Návrh zubařského křesla

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Návrh zubařského křesla Bakalářská práce + přílohy 2015/2016 Veronika Olšanská

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci Návrh zubařského křesla vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne: 2. května podpis

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat zejména vedoucímu práce MgA. Petru Novague, za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky při řešení této bakalářské práce. Dále pak děkuji paní Ing. Ireně Svobodové za poskytnutí informací a fotografií k problematice čalounění, panu Ing. Janu Krčmovi za poskytnutí údajů ke stomatologickým soupravám a situaci na trhu a panu MDDr. Lukáši Růžičkovi za možnost pořízení fotografií v jeho ordinaci a odbornou konzultaci. Mé poděkování patří i příteli a rodině za podporu při studiu. Děkuji.

4 Abstrakt Jméno autora: Veronika Olšanská Název bakalářské práce: Návrh zubařského křesla Klíčová slova: zubařské křeslo, ergonomie, design, 3D textilie, samonosné síťoviny Obsahem této bakalářské práce je návrh zubařského křesla. Východiskem pro navrhování je teoretická část, v jejímž úvodu je popsána historie zubařských křesel a formou rešerše přiblížena situace na trhu stomatologických souprav. Práce se dále zaměřuje na ergonomii, požadavky plynoucí z patřičné normy a odborné literatury. Podává přehled o čalounických materiálech, jejich vlastnostech a technologii výroby. Teoretickou část uzavírá obrazová rešerše inspirativních výrobků. Praktická část práce systematicky popisu proces navrhování. Obsahuje vlastní návrhy formou skic a vizualizací. Výsledný návrh je demonstrován 3D modelem a jeho vizualizací. Abstract Name of student: Veronika Olšanská Name of thesis: Design of dental chair Key words: dental chair, ergonomics, design, 3D textile, self-supporting mesh This bachelor thesis deals with the design of dentist chair. The starting point for this is theoretical part, where in the introduction is described history of dentist chairs. Then in the form of recherche it depicts situation on the market of dental units. This work also focuses on ergonomy and requirements arising from particular norm and specialized literature. It provides an overview of upholstery materials, their attributes and production technology. The theoretical part ends with image recherche of inspirational products. Practical part of this work systematically describes the designing process. It contains own proposals in the forms of sketches and visualizations. The resulting proposal is demonstrated by 3D model and his visualization.

5 Obsah 1 Úvod 6 2 Cíl práce a metodika 7 3 Úvod do problematiky stomatologických souprav Historie Současnost Základní části zubařského křesla 11 4 Analýza trhu, rešerše firem se zastoupením v ČR A-dec Belmont Castelliny Diplomat Chirastar KDT Chirana Medical KaVo OMS Planmeca Sirona 17 5 Ergonomie a zubní lékařství Antropometrie Ergonomie Ergonomie v zubním lékařství Pozice lékaře Problematika sezení Poloha pacienta Pozice lékaře vůči pacientovi Ergonomie zubařského křesla 22 6 Požadavky na výrobek Materiálové požadavky Ergonomické požadavky Ekonomické požadavky Estetické požadavky Psychologické požadavky Čalounické materiály Historické materiály Soudobé materiály Materiály vhodné pro čalounění zubařského křesla Výrobní postupy 29 8 Design Zásady designérské tvorby Inspirace 30

6 9 Vlastní návrh Designérská analýza Proces navrhování Konečný výtvarný návrh Diskuse Závěr Summary 44 Seznam literatury 45 Internetové zdroje 46 Další zdroje 47 Seznam obrázků 47 Seznam tabulek 49 Seznam příloh 49

7 1 Úvod Křeslo jako sedací prvek si většina z nás spojuje s příjemnými chvílemi odpočinku, posezením v bezpečí domova či v klidném prostředí kaváren. Zubařské křeslo oproti tomu často evokuje vzpomínky spojené se strachem z lékařského ošetření. I přes nové metody téměř bezbolestného ošetření a snahu lékařů pomoci nám od bolesti, či jí přímo předcházet, ve většině společnosti je prostředí stomatologické ordinace vnímáno skrze negativní emoce. Podnětem k volbě a zpracování tématu pro tuto bakalářskou práci byla nejen sympatie autorky k tomuto oboru, ale také snaha pomocí aplikace nových materiálů a tvarového řešení zlepšit ergonomii a psychologické působení zubařského křesla na člověka. Ačkoli je křeslo zubařem vybíráno především dle ergonomických parametrů pro jeho práci, protože pacient v interakci s křeslem stráví diametrálně méně času než lékař, neměli by výrobci a designéři zcela opomíjet celkové působení produktu na širší okolí. Současný stav nabídky zubařských křesel je poměrně široký, výrobci nabízejí ergonomicky vhodné i tvarově líbivé produkty, v poslední době i v široké škále barev, čímž je dokladována jejich snaha zpříjemnit stomatologické prostředí, pro zlepšování se ovšem vždy nabízí prostor. Pro lepší orientaci v oboru kontaktovala autorka jediného českého výrobce stomatologických souprav firmu Chirastar KDT. Firma v současné době neuvažuje o změně designu zubařského křesla, ale zaujalo ji téma této bakalářské práce, a proto poskytla značné množství informací především ke konstrukční stránce věci. S rostoucí výškou populace se začínají vyskytovat problémy s nedostatečným dimenzováním výrobků. Na jeden z těchto problému narazila i autorka práce při sběru informací o nedostatcích zubařských křesel.v případě nadprůměrně vysokých jedinců současná výška vysunutí hlavové opěrky nedostačuje. Pacient i lékař se tak dostávají do nekonfortní situace. Snahou autorky bude kromě jiného i řešení uvedeného problému. Nové materiály nabízejí nespočet možností jejich využití. Vývojem vědy máme k dispozici vizuálně zajímavé materiály s vysokou odolností vůči vnějším vlivům. Při hledání inspirace autorka mířila i do jiných oblastí než stomatologie. Problematice sezení je již delší dobu věnována značná pozornost, protože v důsledku dlouhodobého sezení vznikají častá onemocnění pohybového aparátu především páteře. Nejvíce času tráví člověk při sedavém zaměstnání na kancelářské židli. Právě výrobci kancelářských židlí používají materiály, které dovolují tělu dýchat a zároveň jsou pro něj vhodnou oporou. Nábídka materiálů je opravdu široká, proto autorka využila možnosti konzulatce a poradenství v Knihovně materiálů matério v Praze. Po zaslání stručné charakteristiky o požadovaných vlastnostech materiálů pracovníci knihovny pro ni připravili množství fyzických vzorků a další vytipovali z on-line databáze materiálů čítající přes 7000 materiálových karet. Pro účely čalounění dle vlastních návrhů zubařského křesla nejlépe vyhovovaly zatírané PUR pěny a samonosné síťoviny. Konzultací s odbornicí na čalounění paní Ing. Irenou Svobodovou byly získány důležité doplňující informace k technologii čalounění síťovinami a 3D textiliemi. Současně byla posouzena jejich vhodnost k zamýšlenému účelu. Autorku zaujalo vrstvení zmíněných materiálů díky kterému by bylo možné zvýšit prodyšnost čalounění zubařských křesel a současně by byl dán prostor pro vznik nejrůznější optických iluzí díky světlu procházejícímu skrze vrstvy síťoviny. Téma návrhu zubařského křesla je poměrně rozsáhlé, proto bylo pro účely této bakalářské práce zúženo na tvarový koncept zubařského křesla, který by nastínil možný směr vývoje designu tohoto specifického nábytkového prvku. 7

8 2 Cíl práce a metodika Cílem práce je navrhnout zubařské křeslo s ohledem na veškeré požadavky, které jsou na něj kladeny, přičemž největší pozornost bude věnována požadavkům ergonomickým. Výsledný návrh by měl reflektovat vlastní názor autorky na design tohoto produktu. Vzhledem k rozsáhlosti tématu bude výstupem tvarový koncept zubařského křesla demonstrovaný vizualizacemi. Praktická část práce bude zaměřena na vytvoření osobitého a tvarově zajímavého designu zubařského křesla. V návrhu autorka aplikuje informace získané v teoretické části, popíše postup navrhování doplněný o skici, následně vizualizace. Ke splnění cílů bude využito následujících metod. Teoretická část práce vytvoří informační rámec pro následné navrhování zubařského křesla. Informace budou čerpány z odborné literatury, vhodných internetových portálů, webových stránek výrobců a konzultací s odborníky. Úvodní kapitoly seznámí s problematikou stomatologických souprav z pohledu historie i současnosti a obsáhnou rešerši výrobců stomatologických souprav. Dále přiblíží antropometrii a ergonomii. Ergonomie bude popsána v rovině obecné i ve vztahu k zubnímu lékařství. Dále autorka sumarizuje požadavky na zubařská křesla plynoucí z norem a odborné literatury. Informace o materiálových možnostech podá kapitola Čalounické materiály. Zásady designu, jeho stručný popis a pravidla doplní obrazová designérská rešerše. Vlastní návrh vyjde z definovaní cílů ke zlepšení. Popis procesu navrhování bude dokladován formou skic, 2D výstupů z programu AutoCAD 2012 a následně 3D modely vytvořenými v programu 3Ds Studio Max Výsledný návrh odprezentují vizualizace vytvořené v již zmíněném 3D programu. Součástí práce bude připojená zjednodušená výkresová dokumentace a podrobnější obrazovou dokumentaci zajistí Sketchbook. 8

