Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský MŠICE. na kulturních plodinách

Transkript

1 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský MŠICE na kulturních plodinách ZELENINA zelenina

2 Základní formy mšic Mšice jsou považovány za taxonomicky i ekologicky obtížnou skupinu hmyzu. Jedním z důvodů je jejich polymorfismus, kdy se mšice vyskytují v různých morfách (formách) v rámci stejného druhu. Rozeznává se až 12 různých forem, které se mohou lišit vzhledem i funkčně. Pro lepší pochopení budou popsány pouze základní formy. Bezkřídlé samičky (1) mají měkké tělo a jejich specializací je vysoká reprodukce. Okřídlené samičky (2) jsou nejvíce pohyblivé. Jejich hlavní úkol je vyhledávat nové hostitelské rostliny, proto mají sklerotizované tělo a schopnost přelétat aktivně na krátké vzdálenosti nebo se nechat unášet vzdušnými proudy na obrovské vzdálenosti. Tato forma je také velmi plodná, ale neprodukuje tolik potomků jako bezkřídlé samičky. 2

3 Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský MŠICE

4 ISBN

5 Obsah strana Úvod 8 Mšice a jejich význam 10 Metody signalizace a prognózy 11 Přirození nepřátelé 12 Vnější projevy poškození rostlin mšicemi 14 Vývojový cyklus 18 Ochrana rostlin proti mšicím 20 Nejběžnější druhy mšic na zelenině 21 Kyjatka muškátová (Acyrthosiphon malvae) 22 Kyjatka hrachová (Acyrthosiphon pisum) 24 Mšice vojtěšková (Aphis cracivora) 26 Mšice maková (Aphis fabae) 28 Mšice krušinová (Aphis frangulae) 30 Mšice bavlníková (Aphis gossypii) 32 Mšice Lambersova (Aphis lambersi) 34 Mšice řešetláková (Aphis nasturtii) 36 Mšice skleníková (A ulacorthum circumflexum) 38 Kyjatka zemáková (Aulacorthum solani) 40 Mšice slívová (Brachycaudus helichrysi) 42 5

6 strana Mšice zelná (Brevicoryne bassicae) 44 Mšice bršlicová (Cavariella aegopodii) 46 Mšice hlohová (Dysaphis crategi) 48 Mšice Hyadaphis foeniculi 50 Mšice lociková (Hyperomyzus lactucae) 52 Kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae) 54 Kyjatka růžová (Macrosiphum rosae) 56 Mšice česneková (Myzus ascalonicus) 58 Mšice Myzus cymbalariae 60 Mšice zdobená (Myzus ornatus) 62 Mšice broskvoňová (Myzus persicae) 64 Mšice meruzalková (Nasonovia ribisnigri) 66 Dutilka topolová (Pemphigus bursarius) 68 Mšice bramborová (Rhopalosiphoninus latysiphon) 70 Mšice leknínová (Rhopalosiphum nymphaea) 72 Mšice střemchová (Rhopalosiphum padi) 74 Mšice mrkvová (Semiaphis dauci) 76 Kyjatka osenní (Sitobion avenae) 78 Kořenovka bobová (Smynthurodes betae) 80 Použitá literatura 82 6

7 7

8 Úvod Mšice představují velmi početnou skupinu hmyzu, která je u nás zastoupena asi 760 druhy. Patří mezi ně významní škůdci rostlin, které zná každý pěstitel hlavně proto, že mšice nejsou vybíravé, sají na stoncích, růstových vrcholech a listech mnoha okrasných i užitkových rostlin. Mnoho druhů si je navzájem tak podobných, že je dokáže rozeznat pouze odborník po důkladném prozkoumání. Mšice dorůstají velikosti 2 3 mm, jsou zbarveny odlišně podle druhu, mohou mít bílou, růžovou, zelenou nebo černou barvu. Kromě oboupohlavního rozmnožování se u nich objevuje i vývoj bez oplození (partenogeneze samobřezost). Během vegetační sezóny se množí partenogeneticky a vytvářejí větší počet generací, bezkřídlých nebo okřídlených samiček. Během sezóny některé druhy mění hostitelské rostliny. Pod vlivem zkracující se délky dne, změny teploty a dalších faktorů, se na podzim vyvíjejí oboupohlavní formy, tedy samičky i samečci. Dochází k páření a výsledkem jsou oplodněná vajíčka určená k přezimování. Mšice žijí často v symbióze s mravenci, kteří využívají jimi vylučovanou medovici jako potravu. Na oplátku mšicím poskytují ochranu před nepřáteli a dostatek potravy, protože je přenášejí na vhodné rostliny či do svých mravenišť, kde přečkávají zimu. Výskyt mravenců na rostlině tak může často upozornit na přítomnost mšic, které by jinak unikly naší pozornosti. Sliny vylučované mšicemi při sání, způsobují poruchy růstu rostlin, jejich deformace a zakrnění výhonků. Kromě toho může pletivo vysychat či být napadeno houbovými patogeny. Regulace mšic nemusí být vždy snadná a použití přípravků na ochranu rostlin není pokaždé optimální řešení. V současnosti je snaha uplatňovat integrovanou ochranu rostlin, která je definována jako systém hospodaření upřednostňujících přirozenější cesty ochrany se současným snižováním závislosti na pesticidech. Při rozhodovacích procesech je pro ni nezbytná znalost bionomie škůdců. Je kladen důraz na určení prahu hospodářské škodlivosti, způsob a načasování zásahu tak, aby byl co nejúčelnější a selektivní. Mnohdy dostatečná prevence z hlediska správného zpracování posklizňových zbytků, či řádná likvidace plevelných rostlin stačí k zamezení přemnožení škodlivých druhů. Vhodné je i využití a podpora autoregulačních principů (např. přirození nepřátelé), které za běžných podmínek tyto škůdce efektivně regulují. Ze znalosti biologie škodlivých druhů vyplývá správné načasování a výběr metody zásahu pro snížení početnosti škůdce. Při nesprávném či nevhodném použití přípravku na ochranu rostlin nedochází pouze k likvidaci mšic ale i užitečných druhů hmyzu. 8

9 Pomocníkem při rozhodování mohou být údaje zveřejňované na webových stránkách ÚKZÚZ, kde jsou uváděna aktuální data o letu mšic i charakteristiky škodlivých druhů včetně možnosti jejich regulace. Samozřejmě k tomuto účelu slouží i tato publikace. V prvních krátkých kapitolách je velice stručně popsán význam mšic, metody signalizace a prognózy, přirození nepřátelé, symptomy napadení, vývojové cykly a možnosti regulace. Následně se publikace věnuje jednotlivým druhům, kde je opět stručnou formou uvedena základní morfologie, vývojový cyklus, ekologie, hostitelské spektrum rostlin, hospodářský význam a škodlivost. Doufáme, že tato publikace najde své uplatnění při ochraně rostlin a stane se tak užitečným rádcem. 9

10 Mšice a jejich význam Výskyt mšic a jejich početnost je v našich podmínkách závislý především na průběhu povětrnostních podmínek (srážky, teplota, světlo, rychlost a směr proudění větru aj.), které ovlivňují nejen jejich rozmnožování a pohyblivost, ale také větší či menší vnímavost k oslabeným rostlinám. Četnost výskytu zimních hostitelů (většinou dřeviny, kde mšice přečkají zimu ve stadiu vajíček) a úspěšné přezimování jsou velice důležité faktory, které ovlivňují početnost hlavně během jarního období. Mšice patří k nejobávanějším škůdcům rostlin, zejména tehdy, vyskytnou-li se ve velkém množství. Škodí přímo sáním, ale významný je také přenos virů. Sají především na nadzemních částech rostlin, ale některé druhy i na kořenech. Sliny, vylučované mšicemi při sání, způsobují poruchy růstu, pokřivení a zakrnění výhonků, kadeření a barevné změny listů, tvorbu puchýřů či hnízd nebo hálek, kromě toho může pletivo vysychat nebo být následně napadeno houbovými patogeny. Přímé škody u většiny druhů nejsou významné, ovšem při rychlém přemnožení může docházet až k úhynu rostlin. Nejvíce jsou ohroženy semenáčky, sazenice nebo mladé rostliny ve výsadbách. Z hlediska přenosu virů, jsou nebezpečnější okřídlené formy, které mohou přenášet viry na poměrně značné vzdálenosti. U mšic rozeznáváme dva mechanismy přenosu: neperzistentní a perzistentní. Neperzistentní (nestálé) viry se nereprodukují ve vektorech a po krátké době přestávají být infekční (jsou to například viry bramboru PVY, PVA, PVM, PVS). Tyto viry jsou většinou přenosné stilety mšic. Např. u PVY je uváděn čas 30 vteřin až 2 minuty pro akvizici (nabytí viru) a 2 až 16 minut pro inokulaci (naočkování) nové rostliny. Neperzistentní viry jsou mšicemi přenášeny většinou do vzdálenosti 120 až 300 m. Perzistentní (stálé) viry jsou typické svou dlouhou dobou akvizice (minuty až hodiny), dlouhou inkubační dobou (období mezi nabytím viru a schopností infikovat novou rostlinu) a dále také tím, že virus se ve vektoru udržuje a reprodukuje, často i po celý jeho život, v tomto období je samozřejmě možný také přenos na nové rostliny. K zástupcům patří virus svinutky bramboru (PLRV) nebo virus žluté zakrslosti ječmene (BYDV). Kultura infikovaná rostlinnými viry Projev virů na rostlinách 10

