Mých osm let na gymnáziu

Transkript

1 Mých osm let na gymnáziu aneb co bylo, co je a co bude Andrea Dědečková

2 JAK TO ZAČALO? Než jsem přešla na gymnázium, chodila jsem na základní školu Edisonova. Měla jsem jí hned, jak se říká za rohem, proto jsem nevěděla, jestli se mám hlásit na gymnázium nebo ne. Ve finále jsem si v páté třídě řekla, že to alespoň zkusím se konalo přijímací řízení. Jelikož jsem to šla pouze zkusit ani jsem se na přijímačky neučila. Prostě jsem tam šla. Vše to začalo v aule, kde nás všichni přivítali a řekli, co se bude dál dít. Byla tam se mnou mamka. Když nám oznámili, jak jsme rozdělení na skupiny a do jaké třídy máme jít, popřála mi hodně štěstí a šlo se psát. Psali jsme matematiku a český jazyk. Když jsem měla hotovo, zjistila jsem, že jsem z toho neměla vůbec žádný pocit. Byl to prostě hokus pokus. Když domů přišel dopis, nevěděla jsem, jestli se mám bát nebo se těšit. Maminka otevřela obálku, nejdříve si dopis přečetla, podívala se na mě, usmála se a já už věděla, že jsem přijata. Začala jsem skákat radostí, ne proto, že bych se tam těšila, ale protože jsem zvládla přijímačky. Celý týden jsem se rozhodovala, jestli mám jít do šesté třídy na gympl nebo zůstat ne základce. Poslední impuls, který mi pomohl se rozhodnout, byl náš špatný kolektiv na prvním stupni.

3 PRIMA 2009/ Tímto dnem to vše začalo, mých osm let na varnsdorfském gymnáziu. První den si moc nepamatuji, pouze si vzpomínám, že jsem měla za cíl sednout si někam ke svým kamarádkám, abych byla mezi lidmi, které znám a mám si s kým povídat. Mé místo po celý první rok na nové škole bylo v poslední lavici u okna, přede mnou seděla Klárka Strýčková, Áďa Pondělíčková, mé kamarádky z basketballu.

4 Aklimatizační pobyt to je kapitola sama o sobě. Tolik zážitků, tolik příběhů prostě spousta vzpomínek, na které už nikdy nezapomenu. 23. září jsme vyrazili celá třída na aklimatizační pobyt do Starých Křečan. Bydleli jsme v chalupě u které byl i bazén, velké hřiště a ping pongový stůl. V den příjezdu jsme se rozdělili do skupin a do jednotlivých pokojů. Já s Klárou Stýčkovou, Áďou Pondělíčkovou, Verčou Müllerovou, Aničkou Ulrichovou (později Švecovou) jsme tvořili skupinu Uličnice. Po celý pobyt jsme museli plnit úkoly, udržovat pořádek, za který jsme pak byli bodovány, chodili jsme na výlety např.: Vlčí hora, Šluknovský zámek a i jsme stříleli ze vzduchovek. Počasí se nám v celku vydařilo, sem tam zapršelo,ale nic hrozného to nebylo. Žádné velké teplo také nebylo, ale našli se i tací, kteří vlezli v plavkách do bazénu, např.: naše třídní, Ondra Petr, Mirek Mann, já Večery jsme trávili společně v chalupě, kde jsme hráli různé hry a každý z nás mělza úkol vymyslet si vystoupení, které nám předvede. Já vystupovala s vlastní básničkou, která posloužila k mé charakterizaci. Celý tento pobyt byl skvělý na seznámení s novou třídou.

5

6

7

8

9 Mé první sportovní hry na gymnáziu. Již na základní škole jsem měla tu čest bojovat mezi školami za tu naší, ale tohle už byl vyšší level. Pamatuji si všechny pocity, které jsem v sobě měla, protože ty stejné mám i teď, když mám jít znovu do boje. Mezi mé silné stránky patřil například florbal, fotbal, volejbal a další. Spíše to byly míčové či kolektivní sporty. A co se týče atletiky, držela jsem se vždy daleko od běhu. Moje disciplíny byly hod míčkem a na vyšším stupni vrh koulí.

10 To byl večer. Starší ročník takhle jednou vymyslel, že malým primánkům udělají halloween ve škole. Měli jsme velice pestrý a zábavný program. Tancovali jsme v maskách, hráli různé soutěže a to nejlepší přišlo až nakonec. Stezka odvahy po celé škole, ve tmě a buď sám, nebo ve dvojici. No hrůza, ale s odstupem času, když na to vzpomínám, tak vlastně to bylo parádní.

