VÝZNAM VLTAVÍNŮ PRO VĚDU A GEOTURISMUS

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA HORNICKO-GEOLOGICKÁ FAKULTA KATEDRA GEOLOGICKÉHO INŽENÝRSTVÍ VÝZNAM VLTAVÍNŮ PRO VĚDU A GEOTURISMUS BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Vedoucí bakalářské práce: Marek Klimesch Ing. Miloš Duraj, Ph.D. Ostrava 2018

2

3

4 Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval panu Ing. Miloši Durajovi Ph.D. za odborné vedení práce a cenné rady, které mi pomohly tuto práci dokončit. Dále bych rád poděkoval panu Ing. Petrovi Koleňákovi za doporučení literatury a poskytnutí cenných rad, bez kterých by vypracování bakalářské práce bylo složitější. V neposlední řadě bych ještě rád poděkoval své přítelkyni a kamarádům za podporu.

5 Anotace Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě části. První část je teoretická a popisuje vznik, typy a tvary tektitů. Následně vznik vltavínů a jejich chemické a fyzické vlastnosti. Dále pak místa výskytu vltavínů na území České republiky a v neposlední řadě i jeho využití ve šperkařství. Druhá část je praktická a popisuje návrh exkurze pro studenty se zaměřením na geologii, mineralogii a petrografii. Klíčová slova: Tektity, vltavíny, kráter Ries Summary This bachelor thesis is divided into two parts. The first part is theoretical and describes the origin, types and shapes of the tektites. Subsequent formation of moldavites and their chemical and physical properties Further, the places of moldavites in the territory of the Czech Republic and last but not least its use in jewelery. The second part is practical and describes the design of an excursion for students with a focus on geology, mineralogy and petrography. Keywords: Tektites, moldavites, crater Ries

6 OBSAH 1 ÚVOD VZNIK A ROZDĚLENÍ TEKTITŮ Vznik tektitů Rozdělení tektitů Vltavíny Haitská skla Bediasity, georgiaity, tektity z Martha s Vineyard Urengoity Ivority Irgizity Tektity austráloasijského pádového pole Mikrotektity Skla s neprokázaným původem Tvary tektitů Tektity typu Muong Nong Tvarované tektity Tektity s ablačními jevy Mikrotektity VLTAVÍNY A JEJICH MÍSTA VÝSKYTŮ V TUZEMSKU Vltavíny v povědomí lidí Vznik vltavínů Teorie vzniku vltavínů kráter Ries Teorie vzniku vltavínů kráter Aristarchus Vlastnosti vltavínů Chemické složení Tvar... 15

7 3.3.3 Povrch a skulptace Lesk Barva Tvrdost a hustota Vnitřní pnutí Místa výskytů Jihočeské naleziště vltavínů Západočeská naleziště Moravská naleziště VÝZNAM A VYUŽITÍ VLTAVÍNŮ Všeobecné využití vltavínů Vltavíny ve šperkařství Vltavíny a ezoterika Kvalita a cena vltavínů Hodnocení v praxi Využití vltavínů ve vědě Syntetické vltavíny Sbírky vltavínů PŘÍPRAVA POZNÁVACÍ EXKURZE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 1

8 1 ÚVOD Vltavíny spolu s českým granátem řadíme mezi naše nejvýznamnější drahé kameny. Název moldavit je odvozený od německého pojmenování města Týn nad Vltavou, Moldauthein. Český název vltavín vznikl později. Vltavíny patří do skupiny tektitů s dalšími křemičitými skly z celého světa. Už od dávných dob se vltavíny sbírali na polích a využívali se jako kultovní nástroje. Až v 18. století byly vltavíny popsány hrabětem Františkem Josefem Kinským. Tento popis dal impulz dalším vědcům se o vltavíny zajímat a pátrat po jejich vzniku. Na vznik vltavínů zpočátku existovaly nejednotné teorie, ale dnes se vltavíny spojují s impaktovým kráterem Ries v Německu. Vltavíny patří mezi nejhezčí tektity a jsou raritou pro Českou republiku. Tyto tektity nalézáme na různých místech jižních Čech, západních Čech a jižní Moravy. Některé z těchto nalezišť by měla být chráněna pro vědecké účely. Pro svoje unikátní vlastnosti se začaly používat hlavně ve šperkařství. Velmi oblíbenou formou šperkařského zpracování je glyptika. Vltavíny se staly velmi vyhledávaným artiklem sběratelů. Získávají se sběrem na polích, ale i průmyslovou těžbou. Ta se provádí jako doplňková těžba stavebních surovin, nebo jako prevence proti nelegální těžbě. Cílem práce je popsat skupinu tektitů a následně více přiblížit samostatnou skupinu vltavínů. Jejich vznik, vlastnosti, místa nálezu a jejich využití. Dále vytvoření exkurze, která by celou teorii přiblížila v praxi návštěvou muzeí a samotných nalezišť

9 2 VZNIK A ROZDĚLENÍ TEKTITŮ 2.1 Vznik tektitů Tektit je přírodní hmota taveného a sklovitého charakteru. V současnosti je rozlišujeme do osmi základních skupin, a to podle stáří a výskytu. Název tektit pochází z řeckého výrazu tektós, což znamená roztavený. Tento název poprvé použil rakouský geolog a badatel Franz Eduard Suess v roce Jeho popis ovšem není úplně tím prvním. Tím je totiž písemná zmínka z Číny, z oblasti Than Liou z roku 950 n. l. (Toto období je často označováno jako dynastie Tchang, což není zcela přesné, neboť tato dynastie zanikla v roce 907 n. l. Od roku 960 se pak k moci dostává dynastie Sung. Rok 950 n. l. tedy nazýváme jako období Pozdní Tchang dynastie). Zde je popsal pisatel Liu Sun jako lei-gongmo, neboli černé kameny, které byly obyvateli poloostrova Lej-čou-pan-tao nalézány po silných deštích a bouřích. Tehdejší název lei-gong-mo lze přeložit jako černé kameny boha hromu. Vznik tektitů není dodnes plně objasněn, existuje mnoho různorodých teorií. Současná a nejvíce pravděpodobná teorie o impaktu tělesa je taková, že tektity vznikly při dopadu velkého kosmického tělesa neboli meteoritu, na zemský povrch. Při střetu meteoritu se zemským povrchem došlo k rozmetání velkého množství hornin ze zemského povrchu a podpovrchových vrstev. Tato masa hornin a podpovrchových vrstev vyletěla do zemské atmosféry, kde se zahřála na extrémní teplotu, až došlo k jejímu přetavení ve sklovitou hmotu. Tektity v této podobě se při sestupu zpátky na zem rozsévaly v okolí impaktového kráteru. Některé z tektitů byly vymrštěny takovou silou, že došlo ke dvojitému průletu atmosférou, a tak i ke dvojitému opracování. V současnosti byl téměř ke každému tektitu nalezen impaktový kráter, ze kterého tektit pochází. U skupiny tektitů z australoasijkého pádového pole se doposud neví, kde je impaktový kráter, existuje však mnoho teorií i výzkumů, které ovšem prozatím nejsou vědecky potvrzeny. Chemické složení tektitů odpovídá složení přetavených vrstev z místa kontaktu kosmického tělesa se zemským povrchem impaktovým kráterem. Složení tektitů se příliš neliší od složení skla, a proto se občas můžeme setkat s termínem meteoritická skla. (Bouška 1993, Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001)

10 Dalším výtvorem dopadu meteoritu jsou přetavené hmoty v podobě sklovitých substancí, které vznikly přímo v místě nárazu meteoritu. Tento materiál nebyl opracováván při průletu atmosférou, a tak jediné, co je tvarovalo, bylo teplo a tlakové změny při dopadu meteoritu. Tyto sklovité substance nazýváme impaktová skla. Mezi impaktová skla patří například žamšanity, které se našly v impaktovém kráteru, odkud pochází plnohodnotný tektit irgizit. Určitě je vhodné okrajově zmínit i přírodní skla, což jsou minerály, které vznikly rychlým utuhnutím sopečné lávy, tedy bez rozvinutí krystalizace. Mezi nejznámější zástupce přírodních skel patří obsidián. Tato skla však nemají s tektity nic společného. Co se týče starších teorií o vzniku tektitů, je jich vcelku dost a nejzajímavější z nich by bylo vhodné alespoň okrajově zmínit. Některé teorie považují tektity přímo za vesmírná tělesa. Tato tělesa se měla na zemský povrch dostat tak, že přes zemskou atmosféru prolétl větší meteorit, ze kterého se odlamovaly menší kousky mělo by se tedy vlastně jednat o meteority. Tuto teorii podporovalo mnoho geologů a badatelů, dokonce i nejslavnější český sběratel vltavínů, profesor Jan Oswald, autor mnoha knih o vltavínech. Jiné teorie popisují tektity jako pozůstatky dávných mimozemských civilizací a vznikat měly při startech vesmírných plavidel. (Bouška et al 1987, Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) 2.2 Rozdělení tektitů Vltavíny Vltavín neboli moldavit, je přírodní sklo láhvově zelené barvy viz Obrázek 1. Tento typ tektitu se nachází jen na území České republiky, konkrétně na Chebsku, v okolí Českých Budějovic a na jižní Moravě. Jsou staré 14,7 milionů let a jejich vznik je spjatý s impaktovým kráterem Ries v Německu. (Bouška et al 1987, Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001)

11 Obrázek 1: Vltavíny ze sbírky geologického pavilonu VŠB (lokalita: Slávče u Trhových Svinů). (Klimesch 2018) Haitská skla Teprve v roce 1991 se prokázalo, že se jedná o úplně nejstarší známe tektity. Mezi starší kousky se řadí jen mikrotektity z Belgie a Číny, ale všeobecně v tektitech jim toto prvenství nelze odebrat. Jejich stáří se datuje na 65 milionů let. Jsou velmi drobné, průměrná velikost činí 4 milimetry. Tvar má nejčastěji podobu kuličky nebo činky. Haitská skla jsou silně korodované a jejich barva je různá, nejčastěji se pohybuje od odstínů tmavě hnědé přes zelenou, až po odstíny medové žluté. Nalezištěm haitských skel je oblast Beloc na Haiti. Další naleziště jsou v hlubokomořských vrtech v Mexickém zálivu a v západní části amerického státu Wyoming. Vznik těchto tektitů se přiřazuje k impaktovému kráteru Chicxulub na poloostrově Yucatan, jehož průměr je přibližně 180 kilometrů. K tomuto kráteru byl podle paleontologů a geologů přiřazen pád obrovského meteoru, který měl za následek dlouhodobé zatemnění způsobené kouřem z rozsáhlých požárů a ohromným vyvrhnutím až miliardy tun masy povrchních vrstev půdy. Výsledkem toho všeho byl zánik spousty tehdejších druhů fauny a flory. Tato katastrofa bývá také považována za důvod vyhynutí tehdejších vládců planety, dinosaurů. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Bediasity, georgiaity, tektity z Martha s Vineyard Jedná se o severoamerické tektity s impaktovým kráterem v zátoce Chesapeake ve Spojených státech amerických. Stáří se odhaduje na 34 milionů let a množství vytvořených