11 Metody signalizace a prognózy V minulosti bylo rozpracováno a vyvinuto mnoho systému signalizace či prognózy, ale zde budou popsány jen ty základní a nejpoužívanější metody, které jsou založeny na atraktivnosti žluté barvy pro mšice. Nejjednodušší signalizační pomůckou jsou žluté lepové desky, které částečně i regulují počet škůdců. Tyto desky se dají koupit, nebo si je lze vyrobit. Jako lepové desky lze použít prakticky cokoliv (karton, skleněnou tabulku, plastovou desku aj.), co bude natřeno nažluto a pokryto lepivou vrstvou. Lepové desky se nejčastěji používají v uzavřených prostorách (skleníky aj.). Pro jednoduchou signalizaci lze využít také Mörickeho žluté misky. Jedná se o plastovou misku, která je celá nebo jen její střed natřen žlutou barvou. Do jedné třetiny je naplněna vodou se smáčedlem (porušuje povrchové napětí kapaliny). U sadbových brambor byla vyvinuta metoda signalizace pomocí Lambersových misek. Tuto metodiku používá také ÚKZÚZ. Misky mají rozměry dna 49,5 32,5 cm a výšku stěny 8 cm, dno a stěny svírají úhel 65 a jsou natřeny žlutou barvou, zbytek je černý. Miska je naplněna vodou se smáčedlem a umísťuje se po dvou do vzcházejícího porostu, min. 20 m od okraje. Po celou dobu sledování se misky udržují 10 cm nad vrcholky rostlin. Obsah se kontroluje 2 3 týdně. Metody prognózy jsou náročné na zařízení. V České republice je v současné době využívána síť sacích pastí typu Johnson-Taylor, kterou od svého vzniku v roce 1992 provozuje ÚKZÚZ. Jde o stacionární zařízení umístěná v hlavních pěstitelských oblastech (Čáslav, Chrlice, Lípa, Věrovany a Žatec), dosahující výšky 12,2 m a nasávající aeroplankton. Sací pasti ale nemohou nahradit vizuální kontrolu napadených rostlin a ani jiný signalizační systém. Údaje o počtu mšic ze sítě sacích pastí a Lambersových misek, které provozuje ÚKZÚZ, jsou pravidelně v týdenních intervalech zveřejňovány na jeho webových stránkách pod názvem Aphid Bulletin. Žlutá lepová deska Lambersova miska Sací past 11

12 Přirození nepřátelé V přirozeném prostředí je početnost mšic regulována velkým počtem specializovaných i nespecializovaných organismů. Jedná se o parazitoidy a predátory: Blanokřídlí parazitoidi: mšicomaři (Braconidae, Aphidiinae) Jsou to ektoparazitoidi, ale především endoparazitoidi larev Samičky hostitele paralyzují již při kladení Běžný je superparazitismus Parazitované mšice jsou nafouklé a slámově žluté, vylíhlí mšicomaři se dostávají ven kulatým výletovým okénkem na hřbetě Draví brouci: slunéčkovití (Coccinellidae), bradavičníkovití (Malachiidae), střevlíkovití (Carabidae) Dravé druhy jsou mimořádně užitečné, neboť patří k nejvýznamnějším nepřátelům mšic Dospělci i larvy jsou dravé Larvy jsou většinou velmi aktivní Síťokřídlí: zlatoočkovití (Chrysopidae), denivkovití (Hemerobiidae), bělotkovití (Coniopterygidae) Dospělci i larvy jsou dravé Do kořisti jsou vstřikovány sliny s enzymy a mimotělně natrávená potrava je pak vysávána Larvy mají dobře vyvinutá klešťovitá kusadla, která slouží k vysávání kořisti Dvoukřídlí: pestřenky (Syrphidae, Chamaemyiidae), dravé bejlomorky (Cecidomyiidae) Dospělci se živí rostlinnými šťávami, mohou také být významní opylovači, ale larvy jsou dravé Druhy dravé a parazitoidní jsou v přírodě důležitým faktorem v udržování biologické rovnováhy Některé druhy lze využít v biologické ochraně ve sklenících 12

13 Dravé ploštice: lovčicovití (Nabidae), hladěnkovití (Anthocoridae) Predátoři drobných hmyzích druhů a roztočů Některé druhy se používají v biologické ochraně rostlin ve sklenících Škvoři (Dermaptera) Dospělci a larvy jsou všežravé, aktivní hlavně v noci Mohou způsobovat škody ve sklenících, zahradách a sadech okusem klíčků, pupenů, květů a dozrávajícího ovoce (většinou neškodí) Požírají vajíčka ale upřednostňují drobný hmyz Pavouci (Araneae) Představují velmi různorodou skupinu drobných predátorů hrající důležitou bioregulační roli Draví roztoči (Phytoseiidae) Většinou jsou to predátoři s významnou bioregulační schopností Některé druhy lze využít v biologické ochraně rostlin U některých druhů se vyvinula značná tolerance k řadě pesticidů, což jim předurčuje úspěšnost v bioregulaci Entomopatogenní houby (Entomophora, Verticillium a Poecilomyces) Během teplého a vlhkého počasí se mohou houby rychle šířit, obzvláště ve velkých koloniích mšic 13

14 Vnější projevy poškození rostlin mšicemi Rostliny jsou domovem, útočištěm a mnohdy i zdrojem potravy celé řady hmyzu. Ale jak poznat, jestli tu nějaký organismus byl či stále pobývá? Jde o důkazy jeho přítomnosti na rostlině, které mohou být v případě mšic buď lehce viditelné (rozsáhlé kolonie, hálky, medovice aj.) nebo nenápadné (barevné změny, přítomnost jiného hmyzu, voskové výpotky na kořenech aj.). Je důležité si uvědomit, že se symptomy vytvářejí postupně a také vzít v úvahu stadium vývoje potencionálního škůdce či vliv povětrnostních podmínek. Níže je uveden schematický model rostliny se základními symptomy, které jsou u mšic obvyklé. Je doplněn fotografiemi, které mají za úkol přiblížit vzhled těchto znaků a poukázat na jejich rozdílnost u jednotlivých rostlin. Hálky (C) Deformace listů (D) Mšice a svlečky (B) vajíčka (A) Přítomnost jiného hmyzu (K) Medovice (E) Deformace plodů (J) Deformace květů (I) Deformace růstu (F) Barevné změny (H) Novotvary na kořenech (G) Schéma cké znázornění vnějších projevů 14

15 A A ÚKZÚZ, J. Rod ÚKZÚZ, J. Rod B B ÚKZÚZ, J. Juroch ÚKZÚZ, J. Rod C C ÚKZÚZ, J. Rod ÚKZÚZ, M. Dolének D 15 D

16 E E ÚKZÚZ, J. Rod ÚKZÚZ, J. Rod F F TL0Z6L3LULZZOL5RTZHZJZSRHHKZTLXZVLKZ1LQZHHI- ZTL6RVL7ZRH5R1LPRJZJL2LHZWLIZQHKZVL.jpg G G ÚKZÚZ, J. Beránek ÚKZÚZ, J. Rod H 16 H

17 erqsaahximi8hwr8fxtcn32xwnz7ndk8wclcb/s640/pomegranate-bugs-shiju-sugunan-craniumbolts.jpg I I ÚKZÚZ, J. Rod ÚKZÚZ, J. Rod J J HPR/2RQHPRHH5RTZQR3ZYLNL7RWLRZ3Z3LBL8RDLHZPL3LFZ7RTZQRNLIZ1LERBLMZ0H7ZDL8R0HIZQHPR.jp K K K 17 K

18 Vývojový cyklus Mšice prodělávají proměnu nedokonalou (paurometabolickou či homometabolickou) přes 4 larvální instary. Často se u nich vyskytuje rodozměna (heterogonie), tzn. střídání oboupohlavních generací s jednopohlavními. Za rok mají 6 až 16 generací. Probíhá-li celý vývojový cyklus přes pohlavní i oboupohlavní fázi hovoří se o holocyklii. Některé druhy se však množí pouze partenogeneticky, pak se jedná o anholocyklii. U druhů žijících na jednom hostiteli (monocyklických) se na jaře z přezimujících vajíček líhnou zakladatelky (fundatrices), které bez oplození rodí larvy, z nichž se vyvíjejí bezkřídlé nebo okřídlené živorodé partenogenetické samičky (virgines). Poslední pokolení virgines jsou obvykle bezkřídlé sexuparae, které dávají vznik samečkům a samičkám, tj. oboupohlavní generaci (amfigonická generace, sexuales). Samičky po spáření pak kladou oplodněná vajíčka. U dicyklických, resp. heterocyklických druhů mšic (žijící na více hostitelích) se z přezimujících vajíček líhnou zakladatelky (fundatrices) a jejich potomstvu říkáme fundatrigenie. To žije spolu se zakladatelkou na primární hostitelské rostlině (zimní hostitel). Vytvářejí zpravidla několik generací bezkřídlých partenogenetických samiček. Tím jak se kolonie rozrůstají a rostlinná pletiva stárnou, začnou se vyvíjet okřídlené fundatrigenie, které se stěhují na druhotné hostitelské rostliny (letní hostitelé). Říká se jim migrantes alatae a dávají vznik bezkřídlým samičkám (exulans). Jejich posledním pokolením jsou okřídlené sexupary, které se vracejí na primární hostitelské rostliny, na nichž zakládají pokolení sexuales. Jedná se většinou o okřídlené samečky a bezkřídlé vejcorodé samičky, které po spáření kladou oplodněná vajíčka určená k přezimování. Vývojový cyklus trvá zpravidla 1 až 2 roky. Živorodé samičky (okřídlené i bezkřídlé) Fundatrix (bezkřídlé) HOLOCYKLIE vejcorodé samičky (bezkřídlé) Vajíčka (typické pro přezimování) sameček (okřídlený nebo bezkřídlý) Živorodé samičky (okřídlené i bezkřídlé) Živorodé samičky (přezimují zpravidla jako bezkřídlé samičky nebo nymfy) 18 ANHOLOCYKLIE

