PREVENCE ŠKOD PŮSOBENÝCH DIVOKÝMI PRASATY

Transkript

1 PREVENCE ŠKOD PŮSOBENÝCH DIVOKÝMI PRASATY

2 Prevence škod působených divokými prasaty

3 Vydala Českomoravská myslivecká jednota, z.s. v roce 2018 ISBN

4 Obsah Úvod Zemědělství, zemědělská politika a černá zvěř Biologie a etologie prasete divokého Historie rozšíření prasete u nás Vývoj početnosti odlovu prasat u nás Význam prasat pro myslivost Vliv prasat, na zemědělskou činnost Preventivní opatření před škodami Způsoby lovu černé zvěře odstřelem Přehled hlavních způsobů lovů černé zvěře Lovy osamělé Čekaná Šoulačka Lovy lestné Lovy společné Naháňka Nátlačka Nadháňka Naháňka se slíděním Odchyt Umístění odchytového zařízení a přípravné práce Odchyt v zemědělských kulturách Nalíčení odchytového zařízení a vnadidla Druhy odchytových zařízení Sklopce Klece Lapáky Druhy spouštěcího mechanismu odchytových zařízení Postup při odchytu Pevné oplocení Elektrické ohradníky Plašiče pachové, akustické, optické a kombinované Odváděcí přikrmování jako nástroj prevence vzniku škod na zemědělských plodinách Agrotechnické zásahy Využití moderní techniky k lovu černé zvěře Automatická krmítka Fotopasti Noční vidění Termokamery Africký mor prasat Současný výskyt Situace v České republice Malá bourárna zvěřiny

5 ÚVOD Ing. Ondřej Faltus Výrobní ředitel VVS Verměřovice, předseda myslivecké komise ČMMJ Současná situace se stavem černé zvěře u nás je alarmující, především z důvodu působení škod v zemědělství. Výše škod stoupá tak, jak se zvyšuje počet divokých prasat v přírodě. Škody na zemědělských porostech a plodinách se stávají důvodem rozepří mezi zemědělci a myslivci a vzniká zbytečné napětí, které oběma stranám znepříjemňuje jejich činnost. Myslivecká komise Českomoravské myslivecké jednoty se rozhodla připravit souhrnný dokument obsahující informace jak pro zemědělce, tak pro myslivce, jakými způsoby je možné škodám předcházet, ve spolupráci s Agrární komorou. A to především pro prevenci škod, aby jejich výše byla v rozumné, přirozené míře a aby vztah mezi uživateli honiteb a hospodařícími zemědělci nepřerostl do zbytečných svárů. Mnohé způsoby prevence jsou velice dobře známé, jiné třeba méně. V tomto dokumentu se zájemci o řešení problematiky škod mohou seznámit s možnými preventivními opatřeními, které je možné použít. Podle mého názoru musí na snížení škod preventivními opatřeními pracovat obě hospodařící strany v krajině, a to nejlépe ve vzájemné koordinaci a spolupráci. V současné době divočákům pro jejich zvyšování počtu hrají mnohé faktory. Polní výměry s řepkou olejnou a kukuřicí, kde divoká prasata značnou část roku žijí, se stále zvyšují. Naopak myslivců ubývá a ti zbylí stárnou. Aktuální situace s nákazou Afrického moru prasat může napomoci se snížením početnosti prasat v honitbách, je to jediný způsob, jak čelit nakažení dalších a dalších divočáků a rozšíření této nemoci do dalších lokalit. Zemědělci, hospodařící na honebních pozemcích, by měli znát své povinnosti, které jim vyplývají ze zákona 449/2001 Sb. o myslivosti. Zde je v 53 Opatření k zábraně škod působených zvěří uvedeno: Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby.. Na základě tohoto paragrafu jsou i vlastníci či nájemci honebních pozemků povinni předcházet škodám, nejenom myslivci jako uživatelé honiteb, jak to bývá obecně vnímáno. Osobně si myslím, že nejlepší cestou k zabránění škodám černé zvěře na zemědělských pozemcích a plodinách, je vzájemná spolupráce mezi zemědělci a myslivci. Uvedu příklad z honitby, kde působím jako myslivecký hospodář. Celoročně se snažíme o maximální odlov, který je orientován především do nočních hodin. 95% odlovu máme v noci. Dále v době od jara do sklizně řepky máme v jejích lánech instalovány odchytové klece, kdy jeden rok máme větší úspěšnost co do počtu odchycených selat, jindy jsou počty nižší. Snaha ale u myslivců je a zemědělci to oceňují. Také stavíme a udržujeme pachový ohradník kolem bramborového pole. Přestože v literatuře tento způsob prevence nemívá vysokou úspěšnost, u nás to dosud celkem funguje. K tomu se výbor MS schází jednou ročně s vedením místního zemědělského podniku, kde si vyměníme vzájemné informace o odlovech a činnostech v honitbě. Přestože škody způsobené divokými prasaty máme, především na loukách a pastvinách (kukuřice se u nás nepěstuje), zemědělci vidí naši snahu a vycházíme s nimi velice dobře a dosud bez uplatňování způsobených škod. Přeji všem čtenářům, aby si našli v naší publikaci informace, které jim pomohou v jejich myslivecké činnosti v honitbách. Kontakt Ing. Ondřej Faltus VVS Verměřovice faltus@vvs.cz 4

6 ZEMĚDĚLSTVÍ, ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA A ČERNÁ ZVĚŘ Dr. Ing. Petr Marada Mendelova univerzita v Brně Na výsledcích hospodaření s černou zvěří se významným způsobem podílí zemědělství. Pravidla, která jsou v tomto odvětví uplatňována, vymezuje Společná zemědělská politika Evropské unie (dále jenom EU), která je následně implementována členskými státy do národních podmínek. Právě v této době probíhá hodnocení uplatňovaných zásad a přístupů stanovených pro zemědělce na období a pomalu se utváří evropská pravidla nová, na období po roce Společná zemědělská politika rozvoje venkova v současné době vykazuje, ať již v Evropě, ale také v našem státě, celkově velmi dobré výsledky, pokud pomineme neustále klesající biodiverzitu a právě přemnoženou a problémovou černou zvěř. Zemědělci EU by měli být hlavními pečovateli o životní prostředí, jelikož se starají o přírodní zdroje půdy, vody, o ovzduší a biologickou rozmanitost na 48 % území EU (lesy tvoří dalších 36 %) a pečují o ta nejdůležitější přírodní úložiště uhlíku a o dodávku energie z obnovitelných zdrojů pro průmysl a energetiku. Sami jsou také na těchto přírodních zdrojích přímo závislí. Bohužel, české zemědělství dle analýz Ministerstva zemědělství nemá dle hodnot indikátorů vztažených k jednotlivým složkám životního prostředí péči o přírodní bohatství mezi prioritami. Degradace půdy a její úrodnosti, klesající biodiverzita, kontaminace vody jsou velmi významnými negativními environmentálními dopady, které jsou důsledkem především činností praktikovaných intenzivně hospodařícími agropodnikateli. Aktuální trendy zemědělství v Česku též nevytváří na venkově požadované zázemí pro práci, rekreaci a cestovní ruch; venkovská (zemědělsky obhospodařovaná) krajina je ve velké části katastrů neprostupná a neatraktivní. Neustále nabývá velikost dílů půdních bloků, šířka záběrů strojů a intenzita obhospodařování zemědělskou mechanizací. Zároveň jasně přetrvává tlak na přírodní zdroje, částečně způsobovaný některými typy zemědělské činnosti - a všechny výše uvedené problémy potenciálně násobí změna klimatu. Nová Společná zemědělská politika (SZP) po roce 2020 by měla proto vést k přechodu na udržitelnější zemědělství. Trendy, které se realizují v podmínkách českého venkova, dále zvyšují a umocňují erozi, poškozují řádný vodní režim a tím podporují významnost klimatické změny. Cesty nevedou k udržitelnosti. Environmentální otázky včetně změny klimatu, nejsou řešeny dle požadavků společnosti; většina zúčastněných stran se domnívá, že dopad SZP by měl být intenzívnější (za poskytnuté prostředky by se mělo pro přírodní kapitál udělat více). Aktivní, zemědělci prováděné ozeleňování / greening jako povinná a žádaná aktivita, je v Česku málo ambiciózní v porovnání s tím, co bylo Evropskou unií požadováno. Ve výsledcích veřejné konzultace o Společné zemědělské politice v roce 2017 bylo uváděno, že greening je vnímán jako nejvíce zatěžující a nejsložitější prvek SZP, který omezuje její účinnost. Je škodou, že většinu podmínek si nastavovaly do rámců stanovených Evropskou komisí samotné členské státy. Ze změny klimatu a nepochopenému ozeleňování se v průběhu doby stala ještě naléhavější priorita, která zemědělství v budoucnu způsobí mnoho problémů včetně souvisejících nákladů. Důsledkem tohoto nesprávného přístupu českých zemědělců jsou mj. právě stále se zvyšující stavy černé zvěře, především díky vzrůstajícím velikostem dílů půdních bloků s monokulturami, neprostupnou a homogenní krajinou, která je pro řádné hospodaření se zvěří a pro samotný život na venkově nepřijatelná. 5

7 Díl půdního bloku s monokulturou nesprávná praxe snižující biodiverzitu a generující problémy s černou zvěří I když SZP značně zvýšila důraz na ochranu životního prostředí, klima a širší kontext venkovského prostředí, které zemědělství využívá, bez silnější a ambicióznější politické podpory není pravděpodobné, že se EU a členským státům podaří dále zastavit pokles biodiverzity agroekosystémů, degradace půdního fondu nebo kontaminace vod. Díky této politice by zemědělství mělo sehrát klíčovou roli při zajišťování zaměstnanosti na venkově a především být správcem a zlepšovatelem stavu životního prostředí, tudíž poskytovatelem veřejných statků. Budoucí SZP by se měla vyznačovat rámci pojmenováním základních parametrů (cíle SZP, obecné typy opatření, základní požadavky) a členské státy by měly, pokud to jde, stanovit způsob, jakým se bude cílů dosahovat. Zde by se měla odrážet specifičnost podmínek v jednotlivých státech, regionech a aktuálnost problémů. Státy by měly být odpovědny za to, jaká opatření budou řešena, navržena a ve venkovském prostoru implementována. Klíčový bude zcela jistě monitoring významných indikátorů (např. biodiverzity, myšleno početnosti a druhové různorodosti např. polních ptáků) vztažených k těmto opatřením. Monitoring bude následně prokazovat oprávněnost vynaložených nákladů a míru dosažení stanovených cílů. Významná by měla být spolupráce se zemědělci právě myslivci, kteří díky pravidelně prováděným hodnocením a znalostem ekosystému musí alarmovat s ohledem na zvyšující a také snižující se stavy zvěře, musí být schopni pojmenovat příčiny, nalézat řešení a následně se na řádném hospodaření, ne jenom se zvěří podílet. Myslivost by měla být časem, vedle již zavedené Agroturistiky, jednou z možných alternativ diverzifikace hospodaření, především na farmách rodinného typu. Zcela zvládnutý a především v podmínkách modelu rodinných zemědělských podniků musí být způsob, jakým zemědělci potraviny produkují a uvádí na trh s tím, že jejich dopad na jejich zdraví, na životní prostředí a klima není negativní. Z nově tvořené SZP jasně zaznívá: zintenzívnit ochranu životního prostředí a opatření v oblasti klimatu a přispět k plnění cílů EU týkajících se životního prostředí a klimatu. Zcela zásadní bude aplikace poznatků z výzkumu a inovací zemědělských technik a technologii. 6

8 Myslivci mohou s napětím očekávat, jaká nová opatření budou Ministerstvem zemědělství navržena, prováděna a podporována (dotována). Je smutné, že představitelé českých zemědělců se již v úvodu vyjednávání v rámci připomínek nové politiky zaměřili na pro ně nepřijatelné tzv. zastropování, které by mohlo zajistit paradoxně lepší podmínky přímo pro venkovské (zde sídlící a žijící) farmáře a na precizní zemědělství, jehož masivní užití v podmínkách českých zemědělců by mělo nahradit problematický greening. Proto také myslivci musí být aktivní a na základě oprávněných požadavků participovat na nastavování jednotlivých managementů prostřednictvím svých zástupců v dotčených orgánech pověřených přípravou opatření pro dosažení navržených cílů. S velkou pravděpodobností to budou opatření, která povedou ke snižování početnosti černé zvěře a naopak zastavení poklesu a obnova početnost zvěře drobné; původní, která neodmyslitelně patří do drtivé většiny honiteb našeho státu. Biopásy, ochrana čejky chocholaté, hospodaření v krajinotvorných sadech, zatravněné a ozeleněné vhodné půdy jsou stávající dotační tituly, které je možno realizovat i právě pro podporu drobné zvěře na úkor černé. Na významu nabývá také výzkum a inovace stávající praxe; tuzemské univerzity spolu s resortními výzkumnými ústavy řeší několik výzkumných projektů, jejichž výsledky směřují do uplatnění v praxi, ať již se jedná o zvěř černou nebo i pro významově srovnatelnou drobnou. Jedná se především o technická agrotechnická a organizační opatření využitelná pro myslivecké hospodaření, zohledňující v dnešní době tolik diskutované škody zvěří a na zvěři. Naděje k novele SZP by měly být oprávněné; nadále se očekává poskytování podpory příjmu u zemědělců, pokud budou uplatňovat postupy šetrné k životnímu prostředí a klimatu, jež budou tvořit základ pro další ambicióznější dobrovolné postupy. Nové podmínky budou spojené s uplatňováním zjednodušeného souboru environmentálních a klimatických podmínek a tímto způsobem se budou v oblasti životního prostředí a klimatu poskytovat veřejné statky. Tyto postupy členské státy dále rozpracují, aby lépe zohledňovaly jejich specifickou situaci, klimatická rizika a potřeby, a zároveň zajistily, že tyto postupy dostatečně přispějí k cílům dohodnutým na úrovni EU. Další environmentálně-klimatický přínos budou mít základní dobrovolné režimy a agro-environmentálně-klimatické systémy, které členským státům/regionům umožní řešit jejich specifické problémy. Zde právě očekáváme naplnění cílů stanovených ve Strategii Ministerstva zemědělství na období , schválené Vládou ČR, kde ministerstvo chce zajistit přístup k tvorbě a uplatňování dotovaných opatření i nestátním neziskovým organizacím mysliveckým spolkům. Díky tomuto by se měli i myslivci stát významným a váženým hospodářem v krajině; podmínkou však bude vlastnit právní důvod užívání půdy. Vlastnictví půdy myslivci bude pravděpodobně tou vstupenkou, která umožní smysluplné myslivecké hospodaření i v období po roce Důležitou roli v šíření informací bude mít také zemědělský poradenský systém; vedle akreditovaných zemědělských poradců by měla pozitivní roli zaujmout i Českomoravská myslivecká jednota aktivitami ve formě odborného vzdělávání, poradenstvím a informační činností, včetně aktivit kompetentních lektorů myslivosti, kteří se podílejí na přípravě široké škály zájemců z řad ochránců přírody a krajiny. Nově nastavená pravidla se silným duchem eko-architektury by měla povzbudit prosazování kooperativních a kolektivních přístupů, které zapojí vedle zemědělců i další zúčastněné strany na venkově včetně myslivců do poskytování veřejných environmentálně-klimatických statků. Vyznačovat by se měla způsobem zaměřeným na výsledky a do rozvoje programů, které budou integrovat budování znalostí a investice do životního prostředí. Kooperace a kolektivní přístup je příslibem řádného mysliveckého hospodaření nejenom s černou zvěří. 7

