DUŠEVNÍ, PRŮMYSLOVÉ A OBCHODNÍ VLASTNICTVÍ

Transkript

1 DUŠEVNÍ, PRŮMYSLOVÉ A OBCHODNÍ VLASTNICTVÍ Duševním vlastnictvím se rozumí soubor výhradních práv přiznaných na duševní tvůrčí činnost. Dělí se na dvě kategorie: průmyslové vlastnictví, které zahrnuje vynálezy (patenty), ochranné známky, průmyslové vzory a modely a zeměpisná označení; a autorské právo, které zahrnuje literární a umělecká díla. Po mnoho let prováděla Evropská unie v této oblasti aktivní politiku, jejímž cílem bylo harmonizovat právní předpisy členských států. Od roku 2009, v němž vstoupila v platnost Smlouva o fungování Evropské unie, má EU výslovnou pravomoc přijímat předpisy i v oblasti práv duševního vlastnictví (článek 118). PRÁVNÍ ZÁKLAD Články 36, 114 a 118 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). CÍLE Práva duševního vlastnictví se sice řídí jednotlivými vnitrostátními právními předpisy, podléhají však rovněž právním předpisům EU. Článek 118 SFEU stanoví, že v rámci vytvoření nebo fungování vnitřního trhu přijmou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření o vytvoření evropských práv duševního vlastnictví, která zajistí jejich jednotnou ochranu v Unii, a o zavedení centralizovaného režimu pro vydávání povolení, koordinaci a kontrolu na úrovni Unie. Hlavní cíl legislativní činnosti Evropské unie v této oblasti spočívá v harmonizaci některých konkrétních aspektů práv duševního vlastnictví vytvořením jednotného evropského systému, jako je tomu již v případě ochranné známky Společenství a (průmyslových) vzorů Společenství a jak tomu bude zanedlouho v případě patentů. DOSAŽENÉ VÝSLEDKY A. Harmonizace právní úpravy 1. Ochranné známky a (průmyslové) vzory Dne 25. února 2014 hlasoval Evropský parlament o návrhu nařízení, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství a jehož cílem je zjednodušit a aktualizovat vnitrostátní a unijní právní předpisy v oblasti ochranných známek, zlevnit a urychlit registraci ochranných známek v EU a učinit tento postup spolehlivějším a předvídatelnějším, aby se posílila právní jistota nositelů těchto práv. Navrhovaný balíček opatření obsahuje tyto prvky: přepracované znění směrnice o ochranných známkách (2008/95/ ES), které dále sblížilo právní předpisy členských států; revizi nařízení o ochranné známce Společenství (207/2009), která zahrnuje také ustanovení o Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu; a revizi nařízení o poplatcích placených tomuto úřadu (2869/95). Tento návrh nařízení stále čeká na své přijetí. Směrnice 98/71/ES ze dne 13. října 1998 sbližuje vnitrostátní právní předpisy v oblasti právní ochrany (průmyslových) vzorů. Nařízení (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 Fakta a čísla o Evropské unii

2 (v přepracovaném znění) zavádí systém Společenství na ochranu (průmyslových) vzorů. Rozhodnutí Rady č. 2006/954/ES ze dne 18. prosince 2006 a nařízení Rady (ES) č. 1891/2006 ze dne 18. prosince 2006 propojují unijní systém zápisu (průmyslových) vzorů s mezinárodním systémem zápisu (průmyslových) vzorů Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). 2. Autorská práva a. Autorská práva v informační společnosti Směrnice 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti přizpůsobuje právní předpisy upravující autorské právo a práva s ním související technologickému vývoji, obzvláště informační společnosti. Stávající text EU je však naléhavě nutné novelizovat. Tento zastaralý právní akt již nevyhovuje dnešnímu digitalizovanému prostředí, které prošlo od roku 2001 mimořádně radikální proměnou. Právní předpisy v oblasti autorského práva je stále ještě zapotřebí v rámci Evropské unie harmonizovat, neboť současný stav způsobuje právní nejistotu jak pro jednotlivce, tak i pro společnosti. Probíhající reforma autorského práva založená na návrhu, který má Komise v brzké době předložit, by měla rovněž zjednodušit právní předpisy EU a upravit nové oblasti, jako jsou například sociální sítě, internetové vysílání, vytěžování textů a dat, grafické soubory (GIF) a blogování. b. Využívání práv Hlavními právními akty v této oblasti jsou: směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992 o právu na pronájem a půjčování děl a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem, která byla v důsledku kodifikace zrušena a nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006 o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem; směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o družicovém vysílání a kabelovém přenosu; a dále směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla. c. Doba ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících Doba ochrany těchto práv je 70 let (viz směrnice 2006/116/ES ve znění směrnice 2011/77/EU). d. Počítačové programy a databáze Směrnice 91/250/EHS po členských státech požaduje, aby chránily počítačové programy a databáze autorským právem obdobně, jako je tomu u literárních děl ve smyslu Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Směrnice byla několikrát změněna a následně kodifikována směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 poskytuje právní ochranu databázím, přičemž databáze je vymezena jako soubor děl, údajů nebo jiných nezávislých prvků, které jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a které jsou jednotlivě přístupné elektronickými nebo jinými prostředky. Tato směrnice stanoví ochranu databází jak autorským právem, které se vztahuje na duševní tvorbu, tak i zvláštním právem ochraňujícím investici (ve formě finančních či lidských zdrojů, úsilí či energie) do pořízení, ověření nebo prezentace obsahu databáze. e. Kolektivní správci Pro šíření obsahu chráněného autorským právem a právy s ním souvisejícími a služeb s tím spojených je třeba získat licenci na práva od různých nositelů autorského práva a práv s ním Fakta a čísla o Evropské unii

