nedošlo tak do dnešní doby k odstranění sedimentů. Tyto pukliny nacházíme pouze při těžbě ve vápencových lomech. Tak tomu bylo např. v malém krasovém ostrůvku v Lažánkách u Tišnova (Musil 1974) nebo v lomu Malá Dohoda v Moravském krasu (Musil 1966). V tomto případě se jednalo se o kvantitativně a druhově velmi bohatá naleziště v terra rosse (obojživelníci, plazi, ptáci, savci), kde byly nalezeny jak kosti velkých zvířat, tak i malé drobné fauny. Všechny nálezy pocházely z jedné souvislé vrstvy. Na kostech nebyl patrný nějaký delší transport, nálezová vrstva pochází časově z poměrně krátké doby. Předpokládám, že se jedná o část interglaciálu waal, tedy o spodní pleistocén. Zcela odlišnou lokalitou jsou nálezy v Západním lomu v Mokré. V několika puklinách, vyplněných vápnitými lakustrinními sedimenty z poblíž ležícího jezera, byla nalezena bohatá terestrická fauna, která na Moravě nemá dnes obdoby. A co je nejzajímavější, pochází ze spodního miocénu, pravděpodobně z biozóny MN 4, časově tedy z doby ještě před badenskou transgresí (Ivanov a Musil 2004). Dokumentují krasový vývoj této oblasti již v této době, jedná se tedy jasně o paleokras. Na Mokerské plošině se zřejmě již ve spodním miocénu vyskytovaly četné vertikální pukliny, které končily na povrchu aktivními závrty. Tyto sníženiny pak sloužily jako místa, do kterých byla stahována varany ukořistěná zvířata a tam konzumována. To dokazují jednak četné nálezy kostí varanů a hlavně vtisky jejich zubů na některých kostech. Nalezené společenstvo ukazuje na vlhké a bažinaté prostředí s vodními plochami a hustými lesy, které zřejmě směrem do Krasu muselo přecházet do parkových lesů. Sediment vyplňující pukliny (do dnešní doby jsme již nalezli tři takové pukliny) je lakustrinního původu, musíme proto poblíž předpokládat jezerní vodní plochu. Jako jediná možnost se s největší pravděpodobností nabízí prostor mimo krasovou oblast, a to Hostěnice. Nedaleko těchto puklin ve vápencích ležící kaňonovité údolí je vyplněno tzv. brněnskými písky, které jsou spodnomiocénního stáří. Obsahují proplástky zpevněných písků, které tvoří zhruba 10 cm mocné desky. Podle S. Nehyby (2001) se jedná o sedimenty mělkovodního deltového systému, kdy vodní tok poměrně velké transportní kapacity ústil do výrazného morfologického okraje depozitní pánve. Paleontologicky jsou sedimenty sterilní. Vedle tohoto povrchového toku zjistil P. Kos již dříve poblíž povrchového kaňonovitého údolí poměrně blízko dnešního povrchu se nacházející horizontální jeskynní chodbu o výšce ca 25 a šířce 3-6 m zcela vyplněnou sedimenty. Na bázi jsou sedimenty hrubší, směrem ke svému nadloží se zjemňují. Neobsahují paleontologické nálezy, jejich stratigrafické zařazování (Vít a kol. 2001: spodní miocén, ottnang nebo mezi eggenburgem a spodním badenem) je proto více méně hypotetické. To vše ukazuje ve spodním miocénu (MN 4, karpat, možná i ottnang) na zcela jiné rozvržení vodní sítě, konkrétně na odvodňování směrem na Mokrou, tedy směrem na J, a to až do doby badenské transgrese. Zřejmě teprve až po regresi badenského moře došlo ke změnám v říčním odvodňování, přesnou dobu, kdy se tak stalo, však neznáme. Zároveň to ukazuje na to, jak všechny dnešní rekonstrukce říčních sítí v Moravském krasu většinou nepřekročily úroveň hypotéz a bude nutné je stále doplňovat a upřesňovat