12 tektitů je přibližně 10 miliard tun. Jednu dobu byl považován za nejstarší typ tektitů. Bediasity, georgiaity a tektity z Martha s Vineyard se rozdělují podle nalezišť a jsou mezi nimi pouze drobné odlišnosti. Občas jsou tyto typy tektitů nazývány jako amerikaity. Kontinentální naleziště jsou četnější a bohatší v Texasu, kde vytvářejí oblast o délce 250 km a šířce přibližně 10 km. Tektity nalezené zde se nazývají Bediasity viz Obrázek 2. Jejich barva je černá a v současnosti jich bylo nalezeno přes kusů. Georgiaity patří ke vzácnějším tektitům, jejich naleziště je v Georgii a bylo nalezenou pouhých 800 kusů. V Smithsonian Museum je k vidění jedna z největších sbírek těchto vzácných tektitů. Velmi se podobají našim vltavínům. Mají tmavozelenou barvu a jsou průhledné. Dalším nalezištěm je ostrov Martha s Vineyard v Massachusetts, na kterém byl nalezen pouze 1 kus. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Obrázek 2: Bediasity ve tvaru kapek z Texasu, USA (s hmotností 18.9 g,6,2 g a 12.7 g z leva do prava). (Burrer 2018) Urengoity Jedná se o extrémně vzácný druh tektitů, a to z důvodu toho, že doposud byly nalezeny pouze 3 kusy. Naleziště je nedaleko města Novyj Urengoj na Sibiři v Rusku. Stáří tohoto druhu se odhaduje na 24 milionů let. Urengoity jsou velmi podobné našim vltavínům, avšak bez typické skulptace. Nejčastěji jsou v odstínech zelené barvy. Jsou průsvitné až průhledné. Jejich povrch je spíše jen omletý. Impaktový kráter urengoitů byl určen na kráter Haughton v polárních místech v Kanadě. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001)

13 2.2.5 Ivority Jsou druh tektitů, které jsou nalézány v okolí města Quellé v Pobřežní slonoviny, rozprostřené na ploše přibližně 70 km. Tyto tektity dostaly název z francouzského jména země Cote d Ivoire ivority. Mají černou barvu viz Obrázek 3 a nalezené množství činí pouze několik stovek až tisíců kusů. Jejich vznik se přiřazuje k impaktovému kráteru v Pobřežní slonoviny. Kráter je zatopen jezerem Bohumtwi a jeho stáří se datuje na 1,1 milionů let. Tento kráter patří mezi první vědecky prokázané krátery spojené s výskytem tektitů. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Obrázek 3: Ukázka ivoritů v expozici z přírodopisného muzea v Londýně. (Tektites 2018) Irgizity Jsou to tektity černé barvy viz Obrázek 4 se stářím pohybujícím se přibližně okolo 1 milionu let. Jsou nalézány přímo na povrchu na ploše 2 km čtverečních. Jejich impaktový kráter se nachází v Kazachstánu a je pojmenován Žamanšin. Z této oblasti nepochybně pocházejí impaktová skla zvaná žamanšinity. Kráter leží na severu přibližně 200 km vzdáleného od Aralského jezera. V místech nálezu irgizitů se také nacházejí i mikrotektity, které jsou téměř stejné. Němečtí mineralogové označují mikroirgizity spíše za impaktová skla namísto tektitu, a to z důvodu malé vzdálenosti výskytu od impaktového kráteru. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001)

14 Obrázek 4: Irgizit z lokality Žamanšin (Kazachstán). (Sedláček 2012) Tektity austráloasijského pádového pole V současnosti vědci nezjistili místo impaktového kráteru u tohoto pádového pole. Odhaduje se, že kráter musí být obrovských rozměrů. Existuje několik teorií, kde by se mohl nacházet. Podle jedné z teorií je kráter skrytý na mořském dně, podle další se může nacházet v oblasti Wilkesovy země na Antarktidě. Spekuluje se také o kometě, která proletěla v blízkosti atmosféry, a její úlomky se skrz atmosféru dostaly na zemský povrch v podobě tektitů. Poslední studie poukazují na místo, kde by kráter mohl existovat. Toto místo je na hranicí Thajska a Laosu. V oblasti pádového pole je nejhojnější výskyt tektitů na velmi velké nesouvislé ploše o rozloze přibližně 6 milionů kilometrů čtverečních, což vychází na 10 % zemského povrchu. Jsou zde také nalézány největší kousky. Jejich barva se pohybuje od sytě hnědé až po černou. Tektity australoasijského pádového pole se rozdělují podle geografické polohy naleziště. Tektity z Austrálie neboli australity viz Obrázek 5 mají čočkovitý tvar a jsou staré přibližně 0,83 milionu let. Na jejich povrchu jsou převážně zachyceny linie otáčení při dvojitém průletu zemskou atmosférou v měkkém stavu. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Rozdělení tektitů z Asie je o něco více členitější. Jsou nalézány v oblastech plné ostrovů, ale i na ploše asijského kontinentu, konkrétně na území jihovýchodní Asie. Jejich

15 stáří je přibližně 0,63 milionu let. Tektity z Vietnamu a bývalé Indočíny se nazývají indočínity. Dalším typem jsou thailandity z Thajska, malajsity z Malajsie, filipínity z Filipín, Javanity z ostrova Jáva, billitonity z ostrova Billiton a Indonésie. Tyto tektity jsou velmi často nalézány a následně importovány do Evropy, kde se prodávají za velmi nízké ceny. Největší tektity z této oblasti, které byly vědecky zdokumentovány, vážily 24,1 kg a byly nalezeny v Laosu u města Pakxe. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Obrázek 5: Dvě půlky australitů z původních tvarů disků s projevem ablace. (Gabel 2018) Mikrotektity Teoreticky první mikrotektity byly nalezeny v sedimentech dna Indického oceánu u Austrálie a jihovýchodní Asie v roce V současnosti je známo, že se mikrotektity vyskytují v sedimentech po celém světě. Jsou velmi malé, ve většině případů nepřesahují velikost 1 milimetru. Jejich výskyt je hojnější než u makrotektitů, které mají ekvivalentní složení i původ. Nejznámější mikrotektity pochází z písečných pláží ostrova Barbados v Karibiku. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Skla s neprokázaným původem U této skupiny skel se dodnes jednoznačně neprokázalo, jestli je můžeme zařadit do skupiny tektitů, nebo jestli se jedná o impaktová skla. Jejich nynější název je libyjské sklo, jsou průhledné a mají charakteristickou barvu od žlutých do žlutozelených odstínů viz Obrázek 6. Kdyby se prokázalo, že jde o tektit, byl by to po českém vltavínu druhý typ tektitu určený výhradně ke klenotnickému zpracování. Jejich naleziště je ve východní části saharské pouště, konkrétně na území Egypta a ve východní Libyi. Tato část se mnohdy označuje za

16 Libyjské velké písečné moře. V těchto místech jsou často nalézány kusy přesahující hmotnost 20 kilogramů. Do skupiny se také řadí i mnoho minerálů, podobných tektitů, které jsou stejně jako libyjská skla bez vědeckého potvrzení. Mezi tyto minerály patří také darwinské a macedonské skla z Australie. (Bouška et al 1987, Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Obrázek 6: Libyjské sklo ze sbírky na geologickém pavilonu, VŠB. (Klimesch 2018) 2.3 Tvary tektitů Tektity typu Muong Nong Jejich hlavní naleziště je na území Thajska a Laosu, tedy nejčastěji v australoasijském pádovém poli. Tento typ dostal jméno podle vesnice, v jejíž blízkosti byl tektit nalezen. Jsou to ostrohranné, různorodé a vrstevnaté tektity. Často se v nich vyskytují bublinky. Podle některých autorů stojí za vznikem tohoto typu kometa, která proletěla zemskou atmosférou. S následným přetavením půdy na obrovské rozloze začaly vznikat kaluže sklovité hmoty, které se postupem času rozpadaly. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001)

17 2.3.2 Tvarované tektity Tvar tohoto typu je podmíněn rotací tekuté nebo skoro tekuté taveniny. Mezi základní tvary patří koule, čočky, elipsoidy, kapky nebo čípkovité útvary. Velmi častým jevem je skulptace, neboli zdobení, která je přímo závislá na stáří tektitů. Ke vzniku skulptace je potřeba chemické koroze v místě dopadu. Mezi tvarované tektity můžeme zařadit i vltavíny. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Tektity s ablačními jevy V této skupině najdeme tektity, které byly tvarovány rovnou dvakrát. Poprvé, když dopadly na zemský povrch, odkud byly vymrštěny zpátky do vesmíru, kde následně došlo ke zchladnutí a vlivem zemské gravitace došlo k přitažení tektitů zpátky na zem. Při sestupu byly tvarovány už zchladnuté tektity, což mělo za následek natavení jejich okrajů, přesunutí skloviny na jednu stranu a kolem jádra vznikl typický lem. Ve většině případů se neví, kde mají tyto tektity impaktový kráter. Do této skupiny se většinou řadí javanity a australity Mikrotektity Jako čtvrtá skupina tvarů tektitů jsou mikrotektity, nejedná se však ani tak o tvar, jako spíše o velikost, která dosahuje maximálně 1 mm. Nejčastěji nalezené tvary jsou kapky a kuličky. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001)

18 3 VLTAVÍNY A JEJICH MÍSTA VÝSKYTŮ V TUZEMSKU 3.1 Vltavíny v povědomí lidí První zmínka o vltavínech, která se dostala do vědeckého světa, byla 2. prosince roku 1786, kdy na vědeckém zasedání České společnosti nauk profesor přírodopisu na pražské univerzitě Josef Mayer odprezentoval svou přednášku. Tato přednáška byla především o údajných chrysolitech od Týna, tehdy měl na mysli dnešní Týn nad Vltavou. Této zprávě předcházelo, že v roce 1774 hrabě František Josef Kinský pracoval a následně 2 roky žil u Týna. Hrabě Kinský byl vášnivým amatérským geologem a v dopisu, který napsal Ignáci von Bornovi, zmiňoval, že se u Týna nacházejí takzvané chrysolithy a topasy. Je možné, že hrabě F. J Kinský dal několik kusů těchto kamenů na výzkum profesorovi J. Mayerovi. Z toho vyplývá, proč profesor J. Mayer dal vltavínům název chrysolit. V současné době se už dokázalo, že chrysolity s vltavíny nemají vůbec nic společného. Postupem času se názvy pro dnešní vltavín vyvíjely. V 18. století se obecně označovaly všechny průsvitné až průhledné kameny žlutozelené barvy jako chrysolit. Za tohle zařazení nemůžeme vinit profesora Mayera, neboť neznal chemické složení vltavínů. Postupně byl tento kámen označován jako pseudochysolith, chrysolitový obsidian, vzácný obsidian, empyrodoxní křemen, vodní chrysolit, český chrysolit, obsidolith. Nejvíce používaným názvem se však stal láhvový kámen, a to zejména kvůli své tmavě zelené barvě, která připomíná zelené láhvové sklo. Za dob hraběte Kašpara ze Štenberka, který byl mimo jiné i zakladatelem Národního muzea v Praze, byl význam vltavínu veliký natolik, aby byl považován za český smaragd a následně broušen jako drahý kámen. (Bouška 1992) 3.2 Vznik vltavínů Teorie vzniku vltavínů kráter Ries Impaktový kráter Ries vznikl po dopadu tzv. Rieského asteroidu v miocénu přibližně před 14,7 milionů let. Tento asteroid pronikl povrchovými vrstvami slínu a vápence a překonal tak do hloubku 600 m, kde se nacházejí krystalické vrstvy. Při dopadu asteroidu došlo k rozžhavení hornin a následnému vymrštění do vzduchu, kde postupně zchladly do podoby zelených kusů skla, vltavínů. Původní hornina pro vznik vltavínu měla celkově vysoký obsah oxidu křemičitého a volného křemíku. Při průletu žhavotekuté tektitové