9 3 Úvod do problematiky stomatologických souprav Vznik zubařského křesla byl reflexí na potřebu stabilního a pohodlného usazení pacienta při výkonu lékaře. S rozvojem technologíí získavala křesla větší možnosti polohování, hygieničtější a snadno udržovatelné materiály. Dnešní zubařská křesla splňují vysoké ergonomické požadavky, požadavky na kvalitu zpracování, hygienu, bezpečnost i estetiku. Celosvětový trh se zubařskými křesly je ve srovnání s klasickým trhem sedacího nábytku logicky mnohem menší, vedoucí pozice v něm zaujímají firmy jako Planmeca, Castelliny, Sirona či A-dec Historie Stomatologie jako věda vzniká počátkem 19. století, do této doby můžeme mluvit spíše o zubním léčitelství. Není tedy překvapující, že pro usazení pacienta bylo do zmiňované doby používáno dřevěných židlí či jiného běžně dostupného sedacího nábytku. Dokladem nám mohou být obrazy od Hieronyma Bosche, na kterých nejednou zaznamenává výkon dentisty s pacientem sedícím na dřevěné židli či pouze na zemi. (Paichl, 2000, s. 19.) Obecně lze vznik specializovaných zubařských křesel datovat do přelomu 18. a 19. století. První křeslo navrhl Josiah Flagg v roce Dřevěné křeslo mělo polohovatelnou opěrku hlavy a zakomponovaný odkládací stolek pro nástroje lékaře. Plně polohovatelné křeslo navrhl James Snell roku 1832, jako první si návrh nechal také patentovat. První hydraulické křeslo patentuje vynálezce Dr. Basil Manly Wilkerson roku 1877, díky hydraulickému obvodu zabudovaném v noze zubařského křesla, lze křeslo zvedat do tří různých poloh. Opěrky pro nohy, záda a hlavu lze polohovat mechanicky. Během následujících let dochází k značnému vývoji a roku 1915 Dr. Wilkerson patentuje křeslo s polohováním ovládáným hydraulicky, které je shopno pacienta dostat do Trendelenburgovy (protišokové) polohy. (Jagtap, 2014; Marková, 2008; Pars Dental, 2013) Obr. 1 Zubařské křeslo, Josiah Flagg Obr. 2 První hydraulické zubařské křeslo, Wilkerson Výrobu zubařských křesel v našich zemích můžeme datovat již od předválečného období v Československu a to u firmy ČKD (Českomoravská Kolben Daněk). Později přešla firma pod název Chirana a sídlila v Praze ve Strašnicích. Jejich první křesla byla hydraulická se šlapadlem pro zvedání. Horní základna křesla byla umístěna na pístnici hydraulického válce, který byl připevněn k spodní základně křesla. Princip zvedání byl stejný jako např. u hydraulického zvedáku na auto. Dalším vývojovým krokem bylo nahrazení mechanické pumpy pumpou elektrickou. Tato křesla byla ve výrobním programu firmy Chirana Strašnice až do ukončení výroby v 60. letech minulého století. Začátkem 70. let se začalo upouštět od stacionárních souprav stojících vedle křesla 9

10 a pro novou koncepci souprav nesených křeslem bylo nutné vyvinout křeslo s mnohem vyšší únosností a tuhostí. Nová křesla byla robustnější s horní základnou zavěšenou na pantografickém rameni. Toto řešení mělo značnou nevýhodu v nětěsnosti hydraulického systému, díky čemuž často docházelo k samovolnému, nežádoucímu klesání křesla během zákroku. Křesla s čistě elektrickým pohonem se na trhu začínají objevovat v 80. letech minulého století. Velkou výhodou pohonu pomocí lineárních motorů je snadná ovladatelnost a možnost naprogramovat křeslo do různých poloh. Nevýhodu můžeme spatřovat v menší použitelné osové síle, kterou ovšem lze eliminovat pomocí plynové pružiny. (Krčma, 2015, s. 9.) Tvarový vývoj a materiálovou skladbu, která se vyvíjela spolu s vyrobními technologiemi, dokladují fotografie historických zubařských křesel seřazené dle časové osy od nejstarších po mladší. Obr. 3 Zubařské křeslo, Morrison 1880 Obr. 4 Zubařské křeslo, Khrushchov 1886 Obr. 5 Zubařské křeslo, 1890 Obr. 6 Zubařské křeslo, Ritter Obr. 7 Zubařské křeslo BINOP, 1935 a zubařské křeslo ZOK 6,

11 3. 2 Současnost V současné době lze stomatologické soupravy rozdělit do čtyř skupin. 1. Stomatologická stacionární souprava nesoucí křeslo. Zdvihový mechanismus křesla pro pohyb po vertikální ose je umístěn ve sloupu plivátkového bloku. Soupravy poskytují dostatek prostoru pro nohy lékaře, čímž se zlepšuje ergonomie práce lékaře, viz obr Stomatologická souprava nesená křeslem. Jde o nejrozšířenější variantu, viz obr Stomatologická polonesená souprava. V této variantě je plivátkový blok zpravidla nesen křeslem, stolek lékaře s osvětlením pak samostatně kotven k podlaze, viz obr Samonosné křeslo s možností přistavení jakékoli mobilní či stacioární stomatologické soupravy. Výhodou je nemožnost přenosu vybrací z křesla na soupravu, viz obr. 6. (Marková, 2008; Diplomat Dental, 2014) Obr. 8 Diplomat Adept DA370 / DA380 Obr. 9 Diplomat Concul DC350 Obr. 10 Diplomat Concul DC350, polonesená souprava Obr. 11 Bohemia 503 s automatickým pojezdem, Chirastar KDT 11

12 Základní části zubařského křesla 1. Opěrka hlavy 2. Opěrka zad 3. Opěrky rukou 4. Sedák 5. Pantografická noha 6. Ovládací tlačítka Obr. 12 Základní části zubařského křesla Opěrka hlavy u většiny současných zubařských křesel umožňuje nastavení polohy pomocí dvojitého kloubu, čímž se zlepšuje přístup lékaře do dutiny ústní i pohodlí pacienta. Nastavení polohy lze aretovat pneumaticky nebo mechanicky uzamykacím otočným ovladačem případně pákou. Výšku opěrky reguluje výsuvná tyč, jejíž hladký chod zajišťuje stavěcí šroub ovlivňující tření. Nejvyšší možnou výšku vysunutí označuje grafická značka na výsuvné tyči. Opěrka zad má za úkol zajišťovat pohodlné a ergonomicky správné opření pacienta. Čalounění bývá často kryto přídavnou bariérovou ochranou v podobě hygienických ochraných návleků, které zamezují průniku tělních a patologických tekutin, současně nadměrnému a předčasnému opotřebení materiálu způsobeného zvýšeným otěrem a dezinfikací. Opěrky rukou musejí být sklopné, aby bylo zajištěno snadné nasednutí/sesednutí pacienta, a jejich povrch musí splňovat hygienické požadavky, protože opěrky nejsou zpravidla chráněny bariérovou ochranou. Dále je nutné, aby byly schopné bez deformací odolávat tlaku i při plném zatížení pacientem. Sedák přechází plynule v opěrku nohou, zajišťuje kvalitní podepření a fixaci. Bývá tvarově profilován, měkkost udává typ použité pěny. Pro stabilní sed pacienta je vhodnější tvrdší a tužší čalounění. Kovová konstrukce spojuje sedák s pohyblivým mechanismem nosné pantografické nohy. Pohyblivé prvky, servomotory a veškerou přívodní kabeláž kryje zpravidla laminátový kryt. Ovládací tlačítka umožňují lékaři nastavení polohy křesla nohou, v případě potřeby volných rukou pro práci. Polohy zubařského křesla lze nastavovat tlačítky přímo na základové desce nožním ovladačem, který není součástí základové desky či ručně na displeji. Přes zmíněnou základovou desku je zubařské křeslo kotveno k podlaze. (A-dec, 2014) 12

13 4 Analýza trhu, rešerše firem se zastoupením v ČR Zubařská křesla řadíme do poměrně úzce specializované oblasti trhu. Tento specifický nábytkový prvek určený do stomatologických ordinací, má dvě základní funkce. První můžeme uvést schopnost ulehčovat práci lékaři díky vhodné ergonomii a současně vytvářet oporu i pohodlí uživateli, v tomto případě pacientovi. Statická práce lékařů vedoucí k zdravotním komplikacím si žádá vhodná řešení, lídři v oboru tato řešení nabízejí a stále je zdokonalují. Musíme ovšem podotknout skutečnost, že oblast ergonomie pacienta poskytuje stále velký prostor pro zlepšení. V poslední době svoji pozornost získává designové řešení zubařských křesel a i zde platí, že design prodává. Většina velkých firem správně reaguje na tento fakt a své síly spojují s designéry, kteří ve spolupráci s výrobními technology přinášejí inovativní řešení A-dec Firma A-dec je na trhu od roku 1964 a svým výrobkovým portfoliem obsadila více než 50 % amerického trhu. Křesla a stomatologické soupravy se vyznačují především vysokou odolností, proto je lze nalézt i v ordinacích US armády, univerzitních klinikách, což demonstruje jejich spolehlivost. Design křesel nebyl až doposud tolik zaměřen na subtilitu, jako je tomu u evropských výrobců. Výrazný prvek u části křesel tvoří dvojité prošívání zaručující pevnost. Soupravy A-dec tvoří 25 % z celkového počtu nainstalovaných křesel v České republice. Nejnovější produkt, redesign křesla A-dec 300, působí velmi moderně, zajímavým a funkčním prvkem se stává výřez pro posun opěrky hlavy zakomponovaný do prodlouženého tvaru opěrky zad. Ustoupená boční hrana sedadla spolu s menší vyprofilovanou základní deskou a tenkou opěrkou zad zlepšuje přístupnost k pacientovy a tím dochází k eliminaci napětí a únavy lékaře při práci. (A-dec, 2016; Everydent, 2016) Obr. 13 Křeslo A-dec 400 Obr. 14 Křeslo A-dec Belmont Firma Belmont založena v Japonsku roku 1921 má ve svém výrobkovém portfoliu tři typy zubařských křesel, u všech je stomatologická souprava nesena křeslem. Design opět důsledně vychází z egonomie. Opomíjena není ani poloha pro komunikaci pacienta s lékařem. Přínosné je zavěšení unitu pod křeslem, což dovoluje lékaři ošetření pacienta v poloze v rozmezí 8-12 hod. (viz kap. 7 Ergonomie lékaře při práci) (Belmont Czech, 2016) 13

