NAKLÁDÁNÍ S VEDLEJŠÍMI ŽIVOČIŠNÝMI PRODUKTY

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ- TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta Institut environmentálního inženýrství NAKLÁDÁNÍ S VEDLEJŠÍMI ŽIVOČIŠNÝMI PRODUKTY bakalářská práce Autor: Vedoucí bakalářské práce: Lukáš Kaňuščák Ing. Hlavatá Miluše, Ph.D. Ostrava

2

3

4

5 Anotace V předložené práci je zpracováno nakládání s vedlejšími živočišnými produkty a to od svozu odpadu, jeho zpracování a využití vzniklých produktů. Práce je složena z několika bodů. V první části je zahrnuta legislativa v oblasti nakládání s vedlejšími živočišnými produkty v České republice a Evropské unii. Popisuje jednotlivé kategorie živočišného odpadu a zabývá se nákazami spojenými s vedlejším živočišným produktem. V druhé části je popsána technologie zpracování živočišného odpadu v asanaci AGRIS Mankovice. Ve třetí části jsou uvedeny způsoby dalšího nakládání s kafilerními produkty. U masokostní moučky je to využití v zemědělských oblastech jako organické hnojivo, u bioplynových stanic jako velmi dobrý zdroj bioplynu a v cementárnách jako část paliva při vypalování slínku. U kafilerního tuku je možné využití pro výrobu bionafty a bioplynu. V závěru je zhodnoceno, že při technologii asanace AGRIS Mankovice není riziko vzniku žádných nemocí. Klíčová slova: nakládání s Vžp, masokostní moučka, asanace, kafilerní produkt Summary In this work is handled by the management of minor animal products from waste collection, processing and use of the products. The work is composed of several points. In the first part is covered by legislation in the field of waste byproducts of animal products in the Czech Republic and the European Union. Describes the different categories of animal waste and deals with diseases related to the next animal product. In the second section describes the technology of processing of animal waste in the urban planning of the AGRIS Mankovice. In the third section lists ways to further the management of rendering plant products. The MBM is used in agricultural areas such as organic fertilizer for biogas plants as a very good source of biogas, and cement plants as a part of the fuel for burning clinker. In the case of rendering plant fats can be used for the production of biodiesel and biogas. In conclusion, it is found that the technology redevelopment of the AGRIS Mankovice is not the risk of any disease. Keywords:dealingwithVžp, meat-bone flour, sanitation, carcass recycling product

6 Obsah 1 Úvod Legislativa v oblasti nakládání s vedlejšími živočišnými produkty v ČR a... EU Kategorie odpadů Materiál kategorie Materiál kategorie Materiál kategorie Nákazy spojené s VŽP Zákaz zkrmování masokostní moučky Monitoring BSE Odstraňování SRM Kontrola výskytu TSE Kontrola výskytu nemoci CWD Popis technologií zpracování živočišných odpadů AGRIS Medlov spol. s.r.o. s provozem v Mankovicích Sběr živočišných odpadů Svoz živočišných odpadů Označování a ukládání odpadu Zpracování živočišného odpadu AGRIS Medlov spol. s.r.o. s provozem v Žichlínku AGRIS Medlov spol. s.r.o Zpracovávání VŽP na bioplynových stanicích Způsoby dalšího nakládání s kafilerními produkty Masokostní moučka Masokostní moučka jako organické hnojivo Masokostní moučka jako zdroj bioplynu Spalování masokostní moučky v cementárnách Výroba sorbentu z masokostní moučky Kafilerní tuk Použití kafilerního tuku na výrobu biopaliva Kafilerní tuk jako zdroj bioplynu Využití zahřátého kafilerního tuku při sušení suroviny Závěr Seznam použité literatury Seznam obrázků Seznam grafů a tabulek... 37

7 Seznam zkratek VŽP MKM SRM BSE TSE CWD HACCP CNG QC QA vedlejší živočišný produkt masokostní moučka specifikovaný rizikový materiál bovinní spongiformní encefalopatie transmisivní spongiformní encefalopatie Chronicwastingdinase Hazard analysis and criticalcontrol point stlačený zemní plyn QualityControl QualityAssurance

8 1 Úvod Vedlejší živočišné produkty (VŽP) jsou odpady živočišného původu, které vznikají na jatkách při porážce hospodářských zvířat, dále při likvidaci mrtvých zvířat, které přišly o život běžnou cestou nebo vlivem nemocí. VŽP se podle své rizikovosti dělí do skupin. Produkty se zpracovávají s velkou důsledností, aby se předešlo vzniku závažných nemocí, které by se mohly při výrobě produktů dále rozšířit. Příkladem je epidemie bovinní spongiformní encefalopatie (BSE). Zdrojem této nákazy byla Anglie v 70. letech 20 století. Tehdy se změnila technologie výroby masokostní moučky především z úsporných důvodů. Následně došlo při výrobě k nedostatečnému tepelnému zpracování a použití infikovaných uhynulých zvířat. Takto vyrobená moučka pak byla používána pro výkrm skotu. VŽP dnes zpracovávají asanační podniky a jsou rozdělený do příslušné kategorie podle rizikovosti materiálu, kterou zpracovávají. Cílem práce bylo zařadit živočišné produkty podle legislativy v oblasti nakládání s vedlejšími živočišnými produkty v ČR a EU dle platných zákonů. Popsal jsem činnost asanačních podniků což je shromažďování odpadů, jeho přeprava, neškodné odstraňování a zpracovávání VŽP. Podniky lze provozovat jen podle platných povolení orgánu veterinární správy. Při provozování nesmí docházet k ohrožování zdraví lidí, zvířat, ale taky k poškozování životního prostředí. Dále jsem se věnoval využití kafilerního produktu což je masokostní moučka, tuk, kůže. Tyto produkty mají mnoho uplatnění při dalším využití. A to například v kosmetickém průmyslu pro výrobu mýdel nebo v kožešinářském průmyslu. Při výrobě granulovaných krmiv pro psy a kočky se také využívá kafilerní produkt masokostní moučka. Poslední možností, kde jsem se zabýval využitím kafilerního produktu, je použití v zemědělství jako organické hnojivo a v bioplynových stanicích pro výrobu bioplynu. 1