19 taveniny vzduchem docházelo ke smrsknutí. Některé zploštělé vltavíny musely chvíli po svém vzniku proletět mrakem plynu, který byl vytvořen impaktem meteoritu anebo atmosférou vyšší hustoty. Tento průlet měl často za následek vznik bublinek ve vltavínech. Pádové pole vltavínů se nachází přibližně 300 km od kráteru na území České republiky, konkrétně na západu a jihu Čech a na jihu Moravy viz Obrázek 7. Později se prokázalo, že vltavíny a impaktový kráter Ries mají stejné stáří i relativně podobné složení povrchových vrstev. Obrázek 7: Místo impaktu asteroidu a dopady vltavínů na území Čr 1) znázorňuje pád Rieského asteroidu, 2) dopad vltavínů na Chebsko, 3) dopad vltavínů na jihu Čech, 4) dopad vltavínů na jihu Moravy. (Dehner 2009, upraveno) Teorie, že vltavíny pocházejí z impaktu mimozemského tělesa na zemský povrch a následném vymrštění povrchových vrstev, je v současnosti nejvíce uznávána v řadách geologů, mineralogů i ostatními vědci a nadšenci. (Hanus et al 2015, Minerál 2008, Procházka, Shonová 2001, Trnka, Houzar 1991) Impaktový kráter Ries Kráter Ries leží na území Německa, přibližně 100 km na severozápad od města Mnichov. Průměr kráteru je 24 km, jeho pravděpodobná hloubka sahá do 3 km. Původně byl považován za kráter vzniklý sopečnou aktivitou. Až v roce 1960 byla potvrzena teorie o pádu asteroidu. V minulosti se kráter změnil v jezero, ale to bylo v průběhu 2 milionů let zaplněno sedimenty, což mělo za následek jeho zaniknutí. Impaktový kráter Ries patří

20 k nejlépe prozkoumaným kráterům v Evropě. (Hanus et al 2015, Minerál 2008, Procházka, Shonová 2001, Trnka, Houzar 1991) Teorie vzniku vltavínů kráter Aristarchus Tato teorie je spíše kuriozitou než teorií, a jak se rychle objevila, tak také zmizela. Patří mezi jednu z mnoha starších teorii o mimozemském vzniku vltavínů, která má možná stále své příznivce. Při dopadu asteroidu na měsíc vznikl kráter Aristarchus. Odražené části asteroidu a vyvržená masa hornin byla přitahována zemskou gravitací, kde byla v atmosféře opracována a po dopadu uložena v sedimentech na dnešním území západních a jižních Čech a jižní Moravy. V sedimentech pak pokračovalo další opracování leptáním, což dalo za vznik jedinečné skulptaci viz 3.3.3, která se na vltavínech často vyskytuje. Jeden z důvodů, proč tato teorie nemohla být uznána, je rozdílné složení vyvržených hornin měsíčního materiálu nalezené v okolí kráteru. Kráter Aristarchus Aristarchus se řadí mezi impaktové krátery a nachází se na přivrácené straně Měsíce, konkrétně na pevninském výběžku v měsíčním moři Oceanus Procellarum, neboli Oceán Bouří. Kráter byl pojmenován podle starořeckého matematika a astronoma Aristarcha ze Samu, který vytvořil první heliocentrický model vesmíru. Stáří impaktového kráteru Aristarchus se odhaduje na 450 milionů let. Jeho průměr je přes 40 km a hloubka 3,7 km. Při pozorování kráteru ze Země se jeví velmi jasně a lze na něm pozorovat vyvrženiny měsíčního materiálů. Převážně jsou to bazalty a anortozity. Dále se v okolí kráteru pozorují tzv. měsíční přechodné jevy, které se projevují jako záblesky nebo zákaly. Tyto jevy jsou tvořeny unikem plynů radonu, argonu a byly zjištěny sondou amerického programu Apollo. (Rükl 1991, Trnka, Houzar 1991) 3.3 Vlastnosti vltavínů Chemické složení Hmota vltavínů a obecně všech tektitů, se řadí do křemičitého skla s větším obsahem SiO2, přesněji nad 65 %. Tato sklovitá hmota obsahuje velké množství prvků a sloučenin, mezi které patří TiO2, Al2O3, Fe2O3 a další. Typická zelená barva vltavínů je právě důsledkem příměsi železa. Zajímavostí pro tektity je výrazná odlišnost složení jednotlivých

21 typů tektitů, a pak i výrazná podobnost složení s povrchovými vrstvami impaktových kráterů. Typické pro tektitové sklo je i obsah vody, který je velmi nízký. U vltavínů je obsah vody v rozmezí 0,0003 až 0,0005 %. U jiných přírodních skel je obsah vody mnohonásobně větší, například u obsidiánu obsah překračuje 2 %. Vltavíny rozdělujeme podle několika kritérií, ale hlavně podle složení, a to na 3 skupiny. 1. Vltavíny z Radomilické oblasti Jejich barva je většinou bledě zelená. Přezdívá se jim green apple, neboli zelené jablko a jsou více než vhodné na fasetové broušení. Mají největší obsah SiO2 83,20 %. Dále pak TiO2 0,30 %, Al2O3 8,035 %, FeO 1,35 %, MnO 0,08 %, MgO 1,89 %, CaO 2,28 %, Na2O 0,29 %, K2O 2,41 % a další. Také obsahuje málo lechatelieritu a bublin. 2. Vltavíny z dalších lokalit jižních Čech Barva těchto vltavínů je převážně láhvově zelená. Na rozdíl od radomilických vltavínů obsahují méně SiO2 79,98. Dále pak TiO2 0,33 %, Al2O3 9,95 %, FeO 1,81 %, MnO 0,08 %, MgO 1,97 %, CaO 2,71 %, Na2O 0,455 %, K2O 3,38 % a další. Lechatelierit a bubliny se u těchto vltavínů hojně vyskytují. 3. Moravské vltavíny Barva se pohybuje od zelené až po hnědou. Obsah SiO2 je nejnižší ze všech skupin, tedy 79,26 %. Dále TiO2 0,40 %, Al2O3 10,86 %, FeO 2,18 %, MnO 0,07 %, MgO 1,31 %, CaO 1,43 %, Na2O 0,54 %, K2O 3,39 % a další. (Bouška 1992, Procházka, Shonová 2001) Ve sklovité hmotě vltavínů se vyskytují i okem pozorovatelné výčnělky lechatelieritu, které vltavínům přidávají na jejich kráse. Lechatelierit Je to amorfní a sklovitý kysličník křemičitý. Poprvé byl objeven v tektitech V. E. Barnesem v roce Lechatelierit vznikl přetavením zrnek křemenných hornin, ze kterých obecně tektity vznikly. Ve výbrusech se lechatelierit nachází v podobě drobných zrnek nebo i v protažených útvarech, které můžou být zkroucené i zahnuté do všech směrů. Tyto útvary mají nižší index lomu světla, než má okolní základní hmota. Index lomu

22 lechatelieritu je 1,458, dále pak hustota je 2,19g/cm 3 a tvrdost se pohybuje na úrovni křemene, tedy 7 v Mohsově stupnici tvrdosti. Lechatelierit má ve výbrusech tektitů narůžovělou barvu a jde tak lehce rozeznat od okolní základní hmoty tektitů. Vyskytuje se ve všech tektitech a často jej můžeme pozorovat jako světlejší výčnělky, které díky velké odolnosti proti zvětrávání postupně vyvětraly z povrchu. Zrna lechaterietu většinou nepřesahují velikost 1 mm. Toto dokládá i jemnozrnná hmota, ze které byl lechatelierit vytvořen. Největší velikost jehlice lechatelieritu nalezená na vltavínu měří 8 mm. (Procházka, Shonová 2001, Rost 1972, Bernard, Rost et al 1992) Tvar Tvar vltavínů byl podle amerického geologa z univerzity v Chicagu rozdělen na tři stádia vzniku. První stádium pojednává o utuhnutí taveniny. Při druhém stádiu, známém též jako ablace, došlo k průletu atmosférou, a tím taky ke změně původního tvaru vltavínu. Ve třetím stádiu vltavín dopadl na zemský povrch, kde na něj začaly působit vnější faktory a docházelo tak ke vzniku skulptace viz Následně se do tvarování mohlo připojit i mechanické poškození nebo přemístění vltavínu, kdy docházelo k obrušování. Hlavním tvarem vltavínů je stříkanec. Tento název pochází z překladu z anglického termínu splash form. Jedná se o kapkovité, diskovité nebo eliptické tvary. Nejvíce rozšířeným tvarem vltavínů je bezesporu kapka viz Obrázek 8, na druhou stranu méně rozšířené tvary mají diskovitou podobu a v České republice se označují jako piškoty. Jako další tvar, ve kterém se vltavíny nalézají, jsou činky. Velké množství nalezených vltavínů jsou pouze různě velké úlomky celotvarů poničené vlivem transportu tekoucí vodou. Nejčastěji se jedná o úlomky diskovitých tvarů nebo uražené protáhlé části kapky. K poškození vltavínů také docházelo při dopadu už vychladlých kousků vlivem velkého nárazu. K rozpadu rovněž docházelo při uvolnění silného vnitřního pnutí v sedimentech a podle vědců i vlivem vystavení vltavínů tepelnému šoku v atmosféře. (Hanus et al 2015)