14 4. 3 Castelliny Italský výrobce zubařských křesel Castelliny se vyznačuje elegancí křesel a citem pro detail, italský charakter se projevuje i u takto specifického nábytkového prvku. Vznik firmy je datován od roku Křesla jsou poměrně subtilní, všechny nabízené soupravy jsou neseny křeslem, které je čalouněno beze spár, čímž je zajištěna dokonalá hygiena. Hnacím motorem pro inovace je snaha stále vylepšovat ergonomii souprav. Souprava Puma ELI reaguje na střídání lékářů v jedné ordinaci, díky unitu zavěšenému pod křeslem lze provést přechod z určité pozice do jiné během několika sekund. Jako další zajímavý produkt můžeme označit soupravu Skema 8. Designéři zcela odbourali loketní opěrky, čímž docílili větší dostupnosti k pacientovi, opěradlová část se sedákem jsou spojeny jedním kloubem netradičně umístěným v pravé části křesla, díky tomu má lékař zvětšen prostor pro nohy. Kladné psychologické působení na pacienta má jistě i čalounění vytvářející malou bočnici u kloubového mechanismu. Je však možné, že zmiňovaná bočnice může být nepříjemná pro pacienty širších rozměrů. (Leihmann, 2016) Obr. 15 Křeslo Puma ELI Ambidextrous Obr. 16 Křeslo Skema Diplomat Slovenská společnost se od roku 1997 zaměřuje výhradně na stomatologicku techniku. U všech tří typů nabízených křesel vyniká velmi dobré designové zpracování, příjemné estetické vyznění a barevnost. Barvu čalounění lze uplatnit i na keramické míse a dalších komponentech jednotky. Jako jeden z mála výrobců čalouní obě strany zádové opěrky. Toto řešení je nejen vizuálně příjemné, ale i přínosné, pro pohodlí stomatologa, který se při práci nohami často spodní strany opěrky dotýká. Diplomat nabízí soupravy nesené křeslem, soupravy nesoucí křeslo i křeslo samonosné. Vertikální pohyb křesla neseného soupravou zajišťuje zdvihový mechanismus v plivátkovém bloku. Stomatologické soupravy Adept DA 370 / DA 380 umožňují tzv. třetí pohyb křesla. Tento pohyb nazývaný také kolébka pacienta nastaví do polohy, která přináší optimální ergonomii pro práci stomatologa. Lepší přístup k pacientovy přináší vykrojení opěrky zad v její spodní části. Křesla disponují 3D otočnou opěrkou hlavy. 3D otočný kloub dovoluje nastavit opěrku hlavy do komfortní polohy i při složitých zákrocích. Křesla jsou vybavena pouze jednou loketní opěrkou, v případě individuálního požadavku lze doplnit i protilehlou. Výrobce nabízí dva typy sedáků a opěrek zad, zákazník může volit mezi úzkou a širokou variantou. (Diplomat Dental, 2014) 14

15 Obr. 17 Souprava Adept DA ukázka třetího pohybu Obr. 18 Celočalounění opěrky zad, 3D kloub 4. 5 Chirastar KDT Jediný český výrobce zahájil vlastní vývoj stomatologických souprav v roce O rok později představil první nesenou soupravu vyrobenou v ČR pod názvem Bohemia 501. Dalším významným milníkem byl pro společnost rok 2010, kdy byl dokončen vývoj stomatologické soupravy s automatickým pojezdem. O dva roky později se realizace dočkal projekt soupravy s programovatelnou řídící jednotkou. Kromě klasických stomatologických souprav má Chirastar ve svém portfoliu i výrobu souprav pro vojenské nemocnice NATO. Silná stránka společnosti spočívá především v inovativnosti v oblasti technického řešení vnitřních mechanismů souprav. V duchu této koncepce se nesou včechny soupravy, jmenovitě Bohemia 501, Bohemia 502 i nejnovější Bohemia 503. Soupravy jsou kompletovány s křeslem vlastního designu s označením Chirastar 401 nebo s křesly Promed. Vývoj souprav společeně se stagnací vývoje designu křesla, přináší do stomatologických souprav nesoulad, který se společnost v současné době snaží napravit. Z technologických, výrobních i ekonomických důvodů je ovšem zamýšlen redesign soupravy a ne samotného křesla, které je vyráběno v zahraničí. Na výstavě Pragodent, jež je největším a jediným veletrhem v oboru stomatoloie v České republice společnost představila v reálu soupravu Bohemia 503 s automatickým pojezdem. Přínos spočívá v absenci mechanického spojení křesla a soupravy. Na soupravu tedy nejsou přenášeny vibrace způsobené pohybem pacienta. Všechny části soupravy, tj. světlo, rám, přístrojový stolek a plivátko jsou umístěny na pantografickém pojezdu. Pojezd automaticky kopíruje polohu křesla a lze jej dokoupit i k již stávajícímu křeslu. (Chirastar KDT, 2016) Obr. 19 Bohemia 503 s automatickým pojezdem, Chirastar KDT 15

16 4. 6 Chirana Medical Společnost je členem Chirana Holding, kromě stomatologických souprav a křesel vyrábí také stoličky a široký sortiment dentálních nástrojů. Zubařská křesla SK1 vynikají netradiční barevností pantografické nohy, díky které dochází k utlumení neosobního působení na pacienta. Zádová opěrka křesla SK1-08 s výrazným vybráním v horní části umožňuje citelně větší rozsah pro polohování hlavové opěrky. Zatím jen v podobě konceptu společnost představila soupravu nesoucí křeslo s názvem Chirana Cheese Lift. Křeslo vyniká čistým a subtilním designem. (Chirana Medical, 2016) Obr. 20 Křeslo Chirana Cheese Lift 4. 7 KaVo Historie lídra ve světě dentální techniky sahá do roku V nasledujících letech společnost vyvíjí stomatologické nástroje a roku 1965 vytvořila první soupravu umožňující ošetření pacienta v ležící poloze, čímž je odstartována revoluce ergonomie v zubním lékářství. V současné době soupravy KaVo vynikají výrazným designem. Opěrky zad jsou netradičně tvarovány, jejich úzká horní část zajišťuje snadnou dostupnost k pacientovi. Design křesla Estetica E70/E80 Vision v roce 2015 získal ocenění Red Dot Design Award Netradiční tvarovost je doprovázena výraznou barevností i u křesel Primus. (KaVo, 2016) Obr. 21 Křeslo Estetica E70/E80 Vision 16

17 4. 8 OMS Společnost OMS, předního italského výrobce stomatologických souprav, založil roku 1961 inženýr Sordina. Přínosem firmy byla jistě souprava BK1, jako první nesená na dvojitém kloubovém rameni. I dnes společnost přináší nové trendy v oboru. Křeslo Arcadia EXT se odlišuje od klasické tvarovosti křesel vybráním materiálu zádové opěrky pouze na jedné straně a to v prostoru pohybu lékaře. Tento zajímavý detail ovšem nekoresponduje s mohutnějším čalouněním. Varianta křesla Arcadia P působí vizuálně mnohem lépe díky ztenčenému čalounění. Křeslo Moon zaujme zapuštěným kloubovým mechanismem do opěrky hlavy. Mechanismus je opticky spojen s kovovým prvkem procházejícím přes celou délku opěrky zádové. Kovový nosný prvek táhnoucí se přes opěrku zad se objevuje na každém křesle společnosti OMS. Zubařské křeslo Swan jako jediné z produktů společnosti nabízí polohu klasického sedu pro pacienta, díky nemuž může být usnadněno nasedání i komunikace s lékařem. (OMS, 2016) Obr. 22 Křesla výrobce OMS, zleva: Moon, Arcadia EXT, Arcadia P, Swan 4. 9 Planmeca V Helsinkách roku 1971 začíná historie společnosti Planmeca. Za cíl si Planmeca klade vytvářet trvalé a krásné produkty s propracovanými detaily. Dle získaných ocenění dané cíle plní. Za soupravu Planmeca Sovereign, jedinou soupravu na trhu s motorickým otáčením křesla i základny soupravy, získala společnost ocenění Red Dot Design Award Design je naprosto podřízen ergonomii, křeslo nesené soupravou nabízí široký rozsah poloh od klasického sedu, kdy jsou pacientovy nohy ohnuty v úhlu 90, až po polohu protišokovou. Dále umožňuje přizbůsobení délky zádové opěrky dle vzrůstu pacienta. Křeslo na mne působí díky polstrování z paměťové pěny poměrně mohutně, ovšem přínos pro ergonomii lékaře i pacienta je neoddiskutovatelný.(planmeca, 2016) Obr. 23 Planmeca Sovereign: ukázka možných poloch křesla a jejo velikostní nastavení 17