9 Výsledkem činnosti zemědělců by měla být heterogenní, pestrá a pro život, především drobné zvěře atraktivní krajina. Zde černá zvěř pouze migruje. Kontakt Dr. Ing. Petr Marada Mendelova univerzita v Brně petr.marada@mendelu.cz 8

10 BIOLOGIE A ETOLOGIE PRASETE DIVOKÉHO Ing. Marek Kraus Českomoravská myslivecká jednota Prase divoké je sociální druh žijící v početných tlupách tvořených několika rodinami. Myslivecké označení černá zvěř získalo prase divoké díky zbarvení své srsti, které je rezavohnědé až černé Dospělí samci se nazývají kňouři. Pojmenování pro dospělé samice je bachyně. Mláďata do 31. března následujícího roku jsou selata a v druhém roce života jsou to lončáci. Tělesná hmotnost dospělých samců je až 200 kg, výška v kohoutku 115 cm a délka těla dosahuje až 200 cm. Hmotnost je různá v závislosti na úživnosti, klidu a krytu. Platí ale, že samice dosahují menší hmotnosti než samci. Kňouři i bachyně pohlavně dospívají zhruba ve věku od sedmi do deseti měsíců. Říje probíhá většinou od listopadu do ledna, někdy i v jiných ročních obdobích. Bachyně po týdnech březosti, rodí 3-12 selat. Ta hned od narození vidí a jsou velmi čilá. Matka je kojí asi 2 měsíce, ale již ve dvou týdnech věku ji následují a snaží se sbírat potravu. Díky energeticky bohaté a vysoké nabídce potravy metá většina dospělých bachyní dvakrát ročně. Míra reprodukce je u prasete divokého naprosto výjimečná ve smyslu velkého reprodukčního potenciálu. Na jeho rozmnožování má vliv celá řada vzájemně se prolínajících faktorů. Mezi faktory vnitřní patří geneticky určená reprodukční schopnost druhu, složení a početnost populace z hlediska poměru pohlaví a věku. K vnějším faktorům řadíme absenci přirozených nepřátel, klimatické podmínky v zimním a jarním období a potravní nabídku během celého roku. Tlupa černé zvěře dodržuje pevnou sociální hierarchii. V čele stojí vedoucí bachyně. Tlupu dále tvoří její selata a bachyňky lončačky se svými selaty. Kňouři jsou z tlup vytlačováni a s přibývajícím věkem se více přeměňují na samotáře. K tlupě se připojují až v době páření. Početnost a složení tlup je různá a závisí na bohatosti a dostupnosti potravy, v zimě na promrznutí půdy a výši sněhové pokrývky. Každá tlupa se zdržuje ve svém domovském okrsku, který si nevybírá náhodně. Jeho velikost je ovlivněna velikostí tlupy, potravní nabídkou, počasím a loveckým tlakem. Ve střední Evropě je přibližná rozloha domovského okrsku 250 až 400 hektarů. Černá zvěř je většinou přes den zalehlá v úkrytu v houštinách či polních kulturách. Aktivní začíná být až navečer. Divoké prase nemá žádné zvláštní nároky na prostředí, ve kterém žije. Díky velké adaptabilitě může žít v horách i nížinách. Jeho původním životním prostředím byly nížinné prosvětlené teplé listnaté lesy, zejména dubové a lužní s porosty vodních rostlin. V lese mu vyhovuje dostatek hustých mlazin a houštin, ve kterých nachází klid a kryt před nepřízní počasí. Výskyt černé zvěře je ovlivněn i podnebím v příslušných oblastech. Díky silné vrstvě podkožního tuku a množství chlupů a osin snáší i velmi nízké teploty. Důležitou složkou prostředí prasete divokého je voda, kterou potřebuje jako zdroj tekutin a ke kalištění. Historie rozšíření prasete u nás Černá zvěř se vyskytovala na území dnešní České republiky již od starověku až po novověk vždy jako naše zvěř původní, i když její stavy nebyly nikdy příliš vysoké. Poměrně skrytý způsob života této zvěře v zalesněných oblastech jí umožňoval přežívat až do období postupného rozvoje zemědělství. Dle archívních záznamů, hlavně hospodářských instrukcí velkostatků z století, byla černá zvěř rozšířena nejen na našem území, ale po celé Evropě. Tyto hospodářské instrukce podrobně uvádějí pokyny pro chov a lov černé zvěře a o její celkové péči. Během novověku byla snaha o neustálé snižování stavů, jelikož černá působila velké zemědělské škody. Při přechodu z trojhonného hospodaření na hospodaření střídavé na konci 18. století k tomu přispěla i legislativní opatření, která jejich chov mimo obory zakazovala. Stalo se tak patentem vydaným Marii Terezii r Patent z r. 1786, vydaný Josefem II., nejenže tento zákaz znovu potvrdil, ale dovoloval každému, kdo zastihl černou 9

11 zvěř mimo oboru, aby ji lovil. Tyto patenty měly být podnětem pro ty majitele panství, kteří chtěli černou zvěř ve svých honitbách udržet, aby ji uzavírali do obor. I přes tato opatření se setkáváme s úlovky černé zvěře ve volnosti dalších sto let, i když nikdy nebyly hojné. Poslední divočák byl ve volnosti uloven v okolí Hluboké kolem roku Oborní chovy se ukázaly jako velice nákladné a proto byly po první světové válce stavy zvěře v oborách zredukovány nebo zrušeny. Druhá světová válka situaci ještě zhoršila. V důsledku válečných události byly oborní ploty někde dočasně, někde trvale zrušeny, takže zvěř mohla prchnout do volnosti. Výskyt černé zvěře pak byl přisuzován postupu fronty, která zvěř tlačila před sebou a zrušením obor a unikem zvěře z nich. K rozšíření černé zvěře však přispělo více příčin. Během války nebylo možno dostatečně regulovat stavy černé zvěře v jejím původním prostředí v Polsku, Německu a na Slovensku, kde se zvěř přemnožila a v důsledku populačního tlaku zaujala nová sídliště. Poválečné úlovky zpočátku dosahovaly jen několika desítek a teprve postupně opět stovek kusů. Poprvé se u nás ulovilo více než tisíc kusů černé zvěře v roce 1954 a potom začaly její úlovky zpočátku pomalu a následně rychleji stoupat až k roku Zvyšující se úlovky černé zvěře pokračovaly až do roku 1978 přičemž v roce 1975 se poprvé střelilo více než 10 tisíc kusů. Přibližně koncem sedmdesátých let došlo slučováním k zásadním změnám v organizaci zemědělských a lesních závodů a dokonce i honiteb. Zejména v zemědělství došlo k blokaci stávajících honů s mnohahektarovými osevy především kukuřičných monokultur, které poskytovaly divočákům potřebný klid, kryt i úživnost. V lesích vznikaly poměrně velké plochy mlazin. V nově tvořených honitbách začali myslivci přesouvat svou pozornost z ubývající drobné zvěře na chov a zejména lov černé zvěře. Po roce 2000 kdy se jejich početní stavy nepatrně snížily, začaly opět stavy divočáků nekontrolovatelně narůstat, v roce 2010 byly počty ulovených kusů stanoveny nad 143 tisíc, v roce 2013 již bylo uloveno cca tisíc kusů divokých prasat. Početní stavy divočáků se zvyšovaly díky tomu, že počátkem 70. let minulého století docházelo k prudkému rozvoji v zemědělství, což pro divočáky představovalo široké potravní spektrum, dostatečné množství krytin a tak, díky jejich vysoké reprodukční schopnosti jsou divoká prasata dnes na tak vysoké hranici početních stavů. Vývoj početnosti odlovu prasat u nás Odstřel černé zvěře se od poválečných dob neustále zvyšoval. Milníkem se stal rok 1984, kdy byla poprvé překonána hranice ulovených kusů černé zvěře. O dva roky později to bylo již kusů, v roce 1988 už a v roce 1990 dokonce kusů ulovené černé zvěře. 10

12 V létech 1992 až 1996 se odstřel nepatrně snížil, aby pak od roku 1998 začal opět narůstat, až překonal hranici kusů, v roce 1999 pak kusů a v roce 2002 byla dokonce překročena hranice ulovených kusů. V současné době se uloví přes 100 tisíc kusů černé zvěře ročně. Počet Přehled odlovu od roku Odlov za posledních 10 let Počet Význam prasat pro myslivost V současnosti je prase divoké v České republice druhý nejvíce lovený druh srstnaté zvěře. Roční odstřel činil v r rekordních jedinců a předpoklad je, že se odstřel bude neustále zvyšovat. Loví se většinou na čekané nebo při společných lovech (naháňkách). V mnoha honitbách nahrazuje lov černé zvěře lov zvěře drobné, která je na úbytku a mnozí uživatelé honiteb tak nahrazují finanční náhrady za chod honiteb. Celková výše vykoupené zvěřiny v roce 2015 činila 4.49 mil. Kg. Černou zvěř nelze trpět v honitbách s intenzivními chovy drobné zvěře, zejména v bažantnicích, v částech na ně navazujících a v místech výskytu nebo vypouštění tetřevovitých. Kontakt Ing. Marek Kraus Českomoravská myslivecká jednota marek.kraus@cmmj.cz 11

13 VLIV PRASAT, NA ZEMĚDĚLSKOU ČINNOST Ing. Jiří Dostál Agrární komora Úvodem je třeba říct, že prase divoké je přirozenou složkou našeho prostředí již tisíce let. Po celou tuto dobu se lidstvo potýká s menšími či většími projevy života populace prasete divokého. Diskuze kolem těchto projevů ožívá zejména v posledních letech s rostoucím a zvyšujícím se stavem této populace. Je třeba si uvědomit, že prase divoké je stále považováno za lesní zvěř. V posledních letech je však zřejmé, že prase divoké tráví značnou část roku ne v lese, ale na zemědělských pozemcích v zemědělských plodinách typu řepka ozimá, kukuřice a obiloviny. Klid, dostatek potravy a případný blízký zdroj vody vytvářejí optimální podmínky pro život prasete divokého v období od května do listopadu. Dále je zřejmé, že s divokými prasaty se setkáváme na zemědělských pozemcích i v době po sklizni, období vegetačního klidu a v době po setí a sázení plodin. V posledních letech se setkáváme i se škodami na TTP (trvalých travních porostech) a v sadech, prakticky v průběhu celého roku. Podle vegetačního období můžeme tedy škody na zemědělských pozemcích a plodinách rozdělit na: Škody po sklizni plodin, po osetí ozimů a v době vegetačního klidu Samotné ozimé plodiny nebývají pro černou zvěř příliš lákavé. Riziko však spočívá v tom, že prasata vyrývají posklizňové zbytky po sklizni předplodiny, zejména kukuřice. Vyrýváním jsou poškozeny vzcházející rostliny, je narušen povrch půdy, a to často tak, že vzniklé díry a rigoly znemožňují přejezd techniky a mohou vést až k jejímu poškození. Posklizňové zbytky jsou na poli z různých důvodů: mohou vznikat při sklizni zaplevelených a poškozených porostů, mohou vznikat i z důvodu použití zastaralé mechanizace, případně nevhodné sklizňové technologie. Otázkou je i to, jak se zemědělcům podaří zapravit posklizňové zbytky. Neméně důležité je i to, že černá zvěř porosty uválí, poláme a tím způsobuje značné sklizňové ztráty. Takto poškozené plodiny potom vyhledává v období vegetačního klidu. Škody po osetí jařin Opět se setkáváme s tím, že po přípravě půdy a zasetí jařin jsou porosty navštěvovány černou zvěří a dochází k vyrývání posklizňových zbytků. Vedle toho však jsou porosty často poškozeny tím, že černá zvěř vyrývá osivo a sadbu (zejména semena kukuřice a hlízy brambor). Škody v období intenzivního růstu a v období sklizně V období intenzivního růstu, ke konci května, dochází k tomu, že se černá zvěř stěhuje do porostů obilovin a posléze do porostů řepky ozimé. Do těchto porostů se stěhuje z mnoha důvodů: velké bloky plodin, dostatek potravy a v případě, že je v blízkosti zdroj vody zajišťuje černé zvěři optimální podmínky pro život. Zvěř má klid, má dostatek potravy a její lov je téměř znemožněn nebo velmi znesnadněn. Opět jsou zde důležité škody, které vznikají poválením a polámáním porostu. Dochází ke ztížení sklizně, ničí se technika, porosty mohou být napadeny chorobami a škůdci, dochází k otevření porostu a následně k polehnutí případně polámání. Úroda zůstane na poli a zbytky jsou zdrojem potravy pro zvěř na podzim a v období vegetačního klidu. Vzniká začarovaný kruh. 12

14 Škody na kukuřici způsobené černou zvěří Škody na TTP a v ovocných sadech Na TTP a v sadech vznikají škody zejména tím, že černá zvěř ryje a hledá potravu. Opět vznikají díry a výmoly, je snížen výnos, dochází k ničení techniky. U TTP se do píce často dostávají kameny, píce je kontaminováno půdou a tím se velmi zhoršují podmínky pro sklizeň a pro konzervaci. Na tomto místě je zamyslet se nad mulčováním TTP. Často se mulčují staré porosty, vzniká vrstva hmoty, do které se stěhují hlodavci, žížaly a brouci. To je samozřejmě vydatný zdroj potravy, kterou černá zvěř vyhledává. Lov prasat a plocha osetá kukuřicí lov prasat osevtá plocha kukuřice Kontakt Ing. Jiří Dostál Agrární komora dostal.horal@seznam.cz