23 Obrázek 8: Část expozice s ukázkami tvarů a skulptací vltavínů. (Muzeum vltavínů 2018) Povrch a skulptace Povrch vltavínů je velmi různorodý. Vltavíny z pískoven jsou lesklé a dobře skulptované. Tyto vltavíny po dopadu na zemský povrch byly ve štěrcích přemísťovány ve větších, ale i menších vzdálenostech a následně ve štěrkopísku zůstaly v klidu. V tomto prostředí byly často vystaveny působení povrchových vod, a hlavně díky tomu je jejich povrch lesklý a dobře skulptovaný. Vltavíny nalezené v ornicích polí jsou matné, často velmi obroušené, ale nemůžeme vyloučit i případy, kdy vedle sebe byly nalezeny vltavíny matné i lesklé. Důvodem pro tyto nálezy je nestejná minulost vltavínů. Vltavíny, které jsou zachované a s vlastnostmi jako lesk a dobrá skulptace, jsou ze spodních vrstev štěrkopísku určité lokality. Na druhé straně vltavíny, které jsou obroušené a matné, pravděpodobně zažily více od doby pádu na zemský povrch a následného uložení ve štercích, mohly být obroušeny různým působením vody, jako například vířivými proudy mrazových hrnců. (Hanus et al 2015, Rost 1972) Skulptace je projev chemické koroze v sedimentech. Tato definice je podložena tím, že při dopadu došlo k roztříštění vltavínů, kvůli kterému vzniklo velké množství ostrohranných kousků. I přes tento fakt se veškeré vltavíny i další druhy tektitů nacházely s celým povrchem pokrytým různě rozšířenou skulptací. Na charakter skulptace mají velký vliv, kromě vnitřního pnutí a primárního chemizmu vltavínové hmoty, i vnější faktory jako jsou hlavně klima, teplota, prostředí, charakter roztoků a doba působení korozivního činidla

24 Vltavínovou skulptaci můžeme rozdělit na makroskulptaci a mikroskulptaci. Makroskulptaci můžeme pozorovat okem, na druhé straně mikroskulptace, jak už z názvu vyplývá, je pozorovatelná pouze mikroskopem. (Hanus et al 2015, Rost 1972) Lesk U vltavínů můžeme pozorovat různé stupně lesku, které plynule přecházejí od matných, obroušených povrchů k pololesklým až k dokonale lesklým vltavínům. Typický silný skelný lesk často vystřídá i silný lakový vzhled. Vltavín s lakovým leskem nabírá úplně jiného dojmu. Zatímco lesklé vltavíny se doposud nalézají ve štěrkopísku, tak matné vltavíny mají své naleziště na ornicích polích v určitých místech anebo ve štěrcích řek, což jsou druhotná naleziště. Velká část nalezených vltavínů, ale i ostatních druhů tektitů, má matný až pololesklý vzhled. Při umělém leptání kyselinou fluorovodíkovou můžeme získat i silně lakový lesk. Pro vyšší lesk se povrch natírá olejem, tato procedura je však nevhodná a pro některé výzkumy i škodlivá. Čištění všech nasbíraných tektitů se výhradně provádí vodou a jemnými kartáčky, především z důvodu šetrného zacházení a prevenci před ulomením hrotů, popřípadě vyčnívajících malých zrnek lechatelieritu viz Lesk lomných ploch vltavínů je sklovitý a postupem času, kdy jsou uložené v zeminách, lesk slábne. Lomné plochy jsou mladší než vznik samotného vltavínu. Důvod jejich vzniku je spíše antropogenního charakteru, kdy jsou při orání, kopání nebo vláčení některých lidských nástrojů rozseknuty. (Rost 1972) Barva Vltavíny se odlišují od ostatních druhů tektitů hlavně podle průhlednosti až průsvitnosti. Jediné světové tektity, které mají tuto vlastnost velmi podobnou našim vltavínům, jsou georgianity viz ze Severní Ameriky. Co se ale množství týče, tak vltavínů je jednoznačně více, neboť doposud bylo nalezeno pouze 800 kusů georgianitů. Podle autora Františka Hanuše, se má barva vltavínů určovat v průhledu na stejně tlustých vybroušených a vyleštěných destičkách. Pro vltavíny z Čech je charakteristická zelená barva různých odstínů. Na opačné straně pro vltavíny z Moravy jsou běžné různé odstíny

25 hnědozelené barvy a velmi vzácné jsou moravské vltavíny s bledě zelenou barvou. Je dokázáno, že největší vliv na barvu vltavínů a index světelného lomu, má obsah železa. Mezi vltavíny se vyskytují i vzácnější dvoubarevné vltavíny. Dodnes se jich našly pouze tři kusy. Byly nalezeny v obci Lipí v Čechách a v obci Skryje. U tohoto dvoubarevného vltavínu je ve hnědé sklovině malá zelená část. Chemický rozbor ukázal, že v jednotlivých odstínech jsou jiné obsahy kysličníku křemičitého. Hnědá sklovina u dvoubarevných vltavínů má přibližně o 4 % SiO2 míň, o 2,9 % Al2O3 víc a o 1,7 % FeO víc než zelená sklovina. Důvodem pro vznik dvoubarevných vltavínů by mohlo být to, že při dopadu meteoritu byly roztaveny dvě horniny s různým složením. Dále se spekuluje, že nedošlo ke skupenské přeměně těkavých složek, difuzi mezi hnědým a zeleným sklem a že tavení neprobíhalo dostatečně dlouho. (Rost 1972) Tvrdost a hustota Vltavíny mají větší tvrdost než zelené láhvové sklo, ale i daleko nižší než křemen. Podle Mohsovy stupnice se orientačně uvádí tvrdost 6,5 nebo 7. A. Rosiwal určoval tvrdost jihočeských i moravských vltavínů podle korundových jednotek. U moravských vltavínů zjistil, že mají tvrdost 31, protože chladly rychleji, zatímco jihočeské vltavíny chladly pomaleji a mají tvrdost 29,5 na 1000 korundových jednotek. V minulosti byla hustota jihočeských i moravských vltavínů naměřena kolem hodnoty 2,3g/cm 3. Dnešní měření ukazuje větší škálu hodnot od 2,21 2,96 g/cm 3. (Adamovská 1965, Oswald 1942) Vnitřní pnutí Pro vltavíny a tektity všeobecně je charakteristické vnitřní pnutí viz Obrázek 9. Toto pnutí způsobuje zakulacování vnitřního povrchu a následně i povrchu uzavřených bublin. Následkem toho je vyšší výskyt kulovitých tvaru. U jiných tvarů se pak jedná o působení deformačních sil. Za vznikem celkového vnitřního pnutí stojí velmi rychlé utuhnutí tektitů. Ze začátku se celý povrch pokryl tuhou kůrou, která následně držela tektit pohromadě, zatímco se vnitřek ochlazoval a smršťoval. Vnitřní pnutí je zachováno dokonce i na fragmentech z celotvarů. Rudolf Rost dokázal, že celkové vnitřní pnutí na fragmentech je jiné než na původním tvaru testovaného tektitu. Vždy tak dochází ke změně celkového

26 vnitřního pnutí podle nového tvaru fragmentu. K tomuto testu si Rost vybral právě vltavín, kvůli jeho dobré průhlednosti. U průhledných vltavínu to můžeme celkem lehce pozorovat, aniž bychom je nějak poškodili. Stačí jen vltavín dát do průhledné nádoby a následně nádobu naplnit benzenem, který má téměř stejný index lomu jako základní hmota vltavínu. Pomocí zrcátka musíme nastavit polarizované světlo tak, aby vltavínem procházelo skrz. Při správném natočení vltavínu se objeví tmavý kříž. Tento jev můžeme pozorovat i v destičce, která je vybroušená nebo vyříznutá z vltavínu. V nastaveném světle procházející skrz destičku jde vidět šmouhovitá místa s lehkou změnu barvy. Tato místa vznikla tak, že v různých místech tektitů je různý obsah železa jako důsledek nedokonalého promíchání sklovité hmoty tektitů. Hlavním důsledkem celkového vnitřního pnutí jsou takzvané zvonivé vltavíny. Zvonivost se projevuje při položení nebo manipulaci vltavínu na pevné podložce v podobě cinkavého zvuku. Projevuje se převážně na protáhlých kusech vltavínů. (Rost 1972) Obrázek 9: Ukázka vnitřního pnutí v podobě tmavých proužků na přírodních vltavínech. Vlevo 2 tmavé proužky, vpravo tmavý křížek. (Hanus 2017) 3.4 Místa výskytů Hlavní naleziště vltavínu můžeme rozdělit na několik velmi rozsáhlých ploch na území Budějovické a Třeboňské pánve na jihu Čech, dále pak na Chebsku a na jihozápadu Moravy. Velmi zřídka jsou záznamy o nálezu vltavínu na Písecku a v okolí hlavního města Prahy. Ve štěrkopíscích v okolí Drážďan se nalezlo přes 1000 kusů vltavínů, jaspisů a zkřemenělých dřev, která jsou s největší pravděpodobností z Rakovnicka. Mimo tuzemská naleziště jsou zde i záznamy z nálezů ze sousedních států. Několik kousků se nalezlo v Polsku a v okolí města Horn v Rakousku. U Rakouských vltavínů existuje teorie, že na místo byly přineseny člověkem. (Hanus et al 2015)

27 3.4.1 Jihočeské naleziště vltavínů Nálezy vltavínů na jihu Čech patří k nejkrásnějším tektitům vůbec. Naleziště se rozkládá na Českobudějovické a Třeboňské pánvi, které vznikly v třetihorách v období křídy. Vltavíny byly z těchto nalezišť transportovány řekami na sever. Nejvzdálenější místa nálezu jsou náplavy řeky Labe blízko Drážďan. Jihočeské vltavíny se nacházejí na území dvou částečně do sebe zasahujících pádových polí jihočeské a radomilické. Tyto vltavíny lze rozeznat od dalších kamenů z jiných pádových polí díky svému složení. Jedná se především o obsah lechatelieritu viz a bublin. Jihočeské a radomilické pádové pole jsou od moravského pádového pole odděleny přibližně 60 km širokým pásem, ve kterém se nenalezl jediný kousek vltavínu. Většina vltavínů nalezená v jihočeském pádovém poli má původ z nadmořské výšky okolo 550 m, avšak v místě dopadu se nepodařilo nalézt vltavíny ani mikrovltavíny. Může to být z důvodu agresivního prostředí. Podle autora Boušky obecně rozdělujeme 4 typy nalezišť. (Hanus et al 2015) 1. Vltavíny ze svrchně miocenních uloženin Vltavíny z tohoto typu nalezišť absolvovaly krátké přemístění ze svého místa dopadu. Po transportu byly uloženy v agresivním prostředí, kde na jejich povrchu vznikala jejich typicky výrazná skulptace viz a hluboká koroze. Výskyt vltavínu v tomto prostředí je hojné. Typické naleziště tohoto typu jsou v Besednicích, které už jsou teoreticky vytěžené. Dalšími nalezišti jsou v oblastech Vrábče, Jankov, Koroseky, Krasejovka, Habří a Borovan. Z těchto lokalit pocházejí vltavíny krásné a velmi ceněné ve šperkařství i v osobních sbírkách sběratelů. Velmi zajímavým jevem u těchto lokalit je, že vltavíny se vyznačují velkým rozmezím barev. Vltavíny s odstínem modré se našly v okolí Vrábče a někteří autoři o nich píší jako o modrých vltavínech. 2. Vltavíny z pliocenních a pleistocenních sedimentů Jedná se o písčité až štěrkovité usazeniny s mocností dosahující až 12 m. Jsou říčního a jezerního původu. Tyto usazeniny mají charakteristické rezavé zbarvení. Vltavíny z těchto usazenin jsou hluboce skulptované a lesklé, někdy působí jako lakované. Nejznámější lokality těchto nalezišť jsou Ločenice, Chlum nad Malší, Milíkovice, Koroseky a Lhenice