9 2 Legislativa v oblasti nakládání s vedlejšími živočišnými produkty v ČR a EU. Vedlejší živočišný produkt (VŽP) je odpad živočišného původu, který je získáván na jatkách při porážce hospodářských zvířat, ale také při likvidaci mrtvých zvířat a zvířat nakažených nemocemi. Dalším zdrojem jsou obchody a stravovací zařízení. Tento odpad má svůj stupeň rizikovosti a dělí se do tří kategorií 2.1 Kategorie odpadů Materiál kategorie 1 Představuje ho vysoké riziko a smí se používat jen pro účely mimo potravinový řetězec. Zahrnuje zejména těla zvířat, u kterých byla úředně potvrzena infekce TSE (transmisivní spongiformní encefalopatie), Zvířat podezřelých z TSE a zvířat usmrcených v souvislosti s opatřeními ke zdolávání TSE. Do této kategorie je v neposlední řadě zařazen rovněž veškerý specifikovaný rizikový materiál. [1] Materiál kategorie 2 Zahrnuje například hnůj, obsah trávicího traktu, a produkty živočišného původu sebrané během úpravy odpadních vod, vedlejší produkty živočišného původu jiné než materiál kategorie 1 nebo kategorie 3, produkty živočišného původu nevhodné k lidské spotřebě z důvodu výskytu cizích těles, zvířata, která uhynula nebo byla usmrcena za účelem tlumení nákazy. [1] Materiál kategorie 3 Odpad kategorie 3 nepředstavuje významné riziko pro zdraví lidí či zvířat. Zahrnuje mimo jiné také produkty živočišného původu jatečně upravených těl zvířat, které sice žádné příznaky přenosného onemocnění nevykazovaly, avšak 2

10 byly právními předpisy Společenství prohlášeny za nevhodné k lidské spotřebě, hlavy drůbeže, prasečí štětiny, peří, vodní a suchozemské bezobratlé živočichy, ulity měkkýšů a korýšů, zvířata z řádu hlodavců, odpady ze stravovacích zařízení a mnohé další produkty živočišného původu ze kterých nevzniká žádné riziko pro zdraví lidí a zvířat. [2] 2.2 Nákazy spojené s VŽP U vedlejších živočišných produktů je riziko výskytu nákazy bovinní spongiformní encefalopatie (BSE), transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE),Chronicwasting dinase (CWD). Evropská unie proto zavedla řadu opatření, které by měly členské státy dodržovat. Díky těmto opatřením by se mělo šíření nemocí zabránit a ochránit veřejné zdraví Zákaz zkrmování masokostní moučky Vlivem výskytu choroby Bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) platí od roku 2001 v celé Evropské unii přísný zákaz zkrmování masokostní moučky, jakož to živočišných bílkovin v krmivech určených pro hospodářská zvířata. V současné době je pro zkrmování používána pouze peřová a krevní masokostní moučka Monitoring BSE V důsledku výskytu nemoci BSE, která se taky nazývá tzv. nemoc šílených krav, se začalo s aktivním sledováním výskytu této nemoci. BSE je neurodegenerativní onemocnění, které se projevuje změnami v chování zvířete a poruchami koordinace pohybu. Původcem onemocnění jsou patogenní priony, které se hromadí v mozku a způsobují zde patologické změny. Z počátku je nakažená kráva podrážděná, neklidná, lekavá a napadá jiná zvířata ve stádě. Později se dostaví třes, porucha koordinace projevu a slabost zadních končetin. Charakteristika pro BSE, je ztráta kondice a výrazné hubnutí, při zachovalém apetitu k příjmu potravy. Nakonec kráva zůstává trvale ležet a hyne na celkovou vyčerpanost. Inkubační doba je průměrně 5 let, klinické příznaky trvají 1 8 měsíců a nemoc končí vždy smrtí zvířete. [3] 3

11 Onemocnění BSE (spongiformní encefalopatie) vzniklo pravděpodobně mezi druhovým přenosem z ovcí nakažených klusavkou, kdy zdrojem nákazy byla zřejmě masokostní moučka, která se vyráběla i ze zvířat nakažených klusavkou.[3] Ve snaze zvýšit produkci mléka byla přidávána do krmiva skotu jako vydatný zdroj bílkovin. V 70.letech 20 století došlo v Anglii z úsporných důvodů ke změně technologie při výrobě této masokostní moučky. Snížila se teplota při jejím zpracování a z tohoto důvodu nebyly deaktivovány priony v ní obsažené. Hovězí dobytek, který byl krmený masokostní moučkou a onemocněl na BSE, mohl být po úhynu opět zpracováván na moučku a opětovně použit jako krmivo. Takovou recyklaci se v Anglii se zřejmě nemoc BSE rozšířila. [4] Nyní je BSE ve světě na ústupu. V České republice bylo poprvé BSE zaznamenáno v roce Počty nakažených kusů znázorněny v tabulce č.1. [7] Tabulka č. 1: Počet vyšetřených a nakažených kusů na BSE v ČR[33]. Rok Počet nakažených kusů Počet vyšetřených kusů Odstraňování SRM SRM je označován jako specifický rizikový materiál. Od roku 2000 platí v evropské unii odstraňování tohoto materiálu z potravinového a krmného řetězce. 4

12 Tento materiál by mohl být na základě patogeneze TSE nebezpečný pro zdraví lidí i zvířat, ale taky pro životní prostředí. Za odpady SRM se považují u jatečně upravených těl skotu zejména lebka, mozek, oči a mícha zvířat starších 12 měsíců. Páteř a míšní nervové uzliny zvířat starších 30 měsíců, mandle a střeva zvířat všech věkových kategorií. Rizikový materiál se odstraňuje buď přímo na jatkách nebo v bourárnách. Takto vytěžený odpad se okamžitě obarvuje modrou barvou, aby nemohl být zaměněn s jiným živočišným produktem. Tento odpad je pak likvidován v předepsaných asanačních podnicích, které zpracovávají vedlejší živočišné produkty kategorie 1. Při této likvidaci musí docházet v souladu s nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č.1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu. [1] Kontrola výskytu TSE Nemoc TSE (transmisivní spongiformní encefalopatie) je neurodegenerativní onemocnění, která postihuje především ovce. Onemocnění je známější pod názvem klusavka ovcí. Tahle nemoc má původ v Anglii, kdy byli postiženy ovce a kozy. Nemoc je dominantní tím, že vyvolá svědění kůže a ovce se tak škrábou o okolní předměty, stromy a jsou tak bez vlny až na kůži. Nemoc má inkubační dobu od 1 do 5 let. Příznaky této nemoci jsou, že ovce se straní stádu, jsou plaché a velice neklidné, můžou také narážet do okolních věcí. Později mají ovce problémy ze svaly až do stádia problému s chůzí a tím vyplývajícího z názvu nemoci a to tzv. ovce klušou. Choroba je nevyléčitelná a pro zvíře smrtelná. Ovce postupně ztrácí na váze a na kondici dokud neuhyne.[2]. 5