novými poznatky. Mokerská plošina je tedy výjimečnou oblastí v Moravském krasu, která nemá zatím obdobu a představuje paleokrasový reliéf, který vydržel bez podstatné změny celých 18 Ma. Paleokrasový reliéf se tam zachoval proto, že toto území, na rozdíl od střední a s. části Moravského krasu, stálo stranou aktivní vodní činnosti. Stává se proto důležitým i pro další dedukce krasového vývoje jiných částí Moravského krasu a při jeho detailním studiu se nedají vyloučit další nové informace. Studium paleontologických nálezů terestrických obratlovců má tedy význam nejen pro vlastní disciplinu, ale ve svých dedukcích i pro tehdejší prostředí, pro objasnění celé řady pochodů, které se v průběhu kenozoika v Moravském krasu odehrávaly. Literatura: Ivanov M., Musil R. (2004): Předběžné výsledky výzkumu neogenních obratlovců z lokality Mokrá lom (Preliminary results of investigation of Neogene vertebrates from the Mokrá Quarry site). Acta Mus. Morav., Sci. geol., 89: Brno. Musil R. (1965): Die Bärenhöhle Pod hradem. Die Entwicklung der Höhlenbären im Letzten Glazial. Anthropos, 18 /N. S. 10/: Brno. Musil R. (1966): Holštejn, eine neue altpleistozäne Lokalität in Mähren. Acta Mus. Morav., Sci. nat., 51: Brno. Musil R. (1974): Lažánky bei Tišnov - eine neue Fundstätte der Biharienfauna. Acta Mus. Morav., Sci. nat., 59: 87-93, Brno. Musil R. (1989): Fluviální sedimenty Holštejnského údolí. Sbor. prací GGÚ ČSAV, 23: Brno. Musil R. (1993): Fluvial sediments in the valleys of the Moravian Karst. Scripta Fac. Sc. Nat. Univ. Masaryk. brunensis, Geol., 23: 41-44, Brno. Musil R. (2002): Sloupsko-šošůvské jeskyně. Jeskynní bludiště pod Bradinami. Gloria, Rosice. Nehyba S. (2001): Výsledky studia vybraných neogenních sedimentů v prostoru cementárny Mokrá. MS, Výzk. zpráva za rok 2001, Českomoravský cement, a.s.: Mokrá. Vít J., Hanžl P., Petrová P. Ivanov M. (2001): Výzkum Mechového závrtu a vztahy k okolním jeskynním dutinám (DP Mokrá u Brna). MS, Výzk. zpráva za rok 2001, Českomoravský cement, a.s.: Mokrá. S P E L E O F Ó R U M

11 Současný stav znalostí polyfázového krasovění hranického paleozoika Present state of knowledge on the polyphase karstification of the Hranice Paleozoic Jiří Otava Česká geologická služba, Leitnerova 22, Brno ČSS ZO 6-14 Suchý žleb The paleokarst history of the Paleozoik of Hranice has been extremely complicated since Devonian up to present. The oldest karstification is of Upper Devonian age, when the interruption in carbonate deposition was proved and specified by the conodont stratigraphy for interval of 3-4 Ma long. Deposits and products of weathering, which originated during the next (pre-cenomanian) phase of karstification are compared with sediments of the Rudice type known from the Moravian Karst. Paleogene and Lower Miocene period of karstification was terminated by Karpatian Badenian transgression. Complicated pre-miocene karst paleorelief filled with Miocene marine sediments was visualised on the base of 269 borehole logs. The contemporary Hranice Karst has been in its southern part strongly influenced by hydrothermal processes. Úvod Prezentace shrnuje historické názory a znalosti badatelů o vývoji Hranického krasu. Stručně jsou zhodnoceny a interpretovány výsledky terénního i laboratorního výzkumu, který v uplynulých pěti letech prováděla Česká geologická