3 souvisejících. Nositelé práv svěřují svá práva kolektivnímu správci, který taková práva spravuje jejich jménem. Organizace kolektivní správy by měly hrát jako propagátoři rozmanitosti kulturních projevů důležitou úlohu, neboť umožňují přístup k nejmenšímu a velmi málo rozšířenému repertoáru na trh a poskytují sociální, kulturní a vzdělávací služby ve prospěch svých nositelů práv a ve prospěch veřejnosti. Parlament a Rada přijaly dne 26. února 2014 směrnici 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu. Cílem této směrnice je stanovit požadavky, které se uplatní pro organizace kolektivní správy, aby byla zajištěna vysoká úroveň správy, finančního řízení, transparentnosti a podávání zpráv. Členské státy zajistí, aby organizace kolektivní správy jednaly v nejlepším zájmu nositelů práv, jejichž práva zastupují, a neukládaly jim žádné povinnosti, které nejsou objektivně nezbytné pro ochranu jejich práv a zájmů nebo pro účinnou správu jejich práv. Podle této směrnice jsou nositelé práv oprávněni zmocnit organizaci kolektivní správy podle své volby ke správě práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany dle své volby pro území podle svého výběru, bez ohledu na členský stát, v němž má organizace kolektivní správy sídlo či bez ohledu na členský stát, v němž má nositel práv státní příslušnost, bydliště nebo místo usazení. Organizace kolektivní správy je povinna tato práva spravovat, ledaže by uvedla objektivní důvody odmítnutí jejich správy. Nositelé práv by měli mít možnost pověřit správou svých práv nezávislé správce práv. Jedná se o komerční subjekty, které se odlišují od organizací kolektivní správy mimo jiné i tím, že nositelé práv nejsou jejich vlastníky či takové subjekty neovládají. 3. Patenty Patent je majetkovým právem, které lze udělit pro jakýkoli vynález technického charakteru, pokud se jedná o vynález nový, který obsahuje inovační prvek a je průmyslově využitelný. Patent dává svému majiteli právo, aby zamezil jiným osobám vyrábět, používat či prodávat příslušný vynález bez jeho povolení. Patent pobízí společnosti k nezbytným investicím v oblasti inovací a podněcuje jednotlivce a společnosti k tomu, aby své zdroje vynakládaly na oblast výzkumu a vývoje. V Evropě lze technické vynálezy chránit buď prostřednictvím národních patentů, které udělují příslušné vnitrostátní orgány, či evropských patentů, které centrálně uděluje Evropský patentový úřad. Tento úřad je výkonnou částí mezinárodní organizace, jejímiž členy je aktuálně 38 států. Samotná EU není členem Evropského patentového úřadu. Po řadě let probíhajících jednání mezi členskými státy schválily Evropský parlament a Rada v roce 2012 dvě nařízení, která poskytují právní základ pro evropský patent s jednotným účinkem (jednotný patent). Prostřednictvím balíčku o jednotném patentu usiluje zákonodárce EU o zavedení jednotné ochrany a zřízení jednotného soudu v této oblasti. Cesta ke skutečnému evropskému patentu se otevřela poté, co Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. května 2015 ve věcech C-146/13 a C-147/13 (Španělsko v. Evropský parlament a Rada Evropské unie) potvrdil patentový balíček, který se týká posílené spolupráce při zavedení jednotné patentové ochrany. Dosavadní režim bude existovat souběžně s novým systémem až do okamžiku zřízení Jednotného patentového soudu, který bude mít pobočky v Paříži, Londýně a Mnichově. Jednotný patent udělený Jednotným patentovým úřadem, bude poskytovat jednotnou ochranu se stejným účinkem ve všech zemích, které se této spolupráce účastní. Podniky budou mít možnost chránit své vynálezy prostřednictvím jednoho jednotného patentu ve všech zemích EU. Rovněž budou moci jednotné patenty napadnout či bránit v rámci jediného soudního řízení vedeného Fakta a čísla o Evropské unii