15 PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ PŘED ŠKODAMI Způsoby lovu černé zvěře odstřelem Doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská Současná právní úprava provádění myslivosti umožňuje vlastníkům honebních pozemků, potažmo držitelům honiteb, rozhodnout o tom, zda-li jsou ochotni se zvěří řádně hospodařit nebo ji pouze lovit v souladu s platnými předpisy o myslivosti. Ti vlastníci honebních pozemků, následně držitelé honiteb, kteří se rozhodnou se spárkatou zvěří racionálně hospodařit a navrhnou orgánu státní správy myslivosti zařazení honitby nebo její části do jakostních tříd a stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře, hospodaří se zvěří podle každoročně vypracovávaného plánu hospodaření. Tito držitelé honiteb mohou následně racionálně ovlivňovat populaci zvěře v rámci její sociální struktury a provádět nejen redukci, ale též mohou zvěř chovat a lovit zralou trofejovou zvěř, která by měla být jedním z cílů optimalizace chovu zvěře a kritériem úspěšného mysliveckého hospodaření v honitbě. U druhů zvěře, které se pohybují v rámci rozsáhlejších území, je vhodné vytvářet oblasti chovu zvěře a koordinovat chov zvěře v rámci velkých území. Ti držitelé honiteb, kteří nemají zájem o racionální hospodaření se zvěří, mohou využít možnost lovit po vyjádření orgánu státní správy samičí zvěř bez omezení a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době lovu bez vypracování a projednání plánu. Tento přístup je hojně využívaný, ale dlouhodobě se neosvědčil a nepřinesl očekávané výsledky při snižování početních stavů zvěře. Plán chovu a lovu pro zvěř spárkatou je vypracováván pro období hospodářského roku (kromě selete a lončáka prasete divokého, pro které se plán vypracovává od 25. dubna do 24. dubna roku následujícího) a zasílán orgánu státní správy myslivosti do 25. dubna. Spárkatou zvěř je obecně možné lovit pouze kulovnicí, přičemž prase divoké je možné střílet kulovnicí s nábojem, jehož střela má ve vzdálenosti 100 m dopadovou energii vyšší než 1500 J. To neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při lovu na nadháňce, naháňce nebo nátlačce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou. Podle mimořádného veterinárního opatření k zamezení šíření afrického moru prasat na území České republiky ze dne vydaného Ústřední veterinární správou Státní veterinární správy pod č.j. SVS/2017/ G je mimo jiné, možné střílet černou zvěř v odchytových zařízeních krátkou nebo dlouhou kulovou zbraní s energií vyšší než 300 J. Pokud orgán státní správy rozhodnutím neudělí výjimku ze zakázaných způsobů lovu, je možné střílet prase divoké i v noci, s použitím vhodné pozorovací a střelecké optiky. Dále je za normálních podmínek lov omezen, nebo zakázán v okolí nebo uvnitř mysliveckých zařízení, hranic honitby a je vhodné usměrňovat lov dospělé černé zvěře na společných lovech. Přehled hlavních způsobů lovů černé zvěře Lov černé zvěře odstřelem se rozděluje na lovy osamělé, kdy lov provádí 1 osoba, a lovy společné, jichž se účastní větší počet lovců a loveckého personálu včetně loveckých psů. 14

16 Při lovu odstřelem je nutné dodržovat pravidla bezpečnosti, neboť se používají kulovnice, jejichž střely jsou schopny smrtelně poranit na vzdálenost několika kilometrů. Lovec může na zvěř vystřelit na přiměřenou (mysliveckou) vzdálenost, na kterou lovený kus bezpečně vidí, rozeznává a je schopen ji rychle a bezbolestně usmrtit. Na společných honech na spárkatou zvěř platí stejná organizační a bezpečnostní pravidla jako při honech na drobnou zvěř. Odlišné je pouze zacházení a manipulace s ulovenou zvěří, která se musí označit plombou, ošetřit vyvržením a v případě černé zvěře ještě odebrat vzorek pro vyšetření na trichinelózu (včetně přiložení pírka). V současné době je na naháňkách na černou v souvislosti se šířením Afrického moru prasat a Aujezskyho choroby doporučováno ukládat vývrhy do kafilerních boxů (plastové pytle) a odvézt je k bezpečné likvidaci do kafilerie. V Bavorsku je to již běžná praxe. A. Lovy osamělé (samostatné): čekaná, šoulačka, lovy lestné B. Lovy společné (hromadné): naháňky, natláčky, nadháňky (honičky), naháňky se slíděním Čekaná Lovy osamělé Při čekané myslivec čeká na zvěř na tzv. čekaništi, které může být v blízkosti ochozů a spádů zvěře, u polí nebo luk a pasek, kam zvěř vychází na pastvu, případně u kališť a napajedel. Na čekaništi musí být lovec dobře skryt, aby ho zvěř nespatřila, sám však musí mít dobrý výhled. Protože zvěř velmi dobře vidí v ultrafialovém spektru barev a UV paprsky se odráží od hladké kůže, která je z toho důvodu pro zvěř velmi výrazná, je vhodné mít vhodně zakrytý obličej i ruce. Ideální je použít maskovací oblečení vyrobené speciálně pro lovecké potřeby. Při čekání je nutné dbát na směr vanoucího větru, lovec musí mít tzv. dobrý vítr, tj. takový, který vane od místa předpokládaného příchodu zvěře směrem k němu. Za silného větru se zvěř drží v úkrytu a nevychází ven, proto by bylo zbytečné čekat. Nejlépe je na čekaništi vybudovat vysoký posed buď nekrytý, nebo krytou kazatelnou, popř. se používá jednoduchý posed přenosný. K čekaništi je vhodné mít upravený přístupový lovecké chodníky (odstranit větve apod.), aby příchod na čekanou nebo z čekané byl nehlučný. Na čekanou je nutno chodit alespoň hodinu před vycházením zvěře, aby zvěř nebyla přicházením myslivce zrazena a místo čekané opouštět tak, aby nebyla zvěř zrazena. Při příchodu na čekaniště nesmíme křížit ochozy, nebo spády, protože bychom tak zvěř zradili. Nejčastěji se chodí na čekanou ráno a večer, kdy zvěř vychází na určitá místa; výhodná je i doba kolem poledne (podle místních podmínek a roční doby). Na černou zvěř je možno čekat i za měsíčních nocí u míst, kde je dostatek její oblíbené potravy (žíru). Na čekané, ať již na zemi nebo na posedu, se musí myslivec chovat klidně, aby ho zvěř nezpozorovala. Také časté čekání na jednom místě není vhodné, protože i při zachování všech pravidel tím zvěř zneklidňujeme a ona zneklidní a změní pastevní místo. Při odstřelu spárkaté zvěře je čekaná vhodná hlavně proto, že myslivec může zvěř dobře pozorovat (nezbytný je dobrý dalekohled) a vybírat skutečně odstřelové kusy, dále má možnost dobrého zamíření a posazení rány. Šoulačka Šoulání je aktivní způsob lovu, při němž myslivec černou zvěř vyhledává a snaží se k ní s dobrým větrem dostat na dostřel. Šoulačka je nezbytná zejména při průběrném odstřelu. Lov na šoulačce je vhodný pro zkušené 15

17 a pohotové myslivce, kteří jsou zároveň dobrými střelci. Úspěšnost tohoto způsobu lovu významným způsobem zvyšuje použití vhodného maskovacího oblečení. Při šoulačce je nutné umět se pohybovat potichu, proto nelze šoulat v době sucha, kdy je na zemi spadané listí (v dobře vedených honitbách se udržují lovecké chodníky zbavené suchého listí a větví), nebo na zmrzlém sněhu, neboť zvěř by uslyšela blížícího se myslivce již z velké dálky. Šoulačky se obvykle používá brzy ráno nebo v podvečer, případně i za měsíční noci, kdy zvěř je v pohybu. Současné technické vybavení pro noční lov umožňuje vyhledávat černou zvěř na otevřených plochách i v noci, přiblížit se k ní a lovit. Při znalosti denní aktivity zvěře lze šoulat i v poledních nebo odpoledních hodinách. Při mírném dešti, po bouřce nebo po prudkém lijáku lze šoulat kdykoliv. Pro usnadnění šoulačky se v honitbě upravuje síť loveckých chodníků, které se zřizují hlavně při okrajích lesa sousedícího s polem, loukou nebo kolem paseky, kam zvěř vychází na pastvu. Lovecký chodník (lidově nazývaný šoulák) dále musí sledovat ochozy zvěře, dotýkat se stávanišť, kališť a musí být veden tmavšími porosty, aby myslivec nebyl zvěří zpozorován. Z toho důvodu nesmí protínat světliny nebo lesní cesty, které zvěř zvlášť pozorně při pohybu kontroluje. Z loveckých chodníků je nutno odstraňovat suché listí a větve, aby pohyb po nich byl nehlučný. Jako lovecké chodníky je možné využívat též koleje po mechanizačních prostředcích v obilných lánech, pouze však do doby, než obilí vyroste do takové výšky, že nejsme schopni řádně přečíst lovenou zvěř. Při šoulání je vhodné používat opěrné střelecké hole, které mohou být jednoduché, nebo i ve formě trojnožky a jsou vhodnou oporou při střelbě. Lovy lestné Tradičním lestným lovem je lov černé zvěře na vnadišti, kdy jsou na vhodná místa vykládána jadrná nebo dužnatá krmiva, na kterých je následně lovena spárkatá zvěř. Tento způsob lovu je velmi rozšířený a bohužel se zvrhl ve vyvážení hromad odpadů obvykle rostlinného původu, které velmi rychle zaplísní a nejen, že znečišťují životní prostředí, ale též jsou zdrojem mykotoxinů, kterými je následně kontaminována zvěřina. V zahraničí je již lov na hromadách radikálně omezen a také v návrhu novely zákona o myslivosti je plošné i množstevní omezení vnadění spárkaté zvěře. V souvislosti s vnaděním je nutné zmínit se i o předkládání živočišných odpadů na vnadiště, protože podle současných předpisů nelze živočišné odpady volně vykládat v přírodě, neboť jsou považovány za odpad, který musí být neškodně likvidován pouze oprávněnou osobou (např. asanačním podnikem) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Vykládáním živočišných odpadů, tzv. vedlejších živočišných produktů na újeď, nebo vnadiště dochází k porušování zákona o odpadech, veterinárních předpisů a zákona o životním prostředí. Lovy společné Společný lov (hon) je hromadný lov zvěře, jehož se účastní větší počet střelců, honců, psovodů s lovecky upotřebitelnými psi a při komerčních lovech též další personál. Při každém společném lovu musí být stanoven vedoucí honu, jeden nebo několik vedoucích střelců (zavaděči, závodčí) a vedoucí honců. Vedoucí lovu je povinen před zahájením společného lovu zajistit vytvoření seznamu všech účastníků lovu, u střelců též evidenci loveckých lístků, zbrojních průkazů a potvrzení o uzavřeném pojištění pro provádění práva myslivosti včetně předložení dokladů loveckých psů. Při zahájení společného lovu je povinen seznámit všechny účastníky lovu s bezpečnostními pravidly a druhy zvěře, které je možné v průběhu společného lovu střílet. 16

18 Vedoucí lovu je povinen vyloučit z účasti na společném lovu střelce, honce i další osoby, které jsou pod vlivem alkoholu nebo jiných toxických látek, osoby mladší 15 let a osoby, které hrubým způsobem porušily bezpečnostní pravidla. Závady, nedostatky a škody vzniklé v průběhu společného lovu, zejména přestupky proti zákonu o myslivosti, hlásí vedoucí společného lovu uživateli honitby a myslivecký hospodář též orgánu státní správy myslivosti, který jej ustanovil. V případě postřelení účastníka společného lovu je povinen zastavit společný lov, zajistit poskytnutí první pomoci, přivolání záchranné služby a oznámit událost Policii ČR, které poskytne součinnost při vyšetřování události. Povinnost oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy uživateli honitby nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též orgánům policie nebo příslušným orgánům státní správy má též myslivecká stráž, která se účastní společného lovu. Všichni účastníci honu musí být vybaveni reflexními doplňky a při společných lovech černé zvěře by měli být psi vybaveni ochrannými vestami. Psi bez zkoušek z vyhledávání spárkaté zvěře nemají na tomto způsobu lovu co dělat. Mimo psů určených pro vyhledávání černé zvěře by měli být připravení také psi pro dosledování zvěře postřelené, ti se však nasazují až v případě dosledu. Důležitým předpokladem řádného průběhu honu je jeho dokonalá příprava. Vhodným způsobem přípravy je zhotovení plánku honu s vyznačením jednotlivých lečí, směru, jímž budou za sebou leče hnány, stanovišť střelců podle čísel, lečemi očíslovanými ve sledu tak, jak budou za sebou následovat, a označení místa výlože. Plánek by měl obdržet každý střelec. Při zahájení honu musí vedoucí honu mimo povinnosti uvedené vpředu, seznámit účastníky honu i se signály, které budou v průběhu honu používány. Signály se troubí buď malou trubkou tzv. povelkou nebo borlicí. Střelec se musí na stanovišti chovat ukázněně, nesmí střílet na zvěř, která je blíže sousedovi, nesmí přecházet opouštět vykázané stanoviště, neboť tím zrazuje zvěř nejen sobě, ale i sousedům, mimo to vystavuje sebe i sousedy nebezpečí postřelení. Naháňka je rovněž nejčastějším způsobem lovu černé zvěře, i když z hlediska mysliveckého hospodaření s touto zvěří je to způsob nejméně vhodný. V jednotlivých honitbách by neměly být naháňky na černou pořádány více než 2-3 krát do roka a v prvé řadě by při nich měl být prováděn redukční odstřel selat a lončáků. Často prováděné naháňky způsobují i nežádoucí rozptyl černé, naprosto nevhodný je tento způsob v období propuknutí nákaz typu moru, nebo Aujezskyho choroby. V těchto případech dochází následně k zamoření větších oblastí, kam je černá vyháněna. Nejúspěšnější bývá tento lov po obnově, kdy se předem zjistí, v kterých lečích se černá právě zdržuje, avšak lze provádět, ovšem ne vždy s úspěchem, naháňky i naslepo, kdy se prohánějí leče, v nichž se černá obvykle zdržuje. Leče se v tichosti obstavují z větší dálky, proto aby černá nebyla zvednuta a předčasně leč neopustila, nebo naopak nezůstala v leči nevyhnána. Honci se rozestaví na začátku leče a ve vší tichosti vyčkají na smluvenou dobu, než začnou hnát (při naháňkách na černou se nedoporučuje zahajovat leč troubením). Lečí honci postupují pomalu, potichu, nesmějí křičet, ani když zvěř uvidí a nesmějí se vyhýbat hustě zarostlým částem leče. Honci v leči zásadně nestřílí. Naháněk na černou by se nemělo účastnit více než 20 střelců a asi poloviční počet honců, podle místních podmínek. V současné době je však velmi obtížené vyhnat černou zvěř z lečí, protože se přizpůsobila loveckému tlaku, odmítá opouštět kryt a honce obchází, aniž by vytáhla na střelce. 17