služba v rámci projektu geologického mapování oblasti Maleník Poodří (Otava a kol. 2004). Hlavními studovanými objekty byl činný lom Hranické cementárny a okolí, Zbrašovské aragonitové jeskyně a okolí a Hranická Propast. Přehled použitých metod K posunu našich znalostí o vývoji Hranického krasu byly použity následující metody a disciplíny: Paleontologie (mikropaleontologie, makropaleontologie, palynologie) Strukturní geologie Geochemie Mineralogie, petrografie (těžké minerály, jílové minerály, valounové analýzy) Geomorfologie (3D modelování a znázorňování paleopovrchu) Srovnání s paleokrasovým vývojem Západních Karpat a Českého masivu Paleokrasový vývoj od paleozoika po současnost Komplikovaná historie Hranického krasu vyplývá ze složitých geologických poměrů oblasti a její exponované pozice na rozhraní Českého masivu a Západních Karpat. Krasové periody a fáze zde známe z paleozoika, mezozoika i kenozoika. Některé z nich jsou dobře korelovatelné s jinými krasovými oblastmi Českého masivu, jiné mají určitý časový posun např. od dějů, které proběhly v Moravském krasu. Paleokrasový vývoj v paleozoiku Krasovějícími sedimenty Hranického krasu jsou vápence macošského a líšeňského souvrství řádově více stovek metrů mocné. Pro pochopení prvopočátku krasového vývoje bylo důležité, že se O. Bábkovi (Havíř, Bábek a Otava 2004) podařilo zjistit a prokázat na základě konodontové stratigrafie výrazné přerušení sedimentace mezi vilémovickými vápenci macošského souvrství a laminovanými vápenci líšeňského souvrství. Podle časové kalibrace devonských konodontových zón vychází toto přerušení sedimentace na 3 až 4 miliony let (přesněji 3,7 Ma) a zahrnuje konodontové zóny Pa. Linguiformis až sv. Pa. Crepida. To byla určitě dostatečně dlouhá doba na výrazné zkrasovění. Ze skutečnosti, že tento hiát prochází přímo systémem Zbrašovských aragonitových jeskyní (ZAJ) i z mnoha analogií známých ve světě (a popsaných např. in Bosák 2003) můžeme vyvodit, že právě tehdy na rozhraní stupňů frasn a famen ve svrchním devonu došlo v Hranickém krasu, konkrétně v prostoru ZAJ k prvotnímu krasovění. Tato oslabená zóna byla postupně oživována a využívána během všech následných mezozoických a kenozoických rejuvenací Hranického krasu. Tektonické přepracování vápenců, jejich postižení kliváží, místy až mylonitizací a drobnými i většími přesmyky a provrásnění, to vše značně zastírá původní projevy svrchnodevonského krasovění. Přičteme-li k tomu změny, které nastaly v důsledku následujících mladších fází krasovění, snadno pochopíme, proč nešlo objevit důsledky svrchnodevonské paleokrasové fáze prostým makroskopickým pozorováním povrchových a podzemních výchozů. Ve spodním karbonu byl nepochybně Hranický kras zalit kulmským mořem a zakryt mohutnou několik kilometrů mocnou vrstvou flyšových turbiditních sedimentů. Paleokrasový vývoj v mezozoiku Zájmová oblast se pravděpodobně stala souší již ve svrchním karbonu. Denudace nekrasových sedimentů trvala desítky milionů let a exhumaci vápencového podloží a jeho krasovění předpokládáme až během mezozoika. Vytvoření přesnějšího obrazu zatím nemůže být podloženo paleontologickými důkazy. Určitou možnost skýtá srovnání s paleo- Obr. 1 Srovnání současného a předmiocénního reliéfu Hranického krasu, podle Michala Bíla upravil Jiří Otava Fig. 1 Comparison of recent and pre-miocene felief of the Hranice Karst, Michal Bíl orig., modified by Jiří Otava 84 S P E L E O F Ó R U M