13 Tabulka č. 2: Počet vyšetřených a nakažených Ovcí natse v ČR[33]. Rok Počet nakažených ovcí kusy Počet vyšetřených ovcí kusy Tato infekční nemoc je přenosná mezi ovcemi ve stádě na člověku zatím zjištěna nebyla. V České Republice se první případ tohohle onemocnění poprvé objevil v roce 1980 a to u ovcí z Výzkumného ústavu v Praze. Kontrola výskytutse u ovcí a koz se u nás provádí od roku 2002 na základě příznaků, které před uhynutím měli. [22] Kontrola výskytu nemoci CWD Jedná se o prionové infekční onemocnění CWD (Chronicwastingdinase), které se projevuje u zvěře a to jelenů. Tato nemoc pochází ze Severní Ameriky, kde její výskyt je ve státech USA a Kanady. Kolem roku 1980 na tuto nemoc uhynulo až 70 % zvěře v Coloradu.[23] Příznaky této nemoci jsou malátnost, postupná ztráta hmotnosti. Nemoc postihuje zvíře v době týdnů až několika měsíců. Nemoc je smrtelná a nelze ani po včasném odhalení léčit. Původ nemoci není dosud znám nemoc se vyskytuje jak u volně žijící zvěře tak u zvěře žijící na farmách. [24] V České republice a ve všech státech evropské unie se od roku 2007 do roku 2009 prováděla kontrola této nemoci. Vyšetřovala se pouze zvířata,která byla nemocná nebo uhynula podezřelým způsobem, všechna uhynulá zvířata a žijící zvířata starší 18 měsíců. V Evropě po tomhle monitoringu nebyl zjištěn ani jeden 6

14 případ této choroby a to bylo vyšetřeno jen v ČR 733 kusů jelenovité zvěře. Po tomhle zjištění se od roku 2010 v EU monitoring choroby CWD neprovádí.[25] 3 Popis technologií zpracování živočišných odpadů Zpracováním živočišných odpadů se zabývají asanační podniky. První asanační podnik byl u nás založen v roce 1899 panem Rudolfem Nešverou a jeho zetěm strojním inženýrem Janatkou. Kafilérie se nacházela na místě bývalého popraviště v Praze na Pankráci. V roce bylo v České republice 10 asanačních podniků. V rámci tlumení nákazy BSE přinesly zásadní změny na kafilerní provozy. Tyto změny měly velkých vliv na další vývoj veterinární asanace v ČR zejména ve zpomalení procesu kafilerní výroby a redukci asanačních podniků. Jednotlivé asanační podniky byly vyčleňovány k výkonu specializované zpracovatelské činnosti. Nejprve specifikované rizikové materiály (SRM), posléze vysoce rizikové konfiskáty. Nakonec oddělený svoz a zpracování vedlejších živočišných produktů (VŽP) 1., 2. a 3 kategorie. V současné době lze v ČR rozlišit dvě velká kafilerní uskupení a to skupinu,,východní zahrnující firmy asanace spol. s.r.o., Agris Medlov s provozem v Medlově, Mankovicích a Žichlínku a dále skupinu,,západní zahrnující Asavet a.s., Praha s provozem Biřkově, Asap s.r.o., Věž, Vetas České Budějovice s.r.o.) ten je pouze závodem pro přechodnou manipulaci s VŽP) a Sap Mimoň spol. s.r.o. Programem asanací je shromažďování, přeprava, neškodné odstraňování a zpracování vedlejších živočišných produktů (VŽP). Asanační podniky jsou rozděleny podle toho, kterou kategorii odpadu zpracovávají. Jejich provoz lze vykonávat pouze na základně platných povolení orgánu státní veterinární správy. Při jejich činnosti nesmí docházet k ohrožování lidského zdraví a životního prostředí. [26]. Velkým aspektem poklesu výroby asanačních podniků je snížení chovu dobytka v České republice a dovoz masa ze zahraničí. Se snižujícím se chovem a 7

15 nízkou poptávkou souvisí pokles porážkové činnosti a další zejména konkurenční okolnosti.jednáse o přímé odběry některých VŽP 3. kategorie jinými firmami mimo obor veterinární asanace. Jsou to například firmy vyrábějící krmiva pro domácí zvířata, která od masokombinátů odebírají kosti a drobné odpady, které používají pro výrobu svých krmných směsí. Velkými odběrateli suroviny pro asanační podniky jsou bioplynové stanice, pro které jsou vedlejší živočišné produkty (VŽP) velice dobrou surovinou pro získávání bioplynu. V neposlední řadě jsou to kompostárny využívající VŽP pro svou výrobu. Všechny tyto aspekty mají vliv na fungování asanačních podniků, především na pokles výroby, omezení fungování dokonce i v některých případech k úplnému uzavření asanace. Obrázek č. 1:Mapa s vyznačenými východními asanačními podniky AGRIS 8

16 3.1 AGRIS Medlov spol. s.r.o. s provozem v Mankovicích Je asanační podnik společnosti AGRIS Medlov s provozem v Mankovicích. Spadá do tzv. východního kafilerního uskupení. Podnik byl vybudován v roce 1967 a byl určen pro zpracovávání živočišných odpadů. Jeho roční zpracovaná kapacita činila 5000 tun za rok. Postupem času byl provoz modernizován a technologie zdokonalovány a dnes je možno zpracovat denně až 190 tun Živočišného odpadu a ročně až tun. Provoz výrobních linek probíhá poloautomaticky pomocí počítačových řídicích systémů. V krajních případech lze provoz obsluhovat i řídit ručně. Obrázek č. 2:AGRIS Mankovice [foto autora] 9

17 Sběr živočišných odpadů Asanace Mankovice zajišťuje odběr živočišného odpadu z okresů Vsetín, Nový Jičín, Frýdek Místek, Karviná, Ostrava, Opava, Bruntál, Přerov, Olomouc, Prostějov a Kroměříž. Na základě nahlášení druhu odpadu a místa na dispečink Asanace Mankovice je odpad zaveden do systému a je přidělen do případného rajónu. Svozové vozy mají následně přiděleny rajóny, kde každodenně vyjíždějí asanátoři a odebírají nahlášené odpady. Velké koncerny jako jsou jatky, mají sjednaný pravidelný odběr materiálu a ten je pak vyvážen v plánovaném termínu Svoz živočišných odpadů Svoz živočišných odpadů je pomocí speciálních asanačních vozidel, které jsou určeny pro jednotlivé kategorie odpadu. Do asanace Mankovice je svážen odpad kategorie 2. Ten především zahrnuje uhynulá hospodářská zvířata, divoká zvířata a zvířata pocházející ze zoologických zahrad. Odpady sváží menší vozy, které jsou vybaveny navijákem, pro nakládku uhynulých zvířat. Dále jsou vybaveny nakládací plošinou, která je určena pro uchopení a vyklopení speciálního boxu, ve kterém jsou odpady uloženy. Kapacita těchto vozidel je 5,5 tuny. Obrázek č. 3,4: Asanační vozy [foto autora] 10