28 3. Vltavíny ze čtvrtohorních svahových hlín a sutí V těchto sedimentech jsou obsaženy vltavíny, které prošly krátkým transportem od místa dopadu. Vltavíny mají nepříliš výraznou skulptaci viz a jejich lesk je lehce vyšší. Charakteristickým místem nálezu je okolí obce Lhenice, především na místních jahodových plantážích. 4. Vltavíny z aluviálních náplavů kolem dnešních říčních toků Jedná se o vltavíny s nálezem v říčních terasách, jejichž vznik se datuje do holocénu nebo ke konci pleistocénu. Díky přemísťování ve vodních tocích mají vltavíny omletý povrch valounovitých tvarů a matnou barvu. Klasickým nalezištěm jsou Radomilice, Zbudov, České Budějovice a velmi zajímavé jsou nálezy na území hlavního města Prahy. (Hanus et al 2015, Procházka, Shonová 2001) Celkové množství vltavínové skloviny, která v třetihorách dopadla na dnešní území jižních Čech a jihozápadní Moravu, se odhaduje a pro lepší znázornění popisuje na kouli, která by měla průměr 14 m. U nalezených vltavínů v jižních Čechách je průměrná hmotnost 4 g, ale jsou zde i záznamy o nálezu vltavínů s hmotností 40 g. Vltavíny postupem času začaly být čím dál oblíbenější. S oblibou vltavínů stoupala i cena a počet sběračů. Sběr na polích nijak nezasahoval do rázu krajiny, avšak vltavínů bylo postupně méně a méně. Někteří sběrači se tak uchýlili k ilegální těžbě. K ilegálnímu kopání si často vybírali opuštěné pískovny nebo místa určená k melioraci. Posléze začali provádět tuto činnost i na polích a v lesích. Tito sběrači za sebou nechávají zničené lesy, nebo obrovské díry na polích, do kterých by mohl zapadnout i celý traktor. Průmyslová těžba vltavínu je spíše vedlejším produktem těžby stavebních materiálů. Těžba probíhá ve štěrkopískovnách a pískovnách. Největším místem průmyslové těžby vltavínu je Chlum nad Malší. (Hanus et al 2015) Besednice Besednice se nachází přibližně 25 km na jih od města České Budějovice. První vltavín zde byl nalezen v roce Toto naleziště dostalo od sběratelů přezdívku Ježkovna. Se zvýšenou oblibou vltavínů i zde probíhala nelegální těžba přibližně do roku 2000 a následně roku 2008 se začalo s průmyslovou těžbou vltavínů. Po skončení těžby v roce 2010 proběhla rekultivace terénu a byly tak vysázeny stromy. V Besednicích je vyhlášena přírodní památka se jménem Besednické vltavíny a sběr vltavínu je zde zakázán. I přes zákaz

29 pod pokutou však probíhají pokusy o těžbu vltavínů. Nelegální kopači jsou schopni přes noc vyhloubit jámu o hloubce až 6 m. Vltavíny z této lokality byly často v celotvarech disků, kapek a činek. Pro besednické vltavíny je typická bohatá a hluboká skulptace viz Mají tmavě zelenou barvu a matný lesk. Hlavně kvůli jejich vlastnostem a kráse jsou tyto vltavíny velmi ceněné a také často usazované do šperků ještě v neupravené podobě. Dalším využitím těchto vltavínů je i glyptika neboli umělecké rytí nebo řezání malých a velkých předmětů z tvrdých kamenů. V okolí Besednice, přibližně 1 km na severozápad, se nachází naleziště, které od sběratelů dostalo název Stoh. Vltavíny zde byly uloženy v terciérních jílech. Průměrná váha vltavínů je okolo 10 g. V minulosti zde probíhala nelegální těžba a v současnosti je naleziště vysbírané. Dalším nalezištěm je Nesměň, která leží na severu, přibližně 2 km od Besednice. (Hanus et al 2015) Dobrkovská Lhotka Dobrkovská Lhotka leží na jihovýchodě Čech přibližně 30 km od Českých Budějovic a 2 km od výše zmíněné Besednice. V okolí vesnice se nachází hned několik sběrateli oblíbených nalezišť. Velké množství nalezených kamenů z této lokality pochází z naleziště Zatáčka, nebo také Bažiny, které je 300 m na východ od vesnice. Toto místo bylo velmi nepřehledné z důvodů velkého množství vody, a hlavně také kvůli ilegálním těžařům, kteří terén poškodili. V současnosti je naleziště téměř vytěžené a pomocí rekultivace na místě vznikly 4 rybníky. Zdejší vltavíny jsou větší než nálezy z okolních nalezišť. Mají velmi jemnou skulptaci viz a barva je ve většině případech zelená, ale jsou zde i výjimky vltavínů hnědé barvy. Jejich průměrná hmotnost se pohybuje okolo 10 g, ale často jsou i několikanásobně těžší. Další naleziště zvané Parýz je přibližně 500 m východně od vesnice. Vltavíny jsou obsaženy ve koroseckých štěrkopíscích. Se svojí hlubokou skulptací jsou si velmi podobné s vltavíny z Besednice. Pro sběratele jsou vltavíny z Dobrkovské Lhotky cennější než vltavíny z Besednice. (Hanus et al 2015) Chlum nad Malší Chlum nad Malší leží 20 km jižně od Českých Budějovic. V okolí vesnice se nachází hned několik nalezišť a už vytěžené lokality jako jsou Malý Chlum a Marouškovo pole

30 Nejdůležitějším, a také největším z nich, je pískovna viz Obrázek 10, která byla otevřena už v roce V minulosti byla pískovna po dobu 20 let nelegálně dobývána. Následně zde proběhl geologický průzkum a začala těžba štěrkopísku a jako vedlejší produkt se dobývaly vltavíny. Dalším nalezištěm jsou lesy a pole v okolí, kde celkem často probíhají sběry. Pískovna je rozhodně nevydařenější naleziště jihočeských vltavínů. Těžba zde umožnila jít do hloubky až 15 m, zatímco u nelegální těžby to byla hloubka pouhé 3 m. Vstup do pískovny neoprávněným osobám není povolen a pokusy o vniknutí se trestají. Vltavíny z pískovny jsou kvalitnější než při sběru na polích, kde dochází k jejich ničení vlivem orby. Velikost vltavínů z pískovny je dost různorodá. Průměrně dosahují hmotnosti 4 g, ale často jsou zde nacházeny i s hmotností 70 g. Mají hedvábně zelenou barvu a lehkou pravidelnou skulptaci viz na teoreticky všech tvarech. Vedle vltavínu je s těžbou spojený výskyt odrůd křemene křišťál a záhněda. (Hanus et al 2015, Dehner 2009) Obrázek 10: Pohled na Chlumeckou pískovnu, foceno z jihovýchodu. (Mysliveček 2013) Jakule Naleziště Jakule se nachází 35 km jihozápadně od Českých Budějovic v třeboňské pánvi. Od roku 1975 se zde v nynější pískovně sbíraly vltavíny. Další pískovna byla otevřena nedaleko, odkud pocházejí vltavíny o velikosti do 1 cm. Celkový počet nalezených vltavínů čítá 1065 kusů a dohromady váží pouhých 631 g. Nejhojnější typ je Muong Nong viz a právě z tohoto místa byl poprvé nalezen a popsán na území České republiky. V okolí Jakule je ještě několik lokalit s výskytem vltavínů a jsou to Bor, Kramolín, Lipnice a další. Zdejší vltavíny neoplývají krásou, ale jsou zajímavé z hlediska vzniku. (Hanus et al 2015)

31 Jankov Jankov je obec, která se nachází přibližně 12 km na západ od Českých Budějovic. Zdejší naleziště, které se nachází 500 m od Jankova, bylo vystaveno nelegální těžbě a terén trpí následky zběsilého kopání. Vltavíny se nacházejí ve štěrkopíscích vrábečského souvrství na tektonickém zlomu, který je vyplněn jíly. Nepropustná vlastnost jílu nepustila k vltavínu huminovou kyselinu, takže povrch nalezených vltavínů je teoreticky původní. Jankov patří mezi nejbohatší jihočeská naleziště. Lokalita je také nalezištěm dvoubarevných vltavínů. Na nalezišti v Jankově je velká většina nalezených vltavínů ve tvaru kuliček. Jejich povrch je jemně naleptaný a vytváří mikroskopickou skulptaci viz Vlivem vnitřního pnutí se celotvary rozpadají na malé kousky, a právě kvůli této vlastnosti nenajde uplatnění v broušení. Koroseky Koroseky se nachází 10 km na jihozápad od Českých Budějovic. Toto místo se řadilo mezi nejrozlehlejší naleziště v jižních Čechách. Sběr vltavínů probíhá na polích za obcí viz Obrázek 11 a dalším zdrojem vltavínů byly i tři pískovny v lesích. Dvě z nich už nejsou v provozu a jedna je dokonce zavezena skládkou. Poslední pískovna je funkční, avšak zabezpečena proti vstupu. Pískovny nebyly jenom nalezištěm vltavínů, ale na stěnách šlo pozorovat uložení vrstev sedimentů. Dalším jevem k pozorování jsou i mrazové hrnce, které se objevují velmi zřídka. Štěrkopísky obsahující vltavíny zde mají maximální mocnost 15 m a zřídka jsou proložené i jílem. V okolí obce jsou i další naleziště: Jamné, Kroclov a Záhorčice. (Hanus et al 2015) Obrázek 11: Pole u Korosek s výskytem vltavínů. (Mysliveček 2015)

32 Krasejovka Naleziště u malé vesnice Krasejovka je na jihu u silnice, která vede z Českých Budějovic do Velešína. Na tomto místě se vltavíny převážně sbíraly na polích, ale prováděla se i nelegální těžba. Lesy po těchto nelegálních kopačích jsou zdevastované šachtami o hloubce až 5 m viz Obrázek 12. Vltavíny odtud jsou velmi kvalitní a jejich průměrná hmotnost se pohybovala okolo 10 g. Jsou zde i záznamy o nalezu s hmotností větší než 100 g. Charakteristické vltavíny s bílým povlečeným povrchem mají svá naleziště na dvoře Bartochov, vzdálená jsou jen pár metrů od vesnice. V okolí vesnice je mnoho dalších nalezišť jako jsou Bukovec, Dolní Svince, Dolní Třebonín, Kamenný, Milíkovice a další. (Hanus et al 2015) Obrázek 12: Negativní dopady nelegální těžby vltavínů v lesích u Krasejovky. (Mysliveček 2012) Netolicko Město Netolice leží přibližně 25 km na západ od Českých Budějovic. V okolí města se nachází několik nalezišť. Naleziště Brusná leží 7 km od města a probíhá zde průmyslová těžba vltavínů. Další naleziště je i v okolí Horních Chrášťan, které je vzdáleno přibližně 1 km od Brusné. Zdejší vltavíny se vyskytují ve dvou podpovrchových vrstvách. V horní vrstvě, která je těsně pod povrchem jsou vltavíny lesklé. Ve spodní vrstvě jsou vltavíny šedé a naleptané. V této lokalitě jsou velmi hojné nálezy typů Muong Nong viz 2.3.1, dvojbarevné vltavíny, dále pak vltavíny s lechatelieritem viz a další jevy velmi ceněné sběrateli