19 jaro zima léto podzim Vývojový cyklus monocyklich druhů Aphis ssp. (A-fundatrix, B-apterní samičky, C-alatní samičky, D-sexuparae, E-oviparní samička, F-sameček, G-vajíčko jaro Zimní hos tel zima léto Letní hos tel podzim Vývojový cyklus dicyklické Aphis fabae (A-fundatrix, B-fundatrigenie, C-migrante alata, D-apterní exula, E-alatní exula nebo letní migrante alata, F-sexupara nebo podzimní migrant, G-sameček, H-oviparní samička, I-vajíčko) 19

20 Ochrana rostlin proti mšicím Základem integrované ochrany je stanovení prahu hospodářské škodlivosti a znalost bionomie škůdců. Je vhodné využití přirozených nepřátel (predátorů, parazitů, parazitoidů i patogenů) a podpora jejich rozvoje, s tím souvisí i zásada co největšího omezení širokospektrálních insekticidů. Přípravky na ochranu rostlin je vhodné aplikovat na základě prognózy či signalizace. Pro drobné pěstitele (zahrádkáře) je výhodná co největší pestrost vegetace, včetně rostlin lákajících mšice požírající (afidofágní) hmyz. V uzavřených prostorech lze úspěšně využít také bioagens. Další zásadou je pečlivé odstraňování posklizňových zbytků a důkladná likvidace vytrvalých plevelných rostlin, které jsou často rezervoárem škůdců či zdrojem virového onemocnění. Opravdu důležitá je dokonalá likvidace natě po sklizni. Pokud je to možné, je vhodné omezovat i výskyt hostitelských dřevin. Pokud to možné není, tak dbát na prostorovou vzdálenost a izolaci. Pečlivá hluboká orba pozemků na podzim také napomáhá při potlačení mšic, plevelů, výdrolů a tím i rostlinných virů. Důležitá je i správná a vyvážená výživa rostlin, hlavně nepřehnojování dusíkem. Intenzivní hnojení dusíkem totiž podporuje množení mšic, protože mšice mají vysoké nároky na rozpustné dusíkaté látky. K zabránění přenosu virových chorob mšicemi se uplatňuje také zásada pozdějšího setí na podzim a časného setí na jaře, u zeleniny ji však nelze prakticky využít. Podobně je to také s insekticidním mořením osiva, které je sice účinné hlavně během vzcházení rostlin, ale u zeleniny je jen velmi omezené spektrum přípravků, a to pouze ze skupiny neonikotinoidů (imidacloprid) a zároveň je i málo druhů zeleniny, kde je použití mořidel povoleno. Neméně důležitý je správný výběr odrůd a optimální agrotechnika. Bohužel méně časté je i dodržování osevních postupů, které by zajišťovalo střídání plodin a tím i přirozenou regulaci škůdců. Pro drobné pěstitele je vždy na zvážení, zda přítomnost mšic popřípadě jiných škůdců natolik ohrožuje jejich úrodu, že bude účelné přistoupit k chemické regulaci, nebo zda bude dostačující mechanické rozmačkání nebo omytí kolonií proudem vody, důkladné odírání nebo okartáčování kůry dřevin, popřípadě odstranění napadené rostliny nebo její části. Při rozhodnutí nasadit chemickou ochranu je možné využít k postřiku přípravky na bázi účinných látek ze skupiny neonikotidů (acetamiprid, thiakloprid), karbamátů (pirimikarb), organofosfátů (dimethoát, chlorpyrifos), pymetrozinů (pymetrozin) a pyretroidů (cypermethrin, deltamethrin, gamma- či lambda-cyhalothrin), v ekologickém zemědělství pak přípravky na bázi draselné soli přírodních mastných kyselin. Před aplikací je třeba vždy ověřit možnost použití v seznamu registrovaných přípravků a při aplikaci je nutné dodržovat zásady uvedené na etiketě. 20

21 Nejběžnější druhy mšic na zelenině 21

22

23 Kyjatka muškátová (Acyrthosiphon malvae) Morfologie: Velikost 1,5 3,2 mm, zelené až růžově červené zbarvení. Oči jsou červené, sifunkuli dlouhé, rovné a světlé. Tykadla mají délku těla, kauda je protáhlá a světlá. Existuje řada troficky vyhraněných poddruhů. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka, která jsou kladena na vytrvalé rostliny (především Rosaceae). Na jaře se líhnou zakladatelky, jenž dávají vzniknout neokřídleným generacím. Následná okřídlená generace se šíří do okolí. Na podzim opětovně kladou vajíčka. Ekologie: Kolonie se vyvíjejí na řapících a spodní straně listů. Často nalezená v koloniích společně se mšicí skleníkovou (Aulacorthum circumflexum). Významní přirození nepřátelé jsou mšicomaři (Aphidius ervi, A. urticae), lumčíci (Ephedrus plagiator, Praon volucre) aj. Hostitelské rostliny: Monocyklická (anholocyklická v teplejších oblastech). Prokázána na 92 druzích rostlin: zelenina (brambor, dýně), ovoce (maliník), okrasné květiny (chryzantéma, fuchsie, hortenzie, pelargonie) aj. Hospodářský význam: Vektor rostlinných viru strakatosti jahodníku (SMoV) a viru Y bramboru (PVY). Škodlivost: Mohou tvořit velké kolonie na mladých listech, ale jen zřídka se stává významným škůdcem. Na okrasných rostlinách vznikají estetické škody po posátí. 23

24 M. Dolének, ÚKZÚZ 24

25 Kyjatka hrachová (Acyrthosiphon pisum) Morfologie: Velikost 3,5 5,5 mm, zbarvení je zelené, žluté nebo načervenalé. Tykadla jsou delší než tělo, sifunkuli jsou nápadně štíhlé a dlouhé s tmavým zakončením. Vývojový cyklus: Přezimuje ve stadiu vajíček, která jsou kladena na spodní části vytrvalých bobovitých rostlin. Zakladatelky dospívají začátkem května. Už ve třetí generaci se objevují okřídlené samičky, které nalétávají do porostů hrachu, fazolu, čočky aj. Od konce září kladou opět vajíčka. Ekologie: Každá dospělá samička rodí 4 až 12 nymf za den, tedy kolem 100 za život. Nymfy dospívají za 7 až 10 dnů. Životnost průměrné samičky činí kolem 30 dnů. Vyšší teploty způsobují sterilitu (25 C), ale je-li nad 30 C dohází až k úhynu. Významní přirození nepřátelé jsou mšicovníci (Aphelinus asychis), mšicomaři (Aphidius avenae, A. eadyi, A. ervi, A. picipes, A. smithi, A. urticae), lumčíci (Ephedrus lacertosus, E. plagiator, Praon barbatum, P. volucre), slunéčka (Propylea quatuordecimpunctata, Coccinella septempunctata, Coccinella undecimpunctata, Hippodamia variegata) Hostitelské rostliny: Monocyklická (častá anholocyklie). Prokázána na 203 druzích rostlin: luštěniny (hrách, čočka, cizrna, sója, vigna, fazol, bob), pícniny (vojtěška, jetel), dřeviny (akát, jerlín) aj. Hospodářský význam: Vektor více než 30 rostlinných virů. Sáním mšic dochází k menšímu nasazení lusků a stejně tak menší velikosti semen, tím dochází k celkově nižším výnosům. Je považována za jednu z nejškodlivějších druhů mšic, které mají celosvětově největší zemědělský význam. Škodlivost: První mšice sají ještě na vyvíjejících se listech, kde mohou poničit také pupeny. Rostliny slabě raší, jsou oslabené a často hynou. Mšice následně sají na lodyhách a listech. Napadené listy jsou nažloutlé a pomalu rostou. Při silných napadeních se listy i vrcholky rostlin stáčejí, kroutí, listy kadeřaví. Za vhodných podmínek vytváří velké kolonie na vrcholcích rostlin, také na výhoncích, květenstvích a rubu listů. 25

26 KVR/9R3KVRJKYRI0S060L0I0CQ40CQ80AR7QDRXQFRW0K0MQS0XQBRX0CQ60YR0QFRIQL0SQH0P0Z0SQCRFKBRZQNR509R.jpg YHPHHR2HCHXLEZRL8ZMLUZGLUZMLBZGL3HMLYHXL1Z7LYH2HBH2HWZGLRRPHJH7LBZ7LUZHLVHHL1H4HTH8H1HEHFH.jpg 26

27 Mšice vojtěšková (Aphis craccivora) Morfologie: Velikost 1,4 2,2 mm, lesklé černé zbarvení, larvy bývají hnědé nebo šedé. Nymfy mají lehký voskový poprašek na těle. Nohy jsou světle hnědé až žluté. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na vytrvalých rostlinách. Zakladatelka dává vzniknout první neokřídlené generaci. Významné škody na rostlinách mohou vznikat už na výhoncích rostlin, kde se mšice zpočátku shlukují. Následná okřídlená generace se šíří do okolí a hledá další živná stanoviště. Na podzim samičky kladou opět vajíčka. Ekologie: Je schopna rychlého nárůstu populace, protože za vhodných podmínek dospívá v průměru do 15 dnů. Vysoké srážky ale nejsou pro populace příznivé, dochází k jejímu výraznému úbytku. Mšice vojtěšková je hojně navštěvována mravenci (Formica rufa). Významní přirození nepřátelé jsou mšicovníci (Aphelinus chaonia), mšicomaři (Aphidius colemani, A. matricariae) a lumčíci (Binodoxys acalephae, B. angelicae, Diaeretiella rapae, Ephedrus plagiator, Lipolexis gracilis, Lysiphlebus confusus, L. fabarum, L. testaceipes, Praon abjectum a P. volucre) Hostitelské rostliny: Monocyklická (převládá anholocyklie). Prokázána na 636 druzích rostlin: zelenina (brambor, fazol, čekanka, dýně, hrách, chřest, okurka, mrkev, paprika, rajče, ředkev, řepa, sója, špenát), ovoce (rakytník, jabloň, hrušeň, meruňka, slivoň, mandloň, moruše), pícniny (jetel, vojtěška), dřeviny (javor, pajasan, platan, akát, vrba) aj. Hospodářský význam: Může způsobovat přímé škody na mladých rostlinách. Vektor nejméně 50 rostlinných virů. Škodlivost: Saje na výhoncích, listech, květech i plodech. Napadení během jara má za následek špatný růst rostlin, kroucení listů nebo jejich narušený růst. Často se také snižuje odolnost proti suchu. Napadené listy mají abnormální zbarvení nebo vzor. Posátá pletiva nekrotizují. Poškození může vést až částečné sterilitě rostlin. 27