18 Designově konzervativnější soupravu, ovšem se stejnými funkcemi, nabízí Planmeca v podobě Planmeca Sovereign Classic. Pro mobilní samonosné křeslo Planmeca Chair je typické výraznější tvarování ploch, opěrky rukou supluje mírně protažená opěrka zad. Vyráběná křesla jsou vybavena automatickou opěrkou nohou pacientů, jež usnadňuje usedání a vstávání z křesla a přispívá k plynulosti ošetření. Přístup do křesla je pro pacienty pohodlnější a tato poloha je také praktičtější pro lékaře, zejména při konzultacích a protetických ošetřeních. (Planmeca, 2016) Jako jedna z mála firem řeší Planmeca přizpůsobení křesel dětským pacientům pomocí přídavných polštářů. Obr. 24 Planmeca Chair Obr. 25 Přizpůsobení dětským pacientům Sirona Společnost založena v New Yorku roku Hlavním oborem zájmu historicky i nyní je produkce stomatologické techniky. Design vyráběných křesel se vyznačuje přirozeným harmonickým tvarováním a nevšedním technickým řešením. Profilované plochy ladně přechází v ztrácející se dynamické hrany. Přiznané konstrukční prvky modelu Teneo lze ještě zvýraznit vhodnou barevnou kombinací. (Sirona, 2016) Obr. 26 Křeslo Teneo Obr. 27 Křeslo Teneo - ukázka čalounění 18

19 5 Ergonomie a zubní lékařství 5. 1 Antropometrie Antropometrie je obor, který se zabývá měřením, popisem a rozborem tělesných znaků charakterizujících růst a stavbu těla. Vychází z antropometrických bodů, které jsou mezinárodně schváleny. Jsou snadno nahmatatelné na kostním podkladu na přesně deinovaných místech, kde je lidská kostra pokrytá pouze kůží, ne svalem nebo tukem. Měřený rozměr je přesně definován normami. (Nábytkářský informační server, 2013a) Uživatelem zubařského křesla z pohledu lékaře i pacienta je člověk, proto je znalost antropometrických parametrů důležitým nástrojem při jeho návrhu. Již ve starověku se pravidly tělesné konstrukce zaobírali vědci a filozofové. Dokladem nám může být dílo římského architekta Vitruvia Deset knih o architektuře, ve kterém se věnuje tělesným proporcím člověka a jejich společným vztahům. Kromě jiných vědců se zákonitostem stavby lidského těla věnoval a na Vitruvia navázal také renesanční umělec Leonardo da Vinci. Dle jeho teorie je přirozeným centrem těla pupek, což prezentuje známý, lidské proporce znázorňující, obraz na kterém ztvárnil v tzv. Vitruviově figuře postavu muže vepsanou do kružnice, čtverce se středem v pupku. Rozměrové rozdíly můžeme pozorovat u jedinců odlišného pohlaví, věku, rasy. Odlišnost vzrůstu ovlivňuje i strava, klimatické podmínky či zaměstnání. Prvotní záměr zdokumentovat tělesné rozměry lidské populace nevznikl jako součást zlepšení ergonomických parametrů nábytku, nýbrž se pojí s historií kriminalistiky. Louis Alphonse Bertillon vytvořil koncem 19. století metodu pro zjišťování totožnosti přeměřováním lidských rozměrů. Definoval body kraniometrického měření a určil techniku měření. V problematice nábytku se antropometrie začíná uplatňovat až ve 20. letech 20. století, kdy designér Kaare Klint získává podklady pro své návrhy antropometrickým měřením. Výraznou osobou nejen na poli architektury a designu, ale i antropometrie byl francouzský architekt Le Courbisier. Pomocí sloučení konvenčního a lidského měřítka za použití principů zlatého řezu sestavil tzv. Modulor. Získané rozměrové souvisloti následně uplatňoval při svých architektonických realizacích. Pro navrhování předmětů denní potřeby vytvořil Henry Dreyfuss postavu muže a ženy Joe a Josephine, na kterých dokladoval nejdůležitější lidské rozměry pro průmyslový design. K přesnému zjišťování proporcí těla využíváme speciálních měřících přístrojů: antropometr, kefalometr, pelvimetr, caliper aj. V současnosti se pro získání komplexníxh údajů využívá třídimenzionálního laseru. Základní antropometrické údaje najdeme v normě ČSN EN ISO 7250 Základní rozměry - lidského těla pro technologické projektování, vzhledem poměrně rychlému růstu populace a poslednímu antropometrickému měření v roce 1985, by bylo vhodné jejich aktualizování. (Kanická, Holouš, 2011, s ) 5. 2 Ergonomie Slovo ergonomie je uměle vytvořené a vychází z řeckých slov ergon - práce a nómós - zákon. Ekvivalentními pojmy jsou biotechnology, human engineering, human factors. Ergonomie jako interdisciplinární věda se zabývá zákonitostmi mezi člověkem a jeho pracovním prostředím. Neustálým rozvojem vědy a techniky získáváme nové stroje, technologie, zařízení i metody práce, čímž se otevírá prostor pro vznik disproporce mezi nároky a požadavky, jež nová technika, činnosti vyžadují a možnostmi, dovednostmi člověka. Následkem této nerovnováhy 19

20 může docházet k jeho únavě, zdravotním poškozením člověka či selhání systému. Úlohou ergonomie je, aby mechanocentrický přístup, Chundelou vysvětlen jako navržení techniky bez přihlédnutí k limitům člověka, byl nasměrován spíše k přístupu antropocentrickému, vycházejícího z schopností, možností a dovedností člověka. (Chundela, 2001) Ergonomii můžeme dle Chundely (2001) definovat následovně: Ergonomie je interdisciplinární systémový vědní obor, který komplexně řeší činnost člověka i jeho vazby s technikou a prostředím, s cílem optimalizovat jeho psychofyzickou zátěž a zajistit rozvoj jeho osobnosti. Existuje více definic ergonomie. Mezinárodní ergonomická asociace (International Ergonomics Association, IEA) v roce 2000 definovala ergonomii slovy: Ergonomie je vědecká disciplína založená na porozumění interakcí člověka a dalších složek systému. Aplikací vhodných metod, teorie i dat zlepšuje lidské zdraví, pohodu a výkonnost. Přispívá k řešení designu a hodnocení práce, úkolů, produktů, prostředí a systémů, aby byly kompatibilní s potřebami, schopnostmi a výkonnostním omezením lidí. Ergonomie je systémově orientovaná disciplína, která prakticky pokrývá všechny aspekty lidské činnosti. V rámci holistického přístupu zahrnuje faktory fyzické, kognitivní, sociální, organizační, prostředí a další relevantní faktory. (Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2004) V České republice jsou všeobecná ustanovení týkající se ergonomie uvedena v normě ČSN EN ISO 6385 Ergonomické zásady pro navrhování pracovních systémů z roku Mezi základní oblasti ergonomie řadíme: Ergonomii fyzickou, která uplatňuje ve vztahu k lidské práci poznatky z antropometrie, anatomie, biomechaniky i fyziologie. Zaobírá se vlivem pracovního prostředí na člověka. Tato oblast řeší problematiku pracovních poloh a uspořádání pracovního místa. Ergonomie kognitivní neboli psychická se zaměřuje na percepci, paměť, výkonnost, schopnosti rozhodování. Zárověň zkoumá vliv stresu na pracovní proces. Do oblasti ergonomie organizační spadá plánování práce, režim práce a oddechu, relaxace, naplnění volného času i zásady práce v kolektivu. Rozeznáváme oblasti ergonomie speciální jako jsou např. ergonomie psychosociální, participační, rehabilitační či myoskeletální, která míří na prevenci onemocnění pohybového aparátu, především páteře a horních končetin v důsledku jednostranné opakované zátěže. (Šustová, 2014) 5. 3 Ergonomie v zubním lékařství Zmínky o aplikaci ergonomie v zubním lékařství přinášely stránky odborných časopisů již v 50. letech 20. století. S nástupem ošetření systémem čtyřruční práce v 60. letetch 20. století, kdy je vyžadována trvalá asistence, došlo k výrazné změně polohy lékaře, asistenta i pacienta. Práce vstoje byla odsunuta do pozadí, díky novému designu zubních souprav i zubních křesel mohli lékaři při práce sedět. Důsledkem toho se změnila i poloha pacienta, z pozice vsedě do pozice v leže. Při výuce na lékařských fakultách v České republice nebyla dříve ergonomii věnována dostatečná pozornost. Chyběla a i nadále chybí vhodná odborná literatura v českém jazyce pro výuku správné ergonomie práce v zubním lékařství. V současnosti se situace lepší, vybavení pro preklinickou a klinickou výuku již odpovídá ergonomickému pojetí práce. Přes výrazné zlepšení informovanosti lékařů je jejich profese stále velmi náročná v požadavcích na pohybový aparát. Práce lékaře probíhá v blízkosti pacienta, je po něm žádána koncentrace na detailní práci, přičemž jeho pracovní prostor je malý a obtížně dostupný. Pozice hlavy lékaře, trupu a paží je často přizpůsobena snaze co nejlépe vidět na operační pole. Tělo lékaře se tak opakovaně dostává do nadlimitně statických pozic s jednostranným zatížením. (Šustová, 2014) 20