33 Slavná naleziště Na kachně a Mertal se nachází na jih od Netolic. V současnosti jsou už naleziště oplocená a vyhrazená na pěstování jahod a rybízu. (Hanus et al 2015) Radomilicko Vesnice Radomilice leží přibližně 30 km na severozápad od Českých Budějovic a 7 km na jihovýchod od Vodňan. Vltavíny pocházejí od sběrů z polí, která se rozkládají kolem železniční tratě. Charakteristické radomilické vltavíny vynikají mezi ostatními jihočeskými vltavíny hlavně svou barvou a malým obsahem bublin. Sběratelé tuto světle zelenou barvu řadí mezi nejkrásnější z barev vltavínů. Radomilické vltavíny jsou velmi žádanou surovinou pro fasetové broušení. Jejich hmotnost je průměrně větší než u vltavínů z ostatních nalezišť. Největší jihočeský vltavín s hmotností 160 g pochází právě z těchto míst. Další odlišností těchto vltavínů je i chemické složení. Má menší podíl železa a větší obsah oxidu křemičitého. Radomilické vltavíny podstoupily velký transport a tím se jejich povrch omlel i s původní skulptací viz Na vltavínech z rezatých jílů se výjimečně vyskytuje mikroskulptace, která má za následek matný povrch. Další naleziště těchto vltavínů se nachází v obci Malovice, konkrétně v okolí malé vesnice Malovičky. Vltavíny se stejnou podobou lze nalézt v další lokalitách jako jsou Čavyně, Dubenec, Podeřiště, Protovín, Rábín, Strpí a Zbudov. Typ Muong Nong lze pak najít u Chelčic a Truskovic. (Hanus et al 2015) Slavče u Trhových Svinů Naleziště Slavče se nachází 25 km na jihovýchod od Českých Budějovic a přibližně 7 km na jih od Trhových Svinů. Tato lokalita byla nejdříve před veřejností skrytá. Po objevení bylo toto místo vystaveno nájezdům ilegálních kopačů, kteří krajinu ve Slavči zdevastovali kopáním tunelů v hloubce přesahující 6 m viz Obrázek 13. Naleziště Slavče se řadí mezi nejhojnější lokality. Vyskytují se zde vltavíny všech aerodynamických tvarů, přičemž nejhojnějšími jsou kapky, disky a piškoty. Vltavíny z této lokality jsou často rozdělovány na 2 typy. Slavečské řezané vltavíny jsou kousky celotvarů, které se rozpadly vlivem vnitřního pnutí při chladnutí vltavínové skloviny. Dalším velmi hojným typem jsou vltavíny typu Muong Nong viz s barevnou vrstevnatostí. Jedná se o vltavíny, které jsou méně průhledné než ostatní. Obecně slavečské

34 vltavíny mají průměrnou velikost a jejich barva je láhvově zelená. Jejich lesk se postupem času měnil od lesklých až po zašedlé. Skulptace viz se odvíjí od okolních sedimentů, ve kterých byly vltavíny nalezeny, ale často je hluboká a velmi krásná. Slavče má hojný výskyt limonitových konkrecí, ve kterých často bývají zarostlé vltavíny. Tyto vltavíny jsou pak následně velkou ozdobou sbírek všech sběratelů. Další naleziště je Něchov, který leží severozápadně od Slavče. (Hanus et al 2015) Obrázek 13: Stav lokality Slávče po nelegálních kopačích. (Welser 2008) Týn nad Vltavou Město Týn nad Vltavou se nachází přibližně 30 km na sever od Českých Budějovic. Jak již bylo zmíněno výše, tak právě z tohoto místa pochází první kousek vltavínu, který byl nalezen hrabětem Františkem Josefem Kinským a popsán profesorem Karlovy univerzity v Praze Josefem Mayerem v roce Vltavíny se vyskytují v okolí města převážně na říčních terasách a na polích, ale taky i při výkopových a melioračních pracích. Vltavíny z této oblasti jsou omleté i zachovalé a jejich výskyt není hojný. Největší nalezený vltavín má hmotnost 60 g. Další lokalita Březí se nachází pouhých 5 km na jihozápad od Týna nad Vltavou. Vltavíny z této lokality jsou transportované a omleté. Jejich výskyt také není velmi hojný. Největší kus vltavínu vážil 70 g. Mezi další lokality s výskytem vltavínů patří Zaluží u Týna,

35 Dříten i v okolí jaderné elektrárny Temelín. Drobné vltavíny se nedávno našly i u Býšova. (Hanus et al 2015) Vrábče Vesnice Vrábče se nachází přibližně 10 km na jihozápad od Českých Budějovic. Hlavním místem výskytu vltavínů v 80. letech byla pískovna vzdálená 700 m od vesnice, která je také někdy nazývána Vrubice nebo Vrábečská Ježkovna. Vltavíny byly umístěny v koroseckých štěrkopíscích. Jejich výskyt byl spjat s valouny záhnědy, které od sběratelů dostaly přezdívku klamáky. Vltavíny z této pískovny mají výraznou zelenou barvu a skulptace viz3.3.3 je velmi různorodá. Povrch nalezených vltavínů se pohybuje v rozmezí od velmi jemného až po velmi ježatý. Další výskyt vltavínů je na polích směrem k obci Záhorčice, kde se také nachází významné naleziště Baba v okolí vesnice Černý Dub. Vltavíny se zde nacházejí v koroseckých vrstvách. Prodělaly transport a jejich skulptace je jamkovitá. Naleziště Baba je často vystavena nelegální těžbě viz Obrázek 14. Mezi významná naleziště můžeme zařadit také lokalitu Nová Hospoda, která leží na sever od obce Vrábče. Dále pak lokalita Adámek, která se nachází mezi obcemi Slavče a Habří. Vltavíny z těchto významných lokalit jsou krásně skulptované, ale i omleté po transportu od místa dopadu. (Hanus et al 2015, Dehner 2009) Obrázek 14: Charakteristický vzhled lokalit zasažených nelegální těžbou vltavínů. (Mysliveček 2013)

36 3.4.2 Západočeská naleziště První zmínka o nálezu na západě Čech byla v roce Vltavíny byly uloženy v třetihorních a mladších sedimentech v blízkém okolí Jesenické přehrady, konkrétně jeden kilometr na západ od obce Okrouhlá blízko Chebu. Výskyt vltavínu na Chebské pánvi je oproti Jihočeským nalezištím velmi malý. Průměrně se za celý den hledání podaří nalézt pouze 1 vltavín. Největší šance je v lokálních pískovnách. Vltavíny ze západních Čech jsou spíše tmavších odstínů zelené barvy s matným povrchem, ale mezi nálezy se objevují snad všechny možné barevné odstíny od světle zelené po olivově hnědou. Vltavíny jsou převážně nalézány v celotvarech a na jejich povrchu jsou znatelné šlíry. Jsou malé a průměrná hmotnost jsou pouhé 3 g. Největší vltavín nalezený na západě Čech váží 35 g. První nálezy v této oblasti jsou přisuzovány velké náhodě, teprve až po nějaké době se hledání vltavínů rozšířilo do pískoven v okolí, které byly vybudovány v sedimentech valdštejnského souvrství. Pískovna Dřenice není pro veřejnost běžně přístupná, ale i tak se řadí mezi hlavní naleziště. Dalším nalezištěm je štěrkopískovna v obci Velký Luh. Z této štěrkopískovny pocházejí maličké vltavíny s průměrnou hmotností okolo 0,8 g. Malá pískovna mezi Obilnou a Nebanicemi je zdrojem malých transportovaných vltavínů. Vltavíny se zde nacházejí pod 3 m tlustou vrstvou štěrkopísku. (Hanus et al 2015) Moravská naleziště V minulosti byly moravské vltavíny nazývány jako moravity. První zmínka o moravských vltavínech spadá do roku 1878, kdy profesor František Dvorský z gymnázia v Třebíči, nalezl u Kožichovic tehdy láhvový kámen. Tento kámen byl následně poslán do vídeňského geologického ústavu, kde byla zjištěna podobnost s vltavíny z jihu Čech, které byly popsány přibližně o 100 let dříve. Chemické složení moravských vltavínů se liší od jihočeských vltavínů především ve větším obsahu železa a oxidu hlinitého. Výskyt vltavínů na Moravě je méně hojný, ale pro některé sběratele jsou nalezené kousky o to vzácnější. Jsou velmi otřelé dlouhým transportem a ani jejich obyčejný tvar nepřispívá na jejich estetičnosti. Snad jediná věc, kterou převyšují jihočeské vltavíny, je jejich průměrná hmotnost, která dosahuje 13,5 g. Největší moravský vltavín byl nalezen v 70. letech u Slavic s hmotností dosahující 258,5 g