18 Asanace dále sváží veškerý specifický rizikový materiál (SRM) vytěžený na jatkách. Tento druh odpadu je přeložen do kontejnerů a převážen do asanace Žichlínek. Svoz tuků je prováděn nákladními cisternovými vozy speciálně upravenými pro převoz tuků. Krev se taktéž převáží cisternovými vozy. Jednotlivá vozidla jsou od sebe odlišena barevnými popisovými tabulemi, které označují pro jaký materiál je dané vozidlo určeno. Obrázek č. 5:Cisterna na tuky [foto autora] Obrázek č. 6: Přepravní kontejner [foto autora] Peří je sváženo v přepravních kontejnerech opatřeny uzavíratelnými víky. Je to velice objemný odpad, ale jeho objemová hmotnost je velice malá. Materiály jednotlivých kategorií 1-3 musí být při přepravě od sebe navzájem odděleny a nesmí dojít k jejich promíšení. Vozidla přepravující tyto odpady jsou zvláště označeny, aby při přepravě bylo možné, poznat jaký druh odpadu právě dané vozidlo převáží. Na vozidlech, která na území České republiky přepravují živočišný odpad kategorie 1, musí být označen identifikační značkou s nápisem,,pouze k neškodnému odstranění. Kategorie odpadu 2 je označována popisovou tabulí,,není určeno ke krmení zvířat, kategorie odpadu 1 je označována popisovou tabulí,,není určeno k lidské spotřebě. Při přepravě do zahraničí se vozidla označují nesmazatelnými barevnými kódy. Pro odpad kategorie 1 se používá barva černá, žlutou barvou se označuje odpad kategorie a 3 kategorii označujeme zelenou barvou. [5] 11

19 Označování a ukládání odpadu Po přivezení odpadu do asanace Mankovice jsou uhynulá zvířata uložena na přípravně. Dalším krokem je stažení z kůže. Stahování kůží se provádí ručně, kdy pracovník kůži obřeže v daných místech a poté se navijákem stáhne ze zvířete. Stahují se pouze nepoškozené kůže. Stažená kůže putuje do skladu, kde se prosolí a založí na palety. Z těl zbavených kůže se vytěží specifický rizikový materiál, což je pouze u skotu, ovcí a koz, aby se provedly testy na BSE a TSE. Testy probíhají tak, že se zvířeti oddělí hlava a pomocí odběrové lžičky na BSE nebo TSE se odebere vzorek tkáně z daného místa, vloží se do odběrové nádoby a uzavře. Takto uzavřená nádoba se označí identifikačním číslem a odešle na vyšetření do Státního Veterinárního Ústavu v Olomouci. Ústav pro provedení testů zpětně odešle protokol s výsledky vyšetření. V případě zjištění výskytu nákazy se musí veškerý materiál nacházející se v podniku Asanace Mankovice přeřadit do kategorie odpadu 1 a převést k likvidaci do Asanace Žichlínek. Produkty, které za daného období vznikly, musí být odvezeny k likvidaci. Celý areál a provoz musí být vyčištěn, dezinfikován a deratizován, aby nemohlo dojít ke kontaminaci. Obrázek č. 7:Přípravna [foto autora] Obrázek č.8: Příjmový žlab [foto autora] 12

20 Vytěžený rizikový materiál (SRM) dále putuje do asanace Žichlínek, který zpracovává rizikový materiál kategorie 1. Materiál, který neobsahuje rizikovou část putuje do příjmového žlabu a je připraven ke zpracování Zpracování živočišného odpadu Zpracování živočišného odpadu začíná tím, že surovina, která je uložena v příjmovém žlabu a putuje pomocí šnekového dopravníku do drtiče. Jedná se o pomaluběžný drtič DS 20 osazený rotorem s 16 zuby opatřen tvrdonávary. Velikost podrcených zrn je do 50 mm. Nutností u tohoto stroje je pečlivá kontrola jednotlivých zubů zdali nedošlo k jejich poškození nebo dokonce ulomení. V případě poškození se musí drtič vyprázdnit a okamžitě opravit jinak by docházelo k nedokonalému podrcení a tím i ovlivnění dalšího návazného procesu. Obrázek č. 9:Pomaluběžný drtič DS 20 [foto autora] Podrcená suroviny putuje do dávkovacího vozíku, kde dojde k promíchání suroviny, tak aby obsahoval jak měkké suroviny, tak kostí. Dávkovací vozík 13

21 surovinu dopravuje a rozděluje do čtyř sterilizátorů s technickým označení P8. Plnění sterilizátorů probíhá poloautomaticky. Pracovník otevře víko požadovaného sterilizátoru a nasadí na něj násypku. Pomocí dálkového ovládání najede s dávkovacím vozíkem na plnící otvor sterilizátoru a spustí plnění. Po naplnění dávkovací vozík posune k naplnění nadrceným materiálem a uzavře víko sterilizátoru. Tímto způsobem naplní zbylé tři sterilizátory. Sterilizátor je zařízení určené k rozvaření a sterilizaci nadrcené suroviny. Skutečný objem sterilizátoru je 8 m³ a pracovní objem je 6,5 m³. V přepočtu na hmotnost vejde do sterilizátoru 7 tun suroviny. Po naplnění se sterilizátor hermeticky uzavře a dojde k ohřevu. Tepelným zdrojem ohřevu je pára. Obrázek č. 10: Dávkovací vozík [foto autora] 14

22 Obrázek č. 11:Schéma výroby Masokostní moučky (MKM) a kafilerního tuku. (ST1-ST4 jsou sterilizátory). 15

23 Obrázek č. 12: Sterilizátory [foto autora] Celý proces sterilizace je počítačově monitorován a zaznamenáván a je součástí analýzy rizik a kontrolních bodů HACCP (Hazard analysis and critical control point).[30] Jedná se o systém, který zamezuje a odstraňuje rizika (chemická, fyzikální, biologická), která by se mohla při zpracování živočišné suroviny vyskytnout. Na základě možných rizik jsou v jednotlivých fázích výroby stanoveny tzv. kritické body, kde jejich hodnoty jsou přesně určeny. Tyto hodnoty jsou přesně sledovány a nesmí dojít k jejich překročení. HACCP nám tedy zajišťuje, že produkty v Asanaci Mankovice jsou zdravotně a hygienicky nezávadné. Zahřívání suroviny ve sterilizátoru se graficky zobrazuje na monitoru počítače, kde vidíme průběh teploty a tlaku v závislosti na čase. Jakmile surovina 16

24 přesáhne stanovenou teplotu což je 133 C a absolutní tlak 3 bary započne sterilizační proces, který trvá 20 minut. V průběhu této doby nesmí teplota ani tlak klesnout pod stanovenou mez jinak se proces anuluje a muselo by dojít k opakovanému 20 minutovému sterilizačnímu procesu. Tento proces zaručuje, že suroviny je zbavena škodlivých prionů a není nebezpečí, že by mohla vzniknout nějaká nebezpečná a zdraví škodlivá situace. Obrázek č. 13: Řídící centrum výroby kafilerních produktů [foto autora] Po procesu sterilizace dojde k tlakovému vypuštění suroviny do zásobníku. Následuje kontinuální převod suroviny do diskové sušárny, kde je surovina zbavena vody na maximální vlhkost 6%. Zařízení suší kontaktním způsobem pomocí otáčejícího se diskového rotoru, vyhřívaného topnou párou. Surovina se v sušárně, posouvá směrem od vstupu suroviny k výpadu. Výpad je osazen nožovým šoupátkem s pneumatickým pohonem. Brýdové páry jsou odváděny k vyčištění do zařízení, kde dochází ke zkondenzování vody. 17