21 Následky statické práce popisuje Erban (2003, s. 13). Při statické práce tělo spotřebovává více energie, dochází tak k nedostatku kyslíku a následné zvýšené produkci kyseliny mléčné. Přes nedostatek kyslíku je jeho spotřeba vyšší, účinnost svalů klesá a naopak srdeční frekvence stoupá. Erban uvádí, že statická a dynamická práce jsou téměř vždy smíšeny. Např. při práci zubaře jsou dolní končetiny namáhány staticky a ruce vykonávají práci dynamickou. Při dlouhodobé statické práci dochází k poškozování, které lze rozdělit na reversibilní a ireversibilní. V prvním případě jsou poškození vratná, zotavení se dostavuje v průběhu několika hodin klidového režimu. V případě ireversibilních změn mluvíme o poškozeních nevratných, či vyžadujících dlouhodobou léčbu. Mezi tyto poškození řadíme záněty šlach a šlachových pouzder, záněty kyčelního kloubu, poškození cév v podobě křečových žil. Přes rozsáhlý výzkum ve všech vědních oborech souvisejících s ergonomií zůstává onemocnění pohybového aparátu ve vztahu k výkonu povolání (Work-related musculoskeletal disorders WRMSDs) stále velkým problémem. Zubní lékaři patří ve srovnání s jinými profesemi ke skupině pracovníků s trvale vysokým výskytem WRMSDs. (Šustová, s. 12) Pozice lékaře Monotónost práce lékaře vyžadující malý rozsah opakujících se pohybů s jednostranným zatížením bez včasného vyrovnání svalové dysbalance vede k onemocnení především v následujících anatomických oblastech: krk a ramena, záda, ruce a zápěstí. Převaha obtíží v jednotlivých částech těla je u zubních lékařů individuální. Závisí na způsobu práce a pozici lékaře u křesla, jejichž varianty jsou popsány níže: 1. Pozice stojícího lékaře a sedícího pacienta přetrvává spíše u starších zubních lékařů. V této pozici dochází k přetěžování bederní páteře, lékař naklání tělo vpravo, trup je rotován vlevo, čímž zatěžuje pravou kyčli a koleno. Výhodou práce vstoje je možnost volného přecházení kolem pacienta. Pacient obvykle sedí ve vzpřímené pozici nebo mírně zakloněn dozadu od vertikální roviny, a to v úhlu Nejméně ergonomicky výhodnou pozicí je sedící lékař i pacient. Trup lékaře je rotován a nakloněn k pacientovi. Přístup lékaře k ústní dutině pacienta je omezený. Lékař často pracuje z pozice vedle hlavy pacienta nebo hůře z pozice před hlavou pacienta. Stehna lékaře v této situaci směřují podél zubní soupravy, přičemž dochází opět k rotaci a nadměrnému vychýlení trupu. Sedící lékař odlehčuje kyčlím, kolenům i žilnímu systému nohou, ovšem nadměrným úklonem a rotací je jednostranně zatěžována bederní páteř. Pacient zaujímá polosed, zádová opěrka je skloněna v úhlu od vertikální roviny. 3. Kombinace pozice sedícího lékaře a ležícího pacienta je z pohledu ergonomie nejvýhodnější. Přesto při ní dochází k častému ohnutí zad, sklonu hlavy a elevaci paží. Doporučená výchozí pracovní pozice lékaře požaduje vzpřímenou hlavu, uvolněná ramena, svěšená v linii uši-ramena-kyčle. Hrudní koš by měl být lehce vytažen nahoru, paže jsou podél těla ohnuty v lokti a předloktí nejlépe rovnoběžné s horizontální rovinou. Kolena jsou zasunuty pod zádovou opěrkou a umístěny níže než kyčelní klouby, stehno svírá s lýtkem úhle minimálně 90, lépe větší. Plosky nohou leží celou plochou na podlaze, kolena jsou od sebe vzdálena na šířku pánve a váha těla se rovnoměrně rozkládá mezi plosky nohou a oblast křížové kosti. (Šustová, 2014) Dle Gilbertové (2002) je doporučený zorný úhel pracovníka v rozmezí pod horizontální rovinou očí. Zorná vzdálenost závisí na zrakových nárocích, doporučená vzdálenost očí lékaře od operačního pole cm. 21

22 Obr. 28 Vhodný sed lékaře Problematika sezení Sezení je neodmyslitelnou součástí našich životů. Vlivem industrializace a růstem sedavých zaměstnání, změnou životního stylu trávíme sezením podstatnou část dne. Při dlouhodobém ergonomicky nevhodném sezení může docházet k nemocím pohybového aparátu, především pátěře. Sezení je dynamická činnost, ačkoli je stále považováno za úkon statický. Při sezení podepírájí 75 % hmotnosti hrboly pánevní kosti, samy o sobě nemohou zajistit dostatečnou rovnováhu, proto při sezení využíváme dalších opěrných bodů, nohou a zad. Popsané body při různých polohách přejímají zátěžové síly a fungují jako systémy pák, jež vyrovnávají hmotnost hlavy a trupu. Přenášení sil na různé opěrné body vyžaduje energii, proto hovoříme o sezení jako o dynamické činnosti. Pohyby těla zajišťující rovnováhu, zároveň napomáhají k prokrvování svalů a zajišťují výměnu tekutin v meziobratlových ploténkách. Ploténky pružně spojují obratle, můžeme je přirovnat k nárazníkům mezi jednotlivými obratli. Při nadměrném zatěžování sezením v předklonu, kdy páteř zaujímá celkové kyfotické prohnutí, dochází k vytlačování z páteře ven. Pružnost plotének zajišťuje jejich omývání tělní tekutinou cévního systému. Při dlouhodobém stlačení ploténky pružnost ztrácejí a vzniká bolest. Vhodnou prefencí je dynamické sezení, při kterém dochází k aktivaci svalových skupin a průchodu krve svalstvem až k meziobratlovým ploténkám. (Kanická, Holouš, 2011) Obr. 29 Zdravá a vyhřezlá obratlová ploténka. 22

23 Poloha pacienta Poloha pacienta navazuje na pozici lékaře. Pacient v leže je situován do polohy supinální nebo semisupinální. Supinální polohu popisuje Šustová jako polohu horizontální, pacient leží na zádech, nos i kolena jsou ve stejné rovině. Popsaná poloha je vhodná pro ošetření horní čelisti, pro ošetření čelisti dolní se lépe hodí poloha semisupinální, kdy opěrka zad je zvednutá, maximálně však o 20. Důležité je podepření ramen v celé šířce, stejně jako pevné podepření krku mezi čtvrtým až sedmým krčním obratlem. Pro nastavení hlavy pacienta do správné polohy, tedy do polohy kdy pracovní pole směřuje kolmo k linii pohledu lékaře, slouží nastavitelná hlavová opěrka. Pohyb hlavou pacienta se provádí ve třech směrech, a to sklonem vpřed a vzad, úklonem do 25 vlevo i vpravo a rotací hlavy o 45 kolem dlouhé osy doleva i doprava. (Šustová, 2014) Pozice lékaře vůči pacientovi Orientace lékaře vůči hlavě pacienta je znázorňována pomocí symbolického hodinového ciferníku, kdy jeho střed tvoří hlava pacienta. Lékař pravák může zaujímat pro práci ve stoje i v sedě pozici 8-12, přičemž výchozí pozice leží na čísle 11, levák může zaujmout pozici v rozmezí Z ergonomického hlediska je dle Šustové (2014) za nejvhodnější kombinacíi považována pozice ležícího pacienta v supinální nebo semisupinální poloze a lékaře sedícího v poloze mezi u praváků, mezi 12-1 u leváků, při práci se zubní soupravou s kontinentálním tzv. horním vedením a se čtyřruční asistencí. Obr. 30 Pozice lékaře vůči pacientovi Ergonomie zubařského křesla Zubařské křeslo musí především ergonomicky vyhovovat práci lékaře, který v jeho součinnosti stráví celou pracovní dobu, pohodlí pacienta samozřejmě není zcela opomíjeno, ale nejsou na něj kladeny stejně vysoké nároky. Důležitým požadavkem je snadná ovladatelnost křesla i všech jeho částí. Opěrka zad musí být úzká, bez ovládacích šroubů, aby nijak nebránila pohybu nohou lékaře pod opěrkou. Pokud křeslo disponuje područkami, měly by být sklopné nebo odnímatelné. Základová deska pro stabilizaci křesla nesmí omezovat pohyb nohou při manipulaci s nožním ovladačem křesla, rozměrově by měla být co nejmenší, ovšem rozměr nesmí být menší, než požaduje podmínka stability. Polstrování křesla musí dovolovat snadnou dezinfikaci a textura materiálu musí minimalizovat klouzání. (Šustová, 2014) 23

24 Rozměrové parametry středoevropské populace aplikovatelné na návrh zubařského křesla, uvádí Chundela (2001) v publikaci Ergonomie. Tab. 1 Základní tělesné rozměry člověka. Zubařské křeslo musí umožňovat ošetření i lidem s omezenou hybností. Pro ošetření pacientů na invalidních vozících získáme vhodnou polohu sundáním a otočením hlavové opěrky o 180, výsuvnou tyč zasuneme zpět do opěrky zad a její výšku regulujeme zvednutím nebo spuštěním křesla. Pacient zůstává sedět na vozíku, nutné je však uzamčení kol. (A-dec, 2014) Požadavky kladeny na jednotlivé části křesla normou jsou specifikovány v kapitole 6. 2 Ergonomické požadavky. Obr. 31 Poloha opěrky hlavy pro invalidní vozíky 24