28 ÚKZÚZ, D. Fryč ÚKZÚZ, M. Dolének ÚKZÚZ, S. Rychlý 28

29 Mšice maková (Aphis fabae) Morfologie: Velikost 1,5 2,5 mm, černozelené až černohnědé zbarvení. Sifunkuli jsou poměrně krátké, stejně tak i tykadla. Existuje řada troficky vyhraněných poddruhů. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na brslenu, kalině a pustorylu u pupenů nebo v prasklinách kůry. Na jaře se na těchto keřích vyvinou 2 4 generace. V květnu mšice přelétávají na letní hostitele: mák, řepu, brambor, fazole aj. Zpravidla v červnu se opět vyvíjejí okřídlené mšice, kdy nastává tzv. sekundární přelet, tj. rozšiřování mšic mezi letními hostiteli. Na podzim se mšice vracejí na zimní hostitele, aby zde nakladli vajíčka. Ekologie: K přemnožení obvykle dochází po časném náletu mšic, za suchého a teplého počasí. Přirozenými nepřáteli mšic jsou mšicovníci (Aphelinus asychis, A. chaonia, A. humilis), mšicomaři (Aphidius colemani, A. matricariae), lumčíci (Binodoxys acalephae, B. angelicae, Diaeretiella rapae, Ephedrus nacheri, E. persicae, E. plagiator, Lipolexis gracilis, Lysiphlebus cardui, L. confusus, L. fabarum, L. testaceipes, Praon abjectum, P. volucre). Hostitelské rostliny: Dicyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán u druhů rostlin. Zimní hostitelé: brslen, kalina, pustoryl Letní hostitelé: zelenina (brambor, celer, cibule, česnek, fazole, dýně, hrách, chřest, lilek, mrkev, okurka, paprika, pastinák, pažitka, petržel, pórek, rajče, rebarbora, řepa, špenát), ovoce (hrušeň, jabloň, jahody, réva, moruše), květiny (jiřina, kopretina, náprstník) aj. Hospodářský význam: Škodí převážně každoročním výskytem, v některých letech až kalamitním. Mšice sáním poškozují rostliny, tím snižují výnosy a přenášejí více než 40 druhů rostlinných virů. Nejvíce jsou ohroženy mladé rostliny. Škodlivost: Mšice sají na spodní straně listů, výhonech, pupenech či květních lodyhách. Rostliny se opožďují ve svém vývoji. Listy jsou zkrabacené nebo stočené, žloutnou a někdy postupně usychají. Mohou také opadávat květy i plůdky. 29

30 ÚKZÚZ, S. Rychlý 30

31 Mšice krušinová (Aphis frangulae) Morfologie: Velikost 1,7 2,4 mm, různé barevné odstíny (žlutá, zelená, modrozelená, hnědá, černá, skvrnitá). Sifunkuli jsou hnědé až černé. Existuje řada troficky vyhraněných poddruhů (morfologicky nerozlišitelných). Vývojový cyklus: Přezimuje na zimním hostiteli ve stadiu vajíček. Na jaře sáním způsobuje zkadeření listů. Po vytvoření okřídlené generace se jedinci rozletí do okolí a hledají vhodné hostitele. Na podzim se vyskytují samci a po spáření samičky kladou vajíčka opět na zimní hostitele. Ekologie: Navštěvovány mravenci (Lasius niger). Některé trofické poddruhy se jeví jako monocyklické (na krušině). Přirozenými nepřáteli mšice krušinové jsou mšicovníci (Aphelinus chaonia), lumčíci (Binodoxys angelicae a Lysiphlebus fabarum) Hostitelské rostliny: Dicyklická (ve sklenících anholocyklická). Prokázána na 97 druzích rostlin. Zimní hostitel: krušina olšová (Frangula alnus), řešetlák (Rhamnus spp.) Letní hostitelé: zelenina (brambor, dýně, okurka), dřeviny (katalpa, kdoulovec, jilm) aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 6 rostlinných virů (virus Y a M). Škodlivost: Saje na mladých listech podél hlavní žilnatiny nebo na výhoncích. Způsobuje zkadeření listů, často dochází také k retardaci růstu. 31

32 ÚKZÚZ, J. Rod

33 Mšice bavlníková (Aphis gossypii) Morfologie: Velikost 0,9 2,0 mm, variabilní zbarvení (často žlutozelené nebo načernalé). Tělo pokryté voskovým povlakem. Sifunkuli černé a bradavky na zadečku. Vývojový cyklus: Přezimuje ve stadiu vajíčka (ve sklenících i partenogeneticky). Zakladatelky se líhnou v březnu, následné dvě až tři generace jsou neokřídlené a sají na zimním hostiteli. Po okřídlení (od konce dubna až do poloviny května) dospělé samičky migrují na letní hostitele. Na podzim se opět vracejí na zimní hostitele. Ekologie: Na našem území nepůvodní druh, který pochází pravděpodobně z jihozápadní Asie a je vázán výhradně na lidská obydlí a stavby (eusynantropní). V zahraničí může mít za příznivých podmínek až 50 generací ročně, u nás jsou to dvě až tři. U mšice bavlníkové se projevuje značná odolnost vůči letnímu horku (skleníky). Mutualistický vztah s mravenci (Lasius niger). Přirozenými nepřáteli jsou mšicovníci (Aphelinus asychis, A. flavipes, A. mali, A. varipes), mšicomaři (Aphidius colemani, A. matricariae), lumčíci (Binodoxys acalephae, B. angelicae, Diaeretiella rapae, Ephedrus persicae, Lipolexis gracilis, Lisiphlebus fabarum, L. testaceipes, Praon volucre). Hostitelské rostliny: Dicyklická (převládá anholocyklie). Výskyt prokázán na 912 rostlinách. Zimní hostitelé: známo více než 10 hostitelů: katalpa, řešetlák, ibišek, krušina aj. Letní hostitelé: zelenina (brambor, celer, cibule, dýně, chřest, květák, lilek, okurka, paprika, pastinák, petržel, rajče, ředkev, řepa, špenát), ovoce (hrušeň, jabloň, švestka, meruzalka), pokojové rostliny (brambořík, mučenka, aloe vera), dřeviny (akát, vrba, jilm, lípa), kaktusy aj. Hospodářský význam: Vektor více než 70 rostlinných virů. Způsobuje přímé poškození, které může vést k téměř úplnému zničení kultury. Škodlivost: Napadením dochází ke snížení vitality, zakrnění či postupnému odumírání rostlin. Vyniká rychlým nárůstem populace na listech, které se stávají svraštělé, zvlněné a žloutnou. Jak populace nadále poroste, jedinci přecházejí na mladší listy, stonky a květy. Ty se následně deformují a retardují v růstu. 33

34 ÚKZÚZ, S. Rychlý ÚKZÚZ, S. Rychlý ÚKZÚZ, S. Rychlý 34

35 Mšice Lambersova (Aphis lambersi) Morfologie: Velikost 1,3 až 2,2 mm, tmavě zelené nebo hnědé zbarvení těla. Krátká tykadla, krátké tmavé sifunkuli, krátký chvostek a bradavky na zadečku. Vývojový cyklus: Přezimuje jako vajíčko. Od jarního období sají nymfy a později dospělci na mladých listech. Celý vývojový cyklus mohou mšice prodělat na jediném hostiteli. Ekologie: Hojně navštěvována mravenci pro medovici. Smíšené kolonie s Dysaphis crataegi nebo D. apiifolia. Přirození nepřátelé jsou z řad parazitoidů (Aphidius salicis, Lysiphlebus fabarum) a dalšího blanokřídlého hmyzu. Hostitelské rostliny: Monocyklická. Výskyt prokázán na 3 druzích rostlin, v našich podmínkách jen mrkev obecná a bedrník obecný. Velmi podobné, ale odlišné druhy na jitroceli a smetánce. Hospodářský význam: Způsobuje snížení výnosů a při silném napadení až destrukci mrkví. Škodlivost: Škodí sáním na spodní části stonků, na listových pochvách a na horní části kořene či na kořenovém krčku. Snížení vitality a následné napadání sekundárními škůdci. 35