19 Nátlačka byla v minulosti obvyklým způsobem lovu černé zvěře a lišek při obnově. Nátlačky se účastní minimální počet osob, a to 3-5 střelců a 1-2 honci, ale někdy postačí pouze 1 honec a 2 střelci. Nátlačka by se měla provádět pouze po obnově a bezpečném obeznání zvěře, protože za jiných okolností by byla většinou bezvýsledná. Nátlačka se využívá většinou u menších, nepříliš rozlehlých lečí a střelci se staví s dobrým větrem poblíž ochozů a spádů. Při nátlačce je bezpodmínečně nutné zastoupit leč tiše a stejně tak honec postupuje lečí bez hluku, protože jeho úkolem je zvěř zvednout a donutit k pomalému opuštění leče. Úspěch nátlačky je tedy závislý na zkušenostech honců (honce), kteří musí být seznámeni se zvyky zvěře a s terénem a disciplinovanosti střelců. Nadháňka (honička) je obdobou naháňky, kde úlohu honců přebírají psi honiči nebo slídiči cvičení na stopě černé zvěře. Využívá se nejčastěji v hůře přístupném terénu, v českých zemích je v současné době nejhojnějším způsobem lovu. Bohužel díky laickému přístupu též nejméně efektivním. Při nadháňkách se zneklidňuje veškerá zvěř, proto by se neměly používat příliš často. Mimo černou se dají použít i při lovu holé některých druhů spárkaté zvěře a lišek. Do leče vstupují obvykle psovodi se psy, jejichž úkolem je přivést zvěř před střelce, kteří jsou rozestaveni u ochozů, popřípadě leč obstavují. Psi by se nesměli dát strhnout stopou jiné zvěře, musí být klidní a důrazní a narazí-li na tlupu černé, musí ji vytrvale a hlasitě tlačit před sebou. Černá zvěř se však stává velmi agresivní, a proto je vhodné vybavit psy ochrannými vestami, které zmírní možné následky útoku divočáka. Příčinou agresivního chování zvěře jsou často stará střelná poranění, mnohdy způsobená nedovoleným použitím hromadné střely (broků), která obvykle divočáka pouze poraní. Naháňka se slíděním je racionální způsob lovu černé zvěře, jejímž hlavním cílem je rychlá úprava početního stavu zvěře za současného snížení loveckého tlaku na zvěř. Naháňka se slíděním je náročná na přípravu, která musí být pečlivá a zahájená s několika měsíčním předstihem. Zároveň musí organizátor vyčlenit přiměřenou finanční částku na pokrytí nákladů spojených se zajištěním průběhu naháňky. Naháňka by měla probíhat ve dvou lesních lečích o ploše mezi ha s dostatečným zastoupením porostů první věkové třídy (1 20 let) tvořícím kryt pro zvěř. Od plochy krytu se odvodí počet psů, kdy na každých 5-10 ha krytu by měl být přítomen alespoň jeden pes. Psi musí mít za sebou dostatečnou loveckou praxi, musí být hlasití na stopě a musí být zdravě ostří, nikoliv však bezhlavě ostří. Mělo by být samozřejmostí, že psi jsou pojištěni pro případ úrazu. Tyto nároky splňuje malé množství psů a psovodů, proto je nutné zajišťovat psovody se psy s dostatečným předstihem a počítat s finanční kompenzací nákladů spojených s jejich účastí na naháňce. V současné době již existují profesionální psovodi, kteří se nechají najímat na naháňky se slíděním. Psovodi by sice měli mít loveckou zbraň, tu však mohou použít pouze při dostřelování zvěře postřelené střelci, kterou staví jejich psi. Jestliže střílí na jinou zvěř, je to důvod pro jeho vyloučení z dalších naháněk. Naháňka musí být pečlivě organizačně připravena. Pro tento typ lovu je nutné připravit střelecká stanoviště nejen po obvodu, ale především uvnitř lečí poblíž ochozů zvěře a vodních toků. U každého stanoviště musí být viditelně označen sektor pro bezpečnou střelbu a stanoviště musí být zaneseno do porostní mapy. Důležité je vytvořením zázemí pro zvěř, tak aby využívala bezpečného prostředí porostního krytu. To mimo jiné znamená omezení individuálních lovů a jiné zneklidňování zvěře. Zásadní pro úspěšný průběh lovu je zajištění schop- 18

20 ných psovodů pro vyhánění zvěře, vůdců barvářů pro dosledy, dopravních prostředků pro dopravu účastníků lovu, výřadníků a vyvrhovačů zvěře, odběru vzorků na vyšetření, chladícího zařízení na uskladnění ulovené zvěře, kafilerních boxů apod. Nezbytné je zajištění vhodného restauračního zařízení, ve kterém je provedena registrace účastníků lovu, zajištěno ranní občerstvení a vyhodnocení lovu po jeho ukončení, Důležité je zajištění poledního občerstvení v honitbě v polovině lovu. Vlastní leč probíhá tak, že nejprve závodčí postaví střelce na obvodová stanoviště a následně zavedou střelce na vnitřní stanoviště. Honci a psovodi následně vstoupí do leče z různých stran a podle předem stanoveného postupu lečí prochází proti sobě a jejich cílem je rozpohybovat zvěř, nikoliv rozehnat tak, aby mohli střelci ze svých stanovišť lovit zvěř selektivním způsobem. To znamená, že střelci by měli být též pečlivě vybráni z řad myslivců, nikoliv bouchalů, střílících na zvěř bez rozmyslu. Pro udržení pozornosti lovců by jedna leč neměla trvat déle než dvě hodiny. Při dobře zorganizované naháňce se slíděním by měl být uloven jeden kus zvěře na dva přítomné lovce. Při menším výřadu je naháňka se slíděním neúspěšná a je nutné hledat příčiny neúspěchu. Ty mohou spočívat nejen v přípravě a organizaci, ale též v nedisciplinovanosti střelců, kteří jsou při zastupování hluční, na stanovištích telefonují a jinak se rozptylují. Bohužel většina uživatelů honiteb nedokáže naháňku dobře zorganizovat a příčina je prostá. Mnoho myslivců si plete demokracii s anarchií a nejsou ochotni se podřídit autoritě vedoucího naháňky, který musí velet, nikoliv diskutovat. Vedoucí lovu je totiž odpovědný za průběh lovu. Kontakt Doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská hanzal@fld.czu.cz 19

21 ODCHYT Doc. Ing. Tomáš Kušta, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská Odchyt černé zvěře je jednou z nejúčinnějších metod redukce černé zvěře. Tento způsob lovu byl v historii rozšířen, ale v minulém století od něj bylo upouštěno. V současném pojetí myslivosti v České republice je odchyt černé zvěře považován za netradiční, neetickou a neúčinnou metodu. Nicméně tuzemské i zahraniční zkušenosti ukazují, že se jedná o jednu z nejefektivnějších metod redukce černé zvěře, a to jak v souvislosti s počtem odchycených/ulovených kusů, tak v souvislosti s ekonomickou a časovou náročností. Úspěšnost odchytu závisí na dodržení klíčových podmínek odchytu, které mohou být shrnuty následovně: Vytipování umístění pasti v oblasti intenzivně využívané černou zvěří Předvnadění a vnadění v odchytovém zařízení Efektivní konstrukce odchytového zařízení a jeho velikost Efektivní konstrukce spouštěcího zařízení Trpělivost Pokud tyto základní podmínky dodržíme, může se odchyt stát velice efektivní doplňkovou metodou pro redukci černé zvěře. Nikdy samozřejmě nenahradí samotný odstřel, ale může nám zajistit alternativní nástroj pro dlouhodobé udržení stavů zvěře na společensky přijatelné úrovni. Umístění odchytového zařízení a přípravné práce Nejvhodnější místo pro umístění odchytového zařízení je v oblasti, kde se černá zvěř pravidelně vyskytuje a tráví zde velkou část dne. Ideálně se jedná o oblasti blízko vodních zdrojů s dostatkem zapojeného porostu (křoví, nálet, houštiny apod.). Volba vlastního umístění pasti se jeví jako jednoduchá, ale mnoho myslivců právě zde dělá chybu, protože vybírají nevhodná místa na základě vlastních pocitů. Ta ovšem nemusejí odpovídat nárokům černé zvěře, a proto je potřeba věnovat velkou pozornost jejím pobytovým znakům a ověřit tak její skutečnou přítomnost v dané lokalitě. Častou chybou je umisťování lapacích zařízení na místa dlouhodobě využívaná k lovu zvěře. Na těchto místech již černá očekává nebezpečí a často se z tohoto důvodu odchytovému zařízení velice často vyhýbají. Pokud nalezneme místo, kde se černá zvěř pravidelně vyskytuje, není zde potřeba okamžitě budovat odchytové zařízení. Ideální je na místě předpokládaného umístění odchytového zařízení nejprve navnadit. Tím je myšleno navnadění atraktantem (ideálně běžně používaným v okolí, tzn. kukuřice, fermentovaná kukuřice, ostatní obilniny apod.), a tím ověřit skutečnou přítomnost černé zvěře. V momentě, kdy zjistíme pravidelný výskyt černé zvěře na daném místě, je vhodné umístit past. Vchod do pasti je nejvhodnější umístit co nejblíže k hustě zapojenému porostu (křoví, houštiny apod.) a ideálně na závětrné místo. Dále lze doporučit umístění lapáku v místech, která jsou dostupná dopravním prostředkem (terénní auto, traktor), ale zároveň tam, kde je minimální pohyb lidí (mimo turistické trasy, mimo obvyklé stezky návštěvníků přírody). 20

22 Po instalaci pasti nastává zřejmě nejdůležitější část samotného odchytu a tou je tzv. předvnadění. Vnadidlo je nejvhodnější rozmístit jak uvnitř pasti, tak v jejím okolí, ovšem vždy jen takové množství, které jsou schopni divočáci zkonzumovat přibližně za 1 den. Pravidelně místo kontrolujte a doplňujte krmivo. Postupně zmenšujte plochu, v rámci které rozmisťujete vnadidlo mimo past. Stále kalibrujte dávku krmiva tak, aby bylo každý den zkonzumováno. Tato přípravná fáze by měla trvat 1-2 týdny, ovšem v závislosti na podmínkách může být výrazně kratší, ale také výrazně delší. Ve chvíli, kdy rozmisťujete krmivo pouze uvnitř pasti a toto krmivo je kompletně zkonzumováno během jednoho dne, tak lze předpokládat, že všechna divoká prasata z tlupy navštěvují vnitřní prostor pasti. To je ideální doba, kdy tedy můžeme chyták nalíčit. K ověření, že skutečně celá tlupa navštěvuje vnitřní prostor, je vhodné použít fotopast. Ta nám mimo jiné pomůže určit předpokládaný počet chycených jedinců, čas návštěvy a dobu, po kterou se v lapáku zdržují. Snaha o odchycení celé tlupy je velice důležitá, a to zejména v souvislosti s budoucími odchyty. Pokud chyták nalíčíme příliš brzy, aniž by se dovnitř naučili chodit všichni členové tlupy, tak riskujeme neúspěch celého odchytu. Divoká prasata jsou velice chytrá, a tak můžeme předpokládat, že členové tlupy, kteří se do lapáku nechytili, se mu budou v budoucí době vyhýbat a mohou to naučit i ostatní členy tlupy. Odchyt v zemědělských kulturách Odchyt v zemědělských kulturách je velice účinným nástrojem redukce škod. V posledních letech je dosahováno velkých úspěchů při odchytu divokých prasat v porostech řepky. Ukazuje se to jako jedno z nejúčinnějších míst na odchyt. Mobilní odchytové zařízení po dohodě se subjektem hospodařícím na daném pozemku je ideální umístit již v druhé polovině března, případně v průběhu dubna. Jeho umístění je vhodné provést na souvrať, případně v těsné blízkosti souvratě, tak aby odchytové zařízení bylo dostupné z okolní komunikace a nedocházelo k poškozování porostu v průběhu následných kontrol, manipulací a vnadění. Dále je vhodné zařízení umístit tak, aby nezpůsobovalo komplikace při pojezdu zemědělské techniky a jeho výška by měla dovolit průjezd postřikovače bez nutnosti složení ramen stroje. Časným umístěním do porostu předejdeme škodám způsobeným samotnou manipulací, která by mohla vzniknout, v případě, že by porost byl již v plné vegetaci. Zároveň dojde k zapojení okolního porostu a odchytové zařízení tak bude působit přirozeně. Následně postupujeme podle níže uvedeného návodu a zařízení po sklizni okamžitě přemístíme, tak aby nebránilo dalším zemědělským pracím. Ostatní zemědělské porosty jsou nevhodné k odchytu, a to jednak z důvodu nízké vegetace (ječmen, hrách) nebo velké atraktivity okolních plodin (kukuřice). Příklad výřadu při odchytu selat v řepce 21

23 Nalíčení odchytového zařízení a vnadidla Ve chvíli, kdy všechna divoká prasata navštěvují vnitřní prostor odchytového zařízení, je vhodné přistoupit k samotnému odchytu. Velice důležité je v této chvíli rozmístění návnady uvnitř odchytového zařízení. Při nastražení odchytového zařízení neumisťujte žádný atraktant vně. Největší množství krmiva (atraktantu) umístěte na protější straně spouštěcího mechanismu a pouze malé množství umístěte v okolí spouštěcího mechanismu. V tomto postupu se obvykle dělá nejčastější chyba, kdy je návnada rozmístěna pouze v okolí spouštěcího mechanismu, což má za následek chycení prvních jedinců, kteří do odchytového zařízení vlezou. Mnohem efektivnější varianta je rozmístění co největšího množství krmiva mimo spouštěcí mechanismus. V tomto případě využíváme přirozeného chování divočáků, kteří se obvykle soustředí na největší hromadu krmiva. Tak do odchytového zařízení vleze co největší počet kusů a ty kusy, které se již do prostoru s majoritním množstvím krmiva nevejdou, začnou hledat v okolí, a tak aktivují spouštěcí mechanismus. Systémem rozmístění vnadidla tak můžeme několikanásobně zvýšit úspěch odchycených kusů. Černá zvěř v odchytovém zařízení Druhy odchytových zařízení Existuje mnoho druhů konstrukcí odchytových zařízení. Odchytová zařízení mohou být konstruována ze dřeva, železa, nebo kombinací obou materiálů. Obvykle jsou kruhového nebo čtvercového tvaru. Odchytová zařízení můžeme rovněž rozdělit na mobilní a stacionární. Efektivita odchytu je velice důležitá, a proto nezapomínejme, že hlavním limitujícím faktorem je v tomto případě velikost a typ odchytového zařízení. Faktory, které je důležité brát při výběru odchytového zařízení v potaz, jsou především: Velikost odchytového zařízení Dostupnost (prostorová/ekonomická) Hmotnost a mobilita (resp. imobilita) Přítomnost a počty cílových druhů zvěře 22