12 krasovými poměry v Západních Karpatech (Činčura a Köhler 1995). Na základě studia úložných poměrů, litologie, geochemie a průsvitné těžké frakce sedimentů ve spodních částech paleokrasových dutin vápenců činného lomu Hranické cementárny (Skalka) jsme dospěli k závěru, že v Hranickém krasu máme zachovány relikty sedimentů rudického typu. Tyto relikty byly již dříve dokumentovány z ložiskových vrtů v širším okolí lomu Skalka a z balneologických vrtů pro lázně Teplice nad Bečvou. V minulých letech byly rovněž dokumentovány a vzorkovány na mnoha místech systému ZAJ, mimo jiné jimi prošla štola ražená při rekonstrukci prohlídkové trasy ZAJ. V minulosti byly tyto sedimenty často považovány za terra rossu. Sedimenty rudického typu jsou v Hranickém krasu vyvinuty v několika litofaciích. Patrně nejtypičtější jsou pestrobarevné červené, fialové, okrové, zelené, tmavošedé i bílé, místy laminované kaolinické jíly až jílovce. Pelity rudických vrstev mají výrazně odlišné složení od miocénních pelitů v nadloží. Hlavní rozdíl můžeme předvést např. na poměru oxidu hliníku a sodíku, který se u miocénních sedimentů pohybuje mezi hodnotou 5-10, zatímco u rudických vrstev mezi , často i více. Lokálně vystupují izolovaná tělesa bílých jemnozrnných kaolinických křemenných písků. Průsvitná těžká frakce těchto sedimentů se výrazně liší od terciérních písků a má mnohé podobné znaky s písky rudických vrstev (hojná přítomnost typomorfních minerálů kyanitu, staurolitu, turmalínu a rutilu). Z dalších litotypů byly během postupu těžby v lomu Skalka zachyceny křemenné štěrky až slepence, brekcie, přičemž písčitá matrix opět obsahovala typomorfní minerály rudických vrstev Moravského krasu. Podrobnějším studiem průsvitné těžké frakce sedimentů rudického typu na etážích nadmořské výšky 285 m, 315 m a 340 m se ukázalo, že existuje poměrně výrazná stratifikace způsobená patrně postupně se měnícími paleoklimatickými poměry a měnícími se zdroji detritického materiálu. Nesporně musíme počítat s postupným zaklesáváním sedimentů do hlubších částí dutin, místy i s rejuvenací a částečným vyplavením usazenin, avšak základní superpozice zůstává zachována. Z uvedené charakteristiky můžeme vyvozovat podobné paleoklimatické poměry a časové zařazení do předcenomanské krasové periody. Spodnokřídová fáze paleokrasovění byla hojně rozšířena po Českém masivu (Bosák 1995) a dobře zapadá i do obrazu paleokrasového vývoje Západních Karpat (Činčura 1998; Činčura a Köhler 1995). Zmíněné sedimenty vznikaly v subtropickém až tropickém klimatu, vlhkém a horkém, ke konci mírnějším. Západně od Hranického krasu jsou kaolinické zvětraliny a sedimenty zachovány ve větší míře často díky překrytí svrchnokřídovými platformními sedimenty. Paleokrasový vývoj v kenozoiku Nejstarší kenozoická paleokrasová perioda byla ukončena miocénní transgresí (karpat, spodní baden). Z vrtných prací byla již dávno známa velmi nepravidelná morfologie předmiocénního povrchu. Některými autory byla tato členitost vykládána pobadenskými zlomy. Daleko více se realitě přiblížil Kodym st. (1960), který správně tušil atektonický (krasovými procesy podmíněný) původ takového reliéfu. V rámci mapovacího projektu byly v minulých letech vytvořeny dva