36 ÚKZÚZ, S. Rychlý ÚKZÚZ, J. Beránek 36

37 Mšice řešetláková (Aphis nasturtii) Morfologie: Velikost 0,9 2,1 mm, černozelené až hnědé zbarvení. Délka tykadel přesahuje polovinu délky těla. Drobné sifunkuli s tmavším zakončením. Vývojový cyklus: Vajíčka přezimují na zimním hostiteli v trhlinách kůry a paždí pupenů. Na začátku dubna se líhnou zakladatelky, ty cca o tři týdny později dávají vzniknout okřídlené generaci. Ta v květnu přelétává na brambor a jiné rostliny, kde škodí sáním a přenosem rostlinných virů. Na podzim se vrací na zimní hostitele naklást vajíčka. Ekologie: Vyskytuje se zpravidla na spodní straně listů. Značně odolná proti mrazu. Upřednostňuje rostliny na vápnitých půdách. Častý výskyt ve společných koloniích s Aphis fabae. Přirozenými nepřáteli jsou mšicovníci (Aphelinus chaonia), mšicomaři (Aphidius colemani), lumčíci (Binodoxys acelephae, B. angelicae, Ephedrus plagiator, Lysiphlebus cardui, L. fabarum, Praon abjectum) Hostitelské rostliny: Dicyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán u 235 druhů rostlin. Zimní hostitel: řešetlák (Rhamnus spp.), krušina (Frangula alnus) Letní hostitelé: zelenina (brambor, dýně, křen, lilek, paprika, rajče, ředkev), okrasné rostliny (asparágus, ďáblík, gardénie) ale také máta, heřmánek, lopuch, blatouch aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 15 rostlinných virů. Přímé škody způsobuje jen zřídka, a to pouze v případě přemnožení v porostech bramboru. Škodlivost: Sáním způsobuje deformaci listů, typické je jejich svinování. 37

38

39 Mšice skleníková (Aulacorthum circumflexum) Morfologie: Velikost 1,2 2,6 mm, zbarvení žluté až sytě zelené, někdy také oranžové s výraznou kresbou. Nymfy kresbu nemají. Okřídlené formy jsou vzácné. Vývojový cyklus: Předpokládá se, že vývojový cyklus je pouze anholocyklický, samičky se tedy množí po celý rok pouze partenogeneticky. Největší populace jsou pravidelně zaznamenávány v jarním období. Ekologie: Vytváří velké množství medovice, která je následně navštěvována mravenci, včelami, vosami atd. Preferuje zpravidla vyšší teploty. Na našem území nepůvodní druh, pravděpodobně pochází z jihovýchodní Asie. Často vytváří smíšené kolonie s jinými druhy mšic. Přirození nepřátelé jsou parazitoidi (Ephedrus cerasicola), a dravé larvy bejlomorek, zlatoočka, slunéčka aj. Hostitelské rostliny: Pravděpodobně zcela anholocyklická. Škodí na více než 536 druzích rostlin: zelenina (brambor, celer, lilek, okurka, paprika, petržel, rajče, špenát), květiny (petúnie, begónie, brambořík, fuchsie, asparágus) ale také kapraďorosty aj. Hospodářský význam: Škůdce skleníkových kultur. Vektor nejméně 30 rostlinných virů. Škodlivost: Škodí sáním na listech, ale hlavně přenosem rostlinných virů. Tvoří kolonie na mladých výhoncích a vrcholcích. Sáním způsobuje deformace růstu a kadeření listů. Dochází ke snížení kvality. Medovice ulpívá na listech i jiných částech rostlin a je prorůstána černěmi, které tvoří tmavé povlaky, rostliny se následně přehřívají a mohou hynout (skleníky). 39

40

41 Kyjatka zemáková (Aulacorthum solani) Morfologie: Velikost 1,8 3,0 mm, světlé zelené až hnědé zbarvení. Tmavá hlava a hrudník. Dlouhá tykadla s tmavými prvními články, dlouhé rovné sifunkuli s tmavými konci. Vývojový cyklus: V teplejších podmínkách přezimují anholocyklické kmeny na bramborových klíčcích nebo skleníkových rostlinách. Okřídlení samci jsou vzácní. Ekologie: Pravděpodobně má evropský původ, ale nyní téměř kosmopolitní. Přirození nepřátelé jsou mšicovníci (Aphelinus asychis, A. flavipes), mšicomaři (Aphidius ervi, A. matricariae, A. urticae), lumčíci (Diaeratiella rapae, Praon volucre) Hostitelské rostliny: Dicyklická ale i monocyklická (převládá anholocyklie). Prokázána na 535 druzích rostlin. Zimní hostitel: náprstník (Digitalis spp.), jestřábník (Hieracium spp.) Letní hostitelé: zelenina (brambor, celer, čekanka, dýně, křen, lilek, okurka, paprika, petržel, rajče, ředkev, řepa), okrasné rostliny (hledík, orlíček, zvonek, brambořík), ale také máta, ostružiník, citrusy aj. Hospodářský význam: Významný druh ve sklenících. Vektor nejméně 40 rostlinných virů (CMV, BYV, BWYV) Škodlivost: Způsobuje deformace a změnu barvy listů, což může vést k přímému poškození bramboru a papriky. Může způsobit větší lokální škody (ohniskové šíření). 41

42 ÚKZÚZ, S. Rychlý ÚKZÚZ, J. Rod ÚKZÚZ, J. Rod 42

43 Mšice slívová (Brachycaudus helichrysi) Morfologie: Bezkřídlé živorodé samičky, jsou 0,9 2 mm velké, oválné, zelené, žluté či hnědé zbarvené. Tykadla i sifunkuli jsou krátké. Tělo někdy bývá pokryto voskovým prachem. Okřídlené samičky jsou stejné velikosti i zbarvení, na zadečku mají tmavou skvrnu typického tvaru se světlým okénkem. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na slivoních. Po vylíhnutí mladé mšice sají na bázi květních pupenů, kde působí deformace. Už v květnu mšice přelétají na byliny. První napadení je u větších rostlin v porostu, poté se šíří do okolí rovnoměrně. Tvoří se velké kolonie a rychle nastává přemnožení. Od této fáze početnost rychle klesá vlivem nepřátel. Na podzim přelétá na slivoně, kde klade vajíčka. Ekologie: Při vhodných podmínkách nastává rychlé přemnožení. Přirozenými nepřáteli jsou mšicovníci (Aphelinus asychis, A. humilis), mšicomaři (Aphidius colemani, A. matricariae), lumčíci (Binodoxys angelicae, Diaeretiella rapae, Ephedrus cerasicola, E. persicae, E. plagiator, Lipolexis gracilis, Lysiphlebus brachycaudi, L. confusus, Praon abjectum, P. volucre), ale také slunéčka, dravé ploštice, larvy pestřenek, zlatooček, bejlomorek, entomopatogenní houby aj. Hostitelské rostliny: Dicyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán u 524 druhů rostlin. Zimní hostitel: slivoně (Prunus domestica, P. insitita, P. spinosa) Letní hostitelé: zelenina (brambor, lilek, locika, petržel, rajče, řepa), okrasné rostliny (hvězdnice, chryzantéma), ale i slunečnice, máta, růže aj. Hospodářský význam: Vektor téměř 10 rostlinných virů (PPV, CMV). Při silném napadení se snižuje výnosnost o více než 20 %. Slunečnice se silným výskytem mšic často bývají napadeny houbou Sclerotinia sclerotiorum. Škodlivost: Četné pokroucené a nahloučené listy, na kterých jsou patrné velké kolonie mšic. Listy mohou být i zkrabacené nebo podélně svinuté. Květy se kroutí a deformují. Saje na bázi a zákrovech rostlin. 43

44

45 Mšice zelná (Brevicoryne brassicae) Morfologie: Samičky 2,1 2,4 mm dlouhé, šedé až zelené, pokryté voskovým prachem. Sifunkuli jsou krátké, soudečkovité, tykadla stejně dlouhá jako tělo. Tmavá žilnatina na křídlech. Vývojový cyklus: Vajíčka přezimují v trhlinách stonků brukvovitých rostlin. Začátkem dubna do května se objevují zakladatelky. Už v květnu může dojít k přemnožení. Během (května) června a července se vyvíjejí okřídlené samičky, ty přeletí na jiné brukvovité rostliny k letnímu sání. Odtud se vrací na ozimé brukvovité, kde v září až říjnu kladou vajíčka. Ekologie: Škodí hlavně na květech a poupatech rostlin. Sají také na stoncích či jiných částech rostlin. Velké kolonie se vyskytují na spodní straně listů, stoncích, květenství či na šešulích. Letově aktivní mšice, která může přelétat do značných vzdáleností. Snáší velmi dobře teploty i nad 30 C, které dokonce mohou podpořit rozmnožování. Přirozenými nepřáteli jsou lumčíci (Diaeretiella rapae, Praon volucre), ale i slunéčka, pavouci, larvy pestřenek a zlatooček. Je méně napadána houbovými patogeny. Hostitelské rostliny: Monocyklická. Výskyt prokázán u 156 druhů rostlin: zelenina (brokolice, kapusta, kedlubna, křen, květák, paprika, ředkev, tuřín, zelí) ale i hořčice, boryt aj. Hospodářský význam: Největší škody jsou způsobeny přímým sáním na květenství a na šešulích. Tím dochází ke ztrátám na výnosech semen a tržním znehodnocením rostlin. Přenos nejméně 17 druhů virů (TuMV, CaMV). Škodlivost: Listy, květenství i šešule žloutnou, kroutí se, zasychají a nakonec opadávají. Poškozené šešule po sání vytvářejí špatně vyvinutá semena nebo je nevytvářejí vůbec. 45