24 Podle typu konstrukce můžeme rozdělit odchytová zařízení do těchto základních typů: Sklopce (tzv. boxy) Klece Lapáky Sklopce Sklopce jsou založeny na stejném principu, jaký známe u sklopců na malé šelmy. Obvykle jsou konstruovány ze dřeva nebo železa. Většinou jsou průchozí a padací dvířka mají na obou stranách. Spouštěcí mechanismus je řešen často nášlapným zařízením nebo tyčkou, která po mírném tlaku spustí padací dveře. Rozměry jsou obvykle o půdorysu 0,7 x 2 metry a výšce 150 cm. Tato odchytová zařízení jsou mobilní a není nutné jejich rozebírání. Klece Klece jsou založeny na podobné konstrukci jako sklopce, ale jsou výrazně větší. Obvykle jsou sestaveny ze železa (kari-sítě) a všechny strany krychle nebo kvádru jsou zabezpečeny proti útěku odchycených prasat. Mají většinou jedny padací dveře. Jejich konstrukce je mobilní a běžně nevyžaduje demontáž jednotlivých dílů. Rozhodující v možnosti převozu je hmotnost klece. K převozu je často vyžadována pomoc manipulační techniky. Lapáky Lapáky jsou konstrukcí největším a většinou i nejefektivnějším typem odchytového zařízení. V minulosti byly budovány jako stacionární stavby, které plnily svůj účel na stejném místě po dobu několika let. Dnešní materiály dovolují konstrukci i mobilních lapáků, které se ukazují jako nejúčinnější typ odchytových zařízení na černou zvěř. Stacionární lapáky jsou obvykle budovány z dřevěné kulatiny, která je stavěna do palisády čtvercového nebo půdorysového tvaru. Obsahují jedny nebo více padacích dveří. Rozměr lapáku je alespoň 5 x 5 metrů s minimální výškou 1,8 metru. Součástí těchto stacionárních lapáků jsou také často tzv. rukávy k selekci a transportu živé zvěře. Rukávy jsou v mnoha případech zakončeny imobilizační klecí, kde je možné s odchyceným zvířetem manipulovat. Mobilní lapáky jsou konstruovány z pevných obdélníkových dílců, které lze za sebou skládat v libovolném počtu. Ty mohou být vyplněny kari-sítí, nebo kari-sítí s dřevěným obložením. Montáž i demontáž je možná ve dvou lidech a dílce se skládají na přívěsný vozík za osobní automobil. Druhy spouštěcího mechanismu odchytových zařízení Existuje mnoho druhů spouštěcích mechanismů dveří odchytových zařízení. Obvykle jsou založeny na nutnosti vynaložení určitého množství energie zvířetem, které chceme chytnout, případně padací zařízení obsluhuje člověk z nedaleké pozorovatelny, který padací dveře spustí v nejvhodnější okamžik. Přítomnost obsluhy padacích dveří je z hlediska selektivity odchytávané zvěře nejúčinnější, ale její využití je velice personálně náročné a zvyšuje náklady na odchyt zvěře. Proto tuto metodu nedoporučujeme. Samočinné spouštěcí konstrukce padacích dveří můžeme rozdělit podle množství vynaložené energie odchytávaným zvířetem k aktivaci celého systému. Prvním typem jsou systémy vyžadující vynaložení malého množ- 23

25 ství energie, a to buď systémem nášlapu, nebo tzv. systémem prostorové překážky. Vynaložení této energie je obvykle pasivní a zvíře nevykoná spuštění mechanismu svým vlastním aktivním chováním. Nášlapný systém se aktivuje došlápnutím odchytávaného zvířete na cílovou plochu, která po vynaložení mírného tlaku uvolní padací dveře. Systém prostorové překážky je založen na posunutí zajišťovacího kolíku vynaložením malého množství energie (obvykle konstruovanému jako překážka v pohybu v místě předpokládaného vstupu zvěře). Obě tyto metody jsou vysoce neselektivní a aktivovat je může mnoho druhů zvířat. Z hlediska nízké selektivity tyto spouštěcí mechanismy nemohou být použity u pastí na černou zvěř. Druhým typem spouštěcího mechanismu jsou ty, na jejichž spuštění je potřeba větší množství energie aktivně vynaložené odchytávaným zvířetem. U odchytových zařízení na černou zvěř používáme pouze takové systémy, které mohou být spuštěny aktivním konáním zvířete. Touto akcí je u černé zvěře rytí, kdy tato zvěř je jako jediná schopná aktivně nadzvedávat předměty těžší než 10 kg ležící pevně na zemi. Toho je využíváno právě u těchto systémů. Můžeme je rozdělit opět do dvou typů. První je kolík (ocelový plát, 40x5 cm, šířka 0,5 cm), který je umístěn na lanku, které drží padací dveře. Na svém konci je zahnutý do pravého úhlu a u země je zaháknutý za očko pevně přidělané k zemi. Divočáci tak tento kolík musí aktivně vyšťouchnout, aby došlo k uvolnění padacích dveří. Druhý systém je založen na umístění prkna o rozměrech 120 cm x 15 cm (výška 2,5 cm) na konci lanka, které drží padací dveře. Prkno se umístí s úrovní zemského povrchu (případně podlahy) a zatíží se plochými kameny, nebo betonovými obrubníky o váze minimálně 10 kg (tzn. minimální hmotnost každého kusu). Pod prkno a kameny se nasype malé množství kukuřice (2-3 kg). Aby prasata získala vnadidlo, musí odstranit kameny, které slouží jako závaží otevřených padacích dveří. Po jejich uvolnění se uvolní také padací dveře. Tento typ spouštěcího mechanismu je z hlediska druhové selektivity nejúčinnější a při správném používání ho dokáže spustit pouze černá zvěř. Postup při odchytu Samotný odchyt divokých prasat se skládá z následujících kroků: a) Výběr místa k odchytu Výběr vhodného místa k lokalizaci odchytového zařízení by měl respektovat zásady výše uvedené. Odchytové zařízení umisťujeme v lokalitě s hustým krytem a pravidelným výskytem černé zvěře, mimo turistické trasy a místa pravidelně navštěvovaná lidmi. b) Předvnadění Na daném místě pravidelně vnadíme ještě před samotnou instalací odchytového zařízení. Jako vnadidlo používáme zrno kukuřice, případně oves. V žádném případě jako vnadidlo nepoužíváme rostlinné nebo živočišné odpady apod. Na místo vždy umisťujeme pouze tolik vnadidla, kolik jsou divočáci schopni přijmout během jednoho dne. Pokud se vnadidlo začne kazit, odebereme ho z vnadiště a vyměníme za nové. Tato fáze trvá 1 až 2 týdny. c) Umístění odchytového zařízení Po fázi předvnadění umístíme na lokalitu odchytové zařízení. Zařízení umístíme co nejblíže k hustě zapojenému porostu tak, aby vchod do odchytového zařízení směřoval směrem k předpokládanému místu, odkud místo navštěvují divočáci. 24

26 d) Vnadění v odchytovém zařízení Po instalaci odchytového zařízení pokračujeme ve vnadění. Nejprve vnadíme uvnitř i vně odchytového zařízení. Doporučuje se vnadidlem tvořit linky směřující do odchytového zařízení. Postupně tak lákáme černou zvěř dovnitř odchytového zařízení. Ve chvíli, kdy zvěř navštíví odchytové zařízení, krmíme již pouze uvnitř odchytového zařízení. Tato fáze trvá 5-7 dní, ovšem může být i delší, a to zejména v případě, že jsou divočáci nedůvěřiví a nechtějí navštívit vnitřek odchytového zařízení. e) Aktivace odchytového zařízení V okamžiku, kdy divočáci pravidelně navštěvují odchytová zařízení, přistoupíme k aktivaci padacího mechanismu. Používáme pouze takový spouštěcí mechanismus, který může aktivovat pouze divoké prase (viz kapitola 3.4.). Při aktivaci spouštěcího mechanismu vnadíme malým množstvím vnadidla (1-2 kg) pod spouštěcím mechanismem a větším množstvím vnadidla (5-10 kg) po vnitřním obvodu celého odchytového zařízení. f) Kontrola odchytového zařízení Po aktivaci padacího mechanismu odchytového zařízení je nutná pravidelná kontrola samotného zařízení, a to v maximálním intervalu 24 hodin. Případně lze využít fotopast k zasílaní pravidelných snímků na mobilní telefon. g) Odchycení černé zvěře Ve chvíli, kdy zjistíme, že došlo k odchytu černé zvěře, bezodkladně naložíme s odchycenou zvěří dle předem připravených scénářů. Buď ji okamžitě usmrtíme (podle pravidel zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti), nebo provedeme její transport z odchytového zařízení. h) Opětovné nalíčení Po odchytu černé zvěře pokračujeme nejprve opětovným vnaděním vně i uvnitř odchytového zařízení (bod 4) a ve chvíli, kdy divočáci navštěvují zařízení, jej můžeme opět aktivovat. Pokud zařízení nenavštíví déle jak dní, je vhodné jej přemístit. Kontakt Doc. Ing. Tomáš Kušta, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská kusta@fld.czu.cz 25

27 PEVNÉ OPLOCENÍ Ing. Ondřej Faltus Výrobní ředitel VVS Verměřovice, předseda myslivecké komise ČMMJ Pevné oplocení není možné ve větším měřítku v rámci zemědělské výroby využít, a to především pro jeho vysoké pořizovací náklady, instalaci a jeho údržbu. Význam pevného oplocení je tam, kde je zapotřebí ochránit vzácnější plodiny, dále vinice, sady, zahrady a podobně, popřípadě tam, kde dochází na běžnějších plodinách k velmi vysokým škodám. Aby bylo pevné oplocení funkční, musí být vybudováno velice pevně, především v jeho spodní části. U již vybudovaného pevného oplocení je zapotřebí častá kontrola jeho neporušenosti a tím zajištění funkčnosti plotu. Pevné oplocení podél pole s kukuřicí Elektrické ohradníky Ochrana úrody a zemědělských ploch pomocí elektrických ohradníků je v Evropě nejvíce rozšířeným způsobem. Nicméně tento způsob je často diskutovaný, protože může posunout škody z chráněných pozemků na pozemky nechráněné bez celkové snížení škody pro zemědělce. Při použití elektrického ohradníku je nutné se rozhodnout, kde bude použit tak, aby ochránil co nejvíce hodnot. Nevýhodou je náklad na pořízení, instalaci a údržbu elektrického ohradníku. Elektrické ohradníky je možné použít k ochraně celého pozemku (plot kolem dokola), který chceme ochránit, nebo je můžeme dát přímočaře. Při použití 800 m elektrického ohradníku kolem čtvercového pozemku ochráníme 4 ha, při přímočaré aplikaci 800 m ochráníme až 32 ha (pozemky až do 400 m od plotu). Při přímočarém použití elektrického ohradníku musíme vhodně vybrat místo, kam ho postavíme. Nabízí se hranice lesa a polí apod., tedy taková místa, odkud divoká prasata ze svých stávanišť a úkrytu vychází do polí či na TTP. Příkladem 26

28 použití přímočarých ohradníků byla studie Santilliho a Mazzoniho v Itálii z roku Postavili 16 km přímočarý elektrický ohradník, kdy použili 3 železné dráty, ve výškách 20, 40 a 60 cm od země, upevněné na dřevěných sloupcích, vzdálených od sebe 12 m. Elektrický ohradník byl v činnosti po 5 let, vždy od května do listopadu. Celkové snížení škod v tomto případě bylo 93 %. Nicméně jiné studie takovou účinnost elektrických ohradníků nepotvrzují a procentuální snížení škod udávají nižší. Lze shrnout, že elektrické ohradníky jsou jedním ze způsobů, jak je možné snížit škody na porostech a pozemcích. Je nutné ale se správně rozhodnout, kde je použít, aby náklady na pořízení, instalaci a údržbu zařízení nebyly vyšší, než vlastní škody. Tady je velký prostor pro spolupráci zemědělců a myslivců. Myslivci mohou pomoci například se stavbou a kontrolami správné funkčnosti elektrického ohradníku. Zemědělcům zbydou náklady na pořízení zařízení, které má ale víceletou životnost. Elektrický ohradník Kontakt Ing. Ondřej Faltus VVS Verměřovice faltus@vvs.cz 27

29 PLAŠIČE PACHOVÉ, AKUSTICKÉ, OPTICKÉ A KOMBINOVANÉ Ing. František Havránek, CSc Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Doc. Ing. Tomáš Kušta, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská Plašiče si můžeme pro lepší přehlednost rozdělit do tří kategorií, definovaných jednak tradicí jejich používání a jednak jejich technologickou úrovní. Plašiče I. generace jsou používány více méně historicky, tak dlouho jak trvají střety zájmů pěstování zemědělských plodin lidmi a zájmem zvěře o ně. Nejstarším a velmi účinným opatřením je hlídání ploch myslivci, zemědělci nebo najatými hlídači. Takový postup je však poměrně nákladný, vyčerpávající a jeho permanentní zajištění (především v noci) je problematické. Historický obrázek plašení zvěře Živý člověk byl proto nahrazován strašáky, které jsou zvěří registrované zrakem (silueta, pohyb oblečení ve větru), popřípadě i čichem. Nově jsou strašáci nahrazováni zařízeními jako jsou papírové nebo igelitové pytle, zavěšené na kůly, které se ve větru pohybují a šustí. S nástupem nových technologií v oblasti výpočetní techniky se začala na rizikových plochách objevovat cédéčka zavěšená na kůlech, která působí jednak svým pohybem ve větru a jednak blýskáním. Do stejné skupiny plašičů můžeme zařadit i zavěšení různých blyštících se pásek, větrníků, balónků nebo třebas zavěšených prázdných plechovek od piva. Většina těchto jednoduchých zařízení je kombinovaná, to znamená, že působí vždy na dva smysly zvěře (většinou zrak a sluch). Společným znakem uvedených zařízení je snadná dostupnost a možnost výroby doma. Do této kategorie je pak třeba ještě zařadit pachové repelenty domácí výroby, které jsou zastoupeny především zavěšenými sáčky s vlasy, nebo třeba vyčesanou psí srstí. Ojediněle bylo experimentováno s trusem velkých šelem ze zoologických zahrad. Určitou, krátkodobou účinnost plašícím zařízením I. generace, nelze popřít, avšak v žádném případě nesplňovala potřeby praxe. Proto se začala objevovat sofistikovaná zařízení II. generace, většinou vyvinutá technicky zdatnými firmami, které však zapomněly na skutečnost, že účinnost plašiče narůstá v případě kombinovaného působení na dva a více smyslů zvěře současně. Výsledkem jsou různé formy více nebo méně účinných zařízení, založených na bázi pachů, optických nebo akustických efektů, které jsou jen výjimečně kombinované. Jako re- 28

30 prezentanty této skupiny můžeme vybrat akustická zařízení, která vydávají přerušovaný, nebo trvalý, většinou vysoký tón. Jak akustické, tak optické plašiče tohoto typu mohou být vybaveny senzorem stmívání a rozednívání. Permanentní funkci pak mají pachové repelenty. Zde je nutno poznamenat, že prodejci zavedený název pachový ohradník je do jisté míry reklamním trikem, jehož cílem je vytvářet dojem, že řada pachových zradidel vytváří jakýsi neviditelný, pro zvěř neprostupný plot. Exaktní práce prokázaly, že taková instalace zvěř pouze znejistí a zpomalí její průchod linií (část jedinců především srnčí i odchází). To je funkční v případě snižování počtu srážek zvěře a vozidel na silnicích, v případě ochrany zemědělských kultur však diskutabilní. Uvedené typy plašičů nedokáží ochránit ani oplocené zahrady v extravilánu obcí a tak je tomu i v případě atraktivních zemědělských plodin. Je v podstatě jen otázkou krátkého času, často jedné noci, než spárkatá zvěře takto vytvořenou bariéru překoná (samozřejmě v závislosti na počasí a motivaci zvěře). Exaktní pozorování srnčí zvěře (která je poměrně senzitivní) tuto skutečnost potvrzují. Ukazuje se také, že rozdíly mezi účinností různých typů plašičů v jedné skupině, například pachových ohradníků nemívají pro praxi významné (statistické) rozdíly, jak ukazuje následující graf. Srovnání účinnosti pachových repelentů Armacol, Hukinol, a jejich kombinací. srnčí, černá, zajíc, liška Nebyl prokázán rozdíl mezi počty nalezených kadáverů zvěře a použitým druhem pachového repelentu V případě využívání pachových repelentů na ochranu zemědělských kultur proti černé a ostatní spárkaté zvěři dochází většinou k chybné aplikaci snižující jejich účinnost. Pachový koncentrát totiž není vhodné vstřikovat do různých typů pěn nebo na látkové klůcky nebo jiné savé materiály samostatně. Je tak využíván pouze pachový efekt. Vzhledem k tomu, že černá zvěř velmi rychle přivyká různým efektům, je účelné je kombinovat, což v tomto případě znamená aplikovat pachový koncentrát na filcové terčíky, umístěné na aluminiových roletkách, které se blýskají a ve větru vydávají kovové zvuky. 29

