O nebezpečných špionech a demokracii

Transkript

1 O nebezpečných špionech a demokracii CEBES, Pořád ještě neutichá rozhořčení některých politiků a komentátorů nad Novoročním vznikem Centra proti terorismu a hybridním hrozbám a ani ministr vnitra neuspěl u prezidenta republiky s jeho obhajobou. Ale nesmíme opomíjet ani fakt, že k tomu aby si mohl člověk udělat obrázek o informaci samotné, je zapotřebí i možnost informaci svobodně nejen získat, ale i možnost si jí svobodně ověřit. A právě proto je zcela svobodný přístup k internetu zásadní. Bez něho si prakticky pouze malá část národa dokáže představit svoji existenci. Na tento životně důležitý fenomén našeho běžného života však číhá velké nebezpečí. V průtrži mračen pojmů a dojmů k anti-dezinformačnímu centru zcela zapadá vládní záměr na novelizaci zákona o Vojenském zpravodajství, který je v současné době na programu jednání Poslanecké sněmovny. Protože negativní reakce významně převažují, bylo by možno vznik a činnost státního anti-dezinformačního centra vnímat oprávněně, neboť tyto projevy pocházejí zejména od osob, které v minulosti pochybnostmi o pravdivosti svých výroků docela dost trpěly. Je to ale jenom další zbytečný úřad (psali jsme o tomto tématu podrobněji zde: 1

2 Je potřeba si blahopřát, že v České republice existuje poměrně značná možnost si ověřit informace, u kterých si jedinec nebude jist, zda jejich pravým účelem není vzbuzovat jiná očekávání než ta, která jsou pravděpodobná a mající za cíl vyvolat u části společnosti pocit nebezpečí, či jiné závažné újmy. Je to jen otázka znalosti prostředí, přístupu k informačním zdrojům a používání kritického myšlení ve vyhodnocování zjištěných faktů. Selský rozum v tomto případě nestačí, neboť ten je již dávno pod kuratelou čím dál tím více populárnějších populistů. K získávání a ověřování informací je alfou i omegou svobodný přístup k internetu. Bez něho si prakticky pouze malá část národa dokáže představit svoji existenci. Na tento životně důležitý fenomén našeho běžného života však číhá velké nebezpečí. V průtrži mračen pojmů a dojmů k anti-dezinformačnímu centru zcela zapadá záměr na novelizaci zákonů o Vojenském zpravodajství, o elektronických komunikacích a dalších, týkajících se tzv. kybernetické bezpečnosti a obrany. Na programu 54. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR má být tento návrh projednáván již ve druhém čtení (celý sněmovní tisk je dostupný zde: A hlídací psi svobody a demokracie (až na výjimky) mlčí a někteří dokonce mlží Armádní zpravodajské službě novela přihrává kompetence ke sledování internetu, monitorování uživatelů elektronických adres, vyhledávání klíčových slov a zájmových subjektů v rizikovém prostředí apod. Dokonce bude moci zasahovat do obsažených dat a měnit je. Poskytovatelům 2

3 internetových služeb určuje povinnost Vojenskému zpravodajství tyto pravomoci naplnit. Tajná služba postupuje a nakládá se zjištěnými informacemi zpravodajsky. Tedy bez dozoru orgánů činných v trestním řízení, přičemž k jejich shromažďování a využívání nepotřebuje žádné povolení státního zástupce ani nařízení soudce. Ve většině případů záleží pouze na rozhodnutí vedení služby samotné, schválení ministrem obrany nebo souhlasu vlády, tedy politické reprezentace, bez možnosti opravného prostředku. V případě zjištění závadového jednání podle navrhované novely může Vojenské zpravodajství učinit opatření k zablokování informačního zdroje. Takže vojáci vlastně budou moci sledovat každého a když se jim to (nebo ministrovi obrany, nadřízenému předsedovi strany či vlády, anebo vrchnímu veliteli ozbrojených sil) nebude líbit, tak www stránku vypnou či elektronickou adresu zruší. Ba dokonce mohou s obsahem manipulovat, nebo sem tam něco vložit... Není to ten NOVODOBÝ KONIÁŠ, o kterém mluvil prezident republiky ve svém Vánočním poselství? Není to náhodou ta CENZURA, kterou má podle něho údajně dělat anti-dezinformační centrum? No to určitě není, vždyť vrchním velitelem tajných vojáků, na rozdíl od centra, je přece on! Od poloviny roku 2016, kdy návrh spatřil světlo světa, se do dnešních dnů ozvalo pouze několik tradičních ochránců svobody. Rozsah polemiky k této problematice nelze ani náhodou přirovnat k odezvám na vznik státního anti-dezinformačního centra. Pozornost si však zaslouží už jeho zdůvodnění. Argumentovat podobností např. s úsekovým měřením rychlosti na silnicích, že budou sice sledovat každého, ale dále se věnovat 3