25 6 Požadavky na výrobek Požadavky na zubařská křesla upravuje norma ČSN EN ISO 6875 Stomatologie Stomatologické křeslo (2012) Materiálové požadavky Veškeré povrchové materiály použité na povrchy zařízení ve stomatologii, které mohou být kontaminovány aerosoly či tekutinami, musí odolávat chemickým dezinfekcím. Krycí čalounické materiály nesmí absorbovat tekutiny a současně musí být vhodné pro čištění a dezinfikaci dle postupu, který udává výrobce. Čalounění a polstrování se nesmí vznítit, případné spékání materiálu nesmí rozměrově překročit délku 30 mm v libovolném směru od zdrojového bodu hoření, testy se zaměřují na zkoušky vznětlivosti pomocí zapálené cigarety Ergonomické požadavky Obecné ergonomické požadavky autorka uvádí v kapitole 6. Ergonomie a zubní lékařství. Norma popisuje požadavky na jednotlivé prvky křesla z pohledu ergonomie nasledovně: Nastavitelná opěrka hlavy musí pacientovi poskytovat správné podepření hlavy a krku, musí odolávat zatížení ze strany pacienta i asistenta lékaře, který nastavováním vhodné polohy na ni přenáší další síly. Je-li k dispozici loketní opěrka, musí být sklopná či odnímatelná a schopna bez deformací odolávat plnému zatížení pacientem, plné zatížení se odvíjí od minimální hodnoty dané normou pro maximální zatížení, což je 135 kg. Nejnižší výška sedáku vůči podlaze při nasedání pacienta nesmí přesáhnout 40 cm, nejvyšší výška sedáku pro provádění zákroku vleže je stanovena na 80 cm. Je stanoven požadavek, aby šířka zdvihového mechanismu nepřesahovala šířku sedáku, pro kterou je doporučován minimální rozměr 40 cm Ekonomické požadavky V zájmu udržitelného rozvoje výrobci využívají recyklovatelných materiálů a investují do inovací výrobní technologie, aby zmírnily zátěž na životní prostředí. Cenová relace zubařských křesel v rozmezí přibližně až Kč se odvíjí od celkové vybavenosti, cenové náročnosti výrobních technologíí a materiálů. (A-dec, 2016; Leihman, 2016; Chirana K DT, 2016) 6. 4 Estetické požadavky Autorka Heidrová (2010) definuje estetiku jako odvětví filozofie, často vymezováno jako nauka o krásnu. Pojem krásno je ovšem velice relativní. Historicky byla krása spatřována v řádu, harmonii, proporcionalitě, vyváženosti. Funkcionalisté v průběhu 20. století viděli estetiku v účelnosti, funkčnosti a konstrukci díla, naopak moderní umění často šokuje záměrnou ošklivostí, absurditou věci, dramatičností či drsnou pravdou. Dle Pelešky (2006) krásu definuje nenarušenost jednoty v prostoru, kvalita, vzácnost, přiměřená intenzita vjemu, pomíjivost a absence silných podnětů, které by ji rušily. Dílo ve smyslu užitného předmětu na díváka působí primárně souhrou barev a tvarů. Předmět v kontextu okolí může vyniknout nebo naopak jeho krása může být špatným zasazením do prostoru de- 25

26 gradována. Vnímání krásna, je ovšem velkou měrou subjektivní. V průmyslovém designu hovoříme často o technické estetice. Potřeba estetického uspokojení je člověku vlastní, pracovník se tedy v estetickém pracovním prostředí cítí lépe a je schopen podávat lepší výkon. Řešitelský tým obsahující i průmyslového výtvarníka, designéra, který se podílí na vývoji stroje, produktu či systému, zpravidla přináší lepší výsledky než v případě jeho absence. (Chundela, 2001) 6. 5 Psychologické požadavky S ohledem na nepříliš emočně příjemné prostředí stomatologické ordinace, které působí na většinu jedinců spíše stresově, je vhodné při návrhu designu zubařských křesel zohlednit i jeho emocionální působení. Nejsilněji instinktivně vnímané jsou fyzické vlastnosti výrobku, tedy vzhled, vůně, drsnost povrchu i zvuk vydávaný výrobkem např. při usedání. Vizuální podoba jako první interaguje s podvědomím uživatele. Nervový systém vyhodnocuje tvary, zda nejsou potencionálně nebezpečné. Vznik důvěry k produktu je tedy poměrně křehkým momentem, na který je třeba se soustředit. Na behaviorálním vnímání produktu se podílí srozumitelnost a snadná použitelnost. V neposlední řadě je pocit člověka ovlivněn i reflektivním vnímáním věci, tedy nalézáním smylu výrobku či odkazu kultury. (Smrčková, 2015) Designér by měl při procesu navrhování uplatňovat zásady pro vytvoření emocionálně příjemného designu, ale může se pokusit najít hranici kladného působení a netradiční tvarovosti výrobku, jež alespoň částečně odvede pozornost pacienta od stresujícího zákroku Konstrukční a technologické požadavky Norma ČSN EN ISO 6875 stanovuje požadavek minimální nosnosti na 135 kg. Udaná hodnota se vztahuje pouze na váhu pacienta, přičítají se k ní hmotnosti příslušenství a samotného křesla. Většina výrobců deklaruje nosnost vyšší. Dle normy by pokles sedáku při minimálním zatížení neměl přesáhnout 10 mm za hodinu. Požadována je vysoká stabilita i tuhost zubařského křesla. Tuhost konstrukce křesla zajišťuje eliminaci přenosu vibrací z křesla na soupravu, pokud jsou spojeny. Nedostatečné tuhosti je možno předcházet vhodnou konstrukcí zdvihového mechanismu. Podmínka stability je normou udána jako moment síly, která je zapotřebí k převrácení křesla a to momentem o velikosti 270 Nm. (Krčma, 2015) Jednotlivé části zubařského křesla by měly být dimenzovány podle předpokládaného procentuálního zatížení, které udává tabulka obsažená v uvedené normě. (ČSN EN ISO 6875, 2012) Tab. 2 Procentuální rozložení hmotnosti. 26

27 7. Čalounické materiály Čalounění dělíme dle použitých materiálů a technologií na klasické (historické) a soudobé. Čalouněný výrobek je zpravidla složen z vrtev. Každá z nich má svůj účel, rozlišujeme vrstvy nosné, pružící, tvarovací, kypřící a potahové. Vhodné materiály dokáží sloučit více vrstev dohromady, čímž je snížena spotřeba materiálu a často i časová, finanční nákladnost výroby. (Nábytkářský informační server, 2013b) Vzhledem k vysoké náchylnosti přírodních materiálů ke škůdcům a tím k jejich degradaci, byly vyvýjeny materiály nové, odolnější. Trvalý vývoj v oblasti vědy přináší technologicky vyspělé materiály, jejichž vlastnosti jsou diametrálně odlišné od materiálů předchozích. V návaznosti na tuto skutečnost mohou designéři vytvářet tvarově rozmanité produkty za použití materiálů s nejvhodnějšími vlastnosmi pro daný účel Historické materiály Mezi historické tvarovací materiály rostliného původu řadíme africkou trávu, kokosové vlákno, mořskou trávu, španělský mech, koudel, kapok, bavlněná a vlněná vlákna, žitnou slámu a další. Pro tvarovací vrstvy byly používany i materiály živočišného původu, a to žíně, peří, zvířecí srst a vlna. Navrstvené materiály bylo nutno z estetického i užitného hlediska potáhnout, k tomuto účelu bylo využíváno sukna, brokátu, aksamitu, hedvábí či voskovaného plátna a zvířecích kůží. Vzhledem k vysoké náchylnosti přírodních materiálů ke škůdcům a tím k jejich degradaci, byly vyvýjeny materiály nové, odolnější. (Nábytkářský informační server, 2013b) 7. 2 Soudobé materiály Ke splnění cílů této bakalářské práce, je třeba věnovat více pozornosti materiálovým možnostem soudobým, proto se autorka věnuje jejich popisu podrobněji, než popisu materiálů historických. Soudobý nosný základ dělíme na pružný a nepružný. Pružný je tvořen textilními, pryžovými nebo pryžotextilními popruhy, pružinami tažnými či tlačnými, pružinovými rošty, lamelami nebo nosnými síťovinami. Především u nízkého čalounění se vyskytuje nepružný základ v podobě desek, roštů nebo rámů ze dřeva, aglomerovaných materiálů, kovu či plastů. Tvarovací materiály stále dělíme dle původu na přírodní a syntetické, je možná i jejich kombinace. Nejpoužívanějším soudobím tvarovacím materiálem jsou pěnové materiály. Setkáváme se s měkkými polyuretanovými pěnami, pěnovou pryží, vysokolehčeným polystyrenem, pěnovým polypropylénem a polyetylénem. Kombinaci materiálů představují pryž žíně a pryž kokos. Měkké polyuretanové pěny éterové a esterové (značíme PUR) jsou adičním produktem polyolů, izokyanátů a pomocných látek. Tvoří je síť buněk, které jsou z větší části otevřené a propojené. Výroba probíhá horkou i studenou cestou, přičemž studené pěny jsou kvalitnější. Hlavním orientačním údajem pro zvolení vhodného typu pěny používáme objemovou hmotnost udávanou v kg/m 3, která určuje nosné vlastnosti pěny. Pěnovou pryž získáváme vulkanizací vodní disperze polymeru přírodního i syntetického latexu. Vysoká elasticita a nízká trvalá deformace se řadí k typickým vlastnostem lehčené pryže. 27