31 Pokud byla testována účinnost různých typů plašičů II. generace na relativně senzitivní srnčí zvěři, ukázalo se, že mezi účinností pachových a akustických plašičů nebyl prokázán statistický význam. Jako nejúčinnější se ukázaly blikače, to se potvrdilo i při testu na oborní daňčí zvěři v definovaných podmínkách. Plašiče druhé generace a jejich účinnost je zřejmě limitována stejně rychlým návykem zvěře na ně, jako v případě plašičů I. generace. Efektivita těchto zařízení je pro černou zvěř většinou značně krátkodobá a může selhat již po několika hodinách například v příměstských oblastech. Nejsou řídké ani případy takového selhání v případě atraktivních zemědělských plodin. Přesto se jeví tyto plašiče, při správné aplikaci a načasování, jako částečně účinné. Plašiče III. generace, jsou k dispozici teprve v posledních letech. Jedná se o elektronická zařízení, na rozdíl od druhé generace jde většinou o kombinovaná zařízení akusticko optická, která se snaží řešit problém rychlého návyku zvěře. Často jsou vybavena senzorem stmívání a rozednívání. Cesty ke zpomalení návyku zvěře, což je v současnosti největší problém plašičů, jsou dvě. První, kterou využívají některá zařízení používaná v Německu a jinde, spočívá v tom, že zvukový a optický efekt je v případě černé zvěře spouštěn v intervalu 10 minut, na dobu cca 5 minut, a při každém automatickém spuštění se frekvence a modulace zvuku, stejně jako frekvence blikání mění. Dosah tohoto plašiče jsou cca 3 ha. Jinou alternativu využívá zařízení konstruované ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, které spouští v programovatelných intervalech kovový zvuk závěru kulovnice, výstřel, ryk postřeleného kusu a dostřelnou ránu, současně zařízení modře bliká. Nejvhodnějším intervalem spuštění jsou dvě až čtyři hodiny. Uvedené zařízení bojuje s návykem zvěře na reprodukované zvuky tím, že černá zvěř je trvale na tyto zvuky trénovaná reálným lovem. Dosah tohoto plašiče na plochách s nízkým porostem je cca 10 a více ha. Jednoduchý kombinovaný plašič s vyšší účinností než pouze pachové nebo optické repelenty aluminiová roletka s filcovými terčíky pro aplikaci pachu (zařízení působí kovovými zvuky, blýskáním, pohybem ve větru a pachem) Optické plašiče mají účinnost jen v noci, k návyku zvěře dojde nejpozději během několika dnů 30

32 Účinný opticko-akustický kombinovaný plašič (frekvence blikání a zvukových efektů se automaticky mění ochrání plochu cca. 3 ha) Účinný akusticko-optický plašič reprodukující epizodu postřelení kusu černé zvěře (zařízení lze programovat na dobu jednoho týdne a měnit kartu s nahranými zvuky účinnost 10 a více ha) Na akustické plašiče si zvěř rychle navyká Účinnost uvedených typů plašičů je podle zkoušek realizovaných ve VÚLHM výrazně lepší než u plašičů I. a II. generace. To znamená, že s nimi lze s velkou pravděpodobností ochránit rizikové kultury trvale po dobu vice dnů, nebo je nasazovat vždy, když se objeví první škody. V případě vysokých kultur jako, je vzrostlá kukuřice je jejich účinnost však stejně problematická, jako u plašičů ostatních generací. Pokud se týče účinnosti plašičů a pachových repelentů, je třeba se ještě zmínit o možnosti prověření jejich skutečné účinnosti. Testování účinnosti pachových repelentů nebo jiných plašičů (odrazky, akustické efekty, atd.) podél silnic je relativně dobře uchopitelné. Zařízení se instalují na dostatečně dlouhé úseky silnic, kde byly již (nejlépe několik let) sledovány počty srážek zvěře s vozidly, a výsledky se porovnají. Tuto metodiku však nelze uplatnit při posuzování účinnosti plašičů při ochraně zemědělských kultur. Po instalaci nevíme, zda plocha byla ochráněna plašičem, nebo zda černá zvěř prostě jen nepřišla. Pro ověřování účinnosti plašičů jsou proto využívány dvě jiné metody. První spočívá v nasazení plašiče až při prvním zjištění škod na zemědělské kultuře a následném hodnocení výskytu zvěře. Druhá metodika umožňuje relativní hodnocení účinnosti v definovaných podmínkách oborního chovu spárkaté zvěře, kdy je plašič nebo pachový repelent aplikován u krmného zařízení a pomocí termovizí je sledováno chování zvěře a především je stanovena doba potřebná k prolomení bariéry zvěří a příjem potravy. Závěrem kapitoly o plašičích lze konstatovat, že jejich využití nemůže přinést úplné vyřešení problému škod černou zvěří, ale především pro kratší časové úseky, např. ochrana kukuřice po zasetí, jsou velmi dobře použitelné. Kontakt Ing. František Havránek, CSc VULHM fhavranek@centrum.cz Kontakt Ing. Tomáš Kušta, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská kusta@fld.czu.cz 31

33 ODVÁDĚCÍ PŘIKRMOVÁNÍ JAKO NÁSTROJ PREVENCE VZNIKU ŠKOD NA ZEMĚDĚLSKÝCH PLODINÁCH Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D. LDF Mendelu Ing. Miloš Ježek, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská Hlavním důvodem využívání zemědělských plodin prasaty je jejich vysoká atraktivita daná výživnou hodnotou a přírodní zdroje potravy zemědělským plodinám nemohou konkurovat ani kvalitou a vůbec ne kvantitou. Jednou z možností, jak omezit škody na plodinách, je nabídnout prasatům jinou potravu, která bude dostatečně výživná, v dostatečném množství a dostupná na místě, kde to pro prasata bude bezpečné. Odváděcí přikrmování může škody na polích výrazně omezit, ovšem pouze za splnění řady podmínek a jako součást více opatření. Pokud dojde k zanedbání něčeho důležitého, tak prasata krmeliště nemusí vůbec navštěvovat, nebo jen sporadicky a efekt přikrmování nebude prakticky žádný. Co je tedy potřeba zajistit? Uvědomme si, že prase je tvor velmi žravý a prakticky neustále se snaží najít a přijmout maximální množství živin, tedy co nejvíce a co nejkvalitnější potravy. Když nebude ničím jiným ovlivňováno, tak si z nabídky v přírodě vybere to, čeho se v nejkratším čase dokáže nejvíce nažrat a vynaloží přitom co nejméně energie. Takto jednoduše to ovšem nefunguje a reálně prase musí do kalkulace preference zdrojů potravy ještě započítat riziko predace (lovu) při žraní a cestě ke krmivu, vzdálenost, jakou musí ujít od denního krytu ke zdroji potravy a možnost přístupu k vodě a úkrytu před sluncem v horkých dnech apod. Aby prasata preferovala odváděcí přikrmování, tak pro ně tento zdroj potravy musí představovat lepší možnost než plodiny na polích. Hlavní zásady jsou tyto: a) Kvalita krmiv musí být přiměřená tomu, co se nabízí na polích. Minimálně to prasatům musí chutnat, ale krmiva pro odlákání prasat od dozrávajícího obilí musejí být ta nejlepší, která pro ně máme. V jiných obdobích již můžeme šetřit a dávat něco méně kvalitního, ale vždy tak, aby to bylo lepší či jen mírně horší než to, co je na polích. b) Množství krmiv musí odpovídat počtu prasat. Tento požadavek jde proti snahám o omezení krmení prasat, ale pokud chceme krmiva podávat proto, abychom prasata odvedli od škod na porostech, tak nezbývá než jim dodat tolik, aby jim to stačilo a neměla potřebu chodit do polí. c) Prasata musí o krmení vědět. Odváděcí přikrmování bude fungovat tehdy, pokud prasata budou dlouhodobě naučená krmeliště využívat. Tím je zajištěno, že i při vyrušení se sem budou vracet, krmivo budou kontrolovat při cestách na pole a zpět, a i když se do pole vydají, tak při vyrušení se zas stáhnou do bezpečí lesa a krmeliště. Je proto nutné o odváděcím přikrmování rozhodnout dlouho dopředu a mít trpělivost při čekání na výsledky, které se mohou dostavit až v dalším roce. d) Krmeliště a krmivo zde prasata musejí vnímat jako velmi bezpečný zdroj potravy ve srovnání s plodinami. Právě faktor bezpečí je tím, proč odváděcí přikrmování v praxi nefunguje i tam, kde jsou k tomu jinak dobré podmínky. Pokud prasata naleznou v rozsáhlých půdních blocích vysokých plodin nevyčerpatelné zásoby kvalitní potravy, a navíc i dokonalý kryt, ve kterém nejsou nijak rušena, tak se snažit o odváděcí přikrmování nemá smysl. Stejně tak bude naše snaha zabránit škodám zbytečná, pokud podlehneme pokušení 32

34 a krmeliště zaměníme za vnadiště a budeme zde lovit. Zásadní podmínka tedy je zákaz lovu na krmelišti a v jeho blízkosti a intenzivní lov na poli. Nejlépe je na krmelišti nelovit vůbec a umístit jej do blízkosti houštiny, kde prasata mohou zaléhat. Pokud chceme pro odváděcí přikrmování využít některé vnadiště, které je na cestě prasat k polím, je vhodné, abychom se pro to rozhodli předem a např. od ledna zde přestali lovit a jen krmili až do sklizně plodin na okolních polích. Z výše uvedeného přehledu podmínek je zřejmé, že úspěšně snížit škody odváděcím přikrmováním znamená nemalou zátěž a omezení. Přesto jde o možnost, která je docela lákavá, protože množství krmiv, která prasata sežerou je oproti tomu, co zničí, když jdou do polí, minimální. Prasata v polích jednak žerou krmiva v době, kdy mají malou výživou hodnotu, a jednak velké plochy poválí, aniž by jim sloužily za potravu. Jeden kilogram předloženého krmiva tak může zachránit i desítky kilogramů sklizně a může jít o způsob, který se vyplatí. Kontakt Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D. LDF Mendelu jiri.kamler@gmail.com Kontakt Ing. Miloš Ježek, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská jezek@fld.czu.cz 33

35 AGROTECHNICKÉ ZÁSAHY Ing. Jiří Dostál Agrární komora Na úvod je třeba si položit otázku: je ochrana zemědělských porostů společným zájmem všech?? Všemi se rozumí vlastníci pozemků, uživatelé pozemků a uživatelé honiteb. Zkušenosti z praxe ukazují, že ideální je, pokud vlastník pozemku, uživatel pozemku a uživatel honitby jsou jedna osoba. Pokud tomu tak není, je v případě, že hrozí škody na porostech, vyvolat jednání všech, kterých se tato problematika dotýká a mít na paměti, že základem všeho je dohoda. Bohužel se často stává, že uživatelé honiteb a uživatelé pozemků nepřistupují k dané problematice s pocitem odpovědnosti, ale přistupují k ní s určitou neochotou danou problematiku řešit. Ideální je, pokud se zemědělci s uživateli honiteb sejdou a dohodnou si určitá pravidla, jak budou v dané oblasti hospodařit s cílem minimalizovat škody, jak na zvěři, tak na porostech. Je potřeba si říci, že zemědělství a rostlinná výroba u nás v posledních letech prochází velkými změnami. Dochází ke snižování živočišné výroby, převažuje zemědělská velkovýroba, jsou pěstovány ekonomicky výhodné plodiny (olejniny) nebo plodiny sloužící k zajištění biomasy pro bioplynové stanice (kukuřice). Toto vše a v neposlední řadě i výkonná zvětšující se mechanizace má za následek snižování počtu pěstovaných plodin, které jsou navíc pěstovány ve velkých blocích. Tím i zemědělství vytváří podmínky pro zvyšující se stavy černé zvěře. Základem agrotechniky je osevní postup. Každý zemědělec by měl pěstovat plodiny tak, aby docházelo k pravidelnému střídání plodin. Je třeba při plánování posoudit, v jaké oblasti se pohybuji a co si mohu dovolit z hlediska výskytu černé zvěře pěstovat. Je jasné, že třeba v jetelu a vojtěšce jsou nižší škody než v řepce a v kukuřici. Při plánování osevního postupu je třeba vzít v úvahu otázku střídání plodin a posklizňových zbytků. Pakliže se na jednom pozemku opakuje např. kukuřice, je jasné, že na poli zůstanou zbytky, které jsou zdrojem potravy pro černou zvěř po celý rok. Na pozemcích, kde se předpokládá zvýšený výskyt černé zvěře, je třeba zvolit plodinu, u které víme, že nebude pro černou zvěř atraktivní. Je třeba se zamyslet nad velikostí bloků pěstovaných plodin. Je zřejmé, že ve velkých blocích vytvoříme černé zvěři optimální podmínky pro život, a že ji budeme těžko lovit. Rozdělení bloků, použití různých přerušovacích pásů, případně i dotovaných biopásů a jejich zařazení do osevního postupu je jednou z cest k omezení škod černou zvěří. Zde je právě důležitá domluva mezi uživateli pozemků a uživateli honiteb, je třeba postupovat v souladu. Umístění plodin, přerušovacích pásů a biopásů je třeba plánovat s rozmyslem, a i s cílem umožnit a usnadnit lov černé zvěře. Biopás 34

36 Otázkou je i volba vhodné odrůdy pěstované plodiny. Zejména u kukuřice se ví, že některé pěstované hybridy jsou ke škodám náchylnější. Buď je dobré tyto hybridy v ohrožené oblasti nevysévat, nebo naopak pomocí těchto hybridů se pokusit zvěř stáhnout a na těchto polích ji lovit. Zde je vhodné obrátit se o radu na zástupce firem zabývajících se prodejem osiv kukuřice. Důležité a vhodné je ve spolupráci s uživateli honiteb ohrožené plochy chránit a zvěř zrazovat a plašit. K tomu jsou vhodné různé optické plašiče nebo pachové repelenty, případně repelenty aplikované plošně na povrch půdy. Možností je i oplocení ohrožených ploch nebo použití levnějších elektrických ohradníků. Vždy je třeba mít na paměti ekonomickou stránku věci, je třeba zvážit, zda přijaté opatření nebude ve výsledku dražší než případná škoda. Samostatnou kapitolou je sklizeň. Případné ztráty při sklizni jsou zdrojem potravy a návnadou, která nám přiláká na pozemek černou zvěř. Je proto třeba sklízet moderními prostředky beze ztrát. Pokud ke ztrátám dojde, pokusit se o sběr zbytků a určitě tyto zbytky neponechávat na povrchu, ale co nejrychleji je zapravit. Kontakt Ing. Jiří Dostál Agrární komora dostal.horal@seznam.cz 35