11 SEKUNDA 2010/2011 Z toho to roku si moc nepamatuji, pouze z fotek na to, že jsme měli na škole Velikonoce a opět má další reprezentace. S atletikou se gympl dostal až do Bíliny, což byl velký úspěch. V této třídě jsem také zkusila, jestli se můj život nevydá třeba divadelním směrem, ale neúspěch. Chodila jsem do dramatického kroužku, který byl opravdu skvělý. Hráli jsme na příklad od K. J. Erbena z Kytice Vodníka. Dále jsem zkusila recitaci, ale opět zklamaní. Má tréma a nervozita mě nedovolily dokončit ani první kolo. A tak skončila moje divadelní kariéra. Můj první týden na lyžích a týden plný nezapomenutelných zážitků. Nikdy jsem si nemyslela, že by lyžování mohla být taková sranda. Ale ona vážně byla. Jediné s čím jsem měla výhodu, že jsem to už uměla, byly běžky. S odstupem času si na tento týden vzpomínám nejen na svůj první vztah, ale hlavně na to, jak bych se na lyže a běžky jednou moc ráda vrátila.

12

13

14 TERCIE 2011/2012 Tento rok jsem měla zase mnoho sportovních úspěchů. Také jsem byla na svém druhém lyžáku. Vyhrála jsem třetí místo v obřím slalomu a první místo v pinpongu. Všechny diplomy, poháry a medaile mám dodnes schované. Je to památka na období, kdy jsem ještě sportovala. Bohužel s věkem přichází lenost.

15

16

17

18 KVARTA 2012/2013 Tento rok jsem měla plnou hlavu myšlenek ohledně toho, kam půjdu na střední školu. Ve finále jsem je vypustila a zůstala na gymnáziu. Což mě teď (ve čtvrťáku) docela mrzí, ale už to nezměním. Poslední třída před vstupem na vyšší stupeň gymnázia. Doba na základní škole (od 1. třídy do 9.) se nesl spíše ve sportovním duchu. Byla jsem opravdu ráda, že jsem se mohla zúčastnit skoro každých her a zároveň tím pomoct škole. Zároveň to pro mě byla čest, jelikož na mě učitelé tolik sázeli a věřili mi. Co učitelé především moje nejoblíbenější učitelka paní Holubářová. Lepší tělocvikářky nikde není.

19

20

21

22

23

24 KVINTA 2013/2014 Tento rok byl vcelku stejný jako ty ostatní. Jen jeden rozdíl jsem zaznamenala a to, že mi všichni vnucovali, že jsem na střední. Plus jedna změna v tomto roce a to legrace a oživení při vřazení kvintánů. Herecké naděje znovu vysvitla, ale nic vážného to nebylo. Předvedla jsem jen to, co vlastně pořád dělám, jelikož to měly být scénky z vyučování. A opět jsem měla možnost zúčastnit se sportovních her, přeborů a různých akcí.

25

26

27

28

29 SEXTA 2014/2015 Tento rok nebyl ničím významný, prostě každý den škola, kromě víkendů. Ale zase jako vždy jsem to tolik neprožívala. Opět jsem si trochu zasportovala, ale už toho moc nebylo. Jedno plus by tu bylo. Dostala jsem pochvalu za pomoc ve škole. Šlo o to, abychom udělali novým primánům strašidelnou stezku odvahy, nějaké hry pro ně vymysleli, zkrátka udělat hezký večer ve škole.

30

31 SEPTIMA 2015/2016 Jejda, septima neboli třeťák. To byl rok plný nových zážitků, zkušeností a myšlenkových pochodů. Co se týká zážitků, tak šlo hlavně o naše slavné pasování na oktavány. Jelikož v té předešlé třídě, v té co nás pasovala, jsem měla spoustu kamarádů, vcelku se na mě vyřádily (viz. fotky). Pěna na holení ve vlasech, všechen hnus v puse, trojobal na obličeji, úplně promočená a ještě ke všemu smradlavá jak ocet a dvě stě voňavek dohromady jsem musela sedět ve škole a učit se. Nové zkušenosti jsou díky ročníkové práci, kterou jsme měli tu možnost napsat. No co si budeme povídat, možnost to nebyla, byla to povinnost. Ale jak jsem na to ze začátku nadávala skrz výběr tématu, náročnosti a nedostatku času. Po úspěšném dokončení jsem si uvědomila, že to bylo opravdu užitečné. Navíc když jsem měla tak skvělého vedoucího, teda skvělou vedoucí paní Holubářovou a také skvělé téma Kruhový trénink. A myšlenkové pochody se točily kolem následujícího roku aneb maturita za dveřmi a cesta na vysokou školu. Byla jsem v předposledním ročníku a stále jsem nevěděla co dál. Ve finále jsem se nic nového nedozvěděla a do čtvrťáku jsem šla zase s jedním velkým otazníkem. Málem bych zapomněla tento rok byl také významný tím, že jsem oslavila své 18. narozeniny a tím zapčala nová kapitolu mého života tentokrát mezi dospělými. Moje první prázdnnová brigáda v Bille jako pokladní. Právě tehdy jsem dala své mamince za pravdu, že se budu radši učit než abych skončila za kasou.

32

33

34 OKTÁVA 2016/2017 A konečně! Poslední rok na této čím dál tím více se zhoršující škole. S prominutím, ale ano. A důkaz je třeba ten, že když jsme si na konci septimy měli vybrat ze tří předmětů, který pak budeme mít v oktávě, odhlasovali jsme si hodinu fyziky a těšili se, že už nebudeme mít zeměpis a dějepis. Ale 1. září byl pro nás rozvrh docela šok. Měli jsme tam dějepis i zeměpis. Prý to bylo z důvodů splněných povinných hodin ve školním roce. Dokázala jsem se přes to přenést a dál jsem to neřešila. Na začátku jsem si musela hlavně vybrat, z čeho budu maturovat. Na to jsem použila vylučovací metodu a ta zněla následovně: Zeměpis ne, jelikož s mapou nejsem kamarádka. Dějepis ne, nenávidím letopočty. Jelikož nejsem věřící ani ZSV nepřipadalo v úvahu a důvody byly nejen učitel, ale i náplň hodin. A anglický jazyk, no nevím, radši německý jazyk. A tak zbyla chemie, biologie, němčina a čeština. Tohle bych měla a teď už jenom se rozhodnout kam na školu. To byl můj další problém. Podala jsem si spoustu přihlášek. Jedna byla na TUL učitelství pro 1. stupeň základních škol, další dvě na ČZU speciální chovy či zoorehabilitace a poslední ŠAVŠ podniková ekonomika a finanční management nebo podniková ekonomika a řízení lidských zdrojů. Nejspíše vyhraje první obor na ŠAVŠ. Chudáci moji rodiče, jelikož je to soukromá škola. Maturitní ples to byla jedna velká fraška. Ne samotný ples, který se konal 3.2, ale všechny ty přípravy kolem, dohady a vše co se toho týkalo. Tento rok se opravdu ukázalo jaký kdo je. Říkalo mi to mnoho lidí, že poslední rok uvidíš vše, cos do teď neviděla. Já tomu nevěřila, ale musím všem dát za pravdu. Tolik lidí co se projevilo záporně a zároveň, tak málo lidí, kteří se projevili kladně. Také jsem zjistila, že ty co jsem měla za kamarády celý ty roky, to byla jen jedna velká přetvářka. Neříkám všechny, ale více méně ano. Ale zároveň jsem díky všem těmto neshodám našla cestu k novým lidem, které jsem nikdy nevyhledávala. Za což vděčím právě plesu. A přímo z plesu mé nejkrásnější zážitky, které mi už navždy zůstanou. První zážitek byl ten, že jsem se cítila jak princezna. Možná jsem tak nevypadala, ale cítila jsem se tak. V šatech, načesaná, namalovaná. Abych v té pohádce pokračovala, co by byla princezna bez prince. Toho jsem tam měla také. A další skvělá věc byla ta, že jsme byli všichni pohromadě, celá rodina, teda až na jednoho. Když jsem úspěšně zvládla svůj poslední klasifikační týden, poté i první pololetí a byla tedy puštěna do druhého, začala na mě doléhat nervozita. Pocity, že neodmaturuju, že nic nestíhám, byly na místě. Aby toho nebylo málo, dostali jsme dvě krásné práce z IVT. U těch nám bylo řečeno, že když je nesplníme, nebudeme připuštěni k maturitě. Bingo! I ty jsem zvládla a jsem puštěna k maturitě. Tak teď už jen odmaturovat co?!

35

36

37

38