25 Obrázek č. 14: Disková sušárna [foto autora] Vysušená surovina po výpadu ze sušárny rovnou padá do šnekového lamelového lisu, kde dochází za pomocí vysokého tlaku k oddělení tuků od pevné složky. Výsledným produktem lisování nám vychází dva finální produkty a to masokostní moučka a kafilerní tuk. První finální produkt masokostní moučka dále putuje do spádového chladiče, který funguje na principu gravitace a to tak, že surovina přivedená shora a padá dolů je vzduchem ochlazována. Ochlazená moučka putuje do vibračního prosévače a je upravena na požadovanou frakci. Vibrační prosévač pracuje tak, že přiváděný materiál je v pracovní části stroje vrhán lopatky rotoru proti síti. Tím dochází k rozmělnění materiálu a jeho prosévání. Prosévací plášť včetně skříně 18

26 vibruje a tím zlepšuje účinnost stroje. Odtud masokostní moučka putuje přímo do zásobníků. Obrázek č. 15: Lamelový lis [foto autora] Obrázek č. 16: Zásobníky MKM [foto autora] Obrázek č. 17:Moučkárna [foto autora] 19

27 Druhý finální produkt kafilerní tuk z lisu vtéká do dekantační odstředivky, což je zařízení pro oddělování pevných a suspendovaných částic z kapalin. Hlavními částmi odstředivky jsou dva souosé, kónicko-válcové bubny, které mají souhlasný smysl otáčení, avšak se vzájemnou diferencí otáček. Tuk je vpouštěn přívodním potrubím do otáčejícího se vnitřního bubnu, odkud je usměrněn radiálně k plášti vnějšího bubnu. Působením odstředivé síly jsou těžší částice usazovány na povrchu vnějšího bubnu. Zde jsou šnekem kontinuálně posunovány do kuželové části bubnu. Zhuštěný sediment je z kuželové části šnekem vyhrnut do výsypní části odstředivky, odkud sediment vypadává z odstředivky hrdlem výsypky do prostoru pod odstředivkou. Kontinuálně přiváděná suspenze vytlačuje odstředěnou kapalinu, která přepadává přes odpadní otvor víček v čele bubnu. Čistý tuk se shromažďuje ve sběrači, odkud je odváděna potrubím z odstředivky a čerpán přes ochlazovací zařízení do zásobníku. Obrázek č. 18:Zásobníky tuku [foto autora] Obrázek č. 19:Chladiče tuku [foto autora] 20

28 3.2. AGRIS Medlov spol. s.r.o. s provozem v Žichlínku Asanační podnik, který zpracovává vedlejší živočišný produkt (VŽP) kategorie 1. Materiál obsahuje části těl zvířat, u kterých byla úředně potvrzena infekce TSE, zvířata podezřelých z nemoci TSE a zvířat usmrcených v souvislosti s podezřením na nemoc TSE. Do této kategorie je v neposlední řadě zařazen rovněž veškerý specifikovaný rizikový materiál. [1] V této asanaci se zpracovává rizikový materiál z provozu Mankovice, Medlov a z místního svozu. Technologie výroby, je totožná s popsaným provozem v Asanaci Mankovice jen výsledné produkty což jsou masokostní moučka a kafilerní tuk. Oba produkty jsou určeny k likvidaci. Zpracovávaný materiál je tedy podrcen na pomaluběžném nožovém drtiči pomocí dávkovacího vozíku naplněn do sterilizátorů. Ve sterilizátorech se materiál sterilizuje a zbavuje všech živých mikroorganismů. Sterilizace probíhá při teplotě 133 C a absolutním tlaku 3 bary. Započne nám sterilizační proces, který trvá 20 minut. V průběhu této doby nám nesmí teplota ani tlak klesnout pod stanovenou mez jinak se nám proces anuluje a muselo by dojít k opakovanému 20 minutovému sterilizačnímu procesu. Po procesu sterilizace následuje sušení v diskové sušárně. Vysušená surovina se dále lisuje a odděluje na pevnou složku což je masokostní moučka a kapalnou složku kafilerní tuk. Oba tyto produkty jsou, ale oproti asanaci Mankovice rizikové a jejich další využití není možné. Masokostní moučka je umístěna ve věžových silech a je převážena cisternami do cementáren Hranice a Mokrá. Kafilerní tuk je taktéž určen pouze k likvidaci, ale Asanace Žichlínek má jednu obrovskou výhodu. Tato asanace má zařízení, které umožňuje spalování kafilerního tuku v kotelně a využívat ho jako zdroj energie pro celou asanaci. Takové zařízení se nachází i v asanaci Mankovice, ale zde tato kafilérie nedostala potřebného povolení tohle zařízení provozovat. Z ekonomických důvodů by to byla obrovská úspora energie což je zde zemní plyn, která by byla ušetřena. Přebytečný kafilerní tuk je odvážen ke spálení do cementárny. 21

29 3.3. AGRIS Medlov spol. s.r.o. AGRIS Medlov spol. s.r.o. je centrální asanací, kde se nachází hlavní vedení podniků provozoven Mankovice a Žichlínek. Zpracovává se zde materiál kategorie 2 a 3 navíc zde mají linku na výrobu peřní, drůbeží a krevní moučky. Technologie zpracování materiálu kategorie 2 a 3 je stejná jako v asanaci Mankovice. Krevní moučka je příměs do krmných směsí pro výkrm zvířat. Po přidávání krevní moučky do krmných směsí bylo zjištěno velice kladných výsledků, které se hlavně projevily na zdravotním stavu prasat. U krevní moučky se sleduje možnost výskytu a přenosu bakteriálních onemocnění. Je zde také riziko výskytu spongiformních encefalopatií především BSE. Surovina pro výrobu krevní moučky je krev. Ta se získává na jatkách při porážce zvířat, které prošly veterinární kontrolou. Krev se shromažďuje v zásobnících, kde se do ní dávkují antikoagulanty a chladí se na požadovanou teplotu 4 C. Krev se v zásobníku, který je z nerezové oceli nepřetržitě míchá a přechází do izotermického nerezového přepravního zařízení, v němž se přepravuje do zpracovatelského podniku. Přepravní zařízení se užívá jen pro převoz krve a je pravidelně automaticky čištěno systémem CIP. Bezprostředně po převozu do zpracovatelského podniku se provádí kontrola kvality QC (QualityControl) a test zaručené kvality QA (QualityAssurance). Při tomto testu se sledují čtyři faktory krve. A to teplota, barva, srážlivost a ph krve. Pouze krev, která neprošla testem kvality se používá k výrobě krevní moučky. Zpracování krve v asanačním podniku probíhá na lince pro výrobu krevní moučky. Aby bylo dosaženo likvidace veškerých patogenních organismů, proto se krev sterilizuje při teplotě 133 C tlaku 3 atmosféry po dobu 20 minut. Pokud by při procesu sterilizace teplota poklesla pod 133 C musel by se dvacetiminutový proces znovu opakovat. Po procesu sterilizace následuje tryskové sušení. Sušící zařízení se skládá z dávkovacího zařízení, trysky a sušící komory. Sterilizovaná krev putuje do dávkovacího zařízení, které ji natlakuje a vhání do trysky. Tryska krev rozpráší na velmi jemné kapičky (o průměru 10 až 200 mikrometrů) do sušící komory. V ní 22