37 VYUŽITÍ MODERNÍ TECHNIKY K LOVU ČERNÉ ZVĚŘE Ing. Marek Kraus Českomoravská myslivecká jednota Moderní technologie nás obklopují na každém kroku a v poslední době tak stále častěji zasahují i do oblasti myslivosti. Moderní nepromokavé oblečení nám nabízí mnoho společností na trhu. Výrobci optiky nás zahrnují nejrůznějšími zvětšeními na mono i binokulárech včetně měření vzdálenosti. Výrobci zbraní nám nabízejí odlehčené pažby nebo různé druhy ráží, které jsou zaručeně nejlepší. Záleží jen na osobnosti myslivce, jakým způsobem se k novinkám postaví. Automatická krmítka V dnešní době, kdy je vyvíjen tlak na snížení stavů černé zvěře, se v mnoha honitbách nevyhneme vnadění zvěře. Vnadiště pro zvěř jsou různá a slouží různým způsobem. Někde mají myslivci hromadu plesnivého krmení, na které postupem času dochází k plýtvání krmiva a kde podle jednotlivých vrstev hromady přijdeme na to, čeho byl zrovna v tu dobu dostatek. Tyto hromady mohou být cítit na velké vzdálenosti a mnohdy se stává, že návštěvník lesa se diví, na co to vlastně narazil. Uvážlivější myslivci krmí méně a častěji. Tato metoda je však velice náročná na čas a proto se v mnoha honitbách začalo požívat automatické rozmetadlo. Automatické rozmetadlo Automatické rozmetadlo je vlastně jakýsi barel, který má ve svém dnu otvor pro sypání krmiva do motoru rozmetadla. Na motor mohou být připojeny nejrůznější časovače, soumraková a časová čidla, která se starají o pravidelný cyklus vypouštění krmiva. Rozmetadlo může krmivo rozprášit až do vzdálenosti 10m a při zásahu kukuřice do tváře nebo oka je to dost nepříjemné. Automatická rozmetadla jsou šetrnější a nedochází k plýtvání krmiva. Rozmetadlo funguje tak dlouho, dokud je v zásobníku (barelu) nějaké krmivo. Výhodou je že myslivec nemusí stále doplňovat krmivo na hromadu a zároveň nemusí zneklidňovat zvěř příliš častou přítomností v okolí rozmetadla. Bohužel laická veřejnost se k tomuto zařízení může stavět jako k zařízení pro přikrmování zvěře, kde je dle platné legislativy zákaz lovu v době nouze. 36

38 Fotopasti Stále oblíbenější jsou fotopasti. Dnes snad není honitba, kde by se alespoň jedna fotopast nevyskytovala. Mimořádně dobře vybavené modely dokáží zároveň fotografovat i pořizovat videozáznamy, disponují časosběrnou funkcí pro monitoring velkých ploch nebo pro průběžný záznam probíhajícího děje. Mají možnost okamžitého odesílání záznamů na mobil nebo do u a dálkového ovládání prostřednictvím MMS. Odesílání SMS na mobilní telefon může mnoho myslivců zneužívat a je pouze na každém z nás jak s informacemi naloží. Fotopast s možností okamžitého odesílání záznamu do mobilního telefonu prostřednictvím MMS Noční vidění Přístroje pro noční vidění pracují se zbytkovým světlem v okolí (světlo hvězd, měsíce). Základní rozdělení je dle konstrukce přístrojů na monokuláry, binokuláry, předsádky a zaměřovače. Monokulární noktovizory se především používají pro obeznání pozorované zvěře, místa a případně některé mohou být použity jako zasádky pro střelbu. Monokuláry mohou mít zvětšení 1x, toto zvětšení se hodí pro zasádky, případně mohou mít zvětšení větší, jako je 3x nebo i 4x či více. Pro samotné pozorování zvěře jsou doporučovány binokulární noktovizory. Nesporná výhoda pozorování s binokulárem je poměrně rychlé přizpůsobení se zraku a vnímání okolí po odtažení přístroje od očí. Binokulární noční vidění Zaměřovače konstruované na principu noktovizí patří mezi přístroje nočního vidění s pevným zvětšením, které však již spadají pod registraci dle zákona o zbraních a střelivu č. 119/2002Sb. Na zakoupení těchto přístrojů je nutno si vyřídit nákupní povolení na Polici ČR. 37

39 Noktovizor pro usazení na zbraň Neodmyslitelnou součástí noktovizorů jsou přísvity, které se používají za nedostatečných světelných podmínek pro přisvícení. Také přísvity mají své dělení dle použité technologie a vzdálenosti dosvitu. První skupinou jsou přísvity využívající infračervenou diodu jako zdroj svitu (označovány jako IR), které mají dosvit kolem 100m. Druhou skupinou jsou laserové přísvity využívající laserovou technologii pro svit. Jejich paprsek dosvítí i několik stovek metrů. Použitím laserových přísvitů, převážně produkce Ruska, Běloruska nebo Číny, se můžete dostat do konfliktu se zákonem. Termokamery Další pomůckou pro lov v nočních hodinách mohou být termokamery. Termokamery nebo termovizní kamery zobrazují infračervené záření, tzn. teplotní pole vyzařované každým objektem, které převádí na obraz rozložení teploty na povrchu měřeného objektu. Jedná se o okamžitou informaci o teplotním chování měřeného objektu. Zvěř obecně má svou tělesnou teplotu, která je rozdílná od okolního prostředí, a proto je v obraze dobře patrná. Profesionální termokamery se používají například ve stavebnictví k měření teplotních rozdílů budov a pohybují v cenové relaci několik desítek tisíc korun, ale pro účely myslivosti mohou sloužit termokamery, které jsou zabudovány buď přímo v mobilních telefonech, nebo si lze dokoupit termokameru, která se k mobilnímu telefonu připojí přes konektor micro USB. Zvěř je na obraze z kamery velice dobře patrná, jak ukazuje obrázek. Termokamera, která je součástí mobilního telefonu Přídavná termokamera dostupná k jakémukoliv telefonu Kontakt Ing. Marek Kraus Českomoravská myslivecká jednota marek.kraus@cmmj.cz 38

40 AFRICKÝ MOR PRASAT Ing. Miloš Ježek, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská Africký mor prasat je virové onemocnění z čeledi Asfarviridea a patří mezi tzv. DNA viry. Tento vir je charakteristický svojí vysokou odolností a dlouhou životaschopností v materiálech živočišného původu, tzn. v trusu, krvi a tělesných tkáních. K přenosu dochází nejenom pomocí kontaktu s nakaženým zvířetem, ale také pomocí tepelně nezpracovaných živočišných výrobků. Maso, obsahující virus, může být infekční několik týdnů až několik let (např. mražené maso). Virus se spolehlivě ničí vysokou teplotou, kdy při 56 C je inaktivován po 70 minutách a při 60 C po 20 minutách. Virus tak může být přenášen výrobky jakými jsou syrové maso, sušené masné výrobky, nebo uzeniny. Mezi vnímavá zvířata (tzn. schopná onemocnět) patří prase divoké, prase domácí a ostatní druhy prasatovitých rozšířené ve zbytku světa (např. prase bradavičnaté, štětkoun africký apod.). Nemoc se původně vyskytovala v Africe a zde probíhá cyklus viru pomocí mezihostitele tím jsou klíšťáci rodu rodu Ornithodoros, zvláště druhy Ornithodoros moubata a Ornithodoros erraticus. Ty představují nejvýznamnější rezervoár viru AMP v přenosu nákazy. Žijí v Africe, ale vyskytují se i v jižních částech Evropy. V klíšťácích se virus i množí a infekce virem AMP může vést k jejich smrti. Onemocnění se projevuje vysokou horečkou až 42 C, která může podle průběhu trvat i několik dnů. První příznaky se objevují při poklesu teploty. Zvířata jsou malátná, těžce dýchají, nepřijímají potravu, trpí krvavým průjmem, zvrací a mají cyanotickou kůži. Klinické příznaky se podobají klasickému moru prasat (KMP), ale průběh je rychlejší. Patologickoanatomické změny charakterizuje výrazné zvětšení sleziny na rozdíl od KMP, petechie v mízních uzlinách, ledvinách a dalších vnitřních orgánech. AMP se přenáší přímým kontaktem nebo nepřímo produkty živočišného původu. Nepřenáší se vzduchem, vnímaví jsou pouze prasatovití, není přenosný na lidi. Ochrana chovu spočívá zejména v dodržování zásad biologické bezpečnosti v tomto případě především zamezení kontaktu s volně žijícími prasaty (kvalitní oplocení) a v bezpečnosti krmiva (zákaz krmení kuchyňskými odpady). Vakcinace je v EU zakázaná a ani ve světě vakcína proti této nákaze v současné době neexistuje (zdroj: SVS ČR). Současný výskyt Současným problémem je výskyt AMP v oblasti Polska a Pobaltských států. AMP se začal šířit do kontinentální části Evropy ze zakavkazských republik. V červnu 2007 se první ohnisko vyskytlo v Gruzii. Sem se vir pravděpodobně dostal lodí dopravou přepravovaných biologických odpadů. Rychle se rozšířil do celé země a během několika měsíců bylo v zemi známo 58 případů, zejména v domácích chovech. Následně se virus rozšířil do Arménie (srpen 2007). Nákaza v této oblasti přetrvává do současnosti. V Ruské federaci byl virus prvně zaznamenán v listopadu 2007 v Čečenské republice a v populaci divokých prasat se šířil západním směrem. Do roku 2008 bylo zaznamenáno 44 ohnisek nákazy, především v Severní Osetiji. Jednalo se ovšem především o ohniska související s volnou pastvou domácích prasat. Druhá fáze šíření pak nastala mezi roky 2011 a 2013, kdy se AMP začal šířit do Evropské části Ruska, ale také směrem na východ. Do dnešní doby se virus rozšířil téměř po celém území Ruska, kde se vyskytují divoká prasata nebo se chovají domácí (Saratovská oblast, Novgorodská oblast, voroněžská oblast, Leningradská oblast, Murmanská oblast, Archangelská oblast, Jaroslavská oblast, Smolenská oblast atd.). V roce 2013 se přiblížili ohniska nákazy k běloruské a ukrajinské hranici. Na Ukrajině byl první záznam v červenci Bělorusko podalo první zprávu o výskytu AMP v červnu 2016 v chovu domácích prasat ve městě Grodno na západě země a druhý na o měsíc později na hranicích s Ruskem. Podle oficiálních informací z Ukrajiny a Běloruska bylo na území obou států pouze několik málo dokumentovaných případů. Ale 39

41 podle neoficiálních zpráv mělo šíření AMP v obou státech epidemický charakter. Ve svém stanovisku z roku 2014 (před vypuknutím AMP v Evropské unii) EFSA konstatovala, že se jedná o vysoce nebezpečnou nákazu, která může významně ovlivnit některá odvětví zemědělství v postižených regionech, a že populace divokých prasat bude hrát významnou roli v šíření nákazy v budoucnosti. Zároveň sdělila jasné stanovisko, že se jedná o nákazu, která dosud není detailně zmapované a znalosti o šíření a přenosu viru jsou nedostatečné. Zároveň zdůraznila, že informace o šíření AMP z Běloruska jsou nedostatečné a nejsou ani známá opatření k eradikaci této nákazy v Bělorusku. Těsně před vydáním tohoto stanoviska byl v Litvě potvrzen první případ vypuknutí nákazy AMP u bachyně divokého prasete, 20 km od hranic s Běloruskem, o několik dní následoval druhý případ (ulovené divoké prase) 5 km od hranic s Běloruskem. Výsledky potvrdili, že se jedná o totožný virus, který byl detekován rok před tím v Bělorusku, a tak o šíření viru z Běloruska nebyl pochyb. Do června nebyl v Litvě zaznamenán nový případ výskytu AMP. Na konci července byly zaznamenány 2 ohniska v chovech domácích prasat, které ovšem byly vzdálené 180 km od prvního výskytu v lednu Na těchto farmách bylo během několika dní utraceno domácích prasat. Během roku 2014 bylo tak zaznamenáno několik dalších ohnisek. Druhou zemí, kde se AMP vyskytl, bylo Polsko. 14. února 2014 bylo nalezeno uhynulé divoké prase asi 900 metrů od hranic Běloruskem. Okamžitě na to, bylo testováno několik desítek farem na virus AMP s negativním účinkem, nicméně o tři dny později bylo detekováno uhynulé divoké prase pozitivní na AMP 40 km od místa prvního výskytu. Během roku 2014 bylo v Polsku detekováno 40 případů AMP. U domácích prasat bylo první ohnisko zaznamenáno v červenci 2014 v malochovu domácích prasat. V Lotyšsku byl první případ zaznamenán v červnu 2014 a další den byly nalezeny další 3 kusy černé zvěře uhynulé v blízkém okolí. Během krátké doby zde bylo opět několik desítek ohnisek. Poslední zemí EU, ve které se AMP vyskytuje, je Estonsko. Zde byl první případ zaznamenán 2. srpna a měl podobný průběh jako v okolních státech. Celkový počet pozitivních případů ohnisek AMP u domácích prasat a nalezených, nebo uhynulých divokých prasat do září 2016 je znázorněn v tabulce. Je evidentní, že zejména u černé zvěře se jedná pouze o zlomek skutečně nalezených jedinců. Země Počet farem s ohnisky AMP Počet pozitivních kusů prasete divokého Estonsko Lotyšsko Litva Polsko Výskyt AMP v Evropské unii od 1/2014 do 9/2016 Rychlost šíření je AMP je znázorněna na níže uvedené mapě. Během krátké doby se vir dokázal rozšířit na vzdálenost více než 250 km. Následně bylo určeno, že důvodu tohoto šíření byl převoz infikovaného masa a masných produktů z ulovených divočáků pomocí člověka, tzn. nikoliv přirozenou migrací jedinců. Přirozeně (tzn. v rámci populace černé zvěře) se virus šíří kontinuálně krajinou rychlostí cca 30 km ročně. Lidský faktor je v tomto případě mnohem významnější a lidé svým chováním dokáží virus šířit na vzdálenosti stovek kilometrů. V Lotyšsku se ovšem virus nešířil pouze v rámci převozu masa a produktů z něho v rámci států, ale bylo zaznamenáno i několik případů, kdy důvodem nového ohniska byly masné produkty dovezené z Ruska. 40

42 Situace k Situace k Situace k Přirozenému šíření mohou poměrně účinně zabránit přírodní bariéry, na příkladu Lotyšska vidíme efekt řeky Daugavy, která dokázala poměrně dlouho zabránit šíření AMP jihozápadním směrem. V červnu 2016 vypuklo ohnisko za řekou a vidíme, jak se během krátké doby virus rozšířil i do západní části země. Výskyt AMP do června 2016 Nový výskyt v červenci 2016 Nový výskyt v srpnu 2016 Situace v březnu