46

47 Mšice bršlicová (Cavariella aegopodii) Morfologie: Velikost 1,0 2,7 mm, zelené až nažloutlé zbarvení. Sifunkuli zduřelé, tykadla poměrně krátká, pigmentovaná kauda. Konce tykadel a nohou jsou tmavé. Okřídlené mšice mají již tmavou hlavu. Vývojový cyklus: Přezimuje na vrbách. Velmi brzy na jaře se líhnou zakladatelky, ty dávají vzniknout bezkřídlé generaci, která saje na listech a mladých výhonech. Během dubna až května se rozptylují do okolí a ihned začínají kolonizovat letní hostitele (mrkev, petržel aj.), kde způsobují zabarvení děložních listů. Ty se vlivem napadení kroutí a usychají. Stává se také, že dochází k opětovnému kolonizování vrb a mohou zde zůstávat až do července či srpna. Opětovná migrace na vrby obvykle probíhá od konze září do začátku listopadu. Ekologie: V teplejších oblastech jsou známy anholocyklické kmeny. Přirozenými nepřáteli jsou mšicomaři (Aphidius salicis), lumčíci (Binodoxys heraclei, Ephedrus helleni) a entomopatogenní houby. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Prokázána na 133 druzích rostlin. Zimní hostitel: vrby (Salix fragilis, S. alba aj.) Letní hostitelé: zelenina (celer, mrkev, pastinák, petržel) ale i fenykl, kmín, bolehlav, vlochyně aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 15 rostlinných virů (CmoV, CRLV ). Škodlivost: Saje na mladých listech, které se postupně kroutí a kadeřaví, následně mohou usychat. Náchylné ke škodách jsou hlavně mladé rostliny, jenž mohou hromadně hynout. Zřídkakdy se objevuje v takovém množství, aby způsobily přímé ekonomické ztráty svým sáním. 47

48 ÚKZÚZ, J. Rod ie07051b0e4ce6b02/version/ /image.jpg ÚKZÚZ, S. Rychlý

49 Mšice hlohová (Dysaphis crataegi) Morfologie: Velikost je 1,4 2,5 mm, zbarvení od nažloutle šedé až po zelené; tělo je pokryté voskovým popraškem. Je známa řada trofických poddruhů. Vývojový cyklus: Vajíčka přezimují na hlohu u pupenů. Na jaře se líhnou nymfy, které sají na listech a letorostech. V druhé polovině května okřídlené samičky přelétávají na letního hostitele (mrkev), kde žijí na kořenech a listech až do podzimu. Počátkem října se vracejí zpět na hlohy. Ekologie: Vytváří červené puchýřovité hálky na listech hlohů. Pro tvorbu medovice jsou kolonie mšic často navštěvované mravenci. Nejčastěji bývají napadány rostliny rostoucí na okraji pole. Přirozenými nepřáteli jsou lumčíci (Ephedrus persicae, Monoctonus cerasi, Paralipsis enervis), slunéčka, střevlíci, dravé ploštice, zlatoočka, pavouci, larvy pestřenek, bejlomorky rodu Aphidoletes a další. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Prokázána na 49 druzích rostlin. Zimní hostitel: hloh (Crataegus spp.) Letní hostitelé: zelenina (celer, dýně, pastinák) ale i bolehlav, fenykl, kopr aj. Hospodářský význam: Významný škůdce a vektor rostlinných virů. Škodlivost: Významné škody sáním na mrkvi, kdy listy často kadeří nebo žloutnou. Dochází ke snižování listové plochy, úhynu mladých rostlin a znehodnocení kořene. Při kalamitních stavech mšic, mohou kořeny podléhat až úplné destrukci. 49

50 hyadaphis/hyadaphis-foeniculi/

51 Mšice Hyadaphis foeniculi Morfologie: Velikost 1,3 2,6 mm, zelené až tmavě šedé zbarvení. Tykadla, nohy a sifunkuli tmavé. Tykadla krátká s mnoha rhináriemi. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na zimolezech (Lonicera, nejčastěji z. obecný L. xylosteum). Zpočátku jsou vajíčka zelená, ale časem tmavnou. Na jaře se líhnou zakladatelky, které kolonizují stonky, listy a květenství. Okřídlená generace přelétává na letní hostitele, kde se množí po celé léto. Na podzim se vrací na zimolezy. Ekologie: Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi (Aphelinus daucicola, Aphelinus varipes, Ephedrus persicae, Diaeretiella rapae, Praon volucre). Hostitelské rostliny: Dicyklická. Výskyt prokázán u 60 druzích rostlin. Zimní hostitel: zimolez (Lonicera spp.) Letní hostitelé: zelenina (celer, mrkev, pastinák, petržel), ale také fenykl, kmín, kopr, bolehlav aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 20 rostlinných virů (CeMV, CeYSV). Škodlivost: Přímé škody sáním jsou jen málokdy významné. Početné kolonie způsobují špatné odrůstání rostlin, listy kadeřaví a mění barvu. Posáté listy se stáčejí nahoru. Významnější může působit medovice, která je prorůstána černěmi. 51

52

53 Mšice lociková (Hyperomyzus lactucae) Morfologie: Délka těla je 2,5 3 mm, šedozelené zbarvení s voskovým popraškem, sifunkuli jsou ve středu zduřelé. Výrazná kresba na zadečku u okřídlených forem. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na meruzalce. Nymfy se líhnou už v březnu a dubnu. Ihned škodí sáním pupenů, později se přesouvají na výhonky. V třetí generaci se vytvářejí okřídlené samičky, které přelétávají na mléč, mléčivec, čekanku. V září se vracejí zpět na meruzalku, kde kladou vajíčka. Ekologie: Mšice přebývají na rubech listů nebo na lodyhách, blízko pod květenstvím. Celkový vývoj nymf do dospělosti trvá 9 až 12 dnů. Dospělé mšice (imaga) mají relativně krátký život, jen 8 dní při 20 C. Přirození nepřátelé jsou mšicovníci (Aphelinus abdominalis), mšicomaři (Aphidius ervi, A. sonchi), lumčíci (Ephedrus plagiator, Lysiphlebus fabarum, Praon volucre, P. athenaeum), slunéčka, larvy zlatooček, entomopatogenní houby aj. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Výskyt prokázán u 67 druhů rostlin. Zimní hostitelé: meruzalka (Ribes spp.) Letní hostitelé: zelenina (čekanka, locika) ale i pampeliška, mleč, škarda aj. Hospodářský význam: Dochází ke snížení růstu výhonů a je přenašečem nejméně 12 rostlinných virů. Škodlivost: Škody způsobuje sáním. Viditelné žluté skvrny a zkroucení listů. 53

54 h p:// 70.html h ps:// h p:// aphid/ h p:// 54

55 Kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae) Morfologie: Délka 2,5 3,6 mm, zelené či načervenalé zbarvení, tykadla dlouhá jako tělo, sifunkuli štíhlé a dlouhé. Vývojový cyklus: Zimuje ve stadiu vajíček na růžích méně na bramboru, také partenogeneticky (populace převládají). Na jaře se rychle množí na mladých listech. Již v dubnu se vyvíjejí okřídlené samičky, které přelétávají na různé hostitele. Ekologie: Na našem území nepůvodní druh, která pravděpodobně pochází ze severní Ameriky. Jedná se o invazní druh zemědělských stanovišť, okrasných kultur, ruderálů aj. Do Evropy zavlečen počátkem 20. století (1917?). Široce polyfágní druh, který je rozšířen po celé Evropě, Africe, Severní Americe až po Asii. Jsou známy případy, kdy Formica altipetens (mravenci) chovají mšice pro medovici. Kolonie mají rychlý růst a mohou se zdvojnásobit za méně než 3 dny. Přirození nepřátelé jsou mšicovníci (Aphelinus abdominalis, A. asychis), mšicomaři (Aphidius ervi, A. picipes, A. urticae), lumčíci (Ephedrus plagiator, Praon volucre, Toxares deltiger), ale také slunéčka, larvy bejlomorek, zlatooček, parazitické houby aj. Hostitelské rostliny: Dicyklická (převládá anholocyklie). Výskyt prokázán u 417 druhů rostlin. Zimní hostitelé: růže (Rosa spp.), brambor (Solanum tuberosum) Letní hostitelé: zelenina (brambor, celer, čekanka, dýně, lilek, okurka, paprika, rajče, řepa, zeli), okrasné rostliny (kosatec, frézie, kopretina, hortenzie, jiřiny, pelargónie, hvězdník, durman, petúnie, tulipán), dřeviny (cesmína, javor) a mnoho dalších. Hospodářský význam: Způsobuje nevýznamné škody, ale je přenašečem virů (až 70 druhů: LMV, BYMV, PEMV). Výrazněji působí u rostlin pěstovaných do vazeb, protože snižuje estetiku. Škodlivost: Škodí sáním listů, způsobuje žluté skvrny, listy se po okrajích krabatí, žloutnou a usychají. Opadávání květních pupenů. Sáním se zpomaluje růst rostlin. 55

56

57 Kyjatka růžová (Macrosiphum rosae) Morfologie: Velikost do 4 mm, světle až tmavě zelená nebo sytě růžová až červenohnědá, s lesklou černou hlavou. Tykadla a nohy jsou dvoubarevně žluté a černé. Hlava a sifunkuli černé, chvostek světle žlutý. Vývojový cyklus: Vajíčka přezimují na růžích, na jaře nymfy sají na mladých šťavnatých výhoncích. V létě okřídlené generace přelétají na letní hostitele, kde se partenogeneticky rozmnožují. Na podzim kladou vajíčka opět na růže. Ekologie: Přirození nepřátelé jsou mšicomaři (Aphidius picipes, A. rosae, Ephedrus lacertosus, E. plagiator, Praon rosaecola, P. volucre), slunéčka a pestřenky. Hostitelské rostliny: Dicyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán na 121 druzích rostlin. Zimní hostitel: růže (Rosa spp.) Letní hostitelé: zelenina (rajče), ovoce (jabloň, hrušeň, mišpule, slivoň, jahodník, zimolez), dřeviny (růže, cesmína) aj. Hospodářský význam: Početné populace snižují kvalitu a množství květů. Dochází ke snížení vitality rostlin. Vektor více než 12 rostlinných virů (není vektorem virů u růží). Škodlivost: Škodí sáním na šťavnatých výhonech, listech či celých poupatech, ty mnohdy vadnou nebo zasychají. Z poupat se nevyvinou květy, a pokud ano, tak bývají zakrnělé. Medovice hojně napadána černěmi. 57