30 dojde, ke střetu kapičky s ohřátým vzduchem, což způsobí vypaření vody z kapičky a následnou přeměnu na jemný prášek. Při tomto procesu je nutná stejná rychlost proudící krve do trysky a rovnoměrná rozprašnost trysky. Teplota vzduchu pro sušení musí být 240 C a doba styku krve se vzduchem 15 sekund. Po dopadu moučky na dno sušící komory dochází k jejímu odvedení a uložení v skladovacím sile. Péřová moučka je produktem z drůbežího peří. Peří je do asanace dopravováno v uzavřených kontejnerech. Jedná se o materiál, který je velmi objemný. Skladuje se v hale a ke zpracování je dopravováno pomocí hydraulických kleští, které jsou umístěny na mostovém jeřábu uvnitř haly. Peří se sterilizuje při teplotě nad 133 C, tlaku 3 atm a po dobu 20 minut. Následně se materiál odvodňuje v dekantéru. Po odvodnění přechází do sušárny, kde dojde k úplnému vysušení. Vysušený materiál se mele a skladuje v zásobních. Využití péřové moučky je převážně do krmných směsí Zpracovávání VŽP na bioplynových stanicích Jednou s dalších možnosti jak zpracovávat vedlejší produkty živočišného původu jsou bioplynové stanice. Tyto provozy musí plnit zvláštní předpisy, které jsou na tyto odpady dané vzhledem k rizikovosti těchto odpadů. Jsou zde zpracovávány především materiály 3. kategorie. Jsou to části poražených zvířat, které nevykazují známky onemocnění, kůže, kopyta a prasečí štětiny. Dalším zpracovávaným odpadem je krev, kožešiny a jiný kuchyňský odpad. Schvalování bioplynových stanic podléhá příslušným orgánům a je závislé na podmínkách, které musí plnit. Vzhledem ke zpracování tohoto druhu odpadu musí bioplynové stanice obsahovat navíc pasterizační jednotku. Zpracování odpadu po dovezení do tohoto zařízení musí být v co nejkratší době. Všechny předměty, které přijdou do kontaktu s odpadem musí být uloženy na vyhrazeném místě a musí být očištěny předepsaným způsobem a dezinfikovány, aby se zamezilo vzniku infekcí.[32] 23

31 Po přivezení odpadu do bioplynové stanice putuje odpad do drtičky, kdy je podrcen na maximální velikost částic 50 mm. Odtud putuje surovina šnekovým dopravníkem do předehřívače, kde je ohříván na teplotu 70 C. Po ohřátí je surovina přečerpána do hydrolyzéru, což je zařízení na tepelné a tlakové zpracování. Je zde teplota 180 C a tlak 12 barů. Odtud surovina dále putuje do homogenizační nádrže, kde se k surovině přidá další materiál rostlinného původu do směšovací homogenizační jímky. Jímka je osazena míchadlem k promíchávání veškeré suroviny a tepelným výměníkem pro udržování teploty uvnitř jímky. Celé zařízení by mělo být umístěno uvnitř haly pro snížení šíření zápachu a prašnosti. VŽP jsou pro bioplynové stanice velmi vhodné jediným požadavkem je, aby se dodržovaly veškeré hygienické a technické požadavky. Vzhledem k množství stížností a petic, které byly na bioplynové stanice podány je třeba věnovat těmto provozovnám velkou pozornost.[27] 4. Způsoby dalšího nakládání s kafilerními produkty V asanaci AGRIS Medlov spol. s.r.o. s provozem v Mankovicích jsou kafilerními produkty Masokostní moučka, kafilerní tuk a méně objemným prvkem jako jsou kůže Masokostní moučka Masokostní moučka jako organické hnojivo V České republice se MKM kategorie 2 nesmí zkrmovat, ale není zakázáno její využití jako organické hnojivo.[11] Ročně se v ČR vyprodukuje z nejméně rizikových materiálů zhruba tun masokostní moučky, která by mohla být použita jako hnojivo. MKM má vysoký obsah živin s velice dlouhým hnojivým účinkem. Obsahují prvky jakožto fosfor a dusík v procentuálním obsahu (3-6% Fosforu a 3-10% dusíku). 24

32 Masokostní moučka používaná jako hnojivo má dlouhou historii. V 18. století byla používána k hnojení vinné révy v jihofrancouzských oblastech. V Evropě se nejspíš rozdrcenými kostmi zvířat použilo až v roce Na kosti byly stavěny mlýny, jeden byl postaven také v Čechách. Pozvolna pak docházelo k úpadku používání tohoto hnojiva až do konce 19. století, kdy bylo přejito na fosfátová hnojiva. V současné době se toto schválené organické hnojivo pro hnojení zemědělských půd s výjimkou travních porostů a pastvin moc nepoužívá. U pastvin a trvalých travních porostů je použití zakázáno z toho důvodu, aby se masokostní moučka dostala ve formě produkovaných krmiv z těchto míst opět ke zvířatům.[12,29] Masokostní moučka jako zdroj bioplynu Dalším druhem využití MKM je v Bioplynových stanicích a to při procesu anaerobní fermentace. Jedná se o proces, který probíhá bez přístupu vzduchu. Pro bioplynové stanice je masokostní moučka velice dobrou vstupní surovinou. Je velice bohatá na bílkoviny a tuky a díky tomu má dobré předpoklady na získání velkého množství bioplynu s obsahem methanu. MKM však nesmí být dodávána v čisté formě ale pouze v určitém poměru s dalším biologickým odpadem. Je to z toho důvodu, že má vysoký obsah dusíku což vedlo k velkému zatížení a provozním problémům. Spolu s dalším odpadem je však MKM velice dobrým materiálem pro výrobu bioplynu.[31] Bioplyn je využíván k výrobě tepla a elektrické energie. Tento proces výroby energie je nazýván kogenerací. Probíhá tak, že vzniklý bioplyn se používá jako palivo pro spalovací motor. Tato pohonná jednotka nám pohání generátor, který vyrábí elektrickou energii. Spalovací motor při své činnosti je třeba chladit a tím nám vzniká teplo. Takto vyrobené teplo se využívá pro udržení procesu fermentace, ale je dále využito např. k vytápění domů a bytů. Bioplyn je také možno zpracovávat a dále ho využívat jako palivo (CNG) tedy stlačený zemní plyn a používat ho jako palivo pro motorová vozidla. [14] Po průchodu odpadu procesem anaerobní fermentace získáme produkt, který je bez zápachu a lze ho považovat jako velmi kvalitní a stabilizované přírodní hnojivo. 25