4 pouze těm, kteří poruší zákon, je přinejmenším úsměvné a dětinské. Anebo dobře promyšlené. Není od věci přání ministra dopravy (ze stejné firmy ), aby všechny mýtné brány měřily rychlost? A koho bude chtít firma, resp. stát řízený jako firma, potrestat, toho potrestá. A to samé přece platí o odposleších a názoru bezpečnostních expertů stejné firmy na jejich používání, spíše tedy nadužívání. Podle nich zase není nic lepšího než prostorový odposlech. Není třeba souhlas soudce (na rozdíl od klasického odposlechu), není třeba nikomu hlásit, že byl odposloucháván. V ideálním stavu (limitovaném pouze stále lepšími technickými možnostmi) lze odposlouchávat veřejný prostor celého státu se stejným závěrem opět stát, řízený jako firma, rozhodne, co se na koho použije a kdy. To že na začátku bylo sledování nějakého nebezpečného pachatele, je zcela zástupné. Také by bylo dobré věnovat pozornost samotnému Vojenskému zpravodajství. Tato tajná služba se doposud nevzpamatovala ze skandálů, které jí v nedávné době provázely. Nikdo se např. nedozvěděl, proč bývalému prvnímu náměstkovi ředitele, který službu mnoho měsíců sám řídil, a který nyní dělá poradce předsedovi poslanecké kontrolní komise B. Chalupovi, byla odebrána prověrka pro nejvyšší stupeň utajení. Nikdo neví, jak byla vyřešena špionská kauza FAJÁD, ve které pod dohledem této tajné služby bylo zajato několik českých občanů v Libanonu, kteří po více jak roce byli vyměnění za zájmovou osobu v neprospěch našich spojenců. Také probleskly informace, že za své zajetí budou chtít nějaké odškodnění, protože je stát neochránil před sebou samými 4

5 Přitom tato armádní tajná služba funguje v našem státě prakticky bez kontroly. Šéfem Stálé komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která by měla projednávat a řešit její pochybení je jeden z brouků Pytlíků naší politiky B. Chalupa, který je také zpravodajem sněmovního tisku a který rozšíření pravomocí srdnatě prosazuje. Jeho slova: novela zákona o Vojenském zpravodajství je oprávněným a nutným příspěvkem k zajištění klidného života každého z nás někomu asi moc klidu nepřidají. Neměl by jako předseda kontrolní komise být spíše opatrnější a méně důvěřivý? Další brouk Pytlík herec M. Stropnický, v současné době obsazen do role ministra obrany, který je armádním špionům nadřízen a který celou (ne)slavnou špionskou blamáž vypustil do světa. Tak jestli to všechno není jenom divadelní hra, nebo dokonce film? Tématům kolem skandálu Vojenského zpravodajství a jeho (ne)kontrole brouky Pytlíky jsme se již v minulosti věnovali 4. a 8. února 2016 (dostupné zde: Bohužel skutečnost předčila veškerá temná očekávání. Jestliže bude omezena možnost svobodného přístupu k informacím na internetu, budeme odkázáni pouze na odhalování dezinformací státním anti-dezinformačním centrem. Kdyby toto centrum nebo ministerstvo vnitra ovládla osoba, mající zájem na tom aby pravdivé informace se staly dezinformacemi a skutečné dezinformace se staly informacemi pravdivými, bude to další dějství hybridní války. A není třeba příliš připomínat, že po letošních parlamentních volbách budou s největší pravděpodobností jak vojenští hlídači či dokonce opravovači internetu, stejně jako vnitráčtí antidezinformátoři, ve stejných firemních anorukách. To je konec konců ve 5