58 ÚKZÚZ, S. Rychlý 58

59 Mšice česneková (Myzus ascalonicus) Morfologie: Velikost 1,1 2,3 mm, zbarvení zelené až slámově žluté, konce tykadel a nohou černé, okřídlené formy mají tmavou kresbu na těle s černou kaudou. Sifunkuli jsou zduřelé. Vývojový cyklus: Přezimuje ve sklenících a chráněných místech, je značně odolná vůči chladu. Populace mohou růst i při nízkých teplotách v zimě a na jaře. Okřídlené formy posléze migrují na jiné plodiny až do poloviny června. Ekologie: Na našem území nepůvodní druh, která pravděpodobně pochází z jihozápadní Asie. Předpokládá se, že je hybridního původu. Dnes se jedná o druh, který byl náhodně (neúmyslně) introdukován. Přirozenými nepřáteli jsou mšicomaři (Aphidius colemani, A. ervi, Aphelinus abdominalis), zlatoočka, slunéčka, bejlomorky aj. Hostitelské rostliny: Zřejmě zcela anholocyklická. Prokázána na 219 druzích rostlin: zelenina (brambor, celer, cibule, chřest, pažitka, pórek, rajče, řepa), ovoce (jahodník), ale také zvonek, zelenec, brambořík, kopretina, pelargonie, máta aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 20 druhů rostlinných virů (BYV, BMYV, CaMV, CMV, TuMV, OYDV aj.). Škodlivost: Způsobuje deformace listů a květenství, přímý vliv sáním je poměrně malý. Kontaminace medovicí může u okrasných rostlin snižovat estetickou hodnotu. 59

60

61 Mšice Myzus cymbalariae.morfologie: Velikost 1,2 2,0 mm, matně žlutozelené až tmavohnědé zbarvení. Vývojový cyklus: Zimu nejčastěji přečká na cibulích a šalotkách ve skladu či ve skleníku jako anholocyklická forma. Samci jsou vzácní. Ekologie: Na našem území nepůvodní druh, který pravděpodobně pochází od Středozemního moře. Preferuje mírné teploty a dostatečně vlhké prostředí. Hostitelské rostliny: V našich podmínkách zřejmě zcela anholocyklická. Prokázána na 60 druzích rostlin: zelenina (brambor, cibule, česnek, pažitka, pórek), ale i jahodník, laskavec, pcháč, jitrocel atd. Hospodářský význam: Lokální přemnožení ve sklenících znehodnocují produkci (pažitka, zelená cibule) a je vektorem rostlinných virů. Škodlivost: Škody sáním jsou většinou zanedbatelné, při větším napadení mohou vznikat. 61

62

63 Mšice zdobená (Myzus ornatus) Morfologie: Velikost 1,0 1,7 mm, žluté až zelené zbarvení, na hřbetu jsou podélné řady tmavých teček. Tykadla kratší než tělo a sifunkuli jsou mírně vyklenuté. Vývojový cyklus: Po celý rok částečně partenogenetická, protože bisexuální formy jsou vzácné. Ekologie: Původ není znám, ale dnes se jedná o kosmopolitní druh. V chladnějších oblastech přežívají ve sklenících či domácnostech. Saje jednotlivě na listech, někdy tvoří i rozsáhlé kolonie. Často se vyskytuje ve směsných koloniích s jinými druhy. Přirozenými nepřáteli jsou parazitoidi (Aphidius colemani, A. matricariae). Hostitelské rostliny: V našich podmínkách pravděpodobně zcela anholocyklická. Výskyt prokázán na 332 druzích rostlin: zelenina (brambor, celer, čekanka, chřest, lilek, paprika, petržel, rajče, ředkev, špenát), okrasné rostliny (brambořík, náprstník, durman), ovoce (jahodník, zimolez, jabloň, slivoň, ostružiník), ale i kopr, kmín, máta aj. Hospodářský význam: Vektor nejméně 20 rostlinných virů (PEMV, BWYV). Škodlivost: Škody sáním jsou většinou zanedbatelné, protože mšice mají nízkou hustotou kolonií. Medovice může působit estetické škody na okrasných rostlinách. 63

64 ÚKZÚZ, J. Beránek ÚKZÚZ, J. Rod ÚKZÚZ, D. Fryč ÚKZÚZ, J. Rod ÚKZÚZ, D. Fryč

65 Mšice broskvoňová (Myzus persicae) Morfologie: Velikost 1,4 2,5 mm, zbarvení velice variabilní. Tykadla kratší než tělo. Zřetelné čelní hrbolky na hlavě. Sifunkuli tenké a dlouhé, ve druhé třetině mírně zduřelé. Okřídlená forma má výraznou kresbu na zadečku. Vývojový cyklus: Vajíčka přezimují v trhlinách kůry broskvoní. Na jaře saje na spodní straně listů. Je polyfágní. V květnu přelétávají na hlohy, brsleny, kaliny, a velké množství bylin včetně cukrovky a bramboru. Tam se množí až do podzimu, poté se vracejí zpět na broskvoně, kde kladou vajíčka. Ekologie: K přemnožení dochází po časném náletu, za suchého a teplého počastí. Výskyt je víceméně jednotlivý, málokdy tvoří rozsáhlé kolonie. Průměrně samička za svůj život porodí 80 nymf. Přirozenými nepřáteli jsou mšicovníci (Aphelinus abdominalis, A. asychis, A. mali), mšicomaři (Aphidius colemani, A. ervi, A. matricariae, A. picipes), lumčíci (Binodoxys angelicae, Diaeretiella rapae, Ephedrus cerasicola, E. persicae, E. plagiator, Lysiphlebus confusus, L. fabarum, Praon staryi, P. volucre), slunéčka, zlatoočka, střevlíci, pestřenky, ploštice, bejlomorky, entomopatogenní houby aj. Hostitelské rostliny: Dicyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán u druhů rostlin. Zimní hostitel: broskvoň (Prunus persica) Letní hostitelé: zelenina (brambor, brokolice, celer, cibule, čekanka, dýně, chřest, kedlubna, křen, květák, lilek, mrkev, okurka, paprika, pastinák, petržel, rajče, ředkev, řepa, špenát, zelí), dřeviny (hloh, brslen, kalina, bez), ovoce (réva) a mnoho dalších. Hospodářský význam: Sáním škodí mnohdy zanedbatelně, ale při přemnožení mohou být výrazné. Hlavní význam má jako přenašeč více než 180 virů (PPV, BMYV, PEMV, PLRV, CMV, LMV, PVY). Občas dochází k nahodilému přemnožování. Škodlivost: Silné svinování a kroucení listů, barevné změny. Brzdí růst výhonů, výjimečně je zastavuje. Tvorba listových hnízd. 65

66

67 Mšice meruzalková (Nasonovia ribisnigri) Morfologie: Velikost 1,3 2,7 mm, nazelenalé až načervenalé zbarvení. Výrazná kresba u okřídlené formy. Dlouhá a černá tykadla. Sifunkuli světlé s tmavým zakončením. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na rybízu. Na jaře se líhnou zakladatelky, které tvoří malé kolonie na špičkách mladých výhonů. Poškozovány jsou vyvíjející se listy. Následně se rozptylují do okolí na mladé výhonky a vytvářejí kolonie. Během května a června dochází k přeletu na letní hostitele. Zde se množí až do září a října, někdy až do listopadu, kdy dochází k přeletu na zimní hostitele a kladení vajíček. Ekologie: Vykazuje rezistenci vůči insekticidům. Vyskytují se v malých koloniích na špičkách výhonů a zvlněných mladých listech. Přirozenými nepřáteli jsou mšicomaři (Aphidius hieraciorum, Praon pubescens), lumčíci (Harkeria angustivalva, Monoctonus crepidis), slunéčka a larvy pestřenek. Hostitelské rostliny: Dicyklická. Výskyt prokázán u 138 druhů rostlin. Zimní hostitel: meruzalka (Ribes spp.) Letní hostitelé: zelenina (čekanka, locika), okrasné a volně rostoucí rostliny (netřesk, mleč, jestřábník, rozrazil, atd.). Hospodářský význam: Přímé škody (salát) a vektor nejméně 4 rostlinných virů (CaMV, CMV, LMV). Škodlivost: Způsobuje přímé poškození, obzvláště listů, na kterých jsou patrné barevné změny a deformovaný vlnitý okraj. 67

68 J. Rod, ÚKZÚZ

69 Dutilka topolová (Pemphigus bursarius) Morfologie: Velikost 1,6 2,5 mm, nažloutlé až šedé zbarvení (závislé na vývojovém cyklu). Produkuje voskové výpotky a na těle je voskový poprašek, který ulpívá na rostlinách. Nemá vyvinuté sifunkuli. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na topolu ve štěrbinách kůry. Zakladatelky sají zpočátku na řapíku listů a vytvářejí hálky (1 2 cm), ve kterých žijí. Koncem června přeletují na salát, kde sají na kořenech. anholocyklické kmeny zde mohou přečkávat zimu. Během srpna až září (říjen) se vracejí opět na topoly. Ekologie: Může se objevit i více hálek na jediném řapíku. Hálka obsahuje jedinců a medovicové exkrementy, jež jsou obaleny voskem a tvoří nápadné kuličky (někdy hálku zcela vyplňují). Přirozenými nepřáteli jsou mšicovníci (Aphelinus nikolskajae), lumčíci (Monoctonia vesicarii). Hostitelské rostliny: Dicyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán u 49 druhů rostlin. Zimní hostitel: topoly (Populus spp.) Letní hostitelé: zelenina (čekanka, locika), jahodník, pelyněk atd. Hospodářský význam: Závažný škůdce salátu. Škodlivost: Napadené rostliny žloutnou, krní, mění chuťové vlastnosti, nelze je dále konzumovat. Mšice mohou svou tvorbou voskových výpotků na kořenech omezovat příjem vody a živin rostlinou. 69