28 Pojená polyuretanová pěna (PPUR pěna) se vyrábí v blocích z odřezků pěny polyuretanové. Pro změkčení povrchové vrstvy nábytku a prodloužení jeho životnosti využíváme kypřících materiálů. Tyto materiály přijímají a uvolňují vlhkost, současně snižují otěr i oděr vznikající mezi pěnou a potahem. Nejčasteji se setkáváme s rouny, netkanými textiliemi, které splňují výplňovou, izolační, kypřící i separační funkci. Materiálem mohou být vlákna bavlněná, vlněná, syntetická z PES, PAD nebo POP, přípustné jsou i jejich kombinace. Lisovanou směs nepravidelně uložených textilních vláken nazýváme průmyslová vata, v současnosti je však využívá minimálně. Vizuální i haptické vjemy ovlivňuje především potahový materiál nábytku, který lze obecně rozdělit na materiály tkané, netkané, pletené, pletenotkané, nánosované aj. I v současnosti na oblibě neztrácí přírodní usně ve všech podobách. Pro zlepšení vlastností můžeme potahové materiály dále upravovat. Požadavky na potahové materiály popisuje ČSN EN ( ) : 2004.(Nábytkářský informační server, 2013b; Prokopová, Štrok, 2006) 7. 3 Materiály vhodné pro čalounění zubařského křesla Následující výčet materiálů sumarizuje informace o vhodných materiálech získané konzultací s knihovnou materiálů matério Prague a paní Ing. Irenou Svobodovou. 1. Technické textilie - 3D textilie. Potahy z 3D úpletů lze šít, potiskovat, jsou tvarově přizpůsobitelné a mají vynikající odolnost vůči kapalinám, neabsorbují vlhkost. Vynikají vysokou prodyšností, jsou antialergické a zdravotně nezávadné, nepodporují výskyt roztočů a plísní. Materiálem je 100 % PES, vyhovuje testům na nehořlavost Zápalkovým a Cigaretovým testem a testu Öko tex. Tuhost úpletu ovlivňuje jeho vazba, struktura výpletu. Regulovatelná distance se pohybuje od 3 do 23 mm. (Tylex Letovice, 2016) 2. Látka Batyline ISO 62 díky procesu termo fixace zajišťuje vysokou odolnost proti roztržení. Látka výborně odolává UV záření, mikroorganismům, složení příze zajišťuje dlouhodobou stálobarevnost a odolává obrusu i při velmi těžkém zatížení. Díky technickým vlastnostem jsou látky Batyline uznávané v oblasti kompozitních textilíí pro vnitřní i exteriérový nábytek, snadno se čistí pouze vodou a mýdlem. Materiál je lehký, odolný a designově zajímavý, dovoluje vytváření různých efektů díky transparentnosti. Vstupním materiálem pro výrobu je vysokopevnostní polyesterové vlákno. Použití patentované výrobní technologie Ferrari Précontraint zajišťuje látce vyšší životnost, než jakou mají jiné strukturální síťoviny. Látky jsou k dostání v jednobarevných provedeních s širokou škálou vzorů. (3DShops, 2013) 3. Materiál Bayflex LS vyniká možnostmi probarvování, odolností vůči UV záření a otěru i poškrábání. Povrch této polyuretanové pěny může být uzavřený či otevřený. Jedná se o na dotyk příjemný materiál a o vhodnou alternativu klasických koženek. (matério, 2016a) 4. Hapi je hydroizolačním povlakem na polyuretanové pěnové materiály. Hydrofóbní úprava nepropouští žádnou vlhkost, ale nemění pružnost a ohebnost pěnového prvku. Sám výrobce zmiňuje vhodnost materiálu pro aplikaci na zubařská křesla. Povlak se na model aplikuje nástřikem v několika krocích. Nejprve se nanese ochranná vrstva z granulové pryže, v druhém kroku je aplikována barva. Vybírat lze z většiny barev vzorníku Pantone. (matério, 2016b) 5. Six Inch je název designérského studia a zároveň materiálu z kterého tvoří vlastní nábytek. Požadované tvary se pomocí CNC obrábění vyřežou s pěnových bloků a následně je na ně nástřikem v jedné až šesti vrstvách nanesen polyuretanový povlak v závisloti na požadovaných vlastnostech povlaku. Studio nabízí různé tuhosti pěn s různými úpravami např. nehořlavou úpravou. Dostupné jsou všechny barvy vzroníků RAL a Pantone. (matério, 2016c) 28

29 6. StamSkin je kompozitním materiálem s výbornou flexibilitou a odolností proti trvalé deformaci. Svrchní polyamidová vrstva i vrstva nosná jsou plně recyklovatelné. Odolává vodě, mikroorganismům a je vysoce chráněn proti UV záření. Nabízí se v široké škále barev a díky svým vlastnostem je speciálně doporučován pro čalounění nábytku zdravotnického, zahradního i lodního. (matério, 2016c) Obr. 32 Tylex - 3D textilie Obr. 34 Bayflex Obr. 36 Six Inch Obr. 33 Batyline Obr. 35 Hapi Obr. 37 StamSkin 29

30 Výrobní postupy Čalounické materíály se liší nejen svými vlastnostmi, ale i způsobem výroby a vhodnou technologíí čalounění. Následující odstavce a fotografie přiblíží výrobní postupy pro výše specifikované materiály. Výrobky z polyuretané pěny lze chránit potahy ušitými z širokého spektra potahových látek. U tvarově složitějších výrobků se užívá pro jejich výrobu technologie vypěňování do forem, výhodou technologie je možnost vkládat do formy před pěněním pružící prvky, rámy, upevňovací elementy aj. V případě potahování těchto výrobků 3D textiliemi musíme potah precizně rozměřit a ušít. Následně jej nasouváme na výrobek a uzavřeme zdrhovadly. Kostra nábytku čalouněného samosnými síťovinami je vždy opatřena drážkou, do které se vtloukáním vtlačí plastová lišta (pero). Stříhový plán musí být opět detailně navržen, aby po vtlačení pera do drážky došlo k dokonalému vypnutí síťoviny. PUR povlaky lze nanášet na výrobky vypěněné do forem i vyřezené z bloků PUR pěny. Řezání provádí CNC zařízení nebo lasery. Počet nástřikových vrstev se odvíjí od typu povlaku a požadovaných vlastností. Každá firma má technologii povlakování přizpůsobenou svým požadavkům, princip však zůstává v podstatě stejný. (Nábytkářský informační server, 2013c, Svobodová. I, 2016) Obr. 38 Plastové pero přišité k 3D textili Obr. 40 Výrobek se zapěněným rámem Obr. 39 Vtloukání síťoviny do rámu Obr. 41 Uchycení potahové látky průmyslovými spojovači Obr. 42 Technologie povlakování firmy Six Inch 30

31 8 Design Na otázku Co je to design? nelze odpovědět jednou větou, jelikož jde o rozsáhlejší strukturovaný proces, mnohotvárnou disciplínu. Design souvisí s řadou lidských činností, především technikou a uměním. Moderní design znamená olánování a vytváření objektů přizpůsobených našemu životnímu stylu, našim schopnostem, našim ideálům. (Kaufmann. E. ml, 2005) Počátky moderního designu se pojí s 19. stoletím, kdy tvořiví a vnímaví lidé reagovali na problémy nastolené změnami v oblastech techniky a sériové výroby. Designéři se snažili a snaží najít odpovídající konstrukce a povahy pro věci vyžadované současným životem, z toho pramení schopnost designu vyjadřovat povahu daného období Zásady designérské tvorby Staletým vývojem došlo k rozvinutí a zachování pravidel, o které by se měl moderní design opírat. Kaufman ml. (2005) je ve své stati shrnuje následovně: Moderní design má splňovat praktické požadavky na moderní život, má vyjadřovat ducha společnosti, těžit ze soudobého pokroku v oblasti vědy i umění, využívat nových materiálů a technologií. Dále má za úkol rozvíjet formy, povrchy a barvy, které vyplývají z požadavků materiálů a technologií. Cílem designu je vyjadřovat účel celku, nikoli z objektu dělat to, čím není. Design by měl vyjadřovat krásu, použité výrobní metody, jednoduchost a sloužit široké veřejnosti. Proces navrhování tvoří několik navzájem se prolínajících fází. Designér by měl být schopen jednotlivé části procesu regulovat s cílem vytvoření hodnotného designu, nalezení nových řešení problémů, které usnadní lidem život. Komplexní proces navrhování je obdobný u všech předmětů a skládá se z: Fáze formulace, ve které dojde k posouzení problému z různých pohledů, ve fázi konceptu se problém zpracovává v podvědomí, dochází k vytváření mentálních, abstraktních návrhů. Následuje fáze zastupování. Problém je zkoumán a definován pomocí skic, modelů, díky nimž vznikají nová řešení. Fáze výzkumu zkoumá podobná řešení v rámci oboru a je následována propojováním konstrukčních problémů s jejich řešením. Během hodnocení dochází k vyhodnocení konečného výsledku, jehož součástí je i konstruktivní kritika a zlepšovací návrhy. Fáze reflexe opět hodnotí proces návrhu, může odhalit případný nesoulad, který opakováním některé z předchozích fází přináší vhodné změny. (Smrčková, 2014) Nedílnou součást práce designéra tvoří také efektivní oraganizace času, time management. Je důležité stanovit si priority a nepouštět je z mysli, v případě urgentní záležitosti nesmí designér vytěsnit záležitost důležitou. V praxi významně šetří čas delegování povinností a efektivní využívání pomůcek. Systematickým plánováním času získáme ucelený pohled o vytíženosti a předejdeme časovým kolizím. Ideální plán používá 60 % času k rozplánování úkolů a zbylých 40 % si ponechává pro neočekávané aktivity. K vyšší efektivitě pracovníka pomáhá také vhodné uspořádání pracovního místa, vycházející z individuální prostorové inteligence. (Kolařík, 2011) 8. 2 Inspirace Umění pozorovat, rozpoznávat tvary a jejich vztahy je důležitou schopností designéra. Tvarové řešení výrobku je vždy podmíněno jeho funkci, může však být ovlivněno myšlenkovými a tvarovými inspiračními zdroji, které jsou všude kolem nás. Zajímá tvarová řešení a materiálové možnosti současných výrobků shrnuje autorka v následující obrazové řešerši. 31