4 před Jednotným patentovým soudem. Tím se celý systém zjednoduší a ušetří se náklady na překlady. Jednotný patent bude k dispozici, jakmile 13 členských států, včetně Spojeného království, Francie a Německa, ratifikuje dohodu o Jednotném patentovém soudu, i když se očekává, že k tomu nedojde dříve než v roce Jednotný patent nebude na rozdíl od souboru národních patentů, který nabízí Evropský patentový úřad, vyžadovat ověření v každém z členských států. Postup pro zachovávání důvěrnosti informací již existuje po několik století, i když se ochrana obchodního tajemství neřadí vždy do práv duševního vlastnictví. V řadě zemí jsou k dispozici právní nástroje na ochranu obchodního tajemství, ať již je toto tajemství vymezeno coby součást práv duševního vlastnictví či nikoli. Úroveň ochrany, kterou požívají důvěrné informace, však nelze srovnávat s jinými oblastmi práva duševního vlastnictví, jako jsou například patenty, autorská práva a ochranné známky. Ochrana obchodního tajemství se v jednotlivých zemích odlišuje ještě více, než jak je tomu u jiných oblastí práva duševního vlastnictví, a stejně tak je tomu i v případě uplatňovaných přístupů. Právní rámce tvoří v této oblasti velmi pestrou mozaiku. Komise předložila dne 28. listopadu 2013 návrh směrnice o ochraně nezveřejněného knowhow a obchodních informací (obchodního tajemství) před neoprávněným získáním, použitím a zveřejněním. Tento návrh Parlament a Rada zřejmě přijmou v průběhu roku Boj proti padělání Protože odlišné systémy sankcí v jednotlivých členských státech ztěžují účinný boj proti padělání a pirátství, Evropský parlament a Rada nejprve přijaly směrnici 2004/48/ES o dodržování práv duševního vlastnictví. Cílem této směrnice je posílit boj proti pirátství a padělání sblížením vnitrostátních právních systémů tak, aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu. Směrnice 2004/48/ES stanoví výhradně občanskoprávní a správní opatření, řízení a nápravná opatření správní povahy. Komise následně navrhla přijetí trestněprávních opatření. Tato opatření by doplnila směrnici 2004/48/ES a posílila boj proti padělání a pirátství. Aktuální judikatura Soudního dvora Evropské unie. V roce 2012 Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci SAS (C-406/10) potvrdil, že podle směrnice 91/250 se autorskoprávní ochrana vztahuje pouze na vyjádření počítačového programu a ochrana podle této směrnice se nevztahuje na myšlenky a zásady, na kterých je založena logika, algoritmy a programovací jazyky (bod 32 rozsudku). Soudní dvůr zdůraznil, že ani funkce počítačového programu ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250 (bod 39 rozsudku). 5. Teorie vyčerpání práv a. Definice Jedná se o teorii, podle níž se vlastník práva průmyslového a obchodního vlastnictví chráněného zákonem jednoho členského státu nemůže tohoto práva dovolávat s cílem bránit dovozu výrobku, který byl uveden do oběhu v jiném členském státě. Uvedené se vztahuje na všechny oblasti průmyslového vlastnictví. b. Omezení Teorie vyčerpání práv EU neplatí v případě prodeje padělaného výrobku nebo prodeje výrobků prodávaných mimo Evropský hospodářský prostor (článek 6 Dohody o obchodních aspektech Fakta a čísla o Evropské unii

5 práv k duševnímu vlastnictví TRIPS). V roce 1999 Soudní dvůr v rozsudku ve věci Sebago Inc. a Ancienne Maison Dubois & Fils SA v. GB-Unic SA (C-173/98) rozhodl, že členské státy nemohou ve vnitrostátním právu stanovit vyčerpání práv z ochranné známky k výrobkům uvedeným na trh v nečlenských zemích. ÚLOHA EVROPSKÉHO PARLAMENTU Ve svých usneseních o právech duševního vlastnictví, a zejména o právní ochraně databází, biotechnologických vynálezů a autorských práv, se Parlament zasazoval o postupnou harmonizaci práv duševního vlastnictví. Rovněž se postavil proti patentování částí lidského těla. Podobným způsobem se Parlament vyjádřil proti patentování vynálezů, které mohou být realizovány na počítači ve snaze zabránit vzniku překážek pro šíření inovací a umožnit malým a středním podnikům přístup k softwaru vyvinutému významnými mezinárodními subjekty. Lze také očekávat nové výzvy spojené s nepředvídaným technologickým vývojem. Významným problémem může být např. zaručení soukromí a bezpečnosti a zabezpečení softwaru a mohla by také vyvstat otázka, zda je volně přístupný software s otevřeným zdrojovým kódem skutečně bezpečnější než software licencovaný. Dne 27. února 2014 přijal Parlament velice kontroverzní usnesení z vlastního podnětu o poplatku za kopírování pro osobní potřebu (právu na pořizování kopií zákonně nabytého obsahu pro vlastní potřebu), neboť v důsledku technologického pokroku významně vzrostl dopad digitálního kopírování pro osobní potřebu. Parlament hrál také velmi aktivní úlohu, pokud se jedná o návrh dohody Světové organizace duševního vlastnictví o výjimkách z autorského práva pro osoby se zrakovým postižením. Práva duševního vlastnictví jsou rovněž součástí jednání s USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), v rámci kterého byly již vymezeny stěžejní otázky, které je třeba projednat. Jednání se zatím týkají fáze zjišťování (tj. nikoli vlastního obsahu), i když USA navrhly strukturu znění této kapitoly, v níž by mělo být upraveno několik otázek společného zájmu obou stran. Udo Bux 10/2015 Fakta a čísla o Evropské unii