nezávislé 3D modely předmiocénního povrchu Hranického krasu. První jednodušší vizualizaci zhotovila Z. Skácelová z ČGS pomocí programu SURFER, další podrobnější zpracování provedli M. Bíl a M. Kvapilová z Olomoucké univerzity, za použití SW Arc-View 3.1, ArcGIS (ArcINFO) 8.3, RockWorks 2002 a Surfer. Ve všech případech byly použity profily 269 ložiskových vrtů hloubených v minulosti při průzkumu pro Hranickou cementárnu. Vizualizace paleoreliéfu upřesnila naše představy o typu krasových forem skrytých pod miocénními sedimenty. Potvrdila tušení těch geologů (např. Hassinger 1914; Kodym st. 1960; Tyráček 1962; aj.), kteří interpretovali deprese vyplněné miocénními sedimenty jako paleozávrty, event. stará krasová údolí. Naopak názor Dvořáka (1957) že prohlubeniny v devonských vápencích jsou způsobeny příbojem miocénního moře se jeví při nejrůznějších pohledech na vizualizovaný předmiocénní paleoreliéf Hranického krasu jako nereálný. Pozornost upoutají především výrazné závrtové řady (např. linie U kostelíčka Hluzov), obří deprese, či poloslepá údolí (j. od Velké a Malé Kobylanky a Na Hluzovském Kopci). Sedimenty miocénu byly intenzivně zkoumány, z nových poznatků stojí za zmínku především mikropaleontologické určení karpatu i spodního badenu (Petrová a Švábenická v Otava a kol. 2004), zpracování miocénních i redeponovaných křídových palynomorf z výplní depresí (Doláková 2004). Makrofauna (především Chlamys sp., určení Š. Hladilové) byla nalezena jak na povrchových lokalitách, tak v jeskyních (z. od Černotína a v ZAJ). V Hranickém krasu můžeme sledovat stopy neoidní alpinské tektoniky jak v detailech (stěny lomu Skalka, Hranická Propast, ZAJ), tak i ve větším měřítku. Mladými pohyby jsou porušeny karpatské i spodnobadenské pelity výplňující deprese činného lomu Skalka na etážích nadmořských výšek 340 m (J) a 300 m (S). Podobně jsou postiženy i miocénní sedimenty ve střední části jz. stěny Hranické Propasti. Prostor ložiska je proťat linií čela vnějších karpatských příkrovů, jejichž horniny rudimentárně pokrývají jihovýchodní část Hranického krasu. Nejvýše položené štěrky zachycené především na etáži 355 lomu Skalka mají většinou pestré (petromiktní) složení a obecně jeví značnou podobnost s psamity a psefity vystupujícími j. od Hranického krasu. Předběžně je považujeme za pliocenní, jejich geologická charakteristika je však rozpracována a zatím se nemůže opřít o přesnější stratigrafické zařazení. Samostatnou etapu ve vývoji Hranického krasu, obecně považovanou za nejmladší, kvartérní, je hydrotermální krasovění. Je vázáno na j. část, především do prostoru Hranická Propast Zbrašovské aragonitové jeskyně. Juvenilní původ oxidu uhličitého byl izotopově prokázán již dříve (Šmejkal a kol. 1974). Rozbor izotopů helia ze vzorků odebraných v roce 1994 českými a švýcarskými potápěči z vod Hranické Propasti poukázal na svrchnoplášťový původ plynů (Meyberg a Rinne 1995). Vystupující plyny nepochybně využívají dutin a oslabených zón, které vznikly v průběhu všech výše uvedených paleokrasových fází. Obr. 2 Srovnání předmiocénního (vpravo) a současného (vlevo) reliéfu Hranického krasu, Zuzana Skácelová. Šíře záběru cca 2,5 km Fig. 2 Comparison of the pre-miocene (right) and recent (left) relief of the Hranic Karst, Zuzana Skácelová, orig. Width of the view cca 2,5 km S P E L E O F Ó R U M