37 Moravské vltavíny mají nejčastěji tmavě zelenou barvu s odstíny hnědé. Velmi zřídka se vyskytují i dvojbarevné vltavíny. Jejich skulptace viz je omletá kvůli transportu a pro nováčky sběratele je tak velmi obtížně tyto kameny rozpoznat při polních sběrech. Výskyt moravských vltavínů je mnohonásobně menší než v jižních Čechách, a právě proto krajina v okolí nalezišť téměř není vystavena nájezdům kopačů. (Hanus et al 2015) Třebíč a okolí Město Třebíč leží přibližně 70 km západně od Brna. V okolí města se nachází několik nalezišť. Jižně od městské polikliniky je pole s výskytem vltavínu nazývané Vídeňský rybník, dále tímto směrem se nachází lokalita Terůvky. V blízkosti městské části Slavice se rovněž nachází několik lokalit. Nejznámější z nich je naleziště Kostelná, kde byl nalezen jeden z největších vltavínů vůbec, jeho hmotnost činila 258,5 g. Šťastný sběratel si o tomto nálezu nejprve myslel, že našel zmrzlého krtka. Údajně nejbohatší naleziště moravských vltavínů je pole nazývané Achtele, umístěné západně od Slavic. Na východ od Třebíče se nachází další z klasických nalezišť s označením Malá Krochota. Na tomto nalezišti se vyskytují vltavíny spolu s Ametysty, křišťály, záhnědami a občas se v usazeninách s mocností 4 m vyskytne s rutilem. Lokalita Mikulovice leží přibližně 2 km od Slavic. Na místních polích byl v roce 2009 nalezen omletý vltavín s hmotností 113 g. Vltavíny se vyskytuji v mnoha dalších lokalitách, jako jsou například pole v okolí Kojetic, Kracovic, Horního Újezda, Štěpánovic, Šebkovic a také kolem Náměstí nad Oslavou. Dukovany Obec Dukovany se nachází přibližně 50 km jihozápadně od Brna. V Dukovanech a v jejím širokém okolí je velké množství lokalit s výskytem vltavínů. Při stavbě jaderné elektrárny byla velká pravděpodobnost nalezení velmi pěkných kousků. Pás vltavínonosných uloženin s mocností až 20 m se nachází právě mezi obcemi Dukovany a Dalešicemi. Tuto oblast lze rozpoznat podle oblázku s velikostí kolem 4 cm. Oblázky jsou ve většině případů různé odrůdy křemene, ale převládá zde klasický bílý křemen. V oblasti vltavínonosných uloženin se nachází i obec Slavětice, odkud mimo jiné pochází jedny z nejhezčích moravských vltavínů. V případě, že vltavíny nalezené v této oblasti mají hlubokou skulptaci viz 3.3.3, označují se jako slavětičtí ježci. V sousední obci Rouchovany se vltavíny vyskytují v rozsypech na břehách řeky Rouchovanky. (Hanus et al 2015)

38 Vltavíny z Dukovan a okolí mají většinou olivově zelenou barvu a jsou pravidelnějších tvarů. S průměrnou hmotností 6 12 g se řadí mezi nejmenší z moravských vltavínů. Největší nalezený vltavín z této lokality váží 150 g a je vystavený v Moravském zemském muzeu v Brně. Do Dukovanské oblasti můžeme zařadit i další lokalitu Mohelno, která se nachází přibližně 2 km na severovýchod od obce Mohelno. V této lokalitě je pravděpodobnost nálezu vltavínů větší, než je u ostatních moravských nalezišť. Největší zdejší vltavín má hmotnost přesahující 100 g. Vltavíny se vyskytují na polích a jsou doprovázeny valounky křišťálu a ametystu. Jejich tvar je obecně pravidelný a barva tmavě olivová. (Hanus et al 2015) Okolí Moravských Budějovic a Znojma Tyto lokality můžeme zařadit mezi novější lokality s výskytem vltavínů. Lidé se čím dál více zajímají o vltavíny, a právě díky tomu se rozšiřují prozkoumávaná území. Ačkoliv výskyt moravských vltavínů není tak hojný jako v jižních Čechách, stále nová naleziště se objevují jižněji a také východněji od původních nalezišť na Moravě. V Moravských Budějovicích se nachází hned několik nalezišť, příkladem jsou lokality Krnčice a Kosová. Z naleziště Jacková, které se nachází 2 km na jihozápad od Moravských Budějovic, pocházejí jedny z hezčích vltavínů. Jsou menší, střepinkovité a jejich výskyt není hojný, neboť pochází ze sběru na polích. Omleté a ohlazené vltavíny můžeme nalézt v okolí Lukova. Naleziště v okolí Znojma se převážně nacházejí na východě. Oblíbené lokality sběratelů jsou v okolí Čejkovic, Kuchařovic, Mackovic, Oleksovic a Suchohrdel. Znojemské vltavíny jsou ve většině případů zaoblené a jejich povrch je sametově skulptovaný. Vltavíny jsou zde v podobě malých valounků. Zajímavostí je, že jižně od Znojma se vltavíny skoro vůbec nevyskytují. Evidujeme zde pouze jeden záznam o nálezu, a to v meandru Šobes na řece Dyji v Konicích. (Hanus et al 2015, Trnka, Houzar 1991)

39 4 VÝZNAM A VYUŽITÍ VLTAVÍNŮ 4.1 Všeobecné využití vltavínů Vltavín a člověk se spolu doprovázejí už od dávných dob prvního lidského osídlení Evropy. První poznatky o opracovaných vltavínech pochází ze starší doby kamenné paleolitu. Jednalo se o vltavíny, které měly vysokou kultovní hodnotu a vlivem obchodu se z původních nalezišť v jižních Čechách a Moravě dostaly i do Rakouska. První nástroje byly vyrobeny neandrtálským člověkem. Typická drásadla se nalezla u Ločenic a byla vyráběna z diskových vltavínů. Vyrobené nástroje neměly příliš velkou užitnou hodnotu, zvlášť ve srovnání s nástroji z ideálního pazourku a rohovce. Nejznámější vltavíny, které byly opracovány paleolitickým člověkem, se nalezly na území dnešního Rakouska, konkrétně ve Willendorfu. Odtud mimo jiné pochází i soška Willendorfské Venuše. Další podobné nálezy pocházejí z Gudenusovy jeskyně nedaleko Kremsu. Tyhle nálezy řadíme do periody aurignacké. Velmi běžně se opracované vltavíny nalézají na sídlištích i stanovištích lidí na jihu Čech z mezolitického okruhu. Tato kultura se často nazývá termínem otavien, neboli Otava- Kultur. Artefakty z této kultury často pocházejí z míst, kde se vltavíny hojně vyskytují, ale i na místech vzdálenějších. (Procházka, Shonová 2001) Z období neolitu je velké množství zpráv o nálezech vltavínů z jižních Čech i z jižní Moravy. Nejznámější nalezený vltavín z této doby je neopracovaný dokonalý disk z opevněného sídliště Skřipina u Mohelna na jihozápadní Moravě. Od neolitického období nejsou další archeologické ani žádné písemné záznamy, skoro jako by vltavín přestal existovat. Důvodem pro tuto zajímavost může být fakt, že ve středověku byly všechny zelené kameny obecně nazývány termínem smaragd, chryzoberyl nebo chryzolit. Velmi zajímavý je Balbínův popis smaragdu z českých zemí. Zarážející na tom však je, že smaragd je drahokam, který se v naší zemi prakticky nevyskytuje. Z toho vyplývá domněnka, že se jednalo o český tektit vltavín. V místech výskytu se vltavíny využívaly především k výzdobě církevních kultovních předmětů, příkladem může být monstrance z Netolic, která byla popsána už v minulém století, a kalich z Lišova. Oba tyto artefakty se bohužel ztratily. Zejména vltavínem zdobený kalich, který

40 by mohl být milníkem při identifikaci vltavínu, ze kterého měl být údajně vyroben svatý grál. Vltavínem můžeme nazvat i drahokam prostých lidí, neboť právě rolníci byli ti, kteří si těchto kamenů všímali při práci na poli. V Radomilicích byl tento kámen zahrnut i do lidových zvyků, kde mládenec musel předat vltavín své vyvolené ještě před svatbou. Tento zvyk měl být zárukou štěstí a porozumění v manželství. (Procházka, Shonová 2001) Vltavíny ve šperkařství V druhé polovině 19. století byly vltavíny broušeny a následně využívány jako ozdobný kámen do hlavic vycházkových holí nebo jako přívěsek na řetízku u kapesních hodinek. To, že byl o vltavíny, které byly určeny ke šperkařství, zájem, nasvědčuje Jubilejní zemská výstava v Praze roku Zde byly představovány vltavíny volně nebo už jako celek ve špercích. Ve schwarzenberském pavilonu byly dále vystaveny vltavíny z vlastnictví knížete Adolfa Schwarzenberga. Vltavín se zařadil do významné šperkařské skupiny, vedle českých granátů, říčních perliček a rubínů, byl zasazován do šperků. V období secese se stal velmi oblíbeným a spolu s českým granátem byl považován za český národní kámen. Obliba vltavínu po jubilejní zemské výstavě začala upadat. Mezi hlavní důvody tohoto úpadku bylo zasazování vltavínu do bižuterního kovu a dále fakt, že se vyskytovali nepoctiví brusiči, kteří zaměnili vltavíny za obyčejné zelené láhvové sklo. V této době se vltavínům přezdívalo německy Bouteillenstein, což znamená láhvový kámen. Ve 2. polovině 20. století nastala pro vltavíny obnova zájmu. Impulz k obnově nastal po daru od švýcarské vlády pro anglickou královnu Alžbětu k 10. výročí korunovace. Jednalo se o šperk, ve kterém je kombinace diamantů, černých perel a přírodního vltavínu, to vše je zasazeno v platině. (Hanus et al 2015, Kouřímský 1986) Moderní šperkařská tvorba preferuje užití přírodních vltavínů viz Obrázek 16. Nejčastěji užívané tvary jsou kapky a disky. Důvodem užití přírodních kamenů je jejich unikátnost, a tak nemůže dojít k výrobě dvou stejných šperků. V případě poškození povrchu, ke kterému často dochází při těžbě vltavínů nebo při výrobě šperků, lze opravit naleptáním kyselinou fluorovodíkovou. Velmi oblíbenou formou zpracování je glyptika viz Obrázek 15. Nejčastěji se můžeme setkat s kamejemi, které mají motivy dívčích hlav, ale i motivy znázorňující zvířata a rostliny. Přirozená skulptace viz vltavínů je zde využívaná

41 ke znázornění vlasů, popřípadě hřívy. Glyptiku vltavínu dostal darem také papež Jan Pavel II., a to při příležitosti blahoslavení sv. Anežky České. Glyptika znázorňovala ukřižování. Mimo jiné vlastnil také i vltavínový růženec. Obrázek 15: Velmi oblíbené zpracování. Zleva hlava orla a Ježíše. (Topgeo shop 2018) V současné době se zájem o broušené vltavíny zvyšuje, důvodem může být snadné ověření pravosti kamene. Vltavíny jsou broušeny, aby vynikla jejich individuální zajímavost, příkladem může být skulptace viz nebo bublina. Dále se brousí do oblíbeného tvaru briliantu. V současnosti se masově rozvíjí výroba vltavínových šperků zejména v dílnách soukromých klenotníků a renomovaných firem jak u nás, tak i v zahraničí. Příkladem české firmy je družstvo Granát v Turnově. (Hanus et al 2015) Obrázek 16: Stříbrné přívěšky s vltavíny. (Kurfiřtová 2015)

