Sochař Michael Bílek

Transkript

1 Sochař Michael Bílek Bakalářská práce Studijní program: Studijní obor: Autor práce: Vedoucí práce: B7106 Historická studia 7105R062 Kulturněhistorická a muzeologická studia Lenka Střihavková Anna Habánová, M.A., Ph.D. Liberec 2017

2 á ří ě ě í á ý Ý Ě Í Ě Ý é Ťí í ř á í čí í í ě á á á é ř í á í í á á í á ě š ší ů é ó í ó ž í ř í ý é é ý é ě í é í é ř í ý ý í í é ř é í é í ž í í í é ř í é í čá í á ž ř é í á í ý ú ě ý á ý ý ý

3 í í í á á í ář é á é š ě á ří á í ář é á á á á í ář é á í í á í ář é á í ž

4 ří á í ář é á é Í ď ž é č č č Ž ý é ě í ě Ú é ě í Ú í ě Ž ý éú í ý é ž Ú í í Ú í ě ť í á í á í é ř ě í í č á č č ť ří í á č é ý é ě í Á ě Š Á Č á á š á ý áž ě č é ý é ě í Š Á Á Š Á é é ě č é ý é ě í Š Á Á Á í č é ý é ě í ěř í č é ě í í ěř č á ý é ě í

5 Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG. Datum: Podpis:

6 PODĚKOVÁNÍ Na prvním místě se patří poděkovat mé vedoucí práce doktorce Anně Habánové. Vážím si její preciznosti a odbornosti s jakou k mé práci přistupovala a také času, který mi věnovala. Jsem vděčná rodině Bílkových za jejich otevřenost a obětavost. Zejména Aleně Bílkové za zpřístupnění rodinného archivu a vlídné přijetí, které doprovázelo každou návštěvu. V neposlední řadě děkuji Davidovi a své rodině za věčné čtení konceptů a podporu.

7 ANOTACE Cílem této bakalářské práce bylo popsat a zhodnotit život a dílo sochaře Michaela Bílka ( ). Práce byla rozdělena podle jednotlivých životních etap, ve kterých se postupně prolínala a vyvíjela sochařova tvorba. Michael Bílek si zvolil jako stěžejní materiál dřevo. Ve spojení s realistickým figurálním uměním se jeho tvorba stala něčím neobvyklým v kontextu moderního umění. Důležitou součástí práce bylo zhotovení katalogu díla a seznamu výstav. Práci ještě doplnila obrazová dokumentace z Bílkova života. KLÍČOVÁ SLOVA Michael Bílek, sochařství, dřevo, biografie, umění

8 ANNOTATION A goal of this bachelor thesis was to describe and evaluate life and work of sculpturer Michael Bílek ( ). Bacelor thesis was split according to his life stages, where was evolving his work. Michael Bílek chose a wood as a main material for his sculptures. Together with realistic figure art became his work something unusual in the context of modern art. Important part of this work is catalogue of his sculptures and exhibitions. To fill this work was used picture documentation from Bílek's life. KEYWORDS Michael Bílek, sculpture, wood, biography, art

9 OBSAH 1. ÚVOD ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY ŽIVOT A CELOŽIVOTNÍ TVORBA Mezi Turnovem a Libercem ( ) Studijní léta v Hořicích ( ) Studium na pražské AVU ( ) Setkání s novou figurací Hořická sympózia a výtvarná skupina Boháňka Ústecké hledání Ústecké setkání koheze Bílkových Dřevo pomalu promlouvá ( ) Exteriérové plastiky a veřejné zakázky Restaurátorská činnost Dřevo ožívá a umírá ( )...41 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...49 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY...50 SEZNAM VÝSTAV...54 KATALOG DÍLA...61 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

10 1. ÚVOD Dřevo má ve výtvarném umění dlouhou tradici a historii. Razilo si svou cestu přes dřevěné desky nástěnných obrazů, středověké sochy svatých, ručně vyřezávané kostelní oltáře až k židlím Magdalény Jetelové, stuhám Václava Fialy, schránkám Zbyňka Sekala a lidským sochám Michaela Bílka, jehož příběhem a dílem se předložená práce zabývá. Michael Bílek navázal na tuto tradici a vrátil se k historii. Proto lze jeho sochařství nazvat tradičním. Ať již díky námětům z běžného života, přírodnímu materiálu či dobře zvládnutému řemeslu. Michael Bílek vycházel z gotické řezbářské tradice a lidových betlémů ve vazbě na venkovské prostředí. Po začátcích, ve kterých převažovala jako stěžejní materiál sádra, se připoutal ke dřevu, jež si oblíbil a nikdy se ho nepustil. Tento turnovský rodák šel cestou zobrazivého umění a figury se držel již od počátku své tvorby. Jako místo svého sochařského působení si vybral sever, kde celý život vytvářel dřevěné plastiky, pískovcové realizace do architektury a restaurátorsky ošetřoval sochařské památky. Jeho činnost utichla 22. června 2015, po boji s těžkou nemocí. Zůstal po něm barevný svět dřevěných panáků s neuvěřitelnou výpovědní hodnotou. Michael Bílek se sice zapsal do určitého povědomí veřejnosti, avšak někteří jeho současníci na sebe dokázali vtáhnout větší šíři pozornosti. On takovou potřebu nikdy neměl. Rád vystavoval po boku své ženy a ve volném čase pozoroval a fotil vesmír ve své amatérsky postavené hvězdárně. Jisté vydělení z veřejného života přinášela také pohraniční obec Petrovice, kterou si se svou ženou Alenou Bílkovou vybrali za svůj celoživotní domov. Práce přináší první ucelený pohled na život a dílo sochaře Michaela Bílka, jenž zůstávalo doposud nezpracované. Jejím cílem bylo zpracovat a zhodnotit Bílkův život a přiblížit vlivy, které byly pro jeho tvorbu formující. S tím souviselo zpracování soukromého rodinného archivu Bílkových, který poskytla k prozkoumání vdova Alena Bílková. Obsah archivu bude podrobněji rozebrán v další kapitole. Práce se dále snažila zhodnotit Bílkovo celoživotní dílo. Velkým přínosem tohoto počínání je seznam díla a výstav. Seznam Bílkovy tvorby zpracovaný chronologicky v sobě sloučil volnou 8

11 tvorbu a realizace v architektuře. Jednotlivá dohledaná díla doplňovaly náhledové fotografie a popisy jako datace, materiál a velikost díla (pouze u volné tvorby). Objevily se některé menší výjimky, u nichž nebylo možno dohledat částečné nebo veškeré informace. Například u studentských děl chyběly rozměry, jelikož byly z větší části zničeny. Michael Bílek vytvořil okolo třiceti čtyř sádrových plastik, sedmdesáti dřevěných děl a přes dvě desítky realizací v architektuře. Práci doplnil také seznam výstav, které Michael Bílek pořádal nebo se jich zúčastnil. Byly řazeny chronologicky a rozděleny na autorské, výstavy pořádané s manželkou Alenou Bílkovou a kolektivní výstavy. U každé výstavy byl uveden rok konání, název a místo uskutečnění výstavy. Text práce se zaměřoval na jednotlivá životní období, do nichž byla zakomponována související tvorba. Zpočátku byly kapitoly voleny dle Bílkova působení na školách a akcích s nimi spojených. Později již členění nebylo tolik snadné, proto se práce orientovala podle zásadních změn v životě Michaela Bílka, které měly vliv na jeho umělecké počínání. Nezbytnou součástí k dokreslení osobnosti Michaela Bílka představoval obrazový materiál zařazený na konci práce a získaný z rodinného archivu. Důležité poznatky čerpala práce z několika rozhovorů s vdovou Alenou Bílkovou, které byly uskutečněny přímo v Petrovicích. Některé další informace poskytl syn Ondřej Bílek prostřednictvím ové korespondence. Celá rodina byla po dobu zpracování osobnosti Michaela Bílka velice vstřícná a otevřená. Velkým plusem se stalo samotné setkání s poměrně velkým množstvím Bílkových soch a nahlédnutí tak do světa barev a vůně dřeva. 9

12 2. ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY Zpracování umělecké tvorby a života Michaela Bílka bylo možné na základě bohatého rodinného archivu a pozůstalosti. Jeho zpřístupnění umožnila obětavost a otevřenost Aleny Bílkové, grafičky a vdovy po sochaři. Rodinný archiv obsahoval utříděné materiály jako katalogy a pozvánky k výstavám, korespondenci, novinové články, fotografie, restaurátorské zprávy a reference, smlouvy a publikace. Většinu materiálu se podařilo zachovat. Pozvánky se z větší části dochovaly, především na autorské a společné výstavy s Alenou Bílkovou. Katalogy a pozvánky k výstavám byly zásadním zdrojem spolu s informačním systémem abart 1 k sestavení seznamu výstav i zdrojem dalších faktů o umělci. Protože Bílkovo dílo unikalo hlubší pozornosti teoretiků a souhrnné zpracování i kritický pohled na jeho tvorbu chyběl, byl velmi přínosný text katalogu od Jana Škváry k výstavě Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Sochy 2, dále úvodní slovo Vladimíra Preclíka pronesené na výstavě v Hořicích 3 a jako poslední katalog s názvem Alena a Michael Bílkovi s pasáží od Jana Kříže. 4 Další vypovídající pramen zastupovaly fotografie děl a rodinné snímky, bez nichž by tato práce nebyla úplná. Své místo v archivu měla i korespondence Michaela Bílka s přáteli. Korespondenci bylo třeba rozdělit na ovou a dopisní. y se jevily jako přínosnější z hlediska viditelné odpovědi pisatele. Tuto korespondenci Michael Bílek často preferoval v kontaktu s astronomem Josipem Kleczkem a s režisérem a hudebníkem Bedřichem Ludvíkem. Za pomoci klasických dopisů se spojoval s nejbližším přítelem Bohumilem Zemánkem, umělcem a spolužákem z AVU Milanem Křížem, s přítelem z vojny Janko Bitterem a s dalšími. Zmiňovaný materiál bylo nutné nejen projít, ale především kriticky 1 ABART: Bílek Michael online, vid , dostupné z: 2 ŠKVÁRA, Jan, Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Sochy, Galerie Litoměřice a Výstavní síň výtvarného umění Most PRECLÍK, Vladimír: Úvodní slovo, in: Michael Bílek, Galerie plastik v Hořicích v Podkrkonoší, KŘÍŽ, Jan: Michael Bílek Antiteze člověk, in: Alena a Michael Bílkovi, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích květen červen 2002, Státní zámek v Duchcově červenec srpen 2002, Galerie umění Karlovy Vary Pobočka letohrádek Ostrov n. O. květen srpen 2003, Hippoware, nestránkováno. 10

13 zhodnotit a vytěžit. Předložená práce by nemohla vzniknout bez vstřícného přístupu Aleny Bílkové, která trpělivě odpovídala na mé dotazy. Tyto poznatky jsem v práci také využila. Kromě archivu se v textu promítnulo i nahlédnutí do ateliéru vonícího po dřevě. Nejdůležitějším pramenem byly samotné sochy. Většina dřevěných plastik náležela ještě rodině Bílkových. Ostatní sochy, jež vytesal Michael Bílek pro umístění v exteriéru, jsem se snažila v práci uvést, dohledat a zjistit jejich dnešní stav. Z těchto pramenů byl sestaven katalog děl. Práce by se dále neobešla bez novinových článků zaplňujících velkou část archivu. Periodika měla charakter výstřižkový. Z větší části byla popsána základními údaji, avšak se mezi nimi nacházely i bezejmenné výjimky. Nejkvalitnějším zdrojem písemného projevu byl čtrnáctideník Ateliér. Mezi další periodika, která věnovala svou pozornost osobnosti Michaela Bílka, patřila Výtvarná kultura, Umění, Československý architekt, Průboj, Tvar, Tvorba, Rudé právo. Michael Bílek byl členem Svazu českých výtvarných umělců a Komunistické strany Československa, proto mu byla věnována větší pozornost právě v Průboji, Rudém právu a Výtvarné kultuře. Michael Bílek byl sice členem KSČ, avšak ve své tvorbě nenásledoval stranický styl ve formě sociálního realismu, spíše se snažil hledat ve veřejných zakázkách kompromisy a okliky. Díky tomuto členství, na které v jisté fázi života nemohl být pyšný, se snažil pomáhat svým uměleckým kolegům s pořádáním výstav, když pracoval jako komisař ve výstavní síni Emila Filly v Ústí nad Labem. Jelikož se práce zabývala doposud nezpracovaným umělcem, odborných knih, z nichž by se dalo čerpat nových poznatků, nebylo mnoho. K několika knihám nasměrovala práci paní Bílková, ke knihám, které s tématem na první pohled nesouvisely. Odborná publikace, jež by se zabývala pouze českým sochařstvím druhé poloviny 20. století, stále chybí. V teoretické části se proto práce opřela o oba dva díly Dějin českého výtvarného umění VI, v nichž sice Michael Bílek nefiguroval, avšak ke studiu nejen české figurální tvorby byly pro práci důležitým zdrojem. Konkrétně se jednalo o dvě kapitoly, pod nimiž se podepsala Marie Klimešová. První oddíl 11

14 se zabýval českou novou figurací a jejími počátky 5, kdežto druhá kapitola byla zaměřena na pozdější období. 6 Teoretickou část ještě doplnil katalog Nová figurace 7, kde autorka Eva Petrová rozebírala tento termín a umělce s ním spojené. Jméno Michaela Bílka obsahovala samozřejmě i Nová encyklopedie českého výtvarného umění 8, kde jej autor hesla Jiří Hůla zařadil mezi nejvýraznější severočeské umělce. Michael Bílek byl zařazen díky poměrně velkému počtu realizací v architektuře, převážně v době komunistického režimu, do projektu Vetřelci a Volavky 9, který se zabývá dokumentací, popularizací a ochranou výtvarného umění ve veřejném prostoru z období Normalizace. 10 Projekt má své webové stránky a v roce 2013 vyšla i stejnojmenná kniha, která kromě nápaditého třídění tehdejší produkce obsahovala i fotografii Bílkovy sochy Mateřství z Litvínova. Na internetových stránkách tohoto projektu bylo možné dohledat jeho jedenáct exteriérových děl Kluci nanuci, Mateřství, Hra matky a dítěte, Děti, Běžící děti, Dvojice, Holčička se psem, Roztančená rodina, Matka s dětmi, Klukovská rvačka a Kluci s melounem. 11 Dalším pilířem této práce se stala studie od Jaroslava Brožka s názvem Výtvarné Ústí: kronika výtvarného života v Ústí nad Labem ve 20. Století Obsahovala mimo dalších biografických údajů i text o sochařských realizacích v tomto krajském městě. Michael Bílek vytvořil nejvíce exteriérových plastik právě v Ústí nad Labem. Jaroslav Brožek vydal ještě 5 KLIMEŠOVÁ, Marie: Česká nová figurace šedesátých let, reflexe pop artu, groteska, asambláž, in: Dějiny českého výtvarného umění [VI/1], ŠVÁCHA, Rostislav PLATOVSKÁ, Marie (edd.), 1. vyd. Praha, Academia 2007, ISBN X, s KLIMEŠOVÁ, Marie: Od nové figurace k nové expresi a grotesce, 12/15, in: Dějiny českého výtvarného umění [VI/2], ŠVÁCHA, Rostislav PLATOVSKÁ, Marie (edd.), 1. vyd. Praha, Academia 2007, ISBN , s PETROVÁ, Eva: Nová figurace, Litoměřice, Severočeská galerie výtvarného umění 1993, ISBN HŮLA, Jiří: Bílek Michael, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, HOROVÁ, Anděla (ed.), 1. vyd. Praha, Academia 1995, ISBN , s KAROUS, Pavel (ed.): Vetřelci a volavky: atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Československu v období normalizace ( ), Řevnice, Arbor vitae 2013, ISBN VETŘELCI A VOLAVKY: Michael Bílek online, vid , dostupné z: 11 Vid BROŽEK, Jaroslav: Výtvarné Ústí: kronika výtvarného života v Ústí nad Labem ve 20. století , Ústí nad Labem, Město Ústí nad Labem 1999, ISBN

15 jakýsi soubor novinových článků, publikovaných v letech 1959 až 2001 nesoucí jméno Výtvarné umění a umělci na Ústecku ve druhé polovině 20. století. 13 Tři články se zabývaly sochami Michaela Bílka, nejen exteriérovými. Ve výběru literatury bylo zařazeno i dílo zdánlivě nesouvisející. Jednalo se o titul s názvem Voda ve vesmíru, na zemi, v životě, a v kultuře 14, jejímž editorem byl Josip Kleczek. K tomuto známému astronomovi a fyzikovi si Michael Bílek našel cestu a obdiv díky své velké zálibě ve hvězdách a vesmíru. Michael Bílek jako autor kapitoly Sochaři vody a voda jako sochař, odkrýval svůj osobní vztah ke dřevu, některé životní zážitky spojené s vodou a s restaurátorstvím. Seznam literatury byl doplněn ještě o zajímavý katalog Sochy do barokní niky 15 od sochaře Václava Fialy. Michael Bílek byl jedním z oslovených sochařů, kteří měli za úkol vytvořit či nainstalovat již existující plastiku do barokního výklenku dřívější jezuitské koleje v Klatovech. Výsledná publikace mapovala všechny zúčastněné umělce a zároveň ke každému přidával Václav Fiala svoji vzpomínku či osobní náhled. Velmi subjektivní byl také příspěvek v publikaci Dřevěná knížka 16 od Vladimíra Preclíka. V práci byla často užívána vlastní slova a texty Michaela Bílka. Za tímto účelem čerpala práce z článku pro časopis Teologie a Společnost 17, příspěvku ve sborníku Turnovská vyznání 18 a z již zmiňované stati v knize Josipa Kleczka. 13 BROŽEK, Jaroslav: Výtvarné umění a umělci na Ústecku ve druhé polovině 20. Století (soubor článků a statí publikovaných v denním tisku v letech 1959 až 2001), 1. vyd. Ústí nad Labem, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně 2010, ISBN KLECZEK, Josip (Ed.): Voda ve vesmíru, na zemi, v životě a v kultuře, 1. vyd. Praha, Radioservis 2011, ISBN FIALA, Václav: Sochy do barokní niky, Klatovy, Hangár F 2012, ISBN PRECLÍK, Vladimír: Dřevěná knížka, 1. vyd. Praha, Melantrich BÍLEK, Michael: Když se ohlédnu, in: Teologie & Společnost, roč. 3, 2005, č. 4, s , ISSN BÍLEK, Michael: Nejmilejší kniha vzpomínek, in: Turnovská vyznání, sborník vydaný u příležitosti 725. výročí města Turnova, 1. vyd. Turnov, Městský úřad Turnov 1997, s

16 3. ŽIVOT A CELOŽIVOTNÍ TVORBA 3.1 Mezi Turnovem a Libercem ( ) Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. 19 Úvodní text z 1. listu Korintským apoštola Pavla uváděl nejen katalog k Bílkově výstavě v galerii U prstenu, ale tento tak zvaný Hymnus o lásce se vepsal i do umělcova díla a života. Lze to pozorovat na Bílkově lásce a úctě k rodině, přírodě a duchovním hodnotám. Toto vše Michaela Bílka formovalo v jeho tvorbě a projevu. Již od dětství přicházel do kontaktu s přírodou a přírodními materiály. Jen díky lásce k přírodě si mohl najít cestu ke dřevu, teplému materiálu, jehož drobné nedostatky proměnil v přednosti. Právě se dřevem se jako s jediným materiálem dokázal plně ztotožnit. Narodil se v srdci Českého ráje v Turnově jako prostřední potomek Bohuslavu Bílkovi a Jarmile Bílkové, rozené Hájkové. Rodina žila v Turnově v pronajaté vile u Hruštice ve Zborovské ulici. 20 Michael Bílek měl o rok starší sestru Janu. Jana Bílková, provdaná Ráčková se vyučila na zahradním učilišti v Turnově, později pracovala v Textilaně v Liberci. Další umělecké vlohy se objevily u třetího potomka Ilji Bílka, kterého od staršího Michaela dělilo šest let. Ilja Bílek je dnes známým sklářským výtvarníkem. Navštěvoval střední sklářskou školu v Železném Brodě a v Praze absolvoval VŠUP ateliér sklářské tvorby u profesora Stanislava Libenského. Od roku 1996 vede ateliér skla na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. 21 Otec Bohuslav, který vystudoval obor stavitelství v Turnově, se stal důstojníkem z povolání. Po druhé světové válce, během níž působil jako učitel, se opět ocitl pracovně v armádě. Nakonec se vrátil k pedagogice na 19 Bible: Písmo svaté starého a nového zákona. 9. vyd., 7. přeprac. vyd. Praha, Česká biblická společnost 1994, ISBN , s ová korespondence s Alenou Bílkovou ze dne BROŽEK, Jaroslav, pozn. 12, s

17 učilišti Pozemních staveb v Liberci. 22 Jako člen Komunistické strany Československa se na vlastní kůži přesvědčil o stranických praktikách, když skončil jako jeden z mnoha ve vězení. Sám se později o straně vyjádřil jako o mlýnku, který semele vše. 23 Matka Jarmila vystudovala Státní odbornou školu pro broušení drahokamů, rytí drahokamů, zlatnictví a klenotnictví v Turnově. V tomto oboru nadále nepokračovala a později pracovala v Textilaně v Liberci. 24 Její otec, jenž byl dědečkem Michaela Bílka, učil svého vnuka malovat. To dokládala vzpomínka Michaela Bílka: A srdce mě na stará kolena přivolává, tak jako většinu lidí, do dětských krajin. Na zelenou louku u hruštického kostela, kde jsme bydleli, či do Klokočských a Betlémských skal, kde jsme se s dědou pokoušeli, většinou neúspěšně, namalovat vonící jehličí borovic, uchycených na holých lebkách rozdrásaných těl pískovců s černými puklinami jeskyní. 25 Od druhého dědy z otcovy strany se Michael Bílek naučil lásce k ptactvu a dokázal je hladce rozeznávat. V roce 1948 se rodina přestěhovala do Liberce. Následující rok bydlela ve vile, která dodnes stojí v Ondříčkově ulici. Před rokem 1952 se rodina musela přesunout kvůli otcově zaměstnání na Slovensko do Trenčína, odkud se za krátký čas vrátila zpět do Liberce. 26 Liberec si Michaela Bílka nezískal natolik jako rodný Turnov, lze to vyčíst z jeho vzpomínek: Turnov je pro mě městem velice duchovním a důvěrným. Znám jeho stromy časem zestárlé, bral jsem do rukou jeho kameny, prolézal otvory pískovcových skal a promítal si v mysli tajemnou minulost hradu Rotštejna. Jsem sochař a vím, že je moje rodiště hluboko otištěné v mé práci. Sochy, které dělám, jsou totiž mým nejupřímnějším a nejpravdivějším vyznáním tomuto kraji, lidem a městu. 27 Při první naskytnuté možnosti se mladý Michael vrátil zpět do Turnova, kde navštěvoval v letech střední uměleckoprůmyslovou školu, obor umělecký kovář a zámečník. Z této doby se zachovala fotografie maturitní práce. Jednalo se o kovovou dekorativní mříž, v níž byla zarámována šestice stylizovaných figur rozevlátých v pohybu. V průběhu studia pobýval u své 22 ová korespondence s Alenou Bílkovou ze dne Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne BÍLEK, Michael, pozn. 17, s Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne BÍLEK, Michael, pozn. 18, s

18 babičky, jelikož děda amatérský malíř, v té době již nežil. 28 Turnovská škola ho dle jeho vlastních slov bavila a spolu se svými spolužáky založili první výtvarnou skupinu Brontosaurus. 29 V Turnově se Michael Bílek začal věnovat také zpěvu a divadlu. Na přání babičky navštěvoval pěvecký spolek Dvořák a zavítal do ochotnického spolku Marek. 30 K tomuto bodu života si zaznamenal: Bylo to hrozné jak pro mne, tak asi především pro diváky a posluchače. 31 V této fázi života nemohl tušit, že divadlo se pro něj stane místem, kde se zrodí mnoho vazeb a přátelství. Michael Bílek se o vlivech politických a literárních, jenž na něj v době mládí působily, vyjádřil takto: Na okraj se do mého života zapisovaly i změny politického myšlení. Rodiče i babička byli věřícími komunisty. Mé okolí, zejména kamarádi, byli rebelové ustavujícího se režimu. Rozpory myšlení mě mátly a nutily hledat vlastní odpověď. Přečetl jsem v té době dostupný Kapitál a všechny zakázané filosofy, které se mi podařilo sehnat. Vím, že jsem měl rád Alberta Schweitzera a Immanuela Kanta a tento vztah vedle jiných trvá dodnes Studijní léta v Hořicích ( ) Hořice v Podkrkonoší se pro Michaela Bílka staly jakousi přestupní stanicí mezi střední a vysokou školou. Toto označení, však není myšleno v záporném významu. Hořická škola mu jistě poskytla mnoho nových poznatků o kameni a jeho zpracování, které mohl později vytěžit v exteriérových realizacích a restaurátorské činnosti. Po střední škole se hlásil na AVU v Praze, kam ho nepřijali. Rodiče mu umožnili vstup do dvouleté nástavby sochařsko-kamenické školy v Hořicích. 33 Zvolil si konkrétně obor sochař restaurátor. Z tohoto období se objevovaly první 28 BÍLEK, Michael, pozn. 17, s Tamtéž. 30 Tamtéž. 31 Tamtéž. 32 Tamtéž, s Tamtéž, s

19 pokusy o sochařské portréty, které zřejmě sloužily k přijímacím zkouškám. Tyto sádrové plastiky byly podle data vytvořeny ještě v průběhu středoškolského studia v Turnově. První dílo Spolužák vzniklo v roce 1959 a bylo představeno na výstavě skupiny Hrot v Hořicích v roce Skupina Hrot spojovala Michaela Bílka s jeho šperkařskou školou v Turnově, do které ještě patřili čtyři tehdejší žáci PŠUŘ. Michael Bílek byl jako jediný absolventem. Bílek byl bezesporu vynikající pozorovatel. V Hořicích se navíc výborně naučil pracovat s materiálem, jelikož se hlavní důraz kladl spíš na perfektně zvládnuté řemeslo než na individuální projev. Dokázal výborně zachytit výraz tváře. Na prvních dílech jako Prababička, Spolužačka, Spolužák z roku 1960, Portrét M. J., Bratr Ilja, Sestra Jana, Slečna Pavlovcová, které vznikaly v rozmezích roků 1960 a 1961, se tohoto úkolu zhostil se ctí, i když je třeba připomenout, že se jednalo o počátky. Z tohoto výpisu lze odvodit, že se jednalo hlavně o rodinné podobizny, prokládané přáteli. Na pozdějších dílech, konkrétně od poloviny roku 1961, tyto výrazové prostředky přivedl k dokonalosti a nechal promluvit jednotlivé charaktery osob. Nejlépe to dokládaly podobizny Otec a Děda. Z otcovy tváře lze vyčíst, že se jednalo o přísného muže s vysokým čelem a výraznými lícními kostmi. Děda byl jeho pravým opakem. Na jeho tváři se objevoval úsměv, a vrásky spolu s přimhouřenýma očima naznačovaly důstojné stáří. Do hořického období časově zapadala Hlava chlapce z roku 1962 a Portrét chlapce z téhož roku. Většina těchto děl byla ztracena. Výjimku představují pouze tři díla, jež se v rodině zachovala do současnosti. Absolventi hořické školy, směřující svou cestu na AVU nebo VŠUP, vytvořili tvůrčí skupinu Quo Vadis?. 34 S touto studentskou skupinou a jejím příhodným názvem pro mladou generaci vystavovali poprvé v roce 1963 v Novobydžovském divadle. Výstava, již zahajoval Vladimír Preclík, probíhala ještě současně se středoškolským působením mladých umělců. Michael Bílek se této výstavy zúčastnil spolu s Ellen a Ivanem Jilemnickými, Pavlem Jarkovským, Janem Grycem, Zdeňkem a Annou Hanzlovými a Josefem 34 WITTLICH, Petr: Ellen Jilemnická, Praha, Gallery 2011, ISBN , s

20 Stehlíkem. 35 Michael Bílek období v Hořicích komentoval těmito slovy: Byla to doba, kdy jsme byli plně uchváceni výtvarným životem a tvrdě bojovali o svůj osobitý projev. Vzplála hluboká, celoživotní přátelství. 36 Žádné bližší informace ke studiu již Michael Bílek neuváděl. O průběhu vyučování na šutrárně, jak se této škole přezdívalo, psal Petr Wittlich: Žáci se snažili napodobovat staré mistry, věnovali se kreslení, modelování a pochopitelně především práci v kameni. 37 Na hořické škole se Michael Bílek sblížil s mnoha jeho současníky. Většina z nich se do Hořic opět vrátila v souvislosti se studentskými sympózii, která jsou v této práci popisována v samostatné kapitole. 3.3 Studium na pražské AVU ( ) Po absolvování hořické školy byl Michael Bílek přijat na třetí pokus na Akademii výtvarných umění v Praze 38, kde studoval sochařství u profesora Karla Hladíka. Po jeho smrti v roce 1967 vedl ateliér docent Jiří Bradáček. K samotné osobě profesora Karla Hladíka se v roce 1995 ve vzpomínkách vyjádřil: Pana profesora mám v mysli otištěného jako obraz krásného a dobrého člověka. Že pečeť jeho osobnosti neseme všichni jeho žáci, je už na první pohled jasné. Obdivoval jsem jeho velice citlivý přístup k mé práci. 39 Karel Hladík mohl mít přesvědčivý vliv na svého žáka, který se na AVU utvrdil v zobrazivém figurálním umění. Michael Bílek si byl tohoto vlivu vědom a popisoval jej těmito slovy: Uvědomoval jsem si, že mne škola naučila řeč (tou byla znalost figury), kterou však musím umět promlouvat. Tvořit tedy znamenalo vědět, co říkat, jak odpovědět na otázku života a světa, do kterého jsem vstoupil. Obdivoval jsem naléhavost a jedinečnost vyjádření velkého Rembrandta, Vincenta van Gogha či Pietera Bruegela. Dokázali se 35 Tamtéž. 36 BÍLEK, Michael, pozn. 17, s WITTLICH, Petr, pozn. 34, s BÍLEK, Michael, pozn. 17, s HLADÍKOVÁ, Věra: Můj manžel sochař Karel Hladík: Život, dílo, dokumenty, vzpomínky, Praha, Gallery 2002, ISBN , s

21 podle mne osvobodit od dobové výzdoby a mluvit srdcem o bolestech, radostech i krásách, kterými je život obdařil. 40 Mluvit srdcem prostřednictvím svých soch se později naučil i Michael Bílek. Výjevy žánrové malby Pietera Bruegela si obzvlášť oblíbil a vepsaly se do jeho tvorby. Na AVU se Michael Bílek seznámil s Bohumilem Zemánkem a vzniklo velmi blízké přátelské pouto, které trvalo až do Zemánkovy brzké smrti v roce Nalezl zde i další přátele jako Ellen Jilemnickou, Ivana Jilemnického, Milana Kříže a Markétu Paurovou. S Ellen Jilemnickou, Bohumilem Zemánkem a Markétou Paurovou se vydali na cestu do Francie a Belgie v uvolněnější atmosféře v roce Své spolužáky a přátele během studií AVU portrétoval. To dokládala sádrová podobizna Bohumila Zemánka z prvního semestru AVU, portrét Ellen Jilemnické pocházející z roku 1967 a busta Karla Žaluda vytvořená o rok později. Dílo Spolužák z druhého semestru roku 1964 již nemělo klasickou podobu Bílkových portrétů připomínajících busty. V této plastice začal zpracovávat i lidskou figuru, zatím však pouze do poloviny těla s naznačenýma rukama. Materiálem byla hlína, kterou použil také při tvorbě busty Pana H. v roce Dochovaly se také fotografie plastik, kde Michael Bílek pracoval s celým tělem, avšak nikoli za pomoci klasických proporcí. Jednalo se již o období ateliéru docenta Jiřího Bradáčka, tzn. po jeho příchodu na AVU v roce S nástupem Jiřího Bradáčka přišel jistě i vliv abstrahované skutečnosti, který se v nějakých mezích odrážel na studentských dílech Michaela Bílka. V těchto letech vznikly tři plastiky. U dvou z nich se nedochoval jasný název, proto jsou uváděny v závorce. (Sedící žena), která na první pohled upoutávala svou disproporcí, tvořila nad svým dítětem jakousi ochranou stříšku. Tento výjev mohl být předpokladem tématu mateřství, ke kterému se Michael Bílek vrátil v pozměněné formě hlavně v exteriérových realizacích. Sádrový Lišák se z doposud celkové tvorby vymykal svým námětem i způsobem provedení nejvíce. (Sedící muž) z hlíny, jenž vznikl jako poslední z těchto tří děl v letech 1967 až 1968, měl určité podobné prvky s pozdější Bílkovou dřevěnou tvorbou. Typická byla výrazná ramena a masivní rukávy. 40 BÍLEK, Michael, pozn. 17, s WITTLICH, Petr, pozn. 34, s

22 Práce na AVU představovaly zároveň další směřování autora. Již od svých počátků se zaměřil na realistickou formu, do které promlouvala psychologie postav. Po dobu studia si vyzkoušel práci s různými materiály, jako byla sádra, hlína, pískovec a kov. V té době se pro něho stala důležitou součástí děl také barva, která se začala objevovat na každé sádrové plastice. Dnes si můžeme jen představovat, jakou patinu Michael Bílek pro své portréty volil, jelikož se dochovaly pouze černobílé fotografie. Jistou výpovědí mohlo být až závěrečné dílo I. J. (Ivana Jilemnického) z roku Nejvýraznějším prvkem byly tlusté brýle, k jejichž kontrastu pomohly použité zemité barvy. Studium na AVU ukončil Michael Bílek diplomní prací, jejíž průvodní zpráva se zachovala spolu s fotografiemi. Součástí byly práce s názvy Epoxy, Anděl a také předkládal portrét I. J., jenž je dnes majetkem Oblastní galerie Liberec. V diplomní práci se zabýval problémem prostoru a hmoty. 42 U Michaela Bílka se objevila i snaha vrátit se zpět ke kovu, konkrétně k železu. K této realizaci nedošlo z finančních důvodů. Michael Bílek se k tomuto problému ve své průvodní zprávě stavil takto: Když jsem zjistil, že nebudu moci realizovat diplomní práci v kovu, byl jsem nucen přistoupit na realizaci v jiném materiálu. Kámen, ve kterém jsem pracoval v Hořicích a během svého studia na Akademii, nevyhovoval vzhledem k složité kompozici, která mě zajímala. Bronz byl finančně neúnosný a proto jsem si vybral epoxy. Přihlížejíc k tomu materiálu, bylo třeba změnit původní kompozici sochy. 43 Masivní dílo Epoxy představovalo stylizovanou postavu v pohybu. Anděl působil oproti tomu odlehčeně a pohyb byl zde naznačen velkými křídly. Obě sochy popisoval Michael Bílek takto: K oběma plastikám bych chtěl ještě dodat, že jsem se v nich vědomě snažil navázat na problémy futuristického hnutí, jehož idea pohybu mě zajímala a jejíž možnosti nejsou podle mně v plastice vyčerpány. 44 Jako poslední byla součástí diplomní práce i podobizna Ivana Jilemnického, kterou obhajoval tímto způsobem: Souběžně s poslední plastikou pracoval jsem i na třetí soše, kterou překládám k posouzení 42 Soukromý archiv rodiny Bílkových, Průvodní text k diplomní práci Tamtéž. 44 Tamtéž. 20

23 diplomní komisi. Je to portrét I. J. I v této plastice pokouším se řešit stejný problém, ovšem v oblasti reality. Portréty, kterými jsem se mimo volných plastik zabýval v průběhu svého studia na této škole, mi dávaly možnost pohledu do psychologie člověka. Tak jsem se snažil přistupovat ke všem portrétům, někde možná i na úkor tradičního sochařského přístupu. V portrétu I. J. jsem chtěl podtrhnout nervositu a složitost této povahy, plné zvratů a prudkých kontrastů. Proto jsem se pokusil přesunout těžiště výrazu z klidných kontemplativních poloh starších portrétů do polohy agresívnější, avšak vnitřně bohatší. 45 V této plastice přidal k výrazovým prostředkům i barvu, kterou považoval za důležitý prostředek k lepšímu vyjádření obsahu. Již tehdy se ukázal jeho cit pro výběr barev Setkání s novou figurací V této podkapitole bude definován pojem nová figurace a současně se zde nabízelo celkové zhodnocení díla, to znamená zahrnutí také tvorby ze dřeva, které ještě v práci bude věnována větší pozornost. Pro generaci studující v šedesátých letech na AVU byla nová figurace stále aktuální a mohla na ni působit. Nová figurace a groteska se staly důležitým východiskem pro tuto generaci. Sám autor se později v jednom z rozhovorů pro časopis Květy vyjádřil takto: Snažím se, aby mé sochy byly záběry ze života. Toužím po záznamu prožitků. Těžím z některých postupů nové figurace.. 46 Michaelu Bílkovi nebyl cizí ani groteskní humor, jenž se odrážel na některých námětech dřevěných lidí. Tento humor mohl sdílet se svým nejbližším přítelem Bohumilem Zemánkem, jehož umělecký projev náležel ke grotesce. Jan Škvára propojoval Michaela Bílka s novou figurací takto: Inklinace k mírně ironické komice ho staví do určitých souvislostí s umělci, jejichž východiskem se stala problematika nové figurace Tamtéž. 46 Soukromý archiv rodiny Bílkových, novinové články časopis Květy výstřižek. 47 ŠKVÁRA, Jan: Dva ze severu, in: Ateliér, roč. 1, 1988, č. 13, s. 4, ISSN

24 Výše vyřčená fakta přibližovala vztah Michaela Bílka k nové figuraci a grotesce, ačkoliv někteří z teoretiků spojovali Bílkovo dílo spíše s nezařaditelností, jedinečností, existencí jeho dřevěných soch v jakékoli době. 48 Blanka Jiráčková se k odlišnosti děl od ostatních vrstevníků výstižně vyjádřila takto: Dřevění lidé M. Bílka se pak od tematického figurativního zpracování jeho generace liší asi nejvíce svým optimismem, laskavostí, lidskostí, pocitem žitého štěstí, porozumění a lásky. 49 S termínem nová figurace přišel poprvé německý malíř Hans Platschek v roce Podle Platschka se za pojmem skutečnost skrývá mnoho artefaktů, gest, vrstev, hostií, obrazů a údů; figurace jsou šifrované události. 50 Nová figurace, datující se od šedesátých let minulého století nebyla jednotným proudem z hlediska techniky a stylu. Naopak ji spojovala volnost a individuální projev. Nevznikla žádná skupina, jež by se k nové figuraci hlásila a měla stejné postoje, proto o ni nelze hovořit jako o uměleckém směru. 51 Člověk se stal pro toto označení klíčovým námětem, ačkoliv nemusel být nutně na první pohled součástí obrazu či plastiky. Někdy postačily předměty, kterých se dotýkal. Každý umělec si lidské tělo či lidské bytí diferenciálně přetransformoval do své tvorby. Realističnost figury se v šedesátých letech opět navracela a měla stále co říct. V práci bylo již řečeno, že se Michael Bílek zabýval figurálním tématem od počátku tvorby. Tehdy se ještě jednalo z větší části o portréty konkrétních osob. Postupně došlo i na abstrahované tvary, zejména v průběhu účasti na studentských sympóziích (tematizovaných dále). Michael Bílek se skutečně našel až v Petrovicích, kde se přeorientoval na dřevo. Ze zkušeností s novou figurací těžil Michael Bílek ve své následující tvorbě a tento vliv se projevil na dřevěných plastikách. Bílkovo dřevěné dílo bylo již v jeho počátku něčím nebývalým. Nepřevyšovalo však nové výtvarné tendence, které se v druhé polovině minulého století dostávaly na povrch. Přesto bylo nebývalé svým 48 Například: KŘÍŽ, Jan, pozn. 4; ZEMÁNKOVÁ Terezie: Za Michaelem Bílkem, in: Ateliér, roč. 28, 2015, č , s. 4, ISSN JIRÁČKOVÁ, Blanka: Dřevění lidé Michaela Bílka, in: Ateliér, roč. 5, 1992, č. 24, s. 4., ISSN PETROVÁ, Eva, pozn. 7, s Tamtéž, s

25 ohlédnutím do historie a jejím povznesením do dnešního chápání života. Jistou zvláštní stránku tvorby představoval právě zvolený materiál a Bílkův přístup k materiálu získaný v Hořicích. V kontextu českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století tak Bílkovo dílo vybočovalo těmito až příliš tradičními rysy. Jeho tvorba zde měla nezastupitelnou hodnotu a rozšiřovala tak škálu českého výtvarného umění. Byl to právě zvolený materiál, jenž Michaela Bílka dělil od všech současníků zabývající se figurou a realistická forma zobrazení. Stejně jako ostatní hledal hluboké myšlenky, filozofické obsahy, avšak je nenalézal v abstrahovaných tvarech. Své myšlenky sdělil po svém. Zvolil každodenní okamžiky ve své jednoduchosti a dokázal je povýšit. Byly to právě ony šifrované události, které výše popisoval Plastchek. Michael Bílek promlouval syrovým realismem, který dokázal odlehčit za pomoci psychologie postav. Na výslednou podobu jeho tvorby měly patrný vliv školy, jimiž si prošel. Na závěr bych ráda zdůraznila, že v rámci nové figurace nebyl zásadní pouze způsob zobrazení. Mnohem důležitější bylo samotné hlubší poznání díla. S vnitřním vnímáním souvisí i dílo Michaela Bílka, který věřil, že návštěvníci jeho výstav nebudou pouze povrchními pozorovateli, nýbrž že se pokusí nahlédnout hlouběji, do samé podstaty dřevěného člověka a zamyslí se nad jeho příběhem Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne

26 3.4 Hořická sympózia a výtvarná skupina Boháňka Ještě předtím, než začalo dnes již známé Mezinárodní sochařské sympozium v Hořicích, přišli s nápadem na utvoření studentského sympózia sourozenci Jilemničtí. Hořice zvolili nejen proto, že oba vystudovali tamní hořickou školu, avšak Hořice byly také jejich domovem. V roce 1965 se jejich myšlenka zrealizovala a uskutečnilo se 1. Mezinárodní studentské sympozium. Zúčastnili se ho studenti obou pražských škol AVU i VŠUP. Jiří Dostál, Pavel Jarkovský, Petr Keil a Pavel Mizera měli za sebou první ročník na VŠUP. Michael Bílek navštěvoval v té době AVU a Ellen Jilemnická se na studium na ni chystala. Ivan Jilemnický byl čerstvým absolventem hořické školy. 53 Celé sympózium se odehrávalo původně v lomu u sv. Josefa, které muselo být následující rok přesunuto do boháneckého lomu, podle něhož pojmenovali i svou výtvarnou skupinu Boháňka. Ivan Jilemnický se k otázce těchto sympózií vyjádřil takto: Ke konci šedesátých let, krátce po absolvování školy, jsme objevili opuštěný lom u sv. Josefa na okraji Hořic. Povalovaly se tam dokonce vylomené bloky a říkaly si o opracování. Se sestrou Ellen Jilemnickou jsme tam posléze začali docházet a nezávazně vytvářet sochy z pískovce. Časem nás napadlo přizvat ke spolupráci další spolužáky, kamarády a známé. Tehdy se tam sjelo několik lidí z celé republiky student architektury, textilní výtvarník, sklář, keramik Protože další léta už zmíněný lom obsadilo oficiální mezinárodní sochařské sympozium, přesunuli jsme se do lomu na Boháňce-Skále nedaleko Hořic. Za věnovaný kámen jsme se odvděčili věnovanými sochami, které jsme tam následující léto vysekali. 54 Zmiňované věnované sochy jsou rozesety doposud v blízkém okolí obce Boháňka a naučily se splynout s tamní přírodou. O prvním sympóziu informovaly veřejnost i regionální noviny Pochodeň, které se o studentech vyjádřily: Přímo v lomu vytvořili dvanáct sochařských děl. Tesali přímo do kamene bez modelů. Pracovali čtrnáct dní a na výsledek se pak přišli podívat zástupci městského národního výboru, předseda a tajemník. Ti 53 TOMSOVÁ, Lenka: Hořické setkávání, in: Ateliér, roč. 2, 1989, č. 12, s. 8, ISSN BLAHOTA, Jiří: Ivan Jilemnický: V kameni nejlépe vyjádřím to, co cítím, in: Revue Kámen online, vid , dostupné z: 24

27 se postarali o převoz hotových prací, s nimiž se musel potýkat autojeřáb, do Smetanových sadů. A tak dnes tam můžete vidět Michaela Bílka Sedící figurínu a Odpočívající figurínu, Petra Keila Sochařské zátiší, Ivana Jilemnického Z cyklu krajina III (dvě sochy), Ellen Jilemnické Kompozici, Madonu a Psychologickou kompozici, Jiřího Dostála Krásný den, Stanislava Zippeho Stéllu, Pavla Jarkovského Rekviem a Pavla Mizery Spícího bojovníka. 55 Ke zmiňované skupince studentů, kteří se setkávali po dobu tří let do roku 1967, se na různé ročníky k nim ještě přidali Stanislav Zippe, Jan Měšťan, Pavel Ježek a zahraniční student Petr Michael. Rok 1967 měl být rokem posledním. O důvodu ukončení studentských sympózií napsala Lenka Tomsová: Rok 1967 byl třetím a posledním setkáním studentské party v lomu. Škola pokročila a už nebylo tak snadné zmizet na celé léto do stínu pískovcových stěn. 56 Na tehdejší studentskou tvůrčí iniciativu se dalo nahlížet různými způsoby. Nejen, že tato sympózia stmelovala tehdejší generaci i obě pražské školy, dnes jsou však jejich vytesané kamenné plastiky tichým svědectvím o samotných autorech a zručnosti s jakou v šedesátých letech opracovávali velké kamenné bloky. Jan M. Tomeš o těchto tvůrčích setkávání napsal: Byla to napůl soutěživost, napůl spolupráce a ač přicházeli z různých výtvarných oborů jako studenti architektury, textilního a sklářského ateliéru, sochařství, keramiky, jediným prostředkem hledání tvaru, beroucího na sebe umělecké představy, se stal kámen; kámen staletých lomů a slavné umělecké tradice. 57 Michael Bílek byl zapojen do všech tří ročníků, během nichž vytvořil čtyři kamenné plastiky. U některých se bohužel nedochovaly názvy ani přesná lokace. Jediné z čeho lze vyčíst alespoň částečné informace, jsou černobílé fotografie ze sympózií. 58 První plastika z roku 1965 nesla podobu jakého si myslitele, ztvárněného v abstrahované formě. Podle již citovaného 55 BORECKÝ, B.: Dvanáct nových plastik, in: Pochodeň, roč. 54, 20. srpna 1965, č. 199, s TOMSOVÁ, Lenka, viz pozn. 53, s Soukromý archiv rodiny Bílkových, katalog Jan M. Tomeš Setkání, Galerie Plastik, Hořice v Podkrkonoší, Soukromý archiv rodiny Bílkových, fotografie ze studentských sympóziích. 25

28 tisku Pochodeň by se měla jmenovat Sedící figurína. 59 Vedle této plastiky vznikla ještě Odpočívající figurína, jejíž název vyplynul opět z novinového tisku Pochodeň. 60 Michael Bílek nejspíš na těchto sympóziích prvně experimentoval s abstrakcí. Námět myslitele přivedl k větší dokonalosti na následujícím sympóziu, kde ztvárnil stejný námět ve větším měřítku a s čitelnějšími rysy. Tato bezejmenná socha dnes stojí mezi Boháňkou a Skálou a svou výtvarnou kvalitou předčila jistě sochu předcházející. Poslední socha z roku 1967 byla již zcela abstrahována a zničena. Michael Bílek se v rámci sympózií zapojil do uměleckého studentského života. Generační příslušnost mohl pociťovat i ve vytvořené skupině Boháňka. Tvůrčí skupinu tvořili Michael Bílek, Jiří Dostál, Pavel Jarkovský, Ellen Jilemnická, Ivan Jilemnický, Pavel Ježek, Petr Keil, Jan Měšťan a Pavel Mizera. V tomto uskupení spolu poprvé vystavovali ve Štorchově síni v Hořicích v roce 1969, čili v závěru studia na AVU. Výstava s výstižným názvem Setkání se konala až po dlouhých dvaceti letech na dvou místech. Nejprve se skupina opět vrátila do Hořic, kde vystavovala v Galerii Plastik a následně se výstava přesunula ještě do pražského Paláce kultury. Zde mohli již dospělí umělci vzájemně porovnávat svou dosavadní tvorbu a diskutovat o změnách, kterými během dvaceti let prošli. 3.5 Ústecké hledání Po promoci na AVU nesměřovaly Bílkovy kroky do vlastního ateliéru, kde by začal pracovat na svém sochařském rukopisu, ještě plný dojmů z Akademie. Na umění musel zapomenout, když povinně nastoupil do vojenské služby trvající jeden rok. Dle jeho slov měl hlavu řádně vymazanou a bylo nutno začínat znovu, s uměním i životem. 61 Začátek nového života se měl odehrávat opět na severu Čech. Domovská města Turnov a Liberec vyměnil za Ústí nad Labem, kde dostal svůj první ateliér, který patřil Českému fondu 59 BORECKÝ, B.: pozn. 55, s BORECKÝ, B.: pozn. 55, s BÍLEK, Michael, pozn. 17, s

29 výtvarného umění. Do Ústí nad Labem dorazil plný elánu a chuti do práce 62, jak vzpomínal v jednom z rozhovorů. Ateliér v podobě sklepa bez denního světla, však nemohl vytvářet nejvhodnější podmínky pro mladého umělce. 63 V ústeckém Bílkově ateliéru vznikaly v rozhraních let 1970 až 1975 sádrové polychromované plastiky, jež se do dnešní doby zachovaly jen na černobílé fotografii. S odstupem času lze říci, že Michael Bílek nebyl s těmito sochami spokojený, jelikož většinu z nich zničil pro nespokojenost s disproporcí. Všemi sádrovými plastikami, vytvořenými v tomto období prostupovala exprese a křeč. Pravděpodobně byly východiskem hledání umělcova vlastního výtvarného projevu, což potvrdil svými slovy také Michael Bílek: V sochařské práci jsem se po návratu z vojny velmi usilovně snažil nalézt vlastní výtvarný výraz. 64 Celé toto období odstartovala plastika Nemocný Umírající, v níž se odrážela Bílkova obliba v gotickém umění, konkrétně v Přemyslovském kříži z Jihlavy, který na něj silně zapůsobil na školní exkursi s Akademií. 65 Na často volených tématech Michaela Bílka lze vypozorovat, že se ve větším měřítku zabýval stářím. Dokazovaly to některé mužské plastiky jako Starý muž i sochy zpodobující staré ženy jako Schoulená stařena či Hlava na polštáři. K motivu schoulené stařeny se vrátil v devadesátých letech v díle Bosna reagující na rozpad Jugoslávie. Mužské plastiky ještě doplňovaly Prázdné ruce, Starý muž a Bránící se muž. Z těchto motivů a Bílkovy výtvarné tendence se zcela vymykal Mořský koník, jenž byl zdoben modrou polychromií a červeným okem. Jako by do Bílkovy sochařské škály vůbec nezapadal. Na druhou stranu se v této době držel sochařských portrétů, jež se dochovaly do současnosti. Objevovaly se hlavně podobizny manželky Aleny Bílkové jako Portrét A. či Portrét A. B., a vyobrazení jak přítele lidského Josef Vyskočil, tak zvířecího Pes Kuba. Josef Vyskočil byl kameníkem a dřívějším spolužákem z Hořické školy. Podílel se na vysekávání kamenných plastik pro realizace v architektuře Michaela Bílka. V roce 1973 zpodobnil Michael Bílek dělníka pod názvem Muž se sklenicí, jímž 62 CARDA, Adam: Z Petrovic až na kraj věta putují díla manželů Bílkových, in: Týdeník Naše adresa Ústí, roč. 2, 2010, č. 21, s HLAVÁČEK, Luboš: Syrovost životní reality, in: Výtvarná kultura, roč. 12, 1988, č. 1, ISSN , s BÍLEK, Michael, pozn. 17, s ŠKVÁRA, Jan, pozn. 2, nestránkováno. 27

30 prostupovala křeč doplněná úmyslnou deformací těla. Plastika byla proložená tlumenou barevnou polychromií. Tuto sochu měl zakázáno vystavovat, jelikož neodpovídala obrazu o dělnické třídě. 66 Náměty Muž se sklenicí a Starý muž ovlivnil pobyt v Mostě, kde Michael Bílek spolu s Bohumilem Zemánkem stěhoval kamenné památky z poničeného města. 67 Nabízí se otázka, proč se mladý člověk na počátku své tvorby věnoval takovým tématům, jako bylo úmrtí a stáří? Jan Škvára toto období právem popisoval jako dobu psychického neklidu. 68 Uvnitř mladého Michaela Bílka se cosi odehrávalo. Na tvorbu mohla mít negativní vliv vojna a zážitky z ní. Také četba například F. M. Dostojevského dokázala psychicky zneklidnit, podobně jak to známe z plátna Emila Filly a jeho Čtenáře Dostojevského. Zásadně Michaela Bílka poznamenal i hrůzný zážitek, když viděl v poli umírat člověka. Tyto prožitky se odrážely v sádrových křečovitých plastikách. Svůj menší podíl na tehdejší dosavadní tvorbu mohl mít i samotný ateliér, jenž nenabízel Michaelu Bílkovi vhodné podmínky. Ateliér v Ústí nad Labem využíval ještě i v roce 1977, jak dokládal katalog Mladí umělci vystavují ke stejnojmenné výstavě. 69 Zde se Michael Bílek prezentoval po boku své manželky a svých současníků. Manželce Aleně Bílkové se práce věnuje v následující kapitole. 3.6 Ústecké setkání koheze Bílkových V Ústí nad Labem se Michael Bílek seznámil s tamní rodačkou a tehdejší sklářskou výtvarnicí a grafičkou Alenou Koblencovou. Poprvé se setkali na schůzi Severočeské organizace svazu výtvarného umění. 70 Alena Koblencová se narodila 13. září 1946 v Ústí nad Labem. V letech 1960 až 1964 navštěvovala SUPŠS v Železném Brodě, obor malba na skle a vitráž. Po střední škole studovala do roku 1970 na VŠUP v Praze v ateliéru Stanislava 66 Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne ŠKVÁRA, Jan, pozn. 2, nestránkováno. 69 Soukromý archiv rodiny Bílkových, katalog k výstavě Mladí umělci vystavují, Severočeská organizace Svazu českých výtvarných umělců v Ústí nad Labem, Výstavní síň Dílo, CARDA, Adam, pozn. 62, s

31 Libenského. 71 Několik let působila jako odborná asistentka katedry výtvarného umění v Ústí nad Labem. 72 V roce 1971, po uzavření sňatku, našli společný nový domov v obci Petrovice. Tehdejší tichá obec na hranici s NDR se postupem času proměnila ve frekventovaný hraniční přechod. Je překvapivé, že zde mohli oba manželé výtvarně působit v koexistenci s všude přítomným kýčem a najít v sobě klid na práci za působení tolika nepříznivých vlivů, které poskytovala pohraniční obec. Bílkův přítel Václav Fiala popisoval ve své publikaci kontrast Petrovic s domovem Bílkových těmito slovy: Uvnitř je pak svět absolutně odlišný od toho vnějšího. Svět důvěrně vstřícný a harmonický. A je tu ještě jedna podivnost. Za chalupou, která je opravena s pečlivostí restaurátora, se zvedá k nebi kopule observatoře. Nesnažme se napoprvé všechno pochopit. Ani já jsem při první návštěvě nechápal. Co jsem ale pochopil okamžitě a k čemu jsem nepotřeboval velikého přemítání, bylo průzračné zjištění, že díváme-li se vzhůru, začneme vnímat svoji existenci jinak, než když se na své žití díváme přes okolí zatížené tak zneklidňující estetikou, jakou nabízí obec Petrovice. Díváme-li se vzhůru, stanou se naše činy vznešenějšími a laskavějšími. A hvězdář Michael Bílek hledí vzhůru často, což je na jeho sochách, myslím, vidět. 73 Alena Bílková se od roku 1975 zabývá volnou tvorbou v grafice. Jejím grafickým listům je blízká křehkost, duševnost a poezie. Křehkost skla, se kterým pracovala během studijních let, jako by přenesla do svých grafik a zobecnila na problematiku osudu ohrožované přírody. Niterné grafiky Aleny Bílkové odrážejí působení krajiny a života v pohraničí. Zpočátku její tvorbu ovlivňovali František Burant či Jiří John se svým lyrismem. 74 Alena Bílková se ve svém díle inspirovala také poezií. Hlubokou stopu v ní zanechal básník Robinson Jeffers, jehož poezie se vryla do jejích grafických listů. 75 Postupem času se tvorba Aleny Bílkové více abstrahovala a stala se více duchovní. Právě duše byly spojujícím tématem obou umělců. Alena Bílková nebyla pro 71 BROŽEK, Jaroslav, pozn. 12, s CARDA, Adam, pozn. 62, s FIALA, Václav, pozn. 14, nestr. 74 Soukromý archiv rodiny Bílkových, Škvára Jan: Grafika Aleny Bílkové a sochy Michaela Bílka, in: Průboj, Tamtéž. 29

32 Michaela Bílka pouze důležitou osobou v podobě manželky, avšak i námětem pro jeho tvorbu či spoluúčastnice na mnoha výstavách. Zkrátka si rozuměli, jak v životě, tak v umění. Michael Bílek realizoval spoustu výstav po boku své ženy. Alena Bílková se k tomuto nezvyklému spojení vyjádřila: Důvodem není to, že jsme manželé, ale to, že taková společná výstava je konfrontací dvou rozdílných výtvarných projevů plastického a dvourozměrného a také konfrontací pohledu muže a pohledu ženy na svět, ve kterém žijí. I když jsem přesvědčena, že oba reagujeme na bolesti tohoto světa se stejnou citlivostí a porozuměním, Michalův pohled je drsnější, možná malinko provokující, můj spíše uklidňující a řekněme meditační. 76 Výstavy manželů Bílkových opravdu doprovázelo mnoho na sebe působících kontrastů. A to bylo zřejmě i z jednou hlavních příčin, proč toto spojení fungovalo. Jak dobře kontrasty fungovaly, se lze přesvědčit i z Bílkových soch jako byl Doktor či Boží člověk, ve kterých na sebe působila záměrně ona robustnost či surovost v protikladu s jemností a křehkostí. Grafiky Aleny Bílkové tak odlehčovaly atmosféru velkých masivních postav. O jejich společné výstavě v Severočeské galerii výtvarného umění a na zámku Duchcov Jan Kříž napsal: Obojí se doplňuje jako zvláštní spojení bytí na zemi s bytím v duchovním prostoru. Zdá se nám přirozené, že tíhu životní reality na sebe béře muž a lehkost symbolické imaginace žena Dřevo pomalu promlouvá ( ) Dřevěné sochy, které jsou dnes neodmyslitelně spjaty s osobností Michaela Bílka, začaly vznikat od roku Zdůvodnění Bílkova výběru dřeva pro volnou tvorbu, lze vyčíst z jedné jeho odpovědi: Přilnul jsem k tradičním materiálům, jako je kámen a dřevo; pro obojí je charakteristické, 76 HANZL, Zdeněk: O kameni, dřevu a barvě s Alenou Bílkovou, Michaelem Bílkem a Josefem Vyskočilem, in: Revue Kámen, roč. 7, 2001, č. 3, ISSN , s KŘÍŽ, Jan: Michael Bílek Alena Bílková, in: Ateliér, roč. 15, 2002, č. 12, ISSN , s

33 že vznikají dlouho a také že rostou. I v pískovci jsou přece vidět vrstvy a u dřeva máš totéž; je v něm skrytý čas toho stromu, jeho minulost a historie. Když si vezmu umělou hmotu, nedokážu ji ani popsat. 78 Ve dřevu se Michael Bílek skutečně našel. Tento přírodní materiál s ním lépe spolupracoval a nabízel mu svou vlastní jedinečnou strukturu a barvu. Michael Bílek úmyslně vyhledával právě tvrdé dřevo, se kterým se mu pracovalo lépe. Jedinou nevýhodou tvrdého dřeva oproti sádře byla jeho hmotnost. Dřevěné sochy se staly klidnějšími a promlouvaly spíše vnitřně, nežli křečovitým výrazem, jako tomu bylo u sádrových plastik. Zní to téměř až pohádkově. V uschlém stromě, který měli Bílkovi za svým domem, našel Michael Bílek svou sochařskou budoucnost. Mrtvému stromu vdechl pomocí motorové pily a dláta nový život. Jak vdechl stromu nový život? Michael Bílek nečekal na to, co mu napovědělo dřevo, bylo pro něj důležité, co měl v sobě. 79 Prvotní myšlenka tedy nebyla závislá na tvaru kmene, nýbrž na tom, co chtěl Michael Bílek sdělit nebo zachytit. Svůj první nápad načrtl na jakýkoliv papír, jejž měl po ruce, a vytvořil jednoduchou skicu. Tuto skicu zhmotnil do malého modelu z hlíny, někdy odlitého do sádry. Některé tyto modely v sádrové, hliněné i cínové podobě se zachovaly, jiné sám autor zničil. Michael Bílek si pro svou tvorbu oblíbil zejména dřevo jilmu pro jeho tvrdost a kresbu dřeva. Po vyhynutí velkého množství jilmů, jež byly v druhé polovině minulého století napadeny nemocí, byl nucen vyřezávat sochy z dubu. O jilmech a rozdílech obou dřevin napsal Michael Bílek toto: Rozložité šedé kostry starých jilmů ještě nedávno v krajině ostře kontrastovaly s pozadím živé zeleně letní vegetace. Dnes je již nenalézám. Sekám do uschlých dubů. Po úderu dláta se dřevo již tak neleskne a léta nejsou tak výrazná jako u jilmů. Na tvářích a rukou soch mi splývaly kresby letokruhů s lidskými vráskami v jediný záznam nenávratně odešlého času KOUKAL, Pavel: Na podzim začínám sochu, in: Liberecký den, roč. 10, 2002, č. 244, ISSN , s OUJEZDSKÝ, Karel: Michael Bílek dřevěné sochy, in: Český rozhlas online, , vid , dostupné z: 80 KLECZEK, Josip (Ed.), pozn. 14, s

34 Plastiky vznikaly z kmenů a nařezaných špalků nebo ze silných fošen, které čepoval a lepil. 81 Dřevění lidé byli z důvodu své váhy těžcí pro manipulaci při transportech na výstavy. Na tento problém reagoval odlehčováním plastik, které vytvářel z plochých jilmových fošen v podobě reliéfů. Jilmové fošny mu také pomáhaly sochy schematizovat a nezatěžoval je tolik popisnými věcmi. 82 Některé sochy musely být kvůli manipulaci složeny ze dvou částí. Michael Bílek je dělil horizontálně i vertikálně. Alena Bílková popisovala fázi hrubého rozvržení sochy jako nejnáročnější. 83 K opracování soch mu sloužila motorová pila a dláta. Každý jeho tah byl na výsledné soše znát. Záměrně zanechával například neúmyslnou stopu pily. 84 Sám prohlásil, že nedělá krásné sochy, ale ať se každý zaměřuje více na duši dřevěných lidí. Jedna z jeho výstav měla proto také název Krásné duše. Nemaskoval žádné vady, spoje a stopy po nástrojích. Povrch soch byl tedy závislý na struktuře dřeva a pracovních nástrojích, které nechal působit. Nejraději se Michael Bílek věnoval samotným detailům zejména tvářím. 85 O jeho výborném modelování portrétů již byla řeč. Pro finální dokončení sochy používal barvu. S barvou pracoval symbolicky, jelikož nechtěl sklouznout k popisnosti. 86 V rozhovoru pro Český Rozhlas řekl, že barva patří do tohoto světa, z toho důvodu se jí nikdy nechtěl vyhýbat. 87 Jednodušší a výstižnější odpověď na otázku, proč ve svém díle Michael Bílek již od svých začátků nechával promlouvat barvu, nebyla. Byla-li barva transparentní, pojila se s barvou dřeva a vypadala tmavší. 88 Pokud chtěl docílit světlejšího odstínu, na dřevo nejprve aplikoval podkladovou bílou barvu. Do polychromie dál zasahoval dláty. Na závěr sochu natřel včelím voskem rozpuštěném v benzínu a povrch vyleštil kartáčem. Před každou výstavou bylo nutno sochy omýt vlažnou vodou a obnovit voskový nátěr s následným vyleštěním. 89 Na dřevěných sochách pracoval hlavně v zimě, kdy 81 Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne Viz pozn Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne Tamtéž. 85 Tamtéž. 86 HANZL, Zdeněk, pozn. 76, s Viz pozn Rozhovor s Alenou Bílkovou ze dne Tamtéž. 32

35 nastal klid od restaurátorských prací. Někdy trvalo až dva roky než byla socha zcela dokončená. Michael Bílek pracoval průběžně na sochách umístěných v ateliéru. Mezi prvními dřevěnými sochami se opět otevřel motiv stáří. První dřevěná plastika z roku 1973 nesla název Dědek s husou, jež vznikla ve dvou variantách, pokaždé s odlišnou pokrývkou hlavy. Dědek s husou je dnes součástí sbírky Národní galerie v Praze. 90 Plastika S dědou mohla být odrazem Bílkova vztahu s jeho dědou amatérským malířem. Dřevěné sochy vytvářel často v životní velikosti. Dřevěné plastiky byly častěji spíše strnulé nežli v pohybu. Jednu z výjimek představoval Hvězdář z roku 1976, který našel svůj domov v Oblastní galerii Liberec a byl na rozdíl od většiny děl zachycen v pohybu. S přihlédnutím na dobu vzniku a v pořadí teprve třetí dřevěnou sochu, byla socha Hvězdáře velice kvalitním dílem. Hvězdář odrážel Bílkův velký zájem o astronomii, tudíž mohla být socha jakýmsi Bílkovým zrcadlem či reakcí na dobu dobývání kosmu. Bílkův Hvězdář sedí v údivu. V jedné ruce dalekohled a druhou rukou jako by se snažil osahat si vesmír. Tento krásný koníček Michaela Bílka se vizuálně odrazil také na rodinné zahradě, kde byla postavena hvězdárna. Z ní Michael Bílek vzhlížel vzhůru a stejně jako Hvězdář nevěřil svým očím, jaká krása a tajemno se mu otevíraly před očima. Hvězdárnu navrhl architekt Petr Keil. Michael Bílek veškeré výjevy na obloze zachycoval i fotograficky. O svém koníčku se Michael Bílek detailněji rozepsal v článku pro časopis Teologie & Společnost: Od malinka mě také zajímaly hvězdy a daleký vesmír. Podle knížečky bratří Erhartů mi můj bratr, umělecký sklář, vyrobil dva žebrované disky, z nichž se mi na druhý pokus podařilo vybrousit a vyleštit parabolické zrcadlo; na danou dobu úctyhodné velikosti 425 mm. V současnosti je již přes dvacet let zahrada obohacena sněhově bílou kopulí, v níž se skrývá Newtonův dalekohled ještě s Cassegrainem na vidlicové, paralaktické montáži. Včera jsem se příkladně vrátil z kopule s nafocenou kometou Machholz, zářícím modrým ledovcem, 90 Z nových zisků Národní galerie v Praze: : Katalog výstavy, Praha, Nár. galerie, 1989, ISBN , s

36 jenž prolétl nad našimi hlavami. Nahlížení do vesmíru mi umožnilo setkávání s lidmi podobného zaměření a obohacovalo přemítání o světě. Stále více jsem si také s překvapením uvědomoval, jak všechno stvořené podléhá řádu a tento řád se promítá i do lidského chování. 91 Zpodobnění s názvem Matka a syn bylo opět střípkem ze života Michaela Bílka. V roce 1972 a 1978 se stal Michael Bílek otcem Štěpána a Ondřeje. 92 Právě v druhém zmiňovaném roce sochy vznikly. Celkově se od předešlých odlišovaly menší hmotou, zřejmě chtěl, aby žena a dítě vypadaly křehčeji. V některých partiích těla chybí objem. Ani výraz matky ještě není precizně dotažen. K této dokonalosti se Michael Bílek postupně dopracoval. Dřevo bylo pro něj stále novým materiálem. S každou další dřevěnou sochou byly jeho plastiky propracovanější a otevíraly v sobě širší pohled do jejich duše. Při vyřezávání sochy Klaun ze stejného roku, zlobila autora disproporce, kvůli níž později Klauna sám zničil. Dnes se zachoval pouze sádrový model na fotografii. Následující socha, kterou Michael Bílek vytvořil o dva roky později, byla pravým opakem a důkazem o postupném zvládnutí materiálu. Jmenovala se Doktor a její příběh byl spojen s další plastikou Alenkou. Tyto dvě sochy vystavoval vždy společně, ačkoliv každá byla solitérem. Doktor vznikl z lípy a byl na rozdíl od jiných svých dřevěných kolegů lehčí. Podoba Doktora se vázala k Bílkově dětství. Volba masivního velkého těla v kontrastu s malým křehkým novorozencem nechávala vyniknout tuto chvíli a duchovní hodnotu sochy samotné. O tom, že Bílkovy plastiky byly často otiskem jeho životního příběhu, dokázalo již mnoho zmínek v této práci. Sám se v jednom z rozhovorů vyjádřil, že sochy jsou takové mezníky v mém životě. 93 Dalším vlivem, formující Bílkovu tvorbu bylo setkávání s lidmi, například těmi petrovickými. Jejich tváře, gesta a postavy, které vypozoroval a ponechal si v paměti, poté otiskl do svých soch. V souvislosti s Bílkovým dílem se dalo také hovořit o žánru. Zachycoval běžné okamžiky, nimiž chtěl sdělit jejich skutečnou hodnotu. 91 BÍLEK, Michael, pozn. 17, s Tamtéž. 93 KOUKAL, Pavel: pozn. 78, s

37 Velká rodina, stvořená z jednoho bloku dřeva, byla autentickým zobrazením Bílkovy rodiny. Již samotná forma díla, naznačovala rodinnou soudržnost a celistvost. Dílo bylo také dokladem tradičního chápání rodiny, kdy otec je zobrazován jako hlava rodiny a její ochránce. Velká rodina je součástí sbírky Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. Pozdrav přírodě, představený veřejnosti spolu se sochou Starce na výstavě Setkání generace ve Vojanových sadech v roce 1986, se řadil do kategorie plošších reliéfních soch. Podoba muže vycházela z Bílkova okolí, kdy zpodobnil chovatele koní. Plastika Pozdrav přírodě byla také součástí školních prostor, když ji Michael Bílek zapůjčil v roce 1996 ZŠ Bráně jazyků na jeden rok. 94 V rocích 1982 a 1983 se ve třech námětech vrátil k sádře. Zedník a jeho učeň představoval opět výjev z Bílkova života. Velmi podobnou kompozici použil také u díla Kovář Mach a jeho žena. Jednalo se o zpodobnění petrovického kováře s jeho ženou. 95 Třetí sádrová plastika zachycovala velmi kvalitně podobu herce Tomáše Töpfera, jenž měl v jisté životní etapě přátelsky blízko k rodině Bílkových. Tomáš Töpfer zahajoval některé výstavy Bílkových, stejně jako Josef Carda. K dalším Bílkovým zájmům kromě astronomie, patřilo také divadlo. Sochu Divadlo inspirovanou představením Bouře, jež režíroval Jan Kačer, vytvořil v roce Dílo tvořily dvě sochy, z nichž jakýsi šašek byl v pohybu v kontrastu se strnulým mužem. Michael Bílek zde využil reliéfnosti plochého dřeva. Již povznesen nad vojenskou povinnou službou vytvořil sochu Vojáčka, jenž byl svým názvem jakousi směšnější verzí skutečného vojáka. K vyznění sochy napomohl také celková výpovědní hodnota plastiky. Vojáčka daroval Střední průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích v Podkrkonošší. Protikladem k předcházejícímu dílu mohla být socha Dívky. Od roku 1986 se Michael Bílek opět vrátil k tématu stáří, kdy vytvořil sedící sochu s názvem Stařec. O tři roky později zakoupila Starce Galerie hlavního města Prahy při autorské výstavě v Kramářově galerii. Osud tuto plastiku navrátil zpět do rukou Michaela Bílka, když se při povodních v roce 94 Soukromý archiv rodiny Bílkových, brožura ZŠ Brána jazyků a korespondence. 95 ová korespondence s Ondřejem Bílkem ze dne

38 2002 dostala voda do depozitáře v Troji, kam sochu umístili. 96 Michael Bílek byl vybrán, aby své dílo zrestauroval. Sám autor popisoval sochu jako životem otlučeného starce, který se zamýšlel nad smyslem prošlé cesty. 97 V článku pro Mladou Frontu svou oblibu v tématu stáří zdůvodnil: Nejraději tvořím portréty starých lidí. Tvář starého člověka je jako kniha, ve které může každý číst. Já se snažím zachytit a převyprávět obsahy těchto knih do dřeva. 98 Dalším důvodem byla jistá symbolika. Popraskaná těla stromů převáděl do starých těl lidí. Pokoj Tobě spojoval v sobě dvě generace a Michael Bílek v něm odkazoval na úctu ke stáří. Důležitá byla také barevnost, kdy pro babičku zvolil výraznou červenou barvu a pro vnučku nevinnou bílou. Plastika Se strýčkem měla opět rysy staršího člověka a sestávala ze dvou postav. Použití barvy hrálo zde opět výraznou roli, když na vnuka aplikoval živou žlutou barvu. Socha byla propůjčena jedné bance, kde na necelý rok v devadesátých letech zdobila její prostory. Při pohledu na dvě sochy, které dohromady tvořily dílo Sousedi, bylo patrné, že Michael Bílek nikterak nepopíral barvu dřeva. Sochám ponechal vlastní inkarnát, jejž pouze potřel ochrannou vrstvou a doplnil dalšími barvami, které s hnědou barvou výborně spolupracovaly. Pro Sousedy nezvolil tedy žádné výrazné barvy jako v předešlých některých dílech. Kontrastem zmiňovaných soch vesměs starších lidí byl Kluk na nočníků z roku 1988 s groteskním námětem. 3.8 Exteriérové plastiky a veřejné zakázky Sedmdesátá a osmdesátá léta sebou přinášela také veřejné zakázky na realizaci venkovních plastik, které zaměstnávaly Michaela Bílka více než volná tvorba. Michael Bílek vytvořil přes dvě desítky realizací v architektuře. Potřeba těchto veřejných výtvarných děl byla dána novou výstavbou různých částí města, které bylo potřeba zkrášlit. Vše se odehrávalo za podpory KSČ, 96 Soukromý archiv rodiny Bílkových, Restaurátorská zpráva, týkající se autorské sochy Stařec, Tamtéž. 98 PETŘÍKOVÁ LUDMILA: Tvář starého člověka je jako kniha, říká sochař Bílek, in: Mladá fronta Dnes, roč. 14, 19. února 2003, č. 49, ISSN , s. D/4. 36

39 která se tímto prezentovala. Bílkovo členství v KSČ samozřejmě napomáhalo k získávání práce na těchto zakázkách, přesto musel umělec snášet různé ústupky. Výslednou formu a kompozici soch a sousoší měl režim pod drobnohledem. O výstavbě v Ústí nad Labem napsal Jaroslav Brožek ve své publikaci: V šedesátých letech, v jejich druhé polovině, se rázně rozběhla výstavba panelových sídlišť po okraji města, protože volné stavební plochy v centru už byly zastavěny (například panelovými domy v Dlouhé ulici za protáhlým blokem Hrnčířské). Výstavba se tedy šířila na všechny strany od centra.... Každé větší sídliště bylo doplňováno tzv. občanskou vybaveností samoobsluhami, poštou, školami základními i mateřskými, jeslemi i kulturními objekty. Do nich se soustřeďovala výtvarná výzdoba umělecká díla. 99 Jedno z větších sídlišť vzniklo také na Severní Terase, kde je dnes rozmístěno spoustu Bílkových soch a sousoší. Jak sám Brožek napsal Severní terasa se stala přímo galerií soch Michaela Bílka. 100 Nalezneme zde Dětské hry, Bílkovu první exteriérovou realizaci, Běžící děti umístěné v areálu dřívější 25. ZŠ (dnes Speciální základní škola) a Holčičku s pejskem vytvořenou pro Mateřskou školu na Severní Terase. V roce 2006 byly zakomponovány do parku Severní Terasy některé Bílkovy sochy pocházející původně z jiných částí města. Sochy jako Matka s dítětem, Hra dětí, Holčička s pejskem a Roztančená rodina jsou nyní součástí parku, do kterého byly však necitlivě umístěny bez soklů ze svých původních stanovišť, pro něž byly vytvořeny. Pro exteriérové plastiky si Michael Bílek nejčastěji vybíral pískovec. Mramor, dřevo a vračanský vápenec představovaly spíše jednotlivé výjimky. Prostory severních měst začal Michael Bílek zaplňovat v hojné míře dětskými plastikami od roku Volná tvorba, která často přinášela náměty věnované stáří, tak nenavazovala na tyto plastiky a obě kategorie byly zpočátku spíše solitérními záležitostmi, které se občasně protínaly. Michael Bílek se nejprve v exteriéru zabýval převážně dětskými plastikami. Tento výběr nebyl vůči tehdejší politické situaci nikterak provokativní. Vznikaly zejména pro různá prostranství základních škol. První školačka v bronzu byla 99 BROŽEK, Jaroslav, pozn. 12, s Tamtéž, s

40 realizována pro ZŠ v Mostě, Běžící děti zakomponovány do areálu tehdejší 25. ZŠ v Ústí nad Labem, Dětské hry se tyčily na vysokém soklu před ZŠ v Klášterci nad Ohří, Holčička s pejskem byla vytvořena pro Mateřskou školu na Severní Terase v Ústí nad Labem, Dětský karneval tvořil zajímavý prvek před teplickou ZŠ (dnešní ZŠ Maršovská), Holčička s panenkou byla umístěná před ZŠ v Tisé, Hrající si děti vytvořené ze dřeva pro interiér ZŠ Podbořany, Kašna s dětmi ze ZŠ v Jirkově a Školáci, stojící před jídelnou ZŠ v Mostu. Školáci byli ojedinělí svou polychromií, jelikož Michael Bílek své pískovcové sochy žádným způsobem nekoloroval. Výsledek po užití barev nebyl podle jeho představ, jak řekl pro revue Kámen. 101 K dětskému tématu patřilo ještě sousoší Kluci nanuci z Litvínova, které se ztratilo a Kluci s melounem, stojící před obchodním centrem Korál v Děčíně. Dalším tématem, kterým se v menší míře Michael Bílek zabýval, bylo mateřství. Publikace Vetřelci a Volavky viděla v sousoší matky s dítětem křesťanský námět a charakterizovala ho tímto způsobem: Tento odkaz na křesťanské náboženské uctívání Panny Marie s Jezulátkem byl v době proklamovaného ateismu překvapivě tolerován jako univerzální humanistické téma a zdobil především exteriéry nemocnic, poliklinik, porodnic, jeslí a školek. 102 Z rukou Michaela Bílka to bylo sousoší Matka s dítětem ze Severní Terasy (dnešní umístění), Hra matky a dítěte z Liberce a Matka s dětmi z Litvínova umístěná před Obchodní středisko. Příbuzným a zároveň oblíbeným námětem byla rodina. Téma rodiny se v Bílkových exteriérových plastikách objevilo třikrát a to u sousoší Rodina základ společnosti z Krásného Března, které stálo nad kašnou, v níž nikdy nebyla voda. Dalším počinem byla sousoší Prameny života ze Všebořic a Rodina, na niž spolupracoval s kamenosochařem Petrem Bauerem, a zaznělo zde již ve spojitosti se Severní Terasou. Dílo Rodina zůstalo nedokončené a bylo posledním produktem spolupráce s komunistickým režimem. Další exteriérová díla byla spíše solitéry. Patří sem Mramorový reliéf a pískovcová kašna z Loun, Dvojice, Holubice z Děčína, Torzo ženy z Mostu, 101 HANZL, Zdeněk: O kameni, dřevu a barvě s Alenou Bílkovou, Michaelem Bílkem a Josefem Vyskočilem, in: Revue Kámen, roč. 7, 2001, č. 3, ISSN , s KAROUS, Pavel (ed.), pozn. 9, s

41 Holub z Liberce, mramorový Rozhovor z Jirkova. Výjimečnou záležitost představoval Vodník a stavidlo, stojící na sídlišti v Krásném Březně. Jeho ojedinělost představoval dřevěný materiál použitý v exteriéru. Socha se do současnosti nezachovala. Dřevo bylo také využito ve veřejné zakázce s názvem Soubor čtyř reliéfů, jejíž realizace probíhala mezi lety Fotografie čtyř reliéfů nebyla v době vzniku pořízena. Původně byly tyto reliéfy zakomponovány do prostor Divadelního klubu Stavovského divadla v Kolowratském paláci. Po restitucích se prostor patřící dříve Národnímu divadlu navrátil do rukou původním majitelům a sochy musely být přemístěny. Dnes jsou ve skladu Národního divadla. Členství v komunistické straně otevíralo široký prostor. Na jedné straně mohl Michael Bílek zasahovat do vizuální podoby města, avšak za cenu kompromisů. Na straně druhé zajistil své rodině jakousi ochranu a finanční obživu. Celý tento proces podléhal komisi, která schvalovala finální vzhled sochy. Každá veřejná realizace měla svého architekta, který si vybíral sochaře. Vše probíhalo pod záštitou Českého fondu výtvarného umění. Bílkovy sochy zasazené do architektury nepředstavovaly bezhlavou propagaci jako v některých případech. Vybíral si témata nekonfliktní a z běžného života zejména to bylo znatelné na velké škále dětských plastik. Sochy vzniklé v době tzv. normalizace byly často velmi kvalitně provedené. Michaelu Bílkovi se podařilo vyhýbat se politickým úkolům. Na osudy sochařů tvořících v nelehké době se s odstupem času musíme dívat opatrně a bez jakéhokoliv pochopení je odsuzovat. Mnozí lidé stejně jako Michael Bílek nebyly ve straně z hlubokého přesvědčení, nýbrž pro záchranu sebe a své rodiny. Výstižně se k této situaci vyjádřil Jiří Šetlík: Pokud se umělci chtěli živit výtvarnou prací a vyhnout se provinění z příživnictví, museli se u fondu (Český fond výtvarného umění pozn. autorky práce) povinně registrovat. Pud sebezáchovy tak v různé míře nutil výtvarníky ke kompromisům, aniž by to znamenalo, že by většina z nich s oficiální politikou souhlasila; vedl ke schyzofrenii, v níž na jedné straně stálo soukromí jako oáza svobodného 39

42 myšlení a na straně druhé veřejná sféra, ve které chování většiny občanů navenek odpovídalo přáním režimu Restaurátorská činnost Po období, kdy Michael Bílek byl často zaměstnáván veřejnými zakázkami do architektury, se začal věnovat restaurátorské činnosti a transferu kamenných památek. Volná tvorba by jej nedokázala finančně zajistit. Restaurátorské řemeslo živilo Michaela Bílka hlavně přes období léta. Na zimu se zavřel do ateliéru, kde se v pozadí rozeznívala vážná hudba, která kontrastovala s drnčící motorovou pilou. Neustále se tedy pohyboval mezi přírodními materiály dřevem a kamenem. Michaela Bílka naučila hořická škola, respektovat každý materiál v jeho jedinečnosti. 104 Michael Bílek nepovažoval restaurování pouze jako výdělečnou činnost. Jeho chápání smyslu restaurování památek bylo daleko hlubší. O jeho vztahu k restaurátorské činnosti se lze nejlépe přesvědčit z jeho vlastních slov: Po získání restaurátorské licence jsem se tedy věnoval také restaurování a transferu kamenných památek, zejména v oblasti severních Čech, postižených a devastovaných důlní činností. Restaurování mě dodnes naplňuje pocitem klidné radosti z dobré práce, kdy pomáhám dílům svých kolegů z minulosti. Při obnově soch se mi zároveň otevírají duše autorů a dávají mi možnost přenést časem jejich poselství. Je to krásná služba. 105 Zmiňovanou restaurátorskou licenci Ministerstva kultury na restaurování sochařských děl v kameni získal Byl také členem Asociace restaurátorů. Sochy a sousoší často restauroval spolu se svými kamarády Josefem Vyskočilem či Bohumilem Zemánkem. Dohromady prodloužil život přes sto padesáti památkám. Většinou šlo o barokní sochy umístěné na 103 ŠETLÍK, Jiří: Léta sedmdesátá a osmdesátá, in: Dějiny českého výtvarného umění [VI/1], ŠVÁCHA, Rostislav PLATOVSKÁ, Marie (edd.), 1. vyd. Praha, Academia 2007, ISBN X, s HANZL, Zdeněk, pozn. 76, s BÍLEK, Michael, pozn. 17, s Soukromý archiv rodiny Bílkových, Restaurátorská zpráva. 40

43 lodích kostelů či na stožárech morových sloupů. Neopomíjíme však ani Antoníčky, panenky Marie nebo svaté Jany na návsích, v lukách či v polích. 107 Ve svém restaurátorském portfoliu se Michael Bílek mohl pyšnit zrestaurovaným českolipským Sloupem svaté Trojice (1993), Mariánským sloupem z Telče ( ), Mariánským sloupem z Chrastavy (1994) a Osečné (1995), sochou sv. Jana Nepomuckého z Hodkovic nad Mohelkou (1996), sv. Františkem Xaverským z Krupky (1997), Pietou z Brozánek (1998), Sloupem Nejsvětějším Trojice z Teplic (2000) mosteckým sousoším sv. Jana Nepomuckého (2006) a mnoha dalšími. 108 Michael Bílek si velmi vážil své práce na teplickém Sloupu Nejsvětější Trojice od Matyáše Bernarda Brauna, když se mohl tímto způsobem seznámit s dílem barokního mistra. U mnoha restaurátorských zákroků mu asistovali jeho dva synové Ondřej a Štěpán Bílkovi. Štěpán Bílek studoval po vzoru svého otce v Hořicích a na AVU. Restaurování bylo jen další záslužnou a smysluplnou činností Michaela Bílka Dřevo ožívá a umírá ( ) Poslední kapitola, věnující se Bílkově tvorbě ze dřeva je úmyslně pojata od přelomového roku Tento rok znamenal nejen dobu politického převratu, avšak i výrazné změny v tvorbě Michaela Bílka. S pádem režimu utichla zároveň velká poptávka po realizacích v architektuře. Jedinou výjimku představovala bronzová socha Múza pro Severočeské divadlo opery a baletu z let 1992 až Dřevěné sochy začaly postupně vytlačovat exteriérové plastiky a Michael Bílek se začal více věnovat dřevu jako hlavnímu materiálu ve volné tvorbě vedle restaurátorské činnosti. Kolem Michaela Bílka začal vznikat barevný dřevěný svět. Postupně se mu plnil sen, který si vysnil již na AVU sen o světě velkých barevných panáků. 109 V devadesátých letech těmto figurám přiřkl ještě duchovnější rozměr. Astronomie stále promlouvala do myšlení a chápání světa Michaela Bílka. Při 107 KLECZEK, Josip, pozn. 14, s Soukromý archiv rodiny Bílkových, Restaurátorské zprávy a reference. 109 KOUKAL, Pavel, pozn. 78, s

44 pohledu do vesmíru byl zaujat řádem, který si nedokázal vysvětlit. Sám si stále více také s překvapením uvědomoval, jak všechno stvořené podléhá řádu a tento řád se promítá i do lidského chování. Tak přišla chvíle, kdy jsem společně s dvěma syny konvertoval v roce 1994 ke katolické církvi. 110 S tímto krokem se vedle až běžných okamžiků ze života vynořily náboženské náměty. Odraz osobní zbožnosti na tvorbě se poprvé objevil se sochou Boží člověk z roku Michael Bílek zde využil podobného protikladu jako u plastiky Doktor. Kontrast mezi robustním člověkem, držícího ve svých velkých rukou křehkého ptáčka, byl důkazem psychologie, již Michael Bílek ve své tvorbě často využíval. V této plastice aplikoval k dokreslení i oblíbenou symboliku, kterou nepoužíval pouze v barvách, ale i předmětech. Boží člověk měl na krku tři klíče symbolizující víru, naději a lásku. Dílo zakoupila Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích v roce Náboženské cítění použil i v dalších výborných a silných dílech jako Pastýř, Josef, Žehnání, Simeon, Narození, Sv. František, Beránek a Sv. Anna z Chrámu. Solitér Pastýř a sv. Josef byli vytesáni do robustních postav, jejichž výrazy je však polidšťovaly a změkčovaly tak jejich ráz. Sousoší Žehnání, tvořené dvěma postavami bylo poslem onoho okamžiku. Michael Bílek nepoužil žádnou výraznější barvu, kterou by tento okamžik zastínil. Pozorovatel se tak soustředil na hlavní téma plastiky. S ohromnou dávkou preciznosti byla zde zvládnuta drapérie a veškeré detaily. Čekající Simeon bylo dílo působivé již svým námětem. Nenásilná kolorace dává vyniknout jeho tváři a detailům, zejména očím. Na této soše lze definovat i prvky, jenž byly pro Bílka typické jako masivní rukávy a nohavice. Do sousoší Narození vtiskl Michael Bílek svou i manželčinu podobu. Sv. František se odlišoval od ostatních soch svou záměrnou vertikálností a štíhlostí. Masivní dřevo dokázal Bílek změkčit a odlehčit. Tlumená a nikterak výrazná barevnost sochy podporovala vyjádření chudoby stejně jako forma plastiky. Celý příběh svatého Františka tak vtělil do jednoho gesta a jediné sochy. Michael Bílek si velmi vážil Františkova poslání. Plastika Sv. František byla prezentována na výstavě Volný směr, pořádané Mánesem v roce 2012 v kostele Zvěstování Panny Marie v 110 BÍLEK, Michael, pozn. 17, s Soukromý archiv rodiny Bílkových, Nabídkový list díla Boží člověk pro Galerii výtvarného umění v Litoměřicích ze dne

45 Litoměřicích. Na výstavě socha ukázala své skutečné kvality a poslání za působení kostelního interiéru a světla. Michael Bílek byl členem SVU Mánes od Se svazem několikrát vystavoval. Další socha mající v sobě náboženský podtext nesla název Beránek. Jednalo se o plošší reliéfní sochu. Na tváři muže se prokreslovaly letokruhy, které Michael Bílek opět využil a nechal je promluvit. Poslední sochou představující náboženské téma byla Sv. Anna z Chrámu. Michael Bílek ji nestihl dokončit, když bojoval s těžkou nemocí. Měla být jakýmsi protipólem Sv. Františkovi. Michael Bílek zanechal ve svém ateliéru vzkaz, kde popisoval finální podobu sochy. 112 Sv. Anna z Chrámu měla mít stříbrné vlasy a červené šaty. Plastika se tak stala poslední symbolickou tečkou za jeho tvorbou, jelikož sv. Anna byla patronkou vdov. Od roku 1993 se Michael Bílek zapojil do Aukčního salónu výtvarníků pro Konto bariéry. 113 Zúčastnil se celkem deseti ročníků, do kterých věnoval své sochy jako Konec srandy, Balvan v cestě, Sestřičky, Máma, Chechták, Synátor a senátor, Radost veliká, Přes bariéry, Muška jenom zlatá a Karkulka. Námět soch byl různorodý. V některých tématech se začala projevovat groteskní nadsázka, která se v Bílkově díle často objevovala. Projevovala se zejména na dílech Balvan v cestě, Chechták, jehož název byl odvozen od chechtáků ve smyslu peněz, Synátor a senátor a Muška jenom zlatá. Veškeré sochy věnované pro účely aukce byly spíše menších rozměrů, často okolo půl metru. Spolupráci musel po téměř sedmnácti letech ukončit z důvodu rodinných starostí a nedostatku sil. Nechtěl snižovat hodnotu své práce. 114 Vedle linie náboženského tématu se stále otevíraly náměty z běžného života. Jako tomu bylo u díla Z výletu, pocházejícího z přelomového roku Bílek zde zachytil autentický okamžik. Podařilo se mu vytvořit rozhovor mezi sochami, kdy mu k tomu postačily pouze jejich pohledy. Převádění další z mnoha okamžiků ze života. Smysl tohoto díla byl poněkud hlubší. V roce 1995 se konala výstava Mánes Mánesu, kam bylo Převádění zařazeno. Dílo mělo být variací na Slepce Františka Bílka a věnované tak jeho 112 Rozhovor s Alenou Bílkovou, ze dne Soukromý archiv rodiny Bílkových, katalogy k Aukčnímu salónu výtvarníků pro Konto bariéry. 114 Soukromý archiv rodiny Bílkových, ová korespondence s Boženou Jirků ze dne 25. dubna

46 odkazu. Převádění, které představovalo dvě spolu sourodné a komunikující sochy, bylo přemístěno z původního Krnova do Opavy, kde bylo necitlivě rozděleno. Oproti tomu Kluk s pomlázkou nezapadal do kategorie hluboce působících Bílkových děl. Michael Bílek ho daroval do ZŠ Petrovice. Můj náhrobek Bílkův skutečný návrh vlastního náhrobku, který byl vyhotoven ve dřevě i v umělém kameni. V náhrobku se odrážely podoby rodinných příslušníků i domácích zvířat. Michael Bílek sám sebe znázornil v rytířské zbroji. Stříbrná barva zajímavě spolupracovala s dřevěným inkarnátem. Socha staré ženy s názvem Bosna byla důkazem Bílkovy lidské potřeby reagovat na některé politické události. Stala se velice zdařilou a výmluvnou součástí Bílkova díla. Kašpárek se lehce vymykal tématům z běžného života, ačkoliv s nimi v ledačem souvisel. Autorka práce v něm spatřuje Bílkovu oblibu zachycovat u vybraných plastik dvě strany, dva pohledy na věc. Bylo to dáno Bílkovou fascinací divadlem a hraním. Stejně tomu bylo u díla Tvář a Maska, jenž Kašpárkovi předcházelo či Hlava herce z roku U plastiky Vědma si Michael Bílek nejspíš pohrával s názvem sochy a doslova ho otiskl do výrazu tváře staré ženy, který podtrhl ještě bílým kolorem. Vědma v zástupu Bílkových soch stejně jako Slunce v duši postrádaly větší působivost. Slunce v duši nepůsobilo tolik masivním dojmem jako většina mužských soch. Oproti tomu Zahradník v sedící pozici či dílo S vnučkou mělo již masivnější rozměr a robustnější tvar. S vnučkou až realisticky zvládnuté téma s propracovanou drapérií. Socha působila nezvykle uhlazeným dojmem. Hledač dveří a pes spadal do kategorie kvalitně provedených soch. Bílek zde s výbornou řezbářskou dovedností nechal promluvit výraz a charakter postavy. Důležitým prvkem k dokreslení příběhu postavy byl klíč, ke kterému musel hledač najít dveře. Sedící plastika Do nebíčka, do peklíčka byla viditelně propojená s dětským světem. Lze na ní demonstrovat, že dřevo nikterak viditelněji Michaela Bílka neomezovalo ve výběru kompozice soch. V díle Zapomenutou cestou zvládl do dřeva vtisknout opět kousek lidskosti. Kromě běžných životních okamžiků uchovával ve své tvorbě i lidskou potřebu obklopení, lásky a pochopení. K dílu Král a královna měl Michael Bílek velmi blízký vztah a neustále na něm pracoval, nechal dokonce pozlatit 44

47 prstýnky soch. 115 Obě postavy představovaly celoživotní cestu a pevný svazek dvou lidí, který přetrval vše. Bílkova zručnost a výborně zvládnuté řezbářské řemeslo dalo vyniknout přednostem dřeva, jichž dokázal plně využít k dokreslení soch. Svatba další lidský a silný okamžik, obzvlášť v křesťanském chápání svatby jako trvalého svazku s jediným člověkem. Námět svatby nepředstavoval v Bílkově tematické škále něco podivuhodného. Bílek zachoval ve formě i barevnosti všechny tradiční rysy. Plastika Člověk člověku měla obrovskou výpovědní hodnotu. Její lidskost byla dosažena gesty a výrazy obou soch. Dílo A jeden jsou sestávající ze dvou postav, byla svým sdělením blízká soše předcházející. Přidanou symbolickou hodnotu určoval pes jako symbol věrnosti. Na Staroměstských dvorkách v roce 1990 představoval Michael Bílek sochu Ročník 42, jež byla výpovědí o smyslu pro humor Michaela Bílka. Plastika se do dnešní doby nezachovala, na zmiňované výstavě ji byla uražena hlava. V roce 1991 se Michael Bílek zúčastnil Mezinárodního sochařského sympózia s názvem Pod Oponou v Lenoře. 116 Vytvořil zde sochu Semenáče, jehož jméno mu dala zasazená lípa, kterou držel v rukou. Nad osudem díla se dnes vznáší otazník, jelikož bylo na sympóziu prodáno. Samotnou kapitolu tvořily plastiky s viditelnou groteskní nadsázkou. Bílkův cit pro humor byl samozřejmě vepsán do již některých zmíněných soch, avšak následující tři díla představovaly směsici sarkasmu a ironie v součinnosti se svými názvy. Patří sem Úsměv pod vousy, Federální dědeček a Můj kříž. Dílo Úsměv pod vousy bylo patrně zničeno při jeho vystavování v parku v Průhonicích. 117 Nápis, jenž byl na soše umístěn, mluvil sám o sobě. Federální dědeček z roku 1992 měl být vtipnou narážkou na rozpadající se Československo. Dva malí kluci, kteří seděli dědečkovi na zádech, dostali jména Pepa a Joža. 118 Přidanou hodnotou sochy bylo, že se dala skutečně rozdělit, tak jako se rozdělilo Československo. Můj kříž představoval opět 115 Rozhovor s A. Bílkovou ze dne Soukromý archiv rodiny Bílkových, Dokumenty k Mezinárodnímu sochařskému sympóziu Pod Oponou v Lenoře. 117 Rozhovor s A. Bílkovou ze dne BROŽÍK, Josef: Olga Havlová potřetí v radlické škole, in: Gong: časopis pro občany s vadami sluchu, roč. 22, 1993, č. 6, ISSN , s

48 slovní hříčku a humornou nadsázku. O tom, že Michael Bílek měl veliké srdce nejen pro vše lidské, avšak také pro zvířata vypovídaly mnohé náměty věnované právě jim. Husy a slepice, Ptáčci, Pes Baf a Ztracená. O Bílkově vztahu k ptactvu se v práci již hovořilo. Pes Baf zachycoval podobu skutečného psa rodiny Bílků. V plastice Ztracená opakoval Michael Bílek motiv sochy Radost veliká. V Bílkově výčtu děl nalezneme také sochy spojené s divadlem nebo s divadelními přáteli. Plastika Bretschneider je dnes umístěná v hostinci, patřící jednomu z Bílkových divadelních přátel. Postava Bretschneidera byla spjata s dílem Jaroslava Haška a jeho vojáka Švejka. Do této kategorie zapadaly i Tvář a maska nebo Hlava herce, o nichž práce již hovořila. Na konci své tvorby vytvářel častěji plošší a menší plastiky. Autorka práce to přisuzuje zvyšujícímu se věku, kdy člověk neměl již tolik sil s manipulací těžkého materiálu a nástroji. Patřili sem již zmiňované Narození z roku 2007, Kluk, Zrzavý Orm či výše popsaný Beránek vytvořený v roce V pohledu na svět a ve výběru témat formovala Michaela Bílka literatura. Nejvíce se zajímal právě o literaturu s náboženským zaměřením a literaturu spojenou s uměním a astronomií. V jeho knihovně tak nechyběl například Chuďásek Boží od Nikosa Kazantzakise, Bible, knihy od Erazima Koháka, přítele Josipha Kleczka, Jiřího Grygara a Stephena Hawkinga. 119 Z titulů o umělcích si nejčastěji vybíral život a dílo Brughela, Rembrandta či Giacomettyho. Nutno podotknout, že výše vypsaná literatura představuje pouze zlomek Bílkova záběru. Také hudba měla co říci v Bílkově životě. Pracoval rád při vážné hudbě, zejména u Beethovena. Spojovalo ho přátelství se skladatelem a dirigentem Milošem Bokem. Každý rok na Vánoce navštěvoval kostel v Tisé, kde se rozeznívala Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby za dirigování Miloše Boka, kterou si velmi oblíbil. Jeho zájem se nemířil pouze k vážné hudbě, ale i na interprety jako Radůza, Edith Piaf a další. Poslední výstava konaná ve dnech 4. až 30. června 2015 již probíhala v době vážného onemocnění Michaela Bílka. Zemřel obklopen rodinou ová korespondence s Ondřejem Bílkem ze dne 20. března

49 června ještě za průběhu oné výstavy. 120 Zanechal po sobě svět velkých dřevěných lidí, který vypovídal o jeho životě a hodnotách. Dokázal, že dřevo jako materiál má mnoho netušených podob. Při pohledu na mnohdy kýčovité dřevěné sochy, o které se pokoušejí jiní autoři, bylo až s podivem, že Bílkovy sochy tento defekt postrádaly. Odchovanec kamenické školy se naučil řezbářskému řemeslu a citu pro dřevo. Český ráj, ve kterém vyrůstal, se projevil na jeho vnímání a obdivu přírody. Nezbývá než dodat, že jeho dílo bylo v něčem výjimečné, ačkoliv se nemusí zamlouvat všem. Výjimečné ve své prosté a jednoznačné formě. Michael Bílek zde zanechal ještě otázku o smyslu života. Závěrečná část poslední kapitoly se ponechává myšlenkám a slovům Michaela Bílka: Ano, nedokáži ani ve svém věku odpovědět. Zavazuje mě to k nám všem, co jsme odešli a odcházíme. A nebylo by vlastně o čem psát. Každý lidský život by o ničem nebyl, než od kolébky po hrob. Jak jsme každý jiní, jen v jednom stejní. Hledáme svůj smysl. V šestnácti letech to byl pro mne nejtěžší problém. S brekem jsem se obrátil na Boha chtěl jsem být sochařem. Od té ubrečené chvíle vím, že jsem dostal hřivnu, kterou mám naplnit. Viděl jsem svůj budoucí ateliér naplněný sochami. Ale cesta daleká. Černé politické doby se mě přitahovaly a pokoušely se mě přizpůsobit, ismy politické i výtvarné přivlastnit. Já měl jen jednu hřivnu, kterou jsem vyprosil a nechtěl zakopat. Člověk může být pracovitý a díky doléhající bolesti i sdílný. Byl jsem. Ale odpovědět, to jsem přes zoufalou snahu nedovedl. Najít smysl, v tom jsem se shodoval se všemi, bylo nedostupné. 121 Citace vycházela z Bílkova posledního textu a nutí k zamyšlení. Jestliže člověk, který byl obklopován mnoho věděním, duchovnem a astronomií, nenalezl smysl života, co se stane smyslem života těch, kteří neměli možnost zkoumat hluboký vesmír, debatovat s Josiphem Kleczkem, pohybovat se v uměleckých kruzích a slyšet chválu na své výstavy? Michael Bílek se na základě výše zmíněného textu domníval, že nenalezl smysl života. Tento smysl měl však celou dobu před sebou v dřevěných lidech, které zde zanechal s jejich příběhem a duší, v prodloužení života několika světců, světic a barokních sloupů, v obohacení, jenž udělil lidem, kteří ho znali. Možná právě prostřednictvím svých soch 120 Rozhovor s Alenou Bílkovou, ze dne Soukromý archiv rodiny Bílkových, text Michaela Bílka. 47

50 hledal onen smysl, proto jeho sochy měly tak nepopsatelnou lidskou a duchovní hodnotu. 48

51 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AVU JZD KSČ SUPŠS UJEP VŠUP ZŠ Akademie výtvarného umění Jednotné zemědělské družstvo Komunistická strana Československa Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Vysoká škola uměleckoprůmyslová Základní škola 49

52 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY Prameny Soukromý archiv rodiny Bílkových Literatura BÍLEK, Michael: Nejmilejší kniha vzpomínek, in: Turnovská vyznání, sborník vydaný u příležitosti 725. výročí města Turnova, 1. vyd. Turnov, Městský úřad Turnov 1997, s. 50. BROŽEK, Jaroslav: Výtvarné umění a umělci na Ústecku ve druhé polovině 20. Století (soubor článků a statí publikovaných v denním tisku v letech 1959 až 2001), 1. vyd. Ústí nad Labem, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně 2010, ISBN BROŽEK, Jaroslav: Výtvarné Ústí: kronika výtvarného života v Ústí nad Labem ve 20. století , Ústí nad Labem, Město Ústí nad Labem 1999, ISBN FIALA, Václav: Sochy do barokní niky, Klatovy, Hangár F 2012, ISBN HLADÍKOVÁ, Věra: Můj manžel sochař Karel Hladík: Život, dílo, dokumenty, vzpomínky, Praha, Gallery 2002, ISBN HŮLA, Jiří: Bílek Michael, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, HOROVÁ, Anděla (ed.), 1. vyd. Praha, Academia 1995, ISBN , s. 70. KAROUS, Pavel (ed.): Vetřelci a volavky: atlas výtvarného umění ve veřejném prostoru v Česko-slovensku v období normalizace ( ), Řevnice, Arbor vitae 2013, ISBN

53 KLECZEK, Josip (Ed.): Voda ve vesmíru, na zemi, v životě a v kultuře, 1. vyd. Praha, Radioser-vis 2011, ISBN KLIMEŠOVÁ, Marie: Česká nová figurace šedesátých let, reflexe pop artu, groteska, asambláž, in: Dějiny českého výtvarného umění [VI/1], ŠVÁCHA, Rostislav PLATOVSKÁ, Marie (edd.), 1. vyd. Praha, Academia 2007, ISBN X, s KLIMEŠOVÁ, Marie: Od nové figurace k nové expresi a grotesce, 12/15, in: Dějiny českého výtvarného umění [VI/2], ŠVÁCHA, Rostislav PLATOVSKÁ, Marie (edd.), 1. vyd. Praha, Academia 2007, ISBN , s PETROVÁ, Eva: Nová figurace, Litoměřice, Severočeská galerie výtvarného umění 1993, ISBN PRECLÍK, Vladimír: Dřevěná knížka, 1. vyd. Praha, Melantrich ŠETLÍK, Jiří: Léta sedmdesátá a osmdesátá, in: Dějiny českého výtvarného umění [VI/1], ŠVÁCHA, Rostislav PLATOVSKÁ, Marie (edd.), 1. vyd. Praha, Academia 2007, ISBN X, s WITTLICH, Petr: Ellen Jilemnická, Praha, Gallery 2011, ISBN Periodika BÍLEK, Michael: Když se ohlédnu, in: Teologie & Společnost, roč. 3, 2005, č. 4, s , ISSN BORECKÝ, B.: Dvanáct nových plastik, in: Pochodeň, roč. 54, 20. srpna 1965, č. 199, s. 1. BROŽÍK, Josef: Olga Havlová potřetí v radlické škole, in: Gong: časopis pro občany s vadami sluchu, roč. 22, 1993, č. 6, ISSN , s

54 CARDA, Adam: Z Petrovic až na kraj věta putují díla manželů Bílkových, in: Týdeník Naše adresa Ústí, roč. 2, 2010, č. 21, s HANZL, Zdeněk: O kameni, dřevu a barvě s Alenou Bílkovou, Michaelem Bílkem a Josefem Vyskočilem, in: Kámen, roč. 7, 2001, č. 3, ISSN , s HLAVÁČEK, Luboš: Syrovost životní reality, in: Výtvarná kultura, roč. 12, 1988, č. 1, ISSN , s. 26. JIRÁČKOVÁ, Blanka: Dřevění lidé Michaela Bílka, in: Ateliér, roč. 5, 1992, č. 24, s. 4., ISSN KOUKAL, Pavel: Na podzim začínám sochu, in: Liberecký den, roč. 10, 2002, č. 244, ISSN , s. 2. KŘÍŽ, Jan: Michael Bílek Alena Bílková, in: Ateliér, roč. 15, 2002, č. 12, ISSN , s. 1. PETŘÍKOVÁ LUDMILA: Tvář starého člověka je jako kniha, říká sochař Bílek, in: Mladá fronta Dnes, roč. 14, 19. února 2003, č. 49, ISSN , s. D/4. ŠKVÁRA, Jan: Dva ze severu, in: Ateliér, roč. 1, 1988, č. 13, s. 4, ISSN TOMSOVÁ, Lenka: Hořické setkávání, in: Ateliér, roč. 2, 1989, č. 12, s. 8, ISSN Katalogy výstav KŘÍŽ, Jan: Michael Bílek Antiteze člověk, in: Alena a Michael Bílkovi, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích květen červen 2002, Státní zámek v Duchcově červenec srpen 2002, Galerie umění Karlovy Vary Pobočka letohrádek Ostrov n. O. květen srpen 2003, Hippoware, nestránkováno. 52

55 PRECLÍK, Vladimír: Úvodní slovo, in: Michael Bílek, Galerie plastik v Hořicích v Podkrkonoší, ŠKVÁRA, Jan: Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Sochy, Galerie Litoměřice a Výstavní síň výtvarného umění Most Z nových zisků Národní galerie v Praze: : Katalog výstavy, Praha, Nár. galerie, 1989, ISBN , s. 25. Sborníky BÍLEK, Michael: Nejmilejší kniha vzpomínek, in: Turnovská vyznání, sborník vydaný u příležitosti 725. výročí města Turnova, 1. vyd. Turnov, Městský úřad Turnov 1997, s. 50. Internetové zdroje ABART: Bílek Michael online, vid , dostupné z: BLAHOTA, Jiří: Ivan Jilemnický: V kameni nejlépe vyjádřím to, co cítím, in: Revue Kámen online, vid , dostupné z: OUJEZDSKÝ, Karel: Michael Bílek dřevěné sochy, in: Český rozhlas online, , vid , dostupné z: VETŘELCI A VOLAVKY: Michael Bílek online, vid , dostupné z: 53

56 SEZNAM VÝSTAV Autorské 1985/09/ /11/10 Michael Bílek, Malá výstavní síň, Městské muzeum v Hořicích 1986/12/16 Michael Bílek: Sochy, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem 1987 Severočeská galerie výtvarného umění Litoměřice 1992/10/ /11/09 Michael Bílek: Sochy, Galerie U prstenu, Praha 1992/12/ /12/30 Michael Bílek: Sochy, Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem 1994/03/ /04/07 M. Bílek: Fotoobrazy, Galerie V, Podivín 1994/03/ /04/18 Michael Bílek: Dřeváci, Galerie U prstenu, Praha 2004/03/ /04/04 Michael Bílek: Dřevěná plastika/sculptres in wood, Galerie Millennium, Praha 2005/02/ /04/20 Michael Bílek: Sochy do barokní niky (1), Schodiště bývalé jezuitské koleje, Klatovy 2006/04/ /05/19 Michael Bílek, Galerie Plastik, Hořice v Podkrkonoší 2007/10/ /11/16 Michael Bílek: Dřevěné sochy, Galerie Atrium, Praha 2008/08/ /12/31 Michael Bílek: Dřevění lidé, Zámek Šluknov 2011/12/ /01/01 Michael Bílek: Krásné duše, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk (Šumperk) 54

57 S Alenou Bílkovou 1980/09/ /11/01 Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Plastiky, Státní zámek Duchcov 1987/12/03 Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Sochy, Výstavní síň výtvarného umění, Most 1987/04/ /04/29 Alena Bílková, Michael Bílek: Grafika, sochy, Mikrobiologický ústav ČSAV, galerie, Praha 1988/08/ /09/25 Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Sochy, Galerie Vincence Kramáře, Praha 1995/01/ /02/26 Alena a Michael Bílkovi: Dřeváci, koláže, grafika, Výstavní síň Viléma Wünsche, Havířov 1996/06 Michael Bílek, Alena Bílková, Galerie Stodola, Český Krumlov 1996/09/ /09/28 Michael Bílek, Alena Bílková, Dominikánský klášter sv. Vojtěcha, Ústí nad Labem 1997/03/ /06/05 Alena Bílková: Obrazy o rose, Michael Bílek: Sochy dřeváci, Státní zámek Lemberk 1997/10/ /11/12 Michael Bílek: Dřeváci, Alena Bílková: Kresby a grafika, Galerie Hefaistos, Děčín 1997/12/ /01/23 Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: dřevěné plastiky, Galerie MY, Jablonec nad Nisou 1999/06/ /07/31 Alena a Michael Bílkovi, Galerie u Prstenu, Praha 2001/05/ /06/15 Alena a Michael Bílkovi, Dům kultury, Rumburk 2002/05/ /06/30 Michael Bílek: Sochy Antiteze člověk, Alena Bílková: Grafika Vesmírnost citu, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 55

58 2002/07/ /09/01 Michael Bílek: Antiteze člověk, Alena Bílková: Vesmírnost citu, Státní zámek Duchcov 2003/06/ /08/31 Michael Bílek: Antiteze člověk dřevěné sochy, Alena Bílková: Vesmírnost citu kresby a grafiky, Letohrádek zámeckého parku v Ostrově nad Ohří 2004/10/ /11/06 Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Sochy, Městská galerie Špejchar, Chomutov 2005/04/ /05/27 Alena a Michael Bílkovi: Křídla a sochy, Děčínský zámek 2006/08/ /09/20 Alena Bílková: Grafika, Michael Bílek: Sochy, Galerie Radniční sklípek, Litvínov 2009/06/ /06/28 Alena a Michael Bílkovi, Ambit kláštera bratří františkánů, Praha 2010/06/ /09/18 Alena Bílková, Michael Bílek: Vztahy a meditace, Galerie Brömse, Františkovy Lázně 2013/11/27 Michael Bílek, Alena Bílková: Zrcadlení absolutna, Městské divadlo Děčín 2015/06/ /06/30 Alena a Michael Bílkovi: Potkávání cest, Galerie Josefa Lieslera, Kadaň Kolektivní 1963 Výtvarná skupina Hrot, Muzeum dělnického hnutí v Semilech 1963 Tvůrčí skupina Quo Vadis?, Divadlo hudby, Nový Bydžov 1965 Tvůrčí skupina Quo Vadis?, Divadlo S. K. Neumanna, Praha 56

59 1967 Výtvarná skupina Boháňka: Art, Výstavní síň československého spisovatele, Brno 1969/06/ /07/31 Výtvarná skupina Boháňka, Štorchova výstavní síň, Městské muzeum v Hořicích v Podkrkonoší 1977 Michael Bílek: Plastiky, Karel Prášil: Kresby, Malá výstavní síň, Liberec 1977/06/ /07/10 Mladí výtvarní umělci vystavují, Výstavní síň Dílo, Český fond výtvarných umění, Ústí nad Labem 1978/ /03 Severočeští výtvarníci: Člověk těchto dnů, Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem 1978/12/7 1979/01/31 Severočeští výtvarní umělci, výstavní síň Mánes, Praha 1980/03/ /03/30 Michael Bílek: Plastika / Hana Storchová: Gra - fika, Galerie Fronta, Praha 1983/011/ /12/ severočeských a jihomoravských výtvarníků, Krajské muzeum, Teplice 1983/07/ /08/28 Člověk a svět. Mladá figurální tvorba, Oblastní galerie v Liberci, Liberec 1984/01/ /02/ severočeských a jihomoravských výtvarníků, Dům umění města Brna, Brno 1985/ /10 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha 1985/ /10 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí 57

60 osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava 1986/06/ /09/28 Sochařské setkání (generace ), Vojanovy sady, Praha 1988/04/14 Město, sochy, film, Galerie Jaroslava Frágnera, Praha 1989 Z nových zisků Národní galerie v Praze ( ), Národní galerie v Praze, Praha 1989/ /06 Setkání, Galerie Plastik, Hořice v Podkrkonoší 1989/06/ /08/31 Objekty, sochy, instalace, Technické muzeum, Praha 1989/07/ /10/29 České sochařství , Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc 1989/08/ /09/13 Setkání, Palác kultury Praha 1990/ /06 45 let výtvarného umění Severních Čech , Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice 1990/06/ /09/02 Staroměstské dvorky, Staré Město, Praha 1991/10/ /10/20 Hapestetika 2, Galerie mladých, U Řečických, Praha 1992/11/ /12/06 Členská výstava Spolku výtvarných umělců Mánes, Mánes, Praha 1993/06/ /06/16 1. aukční salon výtvarníků, 169 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha 1993/08/ /08/26 Výstava současného českého sochařství, Mánes, Praha 1993/11/ /11/30 Podzimní setkání členů Spolku výtvarných umělců Mánes v Jičíně, Regionální muzeum a galerie, Jičín 58

61 1994/11/ /01/05 Mánes Mánesu, Mánes, Praha 1995/06/ /07/31 Z galerie hořických sochařů, Střední průmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích v Podkrkonoší 1995/11/ /11/30 2. aukční salon výtvarníků, 195 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha 1997/03/ /04/20 Jubilanti Mánesa 1997, Muzeum a Pojizerská galerie Semily, Semily 1997/04/ /05/16 3. aukční salon výtvarníků, 223 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha 1998/11/ /12/11 4. aukční salon výtvarníků, 312 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha 2000/05/ /05/31 Praha světácká, Galerie U prstenu, Praha 2000/09/ /11/19 Dva konce století , Dům U Černé Matky Boží, Praha 2000/12/ /12/15 5. aukční salon výtvarníků, 331 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha 2001/06/ /09/23 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice 2001/11/ /12/02 Možná první a zatím poslední, Výstavní síň Mánes, Praha 2002/03/ /04/01 Jubilanti Spolku výtvarných umělců Mánes 2002, Obecní galerie Beseda, Praha 2002/04/ /05/18 Jubilanti Spolku výtvarných umělců Mánes 2002, Městská galerie Špejchar, Chomutov 2002/12/ /12/15 6. aukční salon výtvarníků, 305 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha 2004/02/ /03/28 Ohlédnutí, 2. část, Oblastní galerie v Liberci, Liberec 59

62 2004/11/ /12/11 7. aukční salon výtvarníků, 372 dárců pro konto Bariéry, Karolinum, Praha 2006/11/ /12/01 8. aukční salon výtvarníků, 336 dárců pro Konto Bariéry, Karolinum, Praha 2007/02/ /03/03 Jubilanti Mánesa 2007, Galerie Diamant, Praha 2008/05/ /07/13 Pohledy do sbírek Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice 2008/11/ /12/04 9. aukční salon výtvarníků dárců pro Konto Bariéry, Karolinum, výstavní síň, Praha 2009/09/ /06/30 Patřičný a hosté, O dřevě, Národní zemědělské muzeum, Praha 2010/11/ /11/ aukční salon výtvarníků, 382 dárců pro Konto Bariéry, Karolinum, Praha 2012/06/ /09/16 Volný směr. Setkání členů S.V.U. Mánes k 125. výročí založení spolku, Kostel Zvěstování Panny Marie, Litoměřice 60

63 KATALOG DÍLA Katalog díla obsahuje veškeré dohledané Bílkovo dílo, které bylo řazeno chronologicky bez ohledu na to, zda se jednalo o veřejnou zakázku či volnou tvorbu. Dílo bylo zpracováno zejména na základě soukromého rodinného archivu. Co se týče zpracování díla, autorka práce došla k závěru, že uvedený počet soch nemusí být nutně konečný. Při takovém vysokém počtu sochařských realizací a s přihlédnutím k tomu, že některé sochy byly zničeny buď okolními vlivy nebo samotným autorem, se může stát, že se časem ještě objeví nějaký střípek z Bílkovy tvorby. Dalším problém k dohledání všech děl bylo to, že Michael Bílek některé sochy věnoval svým přátelům a mohly tak být zapomenuty. Katalog děl však představuje ucelenou výpověď o Bílkově tvorbě. Zachycuje veškerá období a díla se tak stávají důležitým podkladem pro celkové zhodnocení. Největší komplikaci způsobily zejména studentská díla, jak již bylo v úvodu práce naznačeno. Nepodařilo se k nim dohledat některé informace. Katalog čerpal z toho, co poskytoval soukromý archiv, katalogy, fotografie a dobová periodika. Jednotlivá díla prezentují náhledové fotografie. Většina fotografií pochází ze soukromého archivu rodiny Bílkových, ostatní jsou získány z galerií (Oblastní galerie Liberec) a menší zlomek představují fotografie autora práce. Každé dílo obsahuje identifikační údaje jako název, datace, materiál, rozměr, umístění a další dodatky o dnešním stavu (zničeno, ztraceno apod.). Datace nesignovaných děl je převzata z katalogů k výstavám, smluv o dílo, kupních smluv, zadních stran fotografií a uvádí se v závorce. U veřejných plastik usilovala práce o zprostředkování údajů o jejich dnešní poloze, jelikož některé z nich byly přemístěny. U soch, kde se umístění nezdařilo vypátrat je napsáno umístění alespoň původní. Přestože katalog děl má některé již výše zmíněné rezervy, přesto představuje ucelený pohled na vývoj tvorby Michaela Bílka. 61

64 1. Spolužák (1959) patinovaná sádra v. 60 cm majetek rodiny 2. Prababička (1960) patinovaná sádra v. 35 cm majetek rodiny 3. Spolužačka (1960) sádra ztraceno 4. Spolužák (1960) sádra ztraceno 5. Portrét M. J. (1960) sádra ztraceno 6. Bratr Ilja (1961) sádra ztraceno 7. Sestra Jana (1961) sádra ztraceno 8. Slečna Pavlovcová (1961) patinovaná sádra ztraceno 9. Otec (1961) patinovaná sádra ztraceno 62

65 10. Děda (1961) patinovaná sádra v. 48 cm majetek rodiny 11. Hlava chlapce (1962) patinovaná sádra ztraceno 12. Portrét chlapce (1962) patinovaná sádra ztraceno 13. Figurální mříž (1962) kované železo ztraceno 14. Pan H. (1964) hlína ztraceno 15. Přítel Bohumil Zemánek (1964) patinovaná sádra v. 41 cm majetek rodiny 16. Spolužák (1964) hlína ztraceno 17. Bratr (1965) pískovec ztraceno 63

66 18. Sedící figurína (1965) pískovec neznámé umístění 19. Odpočívající figurína (1965) pískovec neznámé umístění 20. Název neznámý (1966) pískovec umístěno mezi Boháňkou a Skálou 21. Název neznámý (1967) pískovec neznámé umístění 22. Ellen Jilemnická (1967) patinovaná sádra ztraceno 23. Lišák (1967) patinovaná sádra ztraceno 24. Sedící žena (1967) hlína ztraceno 64

67 25. Sedící muž ( ) hlína ztraceno 26. Karel Žalud (1968) patinovaná sádra v. 80 cm majetek rodiny Oblastní galerie Liberec 27. I. J. (1969) polychrom. sádra Oblastní galerie Liberec, inv. číslo P 233, získáno Epoxy (1969) kov ztraceno 29. Anděl (1969) kov ztraceno 30. Nemocný Umírající ( ) polychromovaná sádra zničeno 31. Bránící se muž ( ) polychromovaná sádra zničeno 65

68 32. Mořský koník ( ) polychrom. sádra zničeno 33. Prázdné ruce ( ) polychrom. sádra zničeno 34. Starý muž ( ) polychrom. sádra zničeno 35. Hlava na polštáři ( ) polychrom. sádra zničeno 36. Schoulená stařena ( ) polychrom. sádra zničeno 37. Zdeněk Vyskočil (1971) polychrom. sádra v. 80 cm majetek rodiny 38. Portrét ženy A. B. (1972) polychrom. sádra v. 68 cm majetek rodiny 66

69 39. Pes Kuba (1972) polychrom. sádra v. 29 cm, d. 49 cm majetek rodiny 40. První školačka ( ) bronz ZŠ Most 41. Portrét A (1973) polychrom. sádra v. 45 cm majetek rodiny 42. Muž se sklenicí (1973) polychrom. sádra v. 90 cm majetek rodiny 43. Dědek s husou (1973) v. 170 cm Národní galerie Praha, inv. č. P 8298, získáno S dědou ( ) v. 170 cm soukromý majetek 45. Dětské hry ( ) pískovec Ústí nad Labem, Malátova 67

70 Oblastní galerie Liberec 46. Mramorový reliéf a pískovcová kašna ( ) mramor Louny 47. Matka s dítětem (1975) pískovec Ústí nad Labem, park Severní Terasa 48. Hvězdář (1976) Oblastní galerie Liberec, inv. č. P 257, získáno Běžící děti ( ) pískovec 150 x 300 cm Ústí nad Labem, park Severní Terasa 50. Kluci nanuci ( ) pískovec ztraceno 51. Matka s dětmi 1979 sig. pískovec Litvínov 52. Matka se synem (1978) v. 180 cm majetek rodiny 68

71 54. Holčička s pejskem ( ) pískovec Ústí nad Labem, Park Severní Terasa 55. Holubice ( ) mramor Děčín 56. Dvojice 57. Porodník Doktor (1980) lípa v. 180 cm majetek rodiny 58. Dětský karneval ( ) pískovec Teplice 59. Alenka (1981) v. 125 cm majetek rodiny 60. Holčička s panenkou (1981) pískovec Tisá 61. Torzo (1981) dřevo Most, bývalý hotel Murom 69

72 62. Velká rodina (1981) v. 200 cm Severočeská galerie výt. umění v Litoměřicích, inv. č. P 417, získáno Hrající si děti ( ) polychromované dřevo ZŠ Podbořany 64. Hra matky a dítěte ( ) Liberec, Ještědská 65. Pozdrav přírodě (1981) v. 285 cm majetek rodiny 66. Zedník a jeho učeň (1982) polychromovaná sádra v. 70 cm, š. 80 cm majetek rodiny 67. Kovář Mach a jeho žena (80. léta 20. století) polychromovaná sádra v. 60 cm, š. 77 cm soukromý majetek 70

73 68. Dva školáci ( ) mramor 69. Kašna s dětmi ( ) pískovec ZŠ Jirkov, Studentská 70. Tomáš Töpfer (1983) polychromovaná sádra v. 68 cm majetek rodiny 71. Hra dětí sig pískovec Ústí nad Labem, park Severní Terasa 72. Vojáček (1983) Polychrom. dřevo v. 210 cm soukromý majetek 73. Holub ( ) Liberec, Dubový vrch (Harcov) 74. Rozhovor ( ) mramor ZŠ Jirkov Vinařice 71

74 75. Kluci s melounem 1984 sig. pískovec Děčín, Plzeňská 76. Dívka ( ) v. 130 cm soukromý majetek 77. Děti ( ) pískovec ZŠ Klášterec nad Ohří 78. Divadlo (1985) v. 210 cm majetek rodiny 79. Stařec (1986) v. 135 cm, š. 70 cm Galerie hlavního města Prahy, inv. č. P Rodina základ společnosti (1986) kámen Krásné Březno 135 cm x 70 cm x 30 cm 81. Prameny života ( ) pískovec Všebořice Ústí nad Labem 82. Pokoj Tobě (1987) v. 141 cm majetek rodiny 83. Dvojice (1987) mramor Ústí nad Labem, Atrium hotel Vladimir 72

75 84. Sousedi ( ) v. 200 cm a 165 cm soukromý majetek 85. Vodník a stavidlo ( ) dřevo Zničeno 86. Roztančená rodina ( ) Pískovec Ústí nad Labem, park Severní Terasa nedokončeno 87. Soubor čtyř reliéfů ( ) Sklad Národního divadla Zdroj foto: Kluk na nočníku (1988) v. 80 cm soukromý majetek 89. Na výletě (1989) v. 187 cm majetek rodiny 90. Úsměv pod vousy ( ) v. 200 cm majetek rodiny 91. Husy a slepice (1990) v. 210 cm soukromý majetek 92. Ročník 42 (1990) zničeno (uražená hlava) 73

76 93. Převádění ( ) v. 195 cm a 185 cm soukromý majetek 94. Školáci ( ) pískovec s pigmenty 170 x 180 x 120 cm Most, Okružní (v zahradě ZŠ) 95. Boží člověk (1991) v. 195 cm Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích inv. č. P 574, získáno Pes Baf (1991) d. 105 cm soukromý majetek 97. Tvář a maska (1991) v. 50 cm soukromý majetek 98. Semenáč (1991) dřevo v. 140 cm soukromý majetek 99. Kluk s pomlázkou (1991) v. 145 cm ZŠ Petrovice 74

77 100. Pastýř (1992) v. 190 cm soukromý majetek 101. Bretschneider (1992) soukromý majetek 102. Federální dědeček (1992) soukromý majetek 103. Král a královna (1992) v. 132 cm soukromý majetek 104. Můj náhrobek (1992) v. 220 cm majetek rodiny 105. Múza ( ) bronz Severočeské divadlo opery a baletu 106. Budha (1993) v. 60 cm soukromý majetek 107. Svatba (1993) v. 155 cm Městské divadlo Děčín 75

78 108. Bosna (1993) d. 140 cm majetek rodiny 109. Konec srandy (1993) v. 65 cm soukromý majetek 110. Kašpárek (1994) v. 160 cm majetek rodiny 111. Hlava herce (1994) v. 35 cm, š. 30 cm soukromý majetek 112. Josef (1994) v. 174 cm majetek rodiny 113. Vědma (1994) v. 120 cm soukromý majetek 114. Můj kříž (1994) v. 50 cm soukromý majetek 115. Slunce v duši 1994 sig. v. 180 cm soukromý majetek 116. Ptáčci ( ) soukromý majetek, majetek rodiny 76

79 117. Žehnání (1995) v. 168 cm a 106 cm majetek rodiny 118. Balvan v cestě (1995) v. 50 cm soukromý majetek 119. Se strýčkem 1996 sig. v. 150 cm soukromý majetek 120. Sestřičky (1996) v. 45 cm, d. 60 cm soukromý majetek 121. Název neznámý (90. léta) 122. Duch (1996) 123. Zahradník (1997) v. 118 cm majetek rodiny 77

80 124. S vnučkou (1998) v. 188 cm a 100 cm majetek rodiny 125. Máma (1998) v. 67 cm soukromý majetek 126. Hledač dveří a pes (1999) v. 205 cm majetek rodiny 127. Do nebíčka, do peklíčka (2000) v. 103 cm soukromý majetek 128. Chechták (2000) cín v. 24 cm soukromý majetek 129. A jeden jsou (2001) v. 145 cm majetek rodiny 130. Ztracená (2002) v. 175 cm majetek rodiny 131. Synátor a senátor (2002) v. 68 cm soukromý majetek 132. Muž s dárkem (2003) v. 190 cm soukromý majetek 78

81 133. Člověk člověku (2003) v. 190 cm majetek rodiny 134. Radost veliká (2004) v. 60 cm soukromý majetek 135. Zapomenutou cestou (2005) v. 210 cm a 160 cm majetek rodiny 136. Simeon (2006) v. 128 cm majetek rodiny 137. Přes bariéry (2006) v. 55 cm soukromý majetek 138. Narození (2007) v. 185 cm majetek rodiny 139. Muška jenom zlatá (2008) d. 60 cm soukromý majetek 140. Sv. František (2009) v. 195 cm majetek rodiny 141. Kluk (2009) v. 163 cm majetek rodiny 79

82 142. Zrzavý Orm (2009) v. 120 cm majetek rodiny 143. Karkulka (2010) v. 105 cm soukromý majetek 144. Beránek Boží (2011) v. 198 cm majetek rodiny 145. Sv. Anna z Chrámu ( ) v. 167 cm majetek rodiny 80

83 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Obr. 1, Michael Bílek, foto: Petr Zhoř, SA rodiny Bílkových. Obr. 2, Michael Bílek v petrovickém ateliéru, foto: Petr Zhoř, SA rodiny Bílkových. 81

84 Obr. 3, Studentské sochařské sympózium, SA rodiny Bílkových. Obr. 4, Studentské sochařské sympózium v boháneckém lomu, Michael Bílek při práci na své plastice, 1966, SA rodiny Bílkových. 82

85 Obr. 5, Michael Bílek v ústeckém ateliéru, 70. léta 20. století, SA rodiny Bílkových. Obr. 6, Hlava na polštáři, , sádra, zničeno, SA rodiny Bílkových. 83

86 Obr. 7 a 8, Restaurátorská činnost, Pieta Brozánky, SA rodiny Bílkových. Obr. 9, Matka s dítětem, 1975, pískovec, atrium zdravotního střediska (dnes Severní Terasa), SA rodiny Bílkových. 84

87 Obr. 10, Skica Michaela Bílka předcházející dílu Žehnání, SA rodiny Bílkových. Obr. 11, Cínový model předcházející dílu Z výletu, SA rodiny Bílkových. Obr. 12, Socha A jeden jsou před použitím polychromie, SA rodiny Bílkových 85

88 Obr. 13, Detail sochy Král a královna, vlastní fotografie (březen 2016). Obr. 14, Výstava Michael Bílek, Alena Bílková v Dominikánském kostele sv. Vojtěcha, Ústí nad Labem, 1996, foto: Jan Brodský. 86

89 Obr. 15, Socha Sv. František, fotografie pořízená na výstavě Volný směr v roce 2012, foto: Jan Brodský, SA rodiny Bílkových. 87

90 Obr. 16, Michael Bílek ve své hvězdárně v Petrovicích, SA rodiny Bílkových. Obr. 17, Astronomická fotografie Michaela Bílka, SA rodiny Bílkových. 88