70 ÚKZÚZ, S. Rychlý ÚKZÚZ, S. Rychlý ÚKZÚZ, S. Rychlý 70

71 Mšice bramborová (Rhopalosiphoninus latysiphon) Morfologie: Velikost je 1,4 až 2,5 mm, olivově zelené zbarvení s tmavou kresbou, velmi výrazné sifunkuli, u kterých je prostřední část zduřená. Vývojový cyklus: Anholocyklické kmeny přezimují na uložených cibulkách a hlízách bramboru; bisexuální generace nejsou ve většině světa známy. Ekologie: Na našem území nepůvodní druh, který pravděpodobně pochází ze severní Ameriky. Preferuje tmavé, spíše chladné a úměrně vlhké prostředí. Významní přirození nepřátelé jsou např. lumčíci (Ephedrus lacertosus a Praon volucre). Hostitelské rostliny: Dicyklická (převládá anholocyklie). Vyskytuje se na 56 druzích rostlin. Zimní hostitel: klokoče (Staphylea spp.) Letní hostitel: zelenina (brambor, celer, cibule, čekanka, kedlubna, křen, květák, okurka, paprika, petržel, rajče, řepa, zelí), ovoce (jahody, jabloň) a mnoho dalších. Hospodářský význam: Vektor nejméně 4 rostlinných virů. Škodlivost: Napadá cibulky nebo hlízy, a kořeny mnoha rostlin, zejména v jílovité půdě. V zimě saje na klíčcích bramboru, na kterém může přenášet rostlinné viry (PLRV). 71

72 ERHH8RLH2RKHGRSHMZDLSZ6LYLWLRZWLYLELZZPL3LYZHZFZKRDZKR3ZYL1L7ZTL5RSH4RCLXZAL7Z.jpg ÚKZÚZ, D. Fryč ÚKZÚZ, D. Fryč

73 Mšice leknínová (Rhopalosiphum nymphaeae) Morfologie: Velikost 1,6 2,9 mm, červenohnědé až olivové zbarvení, světle šedý voskový poprašek na těle. Tykadla mají délku poloviny těla. Sifunkuli mají zduřenou druhou polovinu délky, kauda je podlouhlá a štíhlá. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na slivoních, na kterých se vyvíjejí jarní generace. Okřídlené formy v květnu až červnu migrují na letní hostitele. Na podzim se opětovně vracejí na slivoně. Ekologie: Má schopnost částečně přežít pod vodou. Je navštěvována mravenci. Mšice leknínová se používala jako biologický regulátor vodních plevelů v rýži. Optimální teplota pro její vývoj je C (rychlost růstu populace naznačuje, že by každé 2,2 dne mohla zdvojnásobit početnost). Významní přirození nepřátelé jsou slunéčka a mšicomaři (Aphidius colemani, A. matricariae, A. rhopalosiphi, Lysiphlebus fabarum, Praon necans a Trioxys auctus). Hostitelské rostliny: Dicyklická. Prokázána na 156 druzích rostlin. Zimní hostitel: slivoně (Prunus spp.) Letní hostitel: zelenina (brambor, rajče), ovoce (jabloň, hrušeň), vodní okrasné rostliny (leknín), ale i celá řada vodních plevelů. Hospodářský význam: Škůdce okrasných květin a vektor nejméně 6 rostlinných virů. Škodlivost: Na jaře saje na mladých větvičkách, listových řapících a větvích různých druhů slivoní. Velké kolonie se mohou vyvinout také na leknínech, kde se jedinci shromažďují podél listové žilnatiny a napadají i květy. 73

74 ÚKZÚZ, J. Beránek ÚKZÚZ, J. Gall 74

75 Mšice střemchová (Rhopalosiphum padi) Morfologie: Velikost 2,5 3mm mm, bezkřídlé formy s typickými rezavými skvrnami mezi sifunkuli, u okřídlených s tmavou kresbou na zadečku, jinak zelenavé barvy. Tykadla kratší než tělo, sifunkuli středně dlouhé zaškrcené. Vývojový cyklus: Může přezimovat ve stadiu vajíček v prasklinách kůry a kolem pupenů střemchy nebo jako živorodé samičky na travách či obilninách (anholocyklické kmeny). V letním období přelétávají na trávy či obilí. Na podzim se vracejí zpět na střemchu klást vajíčka. Ekologie: Optimální teplota vývoje je 20 C, při této teplotě trvá vývoj až po dospělce cca 6 dní. Pravděpodobnost výskytu stoupá u porostů, kde je doba od metání do mléčné zralosti z jakýchkoliv příčin prodlužována. Intenzivní hnojení dusíkem podporuje její množení, protože mají velké nároky na rozpustné dusíkaté látky. Vývoj může pokračovat až do výraznějších mrazů. Přirozených nepřátelé jsou mšicovnící (Aphelinus abdominalis, A. flavipes, A. asychis, A. chaonia), mšicomaři (Aphidius avenae, A. colemani, A. matricariae, A. rhopalosiphi), lumčíci (Binodoxys angelicae, Diaeretiella rapae, Ephedrus persicae, E. plagiator, Monoctonus caricis, Praon abjectum, P. gallicum, P. volucre, Trioxys auctus), slunéčka, pestřenky, zlatoočky, pavouci, entomopatogenní houby aj. Hostitelské rostliny: Dicyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán u 260 druhů rostlin. Zimní hostitel: střemcha (Prunus padus) Letní hostitelé: zelenina (brambor, cibule, rajče), trávy a obilniny. Hospodářský význam: Významný škůdce obilí a vektor nejméně 15ti druhů rostlinných virů (BYDV, PVY). Škodlivost: Škodí sáním listů. Při silném napadení dochází k redukci zrn v klase, mšice napadají celou rostlinu. Napadením klasů jsou ohroženy zejména řídké porosty. Příznakem je svinování a žloutnutí listů. 75

76

77 Mšice mrkvová (Semiaphis dauci) Morfologie: Velikost 1,3 2,1 mm, světle zelené až hnědé zbarvení. Sifunkuli a chvostek jsou tmavé, tykadla a nohy žluté. Vývojový cyklus: Přezimují vajíčka na mrkvovitých rostlinách. Na jaře se z vajíček líhnou samičky, které tvoří kolonie pod okolíky na listech. Další generace přeletí na další rostliny v okolí. Koncem léta se objevuje bisexuální generace a dochází ke kladení vajíček. Ekologie: Větší výskyty jsou zaznamenány zejména v suchých letech. Přirozenými nepřáteli jsou lumčíci (Aphidius salicis). Hostitelské rostliny: Monocyklická (častá anholocyklie). Prokázána u 17 druhů rostlin: zelenina (celer, mrkev, pastinák), fenykl, dejvorec, krabilice, bolehlav, olešník aj. Hospodářský význam: Významný škůdce mrkve a vektor rostlinných virů (CeMV). Škodlivost: Saje na horní straně mladých listů. Poškozené listy se kroutí, rostliny následně kadeřaví, žloutnou, zejména srdéčkové listy. U porostů pěstovaných na semeno dochází ke snižování množství a kvality semene. Rostliny retardují v růstu nebo mají zakrnělý růst výhonků. Při větším napadení může dojít k úplnému znehodnocení kořene nebo úhynu rostlin. 77

78 ÚKZÚZ, J. Beránek ÚKZÚZ, B. Jaklová 78

79 Kyjatka osenní (Sitobion avenae) Morfologie: Velikost těla 2 3,3 mm, zelené zabarvení, tykadla dlouhá jako tělo, sifunkuli jsou dlouhé a tmavé. Vývojový cyklus: Vajíčka přezimují na obilninách či travách. Na jaře se líhnou zakladatelky, které rodí bezkřídlé potomstvo, později se vyvíjejí okřídlení jedinci. Ty přelétávají v květnu na obilniny. V září se stěhují na ozimé obilniny a následně oplodněné samičky kladou vajíčka. Jedna samička klade 6 12 vajíček. Ekologie: Optimální teplota je C, zde trvá vývoj pro dospělce cca 9 dní. Vyhovuje jí spíše sušší počasí. Žije nejprve na horních patrech listů a stéblech, cca týden po vymetení se přesouvá většina populace do nezralých klasů, kde se stává dominantním škůdcem. Je schopna překonat vzdálenosti větší než 500 km, díky větru. Přirozenými nepřáteli jsou mšicovníci (Aphelinus asychis, A. abdominalis), mšicomaři (Aphidius ervi, A. matricariae, A. picipes, A. rhopalsiphi, A. uzbekistanicus), lumčíci (Ephedrus plagiator, Lysiphlebus fabarum, Praon gallicum, P. volucre), bejlomorky, slunéčka, entomopatogenní houby aj. Hostitelské rostliny: Monocyklická (častá anholocyklie). Výskyt prokázán u 265 druhů rostlin: zelenina (celer, pórek, rajče), trávy a obilniny. Hospodářský význam: Významný škůdce obilnin a vektor nejméně 4 rostlinných virů (BYDV, PAV, MAV). Škodlivost: Sáním na klasech a latách způsobuje přímé škody. Škody mohou nastat, pokud bude v období kvetení 3 5 jedinců na klas. Medovice na listech umožnuje rozvoj černí. 79

80 AF%E3%82%BF%E3%83%A0%E3%82%B7.html AF%E3%82%BF%E3%83%A0%E3%82%B7.html