42 4.1.2 Vltavíny a ezoterika Už od pradávna je vltavín spojen se silným energetickým nábojem, který se využíval k léčbě a terapii. Způsob léčby přikládáním drahých kamenů je jeden z nejstarších způsobů využití těchto přírodních pokladů. Toto léčitelství se znovu rozvíjí v zemích, které si dnes už automaticky spojujeme s velkým rozvojem technologií. Jsou to země jako USA, Velká Británie, Japonsko a další. Vltavíny jsou v ezoterice považovány za očistný kámen ve všech rovinách. Pro svou výraznou zelenou barvu je přiřazován k srdeční čakře. Srdce je ztělesněním pravé a bezpodmínečné lásky. Srdeční čakra spolu s ostatními čakrami z horních oblastí hrdla, temene a čela, nás navádí k poznání boží lásky a jednoty. Srdeční čakra je velmi často považována za bránu do duše a nošením přívěsku s vltavínem se otevře a podpoří tak naše sociální cítění. Dále zbavuje stresu a podněcuje spontánní myšlení. Tohle nám také umožňuje žít přítomností, ve které nejsou žádné negativní vzpomínky ani obavy nebo představy z nadcházející budoucnosti. Nošením přívěsku s vltavínem získáme osobní svobodu, a s tím spojenou chuť do života s životodárnou energií, kterou ztrácíme při každodenních stresových situací. Vltavínové jemné vibrace ovlivňují i naše sny. Zatahují nás do dalekého kosmu a také v nás rozvijí telepatické a jasnovidné schopnosti. Jelikož vltavíny ovlivňují vnitřní čakry a vědomí, tak nesmíme opomenout i osvícení, neboť celá duchovní cesta začíná cestou do sebe sama. Vltavín má také moc zbavit nás materiálních tužeb a všeobecné touhy cokoliv chtít a vlastnit. Pochopení a přijetí života bez této touhy je předpoklad k poznání, že šťastný a spokojený život nezávisí jen na hmotném vlastnictví. S pomocí vltavínů klidněji zvládáme krizové situace, které se za normálních okolností zdály neřešitelné. (Hanus et al 2015, Simmons, Warner 1988) 4.2 Kvalita a cena vltavínů V poslední době se rozšířilo investování do drahých kamenů, a to včetně vltavínů. V minulosti bylo velmi obtížné do vltavínů investovat, neboť neexistoval způsob, jak vltavíny správně ohodnotit. Cena byla stanovena váhou a pak kvalitou, kterou si každý vysvětloval dle vlastního uvážení. Následkem toho byla nejistota kupujících, zda kámen

43 nepřeplatili a jestli v případě prodeje dostane za vltavín stejnou cenu. Vodítkem pro všechny sběratele, obchodníky i investory se staly hodnotící tabulky vytvořené Přemyslem Duškem. (Hanus et al 2015) Tabulka 1: Hodnocení poškození vltavínů, přejato od Hanus et al 2015, upraveno. Kritéria hodnocení Poškození Označení Hodnocení Bez poškození poškození pouhým okem nerozpoznatelné AA 1,4-1,8 Malé oťuk 1 až 3 mm, nepatrné setření skulptace A 1,1-1,3 Střední oťuky či úlom 4 až 8 mm, drobné setření skulptace B 0,9-1,0 Velké poškození vážně narušující dojem, pro sběratele již nevhodné C 0,7-0,8 Surovina pro další zpracování celkově poškozený kámen, který již dále nehodnotíme D 0,4-0,6 Tabulka 2: Hodnocení skulptace vltavínů, přejato od Hanus et al 2015, upraveno. Kritéria hodnocení Skulptace Označení Hodnocení Mimořádná 1 0,7-0,9 Velmi pěkná 2 0,5-0,6 Pěkná 3 0,3-0,4 Částečně ohlazená 4 0,1-0,2 Ohlazená bez označení bez hodnocení Zohledňuje se i kvalita skulptace vzhledem k charakteru kamenů z konkrétního naleziště

44 Tabulka 3: Hodnocení tvaru a významnosti vltavínů, přejato od Hanus et al 2015, upraveno. Kriteria hodnocení Tvar a rarita Označení Hodnocení Dokonalý celotvar, kapka, činka, disk, ovál. Rarity: zaniklá a ceněná lokalita +++ 1,2-2,2 Celotvar, kapka, činka, disk, ovál ++ 0,6-1,1 Rarity: žádaná lokalita, rotace, dělený, větší bublina, Muong Nong, dvoubarevný + 0,4-0,5 Nezajímavý Bez označení Bez hodnocení Tabulka 4: Hodnocení výjimečnosti vltavínů, přejato od Hanus et al 2015, upraveno. Kritéria hodnocení Výjimečnost Označení Hodnocení Absolutně mimořádný!!! 1,3-2,2 Mimořádný!! 0,7-1,2 Vhodný do sbírky! 0,4-0,6 Běžný Bez označení Bez hodnocení Tabulka 5: Obvyklá cena za 1 g v roce 2014, přejato od Hanus et al 2015, upraveno. Váha Cena za g Váha Cena za g 0 2 g 50,-/g g 140,-/g 3 5 g 65,-/g g 155,-/g 6 9 g 80,-/g g 170,-/g g 90,-/g g 185,-/g g 110,-/g g 210,-/g g 130,-/g g 250,-/g

45 4.2.1 Hodnocení v praxi K hodnocení byl použit vltavín, který mi byl darován na výletu s panem MUDr. Miroslavem Procházkou viz Obrázek 17. V hodnocení nemám žádné zkušenosti a následující výsledek nemusí odpovídat reálné hodnotě. Po prohlédnutí vltavínů určíme poškození viz Tabulka 1. Vltavín je velmi poškozený a přiřazujeme mu hodnocení C s indexem ceny 0,7 Skulptace vltavínu viz Tabulka 2 se zdá být částečně ohlazená, proto vltavín označíme 4 s indexem ceny 0,1. Dalším kritériem hodnocení je tvar a rarita viz Tabulka 3. Na vltavínu jsou lomné plochy a tvar není nijak zajímavý. Původ vltavínu je neznámý, proto vltavín opět neoznačujeme ani nehodnotíme. Posledním kritériem je výjimečnost viz Tabulka 4. V našem případě se zřejmě jedná o zcela běžný kousek a ve výsledku, stejně jako u předchozích dvou kritérií, neoznačujeme ani nehodnotíme. Výsledné hodnocení vltavínu je tedy C4. Nyní sečteme všechny hodnoty (0,7+0,1 = 0,8), index ceny je 0,8. Hodnocený vltavín váží 9 g a cena za g viz Tabulka 5 je přibližně 80 Kč (9 x 80 = 720), obvyklá cena vltavínu je 720 Kč. Následně obvyklou cenu vynásobíme konečným indexem ceny (720 x 0,8 = 576). Výsledná cena hodnoceného vltavínu by mohla být 576 Kč. Obrázek 17: Hodnocený vltavín se sbírky autora. (Klimesch 2018)

46 4.3 Využití vltavínů ve vědě Syntetické vltavíny Vltavíny se v dnešní době vyznačují velkým zájmem, s čímž je spojené i zvyšování ceny za jednotlivé kusy. Už v minulosti byly vltavíny nahrazovány za obyčejné láhvové sklo, ale dnes je napodobování vltavínů úplně na jiné úrovni. Padělky pocházejí převážně z Číny a jsou dvojího druhu. Padělky, které jsou vyrobeny s pečlivostí, a hlavně se znalostmi. Tyhle kousky se umísťují mezi přírodní vltavíny a laik většinou nemá šanci poznat rozdíl. A pak tu jsou padělky, které jsou spíše pro smích. Naštěstí pro všechny jsou zde už velmi pokročilé gemologické metody pomoci, díky nimž jsme schopni rozeznat pravé vltavíny od skel i moderních padělků. Umělé neboli syntetické, vltavíny se oproti přírodním moravským a jihočeským vltavínům vyznačují velmi vysokým leskem viz Obrázek 18. U přírodních vltavínů je povrch podmíněn místem uložení a případným transportem. Skulptace viz transportovaných vltavínů je omletá a následně po uložení je obnovena přirozeným rozpouštěním. Syntetické vltavíny mají matný a mírně obroušený povrch, který pravděpodobně vzniká vyleptáním odlitku kyselinou fluorovodíkovou a rychlým obroušením ve válivém nebo vibračním tumblerovacím bubnu. Vytváření skulptace na umělých vltavínech probíhá selektivně. Na dvou kamenech bylo nalezeno malé množství laku a na dalším kusu malé množství vosku. Lak a vosk se pravděpodobně používá k pokrytí povrchu, aby skulptace byla co možná nejvíce různorodá. U vltavínů (a tektitů vůbec) je charakteristická vlastnost vnitřní pnutí viz 3.3.7, která se výrazně projevuje na celotvarech a je zjišťována pomocí polariskopu. Nálezy vnitřního pnutí byly identifikovány i u syntetických vltavínů. U střepů přírodních vltavínů se vnitřní pnutí ztrácí a v polariskopu je úlomek stále černý. Stejně to vypadá i u syntetických vltavínů. Stejných výsledků dosahuje i vystavení přírodního i syntetického vltavínu v Chelsea filtru, a to tím, že barva zůstává stejná i bez použití filtru. I při využití UV krátkovlnného i dlouhovlnného záření jsou oba typy vltavínů nečinné. Ve výsledku nejsou polariskop, Chelsea filtr ani UV záření vhodné k ověřování pravosti vltavínů. (Hanus et al 2015) Pro určovaní pravosti vltavínů bylo potřeba vymyslet test, který by byl nedestruktivní. Nejvhodnějším testem se zdá být pátrání po lechatelieritu viz 3.3.1, a to dvojím způsobem

47 První způsob je v podobě inkluzí uvnitř hmoty vltavínů a druhý způsob hledá lechatelierit na povrchu. Na první způsob se využívá lupa a aplikuje se na broušené vltavíny. U druhého způsobu se využívá horizontální gemologický mikroskop a ponoření do benzenu nebo lněného oleje. Další metoda rozpoznání pravosti vltavínů, která se osvědčila a její použití je v gemologii stále častější, je romanovská spektroskopie. (Hanus et al 2015) Obrázek 18: Ukázka syntetického vltavínu s příliš pravidelnou skulptací. (Hanus 2018) Sbírky vltavínů V českých muzeích si vltavíny našly své uplatnění. Významné sbírky se nacházejí v regionálních muzeích. Jedno takové se nachází i v centru jihočeských nalezišť v Českých Budějovicích. Zdejší sbírka čítá přes 9000 kusů. Týn nad Vltavou se také může pyšnit sbírkou vltavínů v Městském muzeu. Expozice vltavínů v procházejícím světle obsahuje přes 1000 kusů. Muzeum vltavínů v Českém Krumlově nabízí velmi zajímavou expozici vybraných vltavínů v tubusech viz Obrázek 19. Moravské vltavíny mají svou nemalou expozici v Západomoravském muzeu v Třebíči. Tato sbírka má přibližně 3000 kusů. Největší sbírka moravských a jihočeských vltavínů se nachází v Národním muzeu v Praze. Národní muzeum má ve své správě přes kusů. Nachází se tu i skvosty, které pocházejí ze současné poslední průmyslové těžby vltavínů z pískovny v Chlumu nad Malší. Znojmo ve svém Jihomoravském muzeum má jednu z menších sbírek vltavínů s počtem 400 kusů. Další menší sbírky se nachází i za hranicemi České republiky. Jedna z nich je v Bratislavě ve Slovenském národním muzeu. (Hanus et al 2015)

48 Obrázek 19: Pohled na část současné expozice v tubusech v Muzeu vltavínů. (Muzeum vltavínů 2018)