32 Obr. 43 Slow Chair, Vitra, Ronan & Erwan Bouroullec Obr. 44 Židle Mirra 2, Hermann Miller, Studio 7. 5 Obr. 45 Sarac Bench, Zaha Hadid Obr. 46 Houpací křesla, Scott Wilson Obr. 47 ŽidleEveryday, LD Seating, Paul Brooks Obr. 48 Sedačka Orange beast,six Inch Obr. 49 Koncept interiéru vozu, Mercedes Benz Obr. 50 Koncept interiéru vozu, Chevrolet. 32

33 9 Vlastní návrh Téma designu zubařského křesla spojuje zájmy autorky o čalounění, nové materiály se zájmem o problematiku zdravotnického a speciálního nábytku. Trend současných zubařských křesel se drží dlouhodobě subtilního celistvého čalounění, naskýtá se v něm tedy široký prostor pro nová tvarová řešení. Myšlenka potlačení přílišného sterilního vyznění se stala hlavní ideou návrhu. Požadavky plynoucí z nároků kladených na stomatologický nábytek vytvořily spolu s inspiračními zdroji rámec vlastnímu estetickému pojetí při zachování funkčnosti Designérská analýza Proces navrhování započal detailním seznámením se se současnou konstrukcí zubařských křesel. Konzultací s panem MDDR. Lukášem Růžičkou (2015) autorka získala informace o nedostatcích stávající konstrukce o problémech vyskytujících se v běžné praxi lékaře a o dalších vhodných úpravách, které shrnuje tabulka č. 3. Hlavním problém se ukázal nedostatečný rozsah opěrky hlavy. V případě nadprůměrně vysokých pacientů, jejichž počet se vlivem rostoucí výšky populace zvyšuje, rozsah vysunutí a naklopení opěrky nedostačuje. V případě ošetření dětí naopak není umožněno ji zasunout až k nízko situované hlavě dítěte. Otázka vhodného materiálu není zcela jednoduchá. Používané koženky zaručují snadnou udržovatelnost, ovšem pro pacienta nepůsobí nijak příjemně vizuálně ani na dotek. Bylo by tedy vhodné se touto problematikou více zabývat. Tab. 3 Designérská rozvaha 33

34 Obr. 51 Fotografie dokladující nedostatečnost rozsahu poloh opěrky hlavy Proces navrhování První skici řešily celkové tvarové vyznění, cílem bylo přenést ladnost pohybů křesla do jeho křivek. Návrhy zobrazovaly čalounění skořepin se zatíranými PUR pěnami. Obr. 52 První skici 34

35 Téma použití PUR pěn s povlaky autorku zaujalo z několika důvodů. Materiál je snadno udržovatelný, v případě jeho narušení lze snadno provést opravu, není tedy nutné celé přečalounění křesla. Dále materiál nabízí prostor profilování tvarů, vytvoření průduchů pro cirkulaci vzduchu a dovoluje i jemné profilování, čímž by byl splněn požadavek vizuálního rozčlenění. Podobný princip je využíván například na sedadlech motocyklů, kdy změnou textury je rozlišeno sedadlo řidiče a spolujezdce, zároveň textura eliminuje klouzání. Navazující skici zobrazují různé možnosti využití zmíněného profilování. Obr. 53 Skici tvarových konceptů z PUR pěn Podrobnějšími úvahami bylo zjištěno, že průduchy vytvořené k průchodu vzduchu profilováním nejsou dostačujíci pro zajištění komfortu sedícího pacienta. Po zatížení by došlo k jejich zmenšení a změna k lepšímu by vůči stávajícím koženkám byla minimální. Nové řešení přinášela zamýšlená kombinace potahových materiálů a síťovin. Místa kolem zad a sedací části jsou náchylnější k zašpinění, proto je na ně použita hydrofobní potahová látka. Naopak části pod tělem pacienta díky použitým síťovinám dýchají. Obr. 54 Kombinace potahových látek a síťovin 35

36 V této fázi se zrodila myšlenka použít pro očalounění ploch pouze síťoviny. Křeslo by tak získalo mnohem odlehčenější tvar. Vzhledem k vysoké namáhanosti potahového materiálu křesla bylo nutné zjistit, zda trh nabízí samonosné síťoviny splňující požadavky na hořlavost, hygienu, údržbu i otěr. Zjištěno bylo že ano, výrobou těchto materiálů se zabývá i česká firma Tylex Letovice. Samonosné síťoviny a 3D textilie neabsorbují tekutiny, lze je tedy dezinfikovat stejně jako používané koženky dezinfekčními ubrousky či vlhkým hadříkem. Z psychologického hlediska by transparentní síťoviny na člověka nemuseli působit zcela důvěryhodně. Proto autorka navrhuje jejich vrstvení. Opticky tak nosné části čalounění působí pevněji a současně v oblasti beder a sedacích kostí zajišťují tužší podepření těla. Původní skici k uvedené variantě zobrazují vrstení síťovin natažených na kovový rám. V praxi lze tuto metodu čalounění vidět u kancelářských židlí. Potah musí být precizně učit a opatřen zdrhovadly. Vrstvením ovšem vzniknou kapsy, které by mohly zachycovat nečistoty. Vzájemným prošitím okrajů síťovin by se problém vyřešil. Prošíváním např. nití kontrastní barvy by vznikl zajímavý detail. Tvar zádového opěráku již nyní obsahuje vybrání materiálu v oblasti pohybu hlavové opěrky, čímž se její dosah směrem dolů prodlužuje. Skici jsou v nynější fázi doplněny 2D výstupy z programu AutoCAD 2012 prezentující možná tvarová řešení zádové opěrky. Obr. 55 Vrstvení síťovin na rám Obr. 56 Vývojové návrhy tvaru zádové opěrky 36

37 Druhou variantou použití síťovin bylo jejich vsazení do nylonového rámu. Rám do kterého se síťoviny či 3D textilie vsazují dovoluje mnohem větší tvarovou rozmanitost. Díky tomu vznikla myšlenka poměrně tenké hlavové opěrky umožňující podepření hlavy ze svrchní i spodní strany. Tímto způsobem lze získat chybějící centimetry pro opření hlavy a krku velmi vysokých pacientů. Volným skicováním bylo nalezeno nejpříjemnější tvarové řešení vycházející z dynamických linek. Získaný koncept vyhovoval nejlépe stanoveným požadavům, proto byl dále rozpracován. Obr. 57 Tvarové řešení vycházející z vsazení tetxilie do rámu Obr. 58 Skici opěrky hlavy a způsobu jejího polohování 37

38 Obr. 59 Další vývojové návrhy tvaru zádové opěrky Obr. 60 Skici konečného tvaru zádové opěrky Konečný tvar zádové opěrky vychází se zákonistostí těla člověka. V oblesti rame je třeba širší prostor pro podepření. Byl upraven tvarový výřez pro posun opěrky hlavové a celkové tvary oproti předchozím návrhům lehce umírněny. Rám by bylo nutné zhotovit ze minimálně ze dvou částí, abychom mohli vložit do části pro posuvnou tyč opěrky hlavy vložit stavěcí šrouby pro regulaci jejího chodu. Zdvojená vrstva síťovin v oblasti beder má za úkol přinést pevnější podepření. Organické tvarování se logicky uplatnilo i v případě řešení sedáku. Pro jasnou představu o návaznosti tvarů posloužily 3D modely. V žádné z variant autorka nepočítá s područkami, protože většina pacientů upřednostňuje při ošetření uložení rukou do svého klína. Područky z tohoto pohledu slouží především jako pevný opěrný bod při vstávání. V návrcích je tento bod nahrazen rozšířeným rámem, na kterém není čalounění. Tvarově rám v krajích směřuje směrem dolů, čímž je usnadněno sesednutí sklouznutí z křesla. Obr. 61 Vývoj tvaru sedáku 38

39 9. 3 Konečný výtvarný návrh Pro konečný návrh byl zvolen sedák s protaženou pevnou spodní částí pro opření nohou, která bude lépe udržovatelná, než kdyby v oblasti nohou byla pouze síťovina. Postupné tvarové rozšiřování je uplatněno u sedáku i opěrky zad. Celkové tvarování je poměrně výrazné a dává tušit, že nejde o zcela klasicky řešený výrobek. Největší pozornost návrhu, jak už bylo dříve zmíněno, je kladena na čalounění. Nosná pantografická noha tvarově vychází z již stávajícího designu používaného firmou Chirastar KDT, která poskytla autorce informace k mechanismu uvnitř. Křivky laminátových krytů jsou pouze stylizovány, aby tvarově odpovídaly návrhu křesla. Pokud by návrh nebyl zadáním definován pro českého výrobce, bylo by vhodné uvažovat o kombinaci křesla se soupravou, která by jej nesla. Lépe by tak vynikl jeho samotný tvar. Obr. 62 První náhledy na konečný tvar zubařského křesla 39

40 Nálézt vhodný tvar opěrky bylo poměrně složité. Pro pohodlnost a zajištění správné polohy hlavy i u ošetření velmi vysokých pacientů autorka vytvořila konkávní prohnutí na obou stranách opěrky. Tímto vznikl netradiční tvar, který byl dále přizpůsoben již danému tvaru křesla. Snadné polohování zajišťuje dvoujkloubové spojení. Obr. 63 Hlavová opěrka a její polohy Obr. 64 Výsledný návrh v lineárním zobrazení 40

41 (opěrka zad) (rozsah zdvihu) 650 (sedák) 480 (výsuv min.) 970 (výsuv max.) Obr. 65 Základní rozměry 41

42 Obr. 66 Vizualizace konečného návrhu zubařského křesla Obr. 67 Interakce zubařského křesla s člověkem 42