43 Zajímavé je se také podívat, jak vypadala situace s černou zvěří před a po vypuknutí nákazy AMP. Na obrázku je znázorněna situaci před vypuknutím nákazy v severní části Lotyšska ( ), hodnoty lovených kusů zde dosahovaly více jak 10 ks/1000 ha. Rok po vypuknutí nákazy je znatelný pokles v oblasti výskytu AMP na téměř nulové počty. O poklesu stavů hovoří i celkové počty odlovené černé zvěře v Lotyšsku. V roce 2013 se ulovilo více jak 75 tisíc kusů. V lovecké sezónně 2016/2017 se ulovilo pouze tisíc kusů černé zvěře a je předpoklad, že početnost bude ještě klesat. Velice podobná situace byla i v ostatních státech Pobaltí a v severní části Polska. V Estonsku úlovek dosahoval v roce 2014 téměř 25 tis. kusů černé zvěře, a v roce 2016 již jen 18 tis. I když byl pokles úlovku velice dramatický, tak vypuknutí AMP ani v jednom ze států neznamenalo úplné vymizení černé zvěře, tak jak naznačovaly mnohé hlasy po vypuknutí nákazy v roce Situace v České republice Státní veterinární správa (SVS) vydala tiskovou zprávu o prvním výskytu AMP: V České republice byl potvrzen historicky první výskyt afrického moru prasat (AMP) v populaci prasat divokých. Vyšetření provedená ve Státních veterinárních ústavech v Olomouci a Jihlavě prokázala nákazu u dvou kusů uhynulých divokých prasat nalezených 21. a v katastrálním území Příluky u Zlína. Zdroj nákazy a další okolnosti jsou aktuálně předmětem šetření Státní veterinární správy (SVS). Nákazou mohou onemocnět všechny věkové kategorie prasete domácího i divokého. Není však přenosná na člověka ani další živočišné druhy. Informace okamžitě obletěla celou republiku a naplnila přední strany zpráv dne všech medií. Ministr zemědělství Marian Jurečka k situaci svolal v poledne tiskovou konferenci, kde oficiálně oznámil potvrzení nákazy a naznačil následující postup. Byl oznámen vznik odborné skupiny složené z veterinářů, myslivců, odborníků na nákazy zvířat a expertů na volně žijící zvířata. Ta bude mít za úkol vypracovat eradikační plán k vymýcení nákazy na území ČR. Ten budou schvalovat jednotlivé členské země Evropské unie. Českomoravská myslivecká jednota také tento den ihned vydala tiskovou zprávu jménem předsedy Jiřího Janoty: Dne bylo ohlášeno první ohnisko výskytu Afrického moru prasat v České republice. Nález viru byl potvrzen u dvou jedinců prasete divokého na Zlínsku. Českomoravská myslivecká jednota, z.s., jako organizace zastupující 62 tis. myslivců v ČR, považuje současnou situaci za kritickou. Výskyt Afrického moru prasat a jeho případné 42

44 rozšířené na zbytek území České republiky bude mít katastrofické dopady pro populaci divokých prasat, ale také pro velkochovatele i malochovatele domácích prasat. Podle zkušeností z Pobaltských států, kde se Africký mor prasat vyskytuje od rok 2014, předpokládáme velice rychlé šíření viru. Neexistují účinná opatření k zabránění šíření viru, s výjimkou totální depopulace černé zvěře, která v současných podmínkách není možná. Masivní rozšíření nákazy s sebou přinese mnoho negativních jevů. Rozsáhlými opatřeními budou postihnuti zemědělci, myslivci i zpracovatelé masa. Myslivci jsou zároveň jedni z nejdůležitějších složek systému, který bude mít v rychlosti šíření a eradikace nákazy významnou roli. Zejména ve fázi odhalování nakažených kusů a jejich odstraňování z volné přírody, kdy je nutné kadáver uhynulého zvířete objevit a zlikvidovat co nejdříve, protože představuje nejpravděpodobnější zdroj přenosu viru. K tomu, aby byl systém funkční, je nutné postupovat koordinovaně a co nejefektivněji. Proto Českomoravská myslivecká jednota vyzývá státní autority, aby bezodkladně začaly jednat a připravovat nástroje k eradikaci nákazy na základě aktuálních vědeckých poznatků a zkušeností z Pobaltských republik, a to s aktivním zapojením myslivců. Zároveň vyzývá svoje členy, aby realizovali preventivní opatření související s šířením nákazy. Tím je zejména výrazné snížení populační hustoty divokých prasat tak, aby se omezila pravděpodobnost přenosu viru. Zkušenosti z Pobaltí ukazují, že limitující hodnota je 5 ks divokých prasat na 1000 ha. V oblastech s vyšší hustotou dochází k téměř 100% úmrtnosti divokých prasat a rychlému postupu virů. Dále myslivce a všechny, kdo se pohybují v přírodě, žádáme, aby neprodleně oznámili výskyt mrtvého kusu černé zvěře Státní veterinární správě ( KVS pro Zlínský kraj tel: ). Neohlášení uhynulého kusu černé zvěře je velice nezodpovědné a pouze přispěje k rychlejšímu šíření nákazy, protože uhynulý kus je zdrojem infekce po týdny, někdy až měsíce. Ve sledu následujících dní byla vytvořena první opatření k zastavení šíření nákazy. Byla vymezena tzv. zamořená oblast a stanovena opatření v této oblasti. Zamořená oblast byla stanovena na několik katastrů v okolí ohiska nákazy. V jejich rámci byl uživatelům honiteb v těchto katastrech uložen zákaz lovu, přikrmování a vnadění divokých prasat. Na místně příslušnou krajskou veterinární správu musí být hlášeny nalezená uhynulá divoká prasata. Chovatelům domácích prasat bylo nařízeno provést soupis všech kategorií prasat chovaných na hospodářství a dále všechna opatření, která souvisí s ochranou chovu před zavlečením této nákazy. Po krátké době došlo k rozšíření zamořené oblasti na území celého okresu Zlín. Již o týden později bylo nalezeno 17 uhynulých divokých prasat na AMP ( ), resp. 34 ( ). V rámci jednání, kterých se ČMMJ aktivně zúčastnila, bylo přijato několik opatření. Tím nejzásadnějším pro myslivce bylo stanovení tzv. nárazníkové zóny (oblast intenzivního odlovu), která byla vymezena dálnicí D1 od Brna k Vyškovu, dále dálnicí D46 k Olomouci, dále dálnicí D35 k napojení na dálnici D1 směr Ostrava a Bohumín po hranici s Polskem. Potom po státní hranici s Polskem a Slovenskem až na hraniční přechod Lanžhot. Oblasti mimořádných veterinárních opatření k

45 V této oblasti bylo povoleno několik dosud zakázaných způsobů lovu: pomocí zdrojů umělého osvětlení, zařízení pro osvětlení terče, zaměřovače zbraní konstruovaného na principu noktovizorů pomocí mechanismů pohybujících se po zemi na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby z mysliveckých a jiných zařízení střílením v odchytových zařízeních krátkou nebo dlouhou kulovou zbraní s energií v 0 metrech vyšší než 300 J odlovem kňoura a bachyně na společných lovech s možností lovu jednotnou střelou z brokové zbraně K tomu bylo stanoveno zástřelné 1000 Kč za každé ulovené divoké prase, ze kterého bude odevzdán vzorek na vyšetření AMP. Ve zbytku republiky byly s výjimkou lovu z jedoucích zařízení povoleny všechny zmíněné zakázané způsoby lovu jako v oblasti intenzivního odlovu. O lovu v okrese Zlín se začalo jednat v polovině měsíce července, a na začátku srpna vstoupila v platnost. Území okresu Zlín bylo rozděleno na 2 zóny. V zóně kolem ohniska nákazy (Zóna I) zůstává nadále zákaz lovu. Ale v okolní zóně (Zóna II) byl umožněn individuální lov černé zvěře a lov pomocí odchytových zařízení. Lovit zde mohou pouze proškolené osoby, které prošli kurzem Státní veterinární správy. Bylo tak vyškoleno několik stovek myslivců, kteří byli poučeni, jak zacházet s uloveným divočákem a zamezit tak šíření viru AMP. Všechna ulovená divoká prasata v této zóně byla svážena celá (nevyvržená) do asanačního ústavu, odebrány vzorky k vyšetření na AMP a těla následně likvidována. Za toto náležela samozřejmě kompenzace. Ulovený divočák byl kompenzován uživateli honitby v částkách Kč za dospělý kus zvěř, Kč za lončáka a Kč za sele. O tuto kompenzaci musel požádat uživatel honitby Ministerstvo zemědělství a to do 6-ti týdnů od ulovení divočáka. Jako motivace lovcům je poskytováno také zástřelné, které bylo v první fázi Kč, ale po jednání s ministrem zemědělství bylo zvýšeno na Kč za kus. Tato částka byla vyplácena prostřednictvím Státní veterinární správy přímo lovcům. Uživatelé honiteb také museli vybudovat svozná místa, kam jsou ulovená divoká prasata umisťována a odkud je sváží asanační ústav k likvidaci. Je nutné poznamenat, že na začátku se toto neobešlo bez problémů a několik prvních dní bylo poměrně dost problémů, zejména se svozem ulovených divokých prasat. V rámci ostatních opatření realizovaných v zamořené oblasti stojí za zmínku zejména uložení povinnosti zemědělcům, aby nesklízeli určitou část plodin v ohnisku a kolem něj. Zůstalo tak stát 100 hektarů porostů řepky a pšenice v ohnisku nákazy a 50 ha vně a instalace elektrických ohradníků. Elektrický ohradník představoval alternativu původně zamýšlenému skutečnému plotu, který ovšem nebylo reálné postavit. Mediálně nejvýraznějším opatřením v zamořené oblasti bylo povolání policejních jednotek k odstřelu černé zvěře v tzv. červené zóně okresu Zlín. O nasazení policejních odstřelovačů bylo rozhodnuto vládou ČR a bylo naplánováno na 16. října. Předtím byly vybrány 2 16-ti členné skupiny policejních odstřelovačů z jednotlivých krajských ředitelství Policie ČR. Těm bylo poskytnuto lovecké střelivo firmou Sellier a Bellot, protože policie dle Ženevské úmluvy disponuje pouze celoplášťovými střelami a jiné nesmí používat. Jednotka byla proškolena v lovu černé zvěře a veterinárních opatření zabránění šíření AMP. Celý koncept by měl fungovat tak, že policejní jednotky budou v oblasti nasazeny každý den až do konce ledna. Policisté by měli být v úzké spolupráci s uživateli honiteb, kteří by jim měli vytipovávat místa k lovu a následně realizovat dosled a odstranění uloveného divočáka. Tato akce byla místními myslivci veskrze přijata pozitivně a to zejména z důvodu možné téměř nepřetržité přítomnosti někoho, kdo se lovu bude věnovat. 44

46 Dalším opatřením, tentokrát s celorepublikovaným rozsahem, byla změna mimořádných veterinárních opatření týkající se omezení přikrmování. Od 9. října je stále zakázáno přikrmování černé zvěře, ale je povoleno pouze vnadění a to tak, že na vnadišti se nesmí najednou nacházet více než 20 kg krmiva, přičemž na 50 ha honitby smí být umístěno 1 vnadiště. Do této doby se jednalo o omezení 10 kg krmiva na vnadišti a max. 1 vnadiště na 100 ha honitby. V souvislosti s tím byly provedeny kontroly Státní veterinární správou ve všech krajích České republiky a bylo zjištěno několik porušení těchto mimořádných veterinárních opatření. S některými uživateli honiteb tak bylo zahájeno správní řízení a může jim být udělena pokuta až 2 miliony Kč, nebo věc byla předána České inspekci životního prostředí k dalšímu jednání. Pro všechny myslivce v České republice mělo zásadní význam opatření, které na první pohled přímo nesouvisí s Africkým morem prasat. Státní veterinární správa tak od poloviny října vyplácí Kč za odevzdaný vzorek barvy z uloveného divokého prasete k vyšetření na Aujezskyho choroby. Dle slov ministra zemědělství Mariana Jurečky to má zároveň sloužit jako motivace myslivců při redukci černé zvěře, který je ve veřejném zájmu České republiky. Toto opatření trvalo do konce prosince a SVS vyplatila téměř 60 miliónů korun. Na začátku února Státní veterinární správa vydala nová veterinární opatření. Ty se týkají zonace zamořené oblasti v okrese Zlín. Do konce ledna byl celý okres Zlín v režimu zamořené oblasti, což znamenalo pro místní myslivce povinnost odevzdávat veškerou ulovenou černou zvěř nevyvrženou na tzv. sběrná místa, odkud byla svážena a likvidována v asanačních podnicích. Od února tato povinnost platí pouze pro cca 40% plochy území okresu Zlín, která je specifikovaná jednotlivými katastrálními územími. V nich platí nejenom veterinární nařízení, ale také zástřelné za každé ulovené divoké prase (tzn. za kus do 50 kg 4000 Kč a nad 50 kg 8000 Kč) a dále může také požádat uživatel honitby o kompenzaci kusu zlikvidovaném v kafilérii (1000 Kč za sele, 2000 Kč za lončáka a 3200 Kč za dospělý kus). Oproti tomu se naopak změní systém ve zbytku okresu Zlín, ten bude de-facto stejný jako v oblasti zbytku Moravy (tzv. oblast intenzivního lovu, ohraničená dálnicí Bratislava-Brno-Ostrava). Ulovená divoká prasata budou moc být zpracována standardním způsobem po vyšetření vzorků na přítomnost AMP. Za to lovec obdrží zástřelné Kč za každý ulovený kus. Ve vztahu k celé České republice, tak došlo ke změně pouze u výše nálezného za uhynulé divoké prase. To je v současné době v okrese Zlín, Kč v oblasti intenzivního lovu a Kč ve zbytku republiky. Tyto pokyny platí do současné doby. Africký mor prasat v České republice má překvapivý průběh, i když mnoho z nás předpokládalo rychlé šíření, podařilo se (snad díky aplikaci kombinace různých opatření) udržet nákazu na poměrně malém, dobře ohraničeném prostoru o výměře cca 10 tis. hektarů. Celkem bylo nalezeno na takto malé výměře více než 200 kusů uhynulé černé zvěře. Situace by se mohla zdát pozitivní a naděje, že se nákazu podaří ve Zlíně eradikovat, stále žije, nicméně musíme počítat s tím, že nákaza se může rozšířit z okolních zemí. Zatím posledním varovným prstem je případ Maďarska, kde se nákaza objevila opět více než sto kilometrů od posledního známého ohniska, a podobně je na tom i Polsko, kde během posledních několika měsíců přibyly stovky případů a zamořená oblast se významně rozšířila na západ. 45

47 Je potřeba si uvědomit, že redukce divokých prasat zřejmě nezabrání a nezastaví šíření viru, ale je nutné si uvědomit také to, že v případě nižších hustot volně žijících divokých prasat budou dopady onemocnění a následná opatření výrazně méně bolestivé. Aktuální rozšíření afrického moru prasat k ( Kontakt Ing. Miloš Ježek, Ph.D. ČZU v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská jezek@fld.czu.cz 46