6 firmě normální a ve státě, řízeném jako firma, logicky taktéž. Už dnes se nikdo nepozastavuje nad tím, že podřízené zpravodajce firemního ministra obrany kontroluje předseda komise ze stejného podniku. Inu firemní demokracie mimo jakoukoliv pochybnost nefunguje ani ve firmách místopředsedy vlády. Proč by to ve státě, řízeném na obdobných principech, stejnými manažery, mělo vypadat jinak? Naše česká tištěná média jako bývalí hlídací psi svobody a demokracie už většinou štěkají falešně, v zájmu svých majitelů (často opět ze stejné firmy). Objektivní žurnalistiku lze najít v podstatě už jenom světe div se na internetu, který chtějí brouci Pytlíci a nebezpeční špioni ovládnout. Podle dostupných informací již Vojenské zpravodajství nabírá hackery ve velkém Základní otázku si lze položit velmi jednoduše: je skutečně správné, aby bylo bytí a nebytí internetu jako jednoho z mála svobodných médií, na kterém si lze ověřit informace, které by někdo mohl použít jako dezinformace, svěřeno do rukou těmto lidem? Ze slov všeobecně uznávaného bezpečnostního experta a bývalého šéfa vojenských zpravodajců A. Šándora běhá mráz po zádech: O fungování tajných služeb něco vím. Mám také zkušenosti s tím, jak operují američtí zpravodajci. A někdy jsou jejich závěry takové, aby konvenovaly přáním politiků. Proč by to u českých tajných služeb mělo být jiné Není to dostatečným varováním? Doba se změnila, hrozby se změnily. Jedna hrozba ale zůstává, a tou je nezměrná chamtivost některých lidí, kteří se dostali do politiky a snaha o úplné ovládnutí tohoto kolbiště. Dennodenně jsme konfrontováni s pravdivostí tohoto teorému. Potvrzuje jej i záměrné oddálení pozornosti od skutečné hrozby, spočívající 6

7 v nadrozměrné nekontrolované pravomoci armádních špionů a zaměření světel ramp na vznik nevýznamného anti-dezinformačního centra. O tom, že hybridní hrozby skutečně existují, asi nikdo nepochybuje. Zabřednuti v hybridní válce jsme již poměrně dlouho (tématu jsme se věnovali v samostatné analýze dostupné zde: Omezíme se tedy pouze na lapidární (a bohužel smutné) konstatování, že bílí koně jsou již připraveni na svých postech (viz např. nástup R. Šlachty na Celní správu) Vznik Centra proti terorismu a hybridním hrozbám ministerstva vnitra i rozšíření kompetencí Vojenského zpravodajství má jedno společné podle ujišťování předkladatelů jsou návrhy na tato opatření v souladu se závěry Auditu národní bezpečnosti, který zpracovalo ministerstvo vnitra ve spolupráci s nevládními organizacemi, a schválila jej vláda (materiál je dostupný zde: Takže můžeme být zcela klidní, slovy politruka ze zfilmovaného Škvoreckého Tankového praporu: chlapi, no tak vy to přece víte, vždyť to bylo v té brožuře! Alespoň v jednom máme jasno: nevíme, co nás ještě od této vlády čeká... 7

8 CENTRUM BEZPEČNOSTNÍCH STUDIÍ VŠ CEVRO INSTITUT (CEBES) Jungmannova 17 / Praha 1 / Czech Republic tel.: / cebes@vsci.cz/ 8