33 Spalování masokostní moučky v cementárnách MKM se používá jako palivo v cementářských pecích pro výrobu slínku. [13] Z hlediska nařízení, které neumožňuje zkrmování masokostní moučky kategorie 1 a kategorie 2 využívá se likvidace MKM při výpalu slínku a to jako palivo s vysokou výhřevností. [15] Při výpalu dochází k vysokým teplotám a to až okolo 2000 C. Při tak vysoké teplotě dochází k účinné biologické likvidaci všech škodlivých látek. Jediným problémem při spalování MKM v cementářských pecích je vysoký obsah P 2 O 5. Samotný proces probíhá tím způsobem, že masokostní moučka je přiváděna do pece v proudu vzduchu a její částice spontánně hoří. Popel, který při spálení vzniká je tvořen fosforečnanem vápenatým a ten se váže na částice slínku reaguje sním a ovlivňuje tak složení a kvalitu slínku. Proto je opatření takové, že v praxi se spaluje takové množství MKM, aby nedošlo k ovlivnění vlastností slínku a kvalita slínku byla zachována. [16,17] Výroba sorbentu z masokostní moučky Masokostní moučka se zpracovává za procesu pyrolýzy, kdy je zahřívána na teplotu kolem 600 C bez přístupu kyslíku na tzv. Masokostní uhlí. Masokostní uhlí je velmi vhodné pro výrobu sorbentu. Sorbent se dříve vyráběl z kostního uhlí, ale vzhledem k jeho složité regeneraci je velmi vhodnou náhradou pro jeho výrobu použití masokostního uhlí. Sorbent z kostního uhlí sloužil pro použití v cukrovarech, kde ho využívali pro čištění a odbarvování řepných šťáv. 26

34 0,3% 0,8% 6,7% 6,2% 40% Popelovina Uhlík Dusík Kyslík Síra Vodík 46% Graf č.1: Složení Masokostního uhlí po pyrolýze [21] Sorpční vlastnosti byly omezeny pouze do určité doby po té se musel sorbent regenerovat. Regenerace probíhala tak, že se sorbent proplachoval horkou vodou a kyselinou chlorovodíkovou. Dále se vyvářel se sodou, žíhal, pral, pařil a nakonec sušil. Tento složitý proces se mohl opakovat krát. Po každém regeneračním procesu však byla ztráta cca. 2,5 %. Sorbent vyrobený z masokostního uhlí však tuto regeneraci nepotřebuje a velmi významně nám šetří náklady na provoz těchto zařízení. Další uplatnění sorbentu z masokostního uhlí je pro sanace při úniku pohonných hmot a ropných havárií. Jednou z možností je také využití tohoto sorbentu jako materiál do pachových filtrů nebo při odstraňování kovů, zákalů a zbarvení z určitých kapalin. Je možné ho také přidávat do kompostů, kdy nám kladně poslouží jeho obsažený uhlík a fosfor.[21] 27

35 4.2. Kafilerní tuk Použití kafilerního tuku na výrobu biopaliva Kafilerní tuk kategorie 2. a 3. je možné použít k výrobě biopaliva. Výroba biopaliva je zatím jediným alternativním zdrojem biopaliva. Kafilerní tuk má dvě nevýhody. Jednou z nevýhod je vysoký obsah volných kyselin a druhou nevýhodou je vysoký bod tuhnutí. Navzdory těmto nevýhodám je kafilerní tuk vhodnou surovinou pro výrobu biopaliva. Při výrobě se využívá procesu transesterifikace. Nevýhodou biopaliva je výskyt mastných kyselin, které mohou způsobit korozi a zanášení palivového systému. V České republice se zpracováním kafilerního tuku na biopaliva zabývá firma KL-Oil s.r.o. Liberec Kafilerní tuk jako zdroj bioplynu Kafilerní tuk je velmi vhodný pro výrobu bioplynu. Zpracovávají ho bioplynové stanice zaměřené na ostatní bioodpady VŽP. Takováto bioplynová stanice se skládá ze zařízení pro úpravu odpadu, dávkovacího zařízení, fermentačního reaktoru a následně zařízení pro upravování a skladování získaného bioplynu. Bioplynová stanice dále obsahuje zařízení pro získání energie z bioplynu nazývanou, jako kogenerační jednotka což jsou obvykle spalovací motory nebo plynová turbína propojená se zařízením na výrobu elektrické energie Využití zahřátého kafilerního tuku při sušení suroviny Jedním ze způsobu dalšího využití kafilerního tuku je přivádět zahřátý kafilerní tuk zpět do diskové sušárny a docílit tzv. fritovacího efektu, který docílí rychlejší vysušení masokostní kaše. Zahřátý kafilerní tuk se do sušárny vstřikuje pod teplotou 100 C. Množství vstřikovaného tuku je zhruba 1m 3 za hodinu. Je 28

36 důležité tuk vstřikovat do míst, kde je obsah sušiny masokostní kaše kolem 75%. To odpovídá přibližně 1/2 až 2/3 celkové délky sušárny. Dodání zahřátého tuku umožní, v sušárně vyvolání fritovacího efektu. Ten způsobí rychlejší odpaření zbytkové vody ze suroviny a výrazně nám zkrátí dobu sušení. Graf č. 2: Vliv vstřikovaného tuku na sušení masokostní kaše[28] Zpětné dodání zahřátého tuku nám zkrátí sušení zhruba o 20%. Tento proces umožní výraznou úsporu času sušení, který se projeví na úspoře energie. V tomhle případě jedná o zemní plyn. Dalšími výhodami je menší mechanické opotřebení rotorů diskové sušárny. [28] 29

37 5. Závěr Bakalářská práce se zabývá tématem Nakládání s vedlejšími živočišnými produkty. Vžp je druhem odpadu, který může být v určitých případech rizikový a hlavně může být při nesprávném zpracování životu nebezpečný. Tyto rizikové odpady, které by tohle riziko mohly obsahovat, jsou prostřednictví nařízení a opatření přijatých v ČR zakázány dále využívat a jsou určeny pouze k likvidaci. Bakalářskou práci jsem tedy zaměřil v první fázi na legislativní část, kde jsem objasnil jednotlivé kategorie vedlejšího živočišného produktu. Kategorie jsem přesně specifikoval, co mohou obsahovat na základě nařízení evropské unie a jaká rizikovost u jednotlivé kategorie je. V této první fázi jsem se také zabýval možnými nákazami, které mohou být při zpracování tohoto druhu odpadu šířeny. Jedná se především o bovinní spongiformní encefalopatie (BSE). Zjistil jsem, že zdrojem této nákazy byla Anglie v 70. letech 20 století. Tehdy se změnila technologie výroby masokostní moučky, kdy došlo při výrobě k nedostatečnému tepelnému zpracování a takto vyrobená moučka byla používána pro výkrm skotu. V druhé fázi jsem se zaměřil na výrobu masokostní moučky u společnosti Agris s asanacemi v Mankovicích, Medlově a Žichlínku. Ve všech těchto asanacích jsem osobně několikrát byl a seznámil se s výrobou masokostní moučky. V asanaci Mankovice jsem absolvoval důkladnou exkurzi tohoto podniku při plném provozu. Po osobní zkušenosti mohu říct, že v asanaci Mankovice jsou dodržována ty nejpřísnější hygienická opatření a také důkladná technologie při výrobě MKM. Především je zde zabezpečeno, aby nedošlo k šíření možných nákaz a onemocnění spojených s tímto odpadem. Materiál je tepelně a tlakově sterilizován pod neustálou kontrolou což zaručuje dokonalou likvidaci nebezpečných prionů. Druhou možností jak zpracovávat odpady živočišného původu a to na bioplynových stanicích tomu určených. Tyto bioplynové stanice se liší od běžných bioplynových stanic tím, že musí obsahovat pasterizační jednotku což je vlastně zařízení na hygienizaci těchto odpadů a zamezení šíření možných onemocnění. Ve třetí fázi jsem popsal využití a nakládání s finálními produkty. Jedná se o masokostní moučku a kafilerní tuk. U MKM je další použití závislé z jaké 30

38 kategorie odpadu byla vyrobena. Podle toho se s ní nakládá, buď jakožto surovina pro bioplynové stanice, příměs pro výrobu krmných směsí nebo k likvidaci spálením v Cementárně. Velice vhodné je použití MKM pro výrobu masokostního uhlí, které slouží jako sorbent s velkou škálou použití. Kafilerní tuk je také závislý, z jaké kategorie odpadu je vyroben po té užit buď prvotně v asanaci při vysušování masokostní kaše, v asanaci Žichlínek jako zdroj energie při vytápění nebo do bioplynových stanic. Dále také na výrobu bionafty nebo k likvidaci do cementáren. 31

39 6. Seznam použité literatury [1.] EU. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č.1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu). In Úřednívěstník L , s ISSN [2.] EU. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosnýchspongiformních encefalopatií. In Úřední věstník L , s [3.] BSE (BovineSpongiformEncephalopathy, ormadcowdisease): AboutBSE.CentersforDiseaseControl and Prevention[online]. March 17, 2011 [cit ]. Dostupné z: [4.] PETR, Jaroslav. Nemoc šílených krav hrozí?!. Praha : Ivo Železný, s. ISBN X. [5.] EU. Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a provádí směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice. In Úřední věstník L /02/2011, s [6.] REC, spol. s.r.o.-asanační podnik Mankovice-Integrované povolení čj. MSK198650/2006 ze dne , ve znění pozdějších změn [online] [cit ]. Dostupné z www: < asanacni-podnikmankovice.pdf>. [7.] TheWorldOrganisationfor Animal Health (OIE) [online]. Paris, France, 2012 [cit ]. Dostupné z: [8.] Formánek, J., Logistika při nakládání s vedlejšími živočišnými produkty. Sborník z konference a odborného semináře Právní požadavky využívání vedlejších živočišných produktů v podmínkách bioplynových stanic, kompostáren a asanačních podniků, MZLU v Brně, , s ISBN:

40 [9.] Váha J., Kompostování vedlejších živočišných produktů v České republice 2007: Sborník z konference a odborného semináře Právní požadavky využívání vedlejších živočišných produktů v podmínkách bioplynových stanic kompostáren a asanačních podniků, MZLU v Brně, ISBN [10.] Straka, F., Jeníček, P., Zábranská, J., Dohanyos M., Praktické zkušenosti z provozu BPS v ČR. Sborník z konference a odborného semináře Právní požadavky využívání vedlejších živočišných produktů v podmínkách bioplynových stanic, kompostáren a asanačních podniků, MZLU v Brně, , s ISBN: [11.] EU. Nařízení Komise (ES)č. 181/2006ze dne 1. února 2006,kterým se provádí nařízení (ES) č. 1774/2002, pokud jde o organická hnojiva a půdní přídavkys výjimkou hnoje, a o změně uvedeného nařízení. In Úřední věstník L 29/ , s [12.] BUDŇÁKOVÁ, Michaela: Využití odpadů v zemědělství. Biom.cz [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < [13.] STRAKA, František, KUNČAROVÁ, Marcela, MUSILOVÁ, Marie: Zpracování veterinárního asanačního odpadu anaerobní technologií. Biom.cz [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < ISSN: [14.] KAJAN, Miroslav: Bioplyn z odpadů živočišné výroby. Biom.cz [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < ISSN: [15.] SCHEUER, A.: Verwertung von Sekundärstoffen in der Zementindustrie. CementInternational 2003, Nr. 1, [16.] GOETZ-NEUNHOEFFER, F., NEUBAUER, J.: Effectsofrawmeal substitution bysewagesludge on OPC clinkerstudies by Rietveld analysis. Proceedingsofthe 20thInternational Conference on Cement Microscopy, Guadalajara, Mexico, , 1998 [17.] LIEBER, W.: The influence ofphosphates on thehydrationof Portland cement. VI.Intern. Congr. Chem. Cem., Moscow, Sept. 1974, SupplementaryPaper, SectionII-6, 110, 3,13 33

41 [18.] WANG, Lijun. Energyefficiency and management in food processing facilities. BocaRaton: CRC Press, ISBN [19.] Prošková A., Kučera J., Kopicová Z.(2008): Využití odpadního kafilerního tuku k výrobě biopaliva, Odpadové fórum ( Z vědy a výzkumu recenzovaná rubrika časopisu Odpadové fórum), ISSN , 9, 12, str [20.] Prošková A., Kopicová Z., Kučera J., Škarková L. (2009): Acid catalyzedtransesterificationof animal fat, Research in Agricultural Engineering, ISSN , 55, 1, 2009, str [21.] Ryant P.(2007): Možnosti využití masokostního uhlí jako ekologického sorbentua hnojiva. Biom.cz,[cit ]. Dostupné na [22.] FERREIRO, Carmen. MadCowDisease : BovineSpongiform Emcephalopathies. Philadelphia : Chelsea House, s. ISBN [23.] NUNNALLY, Brian K.; KRULL, Ira S. Prions and MadCowDisease. London : Taylor& Francis e-library, s. ISBN [24.] KRETZSCHMAR, Hans; HÖRNLIMANN, Beat; RIESNER, Detlev. Prions inhumans and Animals. Berlin, Germany : Deutsche Nationalbibliothek, s.isbn [25.] TSE : BSE, klusavka (scrapie), CWD, Státní veterinární správa ČR [online] [cit ]. TSE - BSE, klusavka (scrapie), CWD.Dostupné zwww: < [26.] Česko. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon). In Sbírka zákonů České republiky. 1999, částka 57. [27.] MARADA, Petr, KOTOVICOVÁ, Jana: Bioplynové stanice jako zařízení na zpracování vedlejších živočišných produktů. Biom.cz [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < ISSN: